Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 3 749 výsledků (0,0164 sekund)


reklama

11 fotek, červen až červenec 2014, 90 zobrazení
V pátek 6. června představila svou novou knihu Země bledulek regionální spisovatelka Ilona Pluhařová. S třeťáky paní učitelky Blanky Frýbové si povídala o nemocničním prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Jak se píše na obálce knihy: „Dostat vážnou nemoc je vskutku otrava, ale i v nemocnici se dají zažít zajímavé věci …“ Děti se z ukázek dozvěděly spoustu nových informací a samy pak mohly říci nebo nakreslit, jak by dané situace řešily samy.
20 fotek, 12.12.2013, 39 zobrazení
Ve čtvrtek 12. prosince zavítal po roce do naší knihovny vzácný host pan Miroslav Matouš. V jeho dvaadevadesáti letech se mu letos podařilo vydat další knihu, tentokrát knihu básní pro děti pod názvem Rok pod nebem, a právě v Jičíně se ji rozhodl představit a pokřtít. A s kým jiným než s dětmi, když verše jsou určené dětskému čtenáři. Zodpovědného úkolu se zhostili páťáci IV. ZŠ paní učitelky Jany Dolejší. Pan Matouš nejprve knihu dětem představil, poté přečetl několik básní, popovídal o inspiraci, která ho k vytvoření básní dovedla, o svém vztahu k přírodě. Nakonec jsme knihu pokřtili. Nechyběly tři kmotry Terezka, Anetka a Verunka, které knížce do života popřály, aby se dobře prodávala a líbila se dětem, dospělým a všem, kteří ji budou číst. Slavnostního setkání se zúčastnilo i několik básníkových jičínských přátel, kteří ho přišli podpořit a popřáli mu hodně elánu do práce na další knížce, na které už začal, jak se svěřil, pracovat.
9 fotek, 4.6.2015, 59 zobrazení
43 fotek, listopad 2014, 56 zobrazení
7 fotek, 19.2.2012, 243 zobrazení
25 fotek, 12.6.2009, 24 zobrazení
51 fotek, 20.4.2017, 100 zobrazení
13 fotek, 31.5.2016, 24 zobrazení | kultura, lidé, zábava
40 fotek, letos v lednu, 265 zobrazení
Přestavení nové knihy se rozvinulo v zajímavou besedu do které přispěli mladší i starší pamětníci
58 fotek a 1 video, 27.5.2017, 61 zobrazení
Dostalo se mi té cti a zároveň nevděčného úkolu promluvit o nové knize Záhada zlatodolu od paní spisovatelky Zuzany Koubkové. Cti proto, že předešlá díla paní spisovatelky známe a jsou dobrá. V tomto čerstvém díle vytvořila příběh, situovaný do míst, která důvěrně známe a že se jí to povedlo je téměř jisté. Něvděčnost úkolu vidím v tom, že mám mluvit o díle, které je nové a zároveň vím, že přítomní na proslovech tohoto druhu milují zejména konec. Řečí je v televizi a vlastně všude okolo víc než dost. A vyprávět Vám pointu také nejde, protože by si už tu knihu, která je vlastně detektivním příběhem, málokdo koupil. Mohu však alespoň naznačit, že vrahem není zahradník.
Chci se zmínit o něčem jiném. Paní spisovatelka má v doslovu trochu obavu z toho, zda čtenář přijme její autorskou licenci s osobami, které jsou sice namnoze autentické, ale někdy také ne. Tento román však není historickou prací, ale beletrií, která je do dávné historie zasazena, což je přeci jen trochu jiné. Domnívám se, že tyto obavy nejsou na místě. Je-li román dobrý, jsme strženi dějem, zápletkou, myšlením postav a občas okouzleni prostředím, kam nás autorka zavedla. Používá zhusta i výrazy, které již namnoze v řeči dneška neznáme, které však pro lidi té doby byly běžné. Neuškodí, když si to připomeneme a navíc to příběhu dodává neopakovatelné kouzlo.
Další věcí, která se stává je to, že si o jisté době vytvoříme určitou představu a s tou často vydržíme až do smrti. Mluvím zde o tom, co vynikajících děl bylo v minulosti inspirováno vymyšlenými podvrhy Rukopisů. Všimněte si, jak jsme determinováni tím, že naše generace musela v rámci povinné školní četby louskat díla Aloise Jiráska, kde list padal ze stromu na tři stránky, nejlepšími lidmi byli Slované, najmě my Čechové a prototypem ušlechtilosti byl bratr hejtman Žižka a jeho hordy loupežníků, pardon, v porovnání se zlotřilými Němci ušlechtilými bojovníky za ideál rovnosti. Dokonce se našli myslitelé tvrdící, že byli vlastně prvními komunisty, což mělo být nejvyšší možné ocenění, jen s tou vírou to soudruzi husité ne zcela zvládli. Ještě dnes se bezpochyby najde vlastenec, který si zlostí odplivne, slyší-li rouhavé řeči o tom, že to bylo trochu jinak. A taky že bylo, ale jednou řečené příběhy si již žijí vlastními životy a v podstatě je jedno, jak to bylo doopravdy. Kdo může dokázat, že příběh této knihy se nikdy nestal, nebo se stal úplně někde jinde a někomu jinému. Důležité je, že podobná díla vytváří určité povědomí o dějinách našeho domova, zabydlují ho lidmi, kteří jsou v postatě ve svých tužbách a hříšnosti stále stejní, seznamuje nás se životem předchozích generací a s tím, že na něco ve svém životě i díle navazujeme, zlidšťují ho věčnými příběhy o lásce a smrti, co víc lze chtít? Co je vlastně pro život důležitější? Nakonec i dílo Aloise Jiráska splnilo poptávku doby a pomohlo utvořit podmínky pro další rozvoj samostatného státu. Ani dnes není mnohdy pravdou to, co se za ní vydává.
Přeji tedy, a mluvím jistě za většinu přítomných, této knize mnoho zaujatých a spokojených čtenářů a myslím, že pokud ten příběh vezme někdo doslova, nic tak hrozného se nestane, pokud ho inspiroval a zaujal. Pokud se někdo rozčílí nad nepravděpodobností příběhu či nad historickou nepřesností, ať si pustí televizní zprávy.

Zdeněk Otradovec
49 fotek, 3.6.2015, 27 zobrazení
51 fotek, říjen 2014, 82 zobrazení
17 fotek, 15.6.2011, 227 zobrazení
33 fotek, 14.6.2016, 24 zobrazení
59 fotek, 24.6.2015, 149 zobrazení
8 fotek, 8.4.2015, 194 zobrazení
15 fotek, duben 2014, 40 zobrazení