49 fotek a 5 videí,
září 2016,
87 zobrazení
Probouzím se do slunného rána v 6:20 a balíme stan. V tom Hajnej vynadává Sašovi za jeho noční telefóní hovory. Bohužel tyhle hovory pokračovali i v jiných dnech. Na jezeře Medocino to byla nejteplejší noc, kterou tu zažiju. Jezero bylo vytvoře nov roce 1958 na výstavbu Coyote Valley přehrady. Rozloha je 7,78 km2. Přehrada také zahrnuje protiatomový kryt postavený během éry studené války pro ochranu proti záření z jaderných úroků. Kolem 8 hodiny opouštíme Kyen Campground. U první čerpací stanice nabírám do lahvičky benzín. Mám s sebou petrolejovou lampičku. Zajímavost u benzínek. Můžete k ní přijet odkudkoliv a nebo i klidně zacouvat. Benzín se platí formou zálohy, potom natankuji a zbytek peněz mi vrátí. I benzín je zde jiný. Začíná na 85 oktanech a končí na 91 oktanech. Většina pump funguje jako sámoška. Nechá se zde nakoupit. Ve většině benzínek je občerstvení. Točené limonády, tortily, hot dogy, hamburgery a další. Pokud není tento pokrm již připravený personálem, tak se člověk může obsloužit sám. Třeba Hot dog za cenu 1,65$ a na něj si mohu dát cibulku, zelí, salzu, kečup, majonézu, hořčici, dle chuti a libosti a je jedno kolik si dám zaplatím 1,65$ Podobné je to i u limonád nebo kávy, jaký si dám kelímek, zaplatím jednotnou cenu, ale jsou pumpy, kde ceny dle kelímku jsou odlišné. Toto potom zaplatím u kasy. Užívám si cestu. Silnice po celém západě jsou v perfektním stavu, takže pro motorkáře opravdový ráj. Vjíždíme do Redwoodu N.P. Sem tam je ze silnice vidět Pacifik, jak omývá pobřeží. Redwood National and State Parks (zkratka RNSP) je uskupení čtyř parků v severní Kalifornii ve Spojených státech amerických. Památka se skládá z národního parku Redwood a státních parků Del Norte Coast, Jedediah Smith a Prairie Creek. Celou rezervaci tvoří celkem 542 km2. V parku se nachází 45 % porostu sekvoje vždyzelené (Sequoia sempervirens), je to nejvyšší strom na Zemi. Ovšem v parku nejsou jen lesy, ale také množství obyvatel z živočišné říše, travnaté prérie, kulturní střediska, části řek a dalších toků.V roce 1850 byly porosty sekvojí vždyzelených na kalifornském pobřeží mnohem větší než dnes až 8 100 km2. Severní část této zóny, osidlovaná domorodými indiánskými kmeny, přitahovala zlatokopce ve zlaté horečce. Začali zde kácet stromy ve snaze vytěžit zlato.Ve 20. letech 20. století došlo k vytvoření tří státních parků, Redwood National Park byl založen až v roce 1968. Při jeho vytvoření však bylo už vytěženo kolem 90 % všech sekvojí zde rostoucích. V dnešních letech indiánské kmeny zde žijící, jako např. Yurok, Tolowa, Karok a Wiyot, mají historické vazby k tomuto území. Sčítání lidu v roce 1852 ukázalo, že kmen Yurok byl nejpočetnější z indiánské civilizace – bydleli v 55 vesnicích a čítali 2,5 tisíc obyvatel. Užívali dřevo právě ze sekvoje vždyzelené, jejíž vnitřní linie jsou v lineárním sledu. Podél těchto linií dřevo osekali na plaňky a používali jej jako stavivo na domy, lodě a malé vesničky. Před badatelem Jedediashem Smithem v roce 1828 žádný jiný badatel z nížinaté Evropy ještě nebádal ve vnitrozemském regionu od pobřeží. Nález zlata kolem řeky Trinity River v roce 1850 vedl k menší druhotné zlaté horečce v Kalifornii. To přivedlo zlatokopy do této oblasti a mnoho z nich zde zůstalo poté, co se jim nepodařilo rychle zbohatnout. Příliv nových obyvatel však vedl ke konfliktům s domorodci. Kolem roku 1895 zůstala v jedné skupině vesnic jen asi třetina Yuroků. Kolem roku 1919 prakticky všichni členové kmene Chilula zemřeli nebo byli začleněni do ostatních kmenů. Zlatokopové káceli sekvoje na stavbu dřevěných srubů; po skončení zlaté horečky se pak někteří vrátili znovu k dřevorubectví. Předtím na více než 2 milionech akrů (8.100 km2) Kalifornie a jihozápadního pobřeží Oregonu byl prales sekvojí, ale po roce 1910 rozsáhlé kácení přimělo ochránce přírody začít usilovat o zachování stávajících stromů, které byly káceny v alarmující rychlosti. V roce 1911 americký reprezentant John Edward Raker z Kalifornie se stal prvním politikem představující legislativu pro vytvoření národního parku Redwood. Nicméně, žádný další krok v tuto dobu americký Kongres neučinil. Vzhledem k vysoké poptávce po řezivu během druhé světové války a stavebním boomu, který následoval v roce 1950, se vytvoření národního parku odložilo. Úsilí Save The Redwood League, v Sierra Clubu , a National Geographic Society , aby vytvořili národní park. To začalo začátkem roku 1960. Po intenzivním lobbování Kongresu byl návrh zákona na Redwood národní park odsouhlasen a byl podepsán prezidentem Lyndonem Johnsonem dne 2. října 1968. Ještě než dojedeme na první plánovanou zastávku, tak zastavujeme v Elk Meadow Cabisns ( Sruby na jelení louce), kde už z názvu jsme viděli první jeleny a laně. Pozorovali jelena, jak si nahání své dámy, aby se mu nezatoulaly. Tohle jsme pozorovali z dálky 30 metrů. Bylo to něco úžasného se takhle přiblížit ke zvěři. Až později jsme zjistili, že americká zvěř není plachá a během našich cest, jsem se dostal ke zvěři nesmírně blízko. Odjíždíme a během chvilky zastavujeme v Prairie Creeku. Prairie Creek Redwoods State Park založený v roce 1923 měl rozlohu 0,65 km2. K dnešnímu dni má rozlohu 57 km2. Nachází se zde mnoho sekvojí, které dosahují výšky přes 90 metrů. Jeden takový jsme navštívili a viděli. Nese název Big Tree (Velký strom) s výškou 92,6 metrů, průměr 6,6 metrů, obvod 20,7 metrů a odhadovaném stáří 1500 let. Opravdu to je impozantní strom a už z parkoviště je vidět, jeho dominance. Předčí ostatní stromy minimálně o třetinu své výšky. Zde jsme se dlouho nezdrželi a jeli dál. Projíždíme, tak Redwoodem a je to neuvěřitelné. Všude jsou neskutečné stromy. Jedeme asi hodinu takovouhle krajinou a opravdu se nechá použít fráze: „Jak z jiného světa.“ Těžko se popisuje něco, co u nás doma není a až když to člověk vidí, tak může žasnout. Připadal jsem si jak mravenec. Zastavujeme v části Jedediah Smith Redwood State Park. Pojmenovaný po stejnojmenným badateli, který byl první Američan, co cestoval po souši, od řeky Mississippi do Kalifornie v roce 1826, prochází prostorem budoucího parku. Tento park byl založený roku 1939. Dnešní rozloha parku je 42,2 km2. Děláme zde túru. I spadlé stromy jsou vyšší jak já. Neuvěřitelné. I kapradiny, zde dorůstají neuvěřitelných rozměrů. Jsou skoro vysoké jak já. Má to nesmírné kouzlo. Opravdu jsem si připadal, jak ve snu, kdy jsem se zmenšil. Takovým dojmem jsem si připadal. Co strom, to kapitální strom. Moc jsme si to tady užívali. Bylo to neuvěřitelné. Ještě přejíždíme do návštěvnického centra, kde je 50 letá sekvoj a 50 letý sekvojovec, aby byl vidět rozdíl mezi nejvyšším stromem a nejmohutnějším stromem. Nechají se zde koupit sazenice a nebo malé sekvoje za 8$. Odsud už pokračujeme do kempu. Přejíždíme z Kalifornie do státu Oregon. Oregon přezdívaný stát bobrů. V roce 1859 se stal americkým státem. Největším městem je Portland a hlavní město je Salem. Na to, že se jedná o stát který je takřka 4x větší jak ČR a jeho populace čítá něco málo přes 4 miliony obyvatel. Je to druhý den, co jsme na cestách a udivují mě ty vesnice a malý města. Vede jima jedna centrální silnice, která se často rozšiřuje do čtyř pruhů. Nemají žádná náměstí a kulturně jsou zaostalá. Staré papundeklové baráky o které se nikdo nestará. Na některých zahradách je vidět bordel nebo stará auta. Snad ještě po dědečkovi, co zde zahnívají v čase. Rozpadlé, nebo polorozpadlé stodoly, seníky a jiné budky, které by u nás byli dávno srovnané se zemí, nebo by byli opravené, protože, tyhle buď neměli stěnu, měli díry ve střeše, či propadlé střechy. Nejsou na zahradách domů, vidět, žádné zahrádky. O bílem laťkovém plotu si mohu nechat jen a jen zdát. Stejně tak, žádná hospodářská zvířata ani psi nejsou k vidění. Tímhle jsem byl nesmírně zaskočený. Protože si položí otázky: „V čem to žijí?“ „Co vlastně dělají?“ „Proč takový bordel.“ To si u nás doma žijeme lépe. A to ani nevíme. Oregon mě nadále překvapuje v lesích. Jehož pobřeží respektive, co jedeme je plné nekonečných lesů. Přijíždíme do kempu Joseph Steward Lake. V kempu jsou normálně laně, které se zde pasou. Je to neuvěřitelné. U nás něco, takového vidět, tak se to rovná zázraku a zde je to normální. V kempu děláme oheň a Martin nám vypráví o lidech. Dát si pivko na parkovišti nebo v autě a viděl by mě někdo. Ihned budu nahlášený a měl bych veliké problémy s policií. Na východě USA, je tohle mnohem přísnější, kde i na kempech je člověk pozorován, zda nepije alkohol. Tohle na západě ještě třeba není. Zde veškerá lidská přirozenost končí a mění se v opatrnost. Sám jsem se v dalších dnech s tímhle shledal. Den končíme kolem 23 hodiny.