Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 18 356 výsledků (0,3004 sekund)


reklama

106 fotek, 19.6.2010, 214 zobrazení
38 fotek, 19.6.2010, 512 zobrazení
61 fotek, 22.5.2010, 142 zobrazení | oslavy
17 fotek, 15.5.2010, 106 zobrazení
127 fotek, 29.5.2010, 118 zobrazení
169 fotek, 19.6.2010, 114 zobrazení | lidé, zábava
Někteří se neviděli celých dvaapadesát let, druzí byli naopak téměř sousedy po celý svůj život. Ale jedno mají všichni společné, sdíleli spolu školní lavice celých osm let. Setkání bylo dojemné, ne všichni se poznali, ale v tom jim pomáhaly staré školní fotografie, které spousta z nich opatrovala jako oko v hlavě a na sraz donesla. Tři třídy navštěvující 1. Základní školu v Holešově v letech 1950 až 1958 uspořádaly sraz vůbec poprvé.

Nápad se zrodil v hlavách Bohumila Stojaníka, Vladimíra Kašpárka, Milady Květákové a Zdenky Žáčkové, čtyřech Holešováků. Ti se poslední tři měsíce týden co týden scházeli, zjišťovali adresy, oslovovali blízké i vzdálené příbuzné svých bývalých spolužáků, kontaktovali alespoň tu hrstku, o kterých věděli a pomalu ale jistě dávali dohromady sraz, který neměl, nemá a jistě ani nebude mít na Holešovsku obdoby. „Původně jsem chtěl udělat pouze sraz naší třídy, ale ostatní se chtěli přidat,“ usmál se Vladimír Kašpárek.

Třídy základních škol po válce byly přeplněné, navštěvovalo je vždy až pětatřicet dětí. Na sraz nakonec z více jak stovky tehdejších školáků dorazila téměř šedesátka, bohužel ne všichni se mohli zúčastnit, někteří už bohužel nebyli naživu, ale i na ty spolužáci pamatovali malou pietní vzpomínkou. Jiní zase nemohli dorazit kvůli obrovské vzdálenosti, která je dělila od Holešova, ale poslali alespoň pozdravy. „Dva naši spolužáci se vzali a v osmašedesátém emigrovali do Kanady,“ vysvětlil Bohumil Stojaník. A dalším účast nedovoloval zdravotní stav.
Současná ředitelka nejstarší základní školy v Holešově bývalé absolventy přivítala v prostorech školy, provedla a ochotně ukázala vše, co abiturienty zajímalo a poté již začala oslava při hudbě Oty Šalera v malém sálku policejního internátu.

Z největší dálky přicestovala paní Zdeňka Janíková, rozená Horáková, která se téměř před padesáti lety vdala na Slovensko. „Keď sa starká o sraze dozveděla, tak bola velmi šťastná a němohla sa dočkať,“ prozradila snacha paní Janíkové, která společně s ní přicestovala.

„A teď by to chtělo srazy minimálně jednou za dva roky, nebudeme čekat dalších dvaapadesát let,“ poznamenala závěrem jedna z účastnic za souhlasného přikyvování všech ostatních.
50 fotek, 11.7.2010, 515 zobrazení | moje fotozprávy
V rámci Festivalu Boskovice proběhly v sobotu 10. a neděli 11. července prohlídky židovské části města. Zájemců bylo nad očekávání mnoho, zejména z řad mládeže. Místo srazu účastníků bylo před muzeem na Hradní ulici, kde všechny přivítala paní Helena Janíková, externí pracovnice Muzea Boskovicka, která celou trasu provázela zasvěceným pečlivě připraveným výkladem. Na úvod vysvětlila význam sobotního Šábesu. Šlo o zvláštní židovský svátek, kdy panoval přísný zákaz jakékoliv práce, kouření cigaret a v modernější době též používání elektrických spotřebičů, dopravních prostředků, zákaz návštěv kulturních či sportovních podniků. Na nejnutnější úkony v tento den si židé nasmlouvali křesťanské obyvatele, kteří jim práce za úplatu prováděli. Neděle byla pro židy běžný všední pracovní den. Narození Krista je pro židy naprosto bezvýznamná událost, stále čekají na příchod svého Mesiáše.
Každý židovský nový rok začíná 8. září a letos to bude 5771.
Současní židé navštěvují v Boskovicích především hrob Rabína Samuela ha – Levi, který v Boskovicích studoval vysokou náboženskou školu, pak v ní vyučoval a napsal několik náboženských pojednání.
Židovské ghetto bylo postaveno hlavně z dřevěných domků, žádná kanalizace, naprosto nevyhovující hygienické podmínky. Proto vznikaly časté epidemie, největší morová vypukla v roce 1715. I když bylo tehdy ghetto neprodyšně uzavřeno, asi stovka obyvatel křesťanských Boskovic nákaze podlehla. Největší požár ghetta byl v roce 1823. Od vzníceného škvařeného husího sádla se oheň rychle rozšířil na dvě třetiny židovského města a ty lehly popelem. Vyhořel též panský ovčín a na jeho místě dnes stojí zámecký skleník. Vše se odehrálo v době stavby boskovického empírového zámku a proto při obnově židovského města nesou některé budovy prvky tohoto slohu.
První setkání s židovským městem na prohlídkové trase byl průchod jedinou dochovanou branou jež oddělovala židovské město od křesťanského. Bran bylo kdysi celkem pět, hned naproti muzea se dochovaly dva zazděné oblouky. Brány a řetězy byly během dne volně průchozí. Na noc, sobotu a neděli se brány zamykaly a natahovaly řetězy, které brány na mnohých místech nahrazovaly. Židé nesměli v těch hodinách opustit ghetto.
První zastávka prohlídkové trasy byla před domem židovského řezníka, který musel při své práci přísně dodržovat příkazy Thóry. Které zvíře je košér, tedy rituálně čisté a smí se konzumovat. Obecně platilo, že se nesmí za běžných okolností jíst maso zvířat pojídajících jiná, tedy šelem. Takový řezník byl vážená osobnost, prováděl porážky rituálním způsobem rychlým proříznutím hrdla zvířete. Aby netrpělo a též aby odešlo co nejvíce krve. Maso se pak namáčelo na tři hodiny do studené vody a nechávalo se okapat položené na dřevěná šikmá prkénka. Pro košér kuchyni platilo striktní oddělování mléčných a masitých pokrmů. Používaly se samostatné označené sady nádobí, dva dřezy, dvě utěrky atd.
Další zastávka byla u domu, kde se nacházela ve stěně vedle vstupních dveří malá plechová schránka „Mezuza“ a v ní je složený list pergamenu. Na něm je ručně psaná modlitba, výňatek z Thóry, Pod malým okénkem je vždy vidět jediné slovo „Všemohoucí“. Takto byly v minulosti opatřeny všechny židovské domy v Boskovicích.
Hned naproti stojí starobylý dům, sídlo první německé židovské normální školy. Povinnou školní docházku zavedl pro židovské děti syn Marie Terezie Josef II. Vyučovacím jazykem byla němčina. Dům byl též bytem a úřadovnou Abraháma Plačka. Měl vysoké postavení, zastával doživotní funkci Moravského zemského Rabína. Je pochován na zdejším židovském hřbitově.
Trasa prohlídky pak minula hezký zachovalý empírový rodný dům spisovatele Hermanna Ungara. Říkalo se mu též moravsky Frantz Kafka. Oba patřili do okruhu Maxe Broda.
Od druhé poloviny 19. století jsou židé zrovnoprávněni s ostatním obyvatelstvem. Může docházet i ke smíšeným manželstvím, mají pasivní i aktivní volební právo, mohli opouštět ghetto a podnikat neomezeně dle schopností.
V domě, který tvoří severozápadní hranici židovského města je zachována „Suka“. Jediná v Boskovicích. Svátek „Sukot“ se slaví na památku 40ti let putování z Egypta do země zaslíbené. Suky se stavěly na půdách, jedna část musela být otevřená, aby bylo vidět na hvězdnou oblohu. Na podzim, kdy se slaví Sukot, je povinnost přebývat v těchto prostorách, kde se židé modlili, jedli, spali, přijímali návštěvy.
Další zastavení bylo v pracovním centru židovského města. Nachází se zde několik podnikatelských objektů, výrobna obuvi Ludwiga Poppera, ženské lázně, které sloužily k hygienické i rituální očistě a poslední německá židovská škola převedená na českou v roce 1919, do níž chodil údajně i budoucí spisovatel Hermann Ungar (20. dubna 1893 Boskovice - 28. října 1929 Praha).
Předposlední zastavení je u jediného dochovaného úchytu řetězu, který sloužil místo městské brány.
Poslední, divácky nejatraktivnější místo prohlídky je ve sklepení jednoho z nejstarších domů židovského města.Ten přežil velký požár v roce 1823, protože je zděný. V útrobách starobylého objektu se nachází velká vzácnost a tou je židovská rituální očistná lázeň „Mikve“. Podrobnosti o památce přiblížil profesor místního gymnázia člen Klubu přátel Boskovic pan Josef Šmétka.
O židovských svátcích, svatbách a významných dnech museli židé podstoupit duchovní očistu. Ponořili se celí do Mikve i vlasy musely být pod hladinou. V lázni mohla být jen přírodní voda nejlépe pramenitá, vyjímečně dešťová a vysvěcená. Obsahovala nejméně 762 litrů vody a hloubka musela umožnit dospělému člověku úplné ponoření. Zdejší Mikve má dva přítoky. Jeden je ze severního směru povrchovým kanálkem a druhý trubkou od východu. Odpad je uměle upraven tak, aby vody bylo více. Voda stále přitéká a proto je zcela čistá. Teplota v lázni i okolního vzduchu je v zimě cca 6 st. a v létě cca 12 st. Muži museli do vody studené, ženy si ji mohly nechat přihřát. Mikve byla nalezena náhodou při vyklízení sklepa novým majitelem domu. Prozradil ji zvláštní kámen, který jako jediný byl v sutinách vidět. Po ujištění odborníky ze Židovské obce, že jde o Mikve byly prostory pečlivě uklizeny, zdi očištěny, opraveno polorozbořené schodiště a památka byla zpřístupněna veřejnosti 9. června 2005.
Další podrobnosti k židovské čtvrti v Boskovicích najdete například zde: http://www.boskovice.cz/index.php?page=temata/pamatky_historie_muzeum/zidy/zidy_mapa
http://www.boskovice.cz/index.php?page=temata/pamatky_historie_muzeum/zidy/zidy
29 fotek, 8.11.2008, 59 zobrazení
Třídní sraz Hodkovičky po 40 letech
59 fotek, 20.5.2017, 54 zobrazení
38 fotek, 2.10.2012, 179 zobrazení
19 fotek, 21.2.2009, 142 zobrazení | oslavy
83 fotek, 1.1.2004, 64 zobrazení
42 fotek, 23.4.2016, 38 zobrazení
35 fotek, 21.6.2015, 83 zobrazení | zábava
22 fotek, 14.2.2015, 47 zobrazení
300 fotek, 1.1.2006, 124 zobrazení | lidé
37 fotek, 25.5.2013, 64 zobrazení
20 fotek, 19.9.2008, 121 zobrazení
27 fotek, 20.9.2008, 44 zobrazení | události
28 fotek, duben 2012, 43 zobrazení
Kapitáni průmyslu skoro po dvaceti letech:-)