Žáci ZUŠ J.S.Bacha v Dobřanech.
Kino-kongresový sál-divadlo - Káčko Dobřany.
Foto: P.Šístek

Soustředění proběhlo v příjemné atmosféře a ve skvělém tréninkovém centru Tedec v hotelu Harmonie. Součástí areálu je indoor hala, posilovna, wellness a kongresový sál. Trénovali jsme dvakrát denně. Dopolední tréninky probíhaly většinou v hale v místní obci nebo jsme byli na beach kurtu vedle fotbalového hřiště. Pro odpolední výběhy jsme využívali lánovské sjezdovky, letiště, opět beach kurt, anebo indoor halu v hotelu. Večer jsme dělali koordinaci těla, zpevňování, které probíhalo přímo u hotelu. Dokonce jsme měli možnost využití wellnessu nebo i prostorného kongresového sálu.

Celé soustředění proběhlo v příjemné atmosféře, samozřejmě nějaké zranění byla, ale vše proběhlo tak, že jsme soustředění zvládli.

Dance Festival Vienna 2016: zlatý pohár za orient, stříbrný za flamenco a bronzové umístění za sólo flamenco dospělých. Holčičky mají zlato za sólo orient pro Elišku a spolu s Karolínkou obdržely za Panenky ocenění nejlepší duo choreografie, přičemž když si šly pro diplom za páté místo, ocenilo je mezinárodní obecenstvo přeplněného kongresového sálu burácejícím potleskem. Video sestřih: https://youtu.be/cRIW-47o51Q

ALB 911
San Sebastian – Donostia baskicky – jsme měli časově trochu ochuzený o pobyt v Zarautz, ale nelitovali jsme. Město jsme stačili poznat jak shora na vrchu Monte Urgull s pevností La Mota, tak dole Radnici San Sebastián, která byla postavena v roce 1887 původně jako kasino a je to na typu stavby znát. Dále Kongresové centrum Kursaal, které je dominantní stavbou východní části města. Skládá se z řady prostor, hlavní koncertní sál je pro 1 800 diváků. Stavba architekta R. Monea byla dokončená v roce 1999 a je zde pořádán každoroční Filmový festival San Sebastián

Zaujal i kostel Santa María, barokní stavba s bohatě zdobeným průčelím dokončená roku 1774. Ale největší bomba a tahák tohoto města je nejznámější městská pláž Španělska La Concha - Je 1350 m dlouhá a v průměru 40 m široká. Je lemována pobřežní promenádou s rezidencemi a podniky.

Město samo mělo pohnutou historii vzhledem ke své strategické poloze, bylo šestkrát celé zničeno. Až koncem 19. Století byl San Sebastián znám jako letní rezidence aristokracie. V létě zde sídlila také Marie Kristina Rakouská. V době první světové války bylo město jedním z nejkosmopolitnějších v Evropě - ve zdejším kasínu se objevovali např. Mata Hari, Lev Trocký, Maurice Ravel. Tento duch se vytratil se španělskou občanskou válkou, po níž se San Sebastián stal až do roku 1975 letním sídlem generála Franca

Pro dnešek dost a další zastavení je v Bilbao

První zmínky o osadě Třešť se datují již na konci 12. a na začátku 13. století, kdy se na potoku Třeštici křižovaly dvě význačné obchodní cesty, cesta Lovětínská, která začínala v Třebíči a přecházela přes Horní Cerekev do Čech a cesta Humpolecká, která končila za Telčí ve Slavonicích. Osada Třešť se záhy stala obchodním centrem kraje.

Zápis v zemských deskách je z druhé poloviny 14. stol. a hovoří o tvrzi, která patřila Závišovi z Třešťě a Štěpánovi z Březnice. Od roku 1358 na této tvrzi, přestavěné postupně na zámek, hospodařila šlechta v kratších či delších intervalech a to počínaje markrabětem Janem a rodem Šternberků.

V roce 1490 pak zakoupil Václav Vencelík z Vrchovišť od Zdeňka Šternberka ze Šternberka městečko Třešť s tvrzí a poplužním dvorem a s vesnicemi Jezdovice a Buková pro svého syna Matěje Vencelíka z Vrchovišť.

Zprávy o rodu svobodných pánů z Vrchovišť, spřízněných s rodem Smíšků, se kterými měli i podobný erbovní znak - bílého jednorožce v modrém poli - se datují z doby posledních Přemyslovců. Za stříbrem přišli na Hory Kutné a brzy se zde stali perkmistry - řediteli vlastních menších dolů. Jako zbohatlý podnikavec z Hor Kutných si Václav Vencelík z Vrchovišť - vyznavač husitské víry pod obojí - zakoupil v roce 1485 hrad Žirovnici a odstěhoval se tam s celou rodinou. Přízvisko Vencelík si ke svému jménu přidával, neboť tak byl dle jména Václav pojmenováván. V roce 1492 obdržel Václav Vencelík z Vrchovišť od císaře Fridricha III. k erbovnímu znaku, pro svůj rod pánů z Vrchovišť, hodnost šlechtickou.

Zámek v Třešti, jako šlechtické sídlo od roku 1513, prochází vývojem, kdy spodní trakt zámku je postaven v gotickém slohu, první podlaží pak ve slohu renesančním a obytná část v barokním stylu. Zajímavostí byla dřevěná lávka, která spojovala zámek s kostelem sv. Martina. Tato lávka se nezachovala. Kostel sv. Martina však můžete od zámku vidět a také navštívit.

Přestavbu zámku, na které se podíleli italští stavitelé, ukončil tehdejší majitel Kryštof Vencelík z Vrchovišť v roce 1564. Zámek dostal podobu čtyřkřídlé budovy s nárožními věžičkami a arkádami v nádvoří, stěny nádvoří byly zdobené sgrafitovou rustikou. Kryštof Vencelík v Vrchovišť byl pohřben v kostele sv. Martina, kde má i svůj náhrobek z roku 1582.

Vencelíci z Vrchovišť byli majiteli Třešťě od roku 1490 až do roku 1626, kdy byl jejich majetek zkonfiskován, jednak pro příslušenství k víře pod obojí, jednak pro bezdětnost posledního majitele panství, který se také účastnil bitvy na Bílé Hoře.

Od roku 1626 se stávají majiteli Třešťě hrabata z Korutan - Herberštejni.

V letech 1657 - 1669 zde sídlí Gayerové z Edelbachu. Za jejich panství dochází v roce 1660 k přestavbě prvního podlaží, pokojů se štukaturami a malbami a hlavního portálu vchodu do zámku. Byla také postavena hlavní věž v průčelí zámku a dva krby v dnešní restauraci a v přísálí kongresového sálu. Ze 17. stol. rovněž pochází původní kachlová kamna v salóncích a zámecké jídelně. Z této doby jsou také dvě manýristické sochy umístěné na sloupech u vstupní brány, dvě vázy instalované na sloupech vchodu do zámecké zahrady a kašna s vodotryskem před hlavním vchodem do zámku. V roce 1669 kupují panství na Třešti opět hrabata Herberštejni. Od roku 1831 do 1844 byla správa panství pouze úřednická.

Anglický park pochází patrně z let 1835-1845, neboť na vyobrazení městečka z doby před velkým požárem v roce 1824, kdy lehlo popelem 180 domů a také kostel sv. Kateřiny Sienské s věží, které je v majetku Muzea v Třešti, je na místě současného parku pouze holá pláň. V letech 1844 - 1945 byli majitelé panství baroni Wenzel-Sternbachové z Tyrol. Wenzel von Sternbach byl v roce 1864 povýšen do rytířského stavu. V roce 1860 byla přestavěna severní strana zámku k obytným účelům. Průčelí zámku je situováno na západ. Na město byla Třešť povýšena v roce 1901.

Po roce 1945 bylo v zámku umístěno městské muzeum.

Od roku 1984 je zámek i s přilehlým parkem (15 ha) majetkem Akademii věd České republiky. Po deseti letech náročné rekonstrukce byl, v roce 1994 předám k užívaní jako konferenční centrum.

Probouzím se do slunného rána v 6:20 a balíme stan. V tom Hajnej vynadává Sašovi za jeho noční telefóní hovory. Bohužel tyhle hovory pokračovali i v jiných dnech. Na jezeře Medocino to byla nejteplejší noc, kterou tu zažiju. Jezero bylo vytvoře nov roce 1958 na výstavbu Coyote Valley přehrady. Rozloha je 7,78 km2. Přehrada také zahrnuje protiatomový kryt postavený během éry studené války pro ochranu proti záření z jaderných úroků. Kolem 8 hodiny opouštíme Kyen Campground. U první čerpací stanice nabírám do lahvičky benzín. Mám s sebou petrolejovou lampičku. Zajímavost u benzínek. Můžete k ní přijet odkudkoliv a nebo i klidně zacouvat. Benzín se platí formou zálohy, potom natankuji a zbytek peněz mi vrátí. I benzín je zde jiný. Začíná na 85 oktanech a končí na 91 oktanech. Většina pump funguje jako sámoška. Nechá se zde nakoupit. Ve většině benzínek je občerstvení. Točené limonády, tortily, hot dogy, hamburgery a další. Pokud není tento pokrm již připravený personálem, tak se člověk může obsloužit sám. Třeba Hot dog za cenu 1,65$ a na něj si mohu dát cibulku, zelí, salzu, kečup, majonézu, hořčici, dle chuti a libosti a je jedno kolik si dám zaplatím 1,65$ Podobné je to i u limonád nebo kávy, jaký si dám kelímek, zaplatím jednotnou cenu, ale jsou pumpy, kde ceny dle kelímku jsou odlišné. Toto potom zaplatím u kasy. Užívám si cestu. Silnice po celém západě jsou v perfektním stavu, takže pro motorkáře opravdový ráj. Vjíždíme do Redwoodu N.P. Sem tam je ze silnice vidět Pacifik, jak omývá pobřeží. Redwood National and State Parks (zkratka RNSP) je uskupení čtyř parků v severní Kalifornii ve Spojených státech amerických. Památka se skládá z národního parku Redwood a státních parků Del Norte Coast, Jedediah Smith a Prairie Creek. Celou rezervaci tvoří celkem 542 km2. V parku se nachází 45 % porostu sekvoje vždyzelené (Sequoia sempervirens), je to nejvyšší strom na Zemi. Ovšem v parku nejsou jen lesy, ale také množství obyvatel z živočišné říše, travnaté prérie, kulturní střediska, části řek a dalších toků.V roce 1850 byly porosty sekvojí vždyzelených na kalifornském pobřeží mnohem větší než dnes až 8 100 km2. Severní část této zóny, osidlovaná domorodými indiánskými kmeny, přitahovala zlatokopce ve zlaté horečce. Začali zde kácet stromy ve snaze vytěžit zlato.Ve 20. letech 20. století došlo k vytvoření tří státních parků, Redwood National Park byl založen až v roce 1968. Při jeho vytvoření však bylo už vytěženo kolem 90 % všech sekvojí zde rostoucích. V dnešních letech indiánské kmeny zde žijící, jako např. Yurok, Tolowa, Karok a Wiyot, mají historické vazby k tomuto území. Sčítání lidu v roce 1852 ukázalo, že kmen Yurok byl nejpočetnější z indiánské civilizace – bydleli v 55 vesnicích a čítali 2,5 tisíc obyvatel. Užívali dřevo právě ze sekvoje vždyzelené, jejíž vnitřní linie jsou v lineárním sledu. Podél těchto linií dřevo osekali na plaňky a používali jej jako stavivo na domy, lodě a malé vesničky. Před badatelem Jedediashem Smithem v roce 1828 žádný jiný badatel z nížinaté Evropy ještě nebádal ve vnitrozemském regionu od pobřeží. Nález zlata kolem řeky Trinity River v roce 1850 vedl k menší druhotné zlaté horečce v Kalifornii. To přivedlo zlatokopy do této oblasti a mnoho z nich zde zůstalo poté, co se jim nepodařilo rychle zbohatnout. Příliv nových obyvatel však vedl ke konfliktům s domorodci. Kolem roku 1895 zůstala v jedné skupině vesnic jen asi třetina Yuroků. Kolem roku 1919 prakticky všichni členové kmene Chilula zemřeli nebo byli začleněni do ostatních kmenů. Zlatokopové káceli sekvoje na stavbu dřevěných srubů; po skončení zlaté horečky se pak někteří vrátili znovu k dřevorubectví. Předtím na více než 2 milionech akrů (8.100 km2) Kalifornie a jihozápadního pobřeží Oregonu byl prales sekvojí, ale po roce 1910 rozsáhlé kácení přimělo ochránce přírody začít usilovat o zachování stávajících stromů, které byly káceny v alarmující rychlosti. V roce 1911 americký reprezentant John Edward Raker z Kalifornie se stal prvním politikem představující legislativu pro vytvoření národního parku Redwood. Nicméně, žádný další krok v tuto dobu americký Kongres neučinil. Vzhledem k vysoké poptávce po řezivu během druhé světové války a stavebním boomu, který následoval v roce 1950, se vytvoření národního parku odložilo. Úsilí Save The Redwood League, v Sierra Clubu , a National Geographic Society , aby vytvořili národní park. To začalo začátkem roku 1960. Po intenzivním lobbování Kongresu byl návrh zákona na Redwood národní park odsouhlasen a byl podepsán prezidentem Lyndonem Johnsonem dne 2. října 1968. Ještě než dojedeme na první plánovanou zastávku, tak zastavujeme v Elk Meadow Cabisns ( Sruby na jelení louce), kde už z názvu jsme viděli první jeleny a laně. Pozorovali jelena, jak si nahání své dámy, aby se mu nezatoulaly. Tohle jsme pozorovali z dálky 30 metrů. Bylo to něco úžasného se takhle přiblížit ke zvěři. Až později jsme zjistili, že americká zvěř není plachá a během našich cest, jsem se dostal ke zvěři nesmírně blízko. Odjíždíme a během chvilky zastavujeme v Prairie Creeku. Prairie Creek Redwoods State Park založený v roce 1923 měl rozlohu 0,65 km2. K dnešnímu dni má rozlohu 57 km2. Nachází se zde mnoho sekvojí, které dosahují výšky přes 90 metrů. Jeden takový jsme navštívili a viděli. Nese název Big Tree (Velký strom) s výškou 92,6 metrů, průměr 6,6 metrů, obvod 20,7 metrů a odhadovaném stáří 1500 let. Opravdu to je impozantní strom a už z parkoviště je vidět, jeho dominance. Předčí ostatní stromy minimálně o třetinu své výšky. Zde jsme se dlouho nezdrželi a jeli dál. Projíždíme, tak Redwoodem a je to neuvěřitelné. Všude jsou neskutečné stromy. Jedeme asi hodinu takovouhle krajinou a opravdu se nechá použít fráze: „Jak z jiného světa.“ Těžko se popisuje něco, co u nás doma není a až když to člověk vidí, tak může žasnout. Připadal jsem si jak mravenec. Zastavujeme v části Jedediah Smith Redwood State Park. Pojmenovaný po stejnojmenným badateli, který byl první Američan, co cestoval po souši, od řeky Mississippi do Kalifornie v roce 1826, prochází prostorem budoucího parku. Tento park byl založený roku 1939. Dnešní rozloha parku je 42,2 km2. Děláme zde túru. I spadlé stromy jsou vyšší jak já. Neuvěřitelné. I kapradiny, zde dorůstají neuvěřitelných rozměrů. Jsou skoro vysoké jak já. Má to nesmírné kouzlo. Opravdu jsem si připadal, jak ve snu, kdy jsem se zmenšil. Takovým dojmem jsem si připadal. Co strom, to kapitální strom. Moc jsme si to tady užívali. Bylo to neuvěřitelné. Ještě přejíždíme do návštěvnického centra, kde je 50 letá sekvoj a 50 letý sekvojovec, aby byl vidět rozdíl mezi nejvyšším stromem a nejmohutnějším stromem. Nechají se zde koupit sazenice a nebo malé sekvoje za 8$. Odsud už pokračujeme do kempu. Přejíždíme z Kalifornie do státu Oregon. Oregon přezdívaný stát bobrů. V roce 1859 se stal americkým státem. Největším městem je Portland a hlavní město je Salem. Na to, že se jedná o stát který je takřka 4x větší jak ČR a jeho populace čítá něco málo přes 4 miliony obyvatel. Je to druhý den, co jsme na cestách a udivují mě ty vesnice a malý města. Vede jima jedna centrální silnice, která se často rozšiřuje do čtyř pruhů. Nemají žádná náměstí a kulturně jsou zaostalá. Staré papundeklové baráky o které se nikdo nestará. Na některých zahradách je vidět bordel nebo stará auta. Snad ještě po dědečkovi, co zde zahnívají v čase. Rozpadlé, nebo polorozpadlé stodoly, seníky a jiné budky, které by u nás byli dávno srovnané se zemí, nebo by byli opravené, protože, tyhle buď neměli stěnu, měli díry ve střeše, či propadlé střechy. Nejsou na zahradách domů, vidět, žádné zahrádky. O bílem laťkovém plotu si mohu nechat jen a jen zdát. Stejně tak, žádná hospodářská zvířata ani psi nejsou k vidění. Tímhle jsem byl nesmírně zaskočený. Protože si položí otázky: „V čem to žijí?“ „Co vlastně dělají?“ „Proč takový bordel.“ To si u nás doma žijeme lépe. A to ani nevíme. Oregon mě nadále překvapuje v lesích. Jehož pobřeží respektive, co jedeme je plné nekonečných lesů. Přijíždíme do kempu Joseph Steward Lake. V kempu jsou normálně laně, které se zde pasou. Je to neuvěřitelné. U nás něco, takového vidět, tak se to rovná zázraku a zde je to normální. V kempu děláme oheň a Martin nám vypráví o lidech. Dát si pivko na parkovišti nebo v autě a viděl by mě někdo. Ihned budu nahlášený a měl bych veliké problémy s policií. Na východě USA, je tohle mnohem přísnější, kde i na kempech je člověk pozorován, zda nepije alkohol. Tohle na západě ještě třeba není. Zde veškerá lidská přirozenost končí a mění se v opatrnost. Sám jsem se v dalších dnech s tímhle shledal. Den končíme kolem 23 hodiny.

Koncert na stužkováku zdejší stavebkyv Kongresáku

Komentář:
Stužkovák byla akce, na kterou jsme se hodně dlouho těšili, ale nakonec dopadla úplně jinak jsme než jsme si to představovali. Na podium jsme se dostali asi o hodinu a půl později, takže diváků už moc nebylo, ale hlavním problémem bylo ozvučení. Odposlechy byly celkem v pořádku, ale v sále to bylo mnohem horší hlavně u zpěvu. Někteří dokonce říkali, že ani neví co jsme hráli. Navíc nám nám zkrátili program na méně jak polovinu, i když možná to bylo lepší, protože prodlužovat tento zkažený koncert by bylo utrpení asi pro všechny. Takže se Vám omlouváme, i když jsme za to moc nemohli, ale i toto je pro nás zkušenost a příště Vám to určitě vynahradíme. Tak zase někdy na slyšenou

Včera jsme byli pozváni na představení nových displayů firmy LG. Viděli jsme jejich nové profesionální displaye pro vnitřní i venkovní presentaci, sestavu stěn, ohebné displaye, nový "zakřivený " LED display atd... .