Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 22 výsledků (0,0109 sekund)


reklama

19 fotek, 24.5.2016, 137 zobrazení | cestování, krajina, příroda
Úterní odpoledne u rybníka Milovy, na Malínské skále a na Blatinách v rámci dvoudenního firemního setkání. Bohužel středeční ráno opět totální šedo, takže jsem se místo fotolovu zase vrátil do betle :-(
16 fotek, 24.11.2013, 33 zobrazení
Náš oddíl orientačního běhu se rozhodl zůčastnit se třídenních závodů v Novém Městě nad Metují a okolí. První etapa se běžela v pátek na mapě města - městský orientační běh, druhá, sobotní etapa v horách a třetí v nedéli za městem na kopci. rozhodl jsem se první městskou etapu vůbec nedat a místo toho si udělat výlet na kole přes místo, kam jsme jako malí jezdili na tábory a nějak se dopravit do hor na misto druhé sobotní etapy.

Vyrazil jsem ve čtvrtek vlakem do Žamberka a dojel tam po osmé večer, tak akorát na to, abych stihl kousek za městem rozdělat nějaký bivak, co by odolal dešti, protože předpověd byla krajně nepříznivá. V noci skutečně pršelo, blejskalo se a hřmělo, ale nebylo to nic dramatického.

V pátek dopoledne jsem se sbalil a vyrazil vstříc úplně šedivé obloze na plahočivou cestu do kopců. Chvílemi mrholilo, ale jak jsem šlapal (nebo tlačil) do kopce, tak mi to ani nijak zvlášť nevadilo. Na místo zvané Homole (kopec nad Kunvaldem), kam jsme jezdÍvali na tábory, jsem dorazil brzy odpoledne a měl jsem 100 chutí tam zůstat a pronajmout si pokoj v po revoluci zřízeném penzionku. Každou chvíli to vypadalo na déšť a předpověď byla jestě horší. Nicméně mě přesvědčila sms od Pakua, že dřív jak v 5 odpoledne pršet nebude, zatnul jsem zuby a vyrazil dál. Silnice nad Říčkama v Orlických horách se vinula výš a výš do kopců a já měl dost a plížil se a nebo tlačil az jsem to dotlačil do mraků a všude bylo vlhko a válely se chuchvalce mlhy. Na odbočce na hřebenovou cestu jsem si dal pauzu a uvařil si kafe a čaj do termosky. O okolní teplotě vypovídal kolem dokola ojíněný klobouk v místech, kde byl propocený. Jak jsem dovařil přihnal se déšť a já si začal zoufat, ale neštěstí to byla jen krátká přeháňka. Vyrazil jsem rychle dál, ať to mám za sebou. Někdy po páté jsem dojel do kempu Kamenec, kde bylo shromaždiště pro závod následujícího dne. Byl tam jakýsi lágr (prý hasičský jak jsem se později dozvěděl). Myslel jsem, že mi dovolí si tam někde píchnout stan, ale prej ne, takže jsem vyrazil do lesa a našel parádní kempík mezi dvěma rameny potoka, kde jsem se krásně napojil a umyl. V noci opet hromy/blesky/déšť (nepršelo od pěti ale naštěstí až od sedmi), ovšem stejně jako přechozího večera to nebyla žádná divočina. Lehnul jsem jak zabitej.

V sobotu ráno budíček, pěkný polojasný den, vydatná snídaně a seběhnout s igelitkou dolu do kempu, kde jsem už potkal Houbu, Pakua, Kuželíka atd. Závod byl výbornej. Podobný jsem ještě nikdy nedával: nad 1000 m n. m., v kosodřevině a s výhledem desítky kilometrů daleko. Občas jsem zvolnil, abych si uzob nějakou borůvku a pokochal se pohledem na protější kopec (mapa závodu napoví). Po závodě zabalit a vyrazit na dalsi smrtíci výšlap na Velkou Deštnou a pak po hřebeni s exkluzivními výhledy až do Sedloňova, kde ma Kuželíkovic rodina chalupu. Tam tři rodinky, z toho dvě těhotné mámy a celkem 6 dětí. Masakr. Udělal jsem ten večer hloupost, že jsem byl liný stavět stan. Spal jsem uvnitř na kanapi a vyspal se sotva pár hodin. Ale jinak to byl příjemný odpočinkový večer s grilovačkou.

V neděli ráno rychlá snídaně, šup na kolo a parádní 20ti kilometrový sjezd do Nového Města na poslední etapu závodů. Údolí Olešenky a Metuje opravdu pěkné. Strmé skalnaté srázy a pustina. Tu a tam zbytky starých podezděných cest. Závod byl rychlý a svižný a jestě zbyl čas na to dát si obídek na naměsti v podloubí. Nové Město mi celkem učarovalo. Vypadá to jako Telč na vysoké skále, fakt pěkný místo. No a pak už pomalu následoval přesun na vlak a cesta domů.

mapa napoví. legenda: trojúhelník v kroužku je místo, kde jsem nocoval. čerchovaná červená čára je bežecký závod (můžeš porovnat s originální mapou ze závodu)
198 fotek, září 2011, 214 zobrazení | cestování, krajina, města
V ZÁŘÍ TOHOTO ROKU JSEM SI UVĚDOMIL, ŽE JSEM LETOS JEŠTĚ NEVYJEL NA ŽÁDNÝ CYKLOVANDR. MUSÍM TO NAPRAVIT. UŽ DLOUHO PŘEMÝŠLÍM O DVOU VRCHOLECH, PRADĚDU A LYSÉ HOŘE. VYRÁŽÍM V NEDĚLI VLAKEM DO NEJZAZŠÍ ZASTÁVKY IDSJMK BŘEZOVÉ NAD SVITAVOU, COŽ VYJDE VELMI LEVNĚ. ODPOLEDNE VYSTUPUJI, SEDÁM NA KOLO A VYRÁŽÍM SMĚREM K MĚSTEČKU TRNÁVKA. ZDE HODLÁM PŘESPAT NA HRADĚ CIMBURKU. TAK PO ZASTÁVCE V HOSPODĚ POD HRADEM I ČINÍM. OBĚHNU HRAD, ROZDĚLÁM OHEŇ, VYHLÍŽÍM VZDÁLENÁ SVĚTLA A JISKRY STOUPAJÍCÍ K HVĚZDNÉ OBLOZE.
RÁNO SI PROHLÍŽÍM JEŠTĚ HRAD A VYRÁŽÍM PROTI PROUDU TŘEBŮVKY K BOUZOVU. PO DESÁTÉ SE STOUPÁNÍM OCITÁM PŘED BRÁNOU HRADU. JE ZAVŘENO, COŽ SE DALO I ČEKAT, PROTOŽE JE PONDĚLÍ. ZJIŠŤUJI, ŽE ZDE "MODRÉ" PONDĚLKY SICE NEDRŽÍ, ALE JE ZÁŘÍ, TAKŽE OTEVŘENO JEN O VÍKENDECH. SJÍŽDÍM OPĚT K TŘEBŮVCE A JEDU DO LITOVELSKÉHO POMORAVÍ A UNIČOVA. POKRAČUJI K PASEKÁM A ZASTAVUJI U HRADU SOVINCE. OPĚT ZAVŘENO, PONDĚLÍ. SOVINEC JE KRÁSNÝ HRAD. ŠKODA,ŽE JSEM NEMĚL PŘÍLEŽITOST SHLÉDNOUT JEHO INTERIÉRY. NEZBÝVÁ MI NEŽ POKRAČOVAT SMĚREM K HRUBÉMU JESENÍKU. O CO JSEM BYL OCHUZEN NA BOUZOVĚ A SOVINCI, TO JSEM SI VYNAHRADIL V JIŘÍKOVĚ, PRADĚDOVĚ GALERII. JE TO ROZSÁHLÝ AREÁL S ROZMANITÝMI DŘEVOŘEZBAMI Z RUK PANA HALOUZKY(JAK PŘÍZNAČNÉ JMÉNO). JE ZDE ROZMÍSTĚNO ASI 450 SOCH A OBRAZŮ A TAKÉ GALERIE BETLÉMŮ JINÝCH TVŮRCŮ. AREÁL OBOHACUJE OBORA SE STÁDEM DAŇKŮ. NĚKTERÁ DÍLA JSOU UNIKÁTNÍ.NAPŘ. 10,5 METRU VYSOKÁ PLASTIKA DĚDA PRADĚDA.
Z JIŘÍKOVA JSEM VYRAZIL PŘES KNĚŽPOLE K RÝMAŘOVU A DÁLE DO ÚDOLÍ MORAVICE. ZDE JSEM ZA MALOU MORÁVKOU PŘEKROČIL MOST A ZAPADL DO LESA. BYLY ZDE KRÁSNÉ FLEKY NA PŘENOCOVÁNÍ, MUSEL JSEM OVŠEM VYBRAT LEVÝ BŘEH A DÁLE OD MOSTKU, JELIKOŽ PRAVÝ BŘEH BYL BEZBŘEZE OZNAČKOVÁN "LIDOVCI". HLOUBĚJI V LESE BYL OVŠEM KRÁSNÝ TOK BĚLOKAMENNÉHO POTOKA JAK STVOŘENÝ KE KOUPÁNÍ, COŽ JSEM VYUŽIL. NEDALEKO BYLA I STUDÁNKA. NIC JINÉHO JSEM NEPOTŘEBOVAL.
RÁNO VYRÁŽÍM VSTŘÍC VRCHOLU PRADĚDA. Z PARKOVIŠTĚ SEDLA HVĚZDA JE TO TAKOVÝCH 9 KM STÁLE PO ASFALTCE. CESTA JE OTEVŘENA JEN AUTOBUSOVÉ DOPRAVĚ A CYKLISTŮM. TAKŽE JE PRAKTICKY OSIŘELÁ. POČASÍ JE KRÁSNÉ, TEPLÉ. BLÍŽÍM SE K VRCHOLU A SLEDUJI VYSÍLAČ NA MODRÉ OBLOZE. PŘED OVČÁRNOU SE ZAČÍNÁ OCHLAZOVAT A PROHÁNÍ SE MRAKY. OBLÉKÁM BUNDU A STÁLE STOUPÁM K VRCHOLU. VÍTR NABÍRÁ TAKOVOU RYCHLOST,ŽE NA VRCHOL VYJÍŽDÍM JEN S TÍM,ŽE MÁM VÍTR V ZÁDECH. NA VRCHOLU ZUŘÍ VICHŘICE MUSÍM SE JEŠTĚ PŘIOBLÉCI. SNAŽÍM SE OBEJÍT BUDOVU VYSÍLAČE.OHÝBÁM SE JAK SAKURA VE VĚTRU, NA ROZDÍL OD NÍ OVŠEM PROTI JEHO SMĚRU. NEVIDÍM NIC . VRCHOL JE TOTÁLNĚ PONOŘEN DO ŠEDIVÝCH MRAKŮ. PO PŮLHODINĚ VRCHOL OPOUŠTÍM VEDOUC KOLO PĚŠKY. AŽ NÍŽE JSEM SCHOPEN NASEDNOUT. PĚKNĚ TO S KOPCE VYPRAŠUJE. OHLÍŽÍM SE, PRADĚD JE OPĚT V JASNĚ BLANKYTNÉ OBLOZE. TO MI UDĚLAL SCHVÁLNĚ, DĚDEK JEDEN. NA HVĚZDĚ JE OPĚT HORKO.. PO TÉ, CO JSEM MUSEL NA VRCHOLU OPUSTIT MYŠLENKU SJET K DLOUHÝM STRÁNÍM SE VRACÍM DO RÝMAŘOVA. ODTUD ALE JEDU K REŠOVU, K VODOPÁDŮM. KASKÁDY HUNTAVY JSOU POMĚRNĚ ROZSÁHLÉ, NAD POTOKEM JE I VYHLÍDKA. ODTUD POKRAČUJI ÚDOLÍM HUNTAVY AŽ K SOUTOKU S OSLAVOU ("OSLAVKÁŘI", PODOBNOST NÁZVU JE ČISTĚ NÁHODNÁ) A DÁLE PŘES UNIČOV AŽ K NIVĚ MORAVY PŘED MLADČÍ. JE ČAS NAJÍT FLEK K PŘESPÁNÍ, PO OBOU BŘEZÍCH JE NEVLÍDNĚ VLHKO. ZKOUŠÍM TO DÁLE ZA VODOU, ODBOČKA DOLEVA, PŘEDE MNOU SE OBJEVUJE JAKO NA ZAVOLANOU OPUŠTĚNÁ SKAUTSKÁ CHATA S PŘÍZEMNÍM KRYTÝM OCHOZEM. ROZBALUJI, JDU SE KOUPAT DO BLÍZKÉ MORAVY, POVEČEŘÍM A PROCHÁZÍM SE LESEM A ČUČÍM NA HVĚZDY, VRACÍM SE. ALE CO TO, KDE JE CHATA? ZBLOUDIL JSEM, MUSÍM ZPĚT. KONEČNĚ NACHÁZÍM SPRÁVNOU CESTU. JDU SPÁT.
RÁNO JE HEZKY, VYRÁŽÍM DO BLÍZKÉ MLADČE NAVŠTÍVIT JESKYNĚ. PŘI ČEKÁNÍ NA DALŠÍ PROHLÍDKU PRAŽÍ SLUNCE. PO PROHLÍDCE KRÁPNÍKOVÝCH PROSTOR VYCHÁZÍME DO JAKO PROMĚNĚNÉ ZATAŽENÉ OBLOHY S DEŠTĚM. SJÍŽDÍM DO MLADČE, SVAČÍM NA BUSOVÉ ZASTÁVCE, NEVYPADÁ TO, ŽE DNES PŘESTANE PRŠET, CELOU CESTU STŘÍDÁM BUNDU S PLÁŠTĚNKOU PODLE INTENZITY DEŠTĚ. LYSOU HORU ZAVRHUJI. UŽ I UVAŽUJI VZÍT TO DO OLOMOUCE NA VLAK, ALE PŘECE JEN NEPODLÉHÁM. V NÁMĚŠTI NA HANÉ DĚLÁM PŘESTÁVKU V SAMOŠCE. STÁLE CHČIJE. POD VELKÝCH KOSÍŘEM SE STAVUJI V SLATINICÍCH V LÁZNÍCH. PŘIPOMÍNÁM SI POBYT Z ŘÍJNA 1999. HODNĚ SE ZMĚNILO K LEPŠÍMU. POČASÍ STÁLE NEVLÍDNÉ AŽ DO PROSTĚJOVA.PROHLÍŽÍM NÁMĚSTÍ A POKRAČUJI. NA VÝJEZDU Z MĚSTA TROCHU KUFRUJI. POKRAČUJI NA NĚMČICE NA HANÉ A DÁLE KE CHŘIBŮM. STÁLE SLÁBNOUCÍ PŘEHÁŇKY, ZATAŽENÉ OBLOZE POMALU UJÍŽDÍM.
AŤ MI NIKDO NEŘÍKÁ, ŽE HANÁ JE SAMÁ ROVINA. KAŽDÉ DVĚ VESNICE NA MÉ TRASE ODDĚLUJE KOPEC. VE ZBOROVICÍCH DEFINITIVNĚ NECHÁVÁM NEVLÍDNÉ POČASÍ ZA SEBOU. KONEČNĚ JSEM VE ZDOUNKÁCH. TEĎ MNE ČEKÁ NEJPRUDŠÍ STOUPÁNÍ MÉ CESTY, UŽ JSEM HO JEDNOU JEL, TAK PRUDKÉ NEBYLO ANI NA PRADĚD. OCITÁM SE NA BUNČI,TO UŽ JSEM JAKO DOMA. VYCHUTNÁVÁM SI PODVEČERNÍ CHŘIBY. STUDÁNKA U LVÍCH TLAM, ZA NÍ NA SJEZDU DO SALAŠE MLOCI. OBDIVUJI JEJICH KRÁSU POMOCÍ FOTOAPARÁTU NA MOKRÉ VOZOVCE. UŽ NIKAM NESPĚCHÁM . DOMŮ TO NENÍ ANI 30 KM. SALAŠ, VELEHRAD. STMÍVÁ SE. PŘED TUPESY SE KOCHÁM TŘEMI VRCHY HOLÉHO KOPCE, BUCHLOVA A BARBORKY TĚSNĚ PO SLUNCE ZÁPADU. ZA NECELOU HODINU JSEM DOMA.
61 fotek, 19.7.2009, 230 zobrazení
Tour de France

No slavna tour de france, byla opravdu podarena akce! V planu bylo delat kazdy tyden alepson jednu vysokohorskou turu…to by docela slo, jenze kam a co kdyz od toho pokoutnici, kteri takove pikle(pykle ?ja mam furt za to, ze to s pykat nema nic spolecne a vzdycky kuju pikle :(()ukuli odstoupi ? pak je takova tura zcela a uplne na vas to od zacatku az do konce, tzn., ze se musi hlavne naplanovat…no planujte, kdyz nevite kam a chcete videt vsechno !

Takze kdyz jsme palnovali uplne a zcela jinou akci, uplne cirou nahodou jsme se dovedeli, ze se zrovna jede tour de France…no, to nejak v podvedomi bylo, ale hlavne ze se jede kousiciciiinek odtud…nastalo velike dilema…kdyz jsem tu funela po kopcich o tour jsem snila, kdyz tu po nich funim ted, tour je nenavratne vyparena i ze snu a tak co se alespon podivat, jak to vypada, kdyz uz to nikdy nepojedu ? nj, jenze tam bude million stopadesat tri tisic lidi a to by nebylo to pravy pro mami a mimi, tak radeji ne a nekde se projdem a na tour se pak kouknem…no ale cervicek stale hlodal, takze co takhle namirit alespon tim smerem a pekne se prijit po horach a pak treba nahodou pri ceste neco okouknout ?

Vzhledem k definitivni neodhodlanosti vsech podniknout jakekoli akcni horalovani, jsme se na posledni chvili sbalily a vyrazily do hor…trasa relativne naplanovana, i kdyz absolutne zadna predstava, jak se tam dostaneme, ale to nevadi, ono se to nejak podda ;) rozjely jsme se smer martigny, pak direction grand saint bernard a…hihi, nejak na dalnici houstne provoz a vsichni odbocuji kam ja. Nu coz…za tunelem se ocitam na jiz docela zname silnici…jejda, az sem jsem kdysi dojela na kole a mela pred sebou cely tenhle veeeeelikansky kopec ? to snad ne !:) popojedem…nejak mi jeste uplne nedochazi, proc je tu tolik aut a hlavne neobvykle mnozstvi odhodlanych cyklistu…projizdim tunelem s obrovitanskym napisem « Martigny etape du TdF» …ze by ?:o

okolo se vypinaji zase ty krasne hory…nejdriv zalesnene kopce, nad nimi z vsech odstinu hnede, sedive a bezove skaliska a sem tam vakoukne z dali zasnezena spicka tech nejmohutnejsich a ja uz se nemuzu dockat, az je s any zacneme zdolavat…zelene lesy na nas dychaji vonavou svezest jehlici, slunicko tanci po ciste modrem nebi a hladi svymi rannimi prijemne hrejivymi paprsky…zaciname popojizdet, tak si to muzeme krasne vychutnat…snad podobne jako podel cesty jiz asi dlouhou dobu dopredu se pripravujici priznivci slavne tour.

Le Chable…louky, na nichz se obvykle pasou kravy, ovce a jina zvoncem na krku cinkajici zvirena jsou zaplnena tesnou patchworkovou skladankou automobilu…a dojely jsme…uplne jinam, nez co jsem mela naplanovano, ale coz, to se nejak provede a prochazek se tady da uskutecnit jiste nadmiru ! skrz kolonu aut probehla tlupa neopatrnych lidicek, vydrapaly se na stran a jeste nepozorneji se vrhaji do kolejiste…kdyz se opet vynori na kopci nad kolejemi, kde zrovna projel na cele udoli houkajici vlak, vsimnu si ceske vlajky na zadech jednoho z nich…no jistem, jak jinak, zase ten nas neukazneny narod ! ukaznene si najdu misto dle toho, kam je poradatele nasmeruji a uz se balime…je mi jasne, ze to bude na cely den, nebot po poledni se uzavre az do vecera cela silnice a do te doby se urcite vratit nestacime…pohlednu na levo k vrcholkum, ktere jsme mely v planu zdolat…vypada to, ze zdolavani se pocne jeste niz, nez v zakladnim tabore…inu, namazat, nasadit cepici, zabordelit nocnik a vyrazi se…

…pomerne sviznym tempem jsme se vydaly po jiz uzavrene asfaltce skrz roztomilou vesnicku…kostelni zvony zvou svym kolebavym zpevem k nedelnimu setkani nam dodavaji rytmu do kroku. Hooodne hooodne vysoko na kopci se schovava par drevenych domecku…ze by pro tento den snad nejdulezitejsi misto mezinarodniho sportovniho deni ? ano, verbier…jeden z panu usmernovacu mi ochotne vysvetluje, kudy vedou zkratky a kudy se vratit k lanovce…ani napad, vyfunela jsem do prvniho kopecku a za zatacku, tak to preci ted nepujdu cele dolu ! nejakych sto dve ste metru ! vsak je casu dost, nez se to tu vsechno sebehne a sjede, hezky to vyslapnem a najdem si nejake klidne mistecko !

Za dalsi zatackou mi malinko zatrnulo…sklon cesticky byl temer kolmy k rovine zemske a ja se pomalu plazila po brise, abych zaprela kocar, z ktereho na me vesele pohlizela any a mama funici housenka moc moc sranda ! uf ! z minicesticky na polni ceste, ta uz vypada schudneji…tak a ted se do toho opreme !

A taky jsme se oprely ! stoupaly jsme, a kdyz rikam stoupaly, myslim tim opravdove stoupani !!!, po kamenitycc prasnych cestickach tak nejak hodne hodne vysoko kamsi urcitym smerem…kdyz clovek nevi kudy kam jde, ma v sobe docela dost odhodlani…obcas…no vlastne temer neustale, nas nekdo udivene predbiha…nechapu ten udiv, jako s preplnenym terennim kocarem znacne hmotnosti opravdu vyklusavat nezvladam ! ale s diky odmitam pripadne nabidky pomoci :) fiere et tetue en meme temps…la pire combine et moi, je suis le cas :(( konecne se vynorime v dalsi vesnicce…privital nas zvonivy zpev zurcici kamenite studanky uprostred vesnicky plne starych drevenych domecku zdobenych nejbarevnejsimi kvetinami.

V podstate tady byl ten pravy zacatek, stale a stale jsme se drapaly vzhuru cestami necestami, obcas se vynorily na silnici a odpocinkove vystoupaly kousek po ni…kdyz vam plice nestaci a srdce busi na spancich do rytmu, slapete s mirne zastinenou vidinou cile, ktery se nejak ne a ne priblizit…alespon ze s kazdym ohlednutim zpet dolu do udoli je z auta mala tecka, pak tecicka a najednou mravenecek, ktery se nakonec ztrati uplne a cloveka to presvedci, ze uz preci jen pekny kousek usel!

Kdesi v loukach, asi kousek za polovinou jsme zastavily, nabastily se a pokracovaly dal…nakonec jsme se uchvacene horami a vsim, co k nim patri dodrapaly…a to doslova…az do Verbier…no, tady mela zacinat nase horska prochazka :)), ktery se nakonec stal vrcholovym cilem. Vzhledem k pokrocile odpoledni hodine jsem se rozhodla jen pro letmou prohlidku, avsak i ta byla spise prukopnickym cvicenim mezi tunami lidi vsech moznych narodnosti…najednou jsme se ocitly v cily 15-te etapy…po narocnem vyslapu to tu na me moc zilo, i kdyz any se vsechna ta barevna mavatka a tralaliii moc libila, a tak nastal pokus najit si nejake mistecko, kde to vse preckame…no, samozrejme i abychom neco videly !

Zacaly jsme sestupovat, ponevadz vsude pobliz k cilove pasce bylo opravdu az nestoudne preplneno. Kdyz jsme se pracne sedrapaly z sileneho kopecku u dojezdove rovinky, ocitly jsme se v pasti…niz uz to neslo a zpatky taky ne. Ne prilis ochotny organizator mi rekl, ze mam zkratka smulu…no, jeste ze tu byli pritomni panove policiste, jakozto vyssi sarze a tak jsme to zkusily na ne…vyraz zdesene matky, ktera se ocitla v zoufale prekvapive situaci zabral a tak se nas pan straznik jal prenaset pres bariery na silnici…prvni jsme zvladli…zoufalstvi v mych ocich se promenilo v sibalskou radost, zatimco straznik pod necekanym naporem vahy kocarku s tak roztomilym malym mimi mel co delat, aby na sebe neprozradil, ze na takovou zatez neni uplne vycvicen ! chvilku to vypadalo, ze nas necha sejit radeji po silnici, ale pak naverboval jeste nejake jine nicnetusici nadsence, kteri nejprv zaupeli pod bezelstne vypadajicim mimivozitkem a uz i nahlas vykrikli zdesenim, kdyz se na ne zacala valit obrovska uricena koule, v podobe me prisery, ktera si zahakla kaksnu o zabradli…to je taky napad, stavet mi kocar do roviny dopadu !!!

No, ted uz jsme byly za vodou…tedy za zatarasy a mohly viecemene nerusene setupovat…vicemene! vsude nateseni fanousci a chodniky zuzene na minimum, aby zavodnici meli dostatek bezpecneho prostoru. Pomalu jsme se vzdalovalay od cile, kousek pod 800m byl relativne volny prostor a dal uz by se sestupovanim nemely byt problemy…pekne jsme se usidlily, vsude to vrelo…najednou se ze zatacky vynorila karavana…nejruztodivnejsi vozitka propagujici sve staje…a atmosfera oziva jeste vic ! az z toho beha mraz po zadech a cloveku se na tvari rozlije davovy vyraz nadsene radosti :)

Nekde z vysilacky se ozvalo, ze uz cyklisti jsou dve minuty pod nami… zvedave krky se natahuji pres hrazeni, a jeste zvedavejsi zraky si hraji na bystrozrake, aby videy za zatacku…zatim marne…vynori se jen policejni doprovod…pak nejake papalas auta a pak zase policiste…ze zdola se ozyva stoupajici vlna povzbuzujiciho nadseneho pokriku ! a je to tady ! prijizdi prvni hrdina…aparaty blikaji, lide mavaji, krici, any tleska paci paci a hrozne se tomu smeje, beda vsak, kdyz nad hlavou proleti vrtulnik, pac ten ma v zebricku jejich zajmu prvni misto…chudak lance a spol…mama take nadsene foti, tleska a krici, i kdyz vubec netusi, koho vlastne povzbuzuje ! nenapadne jsem se po prujezdu vsech zeptala nejakeho opravdoveho zkuseneho nadsence, jestli v te rychlosti a v tom davovem silenstvi alespon nekoho rozeznal…no samozrejme ! tak zdeseny a zaroven prekvapene opovrzlivy vyraz bych vam prala videt ! doufam, ze priste uz to taky zmaknu, ale zatim jsem nemela na vic, nez rozpoznat barvy trikotu a staje, ktere jsou tak nejak nejznamejsi…jeste ze jsem se tak moc nesekla a opravdu tak diky tomu naprosto, ale absolutne nevedomky, zachytila ty opravdove a slavne hrdniny !

Byt jsem byla jako absolutni buran, byla to parada ! ta atmosfera je uzasna a vsichni jsou na sebe tak mili a spolecne se raduji, ze ten naramny vyslap je najednou pohlcen a zazracnym zpusobem se v cloveku vynori sily na cestu dolu…ta ovsem byva mnohem horsi ;) no, jiny, sice mene ochotny, ale i tak napomocny straznik mi pomohl prenest kocar zpet na silnici a jala jsem se zaverecnou trasu teto etapy poklusem zdolavat…v lidech stale pulsuje euforie, takze jsou nadseni asi ze vseho, co vidi a tak povzbuzuji novy druh sportovniho vyziti…chudaci netusi, ze o sportu to neni, ale takovych hodin a my stale nahore a auto v nedohlednu dooole a pak jeste cela cesta dom a preci jen se nemuzeme vratit jen tak nekdy, jako nejake pocournice ! takze nutnost vybizi k sviznosti, ale kazde « hop ! hop ! hop ! » nadnasi a zmekcuje dopad na rozpaleny asfalt ! najednou jsme jeste mezi poslednimi cyklisty, takze se zpet promenujeme na chvili ve fanousky a pak uz zase stremhlav dolu...

Kdyz jsem dobehla do zakladni vesnice, mela jsem pocit, ze mi odpadnout snad vsechny koncetiny…any si spokojene chrupala a ja se nakonec tak tak doplazila k autu…div, ze jsem ho vubec nasla ! naraziki jsme na jine ceske nadsence…ach, jaka uleva, kdyz jsem zjistila, ze take uplne nevi, kdo a jak dopadl…i kdyz u nich to asi bylo tim, ze byli mnohem dal od cile ! ale portvrdili mi, ze tady je to hlavne o paradni atmosfere a na vysledky se prci juknou doma ;) hlavne ze kreuziger dojel ! jupi, to i vim, kdo je :) kdyz se me zeptaly, kolikaty byl kdyz jsem h videla ja, nastala trpna ticha pausa…a pak…to vubec nevim :) nu co, vsak se to dozvime doma ;)

Jo doma ! po veceri v trave jsme se nasoukaly do auta a ja pomalu ani neseslapla spojku, jak me bolely nohy ! jizda to byla opravdu zajimava ! navic vzhledem k hustote prvozu pomala a tak jsme si mohly vychutnavat vsechny ty krasne hory v zari zapadajiciho slunicka :)

Doma jsme si poctive nasly vsechny informace a konecne je z nas docela profik, takze priste uz hezky rozponame skoro kohokoli ! vysledky paradni, myslim, ze cesi mohou byt na sveho cyklozastupce patricne hrdi, no a my ? cely nasledujici tyden jsme se valely na zahradce, vychutnavaly jeji hrejive i chladive naruce a doznivajicich zazitku, ktere ozivaly pri sebemensim pohybu, patricne procitenem k nejhlubsim svazkum svalove tkane :))
15 fotek, 7.2.2014, 23 zobrazení | města
v kroměřížské "Podzámce"a jejím nejbližším okolí.
Včera bylo krásně, a tak jsem dnes při cestě do Kroměříže automaticky strčila do kabelky i foťáček. Počasí se však vyvinulo nefotogenicky, ale nebyla bych to já, abych aspoň pár obrázků neudělala.Proběhla jsem tedy aspoň dolní konec Podzámecké zahrady...
83 fotek, 29.12.2011, 70 zobrazení | koníčky, zvířata
Liga, Marťa, Farly a Káče

29.12.2011
82 fotek, prosinec 2011, 55 zobrazení | koníčky, zvířata
27.12. + 29.12.2011
5 fotek, podzim 2007, 38 zobrazení
tričko šedivé
8 fotek, 22.3.2016, 59 zobrazení
33 fotek, podzim 2011, 194 zobrazení | makro
75 fotek, 31.3.2015, 135 zobrazení
7 fotek, 17.5.2011, 677 zobrazení
PRODÁNO
13 fotek, 1.8.2011, 31 zobrazení | ostatní
83 fotek, 11.4.2017, 36 zobrazení
Svatý týden před Velikonocemi má pojmenovaný každý den - Květná neděle, Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Boží hod velikonoční a Velikonoční pondělí. Na Šedivé úterý mají hospodyňky vymetat pavučiny, my jsme se ale na ČT24 dozvěděli, že je v Klementinu knižní bazar, a tak jsme se tam vypravili. Každý si mohl vybrat zdarma 1 knihu, každý mohl přinést tolik knih, kolik unese v ruce. Co se nerozdá, bude k mání v knihobudkách v Klementinu. Přinesli jsme 6 knih, ale nevybrali jsme si žádnou - není to kam dávat. Když už jsme se vydali do ulic, podívali jsme se na Velikonoční trhy na Staroměstském náměstí, navštívili jsme Havelský trh a Havelskou korunu a skončili jsme na Václavském náměstí.
9 fotek, 3.4.2012, 66 zobrazení
76 fotek, 17.5.2011, 87 zobrazení
50 fotek, červen 2016, 391 zobrazení | cestování, děti, lidé, města, zábava
Pojďme si tentokrát od madeirské přírody trochu oddychnout… mezi lidi!
125 fotek, červen 2016 až srpen 2017, 304 zobrazení