Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 111 výsledků (0,0888 sekund)

17 fotek, leden 2012, 811 zobrazení
23 fotek, srpen až říjen 2014, 173 zobrazení
11 fotek, únor 2008 až říjen 2010, 37 zobrazení
42 fotek, 9.11.2011, 244 zobrazení | děti, zábava
Za slunného podzimního počasí navštívily SVČ Včelín děti z MŠ Radost, Schwaigrovo nám. Děti v doprovodu p. učitelek si prohlédly prostory budovy, multifunkční hřiště, horolezeckou stěnu, ale nejvíce je zaujalo lanové centrum, které si mohly samy vyzkoušet.
78 fotek, 3.9.2015, 93 zobrazení
Mladí sportovci ve Zruči nad Sázavou mají novou venkovní posilovnu
Zručský workout se nachází v bezprostřední blízkosti místního sportovního areálu
Ve čtvrtek 3. září si obyvatelé středočeské Zruče nad Sázavou společně zacvičili při slavnostním otevření místního Oranžového hřiště.
Foto: Josef Tůma
Nové hřiště s několika cvičebními prvky, přezdívané „Zručský workout“, bude sloužit jako venkovní posilovna a tělocvična především mládeži a dospělým sportovcům. Jeho vybudování podpořila Nadace ČEZ částkou ve výši 400 tisíc korun.
Zručský workout se nachází v bezprostřední blízkosti místního sportovního areálu. Jeho otevření provázela shybovací soutěž diváků i exhibice instruktorů, kteří všem přítomným zároveň předvedli možnosti využití instalovaných prvků. Mezi těmi ve zručské tělocvičně nechybí například ručkovadlo, žebřiny, bradla, hrazdy, šikmá lavice nebo závěsné kruhy. Celá plocha je potažena pryžovým základem pro větší bezpečnost sportovců.
Oranžové venkovní hřiště využijí zejména mladí sportovci a náctiletí ze Zruče i blízkého okolí. „Snažíme se vytvářet vhodné prostory pro sport a cvičení všech věkových skupin našeho obyvatelstva. Dětských hřišť máme několik, minulý rok jsme otevřeli speciální hřiště pro seniory, nyní jsme rádi, že novou sportovní plochou s mnoha cvičebními posilovacími prvky jsme mohli potěšit i naši mládež,“ uvedl starosta Zruče nad Sázavou Martin Hujer. Workoutové hřiště se tak připojilo k místnímu sportovnímu areálu, jenž se stal oblíbeným místem všech aktivních občanů města a okolí. V něm mohou Zručský workout navštěvovat vždy od 9 do 20 hodin počínaje dubnem až do října.
Nadace ČEZ pomáhá městům a obcím po celé České republice budovat Oranžová hřiště již od svého založení v roce 2002. Za tuto dobu podpořila vznik téměř 330 dětských i sportovních hracích ploch částkou přibližně 300 milionů korun. „Velmi rádi pomáháme městům a obcím po celé republice v budování hřišť a zázemí pro aktivní trávení volného času všech občanů. Zruč nad Sázavou se o ty své snaží starat ukázkově a myslí při tom na všechny věkové skupiny, což dokazuje například velký úspěch venkovní posilovny pro seniory i dnešní slavnostní otevření workoutu,“ řekla Michaela Žemličková, ředitelka Nadace ČEZ. (TZ)
Foto: ZSO
399 fotek, jaro 2014, 388 zobrazení
Napříč Albánií
Rád jezdím ve větší skupince, ale letos jsme to pojali jinak. Jedno auto, jeden vlek, max. 3 čtyřkolky. Vyrazit z Černé Hory, projet celou Albánii pohořím, až do Řecka a po plážích se vrátit zpátky. Přitom navštívit a prozkoumat vše, co po cestě potkáme a občas se i odchýlit od kurzu.
Letos vyrážím s funglovkou od Accessu. ACCESS MAX 700i 4x4 LT FOREST, kterého jsem dostal jen dva dny před odjezdem, takže nezbýval žádný čas na velké přípravy. Jen namontovat kufry a držáky na kanystry s vodou a benzínem. Jedu společně s Tomášem na Can – Amu 1000 a Káťou na ArcticCatu 1000.
Vyrážíme dvacátého května večer. Cesta probíhá hladce a jako vždy vyrážíme na čtyřkolkách z kempu v Černé Hoře. Hranice překračujeme na již osvědčeném přechodu Hani i Hotit. Odbaveni jsme během minuty a hurá za dobrodružstvím. Míříme do údolí Valbone. Berene to přes města Shkoder a Puke, kde nás také čeká první noc na louce plné cvrčků u lesa. Ráno to bereme pohořím M. Krrabit do Valbone. Jedeme cestou, která zde předloni ještě byla samý kámen a letes už se zde pilně pracuje. Bagry zde jedou na plný výkon. Sjíždíme k jezeru, kde si dáváme oběd a koupel. Ve městě Fierze chceme dotankovat, ale benzin mají až u třetí pumpy. Zastavují u nás tři auta. Jsou to Češi, kteří si vezou kajaky a budou zde sjíždět řeku Valbones. Doporučují nám kemp, který již mají vyzkoušený. Máme čas a tak si jedeme prozkoumat celé údolí Valbone, až tam, kam je to možné. Projíždíme velkým řečištěm, kde nás zastavují velké balvany. Otáčíme se a míříme do kempu, který nám doporučili naši krajani. Chatky jsou obsazené. Číšník nás vede k sousednímu domu a ukazuje nám dva pokoje. Jsme nadšeni a kývneme na ubytování. Máme tady z toho ale divný pocit. Skříně jsou plné oblečení a po pokoji rodinné fotky. Vypadá to, že nám místní uvolnili pokoj, abychom tu mohli přespat. K večeři se podává místní specialita – koza, ryba a hranolky. Po snídani se vydáváme do Prokletí a cestu nám znepříjemňuje déšť. Po cestičce šplháme hezky nahoru, ale v 1600 m.n.m. nás zastavuje sníh. Vzdáváme to a jedeme zase dolů, kde si dáváme u vodopádu oběd. Pak sjíždíme k hlavní cestě, kde si vyměňujeme poznatky francouzskými motorkáři. Ještě se stavíme u trajektů na přehradě Komani, ale ti už asi nikdy nevyplují. Odtud míříme do pohoří M. i Munelles, kde i nocujeme. Projíždíme cestou, která je rezavá, zřejmě od těžení rudy. Objevujeme zde i opuštěné štoly a zřejmě zde byl pracovní tábor. Důl je obehnaný ostnatým drátem a jsou zde i pozorovatelny pro odstřelovače. Cestou míjíme další doly a opuštěné ubytovny. Je to tady jako v nějakém filmu. Míříme k přehradě Ulez, kde budeme nocovat. Ráno si ještě zaplaveme a hurá směr pohoří M. i Skenderbeut. Cesta je ale stržená a tak hledáme jinou. Jedna nás dovede až k vodopádu, kde se nás ujímá domorodec. Vyvede nás s Tomem až na vrchol vodopádu. On v gumácích a my v jezdeckých botách si to za ním hezky šplháme po skále. Pohled ze shora je úžasný. Když jsme slezli dolů, vzal nás ke své sestře do příbytku, kde nám dali rakii a kozí mléko. Cestu jsme jinou nenašli a tak musíme pohoří objet. Ve městě Rreshen si kupujeme místní „buřty“, které si s chutí opečeme k obědu. Po jídle frčíme dál, ale krásná prašná cesta, po které jedeme, končí v odpadcích. Bereme to jedinou schůdnou cestou – řečištěm. Zhruba po kilometru se napojujeme na cestu, která vede do horského městečka Kruje a odtud šplháme až na vrchol. Je zde krásný výhled na moře a na Tiranu. Vracíme se zpátky do městečka a míříme do parku Kombetar. Vjíždíme do rozpadlého areálu, kde je hlavní budova, volejbalové hřiště a rozpadlé altánky. Jak jsme se později dozvěděli, areál tu nechal v šedesátých letech vybudovat Hodža. Po jeho pádu to zde chátrá. Je tu jen starý správce s manželkou. Součástí je i hotel, ale pro lepší pocit stavíme raději stany. Restaurace v hotelu je solidní a objednáváme si večeři. Nic jiného než kozu nemají. Za areálem už je jen stará kamenná cesta. Zkouška tlumičů a nakonec i nás. Po dvou hodinách vytřesení vjíždíme do městečka Burrel, kde nás vítá stará rozpadlá železárna. Na první pohled opuštěná, ale po chvilce motání kolem ní, přichází z ruin ochranka. Bereme za plyn a z města mizíme do hor, kde opět nacházíme důlní šachty. Tentokrát funkční. Odstavujeme čtyřkolky a jdeme šmejdit. Zkouším tlačit prázdný důlní vozík. Vše tu dělají ručně. Kurva těžká dřina. Nahoře na vrcholu na nás zase čekalo překvapení. Dvě jezera, několik bunkrů a nová hacienda. Z bunkrů jsou kozí a ovčí chlívky. Jeli jsme sem dvě hodiny z města. Autem by to trvalo dvakrát tolik. Čas tu asi nic neznamená. Na druhé straně sjíždíme zase dolů. Na dálku vidíme vojenský výcvikový tábor, kolem kterého musíme projet. Vojáci cvičí na louce vedle cesty. Když se dostáváme do těsné blízkosti, vidíme, že je to výcvik speciálních policejních jednotek. Obrněná nákladní i osobní auta. Muži v černém se i s výzbrojí naskládali podél cesty. Zvedám ruku a zdravím je. Oni salutují a s úsměvem nás pozorují, jak je postupně míjíme. Po kamenité cestě přijíždíme k horskému jezeru, kde s chutí kempujeme. Možná, že to vypadá, že se stále opakujeme s kempováním, ale komu by se chtělo lést do spacáku zpocený a zaprášený. Věci si vezeme jen nejnutnější, tak je třeba i si něco vyprat. Ráno nabíráme směr Elbasan (česky pevnost). Toto město je jedno z největších a nejstarších v Albánii. Už od 1. století, tehdy to bylo město římské. Nouze o památky nebylo. Za městem vzhůru do kopců. Překvapuje mě, kolik starých kamenitých cest tu je stále v dobrém stavu. Jízda po nich je otřesná, ale pro nákladní auta téměř nezničitelná. Přijíždíme k malému kaňonu, přes který vede lanová lávka. Tom zkouší po ní přejít, ale nevede se mu to. Není to jednoduché. Raději se jdeme podívat do soutěsky. Vody tu moc není, zato páchne po síře. Uvnitř se nám naskytne skvělá podívaná. Jedno místo musíme přeplavat, abychom mohli bádat dál. Zhruba po půl kilometru je tak úzká, že se tam nevejdeme. Vracíme se zpět ke čtyřkolkám a musíme najít místo na přenocování. Kolem je samé kamení nebo políčka. Nacházíme v nedalekém městečku hotel, ale parkování čtyřkolek před ním v rušném centru nepovažujeme za bezpečné, a tak pokračujeme dál. Zastavujeme za městem v jedné restauraci, kde si můžeme na zahradě postavit stany. Albánská vstřícnost nás neustále udivuje. Ráno se ale nemůžeme dostat přes řeku. Most co tu je, je dost široký, aby unesl naše plně naložené čtyřkolky, ale bohužel k němu vede jen pěší stezka a vody jsou zde hluboké. Zadáváme bod do GPS a necháváme to na ní. Cesta to byla náročná, místy neprůjezdná, ale do kaňonu Osumi jsme za deště dorazili. Nocujeme v úplně novém hotelu, jako první hosti. Při večeři si domlouváme na ráno rafting. Stejně prší a na raftu je to jedno, odkud na vás cáká voda. Chtěli jsme se podívat do kaňonu a takhle si ho krásně prohlédneme zevnitř. Ráno na nás už čeká raft, pádla a neopreny. Dostáváme školení v anglickém jazyce a hurá do vln. Bylo to krásné odreagování, ale pádlo za řídítka čtyřkolky nevyměním. Na hotelu převléknout do suchého a hurá na oběd. Jazyková bariera nás překvapila. Jehněčího a skopového jsme měli už dost, tak jsme si objednaly kuře, ale že nám každému dají celé grilované, jsme netušili. V jídelníčku ho moc nemají, a tak jsme byli středem pozornosti. Po vydatném obědě vyrážíme do hor. Po dvou hodinách šplhání zjišťujeme, že jsme zapomněly dotankovat. To byl velký problém. V horách nic nepotkáme. Vracíme se k řece a tam se rozhodujeme, že to riskneme jet podél ní, než se vracet, až za hotel. Je tam větší pravděpodobnost, že potkáme nějakou vesnici. Vjíždíme do parku P. K. Bredhi i Hotoves – Dangelli a projíždíme ho z větší části. Narážíme tu i na mramorový důl. To by u nás neprošlo a tady si s tím nelámou hlavu. Prostě je to třeba, tak těží. Od dolu už vede upravená šotolina, až do civilizace, kde konečně v městečku Permet dotankujeme. Čekali jsme, že nám postupně bude docházet benzín. Jakmile by se to stalo, byli jsme rozhodnuti vycucnout jednu mašinu a dolít druhou, aby alespoň jedna dojela s kanystry pro ropu. Už 50 km nám každému mrkalo hladové oko. Konečně i přestalo pršet. Dotankujeme a míříme do starobylého města Gjirokaster. Toto město je zaznamenáno na seznamu světového dědictví UNESCO. V roce 1908 se zde narodil albánský komunistický diktátor Enver Hodža. Ráno se rozdělujeme. Tom s Káťou jdou město prohlížet pěšky a já s Vladí jedeme na čtyřkolce. Je to zážitek projíždět starobylými uličkami a policisti vám ještě ukazují, jakým směrem máte jet, aby jste něco viděli. Z města míříme k Modrému oku - Blue Eye (albánsky: Syri i Kalter ) je to vodní pramen. Potápěči sestoupili do padesáti metrů, ale stále je nejasné, jaká je skutečná hloubka krasové díry o výtlaku 18,4 m3. Na hranice Řecka to máme už jen 30 km. Od Řeckých celníků jsme dostali kázání o kempování, ve volné přírodě ani náhodou. Ach jo. Jsme v EU. ? A na cenách je to také znát. Míříme do kaňonu Vikos který je vzdálen za hranicemi pouhých 50 km. Vesnička Menodendri u kaňonu je plná stylových kamenných hotýlků a jeden z nich využíváme. Ráno šplháme si 10 km za vesničku, tam končí cesta a dál jen pěšky. Procházka za to stála. Překrásné panorama před námi. Sjíždíme zpět do vesnice, kde je ještě jedna možnost nahlédnout do něj z kláštera. Na přítoku řek jsou ještě staré kamenné mosty, na které se samozřejmě jedeme podívat. Sjíždíme k prvnímu a zhruba 200 m jedeme po šotolině. Jediný offroad co jsme v Řecku zažili. Vše mají vyasfaltované, a když náhodou je nějaká odbočka, tak nikam nevede. Zlatá Albánie. Přejíždíme 15O km k moři, kde překračujeme zpět hranice do Albánie. Tam hned dotankujeme suché nádrže, oproti Řecku ( 45 Kč ) za levno ( 34 Kč ) a míříme na albánskou riviéru. Přijíždíme k přívozu a hned nás převáží přes řeku. Ptám se, kolik budeme platit - 1000 lek za čtyřkolku, což je 200 Kč. Zajímavé na tom je, že údajný převozník na druhé straně vystoupil a odešel. Že by jsme naletěli? Víc se sem už nevejde.
48 fotek, 17.8.2018, 43 zobrazení
Noví Kaskadéři se po krátké dovolené sešli opět na country večeru v Jundrově, na zahrádce hospůdky NA HŘIŠTI. Na hospůdce se opravuje střecha a tak budovu zdobilo lešení, které ale na půvabu hospůdky moc neubralo. Přišel se na nás podívat Waldemar Plch, legenda brněnské country, zpěvák a moderátor, muzikant Franta Suchý, který hraje v několika Kuřimských kapelách a i kytarista a zpěvák Zdenek Veselý, který se sice věnuje tvrdší muzice, ale za námi vždy rád přijde, poslechne a popřípadě poradí. Vzhledem k tomu, že jsme za posleních 14 dní, kdy jsme se sešli po dovolené, přišli o dva důležité kamarády, textaře a skladatele Karla Holoubka a našeho dlouholetého banjáka Jaru Zlámala, uctili jsme jejich památku. Jsme moc rádi, že se country večery NA HŘIŠLI chytly a že včechna místa byla obsazená. Příští country večer NA HŘIŠTI bude 21. září od 19 hod. Místa si zajistěte na tel: 776 849 876.
112 fotek, červen 2014, 177 zobrazení
Kdysi vyhlášený kemp,dnes zbyla pouze hlavní budova.
Po chatkách, bungalovech, hřišti,kurtech,tobogánu,minigolfu apod nezbylo nic.
35 fotek, 2.6.2007, 64 zobrazení | události
Úklid hřiště a budovy 2.6.2007
22 fotek, 5.12.2015, 27 zobrazení
Mikuláš na hřišti v Keramáku a rozsvícení vánočního stromu v parku vedle budovy úřadu...
213 fotek, říjen 2013, 51 zobrazení
Za vítkovickou synagogou – další akce okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu

Okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu chystá další okrašlovací akci. Proběhne ve čtvrtek 24. 10. 2013 v 10 hodin na hřišti střední odborné školy AHOL v Ostravě-Vítkovicích.Výstava Ostravské synagogy.

Tentokrát chceme připomenout deportaci židů z Moravské Ostravy do Niska nad Sanem, která se odehrála v říjnu 1939 – šlo přitom o vůbec první transport v historii holocaustu. Událost chceme připomenout okrášlením místa, na kterém dříve stála synagoga v Ostravě-Vítkovicích. Toto místo jsme nevybrali náhodou, šlo o vůbec první vypálenou ostravskou synagogu.

Vítkovický templ navrhl přední ostravský architekt a stavitel Felix Neumann. Stavbu pojal jako samostatně stojící halovou dvoupodlažní budovu o rozměrech 26 x 17 metrů s dvojicí věží v průčelí. Vstupovalo se do ní trojicí mohutných dveří, tvořících součást hlavního jihozápadního průčelí, jehož dominantní vzhled se dvěma věžemi a velkým půlkruhovým oknem s motivem šesticípé hvězdy později poněkud potlačila stavba německé obecné a měšťanské školy dívčí na dnešním náměstí Jiřího z Poděbrad. V prostoru chrámové lodi bylo 160 míst k sezení, hlavní galerie obsahovala 66 míst a na dvě boční galerie se vešlo po 36 osobách. Pozemek, na němž synagoga stála, oddělovalo od ulice železné oplocení na cihlové podezdívce se vstupní brankou. Templ byl vysvěcen 19. září 1911, o osmadvacet let později, 24. května, jej jako vůbec první ostravskou synagogu vypálili nacisté. Po odklizení trosek zde bylo v roce 1941 zřízeno školní hřiště a jako školní hřiště slouží pozemek dodnes. V následujících červnových dnech pak padly za oběť nacistickému řádění další ostravské synagogy. Řada míst, kde stavby stály, přitom dodnes zůstává v anonymitě.

Osud, který postihl židovské synagogy, čekal i na jejich návštěvníky. Pod přímým vedením Adolfa Eichmanna byly už v říjnu roku 1939 z Ostravy vypravovány židovské transporty. Z deseti tisíc ostravských Židů zahynulo v nacistických koncentračních táborech 80 procent. Většina z těch, kteří se vrátili, emigrovala do Izraele. Dnes se v celém Moravskoslezském kraji k židovské komunitě hlásí asi 110 lidí.

Okrašlování začneme na pozemku hřiště AHOL-SOŠ, na kterém vytvořímez kamínků nasbíraných symbolicky na šesti významných místech Ostravy pomníček ve tvaru původního půdorysu synagogy. Do půdorysu pak akademický malíř Karol Hercík vloží repliku kachle z vítkovického templu. Vítkovickou synagogu připomene i pamětní cedule s fotografiemi a krátkým textem reflektujícím její historii. Na místě zároveň vyvěsíme panely připomínající zajímavé momenty a osobnosti vítkovické historie, které nám poskytl Dům u šraněk, kde sídlí muzeum vítkovické historie a také kronikářka tohoto městského obvodu Lenka Kocierzová. V budově školy pak veřejnost může zhlédnout krátký dokument studentů audiovizuální tvorby Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity a Občanského sdružení PANT s názvemHolocaust v životě Luďka Eliáše. Luděk Eliáš, který přežil Osvětim, pak s návštěvníky akce krátce pobeseduje. Závěr okrašlovacího happeningu obstarávernisáž výstavy, která představuje historii ostravských synagog v kresbách.

Obrovské díky Okrašlovacímu spolku při Fiducii v Ostravě.

Foto: Hana Papežová, Dušan Stračánek
53 fotek, 5.6.2009, 132 zobrazení | koníčky, lidé, oslavy, sport, zábava
Fotografie z jednoho dne oslav Dny Kralup - Akce Hrátky dětí na hřišti TJ Sokol Kralupy nad Vltavou a okolních budovách.
Fotografie ukázky oddílu Judo Kralupy nad Vltavou na této akci.
Výběr nejzajímavějších TOP50 fotografií.
316 fotek, 5.6.2009, 345 zobrazení | děti, kultura, lidé, města, sport
Fotografie z jednoho dne oslav Dny Kralup - Akce Hrátky dětí na hřišti TJ Sokol Kralupy nad Vltavou a okolních budovách. Většina fotografií se zaměřuje na ukázky oddílu Judo Kralupy nad Vltavou na této akci.
88 fotek, duben až srpen 2010, 361 zobrazení | lidé, práce, události
Občanské sdružení Přátelé Pecínova po papírové válce zahájilo práce na výstavbě víceúčelového hřiště. Nechybí nadšení, ale finanční zdroje.
Stačily 4 měsíce a místo zanedbaného plácku pod kanálem se vylouplo předpisové antukové hřiště, kolem něhož se právě začal budovat plot.
4 fotky, 22.4.2010, 193 zobrazení
Ve čtvrtek 22. dubna 2010 se naše ŠD zúčastnila akce Malování ke Dni Země, kterou pořádal DDM Matýsek. Na hřišti za budovou kláštera si děti vyzkoušely ekologicky zaměřené aktivity, malovaly na chodník, tvořily lesní skřítky do soutěženebo si nechaly namalovat obrázek na tvář.
68 fotek, 3.11.2011, 326 zobrazení | děti, kultura, lidé, města, zábava
Ve čtvrtek 3.11.2011 proběhlo slavnostní otevření budovy Střediska volného času Včelín za účasi starosty Města Bystřice pod Hostýnem Mgr. Z.Pánka a místostarostky Mgr. V. Bělíkové. Na úvod za slunečného podzimního počasí zazpívaly děti ze Sborečku při ZŠ T.G.Masaryka pod vedením Mgr. Martiny Ryškové, poté vystoupily děti ze včelínského tanečního kroužku se svou lektorkou Věrou Obkráčilovou. Všichni zúčastnění měli možnost si prohlédnout nově zrekonstruované prostory staré vily Františka Ondrúška, kde vznikla nová herna, výtvarná klubovna, taneční sál, jazyková učebna, posilovna, půdní prostor je vyhrazen pro kroužek RC modelů. V areálu zahrady mají děti k dispozici lanové centrum, multifunkční hřiště a lezeckou stěnu. V letošním školním roce jsme pro děti i dospělé otevřeli přes 30 kroužků. Těšíme se na Vás!
13 fotek, 6.12.2015, 83 zobrazení | architektura, cestování, dokumenty, koníčky, ostatní
Na Aksamitově\Kateřinské ulici je městská tržnice postavená v r. 1898 s německou pancéřovou střílnou na jihovýchodní straně budovy tržnice, vybudovanou za 2.světové války.
8 fotek, 4.10.2008, 375 zobrazení
V sobotu 4.10 proběhl ve Střelné jubilejní 10.ročník Břachova běhu. Slavnostní atmosféru podpořilo slavnostní zprovoznění Multifunčkního hřiště pod budovou bývalé školy ve Střelné.
16 fotek, 31.5.2013, 33 zobrazení
V měsíci červnu jsme se zapojili do dvou soutěží. První soutěž S Rabáskem o nové hřiště. A protože nové hřiště už máme, tak nás zaujala 2. cena a to veliká trampolína pro děti. Největším a hlavním soutěžním úkolem bylo vyrobit panáčka Rabáska z jakéhokoli ekologicky zpracovatelného materiálu. Našeho Rabáska jsme pak vystavili před budovou školky, vyfotili jsme ho a vyvěsili na stránky www.soutezeprodeti.cz. Rodiče měli za úkol posílat hlasy.
419 fotek, 19.5.2014, 275 zobrazení
První den školy v přírodě je za námi. Ubytování je velice hezké, budova je nová, pěkně zařízená. Také jídlo je dobré, vaří nám pan kuchař. Počasí nám přeje, dnes jsme byli do 19:30 venku. K dispozici máme velkou zahradu, lanovku, hrací loď, trampolínu i pískové hřiště. Okolní příroda je nádherná.

Děti jsou zatím v pohodě, nikdo nepláče, ale nezastíráme, že nějaká ta slzička před spaním ukápla. Už se všichni těšíme na zítřek.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.