Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 1 475 výsledků (0,0863 sekund)


reklama

2 videa, 2.7.2012, 405 zobrazení
1 video, 11.3.2012, 97 zobrazení
8 videí, 27.6.2012, 346 zobrazení
Dneska ráno probíhalo jako obvykle - Shi se ujala mytí Tatunka, Richard čistil uši Shindušce a nakonec udělal i svojí ranní očistu. Protože byl oběd dneska před jednou hodinou, tak je tam i kousek oběda.
9 videí, 11.7.2012, 534 zobrazení
Dnes ráno, na rozdíl od jiných dní byl vzhůru Tatu. To že se samozřejmě pokoušel někoho získat ke svým hrátkám je jasné, odnesl to bráška, který ovšem chtěl spát a tak se rozlobila i mamka a Tatunka důrazně napomenula. Dále jsem do albíčka dala pár videí z před oběda a oběda.
25 fotek, 11.6.2012, 260 zobrazení
Richard nebyl dnes dobře naložený ...
Link na videa Dnešní oběd 11.6.2012 je u seznamu alb
138 fotek, 6.10.2012, 242 zobrazení | auta, cestování, koníčky
Motorkářská sezona se blíží ke konci, i když dnešní počasí tomu nenasvědčovalo. Na závěrečnou jízdu se vydalo sedm členů Skútrklubu. Cílem jízdy se stal zámek v Blansku. Po prohlídce následoval oběd nedaleké restauraci v Ráječku. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v Rudici a prohlédli větrný mlýn a Rudické propadání. Před sladkou tečkou ve šlapanické cukrárně ještě proběhla exkurze v Tomášově garáži.
47 fotek, 20.10.2012, 77 zobrazení | cestování
Jemné podzimní mlhy se válely nad Bohdančem stejně jako kdysi dávno nad prehistorickým světem dinosaurů, do kterého jsme měli při naší výpravě namířeno. Tématem výpravy bylo hledání ztraceného světa dinosaurů. Cesta byla chladná a mlhavá, dinosaurů pomálu. Museli jsme překonat fyzicky náročný výcvik, dále hledat obrázky z deníku ztraceného archeologa. Pak jsme lovili ptakoještěry pterodaktyly, sledovali tlupu domorodců podle tajných znamení. To už se nachýlil čas oběda - opekli jsme si buřty uprostřed divočiny a po vydatném obědě se vydali chránit dinosauří vejce a ulovit si svého dinosaura. Poté již nastal čas návratu do dnešní reality.
42 fotek, 2.2.2012, 150 zobrazení | dokumenty, moje fotozprávy
Pan arcibiskup Dominik Duka zve všechny řeholníky, řeholnice a zasvěcené osoby působící v arcidiecézi pražské ke společnému slavení svátku Uvedení Páně do chrámu ve čtvrtek dne 2. února 2012. Mše svatá bude zahájena v 9.30 hod. obřadem žehnání svící v kapitulním kostele Všech svatých na Pražském hradě, odkud se poté půjde průvodem do katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha, kde bude mše svatá pokračovat.

Po mši svaté bude setkání pokračovat na Arcibiskupství pražském v Sále kardinála Berana diskuzí s panem arcibiskupem na téma Řehole v dnešní společnosti. Po ní bude následovat společná modlitba během dne (texty budou k dispozici na místě). Poté jsou všichni účastníci zváni ke společnému obědu v reprezentačních prostorách Arcibiskupského paláce ve 2. patře.

(z věstníku)
83 fotek, 7.7.2012, 203 zobrazení
Dnešní ráno zahájil pěvný hlas našeho zásobovače Mikroba s doprovodem klarinetu. K velkému nadšení dětí se rozcvička dnes nekonala. Místo obvyklého běhu do blízkého lesíka se konal běh na ranní hygienu a poté na snídani. Ke snídani byly buřty, někdo si dal s chutí dokonce dva, avšak většina si vystačila s houskou a máslem. Po ranním nástupu a bodování jsme šli připravovat večerní táborák. Příprava táboráku nám zabrala celé dopoledne. K obědu byla polévka z hovězího vývaru a jako hlavní chod byla Čína. Když se děti odebíraly ke svým stanům, čekalo na ně překvapení v podobě palačinek s ovocem a se šlehačkou.
O poledním klidu si mohly holky vyrobit plstěné náušnice, které byly ve výsledku moc hezké. Nakonec se zapojili i kluci. To už byl, ale konec poledního klidu a pro mladší děti byla připravená mini olympiáda. Na pěti stanovištích si děti mohly vyzkoušet: zatloukaní hřebíku, házení míčku do hrnce, poslepu přikreslit prasátku ocásek, přenést pomoci brčka co nejvíce lentilek nebo střílet ze vzduchovky. Mezi tím se začala připravovat na ohni kuřata. Poté následoval poslední nástup, kde probíhalo vyhodnocení celého tábora. Například za táborovou kroniku dostali diplom Klárka, Týna a Péťa. Diplomů se rozdalo opravdu hodně. Po nástupu následovala večeře, ke které jsme měli pečená kuřata, tentokrát se opravdu povedla. Poté následoval závěrečný oheň a zpívání s kytarou.
157 fotek, 24.6.2012, 182 zobrazení | cestování, krajina, města, příroda, země
DEN POTÉ Můj milý deníčku ( záznam z 2012-06-25)

Dnes ráno mi všichni Italové do jednoho,
kteří mě potkali hlásí. Seš červenej. Cos včera dělal?
Poznámka: Vysvětloval jsem to dnes více než 10 krát
A já na to, byl jsem na výletě. A oni A cos tam dělal, že seš tak červenej?
A to seš červenej všude?
A já na to. Zdaleka ne, jen to, co vidíte, zbytek je OK.
Kde ses byl opalovat ? U bazénu? A já: Ne byl jsem u Lago d Iseo .
A oni: Plavals? A já na to Ne, byla studená voda, skoro nikdo neplaval.
A oni . A proč jsi nešel na koupák, mají tam hezkej koupák .
A já : Já sem nešel na koupák, jel jsem na výlet. Pozn. reakce - Lehce pozdvihli obočí
A oni, v jezeru se nekoupej, je tam špinavá voda (Poznámka viděl z břehu jsem 3 metry hluboko, to u nás jeden nezažije )
No dobrý, ale s kým jsi jel na výlet . A já: Jak s kým, sám jsem jel, já tady nikoho nemám
A oni: No to je divný, že jsi jel sám na výlet, to není úplně normální.( V Itálii zřejmě něco nepřestavitelného,
vyrazit si sám na nedělní výlet).
A cos tam měl na oběd? Už jsem neměl sílu jim vysvětlovat, že jsem si udělal doma sváču, už vím, a i cítím z nálady, že by toto fakt nerozchodili,
tak nuceně říkám svoji první dnešní lež: Dal jsem si piadinu
Pozn. To je taková placka, oni to tam prodávají v bistrech a tak. Tak konečně slyšeli první uspokojivou odpověď
Piadina zabrala. Souhlasné mručení. Velmi souhlasné.
A co na ostrově, byls tam? A já: Nebyl. Oni: ????? ( Vytřeštili oční bulvy )
Pozn. To jsem ještě nevěděl, že každý Ital, který kdy poprvé přijede na Lago d Iseo musí povinně na ostrov, protože to je přece to nejhezčí
místo na celém jezeru. A já : Ne nebyl jsem tam, tam pojedu příště.
A co jsi sakra dělal celej den na břehu jezera, když jsi nebyl ani na koupáku, ani na ostrově ! ?
Říkám: byl jsem ve dvou sousedních městečkách. Méně souhlasné mručení.
V tuto chvíli si začínali myslet svoje: proč jsem tak červenej.
A oni: A když se ti tam tak líbilo, tak tam asi pojedeš i příští sobotu nebo neděli.
A já: Ne chci vidět i Lago di Como.
A oni : Jo tam jeď, tam si koupil chajdu George Clooney
A já na to : A to se tam na tu jeho chajdu jezdí dívat půlka Itálie?
A oni: No to ne, to určitě tam nejezdíme kvůli tomu, i když vlastně.......když to říkáš, tak asi.....
A oni : A co baby u jezera dobrý? A já: No úplně super ! Pozn. Italové jsou velmi citliví na to jak jim kdo chválí Italky,
ale tentokrát jsem nemusel přehánět, u jezera bylo fakt na co koukat.

A pak mi jeden z jihu Itálie, později mimo rozhovor říká. Musíš přijet někdy k nám, tam jsou jiný baby než tady, krásně snědý a
bronzový, ne jak tyhle bledule tady na severu, to fakt musíš vidět !!!
A já (druhá dnešní lež) .Jasně, časem tam vyrazím, to musím určitě vidět.

A tak to tady jde pořád
53 fotek, 4.7.2012, 271 zobrazení
Dnešní budíček měl nepatrné zpoždění, které ale dětem vůbec nevadilo. Vyšly ze svých stanů a vyběhly na rozcvičku. Po příjemném protažení a ranní hygieně přišla na řadu snídaně. Byla vánočka s kakaem. Den začal moc hezky. Po snídani se děti sešly v jídelně, kde měl král Karel IV. Proslov. Jeho zdraví se stále zhoršovalo, až ho odnesli na nosítkách. Děti musely jít hledat první ze tří kouzelných bylin, které měly uzdravit. Aby ji našly, běžely nejprve za knězem do kazatelny v lese, který jim dal hádanku. Po vyluštění od něj dostaly mapu, na které byly 4 stanoviště. Házená šišek do bedny, zabíjení draků, obíhání klacku a cesta po slepu ve skalním městě byly úkoly, které na děti čekaly. Za každý splněný úkol, dostaly část zprávy, ve které bylo napsáno, kde leží zázračná bylina. Nakonec ji děti našly a podle rychlosti jednotlivých skupin se udílely body. Hra zabrala celé dopoledne a už se chystal oběd. Měly jsme květákovou polévku a jako hlavní chod zabodovaly brambory, které naše šikovné děti vlastnoručně oloupali s kousky masa ve šťávě se špenátem. Skoro každý si ještě přidal a potom následoval o trochu delší polední klid. Uklízely se stany a odpočívalo se.
Jako odpolední program zvolily mladší děti luštění, vyrábění náramků a různé hry. Starší poslouchaly přírodu ležící na karimatce na louce u lesa. Program trval až do půl páté, teda až do svačiny. Podle jídelníčku dukátky s medovým pleskancem byly doopravdy oblíbené dětské piškoty s pudingem. A to už se začali sjíždět rodiče a všelijaké pochoutky od výborných buchet po nezbytné sladkosti a sušenky. Nadšené děti radostně provázely dospělé táborem a marně se snažily vysvětlit etapovou hru, princip erbů s lekníny a brnění. Odpoledne uteklo jako voda, rodiče odjeli a buchty se snědly. Byl čas večeře. Čočka s vajíčkem, chlebem a okurkou dětem neméně chutnala. Po večeři jsme se šli převléct, sedly si k táboráku a zpívaly za doprovodu našich skvělých kytaristů. Postupně odcházely jednotlivé skupiny na večerní hru, pro druhou bylinu pro krále. Šlo se lesem a kolem cesty byly obrázky, které si mělo družstvo zapamatovat. U posledního obrázku seděly dvě čarodějnice, které po krátkém smlouvání dětem vydaly druhou bylinu. Protože hra byla na rychlost, utíkaly děti zpátky do tábora. Tam vyjmenovaly zapamatované obrázky a než se všechny skupiny prostřídaly, byla tma. Tak si všichni vyčistili své zoubky a šli spát. Ač si všichni mysleli, že bude noční hra, žádná nebyla a tak se všichni aspoň pořádně vyspali.
56 fotek, 28.4.2012, 133 zobrazení | architektura, cestování, dokumenty, kultura, města
Dnešního dne se mě splnil můj sen. Manželka mě koupila k zítřejším narozeninám perfektní zrcadlovku Nikon 5100. Fotit s ní je jiná liga, prostě paráda. První fotky s novým foťákem jsem pořídil dnes na výletě a procházkou do Jablonného v Podještědí, kde jsme si prohlédli krásné místní náměstí s jeho starými domy, ale hlavně baziliku minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy. Tato stavba patří k předním stavbám barokního stavitelství ve střední Evropě. Zrovna se v něm konala svatba. Chrám byl vysvěcen v roce 1729. Vnitřní prostory jsou tvořeny soustavou elipsoidů, nad středním z nich je 34 m vysoká kopule. Průčelí je zdobeno početnými sochami od J.F. Bienera z roku 1711. Pěkné počasí, překrásný výlet, který jsme zakončili obědem v restauraci u Českého lva. V Jablonném v P. jsem byl naposledy někdy v roce 1970.
244 fotek, 24.8.2012, 108 zobrazení
Místo: DD Strážnice, KAJOT ARENA Brno

Prázdninová tour našich postižených kamarádů a dětí z dětských domovů, pokračovala 24. Srpna 2012 návštěvou postižených dětí v dětském domově ve Strážnici.

Také zde se spousta dětí díky projektu BRNO A JIŽNÍ MORAVA BEZ HRANIC, jehož pořadatelem je VUT v Brně, moc dobře zná. A tak nás všichni čekali s otevřenou náručí. Po velkém přivítání přišlo první překvapení. Přišli za námi naši přátelé policisté z KŘ Policie JMK.

A tak jak bývá zvykem, všichni jsme si společně sedli, představili se a řekli si co je nového. Zahráli jsme hru jménem boccia. Velkou tradicí našich pravidelných návštěv v dětském domově ve Strážnici, je také to, že Michael vždycky a pravidelně hází všichni do bazénu. Takže jsem si to odbyl hned na začátku. Voda byla perfektní a děti z toho měli obrovskou radost. Pak jsme se šli všichni podívat na nového Passata, se kterým policisté přijeli. Chceme moc poděkovat skvělým policistům z KŘ Policie JMK za to, že jsou s námi. Dokážou nenásilnou formou pomoci dětem v řadě věcí. Například v tom, aby na sebe dávali děti pozor v souvislosti s začátkem školního roku při bezpečnosti v dopravě.

Po skvělém obědě jsme vyrazili do nádherného parku ve Strážnici. V loňském roce jsme zde byli na nádherné akci "Pohádkový les". Tentokrát s námi šli hlavně starší kluci a klučina na vozíku, který se tu loni naučil hrát fotbal. Letos jsme jej opět sundali z vozíku a společně se vyřádili. Kopali jsme do balonu, hráli fotbal, hráli si. Byli jsme se rovněž podívat na nádherném zámku ve Strážnici. Další postižený klučina se tu naučil jezdit na velkém kole a to díky svému kamarádovi z dětského domova Strážnice. No prostě vzájemně jsme se o sebe starali, pomáhali si a pracovali a přesně o tom to je.

Nechtělo se nám domů, ale museli jsme a také chtěli, protože nás čekala společná návštěva na hokejovém zápase HC Kometa Brno vs. Lulea. Pro děti je tohle obrovská motivace. Děti mají tyhle utkání vždy zdarma, proto velké díky patří hokejovému klubu Kometa Brno.

Dnešní den byl klasickým příkladem toho, jak na Jižní Moravě funguje velká rodina. Policisté z KŘ JMK, HC Kometa Brno, děti s různým postižením, děti z dětských domovů a velká hromada nás dospěláků. Společně dokážeme pracovat a pomáhat, dělat ty nejobyčejnější a právě proto nejdůležitější věci.

Tak díky vám všem. Michael Svoboda
67 fotek a 1 video, únor 2012, 654 zobrazení | moje fotozprávy
Domov pro seniory a Domov se zvláštním režimem Městské správy sociálních služeb v Boskovicích na Sadové ulici je po většinu roku poměrně tichým místem, kde si v nádherném prostředí užívá radostný podzim života naše nejstarší generace. Všichni pracovníci se o ně vzorně starají a také pro ně připravují vzdělávání a hodnotnou zábavu. Ta bývá také většinou spíše komorní. Jsou to besedy, koncerty a divadla.
V úterý 14. února tomu však bylo trochu jinak. Hned po obědě začal na chodbách nezvyklý ruch, budovou otřásal veselý smích. Co se dělo?
Naši senioři slavili Masopust. Mladší generace ve městech možná už ani neví co to je.
Tak tedy: Masopust je třídenní lidový svátek podřízený církevnímu kalendáři i když s vírou spojen není. Slaví se v předvečer Popeleční středy. Poté nastává čtyřicetidenní půst před Velikonocemi. Jak jistě všichni víme, jsou Svátky jara pohyblivé, proto i Masopust nemá stálé datum. Přípravou na Masopust býval čtvrtek nazývaný „tučňák“. Věřilo se, že kdo v tento den bude hodovat, neopustí jej po celý rok síla a zdraví. Hlavní masopustní veselí začínalo o masopustní neděli. Oběd byl bohatý a pak se všichni svorně sešli u muziky. Zábava se většinou protáhla do pondělí. Mnohde býval mužovský bál, kam směli jen ženatí a vdané. Vyvrcholením masopustu bylo úterý. Po vsi chodily maškary, probíhala dětská divadla. Tradiční masky byly medvěd, kobyla, žid, bába, kominík, kozel a další. Nechybělo dobré jídlo a něco ostřejšího k pití. Vše končilo s půlnocí pochováváním basy. Šlo o symbol, že si hudebníci do Velikonoc nezahrají. Nejstarší písemné zmínky o Masopustu jsou v našich krajích ze 13. století. Koncem 18. století se začala éra tanečních zábav – redut. První taková reduta se konala v Praze roku 1752.

Zpracováno dle knihy Vlastimila Vondrušky Církevní rok a lidové obyčeje, nakladatelství Dona České Budějovice 1991.

Ale z Prahy rychle zpět do Boskovic mezi seniory. Vše začalo přesně ve 13 hodin na chodbě u hlavního vchodu do budovy. „Vítám všechny na dnešním Masopustním odpoledni a prosím paní ředitelku, aby nám vše odstartovala,“ přerušila veselé štěbetání vedoucí úseku přímé obslužné péče Miroslava Čopáková. Na to ihned navázala ředitelka Bc. Marie Sáňková: „Já Vás chci pochválit, že vypadáte v těch maskách úžasně, myslím, že vzbudíte pozornost po celém zařízení. Vzhůru do reje!“ Celý veselý průvod se dal do pohybu a za zpěvu lidovek pomalu navštěvoval všechna oddělení. O legrační momenty nebyla nouze, pracovníci i klienti Domovů se náramně bavili. Na chodbách nebylo chvílemi k hnutí, každý se chtěl podívat a masky si osahat. Nakonec si všichni svorně od plic zazpívali Od Tábora až k nám. „Dnešnímu masopustnímu průvodu třikrát zdar, zdar, zdar!, zvolala ještě paní Čopáková a s ní jednohlasně všichni přítomní. Na úplný závěr dodala: Věřím, že příští rok to bude stejně veselé a že se tady zase všichni sejdeme.“
Zbývá poděkovat všem pracovníkům MSSS v Boskovicích za vzornou péčí o klienty a že jim různými aktivitami vyplňují zasloužený odpočinek. Jen díky jejich obětavosti nemusejí trávit veškerý volný čas pasivním sledováním televize.
Více: http://www.msssboskovice.cz/
www.boskovice.cz
65 fotek a 1 video, zima 2011/2012, 770 zobrazení | moje fotozprávy
Jídelna Městské správy sociálních služeb v Boskovicích na Blanensku bývá po většinu roku vcelku tichým místem. Kromě stravování klientů a zaměstnanců slouží k výstavám a koncertům, spíše komorním. Tato středa dopoledne byla výjimkou. Sál se otřásal veselým smíchem seniorů, ozývalo se štěbetání malých capartů a z reproduktorů se linula dechovka takříkajíc od podlahy. I ti, co jsou upoutáni na invalidní vozík, nesměli chybět. Zkrátka mumraj, jak má být.
„Krásné dopoledne, dámy a pánové, dovolte mi, abych Vás co nejsrdečněji přivítala na Pátém kloboukovém plese,“ zahájila tuto již tradiční společenskou akci ředitelka MSSS Bc. Marie Sáňková. Současně bych chtěla poděkovat všem, kteří se o tuto akci zasloužili a přiložili ruce k dílu. A co by to bylo za ples, kdyby na něm nebyla hudba a tanec. Všem příjemnou zábavu.“ „Vítám mezi námi děti ze všech tří pracovišť mateřské školy a jejich paní učitelky,“ převzala slovní štafetu vedoucí úseku přímé obslužné péče Miroslava Čopáková. „Postupně se nám v programu představí. A v koutku se krčí naše paní doktorka MUDr. Hana Dvořáčková, též ji přivítejme potleskem. Dále za námi přišli studenti místní Střední pedagogické školy včetně čtyř autorek osvětového programu Malování na stěny a jsem ráda, že se k nám stále rády vracejí. Vidím zde i Lucku s Katkou. Děvčata, která zde právě končí měsíční praxi a já jim chci též poděkovat za skvělou spolupráci. Samozřejmě vítám naše pracovníky a též všechny Vás, pro které tohle všechno děláme – naše klienty. Dost již povídání, zvu na parket první účinkující děti z mateřské školy pracoviště Na Dolech.“ A pak se již zábavný program rozběhl naplno. Dětská taneční a hudební vystoupení vystřídala módní přehlídka připravená zaměstnanci zařízení. Nakonec došlo i na klienty, kteří si s chutí zasoutěžili v rozpoznávání různých tanečních stylů, zavzpomínali na dávné tancovačky, čaje o páté a pak již parket patřil jen jim. Též klienti na vozících se za pomocí studentů zapojili do víru tance. Prolínání generací krásně a symbolicky zakončilo zábavné odpoledne. „Ještě jednou chci poděkovat všem, kteří jste vydrželi do pozdních ranních hodin,“ zakončila celou akci za všeobecného smíchu ředitelka MSSS Bc. Marie Sáňková. Znovu děkuji těm, kteří se podíleli na organizaci dnešního plesu. Díky Vám to byla opravdu velkolepá přehlídka se vším všudy. Budeme se těšit na příští šestý ročník.“
„Měli jsme tu 29. února v pořadí již pátý Motýlkový kloboukový bál,“ spustila po skončení ředitelka Domova pro seniory a Domova se zvláštním režimem Bc. Marie Sáňková, když jsem ji na chvíli získal k rozhovoru. „Cílem této velmi pěkné předjarní akce je přiblížit našim klientům atmosféru plesů, které na počátku každého nového roku ve všech koutech naší vlasti probíhají. Snažili jsme se nezapomenout na nic, co ke správnému bálu patří. Nejen hudba a tanec, ale setkání má vždy i nějaký dějový podtext. Tentokrát jsme zvolili téma skutečně jarní – motýlkový námět. Nechyběla módní přehlídka společenských oděvů, kterou připravili naši zaměstnanci MSSS. Ke každému dobrému plesu patří též předtančení nebo kulturní vystoupení. Nám se přestavila všechna pracoviště místní mateřské školy s působivými bezprostředními programy tak, jak to naši nejmenší umějí. Do přípravy a průběhu akce se příkladně zapojili studenti Střední pedagogické školy v Boskovicích. Ke zpestření programu přispěla studentka třetího ročníku SPGŠ Martina Regueyra. Všichni jsme obdivovali její umění pohybu a i teoretické znalosti o dnešních moderních tancích, jež v současné době „letí“ na tanečních zábavách a diskotékách. Názorně ukázala prvky Hip-Hopu, Street Dance, House Music a zdůraznila, že se dnes vše vrací ke stylu šedesátých let, což pro klienty byla jistým způsobem nostalgická vzpomínka na léta dávno minulá.“ I já mám ještě v živé paměti „Máničky“ tolik pronásledované tehdejším režimem. Zábavné dopoledne se velmi vydařilo, líbilo se klientům i všem ostatním zúčastněným. „Budeme v tom jistě pokračovat též v dalších letech. Nakonec chci velmi poděkovat všem pěti sponzorům za finanční přispění a krásné dárky. Jsou to: Bikos Olomouc, Elveko Tišnov, Gastro Stela, COOP Jednota Boskovice, Zahradnictví Ing. Koupý Doubravice.“ Těmito slovy se se mnou sympatická ředitelka Bc. Marie Sáňková rozloučila. Byl nejvyšší čas, jídelna se musela připravit k obědu.
Více: www.msssboskovice.cz
www.boskovice.cz
www.msboskovice.cz
137 fotek, září 2012, 1 065 zobrazení
Krátká filmová ukázka programu je zde: http://mysticsmile.rajce.idnes.cz/Husi_slavnosti_v_Boskovicich._Vystoupeni_detske_rockove_kapely_Kastanci_z_Horni_Lhoty_23._zari_2012/
Rok se rokem sešel a bylo to tu znovu. Prostory ulice Hradní, park u Zámeckého skleníku a letos poprvé i velký amfiteátr letního kina, to jsou všechna místa, kde se konal devátý ročník Husích slavností v Boskovicích.
Vše začalo v sobotu 22. září už v devět hodin na Masarykově náměstí, kde před radnicí vyhrávala Boskověnka. Snad i proto, aby se v pošmourném počasí všem lépe šlapalo. Ještě ráno pršelo, později se počasí alespoň trochu slitovalo, jako by vědělo, že se bude něco slavného dít.
Muzikanti se poté přemístili do amfiteátru, aby před slavnostním zahájením několika desítkám zmrzlých diváků zahráli směs populárních lidovek. Návštěvníci se přece jen počali více trousit, někteří se zastavovali u mnoha stánků lidových řemesel, ale jak slyšeli muziku, přicházeli do hlediště kina. Vybrat jako hlavní scénu areál letního kina bylo moudré rozhodnutí pořádajících Kulturních zařízení města. Vzpomínám na loňský rok, kdy scéna stála v proluce a bylo tam opravdu málo místa. Lidé se mačkali, což nyní nebylo.
Poslední skladba Boskověnky Instantkoncert v rázných rytmech již předznamenala příští dění. Na jevišti se objevil známý moderátor z pořadů minulých Petr Janoušek: „Krásné dopoledne, vítám Vás na devátém ročníku Husích slavností v Boskovicích. Právě jsme se rozloučili s Boskověnkou, je to dechová kapela pod vedením Aloise Koláře a Mirka Šustra. Nyní se připravuje národopisný soubor Velen. Vloni oslavil šedesát let, působí doma i v zahraničí. Někteří členové zde pracují již přes dvacet let. Vedoucími jsou Antonín Pitner, Ilja Melkus, choreografka Jiřina Horáková. Představí se vystoupením Husičky.
A přišlo slavnostní zahájení. Opět Petr Janoušek: „Akce se koná za účasti Kulturních zařízení města, Základní organizace Českého svazu chovatelů a města Boskovice. Vítám mezi námi starostu Boskovic Ing. Jaroslava Dohnálka, zástupce Polska, Belgie, Bosny Hercegoviny a náměstka hejtmana Jihomoravského kraje Mgr. Ivo Poláka.“ Nejprve promluvil Ing. Jaroslav Dohnálek: „Scházíme se na devátém ročníku tradičních Husích slavností. V tuto chvíli Vás vítám ve slunném dopoledni, což bych před hodinou říct nemohl. Snad počasí vydrží. Vítám též zástupce partnerských měst z Polska a Belgie, též přátele z Bosny. Zde o spolupráci jednáme. Velmi vítám Mgr. Ivo Poláka, protože Jihomoravský kraj se finančně velmi podílí na Husích slavnostech a tentokrát na tom má zásluhu především on sám. Vítejte všichni v Boskovicích.“ Poté přednesli zdravice i vzácní hosté ze zahraničí. Zástupce hejtmana Mgr. Ivo Polák dodal: „Jsem rád mezi Vámi na Husích slavnostech. Zdravím v zastoupení Kraje. Jihomoravský kraj vždy podporoval rozvíjení tradic. Letošní devátý ročník Husích slavností takovou tradicí jsou. Přeji hezký kulturní i chuťový zážitek.“
Petr Janoušek pak upřesnil další dění: „Bude pokračovat Velen, po něm Šáša Viktor pro děti, Vlčnovjanka, Pavel Bobek a MalinaBand – na to se jistě mnozí těší, pak Milan Schelinger a dnešní program za večerního šera uzavře estrádní orchestr Papaya Band Rawa Mazowiecka. Nyní tedy znovu Velen.“
Pak Na jeviště vtrnul jako drak Šáša Viktor a hned ho bylo všude plno. Od začátku zapojil děti do hry: „Někde se schovává moje pomocnice, tak na ni zavolejte.“ Hledištěm amfiteátru se ozvalo z mnoha dětských hrdel Šááášóóó. A paní Šášová vběhla na scénu. Děti se učily ptačí tanec, skákaly přes švihadla, učily se tanec Špagety – makarony, roztáčely barevné obruče, zpívaly. Vtipné vystoupení plné legračních soutěží, kdy se amfiteátrem ozýval veselý smích, bylo ukončené ptačím tancem všech malých i velkých v obecenstvu. „Loučí se s vámi paní Šášová z dolního Šaškova a Šáša z Horního a veškeré obecenstvo. Mějte se fajn a zase někdy s šaškováním nashledanou.“
Přestávky mezi programy, kdy se jeviště připravovalo na koncert Vlčnovjanka mnozí využili k prohlídce parku před Zámeckým skleníkem a protože se blížil čas oběda, zaplnil se i velký sál Skleníku, který se proměnil v restauraci s husími specialitami.
Vystoupení Vlčnovjanka jsem se nezúčastnil, vrátil jsem se až ke konci programu Pavla Bobka. Ještě před tím jsem s obavami sledoval meteorologický radar, k Boskovicím se blížil pás intenzivního deště od severozápadu. Srážky jsem odhadoval tak na půl hodiny a jak se později ukázalo, vyšlo to zcela přesně. Ze schodiště hlediště jsem pořídil několik snímků kapely, právě když se z pódia nesl hit Můj rodný dům s textem Michala Žantovského převzatý od amerického zpěváka Bruce Springsteena (1984). Pavel Bobek ji zpíval vsedě, nohy mu již v pokročilém věku (75) příliš neslouží. Poslední hit Veď mě dál, cesto má už sledovalo zcela zaplněné hlediště pod deštníky. Publikum doprovodilo účinkující ze scény bouřlivým potleskem, křikem a pískotem. Vřelé ovace si Pavel Bobek právem zasloužil. Jak řekla jedna z návštěvnic: „V tomto věku jeho výkon obdivuji, je pořád skvělý.“
A teď se zcela naplnily moje obavy. Spustil se silný přívalový liják, který v mžiku hlediště úplně vyprázdnil. „Ještě že tohle nepřišlo v průběhu koncertu Pavla Bobka, to by zřejmě mnozí utekli,“ pomyslel jsem si schovaný pod stromem u boční zvukové kabiny kina.
Naštěstí déšť brzy ustal a na jevišti se pomalu připravovala kapela se zpěvákem a výtvarníkem Milanem Schelingerem. Ti hrají písně jeho tragicky zesnulého bratra (1981). Milan vydal v roce 1994 knihu jako vzpomínku na bratra Jiřího. Znovu vyšla roku 2003. V roce 1996 vydává Milan své první autorské album PF 2000.
Déšť ustal a do hlediště amfiteátru letního kina se pomalu začali vracet návštěvníci. Tentokrát především generace, jež na dobu druhé poloviny sedmdesátých let živě vzpomíná. A Milan Schelinger nezklamal. „Zahrajeme pár písniček, které tady zůstaly po mém bráchovi Jirkovi. Snad se Vám budou líbit i v našem podání. Hezký den, kdo má deštník, je na tom dobře,“ zašpásoval ještě Milan a z jeviště zaburácel nefalšovaný český bigbít. Skladba Karla Svobody Hudba radost dává, Jsem prý blázen jen, Jahody mražený, Ptají se lidé, Sim Sala Bim, dostaly diváky do varu. Jakmile zazněly první tóny slavné Šípkové Růženky (Soldier Of Fortune – Deep Purple 1974), lidé vstávali, tleskali a pískali. Za tuhle legendární baladu byli Milanovi a muzikantům opravdu vděčni. A následovala hned další pecka Holubí dům. Při těchto melodiích se mnohým v očích zaleskly slzy. Jak ten čas letí… Koncert měl úspěch, muzikanti museli přidat rychlou Hrabě Drákula. Vystoupení Milana Schelinger a jeho kapely bylo opravdu skvělé, mnohé z nás přeneslo do školních let. Ve výběru měla Kulturní zařízení Boskovic opravdu šťastnou ruku.
Pomalu se stmívalo z lesů se plížil chlad. Několik desítek vytrvalců, kteří zde zůstali podupávali, aby se zahřáli. Čekalo je poslední číslo programu velký estrádní orchestr Papaya Band z polské Rawy Mazowiecke. Přišly se podívat též oficiální delegace v čele se starostou Boskovic Jaroslavem Dohnálkem. Kdo vytrval, nelitoval.
„Dnes naposledy z tohoto místa Váz zdravím a současně se loučím. Program ukončíme kapelou Papaya band. Zvu vás na zítřek, jenž slibuje i lepší počasí a další hvězdné účinkující. Za Kulturní zařízení Boskovice, Český svaz chovatelů Základní organizaci Boskovice a Město Boskovice se s Vámi pro dnešek rozloučí Papaya Band,“ zněla poslední slova, jako vždy skvěle připraveného průvodce pořadem, Petra Janouška.
Muzikantů bylo plné jeviště, na zvuku a výkonu se to projevilo. Zahráli opravdu perfektně. Skladby pochodové, z muzikálů, filmů, operet, ozvala i latinskoamerická samba. Zněl jeden populární šlágr za druhým. Za tónů krásné hudby jsme si ani nestačili všimnout, že celý areál se ponořil již do úplné tmy podzimního večera. Do toho hudebníci spustili směs od švédské čtveřice ABBA. Diskotékovou směs vystřídala samba. Pak si interpreti troufli na Glena Millera (1904 -1944) a zahráli jeho směs V náladě. Vše okořenili diskotékovým rytmem skladbou YMCA z roku 1978, kdy se představil sólový zpěvák. Pak to byla ještě polská píseň Do nebe do pekla. Zde odložila nástroj jedna z muzikantek a s chutí si též zazívala sólo. Závěrečnou svižnou orchestrálkou se milí hosté z Polska rozloučili.
Několik desítek spokojených diváků se pak večerní tmou kolem již ztichlých stánků v zámeckém parku počalo pomalu rozcházet ke svým domovům. Ani se moc nechtělo, v uších všech ještě zněly skladby skvělé muziky Papaya Band.
Tak takový byl první den Husích slavností v Boskovicích. Druhý díl se připravuje.
5 fotek, červen 2017, 35 zobrazení
1 fotka, 3.4.2013, 26 zobrazení
1 fotka, 16.12.2013, 120 zobrazení