Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 39 výsledků (0,1055 sekund)

reklama
28 fotek, 18.9.2016, 23 zobrazení
6 fotek, 28.6.2015, 16 zobrazení | auta, cestování, krajina, příroda
Letos na Štědrý den panovalo krásné, spíše podzimní počasí. Sluníčko krásně svítilo a tak jsem neodolal a vyrazil na menší vyjížďku na svém skútru Kymco Agility City 125. Najel jsem cca 74km po okolí.
34 fotek, 13.10.2009, 77 zobrazení
V Norfolku jsme si uskutecnili svuj sen videt tulene ve volne prirode. Z malebne vesnicky Blakeney pravidelne odjizdeji lodky s turisty, aby se podivali na mistni kolonii tulenu, ktera cita asi 500 kusu. Tuleni se vubec nenechali rusit a spis si nas pri vyvalovani speku na plazi prohlizeli, asi si rikali: "Aaaa, dalsi turisti, tak Pepo, zamavej!" (jeden fakt maval nebo se spis ovival ploutvi nebo packou nebo co to ma). V Britanii je asi 40 % svetove populace tulenu kuzelozubych (pro normalni jedince to jsou gray seals, ten cesky nazev je vice nez krkolomny, holt ceska kreativita).
123 fotek a 2 videa, březen 2016, 81 zobrazení
Akce Kinematograf na BC se mi moc líbila. Celou sobotu se promítaly všelijaké dobové filmy, k večeru měl Honzik Čmuda připravenou obrázkovou prezentaci na téma táboření, většina byla spíš na tema indiánů, týpí, inity atd takže za lektora byl většinou Hasák a bylo vidět že se mezi rudochama pohybuje taky už pěkných pár let :-) Honza pak pustil i asi 20 minutovou videoukázku "stavba týpí" také s komentářem od Hasáka, nakonec přišly na řadu i šeltry. Pak měl Carlos moc pěknou a velmi vyčerpávající přednášku o dekách která byla doplněna také obrázkovou projekcí. Bylo to moc pěkné a myslim že jsme s tím strávili skoro 3 hodiny. Děkuji všem "lektorům" a těším se na nějakou podobnou další akci :-)
94 fotek, 3.6.2011, 115 zobrazení | cestování, krajina, příroda, země
Začátek všeho co jsem ještě nezažil. Let 747 do největšího města na světě, kde žije prý už 28 milionů lidí, procházka jím, nebo spíš několika hodinová projížďka a druhé největší náměstí na světě. Málem jsme se staly zatčenými neustále ozbrojenými policajty v neprůstřelných vestách za pití piva na ulici.
74 fotek, 4.5.2015, 69 zobrazení
(West) Palm Beach Par 3 GC, příjemná záležitost na poloostrově hned vedle vil co pod 50 mil. USD nejdou...škoda že těch parů nebylo víc. Ale od moře to hodně foukalo, na pláži červené vlajky a nikdo. Pak do města, oběd v the BRIO pizzerii, pak The Breakers Hotel, ubytko pro horních 1000 obyvatel světa + jejich doprovodné modelky. Na letišti v Miami nám auto očichával policejní pes, co měl chut na výbušniny, tady jsme prošli celý hotel a nedostali jsme se jen do privat Swimming poolu a to jen proto, že tam byla privat party. Zbytek odpoledne procházka po nejdražší ulici Palm Beach Worth avenue, spíš jsme pokukovali po nabídce realit a galerií, než by nás zajímaly nákupy předražených jacht. Přes Edwin Watts Golf shop návrat na základnu, dneska budeme živořit u TV a cpát se sendviči a nachos. Zítra volný den - bez golfu.
19 fotek, červenec 2013 až listopad 2014, 1 299 zobrazení
Ranní cvičení (rituál), které již po měsíci cvičení před 5-ti lety, autora tohoto příspěvku-zprostředkovatele, zachránilo před operací páteře :-) Je ve své ne- i materiální a hluboké podstatě fyzickým, duševním a duchovním rituálem, kterému hranice určuje jen naše představivost a vytrvalost..
Začínáme po probuzení v posteli, než vstaneme, nemyslíme na nic a pokud, tak na propojení těla, duše, vesmíru, na své doznívající sny (do případných přicházejících myšlenek nedáváme energii).. Základem je 3x každý cvik, práce s dechem, u některých cviků zatnutí vnitřních svalů (hýždě, břicho) před zahájením cviku, výdrž dechu a zatnutí (tam kde je) po celou dobu cviku, pomalu do uvolnění, absolutní uvolnění mezi cviky-úkony. Nechme rozkvést prožitkovou a ušlechtilou představivost u jednotlivých cviků jak nám bude přicházet, např: pokora, odpuštění, odevzdání a důvěra, vytrvalost, zvířecí vlastnosti a prožitky, nadhled, překlenutí překážek, pobyt v lůně, rovnost, cílevědomost, cit, všeobjímající láska. Účinná je také představivost blahodárnosti, protažení a proudění energie.. Po cvičení je dobré zařadit hygienu, vlažná a na závěr studená sprcha celého těla s působením na místa která chceme léčit nebo oživit, s pocitem očisty od nočních prožitků a vjemů, následně se osvědčilo vítání 4 světových stran s vizualizací přijímání a dávání, nebo pozdrav slunci - nejlépe venku, na balkoně, ve volné prostoru, hlavně pravidelně a kdekoliv(cvičíme-li s někým dalším, obejmeme se na závěr cvičení, s hlubokým prožitkem a vnímáním, každé ráno jiným :-) .. Máme-li možnost cvičit bez oblečení, dovolíme energii proudění bez překážek - fyzických i duševních .. Enjoy :-)

PS: cvičení trvá cca 5-10 min, podle našich ranních možností (které lze snadno ovlivnit posunutím buzení o 5-10 min dříve), má větší efektivitu a význam po probuzení v uvolnění, než kdykoliv během dne, kdy je tělo již ve svých paměťových modech.. Připravíme-li si materiální záležitosti a postupy do druhého dne v podvečer dne předchozího, umožníme tím být při ranních rituálech co nejdéle sami se sebou, svojí podstatou, cestou, posláním a prospěšností nejen pro začínající den..

Cvičme pravdivě a otevřeně kdekoliv, před kýmkoliv, na lačno a ucítíme-li účinky, vylepšujme a upravujme podle citu, posílejme s vlastním doporučením dále ..

...
Příběh pokračuje mimořádnou událostí v červnu r. 2014, v lavině na úbočí Mt. Blancu, po které měla následovat totální výměna dvou plotýnek v bederní páteři, zcela vyhřezlých následkem destruktivních sil při pádu z 20 m skály a 250m svezení v rozdrcených blocích ledových séraků na Bossonském ledovci. Váhal jsem, jestli necitlivost nohy a neschopnost chůze s extrémními bolestmi mám řešit velkou operací, při níž je přístup skrze dutinu břišní a následná fixace tři obratlů, což ortopedické odd vidělo jako jediný způsob léčby..
3 dny před výkonem jsem plánovanou operaci zrušil, z nemocnice se s pomocí dopravil domů na Sněžník a postupně se zcela vyléčil díky:

- plavání s postupním výkonem na 1 km denně, do odeznění potíží
- chůze naboso 3x týdne 2-5 km
- užívání tinktury se zázračnou bylinou Bělotrnu kulatohlavému
- cvičení jogy pod vedením skvělého učitele Petra Němečka www.joga999.cz
- ranní cvičení popsané slovem i obrazem zde na rajce.net, postupně spíše z náznaků, až po elasticitu jako před úrazem
- několika terapiím Dornovy metody, kterou jsem pak z vděčnosti absolvoval i jako žák v kurzu u žákyně samotného vynálezce, nyní skvělé lektorky a terapeutky Zuzany Prouzové a Jožky Púry a nadále ji užívám při masážích a terapiích, které poskytuji klientům na Sněžníku a okolí :-)

Tři měsíce po úrazu jsem stanul na nejvyšší hoře Rakouska Grossglockner a o měsíc později opět v oblasti Mt. Blancu. Nyní v ještě lepší kondici než předtím..

www.chaloupka-sneznik.cz
97 fotek, červenec 2016 až březen 2017, 209 zobrazení | příroda
Dawson City - město zlaté horečky
Dawson je druhým největším městem kanadského teritoria Yukon. Leží na soutoku řek Klondike a Yukon 530 kilometrů severně od hlavního města Whitehorse. Do nejbližší civilizace je to hodně daleko, pokud bychom si chtěli třeba nakoupit v sousedním městě, pak to bude minimálně 300 kilometrů do osady Tok na Aljašce, kde je jeden supermarket s potravinami my jsme se chytre v Toku zasobili.
Dawson City
Rozloha: 32 km?
Počet obyvatel: 1 340
Z odhadovaného počtu až 40 000 lidí, kteří do Dawsonu přišli, jich zhruba 15 000 začalo s hledáním zlata, z nich asi 4 000 na zlato narazilo, ale pouhých pár set lidí na zlatě zbohatlo. Nejznámějšími zlatonosnými potoky byly Bonanza, Eldorádo (její přítok) a Hunker Creek. Na nich bylo provedeno zhruba 10 000 záborů. Zábor znamenal délku 150 m potoka včetně okolí až po svahy údolí. Později byl snížen na polovinu.
Podnebí je subarktické, město leží nedaleko od polárního kruhu. Zimy sem přinášejí velké množství sněhu a hluboké mrazy přesahující i -40 °C. V létě naopak může být i okolo 30 °C.
Pokud někde uslyšíme Dawson či Dawson City, nejspíš si hned představíme zlato, které město proslavilo. Nebýt jej, nejspíš by dnes na mapě byla jen malá usedlost na soutoku dvou řek.
Geolog George Mercer Dawson vedl expedici, která v roce 1887 prováděla mapování a vytyčení oblasti Yukon, která byla tehdy pouze součástí Northwest Territories. Na cestě ho doprovázel i geodet William Ogilvie. Jejich úkolem bylo mimo jiné i vytyčení mezinárodní hranice s Aljaškou, která prochází 149. poledníkem.
Přestože Dawsona po celý život trápily různé nemoci, provedl vytyčovací práce v oblasti západu Kanady v mnohem větším rozsahu než kdokoliv jiný po něm.
Přestože v životě nevstoupil na území města, které nese jeho jméno, předpověděl téměř 10 let před zlatou horečkou na Klondiku, že právě okolí řeky Yukon bude jednou místem obrovského naleziště zlata.
William Ogilvie provedl v lednu 1897 oficiální vytyčení města na žádost Josepha Francise Ladue a jeho partnera Artura Harpa. Byl to právě Ogilvie, kdo navrhl, aby bylo město nakonec pojmenováno podle jeho šéfa G. M. Dawsona.
Joseph Ladue měl to štěstí, že byl jedním z těch, kteří prospektovali v oblasti Klondiku a blízkého okolí, když tu bylo v srpnu 1896 objeveno zlato, a proto si jen pár dní nato zakoupil pozemky okolo ústí Klondiku do Yukonu v rozsahu zhruba 65 hektarů. A právě tam vyrostlo budoucí město Dawson.
Zaregistroval si i několik bohatých zlatonosných polí, ve městě zřídil obchod a první saloon. To vše mu umožnilo odejít z Klondiku jako velice bohatý člověk ještě předtím, než sem dorazily desítky tisíc zlatokopů. To bylo v létě 1897.
Dne 16. 8. 1896 došlo k objevení zlata na říčce Rabbit Creek, která byla hned nato přejmenována na Bonanzu. Slovo bonanza pochází ze španělštiny a znamená bezvětří, klidné moře, ale i pěkné počasí. Přeneseně se pak ujalo pro označení rychlého nárůstu něčeho dobrého, drahého, prosperity, rychlého zbohatnutí.
