Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 27 783 výsledků (0,1525 sekund)

reklama
59 fotek, zima 2017/2018, 322 zobrazení | architektura, krajina, makro, příroda
Větší množství fotek v albu je způsobeno :
A) mým dost dlouhým fotopůstem
B) konečně krásným počasím, které vyšlo na víkend
Takže se omlouvám! :-D
76 fotek, 10.3.2012, 85 zobrazení | krajina, příroda
I letos pořádá Lokomotiva KV pochod "Kroková dieta".Jdeme podpořit naše kolegy a to v hojném počtu- 49ks,celkový počet účastníků byl 150,což je také dost.Počasí nic moc,ale hlavně,že jsme venku,ještě to není to svěže zelené jaro,ale už se to blíží!!
44 fotek, 7.11.2017, 81 zobrazení
Dny se ukrutně zkracují, určitě za to může i ukončený letní čas, listí na stromech je poskrovnu a my si chtě nechtě musíme přiznat, že už začínáme vyhlížet Vánoční svátky. Po dlouhé době jsem se zašel podívat na naší milovickou divočinu, koníky a pratury, jak se jim daří a jak se též rozmnožili. Pratury jsem viděl jen jak se schovávají za křoviskami, koníky jsem při obcházení potkal blíže. Při návratu domů mne napadlo, při vzpomínce na rozkvetlé louky a pláně na jaře, jestli vůbec ještě v této době, kdy je kolem jen zrzavá, seschlá a poválená tráva, jestli i nyní ještě něco kvete, a když jo, co? Není toho mnoho, ale i tak jsem byl překvapen, že když se člověk pozorně dívá kolem sebe, co vše ještě může zahlédnout. Můžete si sami tipnout před zhlédnutím alba, co tam asi může být...?
81 fotek, říjen 2014, 37 zobrazení
tenhle čundr vymyslel můj kamoš ondra, který četl článek Sabiny Čermákové. zaujalo nás to, a tak jsme to začli plánovat. Předběžný plán byl dojít z Bystřice do Tišnova a užít si při tom krásných barev podzimní přírody.
Potkali jsme se právě v Bystřici nad Pernštejnem, asi tak hodinku po západu Slunce. Měli jsme vyhlídnutý místo podle internetových map, kde by měl být pěkný rozhled do krajiny. Říkám si, ideální místo na probuzení. A tak po jednom pivku ve místní krčmě jsme se vydali po žluté značce vstříc pár nočním kilometrům. Mapu jsme neměli, kamoš slíbil vzít mapu v moderní elektronické verzi. Sledovat turistickou značku v noci, zvlášť když jste zabraní do hovoru, není úplně jednoduchý. Inu stalo se, že jsme neodbočili kam jsme měli. Tak jsme se koukli na naší mapku, kde byla náhodou i gps navigace, takže jsme se ne moc po trempsku nerozpakovali a využili ji a po chvilce jsme se zase napojili na značku. Ještě po nějakým tom odbočení z cesty jsme dorazili do Kozlova, kde jsme měli v úmyslu po neznačené polní cestě vyrazit na onu louku s vyhlídkou. Po pár krocích nás zastavil ohradník s nápisem zákaz vstupu, ve stádě je plemenný býk. Hups. Chvilku jsme přemýšleli co s tím, ale za chvílu jsme ohradník překročili a šli opatrně dál a dávali pozor na krvežíznivého býka, který nás jistě z úkrytu pozoruje :-) Za chvíli bylo možný z ohrady uniknout do lesa, šli jsme podél ohradníku. Opět s pomocí naší GPS jsme se dokodrcali k cestě na pole. Náhle nás opravdu překvapila nějaká kravka co koukala co se to k ní černočernou tmou blíží. Opět za ohradník a ve snaze ohradu obejít jsme zalezli do lesa. No zkráceně řečeno: zjistili jsme, že námi vyhlídnuté místo leží uprostřed nějaké ohrady a alternativa ustlat si na zoraném poli nás taky příliš nenadchla. Tak jsme se začali vracet zpět do Kozlova po lesní cestě, která vedla, jak jinak než ohradou. K našemu překvapení, jsme zjistili, že jdeme po žluté značce... V mapě ale byla značená jinudy, tak jsme naznali, že to je už jen pozůstatek z doby před ohradníky. Z Kozlova jsme sešli do Štěpánova a odtud jsme klopýtali zase trochu nahoru po červené až k místu, které by nám mohlo vynahradit rozhled. Potmě jsme nakonec nachodili asi 11 velice zajímavých kilometrů a asi o půl 2. jsme to zalomili. Ráno nás čekala vysněná situace. Počáteční mlha se začala rozpadat a zůstávala jen v údolí nad řekou Svratkou.
Po snídali jsme se vydali dál po červené do Ujčova, kde nás pozvali ke stavění máje a uplatili nás přátelsky rumem. Ne, že by to bez nás nepostavili, ale bylo fajn se zapojit. Šli jsme dál a uhnuli jsem od řeky, abychom se k ní zase po chvíli vrátili a po příjemný pěšině podél ní došli až do Nedvědice. Tady jsme teda koupili starou dobrou papírovou mapu. Hi-tech už se nám vybila. Dali jsme si pivko a hurá po modré dál. Právě modrá značka nás vytáhla od řeky pěkně vzhůru, krásně zbarveným listnatým lesem. Začali se ozývat výstřeli a dva přiběhnuvší naháněči zvěře nás upozornili, že je v lese hon. Za tuto platnou informaci jsme se odvděčili slivkou a šli myslivcům vstříc. Naštěstí bez újmy. Ve Skoroticích jsme uhnuli na žlutou, protože jsem toužili u hájenky pod Sýkoří pohledět do očí busty Mistra Járy Cimrmana. To už se zase začalo smrákat a tak jsme hledali opět příhodné místo, kde složit hlavu. Šli jsem tudíž dál po žluté směr Lomnice, ale asi po kilometru a něco jsme zahlídli vpavo na kopci příhodný remízek, odkud byl pěkný rozhled do údolí, de facto na dvě strany.
Ráno už to bylo do Lomnice kousek a podél říčky Besének jsem se doklopítali do Lomničky a pak kolem Přírodního parku Květnice, což je mimochodem taky krásnej kus lesa, do Tišnova. Sobotní počasí bylo o něco přívětivější než nedělní zakaboněnost, ale ani to nám nekazilo náladu. Svratecká hornatina je v podzimním hávu opravdu krásná.
79 fotek, listopad 2012, 115 zobrazení | města
Ve 12. století existovala u brodu přes Ohři osada Luna. Počátkem 13. století vystupuje na několika listinách Jan z Loun. V polovině 13. století došlo k založení města východně od původní osady, na dvou dopravních tepnách – řece Ohři a Zemské cestě z Prahy. Osada Luna nezanikla, ale stalo se z ní Žatecké předměstí. Založení města bylo nejspíše dílem kolonistů ze Saska. V literatuře je uváděno založení města roku 1253. Toto datum však nemá žádné historické opodstatnění. Rozloha Loun uvnitř hradeb byla 10,5 hektaru. Tím se Louny řadily k nejmenším ze 32 královských měst. Zároveň s městem byl založen u Pražské brány dominikánský klášter. Byl v něm kostel Panny Marie a kaple sv. Barbory. Až z roku 1295 máme první zmínku o Lounech jako konstituovaném městě.
Po smrti posledního přemyslovce Václava III. rozbil roku 1306 u Loun tábor římský král Albrecht Rakouský. Vedl do Čech vojenskou výpravu na podporu královské kandidatury svého syna Rudolfa. Není známo, zda do Loun vstoupil. Z období vlády Jana Lucemburského, z roku 1317, pochází nejstarší listina zachovaná v lounském archivu. Král v ní městu odpouští placení berně na 6 let s tím, že z ušetřených peněz mají opravit hradby. Roku 1325 musel Jan Lucemburský potvrdit Lounům některé výsady, protože středověcí obyvatelé Loun svá privilegia ztratili. Před rokem 1331 založil zdejší rychtář Fricek Bér na třetím a nejmenším předměstí Benátkách druhý klášter pro magdalenitky. V polovině 14. století byla správa města v rukou asi dvaceti starousedlých německých rodin. Ale už tehdy se zde nacházela Česká ulice. Její poloha vypovídá o tom, že němečtí zakladatelé města obsadili rynk. Na prahu husitských válek už byly Louny české. Před rokem 1349 postily Louny dva velké požáry. Obraz zkázy zapůsobil ještě roku 1350 na Karla IV. Ten městu odpustil na 5 let placení berní a pozastavil splátky dluhů. Roku 1352 Karel IV. udělil Lounům právo vybírat ungelt ze soli. Roku 1397 přešly Louny pod míšeňskou správu, protože Karel IV. nedodržel slib, který dal roku 1317 míšeňskému markraběti. Slíbil, že svou dceru Annu dá jeho nejstaršímu synovi za manželku a zástavou za nedodržení slibu byly Louny a Most. Roku 1398 byla Lounům povolena stavba radnice a byl stanoven začátek každoročního sedmidenního jarmarku.
Počátkem 15. století byly Louny zasaženy reformním náboženským hnutím. Po smrti Václava IV. v srpnu 1419 začala v Lounech husitská revoluce. Byly zničeny oba kláštery. Na jaře roku 1420 se husité rozhodli pomoci Praze, která byla obležena Zikmundem. Až v březnu roku 1421 se Louny staly husitskými. Pramenů lounského původu k husitské době se zachovalo málo, pouze městská kniha z let 1418 – 1442 a listina z roku 1427. Krutost tehdejší doby očekávala vyrovnání účtů s městskou radou, většina konšelů z let 1418 – 1420 však byla v úřadě ještě ve 2. polovině 20. let. Beze stopy v pramenech zmizeli vůdci žatecko-lounského vojska z pražského tažení a také kněz Petr Špička. Naopak ještě roku 1422 v Lounech působil katolický farář Mařík. Za husitských válek se Louny zmocnily 26 vesnic patřících vesměs zničeným okolním klášterům. Od jejich obyvatel začaly vybírat dávky. Od krále Zikmunda se očekávalo, že toto počínání zlegalizuje. Zikmund to při svém pobytu v Lounech přislíbil, ale k vydání majestátu již nedošlo, protože krátce poté zemřel. Roku 1452 bylo rozhodnuto o správcovství Jiřího z Poděbrad a o vrácení statků královské koruně. Po pozemkové revizi roku 1454 Lounům zůstaly jen vesnice bývalého kláštera magdalenek a vesnice, na něž mělo město zápis – Blšany, Březno, Dobroměřice, Malnice, Nečichy, Raná a Smolnice.
Od založení až do 16. století se Louny řídily magdeburským městským právem. Po husitských válkách však byly Louny spíše posíleny. Bylo možné financovat i různé stavby. Roku 1561 byla postavena nová škola. Od roku 1576 zdobily lounské náměstí honosná kašna. A roku 1587 byl dokončen kamenný most přes záplavové území směrem k Dobroměřicím. O pouhé 3 roky později byla postavena mohutná dvoupatrová dělová bašta v sousedství Pražské brány. V průběhu 16. století však Louny postihly nejméně tři morové epidemie. Při té poslední roku 1582 zemřelo údajně asi 2.000 lidí. V letech 1585 – 1587 byl kvůli častým záplavám postaven kamenný most se šesti oblouky.
Jako by radní tušili, že se blíží děsivý konflikt, který na dlouhou dobu otřese celou střední Evropu – třicetiletá válka. Roku 1606 totiž byla provedena celková rekonstrukce hradeb. 3. listopadu 1620 dorazil před Louny Albrecht z Valdštejna. Zapálil obě předměstí a předložil městu požadavek okamžité kapitulace. Dobře opevněné a vyzbrojené město se po poradě celé obce den nato vzdalo. Hned roku 1621 byly konfiskovány všechny vesnice. Roku 1623 je získal do zástavy Volf Ilburk z Vřesovic. Císař v roce 1627 uznal právo Loun na konfiskované zboží, ale Vřesovec odmítl majetek vydat. Po jeho smrti vesnice získali jeho věřitelé. Teprve roku 1684 se Louny domohly svého majetku zpět.
Období v letech 1650 – 1850 lze nazvat lounskými temnými staletími a mnoho historických záznamů se nezachovalo. Válka znamenala katastrofu. Louny sloužily jako ubytovací a zásobovací prostor pro vojenské velitele. Před válkou bylo v Lounech 329 domů, roku 1654 jich bylo jen 190. Rapidně klesl počet obyvatel i jejich životní úroveň. Město se topilo v dluzích a místo domů si měšťané prodávali spáleniště. Začal postupný zánik lounského vinařství a zmizelo předměstí Benátky. V roce 1650 pomohla ke zkáze města cholera a roku 1680 zasáhla město další morová epidemie. Město se po válce pomalu vzpamatovávalo, ale nikdy nedosáhlo významu, jaký mělo v době husitské. Louny se staly městem na národnostní hranici, zůstaly výhradně české. Roku 1787 je uváděno v Lounech již 298 domů. V letech 1814 – 1816 se stavěla silnice do Lipska. Pole mezi Louny a Dobronicemi byla často vystavena záplavám a byla snaha komunikaci udržet sjízdnou. Na místě původního mostu byl postaven nový. Má 40 oblouků a je dodnes významnou technickou památkou. V roce 1826 byla postavena budova radnice. Roku 1828 údajně žilo v Lounech 2.070 obyvatel. Městská škola měla tři třídy po šedesáti žácích. Ve městě působil jeden lékař, dva ranhojiči a dvě porodní báby. V roce 1846 bydlelo ve 333 domech 2380 obyvatel. O dění v roce 1848 víme jen, že obec zakoupila 80 pušek. Mnohem dramatičtější byl požár, který 6. září 1849 vypukl v domě čp. 68 v dnešní Hilbertově ulici. Živelná pohroma si vyžádala krutou daň v podobě 35 vyhořelých domů.
V polovině 19. století byl v Lounech hrazený střed uvnitř dvojité gotické hradby s parkánem, zbytky bašt, dvěma branami a nepříliš zřetelným příkopem jižním předpolí tohoto opevnění. Západně od této lucemburské a vladislavské dispozice se za Žateckou bránou rozprostírala nejstarší část zástavby, zvaná Žatecké (Velké) předměstí. Na protilehlé straně opevněného jádra města pak byla východní skupina domů za Pražskou bránou. Nazývala se Pražské (Malé) předměstí. Započalo se s opravami špatného dláždění ulic. Také byly obnoveny týdenní a výroční trhy. Bohužel však došlo roku 1861 i ke zbourání pozdně gotické Pražské brány, protože bylo potřeba uvolnit parcelu pro novostavbu Dívčích obecných a měšťanských škol. Město sice získalo potřebný vzdělávací ústav, ale přišlo o pozoruhodnou stavební památku. A brána nebyla zdaleka jediná, různým novým stavbám „muselo“ ustoupit i mnoho historických budov. V letech 1881 – 1899 stál v čele radnice zemský advokát Petr P. Hilbert. Za jeho působení vznikla Okresní hospodářská záložna, Občanská záložna, Městská veřejná nemocnice, Okresní nemocenská pojišťovna. Rozvíjela se činnost Sboru dobrovolných hasičů, byl zřízen nový vodovod, obnoveny veřejné vanové lázně, zavedeno pravidelné čištění ulic, veřejné osvětlení a mnoho dalšího. Na několika místech ustoupily jižní hradby vytyčování nových ulic pro stavbu činžovních domů. 80. a 90. léta 19. století byla pro město obdobím, které přineslo většinu z toho, co dodnes tvoří zázemí města.
27. 10. 1918 proběhla schůze, při které byla obnovena činnost předválečných spolků a vznikly i nové. V dalších letech byla založena Obchodní akademie a Masarykovo loutkové divadlo, bylo otevřeno nové kino, zřízen hotel Union, vznikla Obecná hudební škola, byl založen sirotčinec a začala také fungovat městská doprava. 30. léta opět přinesla bídu. Továrny propouštěly dělníky a rostla nezaměstnanost. Katastrofou byla 2. světová válka. Hranice Sudet zasahovala až k Lounům. Obyvatelé ze zabraného území utíkali do Loun, které byly přecpány lidmi. Od okupantů bylo město osvobozeno 8. 5. 1945.
Přes všechny historické peripetie zůstala v Lounech zachována řada historicky cenných památek. Nejvýznamnější je dochovaná městská fortifikace se Žateckou branou a také pozdně gotický chrám sv. Mikuláše.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/louny/
81 fotek, říjen 2011 až srpen 2012, 539 zobrazení
Muzeum Boskovicka je v současné době velmi živou institucí. Nepanuje tam klid a ticho, jak by návštěvník těchto prostor očekával. Naopak. Přes den tam panuje čilý stavební ruch. Není divu, termín otevření nové expozice 12. září v prvním poschodí starobylé Rezidence se kvapem blíží. Nový výtah už jezdí, vozíčkáři a senioři budou mít jedinečnou možnost se do nových sálů snadno dostat. V současné době se montují exponáty. Nyní se hlavně mluví o tajemném stříbrném pokladu, jenž byl nedávno nalezen dvěma amatérskými hledači kovů. Naštěstí si vzácné předměty nenechali pro sebe a vše nezištně odevzdali právě sem, abychom se jimi mohli potěšit všichni. Byl jsem se v nových prostorách podívat a mohu říct, že to bude nádhera.
V pondělí 20. srpna nebyl klid v muzeu ani večer. Konala se zde dlouho očekávaná vernisáž unikátní výstavy obrazů Ing. Václava Ježka von Thienfelda s názvem Kouzlo Austrálie. Koná se ve spolupráci Muzea Boskovicka s neziskovou společností Arak o.p.s.
Slavnostního otevření se zúčastnil hejtman Olomouckého kraje Ing. Martin Tesařík s chotí.
Úvodní slovo přednesla ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová: „Děkuji za hudební úvod k dnešní vernisáži, dovolte, abych vás co nejsrdečněji přivítala v Muzeu Boskovicka. Vážíme si, že jste v horkém dni našli cestu sem a věřím, že nebudete litovat. Na úvod představím vzácné hosty. Hejtmana Olomouckého kraje Ing. Martina Tesaříka s chotí. Pak místostarostku Boskovic Ing. Jaromíru Vítkovou, výtvarníka Ing. Václava Ježka a kurátora výstavy velkého nadšence veřejných projektů MUDr. Ladislava Korotvičku s chotí.“ Místostarostka Ing. Jaromíra Vítková pak vzácné hosty přivítala taktéž: „Krásné odpoledne, jménem města Vás všechny vítám u nás v Boskovicích. Je to pro nás velká čest. Zde je vidět, že hranice krajů jsou jen symbolické na mapách, spolupráce je velmi široká. Máme zkušenosti velmi dobré v rámci cestovního ruchu, je podepsaná dohoda s magistrátem Olomouce, Konicí, Náměští na Hané. Měli jsme zde též výstavu v synagoze, jíž se zúčastnili zástupci Židovské obce Olomouc. Doufám, že se naše spolupráce bude dále rozvíjet. Pokud Boskovice příliš neznáte, zkuste přijet i na jiný program, prohlédnout židovskou čtvrť, synagogu, hrad, zámek. Ať se Vám u nás líbí.“
Mgr. Dagmar Hamalová pak přiblížila zákulisí výstavy: „Ing. Václav Ježek si oblíbil pomezí Jihomoravského a Olomouckého kraje, konkrétně Konicko. Bydlí ve Skřípově. Před časem se v Boskovicích s manželkou objevili a nabídli nám tuto výstavu. Věc se podařila a „barevný živel“ máme nyní zde. MUDr. Ladislav Korotvička myšlenku doladil a sám se podílel na realizaci výstavy. Ten k výstavě uvedl: „Já Vás rovněž vítám v těchto krásných starobylých prostorách Muzea Boskovicka. V kulturním programu vystoupí zpěvačka za doprovodu elektrického klavíru a tři členky Dětského studia břišních tanců Aysun Olomouc. Vítám předsedkyni občanského sdružení Návrat koní do přirozeného prostředí Ing. Hanu Újezdskou. Část výtěžku z prodeje obrazů bude věnována koníčkům do obce Posluchov u Olomouce, kde ranč sídlí. S Ing. Václavem Ježkem jsme realizovali již několik výstav. Je to kladenský rodák, v roce 1968 emigroval. Převážnou část života strávil v cizině. Rakousku, Německu, Itálii, Austrálii, Kanadě, na Havaji a krátkodobě i jinde. Za svůj život nasbíral mnohé zkušenosti, často měnil bydliště. Na nejmenším kontinentu planety – v Austrálii – strávil asi třicet let. Má vystudovanou vysokou školu technického směru, vystřídal řadu profesí. Byl též taxikářem a majitelem bistra. Je člověkem širokého spektra zájmů. Filosofie, vizuálního umění, teologie, astrologie. Obory studuje celoživotně. Výtvarnému umění se věnuje padesát let. Díla Ing. Václava Ježka se objevují v soukromých sbírkách a galeriích po celém světě. Nyní je třetím rokem v České republice.“ Sám Mistr přerušil tok informací a za všeobecného smíchu uvedl: „Okolo Skřípivá rostou houby, tak proto.“ Pokračoval MUDr. Ladislav Korotvička: „Na výstavě zde můžete vidět asi stovku obrazů za asi třicetileté období práce. Plošný styl malby odkoukal malíř od australských domorodců. Autor se věnuje též ikonopisectví a v tom je opravdu skvělý. Důkazem jsou tři ikony ve středním sále. Ing. Václav Ježek založil v Austrálii první školu ikonopisectví, kde vyučoval klasický styl vaječné tempery a tvorbu grafických ikon. V posledních osmnácti letech je Ing. Václav Ježek nejvíce ovlivněn uměním původních obyvatel Austrálie. Jeho obrazy jsou plné symboliky australských motivů. Má též vlastní styl personálních andělů a obrazů dle požadavku konkrétního odběratele. Výtvarník se věnuje též tvorbě log různých společností, vyhrál ze 170 přihlášených soutěž na logo nejmenované švýcarské lékařské firmy. Svědčí to o jeho nadání. Původní dávní obyvatelé Austrálie neznali písmo. Vyjadřovali se kresbami s mnoha symboly a šifrovaných sdělení. Malby a kresby jsou plošné, symbolické, bez stínování. Obsahují barevné plochy, šrafování a tečkování. Nepoužívali štětec, ale dřívka, otisk dlaně. Barvy převzali z přírody a všude přítomného písku. Obrazy původních obyvatel – Aboriginců – jsou na světových aukcích velmi ceněné a drahé. Styl je blízký Ing. Václavu Ježkovi. Obrazy malované v Austrálii podepisoval Macla Jábadbada. Přeloženo do češtiny Velká ježura. Pro tamní obyvatele jde o přijatelné jméno. Přeji Vám mnoho krásných zážitků. Barevnost této výstavy je neobvyklá. Soubor v Muzeu Boskovicka je největší hned po výstavě v galerii G. Děkuji za pozornost a předávám slovo autorovi obrazů Ing. Václavu Ježkovi: „Já chci poděkovat ředitelce Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalové, že byla vstřícná a nápomocná při realizaci výstavy. Pak kurátorovi MUDr. Ladislavu Korotvičkovi, jenž celý projekt realizoval. Nejvíce děkuji Vám všem, že jste vyměnili chladivé vlny místního krásného koupaliště za muzejní prostory. V Boskovicích jsem rád, vzpomenul jsem na Otakara Kubína. Dovolil jsem si jeho stylem namalovat pohled na radnici. Obraz jsem nazval Boskovice v pravé poledne.“
MUDr. Ladislav Korotvička ještě upřesnil: „Pro zpestření jsme zde uspořádali písemnou aukci. V prvním sále na stojanu je obraz Boskovic. Během výstavy mohou zájemci přihazovat a na jejím konci jej dostane nejvyšší nabídka. Starodávná korejská Hra štěstí umístěná ve vedlejší místnosti je zhotovena pro projekt společnosti Arak o.p.s. a nakreslené symboly oslovují mládež v péči o dětský chrup. A nyní prosím dívčí trio studia Aysun, aby předvedlo svůj program. Jsou to vítězky soutěže Olympia hledá talent, jež proběhla na jaře v Olomouci. Ze 160 účastníků byla tato děvčata nejlepší. Zanedlouho 25. srpna se dívky předvedou na republikovém finále v Šiklově mlýně. Nyní nás přenesou na Havaj.“ Vystoupení děvčat bylo odměněno bouřlivými ovacemi.
Na závěr oficiálního programu předala ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová MUDr. Ladislavu Korotvičkovi a výtvarníkovi Ing. Václavu Ježkovi drobné upomínkové dárky.
Poté se již všichni rozběhli obdivovat výtvarná dála, někteří zkoušeli trefit se míčkem do otvorů Hry štěstí. Hodně posluchačů zůstalo v rohovém sále při poslechu zpěvu za doprovodu klavíru. Svůj program umělci důstojně zakončili opravdovou lahůdkou a to skladbou Ernesta Golda ze stejnojmenného filmu Exodus (1960).
Vyjímečná výstava výtvarných prací světoběžníka Ing. Václava Ježka potrvá v Muzeu Boskovicka do 9. září.
Více: http://muzeum.boskovice.cz/
24 fotek, 14.2.2015, 138 zobrazení
12 fotek, 12.10.2013, 48 zobrazení | architektura, makro, ostatní, příroda
(už jenom zbytek podzimu, zima a bude tu! :-) )
24 fotek, zima 2010/2011, 65 zobrazení
26 fotek, květen 2011, 111 zobrazení
49 fotek, 20.3.2018, 14 038 zobrazení | lidé, ostatní, práce, příroda, zvířata
Jaro začíná 20.března 2018 v 17:14:45 h. , to je za 7 dní . Velikonoce 1.duben 2018 a .... ptáci přilétají na jaře . :-)
16 fotek, 5.3.2009, 6 zobrazení | příroda
66 fotek, leden až duben 2017, 95 zobrazení | klasická-fotografie, krajina, makro, příroda
...ještě se ochladí, ano-březen za kamna....... a duben ještě tam....!
11 fotek, únor 2013, 29 zobrazení
17 fotek, 24.2.2008, 41 zobrazení | makro
a zima už nemá šanci
(všechny fotky bez úprav...)
24.2.2008
27 fotek, 28.1.2016, 76 zobrazení
16 fotek, 11.3.2015, 68 zobrazení
První jarní den se kvapen blíží a jaro se hlásí o slovo. To, na co čekala většina milovníků přírody, právě začíná. K jaru neodmyslitelně patří sněženky, bledule, ale i šafrány, taktéž nadšený zpěv ptáků, který se rozléhá široko do okolí. Velká část druhů se vrací z teplých dálin a zbytek začíná s přepeřováním do svatebního nebo letního šatu. A my jsme si pro naše zpěváčky připravili alespoň papírové, ale veselé budky.
Výtvarná dílna 11. 3. 2015
783 fotek a 21 videí, březen až červen 2016, 3 881 zobrazení
Dlouhoslibovaná okružní jízda "třicetsedm trolejbusem" :), Svrateckým údolím k jarnímu chatování, Supr kočárkový výlet do zoo, Kolotoče!!!, Jeden supr pyžamový narozeninový večírek, Čarodějnický slet s tetami, Prvomájové kolečko, Chatička - pracovně, Poslední školková besídka, Den dětí Akátky, Hřišťátkové super kolečko kolem Svitavy, Tomáškovo poslední zvonění, Verouškovo 1. šlápnutí do pedálů ;), Dopravní nostalgie a oslava 5. výročí svatby.
20 fotek, 25.2.2011, 36 zobrazení | koníčky, krajina, příroda, vesnice, zvířata
Pár fotek z procházky na konci února - zima je pryč (nebo si to spíš všichni zbožně přejí), ale do jara ještě daleko... I když sluníčko ještě moc nehřeje, už to vypadá krásně :o))

Něco by se našlo i mezi uživateli...

jaro

997 zobrazení, 1 album

kami-jaro

704 zobrazení, 6 alb

jaro-l

80 zobrazení, žádné album

l-jaro

542 zobrazení, 2 alba

jaro-57

551 zobrazení, 3 alba

Zobrazit další výsledky mezi uživateli.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron