Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 2 656 výsledků (0,1083 sekund)

8 fotek, 21.11.2016, 98 zobrazení
10 fotek, 14.3.2015, 72 zobrazení
3 fotky, 22.2.2010, 87 zobrazení
V pondělí, dne 22. 2. 2010, se obci Kurovice uskutečnilo pravidelné zasedání zástupců obcí Mikroregionu Holešovsko. Mimořádnou událostí tohoto jednání byla ovšem účast hejtmana Zlínského kraje MVDr. Stanislava Mišáka. Přítomen byl také senátor a starosta Holešova PaedDr. Zdeněk Janalík.
Po přivítání hostů starostou obce Kurovice, p. Milanem Jurtíkem, se starostové včele s hejtmanem a senátorem vydali na prohlídku místní kulturní památky a dominanty obce. Průvodcem po Tvrzi byl její majitel, p. Malina. Přítomným popsal prováděné práce, které směřují k záchraně této cenné památky a také podotkl, že obnova tvrze probíhá i za přispění Fondu kultury Zlínského kraje a Ministerstva kultury ČR. Z tvrze se jednání přesunulo na místní obecní úřad. Diskuse zde se týkala především řešení dopravní infrastruktury, stavu vozovek III. tříd, které jsou mnohdy v havarijním stavu a dle názorů starostů vyžadují komplexní opravy. Stranou nezůstala ani oblast sečení okrajů vozovek a kácení stromů podél silnic, po kterém již následně nedochází k obnově a vysázení nových stromů, které mnohdy plní i orientační funkci. Přítomen byl náměstek ředitele ŘSD ZK, ing. Berecka, který reagoval na podněty a problémy, které trápí starosty Mikroregionu Holešovsko.
Na závěr Milan Jurtík poděkoval hejtmanovi Zlínského kraje p. Stanislavu Mišákovi za vstřícný přístup k řešení problémů v regionu a také za to, že si ve svém pracovně nabitém programu udělal čas a zavítal mezi zástupce obcí Mikroregionu Holešovsko. Věříme, že tato setkání pomohou k dalšímu rozvoji našeho regionu.
47 fotek, 17.8.2013, 35 zobrazení
Kácení stromů 17.8.2013 u hřiště v zabrušanech se kácel jasan a 18.8.2013 jsme kácely nebezpečné stromy u hlavní silnice v Želenkách, které hrozili pádem.
9 fotek, 19.11.2016, 50 zobrazení
8 fotek, 21.10.2015, 51 zobrazení
Jednotka skácela po domluvě s majitelem tři stromy z důvodu zajištění bezpečnosti provozu.Poté zajistila pokácení stříbrného smrku u dalšího místního občana.
16 fotek, 10.12.2011, 219 zobrazení | ostatní, práce, vesnice, moje fotozprávy
Na objednávku naší obce jsme provedli pokácení vzrostlého javoru u hlavní silnice. Protože nebylo možné strom položit celý, byli jsme nuceni za použití vysokozdvižné plošiny strom postupně rozřezat. Všem zúčastněným patří veliký dík.
39 fotek, 24.11.2015, 66 zobrazení | dokumenty, příroda
Po 58 letech nadešel čas pro pokácení našich dvou stříbrných smrků. Ač stromy nevypadaly na první pohled špatně, na jejich stavu se podepsala blízkost rušné silnice. V posledních letech rezavěly, ztrácely výrazně jehličí i slabší větve. Proto museli nastoupit profesionální drvoštěpově a postupně je složit k zemi.
20 fotek, 22.3.2016, 1 543 zobrazení | dokumenty, krajina, příroda
21.března 2016 začalo kácení jabloňové aleje na výjezdu z Brumova-Bylnice směrem na Valašské Klobouky. Stromy zasahující až k silnici I/57 byly nebezpečné pro silniční provoz, proto Ředitelství silnic a dálnic, oblastní zpráva Zlín požádali o jejich odstranění na odbor ŽP Val.Klobouky, které vydalo souhlas s kácením ještě v probíhajícím období vegetačního klidu.
14 fotek, 22.3.2007, 166 zobrazení | moje fotozprávy
Na ulici Sokolské v Boskovicích, okres Blansko, probíhá v těchto dnech na objednávku Městského úřadu ozdravný řez lipového stromořadí. Pracovníci odborné firmy musejí zvládnout ošetření sedmdesáti vzrostlých stromů po obou stranách komunikace. Zahradníci odstraňují všechny větve, zbudou pouze kosterní. Dva stromy bylo nutné pokácet, jejich zdravotní stav uznán jako velmi špatný. Hrozil samovolný pád třeba na vozovku nebo chodník, kde by mohlo dojít ke zranění osob či poškození majetku. Toto nebezpečí by se zvyšovalo vlivem silného větru. Radikální zásah do živých porostů je možné provádět jen v období vegetačního klidu.Tedy od začátku listopadu do konce března.
Úprava korun stromů je nutná, výmladky někde sahají až na střechy či fasády domů a mohou je poškodit. Navíc se často lámou a napadají je houbové choroby. „Na každý strom jsme nechali zpracovat odborný znalecký posudek. Práce si vyžádají dvěstě až třista tisíc korun“, uvedla místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková.
Na nejrušnější komunikaci ve městě, jíž Sokolská ulice je, musejí po dobu prací řidiči počítat s mírným zdržením, silnice je trvale průjezdná. Omezení platí vždy na úseku asi padesát metrů, kde se pohybuje vysokozdvižná plošina a je řádně označeno. Dopravu zde řídí kyvadlově sami zahradníci.
Práce jsou nyní i přes nepřízeň počasí v plném proudu, vše by mělo být hotovo do 17. prosince. „Poté nás čekají na pozemcích města již jen některé jednotlivé stromy, které též potřebují odborný zásah. Ozdravné řezy v zámeckém parku a kácení topolů v zahradě u nemocnice jsou již provedeny“, doplnila místostarostka.
