Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 20 výsledků (0,0546 sekund)

37 fotek, 1.1.2015, 88 zobrazení
109 fotek, květen 2017, 174 zobrazení | cestování, krajina, příroda
Týdenní zimně-jarno-letní výprava do našich nejvyšších hor, více na http://www.hynna.net/krkonose17.php
65 fotek, květen 2017, 36 zobrazení
Malá Úpa, Pec pod Sněžkou, Růžohorky, Pomezní boudy, Lysečiny, Rýchorská bouda, tvrz Stachelberg - Žacléř
92 fotek, květen 2017, 11 zobrazení
286 fotek, květen 2017, 35 zobrazení | krajina
Vzpomínka na květnové Krkonoše.
foto: (c) Jaroslav Veselý; fotografie je možné použít se souhlasem autora;
Navštivte Multimediální encyklopedii Krkonoš - http://vejacv.albums.cz
20 fotek, květen 2017, 26 zobrazení
Harrachov - Štěpánka
190 fotek, loni na jaře, 36 zobrazení | krajina, makro
23 fotek, loni na jaře, 7 zobrazení
121 fotek, květen 2017, 291 zobrazení
55 fotek, 13.5.2017, 35 zobrazení
36 fotek, květen 2017, 116 zobrazení | cestování, koníčky, krajina, příroda
Krkonošské soustředění nebylo ani tak testem nováčků, jako spíše protřelého horala
V sibiřském týmu jsou i horští nováčci a vznikly nové dvojice, které by měly na horách spolupracovat. Plánované Alpy nám zhatilo nevyzpytatelné jarní počasí. Tak jsme se rozhodli společně vyrazit do našich nejvyšších hor Krkonoš a horsky se sladit.
Bohužel některé lidské osudy zamíchaly kartami. Nakonec tedy do hor odjíždělo jen „torzo“ sibiřské grupy. Na Sněžného levharta zbyla trojice úžasných dam – Stará stanová kůže, Nerada se myje a Na všechno se šklibí. Test odolnosti tak paradoxně nečekal nováčka Nerada se myje, ale spíše protřelého horala Sněžného levharta.

Shrnutí čtyřdenního přechodu:
1. Nerada se myje zpanikařila v okamžiku, kdy si měla sbalit batoh na čtyři dny. Batoh o velikosti 65 litrů měla napěchovaný k prasknutí, ale vedle něj ještě ležela dvakrát tak velká hromada věcí, které je potřeba do batohu narvat. Myslím, že dodnes jí stále vrtá hlavou, jak se sbalí na dva a půl týdne na Sibiř.

2. Nerada se myje přišla v Krkonoších vlivem lidského osudu o svého sibiřského parťáka a musela se spokojit s náhradnicí Na všechno se šklibí. Ta ji nekompromisně oznámila, že ona ani za nic vařit nebude!!!! a že jí stačí kus salámu a sýra na celé čtyři dny. Poté, co to Nerada se myje uslyšela, zpanikařila podruhé. Padly tím její plány otestovat, co a kolik jídla vlastně na horách mít a jíst, zjistit spotřebu plynu…

3. Sněžného levharta cestou litoval každý chlap, kterého jsme potkali. Mnozí konstatovali, že je chudák a že zřejmě musel spáchat něco strašného, když dostal takový strašný trest - doprovázet dámské trio.

4. Sněžný levhart naopak měl možnost proniknout do ryze dámského kolektivu. Obávám se, že ale ani tak ženské myšlení nepochopil.

5. Ženský kolektiv je podle Sněžného levharta pořád stejná písnička – „štěbety, štěbety, štěbety – cha cha chá, štěbety, štěbety, štěbety – cha cha chá …. , a to vytrvale od procitnutí až do usnutí.

6. Nerada se myje a Sněžný levhart neuváženě konstatovali, že se raději podívají ze Sněžky než na Sněžku. Krakonoš jejich přání dostál, ze Sněžky nabídl fantastické výhledy a zbytek hřebene jsme prošli stylem – mlha přede mnou, mlha za mnou.

7. Stará stanová kůže přišla o iluze, když se ostatní vzbouřili a odmítli likvidovat zásoby jídla výhradně z batohu. Neudržitelně vtrhli do Špindlerovy boudy, kde se bez sebemenšího studu ládovali krkonošským kyselem, čerstvým pečivem a pivem. Nad námitkami Staré stanové kůže, že v sibiřské divočině nic takového nebude, mávli jen rukou a začali si objednávat každý dvojitou porci kynutých borůvkových knedlíků. Od obžerství je zachránil číšník, který při pohledu na zhroucenou Starou stanovou kůži hostům oznámil, že mají pouze knedlíky jahodové.

8. Rezignovaná Stará stanová kůže se následně neodbytně dožadovala velkého kvasnicového piva, a to přesto, že neměli ani malé.

9. Nerada se myje zažila po třech dnech pochodu na vrcholu Sněžky obrovskou euforii. Volala na všechna telefonní čísla, aby se o radost podělila i s ostatními. Pocity štěstí záhy vystřídalo obrovské zoufalství a po té, co ji nikdo nevzal telefon, upadla do deprese a přestože je absolutní abstinet, dopřála si řádného doušku pravé nefalšované na černo vypálené slivovice.
Závěrem: Akce prokázala jisté drobné mezery a mouchy. Na vše ale budou stačit pouze kosmetické úpravy. Mohu tedy konstatovat, že sibiřská grupa je putování uprostřed sibiřské divočiny schopná !!!!!

Celkem: 56 km, stoupání 3223 m, klesání 3021 m
Stránky expedice Divočinou sibiřské tajgy http://sibir2017.webnode.cz/
62 fotek, 27.5.2017, 15 zobrazení | cestování, krajina, příroda
295 fotek, květen 2017, 11 zobrazení
53 fotek, 1.6.2017, 23 zobrazení
48 fotek, loni na jaře, 16 zobrazení
171 fotek a 2 videa, květen 2017, 127 zobrazení
52 fotek, 8.5.2017, 66 zobrazení
Přes Výrovku na Luční boudu, dále Obřím dolem zpět do Pece pod Sněžkou. Ve foťáku došly baterie :( takže od Výrovky foceno pouze na mobil. Následně napadlo 5 cm sněhu - v květnu!
85 fotek, 28.5.2017, 347 zobrazení
66 fotek, květen 2017, 122 zobrazení | cestování, koníčky, lidé
Jarní Nákolácký sraz Praha 2017.
Letošní sraz by se mohl přejmenovat na smutný, černý, okradený, ale skoro jako v pohádce s dobrým koncem se na něj bude doufám vzpomínat jen s úsměvem. Po zimní debatě jsme se konečně domluvili, že letošní jarní sraz bude v Praze se základnou v Braníku na cyklostezce A2.
Na páteční první vyjížďku se nás sešlo skoro deset, byla naplánovaná po místních parcích Prahy 4 a jejich vodních nádržích. Bylo po dešti, takže bylo hodně kluzko a mokro. V Braníku na zelené jsme to neměly s Radkou projeté a tak jsme zabloudili kousek od kempu. Do hospody ve Vestci jsme přijeli akorát, kdy byl čas oběda. Přidali se k nám nový cyklisté z Olomouce, Jana s Tomášem a Standa z Uherského Brodu.
Sobotní trasa byla po ránu společná s bikery, ale u studánky na zelené u Cholupického potoka jsme se rozdělili. Tady proběhl dnešní první pád, ale k žádnému zranění nedošlo, jen nějaká modřina na pozadí později bude. Petra tak pokřtila své nové kolo. Na letiště Točná jsme dojeli po pohodlné asfaltové cestě, u letadla počkali, až dojedou i ti vzadu. Šipky, co jsem namalovala před týdnem omyl déšť, ale na lesní cestu jsme trefili. Pod statkem na Nouzově se ztratili leháči a někomu praskl řetěz. Díky zdržení jsme museli vynechat vrch Šance, jen jsme zajeli na vyhlídku nad Břežanským údolím, ještě pořád jsme v Praze. Ve vesnici jsme se opět potkali se ztracenými lehokolisty a po poli kolem osamoceného a památného stromu jsme dojeli do Dolních Břežan do Olivova pivovaru na oběd. Další plánovaný vrchol bylo oppidum a Zvolská homole, ale ty jsme si nechali na někdy jindy a nejkratší cestou jsme jeli do Zahořan do místních brodů. Radek obhlédl prví brod a odjel po silnici. My ostatní jsme statečně projížděli jeden brod za druhým, celkem jich je 13, ale nikdo je prý nepočítal. A protože se nám v brodech líbilo, přidali jsme ještě další na přitékajícím potoce a do vesnice Březová jsme si ještě pár menších brodů po žluté projeli. Vody a bahna bylo opravdu dost. Na kopci na nás čekal čistý Radek, který si užil výjezd na kopec a skoro 9 km sjezd, vyhlídku nad řekou a lesní červenou. I pro nás ostatní to dnes bylo už jen z kopce dolů, ve Vraném jsme zastavili na malé občerstvení, místní hospodský by stejně nic většího nenabídl. Po cyklostezce plné cyklistů a bruslařů se vracíme zpět do kempu. Část nás přejede lávku na Zbraslavi a pokračujeme po levém trochu klidnějším břehu. Krátce zastavujeme u Modřanského jezu, mezi vodáky je znám jako nejnebezpečnější jez na Vltavě. Přejedeme Branický most, kterému se neřekne jinak než „most inteligence“, protože byl postaven v 50 letech minulého století právě intelektuály. Do kempu je to jen pár šlápnutí. Bikeři už jsou také zpět, lehce potrhaní a zabahnění zrovna jako my. 53 km, 754m
Neděle je sídlištní, vede ji Radka a i my Pražáci jsme takhle po sídlišti snad nikdy nejeli. Já se odpojila v Sobíně a nějak jsem netrefila oboru Hvězdu, ale kolem krematoria v Motole jsem jela jako ostatní.
Pondělí bylo smutné, když Radek nenašel svoje lehokolo v kuchyňce, kde parkoval od čtvrtka. Prolezli jsme snad každý kout kempu a dlouhé dvě hodiny čekali na příjezd policie. Nakonec se toho ujala Radka a Valdek, já se skupinkou pěti jedeme ještě jednou na letiště Točná, tentokrát Modřanskou roklí. Vlivem události v kempu moc nevnímáme novou instalaci a výstavku drátěných zvířat. Polní cesty oschly, z jednoho místa jsou dokonce vidět zasněžené Krkonoše a Lelek bezpečně poznává Bezděz. Bikery navedu na kořenovku, s dámami dojedu k cestě, po které jsme v sobotu vyjížděli k letištní ploše, rozloučím se a budu se těšit na příští sraz a doufám, že i ohlasy na tenhle právě končící budou jen dobré. Děkuji všem, co přijeli.
V úterý 9. 5. 2017 se našlo Radkovo speciální lehokolo. Vyvěsila jsem leták s kolem na stezku a náhodný chodec, který byl zároveň policista, věděl, že kolegové na služebně na Pankráci zabavili v pondělí ráno divné kolo v jednom podezřelém bytě v Braníku. A to je definitivní konec za letošním srazem a těšíme se na ten příští.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.