Jako oficiální objevitelé zlata na Bonanze se uvádí: Kate Carmack (původním jménem Shaaw Tláa), její bratr Skookum Jim neboli Jim Mason (Keish), jejich synovec Dawson Charlie (Káa Goox) a manžel Kate George Washington Carmack. Dalším prospektorem, který hledal zlato na Indian River, byl Robert Henderson. A byl to právě on, kdo jako první v oblasti Klondiku zlato našel a začal rýžovat.V čem byla Bonanza tak výjimečná, byla velikost zlatých nugátů. Kvalitní zábor bylo vždy nutné zaregistrovat u Northwest Mounted Police (NWMP), což byla kanadská jízdní policie dohlížející na tuto oblast. Sídlo měla ve Fortymile River.
Trvalo téměř rok, než se o nálezu dozvěděl svět. První parník Excelsior s nákladem zlata dorazil do San Francisca v červenci 1897. S ním do oblasti přijelo i 5000 zlatokopů. Než se však na Klondike dostali, byly již téměř všechny zlatonosné pozemky rozebrané a nově příchozím nezbylo než pracovat pro někoho jiného, nebo se nechat zaměstnat ve službách. Ty prosperovaly více než těžba zlata. V roce 1898 žilo v Dawsonu a jeho blízkém okolí cca 30 000 – 40 000 lidí. Stal se tak největším kanadským městem na západ od Winnipegu.
V dubnu 1899 zachvátil město obrovský požár. Více jak 120 budov lehlo popelem. Netrvalo dlouho a velké množství zlatokopů bylo nuceno opustit Klondike, a to hlavně západním směrem do aljašského Nome na pobřeží Beringova moře, kde byla opět objevena celkem velká naleziště zlata přímo na plážích. Roku 1904 byl Dawsonu přidělen statut města a změněno jméno na City of Dawson. Od té doby je tedy město známé spíše jako Dawson City. V první dekádě 20. století po odchodu obrovského množství lidí se postupně přecházelo na strojovou těžbu zlata. V další dekádě nastal dost znatelný útlum a úpadek města. Ten se ještě zvýraznil v průběhu 2. světové války, kdy byla těžba zastavena. Po válce dostavěná transaljašská silnice se postarala o růst města Whitehorse a krátce poté bylo hlavní město Yukonu přemístěno z Dawsonu právě sem. Psal se rok 1953. V 60. letech správa kanadských národních parků započala s rekonstrukcí některých památkových budov ve městě.
Mnozí čeští turisté navštíví hrob známého českého usedlíka, polárníka, dobrodruha a náčelníka eskymáků Jana Eskymo Welzla.
Autor Irena Reiterová America Tours
1 fotka, 11.9.2013, 37 zobrazení
Na hostelu jsou hodní a kufry nám ještě uschovají. Je půlnoc, my nemáme kde spát a v tuhle dobu se tu moc věcí nedá dělat. Jdeme tedy zkusit štěstí na autobus. zastávku. Smůla. Hlídkují tu chlupatí a dovnitř pustí jen ty, co mají platný lístek. Tak tady se dnes nevyspíme. Napadne nás zajít teda do kina. Smůla #2. Všechny kina jsou již zavřené. Je něco po druhé ráno. Jdeme si sednou na schody na Times square a vymyslet, co dál. Po půl hodině nás to tu už nebaví a rozhodneme se jít vyspat na jižní cíp Manhattnu, do Battery parku. Po cestě ještě něco málo sníme, v parku jsme asi v 5 ráno a máme štěstí. Lavičky jsou sice tvrdý a komárů je tu jak na Floridě, ale policajti tu neotravují, takže se tu necelý tři hoďky, v symbióze s místním bezdomovce, vyspíme. Asi v 8 rozlámaní vstáváme, vyzvedáváme lístky na Sochu Svobody, jdeme něco sníst v nedalekém Subwayi a někdy před 10 vyrážíme na lodi vstříc One and Only Statue of Liberty. Lístky máme až do koruny sochy, odkud je výhled ale dost mizerný. Další výhled je asi v 2/5 sochy. Pozorujeme Manhattan, který je z půlky v mlze a z půlky obalený ve smogu, jde vidět i Brooklyn a na druhé straně ostrova New Jersey. My už ale bereme loďku zpět, normálně se jezdí ještě na Ellis Island, který je ale pořád zavřený po řádění hurikánu z před 3/4(?) roku. Pomalým tempem si to šinem na hostel pro kufry, po cestě ještě zastavujeme v pár vytipovaných obchodech. Asi v půlce trasy se rozdělujeme, protože Jarda chce prošmejdit pár dalších obchodů, ale já už to ho mám až po uši. Sraz máme v 15 na hostelu. Sám se nakonec zdržím v obchodě s botami, kde probíhá totální likvidace. Na hostel dorazím zhruba 15:20. Jarda už tu kufry nemám, tak vyrážím, docela ve spěchu, vstříc metro -> letiště (letí nám to v 6). Mám štěstí, na metro čekám asi 5 vteřin, na airtrain zhruba 20, takže vše jen tak tak stihnu a na letišti jsem v 16:45 a kufry vám na letadlo vezmou nejpozději v 17:00. Zpocený, smradlavý, ale šťastný postávám ve frontě a vyhlížím, jestli neuvidím Jardu. A teď již můžu prozradit, že neuvidím. Jarda dorazil na letiště pár minutek po páté, takže mu nebyli ochotni vzít kufr a Jarda se tedy rozhodl posunout letenku, což ho vyšlo na nemilých 250 dolarů. No, oba jsme nakonec ale dorazili ve zdraví domů.
Spaní - letadlo domů (spíš dívání se na filmy), zdarma.
46 fotek, 15.3.2008, 70 zobrazení
Stavba hlavní části katedrály Notre-Dame začala r.1163 a její dokončení zabralo 167 let. Její charakteristický architektonický styl - vytvářející přechod od románského ke gotickému slohu - byl nazván perfektní reprezentací středověké architektury. Původní architekt je neznámý, ale za velkou část práce provedené ve 13.století je zodpovědný Pierre de Montreuil (zůčastnil se i stavby Sainte-Chapelle). Současný stav katedrály je dílem Eugene Viollet-le-Duca, jenž se od r.1845 do r.1863 pilně věnoval restauraci katedrály po zničujících následcích 18.století, způsobeným spíše předrevolučními zásahy než revolucionáři, kteří později odstranili náboženské symboly. Drahou restauraci chrámu podpořil slavný román Victora Huga Zvoník od matky boží. Notre-Dame byla svědkem mnoha událostí:r.1239 tu zde procházelo procesí bosého Ludvíka IX. nesoucího svůj svatý poklad, Kristovu trnovou korunu, r. 1430 korunovace Jindřicha VI. Anglického na krále Francie a Napoleon se zde sám korunoval na císaře
67 fotek, 11.4.2015, 302 zobrazení | krajina, makro, příroda
Letošní návštěva oproti té loňské byla tak trochu odlišná - zaprvé byla o dva týdny později a i tak příli brzy na většinu konikleců a zadruhé jsem vyrazil mnohem dřív - tj. vstávání po třetí ráno, noční cesta autem a čekání na svítání až na vrcholku Lysé hory, na které se rozkládá PR Holý vrch. Noc byla překvapivě teplá, jako v létě. Se svítáním však začalo foukat a citelně se ochladilo. Kromě zastávky na PR Holý vrch jsem se pak stavil jetě na PP Hradiště a PP Tobiášův vrch v odlehlé západní části Českého Středohoří. Na všech těchto lokalitách se spolu vyskytují dva naše druhy konikleců - prvním je koniklec luční český a druhým je symol Českého středohoří - kriticky ohrožený koniklec otevřený. I přes čerstvé informace od Mirka "kibice", které jsem od něho dopředu získal, jsem se rozhodl jet. Ano, na koniklece v této části ČS bylo jetě brzy. Ale jsem tvrdohlavý a jinou možnost jsem letos už mít nemusel. Nakonec se to vyplatilo. Sice opravdu bylo ješště brzy a zhruba 14 dní bych počkal a bylo by to ideální (podle počasí), ale i tak se prá hezkých rostlinek našlo. Bohužel takto brzy ráno ještě nebyly otevřené květy ani zde ani o něco později na Hradišti. Oproti loňsku jsem si našel nové místečko, kde tito krasavci kvetou - byl tam jeden odkvétající trsík, ale kolem v mechu a trávě plno dalších většinou osamocených, poupat tohoto vázcného klenotu. Bohužel populace koniklece otevřeného čítá dnes na Holém vrchu spíše jen desítky kusů, ještě v sedmdesátých letech to byly tiséce, možná desetitísíce jedinců, podobně, jako to vypadá s koniklecem velkokvětým na moravských lokalitách - např. Kamenný vrch v Brně.
40 fotek, 3.1.2012, 369 zobrazení | krajina, příroda
ortel je výrazný znělcový vrch kupovitého tvaru, který leží asi 3 km jižně od cvikova. na jeho protáhlém temeni vystupuje několik skalek s vyvinutou deskovitou odlučností. dříve byl považován za pohanské kultovní místo a podle pověstí na něm bývalo cvikovské popraviště. mnozí lidé tvrdí, že zde cítí negativní energii. já jsem zde měl spíš opačné pocity.
399 fotek, duben 2011, 109 zobrazení
* první den "pochůzka" po Oslu: city hall, Aker brygge, national theatre, Vigeland Sculpture Park, hřbitov a Henrik Ibsen, Damstredet, čtvrť umělců, kteří zabrali bývalé továrny, The Norwegian National Opera & Ballet, pevnost Akershus...a taaak dále
* druhý den máme zadara oslo pass (mhd, free vstupy) a tak frčíme lodičkou do Fram museua, a Viking Ship museum poté metrem-spíše nadzemkou na skokánek Holmenkollen...poté hledáme jezera, která jsou ještě pod ledem a zpět k centru na baštu-"tousty" se salátem a tím co si člověk objedná..ještě jukneme na večerní Aker brygge a zpět na hostel Anker
* poslední den v Tonsbergu a na konci světa-Verdens Ende
29 fotek, 28.8.2011, 11 zobrazení
Výlet do Heilderbergu byl zajímavý. V Heidelbergu bych chtěla být studentem. V podstatě to je malé univerzitní městečko s hradem, který čítá už základy římské....hlavní třída nic moc, připomínala mi jakoukoli jinou, třeba tu Na Příkopech v Praze. Mě zaujaly spíš boční uličky. Ty malé, nenápadné. V jedné jsme našli takovou malou "irskou" hospůdku s wi-fi, kde jsme se docela slušně a ne draze nacpali. Prostě - pro studenty ráj!
117 fotek a 3 videa, červenec 2014, 53 zobrazení
Den třetí – 19.7.2014 najeto 316km
Rano po snidani odjizdime nalehko na jizdu pres 6 pass. Jako prvni nas po vylete okolo jezera Obsee ceka Brunnig pass pres Innerkirchen na Susten pass, pak davame Furka pass jen vychodni cast a zpet do Andermattu, kde nakupujeme na nedeli kdy bude vsude zavreno a ma prset. Pak si davame kompletni starou Gotthard strasse az nahoru na Gotthard pass. Par fotek a wurst za 5CHF a taky frajer motorkar s vozickem na trikolovym Sportsteru. Pokracujeme na Nufenen pass a davame na otocku zapadni cast Furka passu. Pocasi se zacina kazit, nicmene zatim neleje. Na Grimsel passu odbocujeme jednosmerkou na vylet k Oberersee, tam jsme loni nemohli protoze byla zasypana snehem (v cervenci ;)) Pak uz upalujeme do kempu, cestou jeste koupit studeny pivka a zase koupel v jezere. Mezitim se vedle nas ubytuje rodinka a zkousi seznamku v nemcine, anglicky neumi a pak z pani vypadne, ze je ze Slovenska, ale slovenstinu si pry uz nepamatuje. Spis se ji ale nechce mluvit, asi uz se citi jako 100% Svycarka a stydi se za svuj puvod, krava.
68 fotek, květen až září 2016, 145 zobrazení
Minulý týden jsem byl v rámci mapování západočeského trampingu pozván do Kalikovského mlýna, kde se schází kamarádi z širšího společenství traperů, jezdících v polovině 60.let na Úterský potok pod Trpísty, na bunkr Fenix, ale samozřejmě i jinam. V sobotu jsme se pak s Hannah zúčastnili potlachu kozolupské T.O. Vopičácí, kteří letos slaví 30.výročí. Tento víkend byla ještě řada dalších akcí, takže se nás sešlo jen asi 40 lidiček, ale v tomto komorním pojetí to bylo zase zajímavé v tom, že byl čas pokecat se všemi známými i novými kamarády a taky: kluci pekli berana, takže toho na každého zbylo víc! Pivečko jako malvaz to jen umocňovalo, jo a místo, kde se nachází tlachoviště, je báječné! Říkají tomu „Cihelna“, ale podle mého, to bylo spíše místo, kde se jen těžila hlína na výrobu cihel, tzv. hliník neboli hliniště. Je to jen kousek za obcí Kozolupy a my to měli autem zpátky do City jen 18 minut!! Nebo jsme letěli?
37 fotek, 16.4.2016, 53 zobrazení | auta, dokumenty, koníčky, sport, zábava
Motocyklové závody v Brně. Co k nim říci? Tradice jako hrom. I z pohledu světa tu máme rodinné stříbro. Bohužel se o něj neumíme starat. Místo abychom ho cídily je předmětem tahanic, sporů a pár koucourů v něm cítí tučné sousto.
Stesky stranou, o víkendu se jelo české mistrovství. Skutečné sportovce jsem nechal stranou. Spíše jsem se věnoval strojů, které jsou mnohdy i mnohem starší než já. A byla by škoda se na ně dívat moderní optikou. Proto jsem sáhl po Polaroidu a Sovětskému kompaktu Lomo. Zatím tedy jen v editoru, ale časem, kdo ví. Přeji příjemnou zábavu.
36 fotek, 16.7.2016, 360 zobrazení | koníčky, kultura, lidé, města, umělecké
OD EXTÁZE PO OBECNOU ŠKOLU
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Město Bystřice pod Hostýnem zve na neobvyklou výstavu Československý filmový plakát 1930 – 1992. Unikátní sbírku vlastní sběratel a filmový znalec Vítězslav Tichý.
„Osobnost Vítězslava Tichého, dlouholetého občana Bystřice pod Hostýnem, známe jako pořadatele filmových akcí. Prosadil zde kulturní události, třeba besedy s osobnostmi našeho regionu. Na setkání zval i významné osobnosti filmového života. Také založil filmový festival,“ představil místostarosta Pavel Malének při vernisáži sběratele, který proslavil historii českého filmu.
Zájem o český film proměnil Vítězslav Tichý v pozoruhodnou sbírku. Kromě filmů samotných nashromáždil množství materiálu s filmem souvisejícím. Na plakáty, kterých počítá na dva tisíce, má doma dokonce speciální stojany. „Sám jsem je ani nevyhledával, ty plakáty mi vozili z kin. Nejsem znalec, spíš mě zajímají z historického hlediska,“ podotkl skromně Tichý, který v zámku představil jen zlomek kolekce.
V sálech jsou k vidění plakáty známých československých filmů 30. let i filmů méně známých, jejichž plakáty vytvořili renomovaní českoslovenští výtvarníci. „Nejstarší je z roku 1929 k filmu Extáze, mám i starší, ale ty snímky nejsou tak známé. Prvorepublikových plakátů čítám asi 120,“ dodal Vítězslav Tichý. Zájemci se mohou těšit na osobní setkání se sběratelem při komentované prohlídce výstavy v sobotu 6. srpna.
46 fotek, 11.5.2014, 175 zobrazení | koníčky, krajina, makro, příroda, země
Toto je první ze série alb věnovaných našemu výletu za orchidejemi Litoměřicka a Českého Středohoří. Po brzkém vstávání tak, abych v šest vyrazil a kolem půl osmé byl na místě srazu u první lokality mě čekala cesta krajinou krásných kopců ozářených vycházejícím sluncem. Celý výlet se nadmíru vyvedl - stihli jsme co jsme chtěli a pršelo jen občas.

První lokalitou u místa srazu byla dvojice louk na Litoměřicku zhruba v půlce mezi CHKO České Středohoří a CHKO Kokořínsko. Tato lokalita nemá jméno a není pod žádným maloplošně ani velkoplošně chráněným územím, takže nebudu uvádět bližší informace o jejím umístění.

Tato dvojce strmých luk je domovem celé řady zajímavých rostlin, z nihž nejdůležitější je určitě výskyt pěkné populace tořičče hmyzonosného. Na Moravě se tento druh nevyskytuje. Je to nenápadná orchidej (max 50cm, ale spíše menší a v trávě prakticky neviditelná, dokud nejste téměř u ní - proto pozor aby se nezašlápla!) s několika tvarově zajímavými květy rostoucí na sušších lukách, křovinatých stráních (tento případ) nebo v řídkých borech (k těm se ještě dostaneme). Podkladem musí pro něho být vápnitá půda.

Jak už to u zajímavých a nádherných rostlin naší květeny bývá (a pro orchideje to platí dvojnásob) patří mezi ohrožené a zákonem chráněné druhy. Konkrétně je to kriticky ohrožený druh naší květeny. Vztahuje se na něho také mezinárodní úmluva ochrany - CITES.
V tomto albu také naleznete snímky ze Super-Takumaru :)
6 fotek, 5.11.2016, 236 zobrazení
Klapka je z Hondy, karburátor 16N1-11 ze simsona. A zbytek ?
3-jazýčková klapka má hliníkové pogumované tělo http://www.scooter-tuning.cz/klapky-motoforce-2 a dostala karbonovou planžetu. Tuto klapku jsem zvolil z důvodu teploty. Babeta /i v sérii, již sama o sobě/ se dost hřeje, a obyčejná plastová křapko-klapka by tu teplotu nemusela vydržet. Použil jsem tedy hliníkovou klapku, řekněme vyšší třídy, kterou jsem zmenšil na vhodné rozměry (po obvodu ořezal na pile), a provrtal. Ano provrtal skrz, celkem 4 díry, pěkně v řadě. (Už vidím tvoje zděšení, že to tudy bude přisávat, a podobný p... pseudo-chytrosti). Proč má klapka držet za venkovní přírubu ? Příruba byla kničemu, protože by šrouby vyšly do žeber. Takto je klapka prošroubovaná do těla válce (nikoliv do žeber válce). Prostě jsem klapku přichytil trochu jinak /tak-nějak/ po svým. Pokud jsi nikdy předtím neviděl /zevnitř/ válec ze starý babety, tak rozdíly uvnitř těžko poznáš. Možná je to tak lepší - koukáš na to, a nevidíš změnu. Tyhle fotky jsou spíše pro lidi, kteří o tom něco vědí, protože si toho dokážou aspoň trochu vážit (nebo je u nich aspoň takový předpoklad). Ti ostatní, kteří k tomu nemají vůbec žádný vztah, ať zůstanou klidně mimo, a pokud možno hodně dlouho mimo (a jestli se cítí ošizení, že nedostali informaci na zlatém podnosu, můžou přežvykovat své pseudo-chytrosti na fejs-Bůů-ku).

Něco by se našlo i mezi uživateli...

cito

125 zobrazení, 6 alb

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron