Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 4 200 výsledků (0,1146 sekund)

1 fotka, 30.8.2013, 32 zobrazení
Vítězná bitva o Teplice se ani nemohla slavit někde jinde než v lázeňském městě na severu Čech. Teplice stejně jako před 200 lety zachvátí 1. září radost a oslavy hrdinů. Z bitevního pole se všichni už tenkrát přesunuli do lázeňského města, aby si panovníci, generálové, diplomaté podali ruce a vojáci v lazaretu nabrali sil. Teplice se staly doslova Salonem Evropy. Proto k tomuto slavnému výročí teplické lázně pořádají slavnosti vítězství a lázně válečníků.

Program bude v neděli s úderem desáté zahájen u Císařských lázní odhalením sochy Alexandra I., člena protinapoleonské koalice. V Lázeňská uličce od 10 do 17 hodin proběhnou kostýmované prohlídky s vítězi bitvy – s ruským carem a pruským králem - okolím i vnitřkem Lázeňského domu Beethoven, vojenského lazaretu a lázněmi válečníků.

Vstup je zdarma v každou celou hodinu – počet návštěvníků jedné prohlídky je limitovaný, je potřeba si proto vyzvednout předem vstupenku v infostanu, který bude otevřen od 10 hodin v Lázeňské uličce. V ní bude moderovat veškeré dění někdejší majitel teplického panství kníže Clary Aldringen.
62 fotek, říjen až prosinec 2010, 164 zobrazení | architektura, cestování
ALB 1010 - OSTIA ANTICA
ŘÍM. Byli jsme ubytováni mimo město a do centra jezdili vlakem. Dobrá zkušenost a také klid na normální život. I toto byl asi hlavní důvod, proč návštěva města měst - Říma – byla zahájena na místě, které bývalo jeho mořským přístavem, námořní základnou, ale i obchodním a kulturním centrem. OSTIA ANTICA

Město - přístav byl jako umělý kanál vybudován a slouží dodnes. Už tenkrát velké lodě nemohly plout po mělké Tibeře až do Říma, proto z přístavu jezdili říční lodě a přepravovaly náklad z těchto lodí do vnitrozemí. Ostia byla založena za čtvrtého krále Říma, Anca Marzia, kolem roku 620 př. n.l., a město zaniklo v roce 1557, kdy bylo při katastrofálních záplavách zcela pohřbeno. Dnes se může toto město obdivovat díky archeologům, kteří na jeho odkrývání pracují již od 19. století (nejintenzivněji probíhaly vykopávky v období fašismu mezi lety 1938 – 1942 díky obdivu Mussoliniho).
V době svého největšího rozkvětu měla Ostia 100 000 obyvatel a nacházely se zde lázně, divadlo, mnoho chrámů i vily bohatších obchodníků
90 fotek, 22.10.2013, 137 zobrazení | krajina, příroda, země
Na Kladskou jsem se poprvé vypravil v r. 2006 na kole, jenže tenkrát moc času na fotografování nebylo. V úterý, 22. října 2013 meteorologové předpovídali slunečný podzimní den, tak jsem sbalil Pentax a vyrazil..
Horskou osadu, německy zvanou Glatzen v nadmořské výšce 815 m. n m., nyní část města Mariánské Lázně, založil po r. 1875 kníže Otto Friedrich Schönburg-Waldenburg, který r. 1873 od státu koupil rozsáhlý lesní revír o rozloze 6000 ha v neobydlené lesnaté a močálovité krajině. Na Kladské louce byl postaven lovecký zámeček, pila, rentovní úřad (stavení u křižovatky), vedle něho fořtovna, dva sruby pro úřednictvo, hostinec U tokajícího tetřeva, stavení pro kočího a za zámečkem hospodářská stavení. Na přelomu 19. a 20. století bylo postaveno zbývajících pět srubů švýcarsko - tyrolského typu. Vlastní zámeček je jednoduchá přízemní budova s dřevěným patrem ve stylu švýcarských loveckých chat a dnes slouží jako hotel. Okolí zámečku je parkově upraveno a stalo se výletním místem.
Syn a nástupce knížete Friedricha, Otto Sigismund si místo zamiloval natolik, že se zde nechal po své smrti v r. 1936 i pohřbít. Jeho hrobka se nachází kousek od zámečku v lese.
Oblast se nachází v samém srdci Slavkovského lesa, v těch přírodovědecky nejcennějších partiích. Celé okolí je součástí Národní přírodní rezervace Kladské rašeliny, jež tvoří pět horských, tzv. vrchovištních rašelinišť. Nahlédl jsem do toho největšího z nich, rašeliniště Tajga (133 ha). Divočina je zde opravdu neprostupná a úchvatná, a nebezpečí zabloudění velké..
17 fotek, léto 2010, 135 zobrazení | moje fotozprávy
Na Bílkově ulici v centru židovské části města Boskovice na Blanensku stojí velká oprýskaná žlutá budova. Má číslo sedm a zajímavou pestrou historii. Dnes již málokdo i z místních občanů ví, k čemu kdysi sloužila. První doložená písemná zpráva je z roku 1824. V roce 1849, kdy byla adaptována, se stala místem okresního hejtmanství, po roce 1855 v ní sídlil obecní úřad a poslední židovská německá škola až do roku 1920, tedy do doby relativně zcela nedávné. Navštěvoval ji též Erik Jan Hanussenn, věštec Adolfa Hitlera. Za první republiky sloužila budova jako knihovna a byly ní soukromé byty. Vlastníkem nemovitosti je Židovská obec Brno a provozovatelem Federace židovských obcí v České republice.
Zajímavostí je fasáda, kde pozorný kolemjdoucí najde empírové prvky. Proč? Budova byla totiž stavěna v době vzniku boskovického empírového zámku. Dnes se mu říká též honosně perla Moravy. A právem, zámek je opravdu malebný. V té době byl empírový sloh v módě, a proto jej najdeme na mnohých stavbách boskovického židovského města, jež se znovu rodilo z popela velkého požáru v roce 1823. Ten se prý rozšířil nešťastnou náhodou od vzníceného škvařeného sádla jakési nepozorné hospodyňky. Tenkrát byly zničeny dvě třetiny židovského města. Většina domků byla totiž původně dřevěná.
Ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová prozradila, že se budova školy Bílkova 7 do tří let promění v centrum židovské kultury. Bude upravena tak, aby v jejich prostorách vzniklo důstojné místo pro přednášky, výstavy, workshopy a divadelní představení. Též bude sloužit návštěvníkům města jako sociální a kulturní zázemí, kde se současně dozvědí o historii židovské čtvrti. Též zde budou mít možnost nakoupit upomínkové předměty.
Pro turisty bude toto místo velice vhodné i z hlediska umístění školy. V bezprostřední blízkosti se totiž nacházejí významné židovské památky - konfekční továrna, výrobna obuvi, ženské očistné lázně, sklepní rituální lázeň Mikve a Synagoga Maior. Židovská obec Brno má na opravě školy zájem, zanedbaná budova ji potřebuje. Je totiž nedílnou součástí židovské čtvrti a ta už je dnes v docela dobrém stavu. Rekonstrukce nemovitosti je proto zcela namístě.
Též budova synagogy projde částečnou opravou, bude provedeno odvlhčení zdiva a rekonstrukce se dočkají některé dřevěné prvky.
Na údržbu obou památek dostane Muzeum Boskovicka, jež je provozovatelem synagogy a v budoucnu i školy, dotaci z celorepublikového projektu „Revitalizace židovských památek v České republice a jejich využití pro vzdělávací a veřejně kulturní služby.“ Boskovice byly vybrány mezi deset měst, která prostředky na záchranu dvaceti židovských památek dostanou. Vše by mělo být hotovo v roce 2013.
86 fotek, květen 2016, 79 zobrazení | moje fotozprávy
Víkend ve znamení dávné historie

Uplynulý víkend byl v Boskovicích nabitý událostmi. Vše začalo ve starodávné zřícenině středověkého hradu, jež se po staletí vypíná na vysokém kopci (451 m.n. m.) nad městem. V sobotu 21. května 2016 kolem desáté hodiny sem začaly proudit davy lidí především s malými dětmi, aby zhlédli několik půvabných představení Klubu historického šermu Baštýři.
Na prvním nádvoří hradu na nás dýchla atmosféra dob dávno minulých. Rozkládalo se zde středověké ležení jako z pohádky. Stany, ohniště, rytíři v dobových šatech. Z ohnišť stoupal voňavý dým, děvčata chystala v začouzeném kotlíku oběd.
Šermíři skupiny Flamberg ze Žďáru nad Sázavou nejprve předvedli výcvik v bojových dovednostech a pak se mnozí návštěvníci věnovali prohlídce hradních prostor. Valná většina diváků se přesunula na louku před hradem k jezdeckému turnaji „Skolte draka“. Vše jako ve správné pohádce. Hemžilo se tu krásnými princeznami, dvorními dámami, udatnými rytíři a koňmi.
Zábavný program pokračoval do pozdních odpoledních hodin, byl však nejvyšší čas pohnout se dál.
Další akce s úplně jiným tématem proběhla na místním židovském hřbitově. Herec Činoherního studia z Ústí nad Labem Jaroslav Achab Haidler poutavě a zajímavě povyprávěl o osudu některých náhrobků. Bylo vidět, že je zvyklý hovořit z jeviště. Několik desitek diváků vyslechlo poutavý příběh vzniku a postupného rozšiřování hřbitova.
Jaroslav Achab Haidler v krátkém vystoupení pro média uvedl: „Letos se bude v Boskovicích konat již 24. ročník festivalu pro židovskou čtvrť a tato akce je jeho předzvěstí. Zdejší židovský hřbitov je nádherný. Na ploše 14528 metrů čtverečních lze vidět spoustu fantastických kamenických prací, epitafů a náhrobků. Je dobře, že letos v únoru byla otevřena opravená márnice a že se lidé po revoluci o židovské památky starají. Z Boskovic pochází velký učenec Machazit ha- Šekel (†1806), též zde odpočívá. Z náhrobků je patrné souznění Židů s křesťany.“ A vyznání závěrem: „Židé patří do Boskovic, na Moravu i do světa.“
A další přesun. Tentokrát k rituální lázni Mikve v nejstarším domě židovské čtvrti naproti synagogy, kde několika desítkám čekajících zahrálo pětičlenné seskupení Pružiny z místní Základní umělecké školy židovské písně. Podmanivé tóny se rozléhaly starobylými uličkami židovské čtvrti a dodávaly tomuto prostředí ještě větší důstojnost. Poté PhDr. Helena Janíková krátce k tématu pohovořila a pak odemkla vstup do starobylého klenutého sklepení, kde se užaslým návštěvníkům ukázala židovská rituální lázeň Mikve v plné kráse i s jedním z přítoků. Na dně se leskly mince, které zde za celé desetiletí zanechali bezejmenní návštěvníci. Společně s kapkami vody pravidelně čeřícími chladnou hladinu ubíhal i čas vyměřený návštěvě této části sobotního odpoledne.
Jen několik desítek metrů a ocitli jsme se v opravené bývalé židovské škole na Plačkově ulici 7, jež dnes slouží jako muzeum. Budova září do dálky svou novou žlutou fasádou a nedá se přehlédnout. V rámci Muzejní noci jsme mohli ochutnat macesy a tradiční židovské cukroví. Přitom byl čas k prohlídce bytu rabína, jak asi tenkrát vypadal. Masivní nábytek, gauč, knihovnička a v pravém rohu kachlová pec, jaké se dnes dochovaly snad již jen na vesnických chalupách. Po krátkém občerstvení jsme nabrali sil k výstupu do prvního patra, kde je expozice z historie, různé makety, fotografie a mapy.
Všechny sobotní akce zaměřené na historii Boskovic se těšily nebývalému zájmu návštěvníků. Na Boskovický hrad jich zavítalo více než 1600. Akce Unijazz Brno přilákaly stovky zájemců, největší pozornost a výborné ohlasy měla prohlídka židovského hřbitova. Do expozic Muzea regionu Boskovicka se přišlo podívat více než 500 lidí.
35 fotek, 23.5.2015, 69 zobrazení
Včera jsme si s Miláčkem naplánovali cestu na motorkách směrem Andělská Hora. Většinou trasu vymýšlím já, neb cestovat v průměru! 5 hodin z Prahy do Tachova, dokáže vskutku jen můj Miláček - Střelec! Býval i lepší!! Jednou jsme takhle frčeli z Prahy domů 7 a půl hodiny!! Zacílil jako správný Střelec na Karlovy Vary a bylo! Tenkrát byla noc. Cestou jsme potkávali snad všechny lesní bytosti. A když se ráno probouzeli lidi do práce, my je obtěžovali otázkami, kudy domů? Slíbila jsem si, že už s ním nikdá spát v autě nebudu! Ale to je jiný, úsměvný, příběh...
Tak tedy Andělská Hora. Přemlouval mě, že nemám žít minulostí a mám mu dávat šance častěji :-) ....cha cháá...
Pustil počítač a jal se řádně studovat mapu. Dokonce se chlubil, že máme 3 možnosti na výběr! Velkoryse mi dal vybrat, kterou že cestou se to vydáme. Volila jsem tu nejtěžší. Směr Marjánky, Bečov nad Teplou...
...no a tady jsem se prvně zarazila, potom, co jsem přežila všechny nástrahy slalomové jízdy. Coby řidič jsem jí jela poprvé!! Auta jela celou cestu trpělivě za mnou...No jo nó...prý se na můj zadek dobře kouká a já měla pocit, že mi jde spíše o život. Prudké stoupání do zatáček, vzápětí klesání další zatáčka a já ten pekelný stroj horko těžko udržela na správné straně. Provoz jako někde v páteční špičce. Labůžo pro zasvěcené jednostopé vozidlo. Zkrátka, šáhla jsem si na řidičské dno!
V Bečově jsme zastavili u osudové křižovatky. Už mě boleli ruce a pár minut by bodlo. "Víš kudy máme jet dál?" - " Jóó jasně, nech to na mě!"
Tady začala naše okružní jízda po okolí. Pořád žehrám, že neznáme svou zem. Óóóó... jak mě vesmír rychle vyslyšel a mé přání splnil :-)
Chvílemá jsme byli u Teplý!! Chvílema jsme byli u Konstantinových Lázní a taky chvílema u Plzně. Zkrátka jsme profrčeli tři okresy, až ukazatel Plzeň 32km mě zastavil. Můj Milý si to zvesela svištěl dál!!....a tak to šlo celé odpoledne. Krajina byla mnohdy tak malebná, že jsem zastavila a kochala se to českou nádherou. Všechny odstíny zelené. Miluju jí....
I zželelo se Mařence svého Střelce a nabídla mu, že se můžeme vydat směrem, který jsme doposud vlastně vynechali :-) a pojistit to navigací v mobilu. A tak jsme po 4 hodinách stanuli před nádhernou zříceninou Andělskou Horou. Domů to bylo tak akorát. Zvládli jsme to za hodinku a ani jsme nemrkli okem. Na tachometru se mi zjevilo překrásných 230kilometrů! Zhasla všechna světla nebeská a dokonce zamrholilo, ale to už se sladký spánek hlásil o slovo...Ti Střelci ví jak na nás Vodnáře! Zaměstnají nás tak vydatně, že to vystačí skoro na celej život :-) ....a já ho za to vždycky obejmu a připomenu mu, že má jiné přednosti :-)
45 fotek a 1 video, červenec až listopad 2014, 233 zobrazení | cestování, dokumenty, lidé, města, události
ALB č. 652
Příběh 38 ze 45 má jméno STOCKHOLM příběh lidí
http://www.youtube.com/watch?v=zsewvO75Mgw
Celtic Woman - Níl Sé'n Lá

Záznam expedice severní Norsko - Švédsko 2014 10.-27.7.2014
Kdo se v albech z této cesty ztratí, najde cestu v pilotním albu http://bele.rajce.idnes.cz/Norsky_fotodenik

Příběh 38
Začátek 16. století byl ve Stockholmu docela divoký a velkou roli v něm sehrál dánský a norský král Kristián II. Zatímco dánská a norská říšská rada zvolila Kristiána po smrti jeho otce v rozporu s platnými zvyklostmi králem, Švédové se tomu vzepřeli a pokusili se zpochybnit Kalmarskou unii. V jejich čele stál Sten Sture mladší, zatímco arcibiskup Gustav Trolle zastupoval prodánskou stranu. Mnohé pokusy dostat Švédy pod dánskou nadvládu ztroskotaly.

Teprve v roce 1520 Kristián II. s žoldnéřskou armádou nad Švédy zvítězil. Sten Sture padl, ale jeho vdova Christina Gyllenstierna kolem sebe shromáždila švédské patrioty a až do podzimu kladla odpor; teprve po příslibu amnestie pro její přívržence a proti slibu, že ve Švédsku se bude vládnout podle švédského práva, kapitulovala.

Kristián II. své sliby vzápětí porušil: když byl 1. listopadu roku 1520 korunován králem, zavedl dědičné království, ačkoli švédské právo (stejně jako dánské i norské) předpokládalo obsazování trůnu volbou. Pokusil se navrátit vládu Dánska nad Švédskem pomocí teroru, což se mu přesto nepodařilo a jeho centralizační politika vedla nakonec k jeho svržení. 7. listopadu 1520 nechal Kristián za pomoci Gustava Trolle uvěznit a popravit 82 vedoucích švédských šlechticů.

Tento masakr, který vešel do dějin jako Stockholmská krvavá lázeň, přinesl Kristiánovi přídomek Tyran a vyvolal v Švédsku povstání v čele s Gustavem I. Vasou. Kalmarská unie, tedy svazek tří severských zemí (Dánska, Norska a Švédska), se rozpadla a Gustav I. Vasa byl roku 1521 zvolen regentem Švédska; dánský král propříště vládl již jen dvěma zemím, Dánsku a Norsku.

Poprava byla vykonána na náměstí Stortorget a v předchozím albu je vidět sklon náměstí, poprava byla v horní části a tenkrát silně pršelo. Proudy krve se s deštěm valily z kopce dolů a vyvolaly silný dojem i pro kronikáře.

Kristián II.(*1481 – +1529) byl v letech 1513 až 1523 dánský a norský a v letech 1520 až 1521 také švédský král. Pro zajímavost byla jeho žena sestra císaře Karla V. rakouská arcivévodkyně Isabela Habsburská (sňatek 1515), která zemřela velice mladá (*1501 + 1526 )

Gustav I. Vasa, který masakr útěkem přežil po obléhání vstupuje do města roku 1523 a nastoluje vládu silné a moudré ruky. Zároveň ustavuje Stockholm hlavním městem Švédska.

Na konci 15. století zde žije asi 6 000 lidí, během 16. století stoupne počet na 9000 a na jeho konci je prudký nárůst, který dosahuje už okolo 60.000. Dochází k tomu při pohromě roku 1696, kdy byla ultra krutá zima a ve Švédsku umírá 100.000 lidí. Hladovějící lidé se stahovali právě do Stockholmu. V roce 1697 vyhoří původní královský hrad zvaný Tre Kronor, a aby toho nebylo málo tak roku 1711 přichází mor, který zabíjí 1200 lidí každý den.

Skokem do současnosti - roku 1912 se zde konaly Olympijské hry a kolem roku 1915 už zde žije okolo 350 tisíc obyvatel. Aktuálně zde žije okolo 800 tisíc obyvatel

Příští příběh 39 ze 45 bude STOCKHOLM EMOCE
73 fotek, srpen 2017, 38 zobrazení
Révo, révo požehnaná :-). Jižní Morava je absolutně pozitivní kout země. Konečně nás tam naše cesty zase jednou zavedly, abychom se aspoň letmo dotkli vší té krásy. Už když jsme sjížděli podél řeky Svratky, kterou tak krásně opěvoval básník Nezval, těšili jsme se jako blázni. Do kraje vstupujeme symbolicky "Bránou nebes" Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova. Letní podvečer a u hospůdky trpělivě čekají na své páníčky krásní koníci... A pak dál k Novým Mlýnům, postavit v kempu bydlení a šup na vínko od Věstonické Venuše. Noční prochajda při vodě se psy měla kouzlo, jen holky psí velmi "řešily" rány, které se odněkud v pravidelných intervalech ozývaly... Co to je?!?!?! Až ráno se dovídáme, že takto chrání na vinicích zralé hrozny proti špačkům :-D. Dobrá psí socializační zkušenost :-D, postupně to přestaly řešit. Ráno cesta vinicemi nahoru do sluncem vyhřátých Pavlovských vrchů. Návrat po 20ti létech... Jak já miluju Pálavu... Tehdy s dětmi až nahoru, tentokrát stezky kolem dokola vrcholů stinnými dubovo-habrovými lesy, pro pejsky mnohem příjemnější než výsluní. Holky jsou na stopovačkách pro jistotu. Sranda byla, když mě turisté upozornili, že se nám páře jedna ze stopovaček, Blackie za sebou táhla chuchvalec nití a listí, stopovačka o pár metrů kratší a za námi Ariadnina nit, to aby nás páníček našel, kdybychom se ztratili. Kytičkářské oko plesalo nad přebohatou flórou... V lesích všude červené klasy Aronu východního. Krásné, ale jedovaté květiny. Často jsme odpočívali, naplnili psí misku vodou a jen tak se kochali. Málo je takových dnů, kdy je jen slunce, modrá obloha, hory, výhledy, kytky a čistá hlava... Končil jak jinak vínečkem :-). Následující den hicem rozpálený Mikulov, páníček ještě trochu pracoval, ale testování elektrokola je docela příjemná práce :-D. My holky zatím vylezly křížovou cestou kousek nad Mikulov, usadili se u Getsemanské zahrady, kde spí kamenní apoštolové :-). Tam se dal přežít polední žár a pak už jsme všichni společně vyrazili k "amazonskému" úseku Dyje, abychom obhlédli splavný úsek Zámecké Dyje. Tahle řeka nám ve sbírce splutých toků dosud chybí :-). Půjde to!!! Zařazeno do plánů!!! Ale teď se stáčíme do Podyjí. Den opravdu extrémně horký a hledaje nějaký příjemný azyl, stavíme v restauraci Větrný Mlýn v Lesné na kafe a zmrzku. Dobrá volba!!! Holky nejvíc ze všeho "občerstvila" kamenná podlaha, na kterou sebou plácly. Následující ráno vyrážíme do lůna Národního parku Podyjí. Z Čížova na skalní vyhlídku, odkud je úchvatný pohled na Hardegg, malé městečko na rakouské straně hranice. A pak dolů do Hardeggu a po rakouské straně stezkou těsně při Dyji. Náš nejdobrodružnější den! Terén dooost náročný, trošku nás to zaskočilo kvůli psům, ale holky naopak zaskočily nás tím, jak byly šikovné, ba leckdy obratnější než my dvounozí, zvládly i různé schůdky a mostíky. Nádherná příroda, opět bohatá flóra, hlavně právě všude kvetl brambořík a to jsem ve volné přírodě viděla poprvé v životě. Dyje mě očarovala, překrásná řeka... V neděli jsme se na ni šli podívat ještě z výšky - prý nejkrásnější pohled na ni je z hradu Nový Hrádek. Potěšilo nás, že na prohlídku mohli i psi, takže holky mají po Okoři další absolvovaný hrad! Prohlídka s výkladem sympatické slečny průvodkyně byla super a ta vyhlídka slovy nelze ani popsat. Rozloučení s Dyjí tím nejpůsobivějším způsobem a my víme, že se sem chceme určitě vrátit. Domů míříme stále při hranicích, cestou jeden bunkr za druhým, tak dobře jsme byli připraveni my Češi se bránit tenkrát v osmatřicátém!!! Poslední zastávka v Třeboni. Jdeme si začuchat při Zlaté stoce k Lázním. Tady se prej jednou necháme opravit. Akorát nevíme, kam dáme psy :-D. Na závěr potkáváme ještě jednu botanickou zajímavost - památný strom hloh - obvod kmene je 248 cm, stáří se odhaduje na 200 let!!! A to už je fakt všechno. Pět dnů napěchovaných zážitky!!!
34 fotek, 28.8.2015, 303 zobrazení | moje fotozprávy
Děti poznávaly minulost a historii svého města

Jediná dochovaná brána do židovského města v Boskovicích byla v pátek 28. srpna 2015 místem startu malé vycházky po tamních památkách. Akci připravilo Muzeum Boskovicka ve spolupráci s místním Mateřským centrem.
Malé i velké přivítala organizátorka Marie Fuchsová: „Děkuji, že jste přišli na naši vycházku, jež bude zakončena tvořivou dílnou. Představuji průvodce etnografa a správce Židovského muzea Mgr. Romana Malacha, ten nám poví něco z historie.“
Mgr. Roman Malach: „Zde se nacházíme před vstupem do Židovské čtvrti, v této bráně kdysi byly dřevěné dveře. Ty se na noc zavíraly, nikdo nesměl dovnitř ani ven. Takových bran bylo kdysi blízko dnešního náměstí několik.“
Průvod dětí a rodičů pokračoval po dláždění Plačkovy ulice. Cestu vytyčovaly barevné fáborky. Mgr. Roman Malach upozornil, že dříve byly všechny domy dřevěné, po požáru počátkem devatenáctého století byly obnoveny již z cihel a kamene. Ukázal empírové prvky na fasádách, především půlsluníčka nad okny a dveřmi. Staré domy měly jen malá okna a dveře, většinou žádná vrata, protože tehdejší obyvatelé neměli ani koně ani povozy. Domy kdysi byly jen na levé straně při chůzi od muzea dolů, vpravo byly zahrádky. Dnes na jejich místech jsou zadní části nových domů, jež ohraničují Masarykovo náměstí.
Dalším zastavením na Plačkově ulici byl růžový dům číslo 6. Ten byl původně obytný. Dnes se v něm nachází kadeřnictví. Majitel vybudoval v chodbě malou expozici dobových fotografií z první poloviny dvacátého století. Zachycují stav židovského města v období mezi válkami až do šedesátých let. Výstavka je volně přístupná po dobu otevření provozovny. Mgr. Roman Malach upozornil na římskou číslici na fasádě nad dveřmi: „Na rozdíl od křesťanských domů se takto číslovaly židovské. Tyto domy mívaly většinou kamenný portál s malou schránkou. V ní se nacházela mezuza – svitek svatého textu z Thóry na pergamenu. Příchozí se prsty schránky dotkli, totéž při odchodu z domu.“
Někteří využili možnosti podívat se dovnitř na snímky. Ty jsou vtipně přilepeny na staré domovní bílé smaltované cedulky, vypadá to velmi vkusně.
Hned naproti se nachází žlutý dům s vnějším schodištěm do prvního patra. K tomu opět Roman Malach: „Takto se řešil pobyt dvou rodin, každá měla svůj samostatný vchod.“
U masných krámů jsme se prostřednictvím Mgr. Romana Malacha dozvěděli, že kvůli chladu byly tenkrát částečně zahloubené do země, zde řezníci prodávali košér potraviny. Židé nesměli jíst vepřové, jen třeba jehněčí. Maso muselo být dokonale odkrvené. Též tu byl policejní stanice a stanoviště požární hlídky. Místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková doplnila: „Masné krámy bychom chtěli opravit, trochu nám to komplikuje vestavěná trafostanice, jež musí být opatřena speciálními velmi drahými dveřmi. Z pohledu památkářů totiž na tuto věc dotace není. Navíc tam nejsou odpady a sociální zázemí, zřídit nějaký stylový obchůdek by byl problém.“
Synagoga Maior byla dalším zastavením malého výletu po boskovických památkách. K tomu opět Mgr. Roman Malach: „Prostor je to veliký, zde se shromažďovali všichni obyvatelé židovské čtvrti k modlitbám a různým svátečním obřadům. Muži byli dole, ženy měly svou galerii. Kazatelem byl Rabín.“ Mgr. Roman Malach upozornil na vzácnou výmalbu a výzdobu s nápisy v hebrejštině. Ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová blíže vysvětlila význam jednotlivých kreseb rostlin, například hroznového vína, pak vyobrazení sedmiramenných svícnů. Zmínila macesy, nekvašené chleby též zobrazené na stěně. Pozastavila se nad významem svatostánku s oponou, kde byla schránka na Thóru. Po schodišti jsme vystoupili na galerii a mohli si interiér synagogy prohlédnout zhora. Též výmalby byly na dosah ruky, objevily se i motivy zvířat zdola neviditelné.
Ze synagogy to byl jen kousek naproti do Mikve ve sklepení jednoho z nejstarších domů v židovské čtvrti. Nacházela se tam rituální lázeň se dvěma pramenitými přítoky a něco jako oddělené šatny pro muže a ženy. Děti si samozřejmě vyzkoušely, že voda je studená, po celý rok udržuje stálou teplotu kolem 12 st. „Jak tam mohli ti lidé vydržet?“ podivovala se malá Adélka. Mgr. Dagmar Hamalová vysvětlila, že koupel trvala jen malou chvíli. Člověk se musel ponořit pod hladinu celý, ale hned šel zase ven, tak se to dalo přežít.
Výlet po starobylých památkách byl zakončen v nově opravené žluté budově původně Německé židovské školy na Bílkově ulici 7. Zde Mgr. Roman Malach ve výkladu pokračoval: „V této místnosti je pec na macesy a další druhy chleba. Topilo se v ní dřevem, po rozehřátí se zbytek žhavého vymetl a do pece se vkládalo těsto. A zde vlevo je byt Rabína – nejvýznamnější osoby židovské obce.“ Kuchyni za rohem dominovala modrá kachlová pec. Ta již byla na všechno, sloužila k vaření a současně k vytápění. Na východní stěně mezi dveřmi jsou obrazy sloužící k modlitbám. Jeden je židovský kalendář, druhý s náboženskými výjevy byl učební pomůckou. „V horním patře byla židovská škola,“ pokračoval Mgr. Roman Malach. „Oknem je vidět do dvorního traktu, kde byl lazaret.“
Děti s rodiči se pak vydaly na dvůr, kde na ně čekalo zdobení kamínků. „Jako pouzdro si vyrobíme papírovou krabičku,“ uvedla na začátku tvořivé dílny Marie Fuchsová. Pomocí měděných drátků a korálků vznikaly pod rukama dětí za vydatné pomoci rodičů půvabné výtvory, kdy se šedivé všední kamínky proměnily v pěkné dekorace. Za použití barevných papírů, nůžek a lepidla se všem podařilo vyrobit vkusné krabičky, v nichž si svoje výrobky mohli odnést domů.
Ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová doplnila: „Tvoření určené rodinám s dětmi probíhalo na dvorku Židovského obecního domu. Děti si vyrobily papírovou krabičku s omalovánkami budov židovské čtvrti a do ní si uložily vlastnoručně ozdobený kamínek. Součástí akce byla komentovaná prohlídka Židovské čtvrti, kdy se děti seznámily s historií některých domů, podívaly se do Synagogy Maior, do Mikve a na závěr proběhlo vlastní tvoření. Akci připravila Marie Fuchsová ve spolupráci s Mateřským centrem Boskovice. Tvoření bylo dílem doprovodných akcí v židovské čtvrti jako součást projektů Revitalizace židovských památek České republiky. Proběhlo za podpory Jihomoravského kraje a Ministerstva kultury.“

Více: www.muzeumboskovice.cz
117 fotek, červenec 2012, 64 zobrazení | architektura, oslavy, práce, příroda, rodina-přátelé
na cestě do Bítova, elektroinstalace, sláma a kolem kolem
68 fotek, září až říjen 2008, 34 zobrazení
Vysoké Tatry, září 2008
178 fotek, září 2011, 136 zobrazení
260 fotek a 1 video, květen 2013, 536 zobrazení
9 fotek a 3 videa, říjen 2013, 96 zobrazení
96 fotek a 4 videa, říjen 2016, 168 zobrazení
166 fotek, jaro 2009, 595 zobrazení
Ve dnech 25.4-2.5.2009 ve Vysokých tatrách,v Tatranské Lomnici.v hotelu Morava proběhla recesní rekreace ROH jako tenkrát.Ráno nás budily budovatelské písně,pak byla rozcvička před hotelem Morava.Dále byly pořádany zájezdy do Červeného Kláštora,plavba na pltích po Dunajci a zájezd do Zakopaného.Také byl uspořádan sportovní den ze soutěžemi.1 května se ve Starém Smokovci konal prvomájový průvod jako tenkrát,s transparenty a pod.Počasí bylo celý týden teplé a slunečné.
JAKO  0 | hellla
1 fotka, 29 zobrazení
17 fotek, 13.4.2018, 5 zobrazení | zvířata
Hro mě nepřestává udivovat -jsme venku,najednou nasává vzduch přes ty její škraně honiče -a najednou postupuje krok po kroku,zdvižená pacička -jako typický ohař.Natažená zrovna tak....vzhledem k jejímu tajemnému původu se můžu jen dohadovat,kam jí zařadit.
43 fotek, únor 2015, 32 zobrazení

Něco by se našlo i mezi uživateli...

jako

3 402 zobrazení, 28 alb

jako-vitr

117 zobrazení, žádné album

jako-fimo

155 zobrazení, 3 alba

m-jako-martina

569 zobrazení, 12 alb

auto-jako-klenot

272 zobrazení, žádné album

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.