Název

Rojen Monastery

Popis

ALB 700 - Rojen Monastery (Roženský klášter)
Konečně se dostávám k tomu zpracovávat postupně zážitky z cestování po klášterech a národních parcích Bulharska ve dnech 30.6.-14.7.2007 formou fotodeníku složeného z jednotlivých alb.

CENTRÁLNÍ ALBUM má link http://bele.rajce.idnes.cz/BULHARSKO_-_fotodenik

Každá fotografie v tomto albu mimo úvodní reprezentuje jedno album, které jakmile bude zveřejněno, bude u příslušné fotky v tomto albu vždy uveden jeho link

Příští album je v pořadí osmé a má název – Backhovo Monastery a Arbanasi

***
Roženský klášter si na nic nehraje. Je jeden z nejstarších, a čas jakoby se ho nijak nedotkl. Dřevěné konstrukce jakoby se povznesly nad čas, a drží a nebortí se, i když to vypadá, že melou z posledního. V té době tam žilo asi 7 mnichů, správný počet měl být 11. Nevím, podle čeho se to řídí, ale asi kolik je obyvatelných místností

Abych nepoškozoval dobré jméno posádky, bylo vidět, že se o tu svoji nemovitost s láskou starají. Teprve při cestě do hor při návratu do Melniku po jejich hřebenech bylo vidět jeho opravdovou velikost. Přičaplý v krajině jako dáma na malé byl zcela nenápadný. Budovy byly ale v naprostém pořádku, v areálu upravené i opravené. Byl to docela kontrast s okolím, které bylo vybudováno koncem minulého století a bylo jen a jen pro kšeft. Ať to byly WC, nebo bývalé snad kiosky, byly poškozené a nikdo se o ně nestaral. A problém kláštera to nebyl

Píšu o cestě v horách zpět do Melniku. Láďa nechal na každém, jestli se pojede zpátky busem, nebo lehkou procházkou v horách. Bus odjel ihned bez nás, protože se nabídka zdála snadná a nezáludná, a my měli před sebou nerušený čas na prohlídku i na cestu, V okolí Melniku jsou krásné špičaté pískovcové stěny s kužely nebo pyramidami. Měla tam vést po úpatích turistická cesta na hřebeny, která byla zbudována jako zásek do skal asi 25 cm široký. Vláďa ji znal, protože po ní před časem šel a byla fantastická.

První varování bylo, že tu nebylo žádné označení, druhé varování mělo být, že tu cestu vykonával jako mladý hoch asi před 25 lety. Zkrátka čas udělal své a eroze skoro chodníček vymazala ze světa. Byl úzký, sotva znatelný a v jednom místě asi 1,5 metru dokonce chyběl docela. Pomáhali jsme si z jedné i druhé strany, já na té zadní.

Asi tušíte, jak mi bylo, když kolega mávl rukou a řekl – Ty si poradíš a odešel. Držel jsem se uschlých kořenů a špičkou bot dělal malé jamky na zachycení. Nakonec jsem si poradil, ale tak sevřené půlky jsem měl jen několikrát v životě.

Cesta i pohledy z hrany pohoří dolů byly úchvatné a dodnes na to rád vzpomínám

Kategorie a štítky

Nastavení