Název

NP Pirin

Popis

ALB 699 - NP PIRIN
Soubor zážitků z cestování po klášterech a národních parcích Bulharska ve dnech 30.6.-14.7.2007 formou fotodeníku složeného z jednotlivých alb z míst Sofia, NP Vitosha, Rila Monastery, NP Rila, Bansko, NP Pirin, Rozen Monastery, Melnik, NP Rhodope, Bachkovo Monastery, Plovdiv, Sozopol, Mount Shipka, Burgas, Nessebar, Devil´s throat, Etar, Arbanasi a Veliko Turnovo

CENTRÁLNÍ ALBUM má link http://bele.rajce.idnes.cz/BULHARSKO_-_fotodenik

Každá fotografie v tomto albu mimo úvodní reprezentuje jedno album, které obsahuje link na celé album

Příští album je v pořadí šesté a má název – Melnik vínem omámený. Album bylo již dříve hotové a jen doplňuje celou sestavu v pořadí cesty viz ALB 2 - http://bele.rajce.idnes.cz/Melnik_vinem_omameny

Příští nové album je v pořadí sedmé a má název Rojen Monastery (Roženský klášter)
***
Národní park Pirin není nejvyšším bulharským pohořím, ale je stále a bezplatně otevřen a turisticky hojně navštěvován. Příroda je zde ovšem největší poklad, kterým se může pyšnit – je to jako malá část ráje a skrývá staletí staré smrky, borovice, horské louky, skalnaté hory a smaragdově zelená jezera.

V roce 1962 byla nejhezčí část pohoří Pirin prohlášena Národním parkem, který byl roku 1974 zvětšen a v současnosti má rozlohu 40.300 hektarů. V roce 1983 byl zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO a chrání zde asi 1100 druhů savců jako jsou medvědi, jeleni a divoké kozy, a chvíli zde chránil i nás.

Psal jsem o neřízených a předražených investicích z dotací EU, v té době vrcholila i kauza mnoha korupčních afér, které sahaly do nej pater politky – něco jako u nás. To, co nás trápilo nejvíc bylo, že podle mapy jsme měli jet po nových silnicích, které prakticky neexistovali. To samé se týkalo kempů. Terén byl takový, že jsme několikrát museli jít pěšky vedle busu, aby to vůbec vyjel. Na jedné takové cestě nám kámen prorazil pneumatiku a bylo to nepříjemné hledání opravy.

První nocleh byl na takovém tábořišti se záseky v terénu pro stany, kde nám to sloužilo jako výchozí místo pro výstup na vrchol Vichren, kde je od vrcholového trianglu krásný rozhled na celý Pirin z výšky 2 914 m. Výhledům dominuje hlavně mramorové Končeto, ale v dálce na jihu je možné rozeznat i Kamenici a Džano. Skupina vrazila kolem třetí hodiny ráno, aby byla kolem poledne zpět. Po projití shlukem krásných borovic se málem přehlédne nástup na výstup, který vede chodníkem v suti, později čistě ve skále. Na vrchol se to nepodařilo, padal déšť se sněhem, cesta byla namrzlá a kolem mlha a silný vítr. Hora zůstala nepokořena a výhledy nespatřeny :-(

Další den jsme měli domluvenou návštěvu u vinaře, kde jsme měli našim sponzorem z Tábora přeplaceno asi 50 lahví vína. Prohlédli, ochutnali i sami nakoupili, a darované bylo připraveno ke konzumaci na druhý nocleh. Cestou jsme navštívili ještě krásnou přírodní památku - jeskyni Ďáblovo hrdlo – Devilś throat.

Jako na potvoru jsme nemohli druhé místo – krásný moderní kemp, nalézt. Prostě na mapách byl zakreslený, ale prakticky ani neexistoval. Museli jsme pro vysoký bus prosekat sekerama cestu mezi větvemi na jakýsi palouk, kde byl kostelík. Sekery nám půjčili 3 Bulhaři, kteří si tam právě jen tak dělali ohýnek, jen tak popíjeli vínko a povídali si. Seděli jsme chvilku s nimi, potom se oni odebrali domů a my seděli kolem ohně dál, pili to víno a zpívali, bo tam byla strašná zima. Asi kolem třetí ráno jsme zalezli do spacáků, abychom překlenuli tu klendru

Ráno nás probudil nezvyklý hluk, písně, hudba a strašný zmatek hlasů. Když jsme vylezli ven, tak jsme byli uprostřed nějaké náboženské poutě k tomu kostelíku, kde se konala mše se zpěvy. Byli tam i krámky s jídlem a pitím, tak to bylo vcelku milé překvapení. Byli jsme pro místní velikou atrakcí při odjezdu, protože něco takového při mši ještě nikdy nezažili

Kategorie a štítky

Nastavení