Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 702 výsledků (0,0661 sekund)

1 fotka, 17.12.2013, 709 zobrazení
183 fotek, červen 2014 až únor 2016, 1 145 zobrazení
11 fotek, červenec 2017, 38 zobrazení
Tak nás opustila naše PHILCO WDS 1074T. Bohužel opuštění bylo takové nemastné neslané, člověk vůbec netušil, co by se mělo opravit. A protože byla k dispozici jiná, v rodině nadbytečná pračka, tak jsme nakonec odhlasovali její likvidaci. Inzerát na prodej nezabral, tak jsem ji rozebral na malé části a odvezl do sběrného dvora.
36 fotek a 16 videí, srpen 2012, 367 zobrazení
Datum focení a točení 31.7.2012 .
Cukrovar vybudován před více než 200 lety, funkce cukrovaru ukončena někdy před více než 50 lety, poté využíváno jako areál pro JZD KVASICE(dnes ZP KVASICKO a.s.). Největší hala cukrovaru byla využívána jako sklad obilí v letech 1960 až 2010. poslední 2 roky stavba sama chátrala díky povětrnostním vlivům. Nyní byla nařízena likvidace této stavby za účelem volného prostranství pro firmu VYDOZ a jejich sklady z materiálem. Před 2 týdny najeli demoliční bagry do tohoto areálu a již 10 dnem probíhá demolice.
Album budu aktualizovat ;)

Aktualizováno 1.8.2012 z více informacemi o cukrovaru :)
Aktualizováno 7.8.2012 - více fotek v albu, nyní s drtícím strojem GIPOBAG B 0960 C . 2 Videa s tímto drtícím strojem pár fotek z velmi prašného místa.
48 fotek, 19.11.2015, 351 zobrazení
Místo události: okres Trutnov – Velké Svatoňovice část Markoušovice
Datum a čas ohlášení: 17.11.2015 21:20
Typ zásahu: Požár - průmysl
Zasahovaly jednotky: HZS Trutnov, JSDH Červený Kostelec (Lhota, Stolín), JSDH Velké Svatoňovice, JSDH Malé Svatoňovice, JSDH Rtyně v Podkrkonoší, JSDH Úpice, JSDH Batňovice, JSDH Markoušovice. 18.11.2015. Naše jednotky přijeli vystřídat - JSDH Stárkov, JSDH Radvanice, JSDH Mladé Buky, JSDH Trutnov - Horní Staré Město
Popis zásahu: Při příjezdu první jednotky na místo byl požár v předposlední fázi hoření. Otevřený sklad, který byl volně přístupný, byl až po střechu plný balíků sena a slámy. Silný vítr způsobil, že se oheň velmi rychle šířil a zasáhl celou plochu objektu. Hasiči se soustředili na ochranu vedlejší haly s ustájenými býky a skladovanou siláží. Po domluvě s majitelem skladu velitel zásahu rozhodl, že se požár nechá kontrolovaně vyhořet. Během celé noci na místě zůstávaly jednotky hasičů, které prováděly dohled. Dnes ráno se část jednotek vystřídala a začala vyvážet zasažené seno a slámu na volné prostranství, kde je rozhrnují a postupně dohašují. Hmotná škoda byla předběžně vyčíslena na 825 tisíc korun. Uchráněné hodnoty na objektu s býky a siláži činí devět milionů korun. Vyšetřovatelé se na místo dostanou až ve čtvrtek, kdy se předpokládá úplná likvidace požáru. Jednou z vyšetřovacích verzí je i úmyslné zapálení. Při zásahu nebyl nikdo zraněn. (zdroj HZS). Naše jednotky se vrátily zpět na základnu až druhý den v odpoledních hodinách.
Výjezd: CAS 20 TATRA, DA VW

http://play.iprima.cz/krimi-zpravy/krimi-zpravy-18112015 čas 0:34
55 fotek, 14.12.2013, 94 zobrazení
Dne 14.12. 2013, v 9:03:13 Hod, byl jednotkám okrsku č.18 vyhlášen pohlach.
Jednalo se o požár skladu dřeva u rodinného domu s více ohnisky. Jako první dorazila na místo události, zahájila průzkum a vedla útočné vedení místní JSDH Seč ( DA Mitshubischi Pajero). Následně přijížděli další jednotky. JSDH Hrochov (DA Avia), JSDH Lipová (DA Avia), JSDH Jednov (DA VW Transporter) a JSDH Suchdol ( CAS CAS 25 Škoda 706 rthp), JSDH Labutice (DA Avia).

Námět cvičení:
V 9:00 hod. zpozorován požár u rozestavěné budovy v Seči u Lipové za č.p. 49. Průzkumem zjištěno zahoření skladu dřeva nedaleko od budovy. První jednotka na místě zásahu zahájí útok dvěma proudy z hydrantové sítě na likvidaci požáru a ochranu přilehlé budovy.
Po příjezdu JSDH s CAS, jejím vyprázdnění a nedostatečném tlaku v síti vysílá VZ mužstvo s RMP na přípravu čerpacího místa z nedalekého zdroje a rozhoduje o kyvadlové dopravě vody. Vzhledem k místu plnění bude použito plovoucí čerpadlo.
Při přípravě místa za pomoci RMP dojde k drobnému zranění zasahujícího hasiče vymknutím kotníku, které bude okamžitě ošetřeno a zraněný transportován na místní zbrojnici JSDH Seč. Při plnění CAS i útoku z hydrantové sítě budou používány signály na dopravu vody a VZ bude s dalšími jednotkami SDH komunikovat pomoci vozidlové a ruční RDST.

Cíl cvičení:
Cílem cvičení bylo prověřit akceschopnost, zjistit reálné dojezdové časy jednotek. Kombinace zásobování místo zásahu vodou z hydrantové sítě současně s kyvadlovou dopravou vody pomocí CAS plněné z plovoucího čerpadla. Zdokonalit praktické návyky při vzniku požáru a činnost mužstva v místě zásahu vzhledem k bezpečnosti práce s velkým důrazem na důsledné používání ochranných pomůcek. Osvojit si komunikaci u zásahu pomocí ruční radiostanice i signálů. Zdokonalení práce s ruční motorovou pilou a připravenost ošetřit možná drobná zranění. Vzhledem ke klimatickým podmínkám alternativně řešit vzniklé situace. Cílem cvičení byl nácvik zásahové činnosti jednotek SDH okrsku č.18, proto nebyly povolány jednotky dle poplachového plánu kraje, PČR ani ZZS.

Více podrobnějších informaci fotek bude dodáno v průběhu následujících dnů.
18 fotek, 12.9.2008, 360 zobrazení
Žižkovská televizní věž je jednou z pražských dominant a současně nejvyšší pražskou stavbou. Věž vysoká 216 metrů byla postavena v letech 1985 až 1992 Inženýrskými a průmyslovými stavbami Ostrava podle návrhu architekta Václava Aulického a statika Jiřího Kozáka. Leží na rozhraní Žižkova a Vinohrad.
Samotnou stavbu obklopovaly mnohé spory, mj. o likvidaci části židovského hřbitova či o hrozbu elektromagnetického zatížení okolí, kterou však zvláštní komise vyvrátila.
Konstrukce se skládá ze tří válcových ocelových tubusů dosahujících společně výšky 134 metrů. Hlavní tubus, obsahující dva rychlovýtahy, pak přechází do anténního nástavce sahajícího do výšky 216 metrů.
Tubusy nesou tři kabiny. Ve výšce 66 metrů se nachází restaurace. Ve výšce 93 metrů je vyhlídková kabina. Nejvýše je kabina s vysílací technikou.
130 fotek, květen 2016 až duben 2018, 137 zobrazení | architektura, dokumenty, vesnice
Album je primárně určeno pro potřeby OÚ Úholičky a SDH Úholičky, dále nejen pro zmíněné. Snímky v albu dokumentují průběh stavby v čase, od provedení demoličních prací původního objektu, přes jednotlivé etapy výstavby, až do finální podoby objektu. Samotné výstavbě hasičské zbrojnice předcházela v předstihu poměrně rozsáhlá administrativa, spojená i řízeními ve věci dotačních programů, využitelných pro tento účel. Demolice původního objektu proběhla 24. března 2017. Tento objekt, v posledních letech sloužil jako technické zázemí, dílem pro zaměstnance údržby venkovních prostranství obce a dílem pro místní hasiče, kteří část objektu využívali jako sklad. Technický stav této zchátralé budovy, byl značně neutěšený a hyzdil vzhledově tvář obecní návsi, proto bylo přistoupeno k její likvidaci a na jejím místě, postavení nové, již zmíněné hasičské zbrojnice. Koncem června, byly prostory po demolici uklizeny a připraveny k výstavbě, která se naplno rozběhla počátkem srpna. Závěrem prosince byla budova napohled dokončena, zbývaly však dokončit drobné nedodělky a posléze objekt zkolaudovat. V současné době je vše dokončeno, budova předána k užívání a můžeme si jen přát, aby sloužila ku prospěchu Sboru dobrovolných hasičů, kteří si objekt pro své zázemí zaslouží. Jinak hasičská zbrojnice důstojně dotváří vzhled návsi v Úholičkách.
41 fotek, 27.4.2013, 165 zobrazení | děti, lidé, příroda, vesnice, země
Dne 27. 4. 2013 pořádal Sbor dobrovolných hasičů Jančí ve spolupráci s Tělovýchovnou jednotou Jiskra Jančí již druhý ročník akce nazvané „DEN ZEMĚ“. Tato akce je pořádána pro všechny občany obce a skládá se ze dvou částí.

Během sobotního dopoledne se konal pod záštitou společnosti ELEKTROWIN, a.s. sběr vysloužilých elektrospotřebičů, které občané odevzdávali v místní hasičské zbrojnici jejímu správci Jiřímu Černohorskému. Sesbíralo se velké množství drobných elektrospotřebičů, více než 18 televizí a 16 velkých elektrozařízení, jako jsou např. pračky. Tyto elektrospotřebiče byly následně odevzdány k ekologické likvidaci a opětovnému materiálovému využití společnosti ELEKTROWIN, a.s.

Den Země odpoledne pokračoval dobrovolnickým úklidem obce, obecního lesa, okolí silnic a obecního rybníku, kdy bylo posbíráno a roztříděno množství drobného odpadu. Jedenáct dospělých a deset dětí sesbíralo během dvou hodin pytel kovu, 3 pytle skla a více než 10 pytlů dalšího odpadu. O odvoz sesbíraného odpadu se v následujících dnech postarala Obec Březová, které touto cestou velmi děkujeme.

V letošním roce byla obchůzka ukončena u obecního rybníku, kde bylo pro všechny zúčastněné připraveno občerstvení. Během doby, kdy si děti opékaly špekáčky a prohlížely si připravené prospekty s ekologickou tématikou, dospělí zasadili v blízkém okolí rybníka více než desítku košíkářských vrb. Ty byly společně sázeny i během úklidu v okolí Jančí.

Tento již druhý ročník Dne Země byl opět kladně hodnocen a pevně věříme, že nebyl zdaleka poslední. Troufáme si již konstatovat, že jsme společnými silami dokázali udělat v našem okolí pořádek a vykonat něco prospěšného pro životní prostředí. Ještě jednou všem zúčastněným moc děkujeme.

Za SDH Jančí a TJ Jiskra Jančí
Leona a Jan Turovští
28 fotek, 8.4.2017, 60 zobrazení
V sobotu ráno vyrazila větší část budoucích lhotských hasičů a hasiček na stanici Hasičského záchranného sboru do Opavy. Po příjezdu vlakem a menší procházce Opavou se nás ujal profesionální hasič Michal, který nás již čekal před bránou areálu. Zavedl nás do výukové místnosti, která slouží pro teoretické výcviky hasičů a vysvětlil nám co je denní náplň profesionálního hasiče a další zajímavé věci a to třeba jak probíhá poplach, včetně ukázky jednotlivých poplachů. Po ukázkách poplachů jsme si prošli celou stanici, kde děti zajímala nejvíce posilovna a vítězné poháry na chodbách. Poté jsme se vydali asi na dětmi nejvíce zajímavou část a to do garáží. V garážích se dozvěděli z koho se skládá výjezdové družstvo a jaké automobily se používají k daným zásahům. Prozkoumávali jsme jednotlivá auta, bavili se o nich a v závěru popisu vozidla se děti mohly vydat na oblíbený průzkum kabiny. Nejvíce se dětem líbil nový jeřáb Terex – Demag a automobilové plošiny. Děti také zjišťovaly v čem se liší naše cisterna od cisterny „profíků“. Jediné v čem se technicky liší je to, že v našem autě nejsou vyprošťovací nůžky, protože nejsme na tento typ zásahů předurčení a proto jsme se na vyprošťovací nůžky více zaměřili, protože u nás je vidět nemohou a všechny děti si zkusily, jak jsou takové nůžky těžké. Děti jsou ale všímavé a všimly si, že máme stejný člun jako v Opavě, na to jim Michal odpověděl, že to je vynahrazeno tím, že jiné sbory čluny nemají, protože nejsou jako my na vodu předurčení, ale mají třeba ty nám chybějící vyprošťovací zařízení, které je nám nejblíže v Hrabyni nebo mají prostředky na likvidaci nebezpečného hmyzu anebo jiné věci. Postupně jsme si prošli celou stanici a nám nezbylo nic jiného, než Michalovi říci ahoj a popřát mu klidnou službu.
Děkujeme HZS MSK v Opavě za skvělou exkurzi a těšíme se někdy na další.
Vedoucí Lukáš Heinrich, Dušan Moša a David Hahn.

PROSÍME RODIČE O POSÍLÁNÍ FOTEK PRO DOPLNĚNÍ ALBA NA MAIL sdhlhotauopavy@seznam.cz
D. Hahn
16 fotek, červenec 2005 až listopad 2011, 616 zobrazení | architektura, dokumenty, města, ostatní
Při probírání fotek na externím disku jsem narazil na tři starší fotky přesunutého děkanského kostela v Mostě a tak jsem ještě prošel archiv a vytvořil toto album pohledů na město, které dnes již vidět nemůžeme.
Staré, původem královské, město Most, z něhož však do dnešních časů zbyla prakticky jen část zvaná Zahražany a její nejbližší okolí, se rozkládalo mezi úpatím Zámeckého vrchu (Hněvína) a řekou Bílinou.Jméno obdrželo město nejspíše od mostu, vedoucího přes bažinaté území v jeho okolí. V minulosti mělo různé podoby: Gnewin Mozt, Gnevinmost, latinsky Pons (případně Pons Gnewyn), německy pak Pruks, Bruck, Brüx.Pomineme-li často citovaný úryvek z Kosmovy kroniky z 12. století, týkající se neslavného konce tažení saského vévody v roce 1040 u \"Hněvina mostu nad řekou Bílinou\", první písemná zpráva o Mostu pochází z roku 1207. V roce 1227 odkázal bezdětný Kojata z rodu Hrabišiců Hněvin Most zderazskému klášteru. V té době byl Most již tržní osadou. V roce 1238 odkázal témuž klášteru Kojatův bratr Všebor spolu s dalšími lokalitami i Ves Sv. Václava (pozdější mostecká čtvrť), tržní osadu na levobřeží řeky Bíliny. Do roku 1248 byl vystavěn nad městem královský hrad, v roce 1257 jsou poprvé zmiňovány hradby a farní kostel. Předcházející vývoj završilo velké privilegium krále Přemysla Otakara II. z roku 1273, kterým bylo Mostu mimo jiné dáno právo mílové, právo na dlužníky a právo nuceného skladu. Význam města podtrhoval fakt, že zde v poslední Čtvrtině 13. století působila i mincovna. Privilegium Přemysla Otakara II. potvrdili a významně rozšířili i další panovníci (mimo jiné roku 1327 Jan Lucemburský, 1370 Karel IV., 1420 Zikmund, 1462 Jiří Poděbradský, 1515 Vladislav Jagellonský a jiní). V letech 1517 - 1594 byl vystavěn kostel Nanebevzetí Panny Marie, v letech 1600 - 1602 byla severně od něj postavena zvonice, kolem roku 1553 vznikla renesanční radnice (zbořena v roce 1881). Zejména od 2. čtvrtiny 18. století, kdy se upevnily hospodářské poměry ve městě, se započalo s rozsáhlými přestavbami. V roce 1726 bylo dokončeno průčelí klášterního kostela minoritu, zničeného předchozím požárem, v roce 1723 byla dostavěna budova špitálu u kostela sv. Ducha, do roku 1774 byl pozdně barokně přestavěn kostel Narození Panny Marie při klášteru magdalenitek a další. Město se postupně rozrostlo ve tři náměstí, která byla obklopena sítí ulic. Jeho půdorys, obohacen snad jen počínající zástavbou na tzv. Pražském a Teplickém předměstí, se v podstatě až do roku 1848, kdy ztratil Most status královského města, příliš nezměnil. V Mostě stávala řada významných památek, z nichž zde je možné jmenovat snad jen už zmíněný pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie (původně gotický ze 14. století), s cenným vnitřním vybavením. Dále to byl např. bývalý klášter minoritu s kostelem sv. Františka Serafinského (původně gotický, po roce 1639 raně barokně přestavovaný a po požáru 1723 obnovovaný s přestávkami do roku 1785), nebo bývalý klášter kapucínů s kostelem Nanebevzetí Panny Marie (1616 - 27), který vznikal souběžně s kostelem a rozšířen byl v roce 1653. V Mostě se nacházel ale i starší, původně románský, kostel sv. Václava (rané barokně přestavěn po polovině 17. století a restaurován v roce 1929), k němuž náležela též komenda a špitál křížovníků s červenou hvězdou. K významným sakrálním památkám patřil i původně dřevěný pozdně gotický hřbitovní kostel sv. Anny (přestavěn 1610 až 1612) a již zmíněný zbarokizovaný klášterní kostel Narozeni Panny Marie (či Sedmi radostí Panny Marie), náležející původně magdalenitkám a v roce 1783 předaný piaristům.
Většina ze vzácných architektonických památek vzala za své při likvidaci Mostu. Na původním stanovišti, bývalém Pražském předměstí, zůstal jen gotický kostelík sv. Ducha (původně z poloviny 14. století), k němuž se přimyká barokní špitál. Do jejich těsného sousedství byl přemístěn v roce 1975 pozdně gotický děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Unikátní přesun se uskutečnil po obloukové dráze dlouhé více jak 840 metrů.
Zachráněn pro budoucí generace však např. byl i morový sloup sv. Anny od známého sochaře J. P. de Toscano z roku 1681 a soubor plastik z atiky kostela minoritu, které byly osazeny do areálu přesunutého děkanského kostela. Sochy čtyř Živlů od M. J. Brokoffa (1715), či kašna se sochou lva a městským znakem (1. polovina 18. století) byly umístěny do nové části Mostu. Sousoší sv. Jana Nepomuckého od J. A. Dietze (kolem 1720) a mariánský sloup byly nově lokalizovány do Vtelna.
Celé historické město Most, kromě části zvané Zahražany, bylo zlikvidováno v důsledku těžby uhlí lomem Most, k. p. Doly Ležáky Most, v letech 1967 – 1982.
24 fotek, 24.5.2012, 215 zobrazení | architektura, dokumenty, klasická-fotografie, ostatní
Vznik předpokládaného knížecího dvorce s románskou centrálou sv. Petra a Pavla souvisí se zánikem hradiska v Rokytné. O založení kostela a dvorce v místech nynější fary se zasloužil patrně údělný znojemský kníže a pozdější český kníže Konrád Ota po pol. 12. stol. V důsledku likvidace údělných knížectví byl dvorec opuštěn a pozemek věnován církevním institucím. Před r. 1252 připadly Řeznovice znojemskému proboštství křižovníků s červenou hvězdou, r. 1259 oslavanskému klášteru a později asi templářské komendě v Jamolicích a na Templštejně. S některým jejich zbožím získali po r. 1312 díl vsi páni z Lipé, kteří ho udělovali lénem.
Druhý díl koupil r. 1358 od Jana z Popovic Drslav ze Šelmberka a o 15 let později se připomíná tvrz. R. 1379 koupili páni z Lipé i tuto část a od r. 1538 patřily Řeznovice k Oslavanům. Tvrz se dál nepřipomíná, měla nejspíš velmi prostou podstatu rezidenčního dvora. Během času přestavovaný dvůr v třicetileté válce zpustl a r. 1784 byl zrušen a přeměněn na faru.
Kostel se skládal ze současného trojapsidového útvaru a z hranolového stavení, uzavírajícího budovu na Z straně. Jeho základy a dva řádky nadzemního zdiva odkryl výkop v 90. letech 19. stol. a revizní výzkumy r. 1947 a 1987. Z útvar dosahoval do výše apsid, na Z byl pravděpodobně ukončen trojúhelníkovým štítem a nad přízemní asi valeně zaklenutou kobkou měl tribunu, přístupnou z kostela po schodišti v síle J zdi a patrně i po lávce vycházející z tvrze. Z půdy nad tribunou bylo možno vstoupit dosud dochovaným průchodem do dvoupatrové kostelní věžice. Původní podlaha kostela a přízemní kobky v Z stavení ležela 70 cm pod její nynější úrovní. Pouze ve V apsidě dosahovala přibližně dnešní výšky. Rozdíl překonávaly tři stupně po bocích hranolové menzy oltáře, vysunutého do ústřední prostory. Nejpozději ve 2. pol. 13. stol. získal kostel farní práva, neboť odtud pochází pozdně románská kamenná křtitelnice, zdobená vpadlými čtyřlistými výplněmi a slepými kružbami. Patrně před r. 1483 byla vymalována V apsida. V jednom z bočních oltářů, zbořených r. 1791, byla prý nalezena autentika dosvědčující vysvěcení kostela 26. 10. 1483 ke cti sv. Petra, Pavla a Ondřeje.
Asi v pol. 16. stol. bylo Z stavení zbořeno, podlaha kostela srovnána s V apsidou a na nové úrovni přistavěna loď s J vchodem, před kterým vznikla v 16. stol. předsíň. V tomtéž století nahradil staré zastřešení věže nynější zděný útvar. V 18. stol. byla na V straně přistavěna sakristie a spojena s kostelem průrazem ve V apsidě, dnes zazděným. Ta byla r. 1893 zbořena a vystavěna současná u S zdi lodi. Tehdy byl asi prolomen Z vchod do kostela, pořízena nová hudební kruchta, zvětšena okna v bočních apsidách i v lodi, přizděn vnější sokl lodi, vyměněny patky sloupků u sedmi věžních oken, a pokud se tak nestalo již dříve, byl nově vyzděn Z štít lodi.
Při úpravách r. 1947 byly vybourány zazdívky oken V apsidy, obnaženo původní zdivo uvnitř románské stavby a restaurovány objevené malby a nápis. V l. 1986-1987 byla položena nová dlažba a realizována koncilní úprava.
Orientovaná podélná jednolodní stavba se skládá z torza původního trojapsidového chrámu (nynější kněžiště) a z lodi na půdorysu nepravidelného obdélníka. K její S zdi přiléhá čtyřboká sakristie, k J zdi předsíň, schodiště na půdu a na hudební kruchtu. Základ původního chrámu tvoří hranol s apsidami. Nad ním se zvedá osmiboká zvonice, završená jehlanem vyzděným nepravou klenbou z cihel. Kamenné zdivo s litým jádrem lícují kvádry různé velikosti, kladené do řádků na vápennou maltu. Fasády i vnitřní zdivo jsou bez omítky. Plochy hranolu jsou hladké, apsidy mají v místech nasazení lizény vyrůstající z pravoúhle odskočené podnože. Pod podstřešní římsou V apsidy je pilovitý zubořez a obloučkový vlys na konzolkách. Plášť V apsidy je prolomen trojicí úzkých oken s půlkruhovým záklenkem a oboustranně rozevřenou špaletou. Plášť dolní části zvonice člení mělké půlkruhově završené vpadlé výplně. Nad nimi jsou prolomena sdružená okna dělená středními sloupky.
V renesanční lodi jsou omítnuté fasády prolomeny širokými okny s půlkruhovým záklenkem. Hlavní vstup do kostela v ose Z průčelí vede novodobým sedlovým portálem zasazeným v přizdívce. Chrání jej valeně zaklenutá předsíň. Presbytář je zaklenut původní křížovou klenbou z lomového kamene, v apsidách jsou konchy, patu klenby vyznačují podbrádkové římsy. Na S straně V apsidy se nachází sanktuárium, naproti němu odkládací výklenek. U prostředního okna je torzo pozdně gotické nástěnné malby s figurami sv. Ondřeje a Jana Ev. Nad nimi jsou polopostavy andělů s nápisovými páskami, v konše dolní cíp mandorly náležející zaniklé postavě Krista, v dolní části S apsidy šestiřádkový nápis provedený na zalíceném kameni. Loď je zaklenuta valeně, v její Z části je vestavěna dřevěná hudební kruchta. Sakristie je plochostropá.
V interiéru jsou figurální náhrobky Markéty Hadburkové ze Žarošic (+1584) a Kateřiny, dcery Petra Rieda (+1584) a heraldické náhrobníky hrubčického kameníka Petra Rieda (+ 1575) a Ctibora Hostakovského z Arklebic (+ 1603). Ve zvonici visí zvon z doby kolem r. 1500.
138 fotek, 25.3.2015, 123 zobrazení
Vycházka do Ostravy - radniční vyhlídková věž,procházka Komenského sady k Památníku osvobození,cesta po Sokolské třídě do Ostravy .

z wikipedie:

info@ostrava.cz

Ostrava (polsky Ostrawa, německy Ostrau) je statutární a krajské město na rozhraní Slezska a Moravy na severovýchodě České republiky, poblíž hranice s Polskem. Ostrava je počtem obyvatel a rozlohou třetí největší město v České republice, druhé největší město na Moravě a největší město v českém Slezsku. Ostrava je rovněž významným univerzitním a průmyslovým městem.

Ostrava leží na soutoku Lučiny, Odry, Opavy a Ostravice v geomorfologickém celku Ostravská pánev. Délka místních komunikací činí 828 km. Město o rozloze 214 km2 tvoří celkem 23 městských obvodů, ve kterých žije asi 300 tisíc obyvatel. Hustota zalidnění je 1 500 obyvatel na km2.[5] Ostrava, sídlo Moravskoslezského kraje i okresu Ostrava-město, je třetím největším městem Česka. Ostravská aglomerace, tvořená obcemi Ostrava, Bohumín, Doubrava, Havířov, Karviná, Orlová, Petřvald a Rychvald,[6] má téměř 500 tisíc obyvatel[ a je tedy po pražské aglomeraci druhou největší v republice. Širší metropolitní oblast Ostravy pak v roce 2009 čítala (podle Eurostatu) 1,1 milionu obyvatel. Ostravsko je také součástí hornoslezské metropolitní oblasti o populaci 5,3 milionu obyvatel.

Sídlem magistrátu je Nová radnice. Ve městě sídlí též biskup ostravsko-opavské diecéze v budově biskupství na Kostelním náměstí u kostela svatého Václava. Na území Ostravy se nachází čtyři městské památkové zóny. V Ostravě se taktéž nachází Generální konzulát Polské republiky.

Tento článek pojednává o statutárním městě. Další významy jsou uvedeny v článku Ostrava (rozcestník).
statutární město Ostrava Logo města
Ostrava, pohled z Nové radnice 2.jpg
Ostrava – znak
znak

kraj (NUTS 3): Moravskoslezský (CZ080)
okres (NUTS 4): Ostrava-město (CZ0806)
historická země: Slezsko + Morava
katastrální výměra: 214,23 km2
počet obyvatel: 295 653 (bydlících dle ČSÚ)
304 357 (evidovaných dle MV) (1. 1. 2014[1][2])
rozpočtové výdaje: 7031 mil. Kč (2013[3])
zeměp. souřadnice: 49°50'8” s. š., 18°17'34” v. d.
nadmořská výška: 208–334 m
PSČ: 702 00
zákl. sídelní jednotky: 265
části obce: 37
městské části / obvody: 23
katastrální území: 39
adresa magistrátu: Magistrát města Ostravy
Prokešovo náměstí 8
729 30 Ostrava

info@ostrava.cz

www.ostrava.cz

Ostrava (polsky Ostrawa, německy Ostrau) je statutární a krajské město na rozhraní Slezska a Moravy na severovýchodě České republiky, poblíž hranice s Polskem. Ostrava je počtem obyvatel a rozlohou třetí největší město v České republice, druhé největší město na Moravě a největší město v českém Slezsku. Ostrava je rovněž významným univerzitním a průmyslovým městem.

Ostrava leží na soutoku Lučiny, Odry, Opavy a Ostravice v geomorfologickém celku Ostravská pánev. Délka místních komunikací činí 828 km. Město o rozloze 214 km2 tvoří celkem 23 městských obvodů, ve kterých žije asi 300 tisíc obyvatel.[1] Hu

Znak a logo

Městský znak je blasonován: V modrém štítě na zeleném trávníku stříbrný kůň v poskoku se zlatým sedlem a červenou pokrývkou, provázený vlevo nahoře zlatou růží se zelenými kališními lístky a červeným semeníkem. Kůň ve znaku nemá uzdu. O původu znaku nejsou žádné zaručené informace. Jistě se ví jen to, že jeho nejstarší vyobrazení je na pečeti z roku 1426, barevný znak je doložen až v roce 1728. Kůň bývá vykládán jako symbol tranzitní polohy města nebo jako figura z erbu prvního fojta v Moravské Ostravě, zlatá růže zřejmě pochází z rodového erbu olomouckého biskupa Stanislava Thurza (k této verzi se současná historická literatura přiklání nejvíce). Dle jiné teorie udělil biskup Ostravským koně do znaku za pomoc Hukvaldským; jejich pomoc byla tak rychlá, že nepřátelé nestihli svým koním dát ani uzdu. Lze se také setkat s pověstí, podle které Ostravští vypustili během obléhání města koně bez uzdy branou, čím zmátli obléhající natolik, že se tito dali na útěk.[10]

Na zasedání zastupitelstva 24. září 2008 bylo schváleno a poprvé veřejně představeno nové logo města Ostravy, jehož autorem je Studio Najbrt. Logo se skládