Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 4 006 výsledků (0,0333 sekund)


reklama

96 fotek, 6.10.2012, 292 zobrazení
93 fotek, 13.10.2012, 481 zobrazení
34 fotek, listopad 2008, 423 zobrazení
153 fotek, podzim 2009, 403 zobrazení | děti
lampiony,Bongo,bitva 3 císařů,Svoboďák,rozsvícení stromečku Telnice,
24 fotek a 4 videa, 23.10.2011, 212 zobrazení
Bitva ze dne 22.10.2011 v Plzni
20 fotek, 30.8.2014, 16 zobrazení
157 fotek, podzim 2011, 31 zobrazení | města, příroda
Petřín, Ladronka, Bílá hora – Památník padlým v bitvě na Bílé hoře a poutní místo nedaleko bojiště - Kostel Panny Marie Vítězné
428 fotek, říjen 2015, 67 zobrazení
Od 5.10. se k nám na pár dní "otočili" francouzští studenti z města Nancy, aby se seznámili s místními zvyklostmi, kulturou a hlavně jejich korespondenty z Gymnázia Jaroška. Nachystán byl bohatý program na celý týden! Začínali jsme samozřejmě ubytováním našich přátel u nás doma a pokračovali hned brzo ráno cestou za památníkem u Slavkova, Mohylu míru, kde nás čekala zajímavá prohlídka napoleonského muzea a krátká historii celé bitvy Austerlitz. Po obědě nás ještě čekala prohlídka Brna začínající u "šikmé věžičky". Další den jsme si již mazali pod koleny a těšili se na výlet do Olomouce. Naštěstí jsme stihli i vidět orloj v akci! Po návratu domů jsme si mohli zvolit večerní program podle svého vkusu. :-) Na třetí, kritický den, už se na nás chystali v Technickém muzeu v Brně a musím říct, že i jako Brňačka jsem byla nadšená! V patře byla dokonce skvělá herna s věděckými pokusy, kde si mohli Francouzi i jejich korespondenti dosytosti zařádit. Aby toho nebylo málo, po obědě proběhla prohlídka domu Leoše Janáčka i s komentáři a večer úchvatný koncert Filharmonie Brno, Dvanáct violoncell z festivalu Moravský podzim. Poslední společný den jsme strávili v Mahenově divadle, které naprosto prázdné působilo opravdu monumentálně! Prošli jsme se po jevišti i sále a podívali se do "malé síně slávy". Následoval konečný projekt o českém školství a volné odpoledne i večer.
V sobotu i neděli jsme si museli připravit program pro nás i Francouze sami a výlety se různily. Od oslavanského Permonia přes VIDA centrum až po návštěvu Zoo nebo LaserGame. Francouzi odjížděli více než nadšení a v neděli nám ukázali i drobné slzičky!
316 fotek, 25.10.2012, 131 zobrazení
Místo: DD Vranov a okolí

Ve čtvrtek 25. října 2012 vycestovali Michael, Martin a spousta našich postižených kamarádů spolu se skvělými vychovateli do dětského domova Vranov. Šlo o pravidelné setkání dětí z dětských domovů s dětmi s různým postižením.

Program zněl naprosto jasně. Jednak jsme vezli radost, schovanou v kartičkách, na které si děti napsali svá Vánoční přání, jenž budou pověšena na "Strom splněných přání," jenž bude od 1. prosince 2012 stát v hypermarketu Globus Brno. Celé toto Vánoční nadělování způsobí, že desítky dětských očí z dětských domovů a Kociánky Brno bude zářit štěstím. O vše se postaral právě Globus Brno ve spolupráci s VUT v Brně, pod nějž spadá celý projekt BRNO A JIŽNÍ MORAVA BEZ HRANIC.

Proto nám spoustu času zabralo sepisování přáníček, jakých krásná dětská fantazie dokáže vyprodukovat neskutečně mnoho. Až bylo napsáno i to úplně nejposlednější přáníčko, vydali jsme se na průzkum vranovského lesa v blízkém okolí. Vše jsme si užili na maximum. Lítali jsme, hráli si, bojovali, kopali do mičudy. Přitom všem se starší děti skvěle staraly o své mladší kamarády a přesně tak to má být. Zhlédli jsme také krmelec, fascinovala nás pestrost na podzim tak barevného listí. Vrcholem celého venkovního dovádění, byla více jak hodinová hra na schovávanou. Zejména my dospěláci, jsme si to po dlouhých letech náležitě užili.

Po návratu zpět na "základnu" do dětského domova Vranov, jsme stihli ještě několik bitev v bocci. Čokolády a medaile opět zmizely rychleji, než by člověk řekl švec.

Chtěl bych vám všem moc poděkovat za krásný čtvrteční den. Uvidíme se všichni již zase velmi brzy a to v úterý 30. října v plaveckém aquaparku v Brně Kohoutovicích, při 6. ročníku SETKÁNÍ BEZ HRANIC 2012 - plavecké show. Tato skvělá show bude patřit hlavně vám - dětem z dětských domovů, diagnostických ústavů a dalších center. Moc se na vás těším!

Díky vám všem. Michael Svoboda
109 fotek, květen 2015, 105 zobrazení | cestování, krajina, příroda
Kaz Daglari (Husi hory) je pohori zabirajici kolem 700 kilometru ctverecnich. Lezi na sever od Edremitskeho zalivu. Jeho nejvyssi vrchol je Kazdagi nebo angl. Mt. Ida 1774 mnm. Podle baji z tohoto vrcholu bohove sledovali bitvu o Troju, ktera lezi na severozapad od Kaz Daglari. H. Schliemann, ktery objevil Troju, sem do hor jezdil relaxovat na koni ... Jen ze, to bylo tenkrat ...
Moc se toho o tomto nadhernem pohori na netu najit neda a to ani v turectine. Jen, ze bylo v roce 1993 prohlaseno narodnim parkem, aby se zde chranili vzacne endemiticke jehlicnany turecky Goknar - Abies Equi Trojani a jeste dalsi kytky. Cti dal, ma to pokracovani ...
Mapy take nic moc, spis nic nez moc... Blahove jsme si mysleli, ze poradne mapy si poridime na miste, nebo lepe napsano, pod horama. Take jsme si planovali, ze se do hor vypravime na par dni. Nasel jsem na netu vypraveni jakehosi ceskeho cestovatele a dobrodruha, ktery hory projel na kole. A nemel pri projizdeni nejmensi problem. Jenze, to bylo asi ve roce 2012 ...
Na podzim tehoz roku zachvatil velkou cas severniho podhuri veliky pozar, ktery zasahl skoro 50 kilometru cverecnich.Ted je situace uplne jina, na jednom z vrcholu byl umisten vojensky radar, ktery hlida vjezd do Dardanel a Egejske more s recko-tureckou hranici mezi ostrovy a ostruvky. Posadka se po tydnu strida, no a tim padem je cela oblast dost dobre hlidana. Do hor se sice smi, ale jen autmo a s pruvodcem za radne tucny poplatek. Tak tedy z planovaneho nekolikadenniho treku zbyla jen projizdka po silene prasnych cestach a nekolikahodinove prochazky s pruvodcem za zadkem, ktery mne i upozornoval, ze fotit si kilometrovnikovou ceduli by se nemelo, ze to je vojenska cedule ...
Od te doby jsme nekolikrat narazili na sve ceste Anatolii na mista, kde bychom vojaky necekali, ale byli tam. Vzdy to bohuzel bylo na paradnich vyhlidkach na pobrezi, starych majacich a nebo historicky zajimavych mistech. Proc tam jsou, mozna nevi ani oni sami ...
67 fotek, 23.8.2014, 262 zobrazení | moje fotozprávy
Obyčejná sobota 23. srpna L. P. 2014. Boskovice se líně probouzejí do prvního víkendového dne na sklonku letních prázdnin. Silueta zříceniny středověkého hradu se pomalu noří z mlžného oparu a příjemně teplé sluneční paprsky se opírají do starobylých zdí, jež by mohly za ta staletí vyprávět.
Též provizorní stanové městečko připomínající vojenské ležení dávných bojovníků na tamním nádvoří pomalu ožívá.
„Je na čase vše zkontrolovat, prohlédnout výzbroj a výstroj,“ honí se v hlavách asi sedmdesáti mužů a žen, jež sem zcela zdarma přijeli pobavit místní i turisty. Ovšem nejen to. Chtějí též podpořit dobrou věc. Sběrem barevných PET víček a dobrovolným vstupným na dětský program pomohou malé pětileté Verunce Gožďálové v nelehkém boji s dětskou mozkovou obrnou. Zejména Lukáš Malík a Tomáš Novotný jsou trochu nervózní, jak to dnes všechno dopadne. Tito dva pánové totiž mají takříkajíc vše na svědomí, celou akci organizují. O to pečlivěji musejí dohlédnout na veškeré přípravy.
Kolem deváté hodiny se otvírají brány hradu a přicházejí první návštěvníci v napjatém očekávání. Zatím se nic neděje, turisté obdivují obrovské silné zdi – němé svědky minulosti – tyčící se do závratné výšky, studnu se šlapacím kolem a dochované klenuté kamenné místnosti.
Před jedenáctou hodinou naplnili návštěvníci ochozy horního nádvoří a rázem se ocitli v dávném temném středověku někdy kolem jedenáctého až třináctého století. Ukázka první bitvy začíná.
„Boskovický hrad, honosná kamenná stavba ve zdejším panství nešťastně vyhořela. Toman z Boskovic se vydal na válečné tažení, aby získal peníze na jeho opravu,“ uvedl diváky do děje Lukáš Malík a pokračoval: „Mezitím Lukáš zvaný Koza, bratranec Tomanův se rozhodl bojovat zákeřněji. Zaútočil na srdce starého pána, na umírajícím starci lstí vymámil smlouvu zaručující převedení hradu do jeho vlastnictví. Když se Toman z Boskovic vrátil z tažení nic netušil…“
Podle tohoto scénáře se pak odvíjel děj bitvy vojsk obou bratranců. Ve slunečních paprscích se zaleskly čepele mečů, bohatě zdobené štíty, chřestila kroužková zbroj. Výsledkem válečné vřavy bylo množství padlých, zbylí bojovníci svými zbraněmi ukončili utrpení raněných. Nebyl to hezký pohled. Naštěstí šlo jen o hranou scénu v jejímž úplném závěru sklidili bojovníci bouřlivý potlesk publika.
„Je to divácky líbivé, ale my musíme občas podávat i vrcholné sportovní výkony,“ přiblížil pak jeden z udatných bojovníků. „Míváme na sobě i třicet kilo neohrabané kovové výstroje.“
Stanovým ležením se o volných chvílích ozývaly středověké hudební nástroje, atmosféra téměř dokonale připomínala dávná staletí.
Dojemné a silné bylo setkání s tatínkem malé Verunky Daliborem Gožďálem: „Zdejší sběr víček a prodej propagačních materiálů občanského sdružení Verunka byl nápadem pořadatelů bitev, pánové Malík a Novotný s přáteli nám tímto způsobem pomáhají získat finanční prostředky na léčbu naší Verunky v sanatoriu Klímkovice. Ve sběrně dostaneme sedm korun za kilo víček, což je 460 kusů. Začali jsme s tím na podzim loňského roku. Zatím se nám jich podařilo nashromáždit asi čtyři tuny. Děkujeme všem dobrým lidem za finanční pomoc při nákladné léčbě naší dcerky.“
Ve středověkém duchu se nesl celý den na boskovickém hradě. Jen počasí trochu pozlobilo. Po poledni se počaly kupit zlověstné mraky, trochu krátce zapršelo, ale pak byl naštěstí klid. Proběhly ještě dvě ukázky bitev. Před bránou do hradu a na velkém prostranství před ním. Opět se znesvářené strany střetly v nelítostných soubojích. Celé divadlo bylo připomínkou, že i v dávné minulosti se lidé nesnášeli a nesmyslně zabíjeli.
K celému dni pořadatelé Lukáš Malík a Tomáš Novotný uvedli: „První ročník dobývání boskovického hradu uspořádala skupina Rytíři Země moravské společně se členem občanského sdružení Lucius zvaným Obi-Wan (výše uvedený Tomáš Novotný). Historie obou seskupení sahá do roku 1994. Boskovický hrad jsme vybrali z jeho strategického umístění uprostřed Moravy a díky známosti s místním správcem. Proběhly tři inscenace bitev dle volného scénáře, nikdo předem neznal výsledek. Pro děti jsme uspořádali střelbu z luku, šerm, házení kroužků. Dobovou atmosféru vytvořila středověká hudební skupina Weytora dvěma kolekcemi svých písniček. První ročník akce se nám vydařil. Přišlo na 900 diváků. Věříme, že za rok, kdy se zde znovu sejdeme, jich bude ještě víc.“
Závěrem oba protagonisté poděkovali účinkujícím. Družině Jakuba von Spernak, SHŠ Lucius, skupině Voron, Daga, Karlomani, SHŠ Grunwald, skupinám Mor-Bud, Sigurd a družině Lukáše zvaného Koza. Též sponzorům: Správci hradu Jiřímu Mazalovi, firmám Gapa, Koberce Boskovice s.r.o., Baumüller Brno s.r.o., Kulturním zařízením města Boskovice, Mujum.cz, VKV Dřevo s.r.o., pak rozhlasovým stanicím Beat, Čas a Kiss Morava.
Nastal letní večer. Pomalu se stmívalo. Zbývalo rychle dotočit rozhovory pro místní televizi, protože světla kvapem ubývalo. Nechtělo se opustit tuto milou společnost mladých nadšenců, jež ve stanovém městečku na nádvoří stráví druhou noc pod hvězdami, ale pokročilá hodina nás k tomu donutila.
Na cestu do údolí vstříc ztemnělému městu nám svítily starobylé stěny zříceniny hradu ozářené posledními načervenalými paprsky zapadajícího Slunce. Mohutné zdi, jež by mohly vyprávět…

https://cs-cz.facebook.com/fledaclub/posts/427077114086932?stream_ref=5

Další snímky Moniky Šindelkové jsou zde: http://www.boskovice.cz/bitva-na-hrade-boskovice/d-23624/p1=1019
169 fotek, 25.11.2012, 99 zobrazení
Zámek Schönbrunn

Zámek má 1440 místností a 200 kuchyní, z toho je jich zpřístupněno 45. Vnitřní vybavení je ve stylu rokoka (převážně bílé plochy s ornamenty ze 14karátového lístkového zlata) a zahrnuje i české křišťálové lustry a kachlová kamna. Místnosti, kde císař František Josef žil a pracoval jsou zařízeny stroze a prostě, ostatní reprezentativní prostory a místnosti pro hosty jsou však vyzdobeny velmi honosně. V zrcadlovém sále hrál jako šestileté zázračné dítě Wolfgang Amadeus Mozart.

V Čínském oválném kabinetě pořádala Marie Terezie tajné konference se státním kancléřem hrabětem Kounicem. V pokoji zvaném Vieux-Lacque zasedal Napoleon. V Modrém čínském salónu podepsal v roce 1918 císař Karel I. svoji abdikaci (konec monarchie). Milionový pokoj „Millionenzimmer“ obložený růžovým dřevem s drahocennými miniaturami z Indie a Persie patří k nejkrásnějším rokokovým prostorům vůbec. Ve Velké galerii zasedal v letech 1814-1815 Vídeňský kongres; dnes se tu pořádají při zvláštních příležitostech státní audience.
Zoologická zahrada v Schönbrunnu

Zoologická zahrada ve vídeňském Schönbrunnu je nejstarší existující zoologickou zahradou na světě s jedinou zachovanou barokní menažérií. Tato historická ZOO má zajímavou minulost a současně má plnit důležité úkoly i v budoucnu. V létě 1752 zavedl císař František Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie, své šlechtické hosty poprvé do nově zřízené menažérie v zámeckém parku letní rezidence Schönbrunn. Byla to právě Zoologická zahrada v Schönbrunnu, kde se 14. července 1906 narodilo v zajetí první slůně. Do té doby byli zoologové přesvědčeni, že se sloni v zajetí nerozmnožují. Motto zoologické zahrady dodnes zní: „Schönbrunn má být zoologická zahrada se šťastnými zvířaty.“

Gloriete

V překrásné stavbě se dnes nachází kavárna s vynikajícím pečivem a velkolepým výhledem na Vídeň. V neděli dopoledne se tu pořádají pozdní snídaně s živou hudbou, od klasiky po jazz. Gloriette, připomínka vítězství Rakouska v bitvě u Kolína, byla postavena roku 1775, jak připomíná nápis na střední části stavby: „JOSEPHO II. AUGUSTO ET MARIA THERESIA IMPERANTIB. MDCCLXXV“ (Postavena za vlády císaře Josefa II. a císařovny Marie Terezie v roce 1775). Už tehdy lidé dokázali ocenit krásný výhled, a tak byla zřízena dvacet metrů vysoká terasa.

Zahradní labyrint v Schönbrunnu (Irrgarten)

V jeho jednotlivých zákoutích mohou návštěvníci objevit symboly dvanácti znamení zvěrokruhu a v neposlední řadě sledovat z vyvýšeného místa bloudění ostatních návštěvníků. Labyrint byl založen mezi lety 1698 a 1740. Původně ho tvořily čtyři různé části se zvýšeným pavilonem uprostřed, z něhož bylo možné přehlédnout celé bludiště. V 19. století se postupně zmenšoval, až byla v roce 1892 vymýcena i poslední část. Na podzim roku 1998 byl zřízen nový labyrint s celkovou rozlohou 1 715 m?. Při jeho tvorbě se autoři snažili co možná nejvíce držet historické předlohy.

Palmenhaus

V tomto pavilonu jsou rostliny z pralesů všech kontinentů – je to poslední a největší expozice svého druhu v Evropě. Konají se zde i působivé noční prohlídky, při nichž je možno navštívit jinak nepřístupnou galerii pod střechou. Budova široká 113 m a vysoká až 28 m byla postavena v letech 1881–1882 podle projektu Franze Xavera Segenschmida v historizujícím stylu jako impozantní konstrukce ze železa a skla. Dnes stavba simuluje tři klimatické zóny: zimní zahradu, středomořskou a tropickou zahradu.