16 fotek, 28.2.2009, 55 zobrazení | události, vesnice
V r. 2009, byla provedena příprava pro nové stavební parcely v západní části obce při silnici směrem na Mšené L. Tam kde kdysi místní lidé měli zahrádky, které s láskou obdělávali a udržovali už po nějaký čas byli zarostlé vzrostlými keři a stromy, zřejmě se ozval soukromý vlastník tohoto pozemku a začal s vyřezáváním a kácením aby připravil již zmíněné stavební parcely. Není to stoprocentně potvrzené, ale to že tam mají být stavební parcely je z jistých a určitých zdrojů. Je rok 2013 a na těchto místech se nic nezměnilo, pozemek je opět zarostlý pustý a opuštěný, domek pro chov slepic je dnes už rozpadlý a podepsal se na něm už čas. Snad kvůli nezájmu nebo vysokých cen pozemků? se tady nic neděje? kdo ví.... Možná je to tak lepší a vesnice nestrácí svůj osobitý ráz...
49 fotek a 5 videí, září 2016, 95 zobrazení
Probouzím se do slunného rána v 6:20 a balíme stan. V tom Hajnej vynadává Sašovi za jeho noční telefóní hovory. Bohužel tyhle hovory pokračovali i v jiných dnech. Na jezeře Medocino to byla nejteplejší noc, kterou tu zažiju. Jezero bylo vytvoře nov roce 1958 na výstavbu Coyote Valley přehrady. Rozloha je 7,78 km2. Přehrada také zahrnuje protiatomový kryt postavený během éry studené války pro ochranu proti záření z jaderných úroků. Kolem 8 hodiny opouštíme Kyen Campground. U první čerpací stanice nabírám do lahvičky benzín. Mám s sebou petrolejovou lampičku. Zajímavost u benzínek. Můžete k ní přijet odkudkoliv a nebo i klidně zacouvat. Benzín se platí formou zálohy, potom natankuji a zbytek peněz mi vrátí. I benzín je zde jiný. Začíná na 85 oktanech a končí na 91 oktanech. Většina pump funguje jako sámoška. Nechá se zde nakoupit. Ve většině benzínek je občerstvení. Točené limonády, tortily, hot dogy, hamburgery a další. Pokud není tento pokrm již připravený personálem, tak se člověk může obsloužit sám. Třeba Hot dog za cenu 1,65$ a na něj si mohu dát cibulku, zelí, salzu, kečup, majonézu, hořčici, dle chuti a libosti a je jedno kolik si dám zaplatím 1,65$ Podobné je to i u limonád nebo kávy, jaký si dám kelímek, zaplatím jednotnou cenu, ale jsou pumpy, kde ceny dle kelímku jsou odlišné. Toto potom zaplatím u kasy. Užívám si cestu. Silnice po celém západě jsou v perfektním stavu, takže pro motorkáře opravdový ráj. Vjíždíme do Redwoodu N.P. Sem tam je ze silnice vidět Pacifik, jak omývá pobřeží. Redwood National and State Parks (zkratka RNSP) je uskupení čtyř parků v severní Kalifornii ve Spojených státech amerických. Památka se skládá z národního parku Redwood a státních parků Del Norte Coast, Jedediah Smith a Prairie Creek. Celou rezervaci tvoří celkem 542 km2. V parku se nachází 45 % porostu sekvoje vždyzelené (Sequoia sempervirens), je to nejvyšší strom na Zemi. Ovšem v parku nejsou jen lesy, ale také množství obyvatel z živočišné říše, travnaté prérie, kulturní střediska, části řek a dalších toků.V roce 1850 byly porosty sekvojí vždyzelených na kalifornském pobřeží mnohem větší než dnes až 8 100 km2. Severní část této zóny, osidlovaná domorodými indiánskými kmeny, přitahovala zlatokopce ve zlaté horečce. Začali zde kácet stromy ve snaze vytěžit zlato.Ve 20. letech 20. století došlo k vytvoření tří státních parků, Redwood National Park byl založen až v roce 1968. Při jeho vytvoření však bylo už vytěženo kolem 90 % všech sekvojí zde rostoucích. V dnešních letech indiánské kmeny zde žijící, jako např. Yurok, Tolowa, Karok a Wiyot, mají historické vazby k tomuto území. Sčítání lidu v roce 1852 ukázalo, že kmen Yurok byl nejpočetnější z indiánské civilizace – bydleli v 55 vesnicích a čítali 2,5 tisíc obyvatel. Užívali dřevo právě ze sekvoje vždyzelené, jejíž vnitřní linie jsou v lineárním sledu. Podél těchto linií dřevo osekali na plaňky a používali jej jako stavivo na domy, lodě a malé vesničky. Před badatelem Jedediashem Smithem v roce 1828 žádný jiný badatel z nížinaté Evropy ještě nebádal ve vnitrozemském regionu od pobřeží. Nález zlata kolem řeky Trinity River v roce 1850 vedl k menší druhotné zlaté horečce v Kalifornii. To přivedlo zlatokopy do této oblasti a mnoho z nich zde zůstalo poté, co se jim nepodařilo rychle zbohatnout. Příliv nových obyvatel však vedl ke konfliktům s domorodci. Kolem roku 1895 zůstala v jedné skupině vesnic jen asi třetina Yuroků. Kolem roku 1919 prakticky všichni členové kmene Chilula zemřeli nebo byli začleněni do ostatních kmenů. Zlatokopové káceli sekvoje na stavbu dřevěných srubů; po skončení zlaté horečky se pak někteří vrátili znovu k dřevorubectví. Předtím na více než 2 milionech akrů (8.100 km2) Kalifornie a jihozápadního pobřeží Oregonu byl prales sekvojí, ale po roce 1910 rozsáhlé kácení přimělo ochránce přírody začít usilovat o zachování stávajících stromů, které byly káceny v alarmující rychlosti. V roce 1911 americký reprezentant John Edward Raker z Kalifornie se stal prvním politikem představující legislativu pro vytvoření národního parku Redwood. Nicméně, žádný další krok v tuto dobu americký Kongres neučinil. Vzhledem k vysoké poptávce po řezivu během druhé světové války a stavebním boomu, který následoval v roce 1950, se vytvoření národního parku odložilo. Úsilí Save The Redwood League, v Sierra Clubu , a National Geographic Society , aby vytvořili národní park. To začalo začátkem roku 1960. Po intenzivním lobbování Kongresu byl návrh zákona na Redwood národní park odsouhlasen a byl podepsán prezidentem Lyndonem Johnsonem dne 2. října 1968. Ještě než dojedeme na první plánovanou zastávku, tak zastavujeme v Elk Meadow Cabisns ( Sruby na jelení louce), kde už z názvu jsme viděli první jeleny a laně. Pozorovali jelena, jak si nahání své dámy, aby se mu nezatoulaly. Tohle jsme pozorovali z dálky 30 metrů. Bylo to něco úžasného se takhle přiblížit ke zvěři. Až později jsme zjistili, že americká zvěř není plachá a během našich cest, jsem se dostal ke zvěři nesmírně blízko. Odjíždíme a během chvilky zastavujeme v Prairie Creeku. Prairie Creek Redwoods State Park založený v roce 1923 měl rozlohu 0,65 km2. K dnešnímu dni má rozlohu 57 km2. Nachází se zde mnoho sekvojí, které dosahují výšky přes 90 metrů. Jeden takový jsme navštívili a viděli. Nese název Big Tree (Velký strom) s výškou 92,6 metrů, průměr 6,6 metrů, obvod 20,7 metrů a odhadovaném stáří 1500 let. Opravdu to je impozantní strom a už z parkoviště je vidět, jeho dominance. Předčí ostatní stromy minimálně o třetinu své výšky. Zde jsme se dlouho nezdrželi a jeli dál. Projíždíme, tak Redwoodem a je to neuvěřitelné. Všude jsou neskutečné stromy. Jedeme asi hodinu takovouhle krajinou a opravdu se nechá použít fráze: „Jak z jiného světa.“ Těžko se popisuje něco, co u nás doma není a až když to člověk vidí, tak může žasnout. Připadal jsem si jak mravenec. Zastavujeme v části Jedediah Smith Redwood State Park. Pojmenovaný po stejnojmenným badateli, který byl první Američan, co cestoval po souši, od řeky Mississippi do Kalifornie v roce 1826, prochází prostorem budoucího parku. Tento park byl založený roku 1939. Dnešní rozloha parku je 42,2 km2. Děláme zde túru. I spadlé stromy jsou vyšší jak já. Neuvěřitelné. I kapradiny, zde dorůstají neuvěřitelných rozměrů. Jsou skoro vysoké jak já. Má to nesmírné kouzlo. Opravdu jsem si připadal, jak ve snu, kdy jsem se zmenšil. Takovým dojmem jsem si připadal. Co strom, to kapitální strom. Moc jsme si to tady užívali. Bylo to neuvěřitelné. Ještě přejíždíme do návštěvnického centra, kde je 50 letá sekvoj a 50 letý sekvojovec, aby byl vidět rozdíl mezi nejvyšším stromem a nejmohutnějším stromem. Nechají se zde koupit sazenice a nebo malé sekvoje za 8$. Odsud už pokračujeme do kempu. Přejíždíme z Kalifornie do státu Oregon. Oregon přezdívaný stát bobrů. V roce 1859 se stal americkým státem. Největším městem je Portland a hlavní město je Salem. Na to, že se jedná o stát který je takřka 4x větší jak ČR a jeho populace čítá něco málo přes 4 miliony obyvatel. Je to druhý den, co jsme na cestách a udivují mě ty vesnice a malý města. Vede jima jedna centrální silnice, která se často rozšiřuje do čtyř pruhů. Nemají žádná náměstí a kulturně jsou zaostalá. Staré papundeklové baráky o které se nikdo nestará. Na některých zahradách je vidět bordel nebo stará auta. Snad ještě po dědečkovi, co zde zahnívají v čase. Rozpadlé, nebo polorozpadlé stodoly, seníky a jiné budky, které by u nás byli dávno srovnané se zemí, nebo by byli opravené, protože, tyhle buď neměli stěnu, měli díry ve střeše, či propadlé střechy. Nejsou na zahradách domů, vidět, žádné zahrádky. O bílem laťkovém plotu si mohu nechat jen a jen zdát. Stejně tak, žádná hospodářská zvířata ani psi nejsou k vidění. Tímhle jsem byl nesmírně zaskočený. Protože si položí otázky: „V čem to žijí?“ „Co vlastně dělají?“ „Proč takový bordel.“ To si u nás doma žijeme lépe. A to ani nevíme. Oregon mě nadále překvapuje v lesích. Jehož pobřeží respektive, co jedeme je plné nekonečných lesů. Přijíždíme do kempu Joseph Steward Lake. V kempu jsou normálně laně, které se zde pasou. Je to neuvěřitelné. U nás něco, takového vidět, tak se to rovná zázraku a zde je to normální. V kempu děláme oheň a Martin nám vypráví o lidech. Dát si pivko na parkovišti nebo v autě a viděl by mě někdo. Ihned budu nahlášený a měl bych veliké problémy s policií. Na východě USA, je tohle mnohem přísnější, kde i na kempech je člověk pozorován, zda nepije alkohol. Tohle na západě ještě třeba není. Zde veškerá lidská přirozenost končí a mění se v opatrnost. Sám jsem se v dalších dnech s tímhle shledal. Den končíme kolem 23 hodiny.
127 fotek a 3 videa, listopad 2017, 585 zobrazení | krajina, kultura, lidé, příroda
PO NĚKOLIKA MĚSÍCÍCH SE MI PODAŘILO VYRAZIT DO LESŮ. A TO NA OHEŇ PRAŽCŮ. UŽ SE STALO ZVYKEM, ŽE NA OHNĚ CHODÍM VANDREM. TENTOKRÁT JSEM VYSTOUPIL V NÁMĚŠTI. PRÁVĚ SE STMÍVÁ. JDU UŽ ZNÁMOU STEZKOU PŘES VÍCENICKOU HRÁZ A ZŇÁTKY DO SEDLECA. HOSPODU VYNECHÁVÁM. CHCI SI UŽÍT KLIDNÉHO VEČERA PŘI MĚSÍČKU. ÚPLNĚK MI SVÍTÍ NA CESTU. NETŘEBA BATERKY. PO DVOU HODINÁCH SE SPOUŠTÍM K JIMÁRNĚ. OPRAVIL JSEM SI PILU A NAŘEZAL DŘEVO. ZAPALUJI SI OHEŇ. MĚSÍC SVÍTÍ KOLMO NA ŘEKU. VLNKY DOLE NA HLADINĚ MEZI BEZLISTÝMI STROMY TŘPYTIVĚ POSKAKUJÍ PO HLADINĚ. VZDUCH JE MÍRNĚ CHLADNÝ A NEHNE SE ANI VĚTVIČKA. UVAŘÍM SI ČAJ. K CHLEBA S KAČENÍM SÁDLEM S CIBULÍ JE DOBRÁ VOLBA. PO TOM JEŠTĚ KAFÍČKO. ZKOUŠÍM ZATOPIT I V KAMNECH. DAŘÍ SE. ULÉHÁM DO TEPLA. RÁNO SE PROBOUZÍM OKOLO SEDMÉ, ALE JEŠTĚ SI POLEŽÍM. JE CHLADNO. VYSKAKUJI ZE SPACÁKU A ROZDMÝCHÁM ŽHAVÉ UHLÍKY NA OHNIŠTI. PŘILOŽÍM PÁR TŘÍSEK A KLACÍKŮ. NA ČAJ TO STAČÍ. UKLIDÍM , ZAVÍRÁM BOUDU A VYRÁŽÍM. NECHCE SE MI ŠKRÁBAT DO SVAHU. TAK SE VYDÁVÁM PO ÚBOČÍ PO PAŠERÁCKÉ STEZCE. NĚKDE MUSÍM PŘELÉZAT PADLÉ STROMY. SU NA KANČÁRNĚ. Z POPELA OHNIŠTĚ JEŠTĚ SÁLÁ TEPLO. KAMARÁDI Z USADY, JAK JSEM SE POZDĚJI DOZVĚDĚL, MUSELI ODEJÍT PŘED CHVÍLÍ. PŘEKRAČUJI LÁVKU. SMEKÁM U PAMÁTNÍČKŮ NEBOHÝCH KAMARÁDŮ A PO JDU PROUDU DLOUHÉ OSLAVY. OBČAS MI MEZI LISTÍM UJEDE PO KAMENÍ NOHA. OPATRNOST JE NA MÍSTĚ. ZDRAVÍM SE S NĚKOLIKA CHATAŘI. PROJDU SKŘÍPINOU, PŘEJDU SILNICI A ZA CHVÍLI SU V ÚDOLÍ LUHU. NO TĚ BŮH, DOLNÍ TOK JE V DÉLCE NĚKOLIKA SET METRŮ ZAVALEN POLOMY. STŘÍDAVĚ PŘELÉZÁM A PODLÉZÁM PADLÉ KMENY A VĚTVE. V HORNÍ ČÁSTI UŽ JE TO OPĚT TA POHODOVÁ CESTIČKA DOLINOU. VYCHÁZÍM V KUROSLEPECH. NEZDRŽUJI SE A STOUPÁM K HÁJOVNĚ. U OSIŘELÉ KALIMETY JEN KOČKA SCHOULENĚ SLEDUJE DĚNÍ NA OKRAJI CESTY. OD HÁJOVNY UŽ TO MÁM JEN S KOPCE DO ÚDOLÍ. JDU CESTOU NECESTOU MEZI STROMY . ODHADEM SE SPOUŠTÍM KOLMO DOLŮ PŘESNĚ K FLEKU PRAŽCŮ. PRVNÍHO VIDÍM BLACKA U CESTY KDE NATAHUJI PLACHTU A JDU NA FLEK. VÍTÁM SE S KAMARÁDY. JEŠTĚ JICH TU MOC NENÍ. JE NEJVYŠŠÍ ČAS NA OBĚD. MAĎARSKÝ GULÁŠ Z KONZERVY PIKOK DOCHUCENÝ MAJORÁNKOU NEBYL ŠPATNÝ. ODPOLEDNE ZAČÍNAJÍ SOUTĚŽE. PROVIZORNĚ SVÁZANÁ ZLOMENÁ HOKEJKA NEVYDRŽÍ A STŘELBA DO „BRANKY“ SE MUSÍ OPAKOVAT NOVÝM NÁŘADÍM, SEKEROU. PAK HÁZÍME POHLEDY, NEJEN NA SEBE, ALE HLAVNĚ NA CÍL V PODOBĚ KARTONOVÉ KRABICE. V CVRNKÁNÍ PĚTIKOURUNY DO VÍČKA SE MI POMĚRNĚ DAŘÍ A UMÍSŤUJI SE NA DRUHÉM MÍSTĚ. BLÍŽÍ SE, V TUHLE ROČNÍ DOBU, BRZKÝ VEČER A TAKÉ HLAVNÍ UDÁLOST. ZAPÁLENÍ SLAVNOSTNÍHO OHNĚ ZA ZPĚVU VLAJKY. KRÁTKÁ VZPOMÍNKA NA KAMARÁDY, KTEŘÍ UŽ NEMOHOU BÝT S NÁMI A ZAPÁLENÍ SVÍČEK K CEDULCE ZDEJŠÍHO OSADNÍKA, KTERÝ PŘEDČASNĚ UKONČIL ŽIVOTNÍ CESTU. POTOM UŽ SE ROZJÍŽDÍ POTLACH ZA SKVĚLÉ MUZIKY A PITÍ „OKOŘENĚNÉ“ KOFOLY I JINÝCH I DOMÁCÍCH LIKÉRŮ. NAPŘ. TEKUTÉHO ŠTRŮDLU. BYL MOC DOBRÝ. JE VLAHÁ NOC. MĚSÍC SE SKRÝVÁ ZA KORUNAMI SMRKŮ. ZÁBAVA JE SKVĚLÁ. NEJSKVĚLEJŠÍ BAVIČ JE DVOULETÝ ŽANEK PEPÍNA A HADŘIČKY. JDU ULEHNOUT HODINU PO PŮLNOCI. I KDYŽ JSEM VZAL S MÍRNÝMI OBAVAMI PODZIMNÍ SPACÁK, BYLO MI TEPLO. RÁNO SE PROBOUZÍM ZA BOLESTIVÝCH VÝKŘIKŮ MR.KWAIE, KTERÉHO CHYTAJÍ KŘEČE DO NOHOU. TRVÁ TO POMĚRNĚ DLOUHO. BALÍM A SCHÁZÍM NA FLEK, KDE U OHNĚ POSEDÁVAJÍ ZBYTKY KAMARÁDŮ, KTEŘÍ JEŠTĚ NEODEŠLI. UVAŘÍM SI VLASTNÍ GULÁŠOVKU S BRAMBŮRKOU. POPIJI ČAJ. JEŠTĚ POKECÁME A S VEBEM SE DOMLOUVÁME NA CESTĚ DO KRALIC. JDEME PODÉL VODY. POZDRAVÍME SE U KOMANČE S KAMARÁDY. PŘICHÁZÍME KE ZLATÉMU ÚDOLÍ. MÍSTNÍ KAMARÁD ZDE UKLÍZÍ PADLÝ STROM. HODÍME ŘEČ A VEB MĚ VEDE ZKRATKOU Z ÚDOLÍ NA NÁDRAŽÍ. ZDE SEDÍ PAVKA. MÁME PŮL HODINY DO ODJEZDU. VLAK PŘIJÍŽDÍ. V RAPOTICÍCH K NÁM PŘISEDAJÍ DVA KAMARÁDI Z MŇOUKŮ. MAJÍ JEŠTĚ NĚCO PÁLENÉHO. A TAK ZVESELA DOJÍŽDÍME DO BRNA. DOM MI TO JEDE ZA 20 MINUT. LOUČÍM SES VEBEM A ODJÍŽDÍM. S PĚKNÝMI ZÁŽITKY KONČÍM VÍKEND. AHOJ NA CESTĚ.
341 fotek, květen 2011, 736 zobrazení | cestování
Šumava 2011
(14.5.-21.5.)

Den první - 14.5. Horní Planá
Ve 12:55 jíž sedíme ve vlaku a netrpělivě čekáme zda náš vlak, v kterém sedíme, opravdu míří směr České Budějovice nebo Děčín. Naštěstí jedeme správně.
Do Budějovic jsme dorazily dřív než jsme čekali (ve stavu spánku) a před námi byla 2 hodinová vyhlídková jízda až do Horní Plané.
Kemp jsme našli snadno. Postavily si stan blízko vody a šli na pivečko. Mia si našla opět kamaráda, který jí konečně unavil. Je nádherné počasí, prostředí kolem Lipna je velice pěkné avšak máme obavy z počasí, které nás zastihne večer. Blíží se bouřka.
Uléháme po deváté hodině s přáním, ať se vzbudíme do suchého slunného dne.

Den druhý – 15.5. Horní Planá – nocoviště Pod Plešným jezerem
Je 6 hodin ráno a akční Olda zavelí vstávat. Venku prší od půlnoci a déšť neustává. Stan noc přečkal pouze s malými problémy (stan je z Tesca za 990,-).
V 7:30 se plavíme přes Lipno přívozem, který stojí 20 Kč za dvě osoby. Poté jsme se vydali po zelené kolem Lhotského Vrchu na Huťský Dvůr. Dále podél Schwanzerberského Kanálu a Medvědího Potoka až na Tokaniště 1040 m.n.m. Dále po červené na vrchol Smrčina 1338 m.n.m. a na Hraničník 1283 m.n.m. a ostře dolů na Studničkou 1160 m.n.m. až na Hraniční přechod. Poté dolů po modré k sezónnímu kiosku (který je samozřejmě zavřený) a dále po zelené na nouzové nocoviště, které je u rozcestníku Jezerní stezka, kam dorazíme zhruba ve 14:30. Vše rychle sušíme a vydatně večeříme kuře na paprice od Maggi (vaří se 5 minut a zasytí dva lidi).

Nouzové nocoviště Pod Plešným jezerem
Vybavení: 2 x toi toi, 2 x krytý stůl, 2 x venkovní stůl s lavičkami. Místo zhruba pro 10 malých stanů. Terén se skládá z jehličí a pilin. Je sice fajn, že nezadržuje vodu, ale špatně se vpichují kolíky.
Krajina kolem nocoviště je pokácený les.

Nachozeno: 20,3 km, převýšení 478 m.n.m., průměrná rychlost 2,9 km, celkový čas výletu 7h a počasí ranní déšť, který kolem desáté hodiny ustává avšak sluníčko nevychází, teplota kolem 8 stupňů (Olda slyší hromy, ale jsou to letadla ?

Den třetí – 16.5. Nocoviště Pod Plešným jezerem – nocoviště U Strážného
V 5 hodin ráno zvoní budík a my již probuzení od psa vstáváme do chladného dne. O to větší je naše překvapení když vylezeme ze stanu a před námi vychází sluníčko na čistě modrou oblohu. Když se podíváme směrem k nížinám vidíme, že tam je oblačno a zataženo zatím co nad Plechým se rozevírá čistě modrá obloha. Snídáme horkou kávu se sušenkami, balíme a po půl sedmé vyrážíme k Plešnému jezeru cca 2,5 km. Hned od začátku jdeme do kopce…
Po kratším stoupání přicházíme k Plešnému jezeru a zde zjišťujeme, že cesta na Plechý je na vlastní nebezpečí. Není turisticky značená zato cestu provází Datel, který informuje o pralese, kterým jdeme nahoru směr Plechý, kdo v něm žije a kdo mu škodí. Cesta je co do výhledů moc pěkná, ale náročnost značná. Stoupání je po kamenech lesem, později mezi mrtvými stromy, které se vyskytují po celé Šumavě díky kůrovci. Docházíme k Stifflerovu pomníku s krásným výhledem na Lipno a Plešné jezero. Po jednom kilometru rovinky docházíme na vrchol Plechý. Výhled není dobrý, protože Rakousko je zahaleno pod přikrývkou mraků. Po nepříliš dobře značené cestě mírně klesáme a nečekaně hned potom stoupáme k Trojmezí, kde se schází hranice tří států (Rakousko, Německo a Čechy). Dál pokračujeme přes Třístolečník, kde potkáváme naše první 3 turisty (jsou to Němci, kteří nás tak dokonale zmatou až začneme klesat po špatné cestě). Po záchraně GPS navigací, se vracíme a klesáme po červené dolů až k Rosenauerově nádržce, kde doplňujeme zásoby vody. Cestou se kazí počasí a mírně mokneme. Před Novým Údolím pršet přestává a my jemně znechuceni tímto místem pokračujeme po červené. Cestou nás už přepadne velký hlad a proto vybalíme karimatku a uprostřed cesty obědváme na karimatce (vyruší nás samozřejmě auto lesní stráže ). Po jídle pokračujeme po červené loukami a pastvinami přičemž nám na cestu svítí sluníčko až docházíme na rozcestí Mlaka, kde se napojujeme na asfaltovou cestu po které docházíme až k mezistátní silnici u hraničního přechodu Strážný, kterou podcházíme podchodem.
Potkáváme jednu zmatenou a jednoho opilého německého turistu a naše snaha poradit jim jak se dostat na autobus je zbytečná a proto pokračujeme dále na nouzové nocoviště Strážný. Docházíme na něj kolem 17:30 po lesní cestě. Stavíme stan, večeříme a usínáme posilněni čajíkem s rumem.

Nouzové nocoviště Strážný
Vybavení: 2 x toi toi, 1 x nekrytý stůl s lavičkami
Místo zhruba pro 8 stanů. Kolem nocoviště je les a výhled na kopce. Terén se skládá z hlíny pod kterou je vrstva štěrku. Kolíky nejdou vůbec zapíchnout. Navíc při bezvětří je silně slyšet hluk ze silnice a jako poslední mínus je třeba uvést, že půl kilometru od nocoviště je benzinová pumpa.

Nachozeno: 30,2 km, převýšení 809 m.n.m., průměrná rychlost 2,8 km, celkový čas 10:40 a počasí bylo slunečné s jednou přeháňkou s kroupy a postupně přibývali na modrém nebi mráčky

Den čtvrtý – 17.5. Nocoviště U Strážného - Modrava
Automaticky se již oba budíme v 5 hodin ráno. Sbalíme stan, rychle slupneme musli tyčinku a v 6:15 vyrážíme směr Bučina. Svaly již o sobě dávají vědět a proto zmírňujeme tempo na 4 km/h ?. Cesta vede místy lesem a místy loukami. Nebe je od rána zatažené. Cesta vede přes Točnou a Žďárek, kde jemně stoupá cesta. Stejným terénem postupujeme až na Knížecí Pláně odkud mezi pastvinami plnými pasoucích se krav stoupáme až na rozcestí Bučina. Vzpomínáme na loňské nocování a pokrčujeme vzhůru až do sedla pod vrcholem Stráž. Dále pokračujeme k rozcestí Pod černou horou kde bohužel zjišťujeme, že Černá hora je zavřená z důvodu kácení stromů. S mírně zhoršenou náladou usedáme na odpočinek u Pramene Vltavy. Zde si vaříme oběd a doplňujeme vodu. Volíme novou trasu, která se prodlužuje o sedm kilometrů přes Kvildu. Po modré a bohužel po asfaltové cestě jdeme podle
Teplé Vltavy až do Kvildy, kde navštěvujeme jediné potraviny a nakupujeme jen to nejdůležitější: chleba, piškoty pro pejska a rum. V infocentru kupujeme pohled a poté stoupáme po žluté až na Březovou horu, kde poprvé potkáváme sluníčko a přes Filipovu Huť, s bolestmi nohou dorážíme na vytouženou Modravu do hostince Zlatá Stezka (nedávat si už nikdy hermelín s brusinkami), který si pamatujeme z loňska. Po 3 pivech se setkáváme s přáteli Luďkem a Líbou. Kolem šesté večer vyrážíme směr nouzové nocoviště. V této době již na nás opět svítí sluníčko a my stavíme stan a večeříme. Poté si koupeme
nohy v Roklanském potoku, hrajeme karty a pijeme rum při západu slunce. Jaká romantika ?

Nouzové nocoviště Modrava
Vybavení: 2 x toi toi , 1 x nekrytý stůl s lavičkami.
Místo u Roklanského potoka je velmi pěkné, ale pro stavění stanu je nevhodné díky nerovnostem terénu. Pohodlně si dovedu představit max.3 stany, nepohodlně 8. Kolíky na rozdíl od předchozích nocovišť jdou dobře zapíchnout.
Cedule upozorňující na nouzové nocoviště je včas a viditelně umístěna na rozcestníku bohužel však nocoviště tak jasně vidět není. Je vzdáleno od toi toi přibližně 100 metrů za stromy.

Nachozeno: 34,1 km, převýšení 565 m.n.m., průměrná rychlost 3,3 km, celkový čas 10:15
Od rána zamračené nebe, sluníčko vychází kolem druhé hodiny a svítí tak do tří a znovu se objeví až kolem šesté hodiny.

Den pátý 18.5. Modrava – Vojetice (Petrovice)
Vstáváme jako obvykle v 5 hodin ráno. Poměrně bolaví vylézáme ze stanu a jako překvapení je pro nás modrá obloha, ale bohužel i zima od Roklanského potoka. V 6:30 vyrážíme podél Roklanského potoka po červené, na rozdíl od loňského roku jdeme po této trase sami. Na rozcestníku Javoří pila se napojujeme na modrou a stoupáme pod vrchol Oblíku. Po hřebeni dále mírně klesáme a odpočíváme na slunném plácku, kde zjišťujeme, že sluníčko již má sílu. Dále klesáme stále po asfaltové cestě na Novou Studnici, Velký bor až k řece Křemelné. Přecházíme most a s vyděšením koukáme na kopec před námi, Křemelná nad stejnojmennou řekou, což je zároveň dopadová plocha střel z bývalé střelnice a proto se nemůžeme hnout z cesty ani na metr kvůli nevybuchlým střelám.
Po silnici pokračujeme až k rozcestí u Malého Babylonu. Odtud po modré kolem vrcholu Jakubice a Hamižná. Po cestě lesem docházíme do Hartmanic, kde dokupujeme vodu a přes město míříme směr Petrovice. Asfaltová cesta končí u rozcestí Krušec a začíná polní cesta, kde dáváme přestávku po které zjišťujeme, že jsme již velice vyčerpaní. Na konci pole si nejsme jisti jak dál. Žlutá vede přes soukromý pozemek, který je uzavřen závorami. Jsme moc unavení na vymýšlení jiné trasy a proto zvedáme závory a jdeme dále po žluté (kolem vyházeného hnoje). Za vesnicí, ale žlutou ztrácíme díky nepřesnému značení. Jdeme proto směr Petrovice neznačenou lesní cestou. Na žlutou opět narážíme před obcí Jiřičná. Za vesnicí stoupáme na Hrnčíř a dále po žluté polem až k rozcestí, kde se vydáváme na vlastní pěst jinou lesní cestou, která nás dovádí až do vysněných Vojetic ke Štěpánovi.

Kemp U Štěpána
Kemp na první pohled překvapí hlavně dámy. Vidíme umyvadla, kadibudky, ale nevidíme žádné sprchy. Naštěstí při ukázce kempu od servírky jsme informováni, že sprchy jsou schované vzadu za domem na dvoře. Jsou nově zrekonstruované.
Místo na kempování je rovná travnatá plocha pro cca 40 stanů a je zde ještě jedna plocha také pro cca 20 stanů. Kolíky jsou zapíchnout velmi dobře. Jsou zde 3 stoly s lavičkami.
Okolí kempu je krásné. Nad námi se pasou kravičky s telátky a za nimi je les. Kemp je obehnán křovím.

Restaurace U Štěpána
Hned při příchodu nás zarmoutí zpráva, že zrovna v této době nemají pivo Svijany a tak si dáváme na zahájení chuti Plzeň. Postavíme stan, vykoupeme se a jdeme přibližně 20 m, do restaurace. Sedíme na nově postavené prosklené terase. Postupně přichází 10 hokejistů z Plzně a dalších 10 hostů. Bohužel zjišťujeme, že pozměnili menu a již tam není steak ze svíčkové na který se celý rok Veronika těšila a tak si vybírá Rumpsteak na slanině, cibuli a faz
130 fotek a 5 videí, letos v únoru, 184 zobrazení | krajina, kultura, příroda
UŽ TRADIČNĚ PŘEDCHÁZÍ OHNI S.T.S. USADA PÁTEČNÍ SLEZINA V SÁLE HOSPODY V KUNIČKÁCH. SEJDE SE VŽDY DOST MUZIKANTŮ A JE VESELO. LETOS MI MOJE DĚRAVÁ HLAVA PŘIPRAVILA NĚKOLIK NEPŘÍJEMNOSTÍ. NEJHORŠÍ JE, ŽE JSEM ZAPOMNĚL VLOŽIT DO FOŤÁKU PAMĚŤOVOU KARTU. PO DVOU SNÍMCÍCH MI TO APARÁT HNED HLÁSIL. NAŠTĚSTÍ ZASLECHL MOJE STESKY MÍSTNÍ KAMARÁD ARIS A PŘINÁŠÍ MI JEDNU VHODNOU Z DOMU. POTĚŠIL MNE. CELÝ VEČER NĚKDO PŘICHÁZÍ A ZAPOJUJE SE DO ZÁBAVY. TAKOVÝM, UŽ TAKÉ TRADIČNÍM, HŘEBEM VEČERA JE ZPÍVÁNÍ PÍSNĚ „VÝPRAVČÍ ZELENOU DÁVÁ“ ZA POZVEDNUTÝCH ŠTAMPRLÍ „ZELENÉ“, KTEROU K TÉHLE PÍSNI POROUČÍ USADA. JAK POSTUPNĚ JEDNI PŘICHÁZÍ, TAK DRUZÍ ZASE ODCHÁZÍ NA FUNIBROUK, FLEK USADY. KOLEM PŮLNOCI TAKY HÁZÍM „PLECNIAK NA CHRBÁT“ A VYRÁŽÍM VEN ZE VSI PO BÍLÝCH PLÁNÍCH. NA FUNIBROUKU MI CHVÍLI TRVÁ NEŽ NAJDU VHODNÝ PLÁCEK NA SPANÍ. HA, ZDE JE TROCHU V ÚBOČÍ TAKOVÝ DOCELA SLUŠNÝ DŮLEK. DOKONCE UŽ NĚKDO ODHRNUL SNÍH, ALE NIC NESVĚDČÍ, ŽE BY ZDE CHTĚL ZŮSTAT. DŮLEK TEDY ZABÍRÁM A NATAHUJI PLACHTU KE STROMU. A JDU SPÁT.
V SOBOTU SE HRABU Z POD PLACHTY DO CHLADNÉHO RÁNA OKOLO DEVÁTÉ. PŘICHÁZÍM K UŽITKÁČI ZA KAMARÁDY A STEJNĚ JAKO ONI SI CHYSTÁM NĚCO K SNĚDKU. OPÉKÁM KLOBÁSU, K TOMU ČAJ. A SAMOZŘEJMĚ KAŽDÝ MÁ NĚCO NA „SPÁLENÍ ČERVA“ , TEDY POSÍLENÍ IMUNITY. TLACHÁME U OHNĚ. ŘEČI SE VEDOU RŮZNÉ. VESELÉ I VÁŽNĚJŠÍ. ZÁŽITKY Z VANDRŮ, ALE I Z CIVILU. PO JEDENÁCTÉ VYRÁŽÍM OBHLÉDNOU NOVÝ RYBNÍČEK NA ZDEJŠÍM POTŮČKU. OD NĚJ JDU PROZKOUMAT TERÉN A ZJISTIT NEVHODNĚJŠÍ TRASU DO RÁJCE, KAM MÍNÍM ZÍTRA JÍT. DOSTÁVÁM SE AŽ NA PŮL CESTY MEZI HOLEŠÍNEM A RÁJCEM. VRACÍM SE NĚKDY PO JEDNÉ ODPOLEDNÍ. NABERU SI DO EŠUSU NĚCO USADNÍHO GULÁŠKU, KTERÝ NÁM KAMARÁDI UVAŘILI. ODPOLEDNÍ SOUTĚŽE ZAČÍNAJÍ RYZÍ WESTERNOVOU DISCIPLÍNOU. STŘELBOU REVOLVEREM NA NĚJAKÉ MALÉ PATRONKY, SE V TOM NEVYZNÁM. JAKO TERČ SLOUŽÍ PIVNÍ TÁCEK. 5 RAN NA ASI NA 10 METRŮ. NEJPŘESNĚJŠÍ MUŠKU MÁ FLINT. 4 ZÁSAHY. PO TÉ SE TRAMPOVÉ PŘESOUVAJÍ K RYBNÍČKU K HOKEJOVÝM DISCIPLÍNÁM. JÁ ZŮSTÁVÁM NA FLEKU. ČÁSTEČNĚ TAKÉ Z OBAVY Z TENKÉHO LEDU. POZDĚJI TROCHU LITUJI. MOHL JSEM SE V SOUTĚŽI S HOKEJKOU NAJÍT. ALE JSOU I JINÉ RADOSTI. PŘICHÁZÍ PODVEČER A S NÍM HLAVNÍ UDÁLOST. ZAPÁLENÍ VÝROČNÍHO OHNĚ. NESMÍ CHYBĚT ZPĚV VLAJKY. VZPOMENEME NEBOHÝCH KAMARÁDŮ, KTEŘÍ JSOU UŽ NA VĚČNÉM VANDRU. UDĚLUJÍ SE PLACKY NEJLEPŠÍM SOUTĚŽÍCÍM. …..A ZAČÍNÁ PADAT SNÍH, KTERÝ DOTVÁŘÍ ZIMNÍ ATMOSFÉRU A ZAKRÝVÁ STARŠÍ NÍZKOU SNĚHOVOU POKRÝVKU. OHNIVÁK KUBRT NÁM PŘÍJEMNĚ ZATÁPÍ. TAKŽE ZIMNÍ ATMOSFÉRA JE HŘEJIVÁ, TAKTÉŽ DÍKY SKVĚLÝM MUZIKANTŮM. PIVO NA BARU SICE MOC NEZAHŘEJE, ALE PŘÍJDE K CHUTI. KOLEM JEDNÉ PO PŮLNOCI SE UBÍRÁM DO SVÉHO LOŽE V DŮLKU. MUSÍM SETŘEPAT VRSTVU SNĚHU Z PLACHTY A ZALÉZÁM DO SPACÁKU.
PO NOCI NA ČERSTVÉM VZDUCHU, PO CHVILKÁCH VÁHÁNÍ BRISKNĚ VYSKAKUJI ZE SPACÁKU, OBLÉKÁM A OBOUVÁM SE, ABY UTRPENÍ BYLO CO NEJKRATŠÍ. SBALÍM SE A SCHÁZÍM K OHNI. NĚKTEŘÍ KAMARÁDI Z DALEKA UŽ ODEŠLI, JINÍ SE CHYSTAJÍ. PO SNÍDANI A POBYTU S KAMARÁDY U UŽITKOVÉHO OHNĚ SE LOUČÍM, HÁŽU UŽ ZABALENOU KROSNU NA ZÁDA A S KUBRTEM ODCHÁZÍME Z LESA. KUBRT MÁ AUTO, JÁ POKRAČUJI MEZI STROMY DO HOLEŠÍNA, VYCHÁZÍM NA KRAJ LESA A MĚNÍM , OPROTI VČEREJŠKU, TRASU DO ZATÍM MÍRNÉHO ÚDOLÍČKA. PŘEDPOKLÁDÁM, ŽE TUDY TO BUDE KRATŠÍ. ÚDOLÍČKO SE SPOJUJE S DALŠÍM, KTERÝM TEČE POTŮČEK. BRODÍM SE SNĚHEM OKOLO OKOLO STUDÁNKY V ROZSOCHÁCH. ZANEDLOUHO MNE POTŮČEK PŘIVÁDÍ PŘÍMO NA NÁVES V HOLEŠÍNĚ, JAK JSEM PŘEDPOKLÁDAL. PŘEJDU HLAVNÍ SILNICI A STOUPÁM DO POLÍ. OKOLO KŘÍŽKU PO POLNÍ CESTĚ K RÁJCI. UŽ HO VIDÍM PŘED SEBOU. POTKÁVÁM MLADÍKA SE PSEM A PTÁM SE NA NEJLEPŠÍ TRASU. POSÍLÁ MNE OKOLO PLOTU PO LOUCE. PO PÁR STECH METRECH ODBOČUJI NA CESTU MEZI ZAHRÁDKAMI A ZA CHVÍLI SU V MĚSTEČKU. STARŠÍ PANÍ SE OPĚT PTÁM A JAK MI ŘEKLA, TAK I PŘICHÁZÍM OKOLO RYBNÍKA NA NÁDRAŽÍ ASI S PŮLHODINOVÝM PŘEDSTIHEM. ZROVNA ČAS NA SVAČINKU. CHLÉB NAMAZANÝ KAČENÍM SÁDLEM S CIBULÍ CHUTNÁ. PO TÉ OTVÍRAJÍ POKLADNU, ZAKUPUJI JÍZDENKU A PŘESNĚ 13:20 PŘIJÍŽDÍ VLAK. V BRNĚ VYSTUPUJI A VIDÍM VEDLE NA NÁSTUPIŠTI VLAK NA KYJOV. JDU SE PODÍVAT JESTLI NEUVIDÍM NĚKOHO ZNÁMÉHO. ÁÁÁÁ BECKET S DANKOU SEDÍ V MOTORÁKU. PŘISEDÁM A ROZHODUJI SE, ŽE POJEDU S NIMI, PROTOŽE I TAHLE TRAŤ VEDE K NÁM DOMŮ, JEN JE TROŠKU POMALEJŠÍ A S PŘESTUPEM. CESTA UBÍHÁ VESELEJI. KAMARÁDI VYSTUPUJÍ, JÁ POKRAČUJI. MUSÍM PŘESEDAT. PŘÍPOJ JEDE AŽ ZA 3 HODINY. NEŽ BYCH ČEKAL, TAK TY ČTYŘI KM JDU PĚŠKY. ČTVRT HODINY PŘED PÁTOU MĚ VÍTAJÍ PSI I MANŽELKA DOMA. AHOJ.
126 fotek, 19.3.2017, 21 zobrazení
45 fotek, březen 2017, 15 zobrazení
19 fotek, 30.3.2011, 8 zobrazení
29 fotek, prosinec 2015, 12 zobrazení
28 fotek, 10.4.2014, 46 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.