Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 5 697 výsledků (0,0592 sekund)

21 fotek, duben až srpen 2017, 29 zobrazení
75 fotek, červen 2011 až leden 2012, 364 zobrazení | zábava, *Soutěž: Malujeme světlem
33 fotek, 26.9.2015, 75 zobrazení | dokumenty, klasická-fotografie, rodina-přátelé, zábava
ALB 855
Jde o poslední dokument ze VII. fotosrazu Rajčátek 25.9.-28.9.v Českém Krumlově a blízkém okolí

Je to tak trochu moje srdeční záležitost ten Egon Schiele. Spolu s příležitostnou výstavou Josefa Váchala (1884 – 1969) měli oba punc zákazu fotografování. Pro množství stráže, nedostatku světla to bylo stejně zbytečné opatření. Váchal byl a je divácky téměř neuchopitelný, sice nepředstavitelný dříč, ale dostat se přes jeho boje s démony, pramenící ze stigmatu nemanželského dítěte a válečných traumat, bylo často nemožné. Nejvíce je znám svým cyklem dřevorytů Šumava umírající a romantická, toto byl asi velký odkaz této krajině, protože on sám se narodil u Domažlic. Je to ale z mého pohledu opět zvláštní dílo, ponuré a smutné. Možná taková Šumava pro někoho je, já ji mám rád ale takovou, jakou jsme ji poznali třeba na tomto srazu

Egon Schiele (1890 – 1918) byl pro mne jiná kategorie, rád jsem si početl o jeho životě a prohlédl řadu fotek a sledoval rukopis na některých originálech. Jeho maminka pocházela z Krumlova, a on to město přijal v sobě hodně za své. Mám jeho práce rád, oficiálně je považován za předního představitele expresionismu a společně s Gustavem Klimtem a Oskarem Kokoschkou patří mezi tři přední malíře, kteří na počátku 20. století pozvedli Vídeň mezi nejpřednější světová centra výtvarného umění. Avšak zatímco Klimt a Kokoschka dosáhli světové věhlasu již za svého života, Schieleho dílo bylo doceněno až dlouhá desetileté po jeho smrti.

Líbilo se mi, že v úctě navštívil Klimta a nesl sebou několik svých obrazů k posouzení a radě jak dál. Klimt se podíval a řekl, že mu nemá co říkat, protože maluje lépe jak on. Skamarádili se a Schiele mu odloudil jeho přední modelku Edith, kterou vyměnil za svoji snoubenku. Oženil se s ní, čekali spolu i rodinu, ale jeho žena umírá na španělskou chřipku a 3 dny po ní i on sám ve věku pouhých 28 let. Když v únoru 1918 umírá Klimt, tak měl i tu výsadu, že ho mohl malovat zesnulého . On sám po sobě zanechal stovky obrazů a kreseb, a je škoda, že nám i jemu nebylo přáno více výtvarného štěstí :-)

Zákaz fotografování sice platil, ale jeho plakáty byly všude na záchodcích i chodbách, tak pro ochutnání jsem jich sem několik bez blesku pořídil. Mohlo to být i lepší, ale každý si ho může prohlédnout na internetu, tak se tímto i rozloučíme :-)
12 fotek, 5.4.2011, 278 zobrazení | kultura
Z článku Břetislava Uhláře (Moravskoslezský deník):
Nostalgie okamžiků v zákoutí města Marty Kolářové
Ostrava - V nových prostorách Galerie 7 v literárně-kulturním centru Academia v Zámecké ulici v Ostravě bude v úterý v 17 hodin zahájena výstava obrazů akademické malířky Marty Kolářové.
Ostravská rodačka je absolventkou Akademie výtvarných umění, kde studovala v ateliéru Jiřího Lindovského, Antonína Střižka a Michaela Rittsteina. Po studiích se výtvarnice vrátila zpátky do svého rodiště.
„Návrat do Ostravy nebyl snadný, najednou mě obklopila prázdnota a strach z budoucnosti. Začala jsem tiše vyrážet do ulic tohoto města a jeho okolí a snažila se zaznamenávat různé okamžiky, které mě něčím upoutaly, dráždily a zároveň inspirovaly. Bohužel se intervaly mých pochůzek zkracovaly, nemohla jsem najít nic zajímavého, což jen prohlubovalo mou beznaděj, hraničící se zoufalstvím, že už snad nikdy nic nenamaluji. Vytušila jsem, že tudy cesta nevede, a o to citlivěji jsem začala vnímat okolní svět, všímala si věcí, naoko velmi obyčejných, všedních, světel, stínů a našla právě v těchto nejobyčejnějších úkazech obrovskou sílu a kouzlo. Často jsem nacházela kusy pokroucených plechů, prohnilé koberce, rohožky a trpělivě je nakládala do svého batohu s jasnou představou, že jim vrátím život a smysl, pokaždé s ostychem, protože mě pronásledovaly velmi nevraživé pohledy kolemjdoucích,“ svěřuje se citlivá výtvarnice. Ve svých obrazech se snaží zachytit nostalgickou atmosféru všedního dne městských zákoutí. Špatný den, Triptych, Most – to jsou jen namátkou názvy některých děl Marty Kolářové, která v sobě nesou melancholii a určitý smutek.
„Fascinují mě právě tyto motivy, protože se ztotožňují se stavem mé duše, A právě v Ostravě toto hodně nacházím, osamělé staré domy, nevyužité pláně, což mi konvenuje,“ říká umělkyně. Nechodí do ateliéru každý den.
„Třeba měsíc nic nedělám, ale pak jsem tak strašně nervózní, že už to ze sebe musím pustit ven, a maluji třeba týden v kuse od rána do večera. Samozřejmě, že přicházejí určité krize, kdy se vydám do hor a řeším je pobytem v přírodě,“ dodává autorka, která pochází z umělecké rodiny – tatínek je známý fotograf Viktor Kolář a maminka úspěšná scénografka Marta Roszkopfová. „Hlavním mým ,kritikem´ zůstává můj táta. Má přesné oko a oba máme podobné vidění. A když řekne, že je to špatné, tak věřím, že ještě musím na obraze pracovat, a naopak, když se mu to líbí, tak dám na jeho slova. Stejně tak věřím v úsudek svého bývalého profesora z Akademie výtvarných umění Michaela Rittsteina a ještě několika lidí, kteří umění podle mého názoru rozumějí,“ říká Marta Kolářová. Jaká je v soukromí a jaké má záliby?
„Někdy jsem velmi introvertní, jsou dny, kdy potřebuji být celé dny sama. Ráda chodím po horách, kde nepotkám žádné lidi. Působí to na mě velmi dobře. Samozřejmě, že někdy zase potřebuji mít nějaké kamarády a vůbec lidi kolem sebe. Ale určitě jsem spíše velmi introvertní typ.“ Čím to je, že tato půvabná mladá žena vyjadřuje ve svém díle tolik melancholie a smutku? „To je velmi složitá otázka. Domnívám se, že s tím se člověk rodí. Zkrátka je to v něm. Někdo je extrovert, já spíše tíhnu k té uzavřenosti do sebe. Moji rodiče jsou také spíše introvertní, takže je to asi v genech,“ domnívá se Marta Kolářová.
Na výstavě v Galerii 7 představí své nejnovější práce.

FOTO z vernisáže Martin Smékal, mar.s.ov@volny.cz
19 fotek, 22.8.2018, 12 zobrazení
33 fotek, 4.4.2015, 29 zobrazení
dneska mě to táhlo ven..
66 fotek, 26.1.2014, 60 zobrazení | krajina, makro, příroda
3 fotky, 4.3.2012, 71 zobrazení
9 fotek, 6.2.2012, 95 zobrazení | makro
201 fotek, 23.10.2011, 44 zobrazení
165 fotek, 30.10.2011, 440 zobrazení
... tak je venku prostě krásně ... mám ráda jaro, miluju léto, všechno ostatní přežívám opravdu silou vůle ... ale i přesto musím přiznat, že tohle podzimní malování má něco do sebe ... jeden takový podzimní víkend u nás ... v sobotu jsme byli na Hukvaldech, v neděli se jen tak provětrat ... fotky, které nemají žádné ambice, prostě jen jsou, ráda si prohlížím Terezku s Míšou, jejich obličeje a výrazy, a s touhle barevnou tapetou to tak nějak víc ladí :))) jen jsem zjistila, že nejen, že se cítím jako zombie, ale doopravdy tak i vypadám, takže kdyby jste někdo měli tip na to, co s těmi kruhy pod očima, sem s tím :((( dneska se posunul čas, není ještě ani 17 hodin a venku se úplně setmělo ... až budu velká odstěhuju se do Afriky :)))
203 fotek a 2 videa, 28.10.2011, 55 zobrazení
28 fotek, 9.11.2013, 72 zobrazení
11 fotek, 30.10.2016, 9 zobrazení
22 fotek, říjen až prosinec 2014, 28 zobrazení
2015-2016
69 fotek, říjen 2013, 106 zobrazení | krajina, příroda
19 fotek, 19.10.2013, 22 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.