Wüstenhaus (pouštní dům)

Budova s historickými slunečními hodinami z roku 1904 – proti palmovému skleníku Palmenhaus v schönbrunnském zámeckém parku – se znovu probudila k životu. Po mnohaletém uzavření a generální opravě je bývalý Motýlí dům „Schmetterlinghaus“ znovu otevřen, dnes jako Pouštní dům „Wüstenhaus“. Z botanického hlediska jedinečná sbírka kaktusů státní botanické zahrady je zpřístupněna poprvé. Je dokonale začleněna do poutavé koncepce zahrnující i zástupce příslušné fauny. Na výstavě návštěvník zhlédne ukázky životního prostředí v pouštních oblastech Afriky, Asie a Ameriky.
47 fotek, březen 2014, 768 zobrazení
Dne 22.9.1945 přilétá na letiště České Budějovice 312. peruť z Anglie, ze které se transformovala 2. letecká divize, pod kterou spadaly dva letecké pluky (4.slp a 5.slp). Samotný 5.slp byl založený 28.10.1945 a prvním velitelem se stal mjr. V. Bergman. Hlavní výzbroj tvořily letouny Spifire Mk.IX doplněné stroji Me-109 a Arado -96. V této době se pluk účastní řady leteckých dnů, kde se předvedl např. v devítičlenné skupině letounů Spitfire. 21.7.1949 se pluk přesouvá na letiště Plzeň-Bory a od listopadu drží hotovost na ochranu hranic. V roce 1950 dochází k reorganizaci letectva a ke sloučení 4.slp a 5.slp v jeden, a současně byl pluk podřízen nově vzniklé 3. letecké divizi. V průběhu roku 1951 byl 5. slp přesunut na letiště Mladá, kde proběhlo přeškolení perso­nálu a přezbrojení na letouny MiG-15 (S­102). V květnu 1952 se 5. slp zúčastnil tradiční květnové vojenské přehlídky, od­kud byl přemístěn na částečně dobudo­vané letiště Líně (společně s 5.slp byl dislokován na letišti Líně od dubna 1952 8.slp, který byl na podzim 1954 přestěhován do Kbel) 5.slp zde začal plnit úkol ostrahy státní hranice. V té době byl celý svět v zajetí "studené války", která se ta­ké projevovala častým narušováním vzdušného prostoru naší republiky. 10.března 1953 zaznamenal příslušník 5. slp z letiště Líně první sestřel letounu v čs. poválečné historii. Jednalo se o americký letoun Thunderjet. Z letiště Líně docháze­lo rovněž často k zásahům proti balónům vypouštěným z území tehdejšího NSR. V roce 1959 se na líňském letišti objevily nové letouny. V té době byla 1 . letka 5. slp vybavena letouny MiG-19 S a později ta­ké MiG-19 PM. V průběhu roku 1959 se na letiště Líně přemístil z borského letiště také 45. dpzlp. V té době ještě s letouny Avie B-33. Létání na tomto typu ukončila jako poslední, v září 1962, 3. letka 45. dpzlp. Pluk byl přezbrojen na nové letou­ny MiG-15 bis R a nové letouny českoslo­venské výroby L-29 Delfín. 45. dpzlp pů­sobil z líňského letiště až do roku 1969, kdy byl zrušen. V jeho činnosti jej na líňském letišti nahradil odřad 47. průzkum­ného leteckého pluku, do kterého byly za­členěny i zbytky 45. dpzlp. Odřad působil z líňského letiště až do poloviny 90. let.

Rokem 1970 začal být pluk postupně přezbrojován na le­touny MiG-21 F, přičemž poslední Migy-19 dosloužily u jed­notky o dva roky později. Verze MiG-21 MF, které poté u pluku operovaly až do jeho zrušení, byly 5.slp přiděleny v ro­ce 1972. V období sedmdesátých až do počátku let devadesá­tých pluk i nadále plnil bojový i výcvikový plán, narušený čas od času některou z mimořádných událostí, někdy bohužel i s tragickým koncem. Zúčastnil se několika cvičení armád Varšavské smlouvy i ostrých střeleb na Baltu. O kvalitě vý­cviku a technice pilotáže pilotů 5.slp svědčí řada vynikajících výkonů, k nimž mimo jiné bezesporu patří i dvě nouzová při­stání s MiG-21 F bez pracujícího motoru, ojediněle zvládnutá v letech 1975 a 1977 pplk. J.Krýdou.

Desítky let trvající existence 5.slp se uzavírá na počátku de­vadesátých let, kdy měl být v rámci transformace AČR po­stupně zrušen. 22.4.1991 provedl pluk svoji poslední letovou akci, během níž došlo ke srážce dvou Migů-21 MF. Pplk. Čelechovský se silně poškozeným Migem bravurně přistál, pplk. Budínský se katapultoval. Tato neblahá událost jen uspíšila rozhodnutí velení letectva AČR pluk zrušit.

29.8.1991 odlétl z líňského letiště směr Žatec poslední letoun bývalého 5.slp Mig-21 UM, pilotovaný předposledním a posledním velitelem pluku pplk. Ing. Budinským a pplk. Ing. Lanči.

V Líních u Plzně tak po více než čtyřicetileté existenci zanikl jeden z mála novodobých leteckých útvarů, který měl přímé kořeny ve slavných československých perutích, bojujících po boku spojenců v heroických bitvách druhé světové války.
68 fotek, 10.3.2012, 104 zobrazení | města
Osídlení území dnešní Kadaně sahá do velmi vzdálené minulosti. Archeologické nálezy dokládají např. kulturu knovízskou, bylanskou, halštatskou nebo laténskou, kterou přinesly keltské kmeny. Právě Keltové zde pravděpodobně založili osadu Kadan, což se vykládalo jako „zářící oheň“. Dále zde sídlily germánské kmeny a poté Slované.
První údaje o osídlení okolí sahají do konce 11. století. Někdy tou dobou vznikla u brodu přes Ohři důležitá trhová osada Kadaň. Na přelomu 70. a 80. let 12. století tu začal působit rytířský řád johanitů, kterému český kníže Bedřich daroval listinou z 23. dubna 1186 celou osadu. Jeden z králů, Václav I. nebo Přemysl II. Otakar, se zasloužil o to, že Kadaň byla povýšena na město. Vznikl zde královský hrad a minoritský klášter s kostelem sv. Michaela.
Za Karla IV. zažilo město velký rozkvět. Roku 1362 sice vyhořel hrad, město i předměstí, ale město se brzo vzpamatovalo. Karel IV. při svém prvním pobytu 29. května 1367 potvrdil konání výročního trhu. Při druhé návštěvě 8. září 1374 povolil obyvatelům Kadaně zakládat vinice.
Na jaře roku 1421 bylo město dobyto Pražany. Stalo se tak součástí pražského městského svazu. Někdy okolo 8. září 1421 zaútočila na Kadaň vojska 2. křížové výpravy. Zdejší obyvatelstvo se bránilo, ale přesile podlehlo. 10. srpna 1469 byl kadaňským hejtmanem jmenován Jan Hasištejnský z Lobkovic. 25. října 1469 se tak stal pánem města.
Po stavovském povstání proti Habsburkům rolu 1618 došlo v Kadani ke drancování kostelů, které patřily katolické církvi. Po bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 došlo v Kadani ke konfiskacím majetku a násilné rekatolizaci obyvatelstva. Ve 20. letech 16. století začaly do Kadaně pronikat myšlenky německé reformace. Během třicetileté války byla Kadaň několikrát vydrancována. Války o rakouské dědictví přinesly další útrapy. Na předměstí Kadaně u Františkánského kláštera se strhla bitva mezi francouzským vojskem a uherskými a chorvatskými oddíly Marie Terezie.
Roku 1746 v Kadani opět hořelo. Císařovna Marie Terezie vydala 2. května 1750 rozkaz k přebudování pustnoucího kadaňského hradu na kasárny. Přestavba trvala do roku 1755. Kadaň se dočkala i pocty v podobě návštěvy císaře Josefa II. 14. října 1779.
Kadaň se 1. února 1850 stala sídlem okresního úřadu a centrem politického okresu.
Počátek 20. století ani Kadani nepřinesl nic dobrého. 4. března 1919 došlo k incidentu mezi německými obyvateli a českým vojskem. Výsledkem bylo 25 mrtvých a desítky zraněných. Roku 1935 při parlamentních volbách drtivě zvítězila Sudetoněmecká strana. Německou armádou bylo město obsazeno 5. října 1938. Kadaň se stala součástí územní jednotky německé říšské správy – Sudetské župy. Byla vypálena židovská synagoga a mnoho židovských rodin našlo smrt v koncentračních táborech. Sovětská Rudá armáda přišla do města 8. května 1945. V Kadani byla opět zavedena česká správa. Desítky tisíc německých obyvatel byly vyhnány a vysídleny do okupačních zón poraženého Německa. Kadaň byla postupně osídlována novým obyvatelstvem ze všech koutů českých zemí. Po roce 1990 prošlo opravou historické centrum i objekty od centra vzdálenější. Opravena byla také radnice včetně radniční věže.
Nejstarší částí Kadaně je Špitálské předměstí, kde se nachází kostelík Stětí sv. Jana Křtitele. Byl vybudován někdy v poslední čtvrtině 12. století. Dodnes se zachovalo románské zdivo a neobvyklý pravoúhlý presbytář. Počátky kostela jsou spojeny s rytířským řádem johanitů. Roku 1421 byl zpustošen a obnova se protáhla až do roku 1452. roku 1635 byl vydrancován, vypálen a v rozvalinách ležel velmi dlouho. První bohoslužba se poté konala až 12. října 1710. Roku 1742 přišel ničivý požár. Roku 1774 zde opět hořelo. Nové vysvěcení se konalo 29. srpna 1793. Další velký požár zasáhl město i kostel 1. října 1811. Opravy v letech 1812 – 1813 mu daly dnešní podobu. V letech 1990 – 1991 proběhl archeologický výzkum a byl objeven starý hřbitov, zrušený roku 1785. Proběhla rekonstrukce kostela, včetně hodnotných fresek.
Roku 1234 byl založen spolu s gotickým síňovým kostelem sv. Michala Minoritský klášter. Roku 1784 byl zrušen a o dva roky později zbořen. Část zdiva kostela se dochovala v čp. 69. Po zboření kostela bylo jižní křídlo včetně průčelí přestavěno. Roku 1803 zde byla kolej piaristů s gymnáziem.
Městské opevnění vzniklo po roce 1259, kdy byla Kadaň prohlášena královským městem. Dochované hradby jsou z 2. poloviny 14. století – tehdy vznikl vnitřní pás hradeb. Hradby měly 2 – 3 pásy a další hradební okruh opevňoval město i s předměstím. Toto neobvykle silné opevnění bylo během 19. století z větší části zbouráno. Součástí rozsáhlého souhraní, které bylo zbořeno roku 1862, byla Mikulovická (Svatá) brána (věž). Je jedinou dochovanou z celého opevňovacího systému. Na vnějším průčelí se dochovaly drážky pro spuštění mříže. Předsunutým opevněním Žatecké (Kovářské) brány, která byla zbořena roku 1832, byl barbakán (nahoře). Patří k druhému pevnostnímu pásmu, které zpevňovalo vnitřní linii. Umožňoval střelbu do stran, jak dokládají klíčové střílny. Dokladem výstavby opevnění v pozdní gotice je bašta v Sokolovské ulici. Jedná se o třípodlažní objekt podkovovitého půdorysu. Obvodové zdivo má tloušťku až 4 metry. Z náměstí k fortně hradeb a ke katovně čp. 190 vede tzv. Katova ulička (uprostřed). Byla součástí nejstaršího hradebního pásu. Jedná se o dochovanou uličku v gotickém zdivu s gotickými okenními otvory, která je součástí hradeb.
Další velmi starou památkou je hrad (dole) připomínaný již roku 1289. Vznikl jako přemyslovský hrad se čtyřkřídlou dispozicí a s obytným palácem nad řekou. V polovině 15. století byl přestavěn. Za třicetileté války byl pobořen a roku 1750 ho Marie Terezie přikázala přestavět na kasárny.
Budova radnice čp. 1 má v přízemí dochovanou stavbu gotické městské tržnice. Ve 2. polovině 14. století bylo přistavěno první patro a budova začala fungovat jako radnice. Roku 1498 vyhořela. V letech 1502 – 1520 vznikl arkýř a ochoz věže s jehlanem. Další požár přišel roku 1811. přestavbu provedl stavitel Rott. Počátkem 90. let 20. století byla provedena celková rekonstrukce interiéru a později oprava fasády a krovu věže.
Šlikovský dům čp. 184 dokládá výstavbu kamenných domů svým dochovaným čtvercovým jádrem. Gotická stavba s loubím vznikla po roce 1400 a dvorní křídlo v polovině 16. století. Později přibylo klasicistní schodiště a roku 1886 novogotická fasáda.
Na místě původního gotického kostela ze 13. století stojí děkanský kostel Povýšení sv. Kříže. Ze stavby z roku 1458 se Zachovala předsíň s krouženou klenbou a spodní partie věže. Po požáru roku 1635 proběhla barokní přestavba. Další přestavba se udála v letech 1746 – 1755.
Jednou z nejcennějších památek je Františkánský klášter. Kdysi prý na jeho místě stálo popraviště. Kvůli jedné pověsti, na které je snad trochu pravdy, ze byla vybudována kaple Čtrnácti sv. pomocníků. Poprvé je zmiňována roku 1470. Nový trojlodní kostel byl dokončen a vysvěcen na podzim roku 1480. Provizorní budovy postupně ustupovaly budově kamenného konventu. Různé války rozvoj kláštera brzdily až do 2. poloviny 17. století, kdy došlo k renovaci budov. 14. října 1742 se na půdě kostela dokonce střílelo a zabíjelo. Dodnes tuto událost připomínají prostřílená barokní vrata. Roku 1785 byl klášter téměř zrušen. Po staletí se bránil všem vnějším vlivům, až roku 1950 neodolal. Komunistický režim mužské kláštery v Československu uzavřel a klášter byl zrušen. Klášter se pyšní gotickou malovanou fasádou z konce 15. století. V klášteru se nachází sklípkové klenby, které zdobí několik interiérů. Stěny chodby zdobí fresky z období pozdní gotiky a rané renesance.
Hřbitovní kostel sv. Anny byl postaven luterány v 16. století. Jedná se o jednolodní stavbu zaklenutou valenou klenbou s lunetami. Kostel vznikl v letech 1592 – 1600. Roku 1713 byla přestavěna věž. V roce 1786 vyhořel a v roce 1804 byl znovu vysvěcen.
Další památkou je Gotický dům čp. 185. Dnešní objekt je renesanční novostavba z 2. poloviny 16. století s dochovanou figurální sgrafitovou výzdobou průčelí pod omítkou a také se sochařsky zdobeným portálem s klenbami v přízemí. Dnešní fasáda s atikou a sochami čtyř ročních období je výsledkem klasicistní přestavby.
Z let 1753 – 1755 pochází sloup Nejsvětější trojice, tzv. Morový sloup. V letech 1753 – 1755 byl také postaven klášterní kostel sv. Rodiny a sv. Alžběty při klášteru Alžbětinek. Jedná se o jednolodní barokní stavbu s věží. V průčelí je bohatě zdobený interiér z 2. poloviny 18. století s platikami K. Weitzmanna z roku 1752 a s nástropním mapami J. Fuxe z roku 1770. Terasu kostela se schodištěm doplňují sochy Krista, P. Marie, sv. Josefa, sv. Alžběty a sv. Zachariáše.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/kadan/

