Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 19 výsledků (0,0186 sekund)


reklama

21 fotek, říjen 2016, 67 zobrazení
80 fotek, leden 1980 až říjen 2016, 92 zobrazení
53 fotek, 18.1.2014, 76 zobrazení
Zradou českého konfidenta Gustava Žida z Jaroměře a za pomoci zrádců - parašutistů Horáka a Lepaříka je úkryt u Žabků vypátrán a lokalizován. 16.ledna 1945 ráno za tmy je Žabkova usedlost obklíčena pražským i hradeckým gestapem a českým četnictvem. Parašutisté jsou vyzváni, aby se vzdali, jinak postihne obyvatele osady osud Ležáků. Npor.Šandera si prostřelí hlavu v předsíni Žabkovy usedlosti, Žižkovi v tom úpěnlivými prosbami zabrání paní Žabková. Žabkův syn Ladislav využije krátké nepozornosti gestapáků a uteče. Skrývá se až do konce války v Pěčíně u známých a přežije bez újmy do konce války. Šandera je odvezen na ošetření do Žamberka a následně do nemocnice v Hradci Králové, kde 9.března 1945 na následky zranění umírá. (I v nemocnici se gestapo pokouší s těžce zraněným Šanderou hrát falešnou hru. Existuje oprávněná doměnka, že do té doby uzdravující se Šandera, aby zamezil svému případnému zneužití, si sám přivodí infekci rány a zemře.)

Na Žabkově usedlosti se po akci rabuje, krade a hoduje. Gestapáci si poručí vajíčka, slaninu a mezi jídlem vyslýchají Žižku a Žabkovy.
Rudolf Žabka je surově tlučen, ale hlavu neskloní. Žižka je odvezen do vězení gestapa v Praze na Pankráci, kde po dvou dnech volí dobrovolnou smrt. Manželé Žabkovi, ztlučeni a v poutech, jsou převezeni do Hradce Králové, kde na gestapu absolvují 30(!) výslechů a nezlomeni jsou 1.března 1945 transportováni do Terezína, kde se dožijí konce války. (Paradoxně je Rudolf Žabka po roce 1948 za svůj protikomunistický postoj znovu vězněn, tentokrát v komunistickém kriminále! Je odsouzen k trestu smrti, pak na 25 let a odpracuje si v nelidských podmínkách "na uranu" 11 let!!)

Činnost a výsledky skupiny BARIUM jsou vysoce hodnoceny. Skupina byla jednou z nejúspěšnějších paraskupin vyslaných do vlasti z Anglie.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Barium
http://www.synkov-slemeno.cz/foto05.htm
Židé  0 | olsava
12 fotek, 1.1.2005, 159 zobrazení | kultura
Židé  0 | zsdr
27 fotek, letos v lednu, 14 zobrazení
Židé  1 | simi-es
72 fotek, 10.1.2012, 175 zobrazení
42 fotek, 2.4.2011, 37 zobrazení
42 fotek, 7.5.2016, 95 zobrazení | architektura, dokumenty, města
Židovské město se rozkládalo na západní straně Zámeckého kopce kolem ulice, která se dnes jmenuje Husova. Kdysi se jí však říkalo Hlavní.První zmínka o židovské přítomnosti ve městě pochází již z druhé pol. 14.století.
20 fotek, 22.8.2012, 30 zobrazení
14 fotek, 6.10.2014, 12 zobrazení
8 fotek, červenec 2011, 52 zobrazení
5 fotek, 25.7.2013, 33 zobrazení
102 fotek, prosinec 2014, 96 zobrazení
16 fotek, 11.7.2013, 50 zobrazení
16 fotek, 11.7.2013, 49 zobrazení
29 fotek, 27.4.2017, 114 zobrazení | moje fotozprávy
Židovská Jižní Morava – druhý díl

Přednáškový sál Židovského obecního domu Bílkova 7 v Boskovicích se ve čtvrtek 27. dubna 2017 zaplnil zájemci o významné židovské osobnosti. Město Boskovice, Muzeum regionu Boskovicka a SeniorPoint připravil druhé pokračování přednášek Mezigeneračního centra.
Akci zahájila Marcela Veselá z Odboru školství. Přivítala místostarostku Mgr. Dagmar Hamalovou a stručně představila program setkání.
Daniela Meluzínová připomenula význam Mezigeneračního centra, jehož úkolem je především navázání komunikace mezi mladými a staršími lidmi. Pohovořila o úloze spirituality a meditace v dnešní uspěchané době.
Mgr. Dana Hrubá představila disciplínu Arteterapie – léčba uměním a dle zájmu možnost otevření kurzu od září tohoto roku. Na snímcích ukázala praktické využití. Jedná se o vyjádření pocitů malbou, literaturou – psaní deníku, hudbou. Ergoterapie – cvičení základních návyků, vytváření užitečných předmětů i pro zdravé lidi. „Pomocí Arteterapie se člověk čistí,“ pokračovala Mgr. Dana Hrubá.
Historie Arteterapie začíná v 18. století, rozvoj až ve čtyřicátých letech dvacátého století, u nás až po roce 1990. Jsou dva základní proudy. Vlastní tvůrčí činnost a působení umění.
Základní metody Arteterapie: Animace, Koncentrace, omalovánky, restrukturalizace, transformace, rekonstrukce, modelování – vhodné pro zrakové postižení. Působení barev.
Libuše Skořepová vyjádřila potěšení ze vzrůstajícího zájmu mladých posluchačů a hned přešla k tématu. Představila knihu Ing. Arch. Jaroslava Klenovského (*1954) o synagogách v regionu (je tam i boskovická). Připomenula návštěvu potomků tří slavných podnikatelských židovských rodin v Boskovicích (asi stovka lidí) 23. 5. 2017, jež se uskuteční v rámci festivalu Mítink Brno (začíná 19. 5 2017).
Rabín Richard Feder (*1875 †1970) – patřil k nejvýznamnějším osobnostem poválečného Brna. Za druhé světové války poskytoval rabínské služby v Terezíně, po válce byl duchovní oporou přeživších v Brně. Získal čestné občanství města. Po smrti dostal řád T. G. Masaryka.
Rodina Placzkova – pocházela z Přerova. Abraham Placek (*1799 †1884) působil nejprve v Hranicích, pak v Boskovicích. Tím se do Boskovic přenesl z Mikulova Moravský zemský rabinát.
Syn Baruch Jakob Placek (*1834 †1922) pokračoval po stopách otce v Brně.
Georg Placek (*1905 †1955) – významný fyzik, v USA pracoval na vývoji atomové bomby.
Kafé Placek v Brně – kdysi tam byl obchod s textilem, Placzkovi vlastnili jiný obchodní dům – Petrov.
Marie von Ebner-Eschenbach (*1830 †1916) – nejvýznamnější rakouská spisovatelka druhé poloviny 19. století. Psala německy o Moravě, žila ve Vídni.
Heinrich Landesmann, pseudonym Hieronymus Lorm (*1821 †1902) – rakouský hluchoslepý básník, narodil se v Mikulově, působil ve Vídni v Německu. Byl filosof, novinář… Sestavil dotykovou abecedu.
Rodina Löw-Beer – jejich továrny v Brně dodnes stojí, na rodokmenu spolupracoval i PhDr. Jaroslav Bránský (*1928) – historik a badatel z Boskovic.
Libuše Skořepová ukázala snímky židovských továren v Brně – Čechyňská, Cejl.
Kniha Brnox (2016) – ocenění Magnesia Litera. Jedná se o průvodce vyloučenou lokalitou v Brně.
V průběhu krátké přestávky si účastníci besedy prohlédli literaturu, mohli si rozebrat tištěné brožury – průvodce.
Na konec setkání si připravila Daniela Meluzínová chvilku s meditací tentokrát na téma pozornost, mysl , tělo, emoce. Opět se odkázala na knihu Ticho promlouvá německého filosofa a duchovního učitele Egharda Toleho (*1948). Zdůraznila, že podstatou meditace je správné dýchání, poloha libovolná. Lze ji provádět ve stoje, sedě nebo v leže.
„Nejdůležitější být uvolněný,“ pokračovala Daniela Meluzínová, „oči pokud možno zavřené, uvědomění těla.“
Libuše Skořepová závěrem poděkovala za podporu i mediální, kdy se termíny setkání objevují ve Zpravodaji města. „Doufám, že příště přijdou i další, kteří se o naše přednášky zajímají.“
61 fotek, 28.10.2010, 17 zobrazení
16 fotek, 23.4.2015, 100 zobrazení | moje fotozprávy
Kde byl Bůh – když Židé umírali v Osvětimi?

Další akcí k sedmdesátému výročí konce Druhé světové války bylo zajímavé setkání v Židovském obecním domě na Bílkově 7.
Nově vzniklá pobočka Unijazzu v Brně zde ve čtvrtek 23. dubna uspořádala besedu s Janem Jelínkem, spisovatelem, režisérem a novinářem. Jeho vyprávění o životních osudech Židů v koncentračních táborech sledovali všichni se zaujetím. Představil též svou novou knihu „A kde byl Bůh?“
Všechny přivítala Ing. Barbora Oprchalová. Krátce představila milého hosta. Ten se skromností sobě vlastní řekl: „Jsem jen obyčejný důchodce.“
Na úvod zavzpomínal na dobu nedávno minulou: „Od roku 1968 jsem režíroval Filmový týdeník, jenž vždy běžel v kinech před hlavním filmem. Díky své práci jsem republiku projel celou. V Boskovicích jsem ale nebyl, máte zde krásnou židovskou čtvrť.“
Jeho maminka byla židovka, otec pracoval jako obchodní cestující s textilem.
„Narodil jsem se v roce 1940, díky tomu nemusela maminka do lágru,“ začal s vyprávěním Jan Jelínek. „Celou válku jsem byl schovaný. Otec zemřel v roce 1947 v důsledku válečných strastí. Maturoval jsem v Nymburce, udělal zkoušky na VŠ, ale jako buržoazní element jsem nebyl přijat. Nastoupil jsem do hutí. Poté jsem dálkově vystudoval novinářství a pokračoval v Krátkém filmu Praha.“
Bohužel ještě i počátkem sedmdesátých let se v Rudém právu objevila pochybnost, jak to, že v Krátkém filmu pracují dva Židé na významných postech režisérů. „Asi proto, že jsem nebyl v KSČ,“ pokračoval Jan Jelínek.
V roce 1989 skončil Krátký film, Jan Jelínek pracoval jako novinář. V důchodu pak psal knihy.
Ve vyprávění vzpomenul na rok 1996, kdy natáčel autentické otřesné vzpomínky Židů na Holocaust. „Nikdy bych nevěřil, co člověk může přežít.“
Jeden z pamětníků při filmování vyprávěl o táboře v Polsku, kde bylo 2000 Židů. Němci před sovětskou frontou na konci války utekli a vězni tam zůstali sami. Fronta tábor obešla, lidé neměli co jíst, v táboře začal kanibalismus…
Rozpoutala se živá názorová panelová diskuse: „Kde byl Bůh, v době Holocaustu – utrpení Židů v nacistických koncentračních táborech…“
Jan Jelínek vzpomenul na podivný příběh spadající spíše do oblasti Sci-Fi z roku 1996, kdy se setkal s Židovkou, na níž dělal pokusy nechvalně známý doktor Josef Mengele (*1911 †1979): „Dal jí injekci s neznámým černým obsahem a ona vzhledově nestárla.
Aby nebyla beseda jen vzpomínkou na tragické události, přednesl závěrem Jan Jelínek několik židovských anekdot.
Ing. Barbora Oprchalová všechny pozvala na další besedu 21. května. Ještě dlouho pak pokračovala neformální výměna zážitků. Až se začalo za okny pomalu stmívat, všichni se pomalu vydali plni dojmů ke svým domovům.
Jan Jelínek doplnil: „Kniha vznikla na základě programu Stevena Spielberga (*1946 v USA) Přeživší Holocaust. Rozhovory jsem dělal v letech 1996 a 1997. Třicet sedm z nich jsem zde použil. V nich jsem zachytil povídání lidí, kteří přežili Holocaust, byli ukrývané dítě nebo se vrátili z koncentráků, aby jejich svědectví zůstalo zachováno. Především jde o to, aby si lidé uvědomili, co Druhá světová válka znamenala pro Židy i celý svět. Kniha by se měla stát mementem, aby se hrůzy války již nemohly opakovat.“

Více: http://muzeum.boskovice.cz/