Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 3 213 výsledků (0,0149 sekund)


reklama

96 fotek, 28.3.2013, 116 zobrazení | děti, ostatní, umělecké, zábava
99 fotek, 25.3.2013, 251 zobrazení | děti, ostatní, umělecké, zábava
23 fotek, 10.9.2014, 173 zobrazení | cestování, dokumenty, koníčky, krajina, zábava
Nacházíme se na místě, kde se natáčela jedna z mnoha scén populárního seriálu z 80. let - Arabela. Odpadky končí v rybníce a tím vyhostí Josefa Dvořáka v roli místního vodníka. Tato scéna v 7. dílu seriálu Arabela "Pohádky jdou do sběru" ve které se do "Vodníkova Rybníka" vysype celý náklaďák odpadků se ve skutečnosti odehrává zde u Charvátova rybníka. Bohužel filmaři nechali všechny odpadky tam kde je vysypali. Na dně rybníka leží asi do dnešních dnů.
Počasí: +16°C, polojasno, mírný větřík.
34 fotek, 16.12.2012, 516 zobrazení | krajina, kultura, lidé, umělecké, moje fotozprávy
Tisková zpráva k výstavě „Jaroslav Panuška 1872 - 1958“
Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě 14. 12. 2012 – 3. 2. 2013

V roce 2012 si připomínáme 140 let od narození Jaroslava Panušky – malíře, který je s Vysočinou spjatý svým životem i tvorbou. Výtvarník se sice narodil 3. 3. 1872 v Hořovicích ve středních Čechách, velkou část života však prožil v Kochánově u Světlé nad Sázavou, kde v létě roku 1958 zemřel. Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě k tomuto výročí uspořádala výstavu, která ve výběru mapuje celou šíři tvorby tohoto výtvarníka.
Během svého dlouhého života Panuška několikrát radikálně změnil námětovou stránku svých děl. Už na Akademii začal tvořit vodníky, umrlce, duchy, čarodějnice a další strašidelné bytosti a výjevy. Tato část jeho tvorby byla oceněna na výstavě dekadence v pražském Obecním domě na přelomu let 2006 a 2007 a o dva roky později v Bruselu. Na počátku 20. století se Panuška představil také jako ilustrátor, když vytvořil obrazový doprovod k pohádkám K. J. Erbena a Václava Říhy; svými ilustracemi vyzdobil knihy J. K. Šlejhara, Terezy Novákové, Josefa Jana Svátka nebo Lovce mamutů od Eduarda Štorcha.
Zároveň kreslil krajiny; symbolistní, jako např. Měsíční noc, krajiny ze středních a jižních Čech a později krajiny z Orlických hor, Valašska a Vysočiny; na otcovu krajinářskou tvorbu později navázali synové Vladislav a Jaroslav. Tato část díla je velmi rozsáhlá, není tedy divu, že je z malířova odkazu zvláště na Vysočině nejznámější a nejdostupnější.
V roce 1906 začal Panuška kreslit rekonstrukce středověkých hradů a hradišť a další historické náměty; stál za tím jeho zájem o archeologii. Malíř se dokonce zúčastnil archeologických výkopů, vedených českým archeologem Josefem Ladislavem Píčem, ředitelem archeologického sboru a kustodem prehistorického oddělení Muzea království Českého.
Výstava i katalog přináší průřez celou malířovou tvorbou, rozdělenou do několika námětových celků (strašidla, pohádky, historie, krajiny, Vysočina, města a žánrové výjevy). Po stěnách galerie a stránkách papíru se tak bude plížit Mrtvý, jdoucí si pro lebku, Umrlec pronásledovaný krkavci nebo Duch mrtvé matky, připomínající snad Panuškovu matku, která zemřela na tyfus během pobytu v Bosně. Návštěvníky bude děsit vyhublá postava Moru, Upíři, Čert vyřezávající dítě i Bezhlavý kůň, pádící temnou krajinou. Divák se nebude chtít cítit jako Opuštěná žena v nepřátelské krajině ani dostat do temného Hnízda loupežníků. Trochu úlevy snad přinesou směšné Dušičky na popravišti, Prtioko na vandru a Světýlka, ty však vzápětí vystřídá hypnotizující pohled Čarodějnice a Vodníka.
Panuška byl v těchto dílech určitě ovlivněn svým otcem, c. k. geometrem, který mu vypravoval „takové podivné, romantické pohádky“ a příběhy o různých „předpotopních“ ještěrech. Také hořovickou babičkou, vědmou a zaříkávačkou, a svými zážitky z cest po Balkáně. V neposlední řadě však na něj měla vliv i rozvíjející se neurověda a dobové články o hypnotismu a různých psychózách. Už na Akademii děsil Panuška své spolužáky kresbou Upíra, který visel na chodbě a hypnotizoval procházející svýma velkýma, upřenýma a krvavě žilkovanýma očima. Pochvaly se mu dostalo od Karla Hlaváčka pro jeho tři kresby Vodník, Příšera a Bludičky, vystavené na první přehlídce spolku Mánes u Topiče roku 1898. Tehdejší umělecká scéna si v příšerách a děsivých scénách libovala, Panuška v nich však často zobrazoval své vlastní zážitky, jako třeba setkání s oběšencem, které zažil ve svém raném dětství, nebo boj s rozbouřenou Berounkou, ve které se málem utopil. Možná proto později tak často zobrazoval vodníky.
Neskutečné bytosti se objevují i v Panuškových pohádkách, vytvářených na počátku 20. století. Najdeme zde obry i čarodějnice (Pohádka o obrovi, Čarodějnice s havrany), ale také hrady (Tajemný hrad, Červený kohout, Hrad z pohádky), které odkazují k další části tvorby, zaměřené na historii a archeologii. Té se výtvarník věnoval velmi nadšeně a opravdu důkladně; studoval staré mapy a fotografie, uložené v klášterních knihovnách, z letadla sledoval terén a dělal si nákresy krajiny, na svých cestách po Slovensku, Polsku, Podkarpatské Rusi a Balkánu si skicoval lidové dřevěné stavby. Odtud pak stačil krůček k zachycení pravěké i slovanské historie a rekonstrukcím starých hradišť a hradů, jak to vidíme na obrazech Mamutů ve spraši, pravěkých lidí v krajině, Slovanské světnice, Modly, Smírčího kříže, Nápisu na skále na boku hory Hradisko u Mšena, Tetínské brány, Opevnění Slavníkovců a dalších. Panuškovo bádání se dotklo i Krajiny na Měsíci a jeho veselá povaha se projevila v kresbě Jak by vypadal katolický hřbitov, kdyby Římané místo křižování věšeli.
Poslední a početně nejbohatší složkou výtvarníkova díla jsou krajiny, které maloval po celý život. Některé byly ovlivněny symbolismem (Měsíční svit), jiné impresionismem (Ve slunci na Hradech). Obrazy zachycují rybníky, močály, tůně, vřesy a skály, krajinu Vysočiny, Lipnici, oblíbený dub v Kochánově v různých ročních obdobích, města, jako např. Štramberk a Havlíčkův Brod i Moře s tmavým nebem Od Dubrovníku. Někdy se v krajině objevují postavy, jak to vidíme na obraze Cikánky u ohně nebo Tulák, jenž byl ovlivněn tvorbou Hanuše Schwaigera.
Panuška byl muž mnoha tváří. Jeho raná tvorba působí temně a děsivě, on sám však platil za veselého společníka a nadšeného sportovce i gurmána. Přátelil se s Josefem Ladou a Jaroslavem Haškem; s tím prvním se v létě roku 1919 seznámil na vrchu Mužském u Mnichova Hradiště a stal se kmotrem jeho nejstarší dcery Aleny, toho druhého přivedl na Lipnici a zpodobnil v několika kresbách. Poslední z nich je z 5. 1. 1923 a zachycuje Haška na smrtelném loži.

Malířská tvorba byla pro Panušku vším: „Jen se umět dívat, umět myslit a potom: pilná a pečlivá práce. Veliké dílo vzniká pouze z pečlivé a urputné práce.“

Markéta Odehnalová
178 fotek, 25.5.2014, 63 zobrazení
Znáte obec Koloděje dobře? Chcete si vyzkoušet své znalosti?
Vzali si svá kola, kočárky, kolečkové brusle, koloběžky, babičky a dědečkové šli i pěšky.
Rodinnou zábavní a sportovně laděnou cyklo akci uspořádala 25. května 2014 ZŠ a MŠ Praha – Koloděje spolu s aktivními rodiči, Spolkem přátel Koloděj, za přispění MČ Praha Koloděje na podporu projektu proměny školní zahrady v Kolodějích. Účelem akce bylo, pomoci dětem i rodičům vytvořit si povědomí o místě, kde žijeme a žít dále chceme.
Na okružní cestu za poznáním zajímavých a historicky významných míst v nedělní slunečné odpoledne vyjelo z bran Kolodějovy zahrady života na svých kolech několik desítek malých i velkých závodníků.
Na startu všichni obdrželi soutěžní kartičku a obálku s mapkou cesty vedoucí po Kolodějích. Na trase u šesti stanovišť se závodníci mohli setkat buď s pohádkovými postavami, nebo postavami z dob minulých. Poutníkem, princeznou, hastrmanem, andělem, paňmámou a bakalářem.
Z tabulek na stanovištích se mohli závodníci seznámit se zajímavými událostmi a daty čerpanými z historie a pověstí o daném místě.
Na každém stanovišti dostali školáci za správné odpovědi razítko, stejně jako malé děti za provedené soutěžní úkoly.
Na první zastávce na návrší kolodějské Skály se mohly děti setkat s poutníkem. Školkové děti měly za úkol namalovat dubovou plastiku bránu – Trojmezí, sousoší ztvárněné místním akademickým sochařem a umělcem Jaroslavem Dvořákem. Starší děti měly vysvětlit význam onoho Trojmezí v souvislosti se setkáváním hranic tří katastrů.
Druhá zastávka byla u farního kostela Povýšení sv. Kříže, kde na děti čekal andělíček. Malé děti mu zazpívaly písničku a starší děti se dozvěděly, kolik let je nejstaršímu zvonu v kostele.
U kolodějského zámku pomáhaly děti smutné princezně najít a vyhnat zlého loupežníka či lapku, který zde v lese Vidrholci řádil. Starší děti musely zjistit jméno knížete, který loupežníky z Vidrholce nakonec vyhnal.
Vodník dohlížel na nejmenší děti při výlovu svého rybníka u Rokytky. Zároveň se děti staly na chvíli malými koloději. Tak jako kdysi, místní koláři (kolodějové), symbolicky opravily loukoťové kolo vozu. Starší děti odpovídaly na otázku – po jakém řemeslníkovi dostala vesnice Koloděje své jméno.
U Radnice již na děti čekala paňmáma. Menší děti hledaly nádobu se znakem městské části Koloděje a musely do ní vhodit alespoň dva kroužky (něco jako symbolické výkupné). Starší děti odpovídaly na otázku: Jaké symboly jsou na znaku městské části Koloděje? K nahlédnutí zde byla i pamětní kniha Koloděj. Všichni dostali na památku pohlednici Koloděj s turistickým razítkem.
V cíli, na zahradě školy a školky, čekal na děti učitel – bakalář. Malé děti prošly se svými rodiči na zahradě červenou Kolodějovu cestu života, která koresponduje s projektem přeměny zahrady a byla vyznačena podle zpracované architektonické studie na proměnu zahrady architektek Steinbachové a Malíkové. Starší děti měly zjistit, které ovoce se na zahradě dříve pěstovalo.
Pokud děti splnily všechny úkoly a získaly všech šest razítek, obdržely ručně vyráběnou pamětní medaili Kolodějovy zahrady života, jejímž autorem byl umělecký cizelér pan Jan Postránecký.
Nakonec dostali všichni účastníci pozvání k občerstvení. Osvěžující ovocný bar, ledová tříšť, točená cukrová vata, linecká kolečka a domácí koláče (frgály), velké jako kola od vozu. Hlídal je skřítek Koloděj, a kdo chtěl, dal mu do truhličky dobrovolný příspěvek na obnovu naší zahrady. Bylo vybráno 482,- Kč a budou odeslány na konto Kolodějovy zahrady života.
Na zahradě si mohli rodiče prohlédnout výstavu fotografií Koloděje očima dětí pořízených v kroužku Dětské fotografování na téma kolodějská zákoutí, odpočinout si ve stínu pod břízami a přitom pozorovat neúnavně dovádějící děti na skákacím hradě. V korálkové dílně děti i tatínci vyráběli barevné náhrdelníky a třpytivé náramky, aby mohli odměnit své maminky pěkným dárkem.
Cílem této akce bylo posílit v dětech povědomí o místě, kde žijí a mnohé se i narodily. Zároveň jsme chtěli pomoci dětem i dospělým vytvořit si ke svému rodnému městu bližší vztah. Nyní už ti, kteří se akce zúčastnili, jistě ví, proč se Koloděje jmenují právě Koloděje, co je to loukoťové kolo, jaké jsou naše sousední obce a který zámecký pán vyhnal lapky a loupežníky ze zdejšího lesa. Jak je starý kostelní zvon či jaké ovoce se dříve pěstovalo na školní zahradě nebo komu vděčíme za sochařské dílo na kolodějské Skále a dost možná ještě budeme vděčni za jeho další umělecká díla v podobě přírodních herních prvků pro naši školní zahradu.
Zároveň ví, že naše zahrada ve škole a školce v Kolodějích se za podpory Nadace Proměny promění v cestu minulostí a za přírodními živly. Na zahradě vznikne červená cestička, která bude z ptačí perspektivy připomínat tvar tlapky skřítka Koloděje, dobrého ducha naší zahrady.
Bude umožňovat volný pohyb dětí a povede okolo celé zahrady, symbolicky znázorňovat přírodu, kterou kdysi procházela a připomínat počátky Koloděj. Začínat bude v údolí, povede kolem pole a louky, aleje do houštin přes brod, pískové duny a tunely do lesa, okolo skal, březového háje až po svahu do města, které vznikne na ploše sportovního hřiště s originálně řešeným posezením v přilehlém svahu.
Děti budou cestou prožívat různé zážitky spojené s koloběhem přírody a přírodními živly. Kruhovým tvarem kola jsou inspirované keřové pokoje sloužící ke hře, i venkovní učebna určena k výuce i setkávání. Pro hru se vytváří terénní písková zóna s vodní pumpou, smíšený les s domečky ve větvích, lanové houpačky a prolézačky po kmeni stromu či skále z kamene. Budky pro ptáky, zvonkohry, mlhoviště, pokojíčky pro hru na obchodování nebo vaření. K výuce a zahradničení budou sloužit květnaté louky s užitkovými i okrasnými trvalkami, záhonky pro bylinkové a zeleninové zahrádky a mnoho dalších míst a zákoutí, která podněcují přirozenou hravost a zvídavost dětí.
Všichni ostatní zvědaví čtenáři, abyste se dověděli odpovědi na otázky o místech v Kolodějích, podívejte se na naše webové stránky, kde jsou rovněž zveřejněny fotografie z průběhu této akce: www.facebook.com/kolodejova.zahrada.zivota, www.mskolodeje.estranky.cz, www.zs-kolodeje.cz.
Mnohokrát děkujeme ochotným rodičům, učitelům a dvěma studentkám 1. ročníku ze Střední odborné školy pedagogické za velikou pomoc při organizaci akce a zároveň nás těší hojná účast našich malých i velkých závodníků. Bylo to fajn.
997 fotek, duben 2016, 606 zobrazení
1. den – Cesta nám utekla jako voda a už jsme byli tady. Rozdělili jsme si pokoje, dobře se naobědvali a hurá ven. Prošli jsme okolí, zahráli pár her na seznámení s animátory, ale dozvěděli jsme se i nějaké novinky o sobě navzájem. Povídali jsme si o ročním období a děti pak vytvářeli z přírodnin okénka, které charakterizovaly každé období v roce. Po večeři jsme měli za úkol vytvořit ve skupinkách krabice, které nám budou po celou dobu pobytu sloužit jako „třídičky“ na odpad. Také se vyrobila krabice ztrát a nálezů.

2. den – Ráno jsme šli na rozcvičku, která byla o vodě. Protože bylo krásně, vynechali jsme učení a šli jsme do nedalekého města Maletín, kde bylo nádherné hřiště, kde jsme strávili celé dopoledne. Na zpáteční cestě jsme šli najít studánku, u které skřítci nechali zašifrovaný vzkaz. Museli jsme najít a dát dohromady šifry celé abecedy. Po obědě a odpoledním klidu jsme se pokoušeli rozluštit vzkaz od skřítků. Když se nám to podařilo, šli jsme se podívat na krátký dokument o koloběhu vody. Když jsme zjistili, jak koloběh vody funguje, šli jsme ven, kde na nás čekala stanoviště, na kterých jsme po skupinách plnili úkoly, které se koloběhu vody týkaly. Před večeří jsme si sestavili pravidla chování a všichni jsme je podepsali, čímž jsme se zavázali k tomu, že je budeme dodržovat. Po večeři jsme si po pokojích vytvořili velký plakát, který jsme si vytvořili podle toho, jak se nám to líbí. Tento plakát jsme si každý nalepili na své dveře.
P.S.: Fotky z těchto dvou dní jsem nahrávala 2 hodiny :-D Přeji krásný den. Tereza

3. den – Po každodenních rituálech (rozcvička, úklid, snídaně, příprava na program) jsme vyrazili do nedalekého lesa, kde měly děti za úkol otevřít studánky. Děti byly rozděleny do skupinek po třech (tentokrát tak, aby ve skupince byly roztříděny všechny tři třídy) a musely spolu secvičit jednoduché pohyby, které byly zapsány na „studánkách“. Když sestavičku správně předvedly, dostaly bodík a mohly pokračovat v otevírání. také kreslily rozdíly mezi vesnicí a městem. Odpoledne děti absolvovaly hru s názvem MOUNT EVEREST. Opět na nedalekém kopci měly děti připravená stanoviště „menší hory“, kde měly úkoly, které závisely pouze na náhodě (házení kostkou, vytahování špejlí a hra „kámen, nůžky, papír“), a ty rozhodly, kterým směrem se budou moci odebrat. Nakonec všechny děti dosáhly vrcholu Mt. Everestu a odnesly si zázračná semínka. Ty si zasadily každé na svůj talířek.

4. den – Ráno se děti učily, poté jsme se vydaly na krátkou procházku okolo rybníka, který je vedle chaty. Po cestě jsme poznávali různé rostliny a živočichy. Když jsme po obědě vyšli ven, na vstupních dveřích děti našly vzkaz od skřítků, kteří si stěžovali, že nemají žádné domečky a prosili nás, abychom jim je postavili. Vydali jsme se tedy do lesa, který jsme ještě nenavštívili, našli hezké místo a pustili jsme se do díla. Děti to moc bavilo a úžasně se jim to povedlo. Poté jsme popošli o kousek dál, podívat se relativně zblízka na větrné elektrárny, které tady máme kolem sebe. Po svačině jsme šli znova ven, protože krásně svítilo sluníčko a bylo nádherně a všichni si vyrobili panáčka z přírodnin. Po večeři si děti mohly vybrat, jestli se budou dívat na pohádku, nebo si budou hrát nějaké hry. Což se dětem moc líbilo.

5. den – Děti se po snídani chvíli učili, po svačině jsme vyrazili ven. Okolo chaty měly děti území, na kterém měly získávat odpovědi na otázky, které dostaly. Po úspěšném vyplnění jsme šli na oběd. Po odpoledním klidu jsme si povídali o přírodě, protože byl Den Země, tak jsme se rozhodli, že trochu vyčistíme les. Nejprve děti závodily o to, kdo nasbírá více papírků (předtištěných) z lesa. Poté si povídaly o třídění odpadu. Po svačině se vyráběli roboti z vymytých PET lahví, papíru jiných ozdůbek. Kdo byl se svým výtvorem spokojen, šel na hřiště hrát fotbal nebo vybíjenou. Po večeři se konala TALENTMÁNIA, které se účastnila cca třetina dětí. Ostatní byli důležitými diváky, kteří podporovali a nakonec vybrali vítěze.

6. den – Šestý den, tedy v sobotu, jsme udělali dětem radost a vynechali jsme rozcvičku. Po snídani jsme se chvíli učili a poté šly děti ven a tam si mohly vybrat, čím se zabaví. Na výběr byly švihadla, míčky všeho druhu a spousta her. Po obědě jsme vyrazili do vedlejší vesnice Miletín (kde jsme už jednou byli), protože na tamním hřišti se konala akce „Pálení čarodějnic“. Tam bylo připraveno osm stanovišť, na kterých si děti vyzkoušely různé čarodějnické aktivity. Například míchání lektvarů, zachraňování pavouka ze sítě apod. Večer se pořádala diskotéka, na které si děti zatančily na písničky, které byly na jejich přání.

P. S.: Omlouvám se, ale internet je dnes ještě pomalejší než předtím. Takže fotky z dalších dní dodám buď ve středu, nebo až o víkendu až se vrátíme. Děkuji za pochopení :-) Tereza

7. den – I když je neděle, děti se po snídani učily. Po svačině jsme vyrazili do nedalekého lesa, kde si děti do hlíny vytlačily stopy zvířat, a pak si je sádrou vylily. Po obědě jsme opět vyrazili ven, kde jsme měli připravené tři stanoviště, kde jsme se opět setkávali se zvířaty. Po odpolední svačině jsme již zůstali v budově, kde jsme kreslili přání pro naší zdravušku, která zrovna dnes má narozeniny.

8. den – Ráno měly děti rozcvičku, ale netradiční, protože jsme zůstali vevnitř. Po krátkém učení jsme vyrazili ven, kde měly děti volný program. Hrál se fotbal, skákalo se přes lano, točilo se na kolotoči… Po obědě si byly děti vyzvednout v lese ztvrdlé stopy, které v neděli vyráběly. Pak je čekala docela náročná hra, která závisela na komunikaci a kooperaci každého třídy. Byl to maraton, kdy děti stály na stanovištích, a mohly se pohybovat pouze omezenou trasou. Děti si tak musely předávat informace, a lístečky, ze kterých poté skládaly obrázky. Večer nás čekal táborák. Krásně jsme si zazpívali, opekli špekáčky a chleby, a čekali jsme, až se setmí. Ve tmě jsme dětem oznámili, že je čeká ještě stezka odvahy. Všichni zdárně došli zpět do budovy!!!

9. den – VÝLET! Konečně jsme se dočkali, a vyrazili jsme na výlet. Počasí nám přálo, takže celou dobu svítilo sluníčko. Navštívili jsme hrad Bouzov a Javoříčské jeskyně. Všem se nám to moc líbilo.

10. den – Středeční počasí nebylo příznivé, takže jsme se na něj připravili a program celého dne jsme situovali do budovy. Ráno jsme se opět trochu učili. Před obědem jsme hráli hry na stmelování kolektivu a odpoledne jsme vyráběli z papíru, plastu, trubiček, apod. talíře s naším nejoblíbenějším jídlem. Dětem se to moc povedlo.

11. den – Venku bylo krásně, takže jsme oželeli učení a vyrazili jsme ven. Prošli jsme se krásnou procházkou po okolí. Před obědem hrály děti hru na obchod. Háček byl v tom, že si „peníze“ musely vydělat. Takže skákaly přes švihadlo, skládaly ručníky, … Pak si mohly koupit to, na co měly dostatek peněz. Po obědě na nás čekala cesta za pokladem. Každá třída šla zvlášť po desetiminutovém rozestupu. Po cestě jsme museli splnit několik úkolů. Když jsme ale zdárně došli do konce, čekal nás tam sladký poklad.

12. den – A hurá domů. Balíme se, uklízíme a jedeme!
32 fotek, únor 2014, 34 zobrazení
30 fotek, 23.2.2018, 29 zobrazení
152 fotek a 1 video, letos v únoru, 19 zobrazení
27 fotek, 9.12.2017, 93 zobrazení
105 fotek, 3.7.2017, 7 zobrazení
24 fotek, 6.6.2017, 8 zobrazení
21 fotek, březen 2017, 94 zobrazení
50 fotek, leden 2017, 48 zobrazení
72 fotek, únor 2008 až květen 2013, 103 zobrazení
119 fotek a 1 video, únor 2016, 64 zobrazení
70 fotek, 10.12.2015, 50 zobrazení
18 fotek, září až říjen 2015, 26 zobrazení
44 fotek a 2 videa, únor 2015, 175 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.