informace o památkách:
http://www.mesto-kadan.eu/podsekce/320/historicke-pamatky-
209 fotek, 17.2.2011, 36 zobrazení
Hrad Špilberk byl založen někdy ve druhé polovině 13. století králem Přemyslem Otakarem II. Jasné zprávy o tom, jak vypadal hrad za Přemyslovců nemáme. Lze však usuzovat, že měl obdélníkový půdorys obehnaný zdí a hlubokým příkopem. Hradní kaple je poprvé zmiňována roku 1287. Kromě kaple zde byly příbytky pro panovníka, pro úřednictvo, skladiště, stáje atd. Hned od počátku sloužil Špilberk jako sídlo moravských markrabat a byl též centrem zeměpanské správy.Král Jan Lucemburský korunní statky dílem rozdal a dílem zastavil. Ze zástavy Špilberk vykoupil až roku 1334 mladý markrabě Karel, který zde pak krátce pobíval se svou manželkou Blankou. V letech 1349 - 1411 byl hrad rezidencí markrabat Jana Jindřicha (1349 - 1375) a Jošta (1375 - 1411). Když na Špilberku sídlili moravští panovníci z vedlejší větve Lucemburků, byl hrad velmi dobře udržován a rozšiřován. Bohužel po smrti Jošta přestal být rezidencí markrabat, neboť tento titul splynul s titulem českého krále. Za husitských válek obsadil Špilberk král Zikmund, který tu na podzim 1421 věznil husitské poselstvo vedené Vilémem Kostkou z Postupic, vypravené k litevskému knížeti Vitoldovi. Správu hradu i celé Moravy svěřil Zikmund rakouskému vévodovi Albrechtovi Habsburskému. Jeho posádka vedená hejtmanem Mikulášem Seebeckem pak úspěšně odolala husitským pokusům dobýt Brno. V období zmatků po smrti Albrechta i Zikmunda se roku 1440 zmocnili hradu brněnští měšťané a drželi jej až do roku 1453. Za válek mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem se Špilberk vzdal po 9měsíčním obléhání uherskému vojsku. Vpozdější době hrad chátral a zdálo se, že v rámci velkého středoevropského soustátí ztratil strategický význam. Když v r. 1542 ohrožovali Moravu Turci, usnesl se zemský sněm, aby byl hrad opraven, opatřen posádkou a vybaven pro boj. Špilberk byl úplně sešlý a zanedbaný a měl jen 12 hákovnic a 6 pušek. Zdi hradu byly nekryté a na spadnutí, v dobrém stavu se nacházely jen vinné sklepy. Roku 1560 koupila hrad od krále Ferdinanda I. brněnská městská rada, ale příliš pozornosti mu nevěnovala a r. 1578 dokonce vyhořel. Teprve hrozivý postup Turků v Uhrách přiměl v r. 1593 brněnské měšťany, aby začali opravovat a zpevňovat pevnostní zdivo. Špilberk byl opatřen děly a potřebným mužstvem, které se pilně cvičilo ve střelbě. Skromnou úlohu sehrál Špilberk za stavovského povstání v letech 1618 - 1620. Katolická městská rada sice po prvním pokusu o převrat v prosinci 1618 obsadila hrad 150 žoldnéři a zesílila jeho obranu dvěma děly, ale když vzbouření stavové 2. května 1619 vjeli do města, špilberská posádka nijak nezasáhla. Jakmile stavové ovládli město, byli vojáci na hradě sproštěni slibu věrnosti a přešli do jejich služeb. Staří velitelé byli sesazeni a Špilberk převzal plukovník Stubenvoll.
Po bitvě na Bílé hoře se vše změnilo. 1. ledna 1621 vtáhl slavnostně do Brna generál Bouquoy. Kardinál Dietrichštejn pak jménem císaře Špilberk zabavil. Tak se hrad opět dostal do rukou panovníka. Měl neustále silnou posádku a na jaře 1621 zde byli uvězněni vůdcové stavovského povstání na Moravě.
Vojenský význam Špilberku vzrostl za třicetileté války. Již v lelech 1639 a 1640 byla nařízena robota na opevnění hradu. Stavové na opravy vyčlenili 14 500 zlatých. Práce ještě zesílily, když se Švédové přiblížili k Brnu. Velitelem hradní posádky byl podplukovník Ogilvi. Špilberk měl tehdy tvar pravoúhlého obdéníku obehnaného sílnými zdmi. Za nimi se táhl hluboký příkop a z něj se vypínala původní hradská zeď. Teprve za starou zdí se zdvihaly nečetné hradní budovy okolo rozlehlého obdélníkového nádvoří. Opevnění dále doplňovalo několik bašt a hladová věž. Špilberk bránila posádka 426 žoldnéřů, zatímco v městě bylo soustředěno 1476 mužů, posílených ještě pomocnými sbory a dělostřelectvem.
Švédové se pomocí podkopů a příkopů přiblížili k hradbám, ostřelovali Špilberk a Brno z děl a podnikli řadu prudkých, ale bezvýsledných útoků. Když 15. srpna ztroskotal i jejich poslední úder, jemuž předcházela téměř celodenní prudká dělostřelecká palba, odtáhli 23. srpna od Brna. Špilberk byl Švédy poničen, na větší opravy však zbídačená země neměla peníze. Práce tak začaly až roku 1655. Dalším impulzem ke zdokonalování opevnění se stalo sílící turecké nebezpečí.Během obležení Vídně Turky v r. 1683 byly rychle činěny přípravy k obraně. Přes všechny průtahy při budování opevnění, se v druhé polovině 17. století původní gotický hrad proměnil v mohutnou barokní citadelu, stavěnou podle francouzského vzoru. Koncem 17. století byl Špilberk opatřen hradbami ve dvou rovinách nad sebou a dominovala mu barokní cibulová věž.
Opevňování pokračovalo za vlády Marie Terezie. Když Prusové roku 1741 vpadli na Moravu, byla stržena brněnská předměstí a materiál byl použit na hradby Špilberku. Pruské obléhání trvající od 9. února do 7. dubna 1742 bylo neúspěšné. V té době byly staré hradní příkopy, vytesané ve skále, zastavěny na severovýchodní a jihozápadní straně kasematy, aby poskytovaly úkryt posádce před dělostřeleckou palbou. Za války s Pruskem pracovalo v r. 1744 na opevnění Špilberku denně několik tisíc poddaných a podle plánu z r. 1749 měl být fortifikační systém hradu dovršen řadou obranných staveb. Roku 1784 byly rozděleny kasematy na cely, vězeňské chodby a strážnice. Tím se Špilberk změnil z původního vojenského zařízení na jeden z nejobávanějších žalářů v Evropě. Vojenský význam ztratil Špilberk během napoleonských válek, když se stal v letech 1805 a 1809 snadnou kořistí francouzských armád. Při svém odchodu z Brna v říjnu 1809 pak nechal Napoleon nejdůležitější části opevnění včetně zbrojnice rozbořit. Vídeň si tehdy uvědomila, že Špilberk jako pevnost dosloužil. Jeho hradby byly potom udržovány jen proto, aby překážely v útěku vězňům.
Již císař Leopold I. r. 1673 rozhodll, aby se Špilberk stal věznicí pro zločince, tuláky, zloděje a uprchlé dlužníky, kteří měli pracovat při opevňování hradu. Na Špilberku však byli žalářováni i poddaní, kteří se vzbouřili proti své vrchnosti, nekatolíci a vysocí státní a vojenští hodnostáři za prozrazení státního tajemství, za politické přečiny a jiná provinění. K nim později přibyli vězni političtí, zejména z Itálie a Haliče. Jako trestnice pevnost dosloužila roku 1855, kdy ji císař František Josef I. proměnil na vojenskou citadelu.Za první světové války bylo vězení na Špilberku obnoveno a byli sem umístěni lidé odsouzení za velezradu či dezerci. V období první republiky sloužil hrad opět vojenským účelům, což se nezměnilo ani během německé okupace. Němci na hradě během války provedli historizující přestavbu s cílem vytvořit ze Špilberku vzorové kasárny Wehrmachtu a rovněž zde věznili své odpůrce. Vojenská historie Špilberku definitivně skončila 30. března 1962, kdy prohlásila československá vláda hrad za národní kulturní památku a svěřila jej Muzeu města Brna. V nedávné době hrad prošel rozsáhlou rekonstrukcí včetně obnovy jihozápadního bastionu, zničeného Napoleonem, a pořádají se zde nejrůznější výstavy a kulturní akce.
Telč, 2013.  12 | klt
117 fotek, 28.6.2013, 115 zobrazení | architektura, města
Podle místní pověsti je založení Telče spojováno s vítězstvím moravského knížete Otty II. nad českým Břetislavem r. 1099. Na paměť bitvy prý založil vítěz kapli, později kostel a osadu, dnešní Staré Město. Historicky doložená je teprve zpráva o zeměpanském dvorci a strážní věži s kostelíkem – sídle královského správce. Toto královské zboží Telč vyplatil Karel IV. nejprve ze zástavy (1335) a později za pohraniční hrad Bánov (1339) s Jindřichem z Hradce. Tento rod zakládá novou Telč. Předpokládá se, že to byl Menhart z Hradce, který po roce 1354 postavil hrad, kostel, vodní opevnění a gotické domy po obvodu rozsáhlého tržiště. Rozvíjející se město, obdařené již od Karla IV. právem hrdelním a výročními trhy, trpělo v dalším čase požáry (1386 vyhořela celá západní polovina náměstí včetně kostela a radnice) a později husitskými bouřemi. Podle městské kroniky, založené 1359 ( a později ztracené), byla Telč – kromě hradu – dobyta 1423 husitským vojskem pak Janem Hvězdou z Vícemilic. Město se dlouho vzpamatovávalo, i když získalo v 15. století další privilegia (jarmark, vaření piva, prodej soli).
V polovině 16. století se ujímá telčského panství Zachariáš z Hradce a nastává doba rozkvětu pro hrad i město. Osvícený a bohatý velmož (též díky sňatku s Kateřinou z Valdštejna) přestavuje velkoryse gotický hrad a přistavuje renesanční zámek. Italští řemeslníci povolaní na zámek pomáhají měšťanům přestavět gotické příbytky a úhledné domy se štíty a podloubím. V té době byl také vybudován městský vodovod, nový špitál, založeny cechy, nové rybníky, nový způsob hospodaření. Zachariáš i ostatní z Hradeckého rodu umírají bez mužských potomků a tak Lucie Otilie, sestra posledního z nich, přivádí na Telč (i na Hradec) r. 1604 svého manžela Viléma Slavatu (známého místodržícího z pražské defenestrace r. 1618) a s ním nový rod.

zdroj: http://www.telc.eu/turista_a_volny_cas/historie

Podle barokní legendy, zaznamenané koncem 18. století Janem Pavlem Bílkem, měly počátky města sahat do poloviny srpna 1099. Tehdy moravský markrabě Otta II. založil jako výraz vděčnosti za vítězství v souboji s knížetem Břetislavem kapli Panny Marie na dnešním telčském předměstí Staré Město.
Podle současného stavu poznatků sahají skutečné počátky Telče do přelomu 12. a 13. století. Tehdy se zde nalézala slovanská osada. Na vyvýšenině nad ní měl místo zeměpanský dvorec, jemuž vévodil románský kostel s věží. V průběhu 13. století se osídlení dále rozvíjelo. Rozšířilo se i na území dnešního Náměstí Zachariáše z Hradce a staroměstského předměstí.
V květnu 1339 přešla celá lokalita z majetku Jana Lucemburského do rukou Oldřicha III. z Hradce. Tato změna byla významným impulsem dalšího rozvoje. Telč se v polovině 50. let 14. století právně konstituovala a stala se městem. Nové vrchnosti přestal vyhovovat zastaralý dvorec a proto si v severním rohu městské zástavby začala budovat gotický hrad. V jeho bezprostřední blízkosti vznikl v letech 1360 - 1370 farní chrám sv. Jakuba. Zároveň bylo postaveno nové opevnění, které sestávalo z kamenných hradeb, dvou bran a soustavy propojených rybníků. Pod hladinou rybníků zanikla původní slovanská osada, ostatní obydlí vně hradeb vytvořila základ pro budoucí telčská předměstí. Městské jádro se od té doby nacházelo uvnitř pevných hradeb. Na jeho území začaly vznikat první stavby, obklopující protáhlé tržiště, dnešní Náměstí Zachariáše z Hradce. Gotický tvar města je dodnes patrný. Dynamický rozvoj Telče roku 1386 zbrzdil požár, jemuž padl za oběť farní chrám s farou a další téměř tři desítky domů.
Následky požáru přiměly hradeckou vrchnost k vydání prvního privilegia městu, ale ani počátek 15. století do města klid nepřinesl. Během tažení Jana Hvězdy z Vícemilic na podzim 1423 byly zřejmě některé stavby poškozeny. Přesto se Telč v listopadu 1437 stala kulisou pro pobyt císaře Zikmunda Lucemburského. Teprve polovina 15. století znamenala uklidnění. Upravoval se panský hrad a svatojakubský farní chrám. Zásluhou Jindřicha IV. z Hradce je pozdně gotické umění v Telči přítomno na mnoha místech. Pozdně gotické období ukončil opět požár, který její vnitřní část postihl roku 1530. K přestavbám měšťanských domů docházelo mezi léty 1535 - 1555, zásadní impuls přinesl do města jeho nový majitel Zachariáš z Hradce. Telč i s přilehlým panstvím získal od svého staršího bratra Jáchyma rodovou úmluvou v září 1550. Brzy poté podnikl cestu do severní Itálie, odkud si přivezl zálibu v renesanční architektuře. V jejím duchu nechal přestavět a zvětšit své zámecké sídlo, které se tak stalo jedním z největších skvostů renesanční architektury v českých zemích. Do dnešních dnů si renesanční tvář uchovala řada domů stojících na náměstí, které získaly podloubí a novou podobu štítů. Telč se stala sídlem děkanství. Kromě Telče stál Zachariáš z Hradce i u renesančních přestaveb nedalekých Slavonic či loveckého zámečku Roštejn, krajinu obohatil novými rybníky.
Po vymření pánů z Hradce se majiteli Telče stali Slavatové z Chlumu a Košumberka. V jejich čele stál Vilém Slavata, který pomohl městu přečkat třicetiletou válku bez větších ztrát. Roku 1650 vymohl na císaři Ferdinandu III. nový znak pro Telč, který se používá dodnes. Manželka Vilémova syna Jáchyma Oldřicha Františka, rozená hraběnka z Meggau, po úmrtí manžela zastávala v letech 1648 - 1657 úřad hofmistryně budoucího českého krále a císaře Leopolda I. V květnu 1651 založila v Telči jezuitskou kolej, k níž brzy přibyly další budovy. Uvnitř hradeb tak vznikl rozsáhlý komplex řádových staveb. Ještě ve druhé polovině 17. století došlo k úpravám a budování. Od sklonku 17. století Telč náležela do vlastnictví nových majitelů. Poslední potomek Slavatů Jan Karel Jáchym odmítl převzít rodové dědictví. Tak získali město Lichtensteinové-Kastelkorni.
K nejvydařenějším dílům náleží barokní poutní cesta Na Dlážkách, která okolo poloviny 18. století spojila centrum města se staroměstským předměstím. V baroku doznala konečné podoby řada průčelí měšťanských domů. V 60. letech 18. století Telč získali Podstatští z Lichtensteina. Již od sklonku 18. století se Telč orientovala na rozvoj školství.
Druhá polovina 19. století dala v Telči vyniknout řadě pozoruhodných osobností. První vlaky do Telče přijely roku 1898.
V rukou Podstatských zůstala až do roku 1945. Na bohatý historický, umělecký a architektonický odkaz se snažila navázat i socialistická správa. Svou pozornost zaměřila především na historické jádro Telče, tedy zámek a domy obklopující náměstí. Roku 1970 prohlásilo Ministerstvo kultury toto území za Městskou památkovou rezervaci. Snaha uchovat svěřené dědictví patří k prioritám i v nejnovější době. Tyto aktivity podpořilo roku 1992 zařazení Telče na prestižní Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. O tři roky později byl Státní zámek prohlášen Národní kulturní památkou a telčské předměstí Staré Město, unikátní celek lidové architektury sklonku 18. a 19. století s barokním komplexem kostela Matky Boží, špitálu a kaple sv. Rocha, se v témž roce stalo památkovou zónou.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/telc/
64 fotek, srpen 2014 až březen 2018, 20 zobrazení
145 fotek, 12.9.2015, 44 zobrazení
Bitva  0 | dzzerza
56 fotek, 24.5.2014, 227 zobrazení
Bitva  0 | iwunia
135 fotek, 5.10.2013, 69 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.