Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 383 výsledků (0,0818 sekund)


reklama

6 videí, 12.7.2012, 263 zobrazení
V poslední doby, když mám kamery tak je to u Gorilkovic jako u broučků - spí a spí a spí. Je fakt, že se jim tak alespoň můžeme podívat do jejich obličejů. Dneska jsem například zjistila že Bikira při spaní zaujímá stejnou polohu jako Kiji. Kiji ovšem drží v ruce větvičku. Včera ráno Kibíska otravoval Tatu a dneska zase mamka. Má ten kluk ale smůlu.
50 fotek, červenec až listopad 2012, 229 zobrazení | architektura, cestování, kultura, lidé, příroda
ALB 191 - je ALB č.11 z Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
– klášter VORONEC - Sixtinská kaple východu

Dnes je úterý 3.7. a jen jsme protřeli oko, tak jsme slyšeli vrčení autobusu, jak hoši ujížděli za dobrodružstvím pneuservisu. Dopoledne bylo volné a spíše jsme počítali s tím, že dnes budou výšlapy do okolních hor a strání a strávíme zde ještě jednu noc. Někteří i do kopců vyrazili. Se skládáním stanů nikdo nepospíchal.
K velkému překvapení přijel opravený bus asi za hodinu zpátky a největší starost dalo vrátit mobilem odkloněné turisty z hor. Objektivně je třeba napsat, že s navštíveným servisem bylo velké překvapení - naprosto dokonalé vybavení, rychlost, úsměvy a rozumná cena. Operativně se upřesnil plán na dnešní den – návštěva kláštera Voronec a průjezd soutěskou Bicas k jezeru Lacu Rosu a zde přenocovat
Klášter Voroneţ (čti „Voronec“) se nachází v Bukovině nedaleko města Gura Humorului. Klášterní kostel sv. Jiří je často nazýván Sixtinskou kaplí východu, intenzivní modrý odstín jeho fresek je v Rumunsku znám jako „Voronecká modř“. Veselý hřbitov v Sapanta využil tuto barvu ke své slávě a nejen on.
Kostel svatého Jiří je jedním z nejznámějších rumunských kostelů. Ve světě je znám především pro své fresky vyvedené na vnějších zdech v mimořádně jasných a sytých barvách - stovky postav na intenzivně modrém pozadí. Klášter založil Štěpán III. Veliký, který během válečné krize v boji s Turky navštívil poustevníka Daniela v jeho chýši ve Voroneţu a žádal ho o radu. Daniel zřejmě věděl jak na to. Štěpán po vítězství dodržel svůj slib, založil na tomto místě klášter zasvěcený sv. Jiří a poustevník Daniel se stal jeho prvním opatem. V areálu kláštera je i jeho hrob. Zápis nad původním vchodem říká, že kostel byl postaven v roce 1488 během čtyř měsíců. Stavba započala 26. května a 14. září byla dokončena. Muselo to být velice intenzivní nasazení lidské práce, vítězství nad Turkem byla velká motivace. V roce 1547 nechal metropolitní biskup Moldávie Grigorie Roşca přistavět předsíň na západní straně.
Kostel je vybudován ve tvaru kříže se třemi apsidami. Nad lodí se nachází věž, opět ve tvaru lampy, která vyčnívá z masivu kostela a svými okénky zajišťuje dostatek světla uvnitř. Na rozdíl od Moldovice, která má věž půdorysem šestihran, zde je to kruh. Věž je po obvodu zdobena šestnácti vysokými nikami, ve čtyřech z nich jsou okna. Nad nimi se nachází ještě jedna řada malých nik. Časový odstup od vzniku Moldovice je 44 let a je to znát i na stavebním slohu. Malá okna a vnitřní dveřní otvory s lomenými oblouky jsou gotické. Severní a jižní dveře předsíně jsou pravoúhlé, což ukazuje na přechod od gotiky k renesanci. Avšak nad oběma je úzké vysoké okno s gotickým obloukem. Jižní fasáda zcela bez otvorů ukazuje na Roşcův úmysl vyhradit tuto fasádu freskám.
Na severní fasádě je dosud zřetelná původní výzdoba kostela - řady keramických glazovaných žlutých, hnědých a zelených disků zdobených reliéfy s heraldickými motivy - lev na zadních nohách, zubří hlava z moldavského znaku a stvůry inspirované západoevropskou středověkou literaturou, jako dvouocasá mořská panna. Některé geometrické útvary dávají podnět ke srovnávání například s fransouzskými kostelíky v údolí Vall de Boi (viz http://bele.rajce.idnes.cz/Vall_de_Boi ) . Dělená střecha má pravděpodobně tvar původní střechy, která byla pokryta šindeli.
Ironií osudu je skutečnost, že od roku 1785 po dobytí Bukoviny Habsburky byl klášter opuštěn a znovu ožil s příchodem sester v roce 1991. Opět dává k zamyšlení přítomnost vojsk v tomto areálu na skutečnost jeho zachovalosti.
Opět je nepřehlédnutelná velkolepá freska Posledního soudu, která je asi nejpropracovanějím výjevem na toto téma. Je tu ale ještě jeden moment, který nás provázel celým Rumunském, a sice jeho emotivní vazba na dějiny Říma. Zcela pod střechou, ta nejvyšší řada obrazů, znázorňuje právě tyto události. Bohužel jsem omylem vymazal fotografie např. boj Romula a Rema, a až doma po tomto zjištění jsem si uvědomil velikost této ztráty. Je to alespoň tip pro někoho dalšího, kdy se tam někdy jako turista vydá.Kostel je na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Vstupné bylo opět 5 lei a opět 10 lei za oprávnění fotografovat. Při kurzu cca 2,50 Kč za lei bych to asi koupil i kdybych nefotografoval. Když to tady takto píšu, tak jsem si uvědomil jedno poznání z cesty, které mne velice oslovilo. Takové obyčejné samozřejmosti jako Pravda, Poctivost, Čestné slovo. Smekám před tímto poznáním rumunské většinové povahy, protože nikdo nepředpokládal, že by někdo fotil bez této vstupenky a take to nikdo nekontroloval, protože přeci každý ví, že si ji má koupit. Ten samý postřeh byl v kláštěře Moldovica, na hřbitově v Sapantě, ale i v dalších místech, kam teprve v fotodeníku dojedeme. Určitě jsou tu i špatní lidé jako všude jinde, a naše zkušenost v ČR je právě s nimi, a podle nich posuzujeme celek. Stejně jako nás posuzují turisté podle našich některých spoluobčanů, kteří jednají špatně a pro ně jsou to TI ČEŠI.

Další pokračování bude – Tanec dervišů
69 fotek, 18.8.2012, 317 zobrazení | moje fotozprávy
Obyčejné sobotní dopoledne 18. srpna. Obloha bez mráčku signalizovala další horký den. U obchodního domu na autobusovém nádraží se před devátou hodinou začali sjíždět cyklisté a scházet celé rodiny i s dětmi. Tentokrát však nejdou na víkendový nákup, ale zapisují se u prezentace na osmý ročník Pochodu pátera Ševčíka organizovaného Orlem jednotou Boskovice. Byly stanoveny čtyři trasy. Dvě pěší a dvě na kole. Já jsem kvůli fotodokumentaci zvolil nejkratší cestu po svých s místním Mateřským centrem i když jsem s sebou vedl jízdní kolo. Nevěděl jsem, že se lze zpět vrátit autobusovou linkou v 13.44 a pěšky by se mně do Boskovic už nechtělo. Trasa měřila jen asi čtyři kilometry, aby i malí caparti došli do cíle v Sudickém dvoře. Cesta vedla podél železniční tratě směr Knínice, pak přes přejezd polní cestou k místu zvanému Otylka. Zde se nachází malá bíle omítnutá kaple v takové oáze mezi stromy. Bylo tam opravdu příjemné posezení chráněné před nemilosrdnými paprsky srpnového Slunce. Jenže bylo neobvyklé sucho a tak pramen pod kapličkou vyschnul, z trubky nevyšla ani kapka. Dle záznamu z boskovické kroniky 1731 má prý voda blahodárné účinky na lidský zrak. Proto byla také kaplička zasvěcena svaté Otýlii. Jenže živá voda nikde. Pouze slabounký potůček vedoucí mezi poli napájel malé špinavé jezírko pod kaplí. Prohlédli jsme si tedy alespoň přes uzamčenou mříž krásný do modra laděný obraz patronky svaté Otýlie od výtvarnice Jany Hejlové. Celá kaple je opravená a to díky prostředkům Města Boskovice, krajského úřadu a rodiny Chlupovy, které pole kolem památky patří. Rekonstrukce byla obtížná v tom, že pod budovou se nachází metr hluboké prameniště. Bylo třeba se tedy vypořádat i s vlhkostí, což se nakonec za použití moderních technologií stavební firmě povedlo. Místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková věří, že se zdejší lokalita opět stane vyhledávaným místem odpočinku a rozjímání. Turisté si mohou o dávné historii místa přečíst na vkusně zhotovené a přehledně upravené informační tabuli.
Slunce stoupalo výš, bylo třeba pomalu jít dál. Vzali jsme to přes sklizené pole, kde některé do nohou nesnesitelně bodalo strniště, ale všichni vydrželi. Však Sudický dvůr se zanedlouho vynořil na obzoru za mírným stoupáním a v dopoledním oparu zářil svou novou fasádou již zdaleka. Do cíle zbýval asi jeden kilometr, což jsme všichni brzy zvládli. Po krátkém oddychu vedly naše první kroky k malému rybníčku vlevo, kde pan Rostislav Čapka proháněl po hladině model parníku. Motor tiše předl a stroj poslouchal na slovo. Tedy přesněji na každý pohyb pákových ovladačů vysílače dálkového řízení. Najednou se ozval bzukot a po vodě se velkou rychlostí začal prohánět žlutý člun ve tvaru šípu. Zanechal za sebou vodní tříšť a občas dokonce udělal i několik kotrmelců. To když modelář Viktor Dvořák zařadil plný chod a jeho žlutý ďábel klouzal asi sedmdesátikilometrovou rychlostí. „Však motor musí mít vodní chlazení, jinak by shořel. Ten prcek má totiž asi kilowattu výkonu a teplo se musí srážet“ pravil, když mě nechal nahlédnout do útrob modelu. Též motor parníku pana Čapky byl tak horký, že se na něj nedalo po delší době provozu sáhnout. „Ale tady není vodní chlazení nutné, jen jednou mi kdysi vyhořela kabeláž,“ svěřil se při výměně prázdného olověného gelového akumulátoru za nabitý. „To se kdysi stalo na rybníce Lasákova mlýna a pak jsem neovladatelnou loď musel dostat ke břehu na udici,“ smál se.
Po přehlídce modelářských dovedností jsme se odebrali na nádvoří restauračního komplexu, kde probíhaly soutěže pro děti odměněné pamlsky. Všemu dění vévodil skákací hrad, který zajistila místostrarostka Boskovic ing. Jaromíra Vítková. Zatímco páni rodičové odpočívali při dobrém pivu ve stínu altánu, děti dováděly a prostranstvím se neslo jejich veselé výskání.
Každá příjemná akce jednou skončí. Přiblížil se čas příjezdu autobusu, Sudický dvůr pomalu osiřel. Ale jen na chvíli, přijela jakási svatba. My jsme vyfoukli a sbalili skákací hrad, odvázali upoutávky a vše uložili na přívěsný vozík automobilu. Na poslední chvíli se mi podařilo vyzpovídat starostu Orla jednoty Boskovice Ing. Jaroslava Vítka: „ Letošní ročník Pochodu pátera Ševčíka byl osmý v pořadí. Tentokrát jsme se na akci podíleli společně s Mateřským centrem, jež zde pořádá pro děti zábavné akce a soutěže. Přivezli jsme skákací hrad. Tentokrát byl náš z KDU ČSL obsazený. Proto jsme získali jiný z Černé Hory, ale museli uhradit nájem. Kvůli neplánovanému vydání finančních prostředků jsme tentokrát trasu pochodu zkrátili a cíl byl v prostorách Sudického dvora. Dříve se vždy končilo na Vískách. Páter Vincenc Ševčík (1862 – 1921) byl na přelomu devatenáctého a dvacátého století poslancem Říšského parlamentu a po vzniku samostatné ČSR v říjnu 1918 pak senátor za Lidovou stranu. Podílel se na založení gymnázia v Boskovicích, sloužil zde jako kaplan, pak byl farářem na Vískách a děkanem v Černé Hoře. Je čestným občanem Boskovic. Celou sobotní akci pořádal Orel jednota Boskovice s župou Krekovou. Janez Evangelist Krek (1865 – 1917) byl slovinský křesťansko socialistický politik, kněz, novinář a spisovatel. Byl též poslancem Říšského parlamentu. Spolupracoval s Mons. Janem Šrámkem (1870 – 1956), zakladatelem Orla a Československé strany lidové. Trasa pochodu kolem kaple svaté Otýlie vznikla v době oprav stavby před osmi lety, kdy místostarostka Ing. Jaromíra Vítková zajistila dotaci z města, něco dal Jihomoravský kraj a zbytek byl zajištěn sponzorsky. Letos se nám nabídl Rostislav Čapka vedoucí modelářského kroužku Domu dětí a mládeže s ukázkou modelů lodí.“ Do debaty se vmísila příchozí Ing. Jaromíra Vítková: „Byla jsem na valné hromadě mateřského centra a dohodli jsme se, že jejich tradiční vycházku k Otylce tentokrát začlení do Pochodu pátera Ševčíka. Pěší trasa Mateřského centra kolem kaple svaté Otýlie určená rodinám s dětmi měřila čtyři kilometry. Další desetikilometrová pro zdatnější vedla přes Westernové městečko po cyklostezce na Pastvisko a Sudický dvůr. Cyklotrasa 28 km dlouhá vedla na Pohoru, do Cetkovic a přes Vanovice sem na Sudický dvůr. Skákací hrad jsem sponzorovala za KDU já sama.“
Vzhledem k počasí se akce opět vydařila. Díky organizacím Orel jednota Boskovice a Mateřskému centru lidé netrávili sobotní den válením na kanapi u televize a počítačů, ale mohli vyrazit vstříc čerstvému vzduchu, přírodě a též něco udělat pro své zdraví.
Více: http://www.orelboskovice.cz/
http://mcboskovice.webnode.cz/
30 fotek, 3.2.2009, 92 zobrazení | ostatní
18 fotek, 9.6.2015, 46 zobrazení
třída Krteček červen 2015
172 fotek, 8.3.2010, 48 zobrazení
132 fotek, červenec 2014, 48 zobrazení
131 fotek, 1.1.2000, 48 zobrazení | příroda
Několik obrázků z takového neobyčejně obyčejného venčení u nás doma na Žďársku (Vysočina). Aneb, co vše vidím, když jdu se zvířetem na cca 4 km dlouhou venčící procházku. (konec srpna 2011)
54 fotek, zima 2010/2011, 44 zobrazení
28 fotek a 3 videa, 23.1.2016, 144 zobrazení
20 fotek, 12.5.2012, 33 zobrazení | architektura, klasická-fotografie
...staré, oprýskané, opuštěné, ale krásné... Staré baráky já prostě ráda. (12.5.2012)
17 fotek, 17.4.2016, 61 zobrazení
Děkuji Dianě za nafocení několika fotek
207 fotek, 70 zobrazení | zvířata
I když zase tak obyčejné nebylo - Mojka si rozbila oblíbený koš, Tatu se už jura a i nám je veseleji.
62 fotek, 27.10.2008, 147 zobrazení | zvířata
Terka štelující si Gráňu :-) , Z und Ex, Eliška poprvé štycující a Adélka málem padající, no hrůza, Leonidas ,na mustanga´..
41 fotek, listopad 2015, 159 zobrazení | příroda, zvířata, jídlo
14 fotek, 23.5.2013, 718 zobrazení
6 fotek, prosinec 2012, 7 zobrazení
28 fotek, červen 2012, 56 zobrazení | krajina, příroda
1.6. + 13.6.2012
15 fotek, 10.5.2012, 25 zobrazení | architektura, klasická-fotografie
10.5.2012