Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 44 výsledků (0,0691 sekund)

17 fotek, 6.7.2013, 146 zobrazení
111 fotek, srpen 2014, 636 zobrazení | cestování, krajina, ostatní, příroda
Letos je tomu 44 roků od doby, kdy jsem na velkém vandru poprvé navštívil vodní nádrž Lipno I, známou především coby Jihočeské moře či Lipenské moře. Centrem trampingu v tomto území býval poloostrov Hůrka u místní části Hůrka, která patří do obce Horní Planá. Zdejší vlakové nádraží se jmenuje Černá v Pošumaví, ale správně by se mělo jmenovat Horní Planá - Hůrka. Proti tomuto nádraží bývala trempovna s dřevěnými záchody ve dvoře, dvůr končil vodní plochou o šířce k protějšímu břehu cca 6 km. Prostě, prostředí přístavní krčmy. Vlétě se v krčmě scházely trampské party a osady, které tehdy hojně jezdívaly na velké vandry i jen víkendy na Šumavu. Většinou bývala hospoda zaplněna jen trampy a burácela trampskou zábavou. Dovnitř si netroufali vejít příslušníci VB ani PS, kteří však číhali až se party rozdělí na různá místa ke spaní. Avšak, ani nejrůznější šikanování od státní moci neodrazovalo trampy od ježdění do těchto míst. Např. kamarád Kojot byl šikanován za to, že si vzal s sebou průkaz SSM a neměl vylepeny 2 známky. O různých zážitcích by se dala napsat celá kniha. Trampy vyhnala až nová doba. V devadesátých letech minulého století se krčma proměnila v nóbl restauraci U Karla (kde kamaráda Zálesáka napomínal majitel, že mluví moc nahlas) a nyní je tam nějaký uzavřený pension. Naštěstí, v současnosti jsme našli hned vedle "Jezerní penzion" - hospodu s lidovými cenami (výborné pivo jedenácka za 25,- Kč, káva za 13.- Kč) a s příjemným personálem. Jinak, hladina Lipenského moře byla letos cca o 1 metr nižší, takže se dalo tábořit na místech, která bývají pod vodou a mohl jsem se brodit bývalou železniční tratí na ostrov Malý Tajvan. Svezli jsme se parníkem s kapitánem, který letos končí u lodní dopravy po 42 letech. Počasí bylo tradičně vynikající - všude okolo zataženo, nad Lipenským mořem jasno. K nějakému slanému moři, kde jsou různé příšery, bych nikdy nejel, ale na Lipenské moře zase někdy příště ano :-)
83 fotek, červen 2009, 366 zobrazení
Úžasná dovolenka v prekrásnom prostredí. Hotel priamo v botanickej záhrade, kde palmy navodzovali atmosféru pravého "waikiki" a neprekonateľný večerný program plný zábavy. More ako horúca káva a bazény ako teplý čaj. Pravé Turecké špeciality sme mali možnosť ochutnať nejeden večer a jedlá boli celkovo zdravé. Mať tak o niečo ťažšie vačky určite sa tam vrátime. :)
65 fotek, 10.5.2016, 1 139 zobrazení
Po ranním koupání v moři bez plavek (nefoceno) + po snídani a briefingu stoupáme kolmo po D55 až do Col de Gradello (656 m). Zde káva, pivko, někdo i dortík... Sjezd do Tassinca. Je vedro, tak dáme přednost koupání v moři na Olmeto Plage před Filitosou (= místem s prehistorickými kameny s ornamenty). Tour de Calanca, Propriano a dojezd do kempu Olva Les Eucalyptus pod Sartene. V pozdním odpoledni výjezdové stoupání do nejvíce korsického městečka Sartene a jeho podrobná prohlídka (64 km + převýšení 1271 m).
333 fotek, 15.8.2010, 2 001 zobrazení
Každý den byl program velmi zajímavý. Začínali jsme na letovisku Brela - 9 hodin odstaven autobus. Dojeli jsme do Medžugorje / Bosna a Hercegovina / a ubytování jsme byli: www.camp-medjugorje.com. Fotky jdou za sebou den po dni: vodopády Kravica, návštěva narkomanů v Cenacolo / www.campo-della-vita.org /, hrad Kanaďana Patrika a jeho ženy Nancy, Majčino selo - sirotci z války / www.mothersvillage.org /, Podbrdo, letovisko Gradac, Križevac, letovisko Drvenik - odstaven autobus na 9 hodin - plavba lodí na ostrov Hvar. Prašivá je na : www.ado.cz/poutni/. Můj mail : fuzbor@volny.cz. V pátek 24.9.2010 bude setkání poutníků v Dobré v kostele svatého Jiří: v 17 hodin adorace, v 17.45 hodin mše svatá za srpnové poutníky, občerstvení...-:) káva, čaj a jiné tekutiny budou zajištěny, něco na zub přineste i pro své přátelé... Všichni jste srdečně zváni...http://pastorace.cz/kalendar, www.taize.fr, http://www.kloster-marienthal.de, www.medjugorje.hr. 12 fotek vyfotil pan Bronislav Goryl. Podívej se na nové album fotek pana Bronislava Goryla: http://grino1006.rajce.net/Medjugorje-2010. Posledních 12 fotek je od pana Bronislava ze setkání po Medžugorii v kostele v Dobré ze mše svaté. Do alba byly přidány 2 fotky Mgr. Tomáše Gongola ze setkání v hradu Patrika.
127 fotek a 4 videa, 19.7.2014, 500 zobrazení | cestování
Včera jsem vyrazil k moři na koupačku do Knokke - Lázeňské městečko Knokke-Heist se nachází na břehu severní moře nedaleko belgických Brugg. Díky své poloze město nabízí skutečně rozmanitou škálu nabídek jak příjemně strávit dovolenou. Perfektně upravené městské pláže, široké bulváry, nákupní centra, restaurace, vám nabízejí veškeré služby a komfort tak jak známe z velkých přímořských letovisek Evropy a v mnoha případech je i předčí. Dovolenou zde tráví belgická buržoasie:-D

Jel jsem už brzo ráno, přece jen cesta ode mě na nádraží 25 minut busem, pak 1h35m cesta vlakem na pobřeží do Knokke asi 100km a z nádraží cesta na pobřeží 20 minut svižnou chůzí. Vlak byl plnej, Bruselani rádi jezdí o volno když je hezky na pobřeží se vykoupat. Už na nádraží jak je vidět na první fotce, jsem pozoroval bezdomovce jak se u kontejnerů na tříděný odpad snaží uložit k spánku, akrobat. Já ho pozoroval při čekání na vlak a konzumoval croissant a popíjel ranní presso, super cena jen 3 euro. Zpáteční jízdenka do Knokke za 17,90 euro. O víkend je sleva na zpáteční 50%. Cesta vlakem příjemná, seděl jsem v patře u okna, klimatizace, cestou fotil.

Po příjezdu do Knokke cesta k pobřeží zas fotky a už mi bylo horko, cestou nakoupil dobrůtky na pláž a už sem se viděl v moři:-D Pak už jen si vybral pláž, pronajmul ležení a slunečník ať nemusím ležet na písku, trocha pohodlí že? A už za chvíli přišla obsluha a zaplatit 22 euro na den za to pohodlí. Jinak vše je ve fotkách. Moc příjemné to bylo, příjemně foukalo, voda osvěžující 18°CB-). Párkrát jsem si šel k baru koupit pivečko a kávu. Pivko točený Jupiler 0,25l za 2,5euro a káva za 2,60euro. Zpět do Bruselska jsem se vrátil večer kolem 21h. Příjemná zpáteční cesta v klimatizovaném vlaku a s chlazeným pivkemB-)
40 fotek, srpen 2010, 256 zobrazení | cestování, zábava
Dávidlo na cestách, na dovolené ;) fotek je poskromnu, snad ještě přihodím z jiných zdrojů fotografických aparátů ...
pár asociací: hloupá gps, nedostižné brno, útok divokého zvířete, útěk z pole, padáme pryč, ranní jóga, rakouská káva, ja-schon, souložící jezero, rakouské jaderničky, přístav, pláž, písek všude, odliv, večerní koupačka, ž(a)havé medůzky, dary moře, holení v moři, Venézia, setkání dávidla, park, piknik, kabaret dávidlo, italiano pero, malovaný džbánek od helči vondráčočkové, 10euro bankovka, přístřešek, park plný hoven, štípance, veřejná odhalení v pítku, music machine, lahodné housle, bazalka, mozarela, masky, pan peru, nekonečný déšt, zima v itálii ... a mnohem více...krásné!
5 fotek, 20.3.2015, 176 zobrazení
Čaj turecky Çay se v Turecku pije mnohem častěji než káva. Pěstuje se na pobřeží Černého moře od třicátých let dvacátého století a stal se z něj národní nápoj.
Čaj se připravuje v této dvojkonvici: v dolní části se vaří voda, v horní části se napařují lístky čaje asi po 15 až 20 minutách se lístky zalejí vařící vodou a nechají se 20 minut luhovat. Nálev z horní části konvice se ředí podle chuti horkou vodou ze spodní části. Čaj se podává s cukrem v tureckých skleničkách tulipánového tvaru servírované na tácku. Běžná denní dávka je 10 skleniček čaje.
184 fotek, srpen 2013, 4 662 zobrazení
Tyden valeni se u more, zmrzlin, ledovych kav, piva a blbnuti... Skvela relaxacni dovolena se skvelymi lidmi :D
398 fotek, září 2016, 243 zobrazení
Již potřetí s CK VLHA za poznáním. Tentokrát na cyklistický zájezd na ostrov Elba - třetí největší hornatý italský ostrov. Elba dosahuje délky 27,6 km, šířka se pohybuje v rozmezí 3,6–18,1 km, rozloha je 224 m2 a délka pobřeží činí 147 km. Zdálo by se, že se dá na Elbě vše zvládout na kole za pár dní, ale hornatá dramatická krajina dá pěkně zabrat. Elba to jsou hory, moře, slunce, historická malebná městečka, pláže, vyhlídky, nejvyšší hora M. Capanne 1018 m.n.m., jízdy do kopců, parádní sjezdy, kus Napoleonovy historie, pláže: pískové, oblázkové, skalnaté, přístavy, minerály, skvělá káva a místní speciality....Prostě PARÁDA!!! V domácí atmosféře, kterou CK nabízí se každý cítí dobře! Šest výletů znamenalo ujet cca 300km - v nejvýkonnější skupině byli i 3 praporníci :o)) Zatím nemám výškové profily, ale až je doplním bude to pěkně vysoké číslo. Díky všem z realizačního týmu CK VLHA za péči a příjemnou společnost!
632 fotek, srpen 2013, 2 406 zobrazení
Letošní pobyt u moře v Chorvatsku - Dalmácii u městečka Trogir v hotelovém komplexu Medena se nám opravdu povedl a většině se velmi líbilo i přes skromné ubytování ve dvou - čtyřlůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením, s balkónem a výhledem na moře. V areálu ve stínu borovic jsme bydleli v depandencích přímo u moře, kde byl pozvolný přístup i pro malé děti. Větší děti si mohly zaskákat z mola. Každý z nás si našel i vyžití dle chuti a nálady. Zahráli jsme si minigolf, pétanque, stolní tenis, někteří si četli na pláži nebo si zahráli karty. Zasoutěžili jsme si i ve vodě v závodech na matracích. K dispozici byly v areálu tenisové kurty. Místní animátoři nabízeli aqua aerobik, gymnastiku, hrátky s diskotékou pro děti... Největší zážitek jsme měli třikrát denně v jídelně, kde jsme se stravovali bufetovou formou a každý z nás si vždy našel něco dobrého od polévek, masa, zeleniny, příloh, ovoce i zákusků a zmrzliny.. Opravdu královsky pohádková strava. Také jsme se vydali na výlet lodí na místní ostrovy s obědem, kde nám servírovali makrely, salát, pečivo a melouna. K pití džus a víno a nechyběla ani káva. Děti i dospěli se pak zabavili na útesech v moři hledáním mušlí a kamenů ozdobených přírodou. Lodním taxíkem jsme se také vydali za krásami a nákupy do historického městečka Trogir. Mnozí z nás také využili nabídky vodních atrakcí - jízda na banánu a podívání se do podmořského světa ponorkou. Týden utekl jako voda a teď už nám zbývají jen krásné vzpomínky, které si připomenete na našich společných fotografiích.
73 fotek, září 2011, 463 zobrazení
koncem září jsme vyrazili s dobrými lidmi na jih do tepla, užít si posledního tepla před sněhovou zimou, já si zajet poslední závody této nečekané úspěšné sezony, vykoupat se po hodně letech v moři a dopřát si chutného vína a kvalitní voňavé kávy, jednoduše dovolená se vším všudy jak má být .....děkuji
102 fotek, červenec 2010, 452 zobrazení | cestování, krajina, města, příroda
Chybět mi bude každodenní chechot racků, kývající se stěžně v přístavu, šum a barva moře, nekonečné výhledy na moře a toulky po pobřeží, voňavý krámek s kávou, čokoládou a levandulovým cukrem, knihkupectví v přístavu, trhy s bohatým výběrem čerstvě natrhaného ovoce a zeleniny, blešák ve vedlejší ulici, umělecké trhy v Sanary, předposlední večer na naší "teplé" pláži a ve vlnách prohánějící se Kite surfaři, čisto, útulno, pohoda, milí lidé...
62 fotek, 9.5.2016, 64 zobrazení
Jedeme do hlavního města Korsiky Ajaccia, též rodného města Napoleona Bonaparte. Po D81 a většinou podél moře. Prohlédneme si město, najdeme Napoleonův rodný dům, vypijeme kávu a upalujeme podél pobřeží po D55 do Vergia - do kempu La Vallee (celkem 91 km, převýšení 866 m).
1 video, 4.10.2012, 183 zobrazení
Celé léto jsme chystali akci Balt, která se nakonec odsouvá na příští rok. Malinkou, ale o to příjemnější náhražkou se ale neplánovaně, alespoň na krátkou chvíli stal večerně-ranní záliv u přehrady Nechranice, která připoměla krásu zvlněné vodní hladiny moře v několika podobách a odstínech. Ale popořadě...

S využitím volna už den před odjezdem a po pečlívé přípravě... vyrážíme nakonec s téměř dvouhodinovým zpožděním... za které jen částečně mohl komplikovaný spoj do Chomutva... a souhra některých méně příznivých ranních okolností ( nebudeme rozebírat detaily :-) ). Jak ale řekl Zbyněk, který poctivě jako první čekal s naloženým kolem na nádraží od samého počátku a dělal tak Beer Bikers Clubu patřičnou reklamu jako alegorický cyklista.... "každá komplikace má pozitivní důvod". A to se také nakonec potvrdilo. Kdybychom vyrazili včas, patrně bychom kolem Nechranic jen projeli. Takto jsme ale dorazili nejdříve do Mostu, odkud jsme zvolili obloukem přes první vesničku Sedlec, sjezd stále dolů k údolí říčky Chomutovka. Po jejím překonání a krátkém setkání se zběhnutými prasátky, které se nám podařilo ulovit pouze na kameru (večer k ohni tedy budou jen koupené uzeniny), pokračujeme po neuvěřitelně kvalitní, dlouhé, naprosto rovné a úplně prázdné silnici, která spojuje vísky ležící na toku Chomutovky a paralelně kopíruje vedlejší dálnici. Jak přistávací dráha pro letadlo. Martin neodolal a za jízdy roztáhl "křídla" ...

První osvěžení jsme uskutečnili v hospůdce s přilehlým dětským hřištěm a kolotočem...což jsme náležitě využili, jak jest zaznamenáno na opakovaném záběru videa. Rozjařeni a posíleni jsme pak projeli dlouhou a táhlou alej, kterých je v této rovinaté lokalitě požehnaně, na jejím konci doplnili nějaký proviant na večer a pak se vydali ... na západ. Přesně ten se nám začal po mírném stoupání otevírat nad obzorem a motivoval k sešlápnutí pedálů a brzkého dosažení příslibu slunce nad vodní hladinou. Očekávání bylo překonáno. Nechranická hráz nás odměnila úžasným pohledem na koupající se barevná spektra dohasínající žhavé koule, která tavila nebe i vodní plochu s počínajícím příbojem vln. Ten s večerem nejen že neustal, ale když slunce vystřídal stejně žhavý úplněk měsíce, přidalo vlnobití na takové intenzitě, že iluze moře byla dokonalá.

Na první pokus jsme měli štěstí a objevili zapadlý rybářský záliv, s relativně dobrým přístupem a dostatkem soukromí. Tady jsme na písečném pobřeží pod korunami stromů rozhodili svůj tábor. Za chvilku už plápolal ohýnek a zavoněla opečená uzenina. Pivko stihlo jen tak tak vychladnout.. aby nás vzápětí rozehřálo. Čas a svět se uzavřel jen kolem nás, plápolajících plamenů a stříbrné hladiny rozvlněného Nechranického moře...

Když se ohýnek i kluci unavili a šli spát, zůstal bdělý jen měsíc v zářivém úplňku... a Petr. Fascinace bíle prosvětlenou krajinou láká ke zdokumentování a to se i bez použití blesku ve foťáku docela daří. Rybářské bárky, plachetnice, pláž a obzor... iluze mořského zálivu je dokonalá... a silná tak, že nedovoluje usnout. Je klid noci, ticho a smír silných a mocných... tajemný magický čas, kdy lze na krátkou chvíli pochopit alespoň záblesk nepopsatelných tajemství hlubokého vesmíru přímo nad hlavou.
¨
Měsíc v úplňku září tak, že vrhá chvílemi až ostré stíny příbojových vln, které ale postupně slábnou. S každou hodinou se hladina mění a už jen malý náznak svítání zbarvuje šero na obzoru do růžovomodrého přechodu, který s nově přicházejícím dnem vítají hejna kroužících racků a kormoránů, lovících první sousta snídaně. I dnes mají na jídelníčku ryby, které z vody nepravidelně ale vytrvale značkují klidnou hladinu kroužky a kruhy, občas doprovázené hlasitým plesknutím, které spolu s pokřikem okřídlených lovců protíná ticho probouzejícího se dne.

Nejen vodní ptactvo má ale na ryby chuť. Jakmile slunce alespoň trochu rozežene ranní opar a prohřeje vzduch, začne se záliv postupně plnit nájezdem rybářů. Balíme a opouštíme jejich loviště s respektem k jejich teritoriu, které nám patřilo jen tuto nádhernou noc. Je ráno a my po poslední fotce přímo na hrázi vyrážíme dál.

Jako trojice kovbojů, v sedlech svých drátěných ořů, vyrážíme vstříc dálce. Zanedlouho vstupujeme do města s kopmletně vydlážděným středem. Jakoby jen tři, ze sedmi statečných vjeli do vylidněných ulic, které jsou zdánlivě liduprázné, tak i my jsme se ocitli za branami města, které se jevilo docela tiché. Jen pár podivných postav se objevuje na jednom z náměstí, v pozicích jako by naaranžovaných k natáčení nějaké šílené scény filmového braku. Na chodníku dospává poprohibiční opilec, kousek dál hlouček bizarně hororových postav a na protější straně Batman... Podivné město... Žatec. Je neděle ráno, marně hledáme kde si dát snídani, ale bohužel nikde to není náš šálek kávy...a to obvzlášť ke Zbyňkově smůle, který nutně potřebuje svou dávku expresa. Absťák musí vydržet ale až do Postoloprt, tady doplňujeme jen pitnou vodu, se kterou pak na náměstí na lavičkách zapíjíme své snídaňové sušenky.

V Postoloprtech pak kroužíme jak draví orli kolem náměstí. Naší hledanou kořistí je hospůdka se zlatavým mokem, kde mají i presso. Oboje nalezeno nakonec zvlášť, takže Martin a Petr ze zahrádky jedené restaurace nevidí, jak Zbyněk na druhé straně náměstí konečně hltavě a prý i labužnicky, ukájí svůj hlad po dávce kofeinu. Oboje místa jsou ale navzájem zdokumentována a vyrážíme dál. Nádherná podzimní álejka nás svádí z trasy, na které míjíme kuriozní vysokonapěťové stožáry, trčící přímo z hladiny rybníka... (?!).. a po pár kilometrech neznámou krajinou se ocitáme nečekaně v Lounech. Do města ale nezajíždíme, držíme se cyklostezky, která nás vyvádí ven podél Ohře po zapadlé panelové cestě, položené už hodně dávno a vedoucí skrze obostranné hradby stvolů kukuřice, která jakoby zapomenuta, měla být už dávno sklizena. Pomohli jsme tedy trošičku, i když jen velmi symbolicky ;-)

Cesta pokračuje dál, většinou směrem dolů, podél toku řeky. Térén se mění, polní klikaté cesty střídají táhlé oblouky silnic... V Libochovicích nic nedokomuentujeme, naopak si dopřáváme zastávku v příjemné restauraci, kde právě probíhají vepřové hody. Zbyněk si ráno naordinoval vegetariánský den, ale cpe se tlačenkou nad kterou se mlsně rozplývá, stejně jako Petr s Martinem nad kotlíkem husté kroupové zabijačkové polévky s konzistencí v klidu konkurující i guláši.. Mňam! Posíleni gastrozážitkem a doplňěnou energií pak Budyni i Bohušovice, oboje nad Ohří, jen profrčíme a "za chvíli" jsme na mostě v Litoměřicích, kde po ostré doleva bereme směr podél Labe na Žernoseky. Tam je už Burčák ale všechen vypitý a slavnosti u konce. Ještě že tak. Valíme už i tak v šeru dál směr Ústí po cyklostezce, která nás zpočátku překvapuje nově vydlážděným úsekem. Ten však po pár kilometrech končí a mění se na hrbolatou cestu, ztrácející se v houstnoucí tmě. Filmovat se už nedá.

Domů dorážíme unaveni se skorem dvoustovkou kilometrů v nohách. Jestli snad někoho napadá otázka, proč odjet někam vlakem a pak muset šlapat domů takovou dálku, tak odpověď ať nežádá. Odpovědět nelze. Kdo s námi nejel, tak nepochopí. Možná snad videodokument, i když hodně neúplný, něco málo napoví ...

Tak a příště už k Velkému moři. I když vlastně... jak se ukázalo.... velikost zážitků z pláže, na rozměrech hladiny nezáleží. ;-)

Petr
BIELO POLJE  10 | bele
40 fotek, 4.7.2010, 151 zobrazení | cestování, krajina, lidé, města, příroda
ALB 770
Bijelo Polje na severu Černé Hory s asi 15 900 obyvateli, kde pravoslavné obyvatelstvo zde mírně převažuje nad muslimským, mělo být naší krátkou zastávkou na občerstvení. Nic víc ani nic méně jsme neočekávali – stejně to nestačilo. Koupili jsme si prozíravě v obchůdku něco pečiva a že půjdeme jen na kávu. Byl jsem vytrvalý a celý výkon trval 42 minut včetně zaplacení.
Venceremos

I když se to nezdá, tak je město statisticky třetím největším v zemi, po Podgorici a Nikšići, je ale především transitním městem - vede tudy hlavní silniční tah z Bělehradu k Jaderskému moři a železniční trať Bělehrad - Bar. Trať je vedena v několika tunelech procházejících pod samotným městem.

Město leží na území historického regionu s názvem Novopazarského sandžaku, necelých 10 km od hranic se Srbskem na obou březích řeky Lim. Bijelo Polje („Bílé pole“) dostalo své jméno podle bílých květů, jež zde hojně rostou. Kdo nesedá na kávě, tak je možná i vidí :-)
20 fotek a 1 video, prosinec 2015 až srpen 2016, 4 610 zobrazení | koníčky, oslavy, umělecké, zábava, země
Když si vzpomenu na dva roky cestování po Africe, vybaví se mi hlad a žízeň. Většina území subsaharské Afriky je pro gurmána stezkou odvahy. Někdy není co jíst, jindy to nemá žádnou chuť a odporně to páchne nebo je to polosyrové maso neznámého původu, ze kterého lze snadno chytit nebezpečnou chorobu.
Saharská Afrika, alespoň její severní část, je v tomto směru úplně jiná. Od Maroka až po Egypt je dobrého jídla všude dost. Mezi typická jídla tam patří kuskus, tažín a shawarma.
Kuskus je jednou ze základních potravin severoafrické kuchyně. Je to spařená krupice z pšenice, ječmene nebo prosa. Kuskus se při přípravě nevaří, ale zalévá vroucí vodou nebo vařícím pokrmem. Podává se zeleninou nebo masem. Zvláště v Alžírsku jej připravují výtečně a servírují s vynikajícím napěněným čajem.
Tažín je severoafrický pokrm, ale zároveň také keramická nádoba, v níž se pokrm připravuje. V kuželovité nádobě se většinou dusí zelenina s masem. Nejlepší tažín dostanete v Maroku a v Mauretánii, kde k jídlu nesmí chybět silný mátový čaj.
Shawarma je blízká řeckému gyrosu nebo tureckému kebabu. Jedná se o čerstvé hovězí, jehněčí, kuřecí, skopové či telecí maso zalité tahinou nebo hummusem (chuťově výrazné zálivky), zabalené do tenkého chleba. Dle mého názoru dělají nejlepší shawermu na světě v Sýrii, ale mluvíme-li o africké gastronomii, nejlepší je patrně egyptská. V Egyptě také stojí za ochutnání pálivé košari a vynikající nakládaná zelenina s balkánským sýrem (cestovatel se ovšem neubrání občasným střevním a žaludečním komplikacím). Po jídle je nepsanou povinností vychutnat silnou kávu připravovanou v džezvě a vodní dýmku.
Při pobřeží jsou základem jídelníčku plody moře. Kromě běžně známých ryb jsme ochutnali také murénu, rejnoka, barakudu nebo žraloka, i když raději se na tyto tvory díváme pod vodou při potápění. Nejchutnější rybou je pro nás kanic. Na Madagaskaru vám ho rybář připraví na ohni přímo na pláži, zatímco jeho kolega vám vyleze na palmu pro kokosový ořech a to všechno skoro zadarmo.
Patrně nejhladovější oblastí Afriky je sahelský pás, což je zcela vyprahlé území mezi Saharou a tropickou Afrikou, táhnoucí se od Senegalu napříč kontinentem až k Súdánu. V Sahelu je to s jídlem opravdu hodně špatné, chybí tady totiž i ovoce a zelenina, která v tropických oblastech zdařile maskuje nedostatek potravin. V Sahelu jsme byli několik měsíců a ve vzpomínkách mi zbyla jen rajčata, jahodové sušenky, písek mezi zuby, pocit hladu a šílené žízně. Katastrofální nedostatek pitné vody ukazuje fakt, že například v Mali zaplatíte za pitnou vodu i několikanásobně více než za lahev koly.
Trest za pití jiné než pitné vody může být v subsaharské Africe tvrdý a rychlý. U nás to byl opakovaný zánět močových cest a dva několikadenní pobyty ve špinavých nemocnicích.
Příjemným překvapením v hladových zemích Sahelu byl Súdán, kde mimo válečné zóny najdete dostatek jídla a dokonce i nějakou tu chuť. Zvláště shawarma je tam dobrá a chutné jsou i sladké koblihy podávané k ranní kávě. Zajímavé je stravování v Burkině Faso, kde se na ulici najíte jen ve stanovenou dobu. Brzy ráno je ve stáncích k dostání jakási houska s máslem. Potom až v poledne se v ulicích objeví stařeny s podivně páchnoucími hrnci plnými fazolové kaše. Za hodinu vše uklidí a do večera se prostě nenajíte.
V rovníkové Africe jsme hlad upláceli ovocem. Pár týdnů je to celkem bez problému, ovšem po delší době se na ovoce už nechcete ani podívat. Potom přijdou vhod poklady buše. Ochutnali jsme ze zoufalství několik zvířat a raději jsme nechtěli vědět, co vlastně jíme. Asi nejpodivnější stehýnko, nápadně podobné lidskému, jsme pozřeli v Ghaně. Naopak nejchutnější stehýnka byla ta žabí, servírovaná na Madagaskaru s výbornými houbami. Žába má chuťově blízko kuřecímu, je ale jemnější a lahodnější.
V Malawi je národním jídlem síma, což je kaše bez chuti podávaná s rybou z jezera Malawi. Je těžké uvěřit tomu, že kaše nemá žádnou chuť, ale je to opravdu tak.
Zářivou výjimkou mezi hladovými zeměmi je Etiopie. Národním jídlem je tam tzv. inžara, což je velká nakyslá placka podávaná s masem (často syrovým) nebo se zeleninovou přílohou v období masového půstu, který se v Etiopii důsledně dodržuje před křesťanskými svátky a v průběhu roku každou středu a pátek. Nakyslá placka se zpočátku zdá být nepoživatelná. Cestovatel ale nemá na vybranou, protože v Etiopii se nic jiného na ulici nepodává. Po několika dnech si začne na tajemně zvláštní chuť (zprvu nápadně připomínající zvratky) zvykat a nakonec se do ní zamiluje. V Etiopii se také vyrábí několik značek místních piv, kterým nelze nic vytknout, možná i díky tomu, že několik pivovarů tam stavěli Češi.
Gurmánským zážitkem číslo jedna je v Etiopii káva. Ta totiž původně pochází právě odtud a lze říci, že káva je jedním z nosných pilířů etiopské kultury. V malých vesnických kavárnách (hliněných chýších) každé ránou posypou podlahu čerstvě namletou kávou. Uprostřed chýše se na čerstvou trávu připraví žhavé uhlíky, na které se položí keramické nádoby s úzkým hrdlem, ve kterých se připravuje káva. Místo sítka se do keramického hrdla nacpe tráva a káva se rozlévá do typických malých šálků bílé barvy s barevným zdobením. Chuť je opojná. Podle mého názoru (podepřeného zkušeností ze sta zemí celé planety) jde o nejlepší kávu na světě a veliký gurmánský zážitek na africké dobrodružné stezce gurmánské odvahy.

Více v nové knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU. Koupit online: https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1

Autor
Ondřej Havelka – cestovatel a religionista. Procestoval více než 100 zemí celého světa. Nezávisle prošel několik oblastí zasažených válkou. Na svých dobrodružných výpravách se zaměřuje na odlehlá domorodá etnika, jejich kulturu, historii a religiozitu. Napsal několik knih, mezi nejnovější patří cestopis Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU a pohádka Jak se trpaslík Ferina stal egyptským faraonem.
95 fotek, 28.7.2013, 171 zobrazení | architektura, cestování, příroda
V neděli ráno vyrážíme minibusem do pohoří Trodos. První zastávka je v Omodosu s prohlídkou starého lisu, "kláštera Stavros" a ochutnávkou místních vín a Zivanie. Pak si dávám kyperskou kávu SKETO. Při cestě k busu nakupujeme různé pochutiny. Pokračujeme dále ke klášteru Kykkos a hrobce prvního kyperského prezidenta Makaria. Odsud po obědě pokračujeme do vesničky Lanie, kde ochutnáváme opět Komandariu a Zivaniu. Kupujeme dárkové balení dvě sedmičkové flaše Komandarie za 19 € a zase zpátky do Paphosu. Po návratu rychle zkulturnit a valíme ještě kus za přístav ulovit západ slunce do moře - a ani nezysyčelo :D
8 fotek, 16.1.2007, 72 zobrazení
Protože jsme se probudili poblíž "Stonehenge", pořádně jsme si to tu prohlídli. A pak už jsme jeli k moři. Cestou jsme se zastavili v tutistické kanceláři, poblíž které byl obchůdek s produkty z místních farm. Bůčín si odtud odvezl marmeládu a Honza lahodné kaštanové pyré. Dále jsme se zastavili v městečku Le Vigan – opět na kávu a Bůček na čaj. Omylem jsme ukradli místnímu popíjejícímu bezdomovci noviny, protože jsme se mysleli, že patří k vybavení kavárny. Bezďa s námi začal komunikovat a my byli nadšení, jak jsou místní lidé přátelští. Pak jsme pochopili, že jsme ho okradli, ale on to vzal velkoryse. Poradil nám, kde je na jihu nejkrásnější moře a dokonce nám za své peníze koupil mapu. Rozloučili jsme se s ním a viděli, jak mu donáší další lahvičku. Podle rady moudrého blázna jsme se vydali k ním určenému místu na pobřeží - Stes Maries de la Mer. Byly tu pozvolné písčité pláže a něž zapadlo slunce, stihli se kluci jednou vykoupat. Dál podél pobřeží jsme si našli malé parkoviště a u
129 fotek, letos v červnu, 65 zobrazení | architektura, cestování, města, příroda, rodina-přátelé
Po předloňské pozitivní zkušenosti jsme pro 17 zájemců připravili prodloužený víkend v Praze, během něhož jsme se na ni podívali jinak než klasičtí turisté. Namíchali jsme koktejl přírodních, historických i současných zajímavostí.

Zvládli jsme exkurzi po zákoutích a špeluňkách nočního Karlína, výjezd na Zbraslav, oppidum Závist a Dolní Břežany. Dali jsme si výborné steaky za pár korun. Prošli jsme se Žižkovem, Olšanskými hřbitovy, navštívili jsme farmářské trhy. V Dalejském údolí jsme se přenesli na dno pravěkého moře, neplánovaně jsme tančili a zpívali s kapelou v Klukovicích. Zažili jsme pražskou Muzejní noc i klid a pohodu Stromovky. Po kávě na Václaváku jsme zapózovali pod koněm a poté plni zážitků odjeli zpět do Olomouce.

Více zde: https://www.malaliska.cz/praha2

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.