Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 1 868 výsledků (0,1204 sekund)


reklama

51 fotek, 24.10.2016, 5 zobrazení
80 fotek a 1 video, 16.10.2016, 126 zobrazení | dokumenty, kultura, zábava
96 fotek, 7.8.2016, 19 zobrazení | cestování, krajina
Kamenná novogotická rozhledna Štěpánka na vrchu Hvězda (959 m.n.m.) na Příchovickém hřebeni spolu s rozhlednou Žalý patří k nejstarším rozhlednám v oblasti Krkonoš a Jizerských hor. Pojmenování připomíná arcivévodu Štěpána, který tu pobýval při dohledu na stavbu Krkonošské silnice.
Rozhledna se počala stavět již roku 1847, ale stavební činnost záhy ustala a celá stavba byla dokončena až roku 1892. Při dostavbě byla k dolní 6 m části dostavěna štíhlá osmiboká věž z kombinace cihel a pískovce. Výška rozhledny je 24 m a výhled z ní je opravdu krásný. Jsou odtud vidět západní Krkonoše, údolí Desné a Kamenice, roztroušená zástavba horských chalup až k přehradě Souš a hora Jizera v pozadí.
Přímo pod rozhlednou Štěpánku se podařilo v roce 2011 kompletně zrekonstruovat veliký kamenný maltézský kříž, který je architektonickým unikátem. Pravděpodobně je to největší kamenný maltézský kříž v ČR. Kříž symbolizuje pietní místo, které tu vybudovali němečtí obyvatelé za 2.světové války jako památku padlým vojákům. Po roce 1945 byl kříž spolu s odsunem Němců zničen.
126 fotek, 30.7.2016, 83 zobrazení | cestování, krajina, příroda
Trasa: z Koutú nad Desnou lanovkou na Medvědí horu - po červené TZ na Dlouhé Stráně (1353 m) vyhlídka - vodní nádrž Dlouhé stráně a zpět přes Mravenečník
po Naučné stezce Rysí skála k lanovce a zpět .

Medvědí hora (1159 m n. m.), je zalesněný spočinek na severní rozsoše Mravenečníku v pohoří Hrubý Jeseník,
Na severozápadním svahu se nachází skiareál Kouty s lyžařskými vleky, šestisedačkovou lanovkou Kouty nad Desnou - Medvědí hora a sjezdovkami.
Zároveň z něj vybíhají běžkařské trasy na Dlouhé stráně a Mravenečník a Bikepark Kouty.
Rozhledna u Tetřeví chaty
Nová rozhledna u horní stanice lanovky v 1100 m n.m, výška 20m.
Výhledy na město Šumperk, údolí Desné, masiv Kralického Sněžníku, hřeben Hrubého Jeseníku od Šeráku až po Červenohorského sedlo.
Nacházejí se zde tři větrné elektrárny.
Asi 1 km východně je Vodopád na Borovém potoce.
Naučná stezka Rysí skála:Oblast Medvědí hora v Jeseníkách, délka trasy 2 km, nadmořská výška 1 080 – 1163 m. n. m. ,
dostupnost z horní stanice lanovky v Koutech nad Desnou.
Je zde vybudovaná unikátní vyhlídka s přístřešky na Rysí skále, snadno přístupná od horní stanice lanovky v Koutech.
Nejbližšími vrcholy jsou:
Mravenečník (1342 m n. m.) je významný vrchol asi půl kilometru od horní nádrže přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně.
Nachází se mimo všech značených turistických tras, ale je z něj nádherný rozhled na všechny světové strany.
82 fotek, 13.10.2016, 8 zobrazení
Po dlouhé cestě jsem dorazíl do cíle a mého ubytování po následující 4 dny
v Jizerských horách. Obec Josefův důl. Dominantou obce je novogotický kostel
Proměnění páně.Postaven v letech 1862 až 1865 v novogotickém slohu. Protože Náboženský fond
nepokryl veškeré náklady na výstavbu, byla uspořádána loterie a na 2000 kusů losů
byla získána částka 4000,- zlatých. Dne 9. září 1862 se konalo slavnostní položení
základního kamene, v den slavnostního aktu bylo "vystřeleno 100 ran z hmoždíře a
na staveništi vlálo 100 vlajek a vlaječek c. k. monarchie. Věž kostela je 45m vysoká,
z vnitřního vybavení jsou nejcennější tři oltářní obrazy od Wilhelma Kandlera.
Znovuvysvěcení a vymalování proběhlo v roce 1996.Zajímavostí této obce je také místní rodák
motocyklista Milan Engel, účastník závodu Rallye Dakar 2015.

Po ubytování v části obce Dolní Maxov jsem nelenil a vydal jsem se do okolí.
Prvním cílem byla rozhledna Slovanka 820 m.n.m. Kopec se dříve jmenoval Seibtův vrch (německy Seibthübel) podle svého majitele, jméno Slovanka nese po podnikové chatě, která na jeho vrcholu stávala. Od roku 1887 stojí na vrcholu hory
nejstarší železná rozhledna v Čechách o celkové výšce 14 m. Roku 1887 se jablonecká,
janovská a hornokamenická sekce Horského spolku dohodly na výstavbě rozhledny na Seibtově vrchu.
Protože stavební parcelu jim majitel vrchu, pan Seibt, poskytl bezplatně, zbývalo jen vybrat
vhodný projekt. Zvítězil návrh zakoupit od vídeňské firmy Waagner jedenáctimetrovou litinovou
konstrukci, která byla vystavena na výstavě pořádané ve Vídni.
Jediný zedník postavil během několika dní 3 m vysokou podezdívku,
na které další tři dělníci sestavili dovezenou 11 m vysokou a 5 t těžkou konstrukci rozhledny
během pouhých 17 dní. Slavnostní otevření rozhledny se konalo 14. srpna 1887 a zúčastnilo se
ho na 5000 návštěvníků, od kterých bylo na dobrovolném vstupném vybráno víc,
než činila cena celé stavby včetně dopravy.
Roku 1895 vyhořela původní turistická chata, nová chata „Slovanka“ pochází z roku 1928.
Až do druhé světové války byla rozhledna udržovaná, poté však byl vstup jen na vlastní nebezpečí.
Rozhledna chátrala, až se roku 1997 stala nepřístupnou.
Záchranu pro ni znamenalo vyhlášení technickou památkou roku 1999 a založení občanského sdružení
na její záchranu 9. 7. 1999. Díky finančním příspěvkům od různých dárců byla rozhledna restaurována
a 5. 7. 2000 znovu otevřena. Její rekonstrukce přišla na 550 000 Kč.

Po rozhledu do okolí a snězení svačiny, o jejíž velkou část mě připravili místní kocouři jsem se
vrátil zpět do Josefova dolu a opačným směrem se po modré stezce vydal k dalšímu cíli a tím byly
krásné Vodopády Jedlová. Ty patří mezi nejatraktivnější turistické cíle Jizerských hor. Nejvyšší stupeň
vodopádů je vysoký 5 metrů a při průtoku 200 litrů za sekundu nabízí skutečně atraktivní podívanou.
Kouzlo vodopádu umocňuje téměř dokonale svislý profil.
K poslednímu cíli cesty jsem si užil stoupání krajinou okolo Mariánskohorských boud až jsem stanul u
Památníku přehrady na Bílé Desné.
Ta byla dokončena v září 1915. Za zhruba deset měsíců poté spatřili dva lesní dělníci odpoledne
18. září 1916 pramínek vytékající z tělesa hráze. O svém nálezu informovali hrázného a ten o situaci
zpravil správce stavby, od něhož dostal příkaz k okamžitému otevření uzávěrů v tělese přehrady.
Pramen vytékající z hráze ale nabíral na intenzitě a dělníci otevírající uzávěry se báli o své životy.
Místo proto raději opustili, kvůli čemuž zůstaly uzávěry otevřeny jen z části.
Sedmdesát minut po zpozorování pramínku se celá hráz přehrady protrhla a z nádrže se vyvalila
nashromážděná voda. Ta svou intenzitou ničila domy stojící v údolí pod přehradou a
vyžádala si i oběti na lidských životech. Navíc valící se vodě pomáhaly jako beranidlo klády,
jež původně ležely uskladněné u pily nad Desnou.
Katastrofa si vyžádala 65 lidských životů, 33 zničených a 69 poškozených domů; 307 osob zůstalo
bez přístřeší. Letos přesně 100 let od této událoti tu byla konána vzpomínková akce a
o celé místo je jako o památník těchto událostí dodnes pečlivě pečováno.
Po opuštění místa už následoval odpočinek v penzionu u dvou skal s výhledem na výlet příští den.
51 fotek, 19.4.2016, 79 zobrazení | krajina, příroda, vesnice
Řeka pramení ve Svitavské pahorkatině v nadmořské výšce 516,4 m[1], na okraji obce Karle, zhruba 5 km západně od Svitav. Protéká Loučenskou tabulí, skloněnou k severu a výrazně členěnou hlubokými údolími vodních toků. Loučná protéká městy Litomyšl, Vysoké Mýto, Dašice a Sezemice. U obce Cerekvice nad Loučnou přibírá levostranný přítok Desnou, jež pramení ve výšce 690 m n.m. u obce Borová nedaleko Poličky. U Sezemic Loučná ústí zleva do Labe v nadmořské výšce 217,9 m.[1]
165 fotek, červenec až září 2016, 41 zobrazení
http://cestovani.idnes.cz/za-nejhezcimi-partiemi-jizery-vylet-na-kterem-nedate-fotak-z-ruky-p94-/tipy-na-vylet.aspx?c=A110519_114745_igcechy_tom
http://www.region-jizerskehory.cz/turisticke-zajimavosti/zajimava-mista/vodopady-na-ricce-cerna-desna/#!
K vodopádům Černé Desné je ideální vyrazit z městečka Desná po červené turistické značce proti proudu. Postupně budeme míjet vodopád Plotnový, za kterým následuje vodopád Dlouhý, Bukový a nakonec i Hrncový. Říčka Černá Desná má v tomto úseku značný spád. Koryto je plné žulových peřejí, kaskád, kotlů a především větších či menších vodopádů, které vodní proud vymodeloval do fantaskních tvarů.
Josefo dolská přehrada je největší a zároveň nejmladší přehradou v Jizerských horách. Sestává se ze dvou sypaných hrází s výškou 43 m a délkou okolo 720 m. Obě hráze poskytují ideální podmínky in-line bruslařům.
Údolní přehrada Souš (Darre), ležící na říčce Černá Desná, byla postavena před první světovou válkou jako součást systému retenčních nádrží, majícího chránit oblast pod Jizerskými horami před povodněmi. Od roku 1974 slouží jako vodárenská nádrž pro zásobování Jablonecka pitnou vodou. Hráz je sypaná zemí.
Rozhledna Královka se vypíná nad střediskem Bedřichov (859 m n. m.). Je vysoká 24 metrů a na vyhlídkovou plošinu vede 102 schodů. Z rozhledny je překrásný výhled na Jizerské hory, Krkonoše, Polsko i Německo, Český ráj, Ještěd a Jablonec nad Nisou.
Slavná dřevěná horská chata prošla kompletní rekonstrukcí, která ji vrátila do původní podoby z první poloviny minulého století. Zmizely všechny materiály jako umakart či sololit, které byly použity při úpravách hlavně v 70. letech.
Osada Jizerka. Sklářská osada Jizerka se rozprostírá v malebném údolí říčky Jizerky, nad nímž se vypíná kopec Bukovec (1005 m.n.m.). Jizerka je významnou turistickou křižovatkou, představuje ideální základnu jak pro pěší turistiku, tak pro horskou cyklistiku a v zimě se její okolí mění na ráj pro běžkaře.
http://cestovani.idnes.cz/po-nejhezcich-mistech-jizerek-od-nejstarsi-osady-pres-vzacna-raseliniste-1l9-/tipy-na-vylet.aspx?c=A100930_121502_igcechy_tom
Osada Orle, leží ve výšce zhruba 825 m.n.m. kousek od českých hranic, které jsou v těchto místech tvořeny korytem řeky Jizery.
Věhlas této Jizerskohorské osady sahá do 18. století, kdy zde byla v roce 1754 založena jedna z nejslavnějších skláren Carlsthal. V současné době tu osadu Orle, symbolizuje jediná budova, která dnes slouží jako především jako bufet pro turisty a cyklisty. Osada Orle je strategickým bodem při plánování výletů v Jizerských horách pro turisty, cyklisty a běžkaře.
http://www.jizerky.eu/polsko_orle.php

Šámalova chata, ve které je oblíbená restaurace. Lokalita je významnou křižovatkou jizerskohorských letních i zimních turistických cest.
V letech 1756 - 1817 stávala na Nové louce sklářská huť. Později dům odkoupil slavný jizerskohorský sklář Riedel a v roce 1844 jej přestavěl hrabě Clam-Gallas na lovecký zámeček. Přízemní roubená budova je krytá mansardovou střechou s věžičkou. Je vzácnou památkou na minulost severočeského sklářství a na horské louce tvoří malebnou dominantu. Později se budova stala vládní chatou a byla pojmenována po kancléři Šámalovi. Odtud se traduje název Šámalova louka, který se někdy používá dodnes.
http://www.kudyznudy.cz/aktivity-a-akce/aktivity/samalova-chata-na-nove-louce.aspx
Mumlavské vodopády. Dravá řeka Mumlava vytváří poblíž Harrachova, v Mumlavském dole, vodopád tvořený stupňovitými žulovými bloky. Asi 10 m vysoký skalní stupeň v žulovém řečišti se nachází nedaleko centra Harrachova v západní části Mumlavského dolu.
http://www.harrachov-info.cz/cz/harrachov/mumlavske-vodopady/
Sklárna Harachov. Sklárna Novosad a syn je nejstarší fungující sklárna v Čechách a pravděpodobně i na světě. Dochovala se zde tradiční ruční výroba sklářskými píšťalami a foukání do dřevěných forem, tedy techniky, které nebyly dodnes překonány.
http://www.harrachov-info.cz/cz/aktuality/harrachovska-sklarna-historicky-klenot-mesta-pivni-lazne-harrachov-a-pivovar-harrachov-175.html
121 fotek, červenec 2016, 241 zobrazení | cestování
1. DEN
Bobeš chtěl zažít ten pocit, že se s námi sejde už na nádraží v Roztokách, společně se vyfotíme a otevřeme první plzínku. Nelenil a nechal se v neděli 3.července v 9h ráno hodit ze Semil až do Roztok. V té době ještě netušil, že se pod cedulí Roztoky během vandru vyfotí ještě jednou. Snad to stálo za to…
Velký vandr právě začíná a odjíždíme ve složení Bobeš, Bedy a já. V Dobříchovicích vystupujeme z vlaku a plán cesty je velice prostý – půjdeme týden proti proudu Berounky. Pokud někam jedeme na týden a déle, tak platí jednoduchá zásada – nepřepálit začátek (a to v žádném slova smyslu), což se mi zrovna moc nepovedlo a tak mám hned první den krapet v mlze… Nicméně zcela přesně vím (plán trasy jsem totiž dělal já), že jsme z Dobříchovic šli Karlickým údolím až k lomu Malá Amerika, kde jsme přespali.

2. DEN
Probuzení na kraji propasti bylo úchvatné. Ovšem tělesné potřeby je třeba vykonávat včas a tak jsem šel, jak bývá zvykem, hned po ránu hledat vhodné místečko do lesa. Jdu sem, jdu tam, odbočím, sejdu z cesty, hledám a najdu. Vše se povedlo, ale vzhledem k tomu, že bivak jsme objevili včera už za tmy a dnešní ráno bylo ještě krapet zamlžené, tak jsem prostě nenašel cestu zpět. To se mi za celou karieru stalo prvně. Po půlhodině hledání jsem poslal stranou svoji hrdost a zavolal Bedymu, že jsem prostě cestou na záchod zabloudil. Pomocí pískání jsem kluky nakonec našel, ale potupa to byla veliká.
Kolem Dubu sedmi bratří jsme pokračovali na Karlštejn. Ačkoliv je to profláklá destinace, tak hospůdky zde fungují skvěle a za rozumné ceny. Kousek nad hradem zrovna otevírali krásnou krčmu ve stylu country salonu a samozřejmě točili náš oblíbený ležák. Ruším svoji obligátní hlášku, že nemám rád regionální pivovary – v Plzni a okolí tato věta neplatí, neb Prazdroj je místní specialita. Pozdní snídaně se protáhla až do oběda, Láďa si velice pochvaloval. Pili jsme v poměru já jedno pivo, Ladik tři. Kolem poledne se do restaurace nahrnula spousta turistů a hlavně s dětmi. Pobíhající a ječící dorostenky mi v mém post lihovém stavu moc nepomáhali a tak jsem si dovolil je napomenout, načež mi Bedy povídá: „dneska házíš machry a ve čtvrtek budeš kupovat lízátka…“. Jako vždy, měl pravdu. Vzhledem k rannímu zdržení jsme se vláčkem posunuli o jednu zastávku dál, do obce Srbsko, kde jsme měli sraz se čtvrtým vandrákem, s panem Drdlem, pomocným učitelem ve výslužbě. Společně jsme došli do Svatého Jana pod skalou a ve skvělé restauraci Obecná škola jsme završili dnešní cestu.

3. DEN
Probudilo nás podmračené, ale teplé ráno. Vyšlápli jsme si na skálu na vyhlídku a pak pokračovali až do Berouna. Obloha se během dopoledne vyčistila a opět pralo slunce. Kozlovna v Berouně byla tedy velice vítanou zastávkou, kde jsme napojili a nakrmili svoje vyprahlá těla. Po obědě jsme sedli na vlak a popojeli na Křivoklát. Teď to bude vypadat, že jenom jezdíme vlakem od hospody k hospodě, ale tento přesun dráhou byl už vážně poslední. Jsme tu, já kluky varoval. Nic naplat, hoši se museli jít podívat nahoru na hrad, Bedy nedal jinak, prej už kvůli tomu jeho názvu… Nic se tu nezměnilo, mraky lidí a prohlídka nehrozí vůbec, leda tu dva dny čekat. Já šel napřed do krčmy pod hradem, ale hospoda si moc nezadala s hradem – narváno a obsluha byla víc mimo než já včera ráno na Americe. Takže nám nezbývalo, než pokračovat dál až do kempu Višňová. Občas nějakej ten had, ale jinak pohoda. Přespali jsme pod širákem u řeky, kde snad do pěti do rána řezali do kytar a moc se spát nedalo. Mimochodem nová doba – u ohně se už nehraje Kryl a Brontosauři..., teď frčí Krajčo, Klus a podobný průjmy.

4. DEN
Je mi zle, asi mám úžeh nebo přechozené delirium. Každopádně jsem díky homo-brnkálistům celou noc nespal. Obloha je zatažená, fouká vítr a je docela chladno. Naštěstí tento stav (můj i počasí) bude trvat jen jeden den. Po snídani pokračujeme krajem Oty Pavla až k Proškovu domu, kam se necháme přeplavit přívozem. Po prohlídce muzea se už těšíme do vyhlášené hospody U Rozvědčíka. Jak jsme starý, tak jsme blbý. Co je vyhlášené, tak většinou stojí úplně za prd a tady se nám to asi 10x potvrdilo. Katastrofa a víckrát mě tady neuvidí. Leda by vyměnili personál, kuchaře, pivo a postavili úplně novou hospodu a nejlépe úplně někde jinde. Náladu si ovšem nenecháme zkazit a špacírujeme dál podél řeky až do Skryjí. Asi jsem těhotnej, jelikož mám divný chutě a po vyčerpávající cestě si dávám grapefruitovou limonádu. Bedy taky. Zbytek party statečně pije Bakaláře a ještě se snaží tvářit, že jim to chutná. Párek v rohlíku na posilněnou a jdeme cca 5km kolečko na hrad Týřov. Úžasná stavba, která nemá v Evropě obdoby. Jenže se blíží večer a my nemáme kde spát. Zdejší kemp je malý, plný a nevyhovující našim potřebám. Jdeme tedy nahoru do vesnice, kde objevujeme úžasnou krčmu s točenou Plzní a s výbornou kuchyní. Po večeři jsem šel hledat bivak, zatímco kluci v hospodě mastili karban. Nikdy by mě nenapadlo, že u kostela se dá krásně přespat. Čisto, nikdo tam nechodí a bývá to přímo na návsi naproti restauraci. Vrátil jsem se do hostince a tuto skvělou informaci předal klukům, což jsme náležitě zapili.

5. DEN
Koho by napadlo, že od božího rána budou zvonit zvony… No, alespoň jsme si přivstali a v konzumu vydatně posnídali. Další zastávkou naší pouti byla Skryjská jezírka. Sice byla poněkud vyschlá, ale i tak je to krásné místo. Jen kdyby tu tůristi nestavěli ty trapný kameny na sebe. Vůbec se to sem nehodí a kazí to celkový dojem z místa. Naštěstí si s tím Bobíno hravě poradil… Rozpálenou krajinou pokračujeme do obce Podmokly, kde se občerstvíme a už to máme jen kousek na Zvíkovec. Kemp pod mostem nám posloužil jako dokonalá oáza. Někdo se vykoupal v řece, někdo si dal sprchu, ale každopádně se nám velice ulevilo. Večer jsme šli do místní putyky U šesti trempů, kde se konečně hrály na kytaru starý dobrý fláky. Vodáci to umějí rozjet. Ve tři ráno jsme toho měli už vážně dost, ale v knajpě to stále hučelo jako v úlu. Cestou z krčmy do kempu se ptám starého odborníka Bedyho , v kolika letech mu začali padat zuby. Odvětil mi, že mám ještě 10 let čas. Nojo, povídám, jenže mě děsně bolí stolička, asi mi vypadne. Bedy se na mě podíval a pravil: „vole, seš už tejden na vodě, máš kurděje“.

6. DEN
Probouzíme se u řeky a vodáci už na nás opět halekají svoje ahooooj. To je naposledy, co jsem si vzal na čundr prouhatý trička. Po snídani nás opouští pomocný učitel a jde na stopa, páč spěchá domů. Slíbil mi, že se ozve, až dorazí domů. Zatím se neozval a já už jsem 10 dnů doma. Zbytek party opouští Berounku a romantickým údolím se přesouváme 15km na hrad Krakovec, což bylo poslední útočiště Mistra Jana Husa před odchodem do Kostnice „pod bezpečným glejtem uherského krále Zikmunda”. Podrobně jsme si prohlédli hrad i přilehlou hospůdku, nicméně i naše kroky zde pomalu končí a potřebujeme se ještě v podvečer přesunout co nejblíže k vlaku. Od domorodců si necháváme doporučit obec Čistá, kde staví vlak a hlavně je tam i restaurace, ve které jsme nakonec strávili poslední večer tohoto vandru. Nocleh jsem vybíral opět já, takže jsme spali tradičně u kostela.

7. DEN
Ráno si přivstaneme již o půl šesté, abychom stihli první vlak na Rakovník. Hned u nádraží jsme vyrušili pána s vlajícím toaleťákem, kterémuž z baculatých tváří koukal doutník. Nic nedbaje tohoto potupného přistižení, dal se s námi do řeči jakoby se nic nestalo. A vlastně se nic nestalo. Jen vandr končí a další je v nedohlednu. Ale bylo to krásné, nespadla nám za celý týden ani kapka, všechny večery jsme tak mohli trávit pod širákem a v zimě budeme mít na co vzpomínat.
162 fotek, srpen až září 2016, 133 zobrazení
Co to je vlastně VHT? Prazáklad horolezectví, alpinismus. Pohyb v horách tak do III. stupně UIAA. Pohyb po ledovci. Tak asi to jsme podnikli v týdnu od 19. do 27. srpna. Celé osazenstvo tvořili: DavidZ, OndřejK, EvkaM a moje maličkost. Na akci nás odvezla a přivezla zcela plně až po rakev na střeše naložená toyota.
0. den - pátek - odjezd z Pha kolem druhý. Předpověď na sobotu špatná, měníme program a místo sobotního lezení v okolí Furkapass to směrujem rovnou do kempu v Saas-Grundu. Sotva stíháme před půlnocí autovlak do Vispu. Před druhou ranní dojíždíme do kempu, stavíme velkostan pro 6 lidí a usínáme...
1. den - sobota - mraky jsou asi tak ve 3000 m.n.m, není moc hezky. Snídáme zbytky z Pha a vločky. Procházíme výstroj a výzbroj, Evka má takový divný botky. Zamítáme možnost, že by to byly boty do hor a jedem do města koupit pohorky. Využíváme permice, které jsme nafasovali coby ubytovaní v kempu (jsou platné na lanovky a autobusy v Saas-Grundu a Saas-Fee) a vyjíždíme po městěčku a lanovkou na Hohsaas (3101 m.n.m), kde se projdem jen koukolem stanice lanovky. Mraky se převalují. občas vykoukne kus hory a ledovce. V kempu vaříme těstoviny a balíme na další den.
2. den - neděle - vyrážíme na Lagginhorn (4010 m.n.m). Ráno v půl šestý na nohou, děláme snídani - vločky, dobalujem, abychom v 7:15 byli u lanovky na Hohsaas. Poslední jede 16:30, takže máme 9 hodin na výstup a sestup (900 výškových metrů). Cesta vede přes ledovcovou morénu a pak krátkým výšvihem na jihozápadní pilíř. Pak dál přes malý ledovec přímo v úpatí Lagginhornu na jeho severozápadní pilíř a jím až na vrchol. Před dvanáctou jsme tam. Je tu vcelku dost lidí, guidové se svými klienty i sólisté. Bohužel jednomu to ujíždí a strhává sebou pár pěkných šutrů, které nás jentaktak minou... Kolem třetí zastavujem na ledovci na krátkou pauzu. Pukání a dunění v ledovci nás popohání jít dál. Již na dohled lanovky zjišťuji, že jsem na ledovci nechal ležet foťák! Fak supr. Budu se muset vrátit, čímž nestihnu lanovku a buď budu muset po svých 1500 výškových metrů dolů či se domluvit v hutte na přespání. Schovávám bágla, loučím se s ostatními a makám zpět. Na hřebeni potkávám trojici a to, v co jsem doufal, se splnilo. Nesou foťák. Vřelé díky a makám zpět. Ostatní počkali, když viděli na hřebenu onu trojici a moje otočení zpět. Lanovku stíháme akorát. Večer v kempu sprcha a vaříme rizoto. S dobrým pocitem, že po horách chodí slušný lidé usínám.
3. den - pondělí - přesun na Mischabelhutte (3329 m.n.m). Nikam moc nepospícháme, čeká nás 1000 výškových metrů po hřebínku na chatu a tam nocleh na úterý. Snídáme (vločky) a o půl deváté se cpem do busu na Saas-Fee. Jsme tam cobydup. Přes penziónové městečko plné turistů a pracháčů se přesouváme k lanovce na Hannig (2336 m.n.m). Z horní stanice je výhled na sportovní areál pod Allalinhornem. Ledovce září bělobou, níže z špinavých séraků se valí obrovské vodopády. Traverzujeme po dvou údolích, po mostcích překračujeme bystřiny. Přichází hřeben, na kterém o 900 metrů výše sedí Mischabelhutte. Je děsný vedro, pot se z nás jen řine. Stoupáme vcelku exponovaným hřebenem, na hodně místech kramle a ocelová lana, i žebřík tu je v jedné pasáži. I přes to je tu vcelku rušno, nahoře předbíháme pár klasických turistů, dolů míjíme podobně vyhlížející borce. Ve tři jsme na chatě. Ubytujem se a relaxujem. Zítra nás čeká brzké vstávání a třetí nejvyšší vrchol skupiny Mischabel, Nadelhorn (4327 m.n.m). Chatařka to má slušně oganizačně najetý - první snídají ve tři ti, co jdou na Lenzspitzi, napůl ve čtryři a v pět ti, co jdou na Nadelhorn. Vydatná večeře a spaní ve výšce přes 3km. Nejdražší noc asi mého života (nocleh + polopenze 76CHF - cca 1900,- Kč). Srdce je jak rozjetej vlak po českych kolejích. Měl jsem pocit, že jsem vůbec nespal, nebýt toho, že v pul čtvrté zazvonil budík a vzbudil mne...
4. den - úterý - Nadelhorn. Z okna chaty je na hřebeni videt had čelovek. Jinak pár hvězd a tma jak v pytli. Balíme a jdem na snídani. Jíme...vločky, suchary s máslem a veselou krávou. Čaj v termoskách je připravený, dobalujem. Dole v hale chaty guidové kontrolují své ovečky, utahují jim řemeny na mačkách a podobně. Vyrážíme, je teplo, 4°C. Po hodině jsme na ledovci, navazujem se a pokračujem k severu. Na hřebeni Lenzspitze je videt řada světélek, i před náma je několik družstev. Přichází krpál na hřeben Nadelhornu, zde nás zastihne východ slunce. Na vrcholu je vcelku rušno, na zledovatělém firnu se sotva vyhýbáme s těma, kteří se již vracejí. Bohužel jsme svědky situací, že klienti jsou podělaný až za ušima, sotva se drží na mačkách, guidové se je snaží rozhýbat či jim na skalních hranách opravují výstroj (utahují mačky) atd. Později se shodujem, že kopec v pohodě, ale nejvíc nás ohrožující bylo chování některých lidí.
Na chvilku se uvolňuje vrcholek, pózujeme před foťákem. V dálce je vidět Matterhorn i Mont Blanc a řada dalších vrcholů. Obracíme se a valíme zpět na chatu. Na chatě oběd z vlastních zásob a pokračujem dolů. Vzduch houstne a teplota se zvyšuje. U bystřiny pod hřebenem mácháme nohy v ledové vodě a sušíme propocené boty. Lanovka do Saas-Fee a chvíle čekání na autobus. Několik kroků do kempu a zde se vyvalit a odpočívat. Vaříme těstoviny s něčím.
5. den - středa - odpočinkový. Ráno posnídáme něco vloček a klidným tempem vyrážíme na autobus, kterým se nacháme vyvézt údolím o 600 výškových metrů k přehradě Stausee Mattmark. Studujeme technické dílo vodní elektrárny. Do nádrže podzemními přivaděči jsou svedeny tavné a dešťové vody z okolních ledovců. Voda z nádrže je pak vedena štolou 22 km dlouhou s převýšením 1300 metrů do hydroelektrárny.... Večer veříme těstoviny s něčím, balíme co jde, neb zítra se přesouváme do Francie.
6. den - čtvrtek - Chamonix - le Fayet - camp na Téte Rousse. Balíme stan a snídáme (vločky). Vyrážíme, máme před sebou 3 hodiny cesty autem. Už se to blíží, mezi kopci se objevil první z vrcholů masívu Mont Blanc. Sjíždíme do Chamonix a dále do le Fayete. Zde hledáme parkoviště, nacházíme místo poměrně daleko od stanice Tramway du Mont Blanc. Chystáme se na Blanc expadičním stylem ;o) takže stany, spacáky, jídlo a vaření sebou. Je vedro k padnutí, cestou přelézáme nějaké ploty, neb se nechcem vracet...
Rezervace funguje, lístky máme na čas 12:20. Tramvaj je jak z muzea, lavice dřevěné, ale má to svojí romantiku. Vlak vyráží skrz město a začíná stoupat. Z 600 do 2372 m.n.m. mu to trvá přes hodinu a čtvrt. Je to taková vyhlídková jízda. Konečná stanice je taková nedokončená, jako kdyby si stavbaři řekli "a teď to zapíchnem". Vláček vychrlí dav lidí, o něco větší dav vdechne a se skřípěním zmizí v tunelu. Drobná to komplikace, rezervace na cestu zpět se dá uskutečnit až v den odjezdu. No, snad se vejdem. V dáli se z Aiguilles de Bionnassay plazí ohromný ledovec do údolí pod stanici tramvaje. Dupem do kopce, na camp máme ještě 800 výškových metrů. Skála je rozpadlá, ledovcové morény se střídají s ohlazy a prašnými úseky. Potkáváme pár Čechů, co jdou shora. Ale také míjíme kupu Čechů, co jdou nahoru...
Camp je na kraji ledovce, chata je plná, dá se půjčit stan i spacák. Jen míst na spaní (kamenné ohrádky) je málo. Stavíme si stany a pokoušíme se odpočívat. Je to tu samý Čech a Slovák. Postupně zjišťujeme, že je to jeden autobus a že to má být jakýsi zájezd... Další situace jen nastíním: "jé, kluci, vy vypadáte, že tomu rozumíte, jak se nandavají mačky na boty?"; "to lano na ledovci je nutné?, "a co přilby, tu nemusím mít, že?"; "oni tam padají kameny, tak tam teda určitě nejdu" atd. Vypadávají nám oči z důlků, nevěříme svým uším. Vždyť oni se chystají jako do Krkonoš na Sněžku! Ano, odtuď je Mont Blanc vysoký jako Sněžka, ale od moře (1600 metrů nahoru)! Lidi pokřikují dlouho do večera, sotva jsem zabral...
7. den - pátek - Mont Blanc. Budík mne rozhýbává ve 23:30 ještě 6. dne. Dobalujeme, přemýšlíme o grand couloir, ze kterého se večer ozvalo několik kamenných lavin. Kouknu po snídani a žaludek se mi sevře - vločky... Nacpu to do sebe, utáhnu boty a jde se na to. Je 0:30. Kolem v kempu se srocují České davy, přes ledovec proběhli už dvě dvojice. Nastupujem do stěny, trošku kufrujem ve směru, ale už jsme u kuloáru. Nasloucháme a pak po jednom spěšne překonáváme oněch nebezpečných 50 metrů. Stoupáme pilířem. Pod náma se kupí čelovky, zdá se, že skupina také zakufrovala v nástupu, o to lépe, máme teď klid a prostor v cestě. U staré opuštěné chaty Gouter (3830 m.n.m), obsypané odpatky a lidskými výkaly, jsme za dvě hodky. Navazujem se a šlapem k nové chatě Gouter, ze které proudí guidové se svými klienty a spojují nás do dlouhého světelného hadu. Počítám, že je před náma cca 50 lidí, co vidím. Přichází první ledovcový kopec, Dome du Gouter, jdeme pěšinkou cikcak jak vláček. V Col du Dome dáváme svačinu a pozorujem světýlka na kopci. Hvězdy a svit měsíce dávají tušit majestátnosti kopce před náma. Ještě zbývá 600 výškových metrů! Šlapem dál, již se rozednívá, cesta vede po hřbetu, kde jsou veliké převěje a séraky. V místě odtrhu velké sérakové desky se překračuje pěkná trhlina a vystupuje cca 4 metry vysoká ledová stěnka. Ale je zde lano s uzly, takže na pohodu. Krok se zpomaluje, kyslíku ubývá. Další předvrchol Les Bosses (4547 m.n.m), slunce se odlepilo od horizontu. Na vrchol dorážíme v 7:30. Je zde asi 25 lidí (pár už jich odešlo dolů), člověk se neubrání pocitům euforie. Nelze si nevzponenout na své blízké, rodinu... Výhled je úžasný, slunce a stíny na horách hrajou divadlo, mračna na italské straně vypadají jak moře v přílivu. Fotíme se a pomalu otáčíme. Výstup končí až v chatě či v campu a ten náš je 1600 metrů pod náma... Slunce se opírá do svahů, začíná být teplo, odkládáme vrstvy. Potkáváme pár Čechů - mnozí další to zapíchli na Goutru či to otočili už ve stěně. Aspoň že tak, snad dojdou zpět v pořádku. Valíme, už jsme na Goutru. V grand couloir je ještě stín, supr, snad to bude v klidu. Sestupujeme pilířem, slunce začíná olizovat hrany kuloáru. Zbytek na fotkách...
35 fotek, 28.9.2015, 3 zobrazení
114 fotek, 17.6.2015, 35 zobrazení | architektura, cestování, krajina, příroda, země
Město Desná leží v okrese Jablonec nad Nisou na soutoku Bílé a Černé Desné.
Černá Desná je vodní tok v Jizerských horách. Nad obcí desná protéká hlubokou skalnatou roklí a vytváří zde malebná zákoutí s vodopády.
Souš je přehradní nádrž se sypanou hrází na řece Černá Desná. Zásobuje pitnou vodou Jablonec nad Nisou, Tanvald a okolní obce.
50 fotek, 26.4.2018, 2 zobrazení
26 fotek, 26.4.2018, 34 zobrazení
s turisty jsme zavítali na procházku jarní přírodou do opomíjeného okolí Kladna k potoku Loděnice zvanému Kačák. Stávalo tu mnoho mlýnů, zbylo jich jen pár.
36 fotek, 4.3.2018, 13 zobrazení
209 fotek, 4.11.2017, 58 zobrazení
Trek 25 km, poslední akce sezony a tak byla kochací , čas 6:15 hodin. Krásná trasa a luxusní počasí :-)
47 fotek, 4.11.2017, 56 zobrazení
47 fotek, 21.10.2017, 16 zobrazení
32 fotek, 25.9.2017, 10 zobrazení | příroda
ze Suchdola Tichým údolím do Roztoky, 5 km, 19.9.2017
20 fotek, 22.5.2017, 47 zobrazení
53 fotek, 14.4.2017, 14 zobrazení
Z Moravského Berouna do Domašova nad Bystřicí

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.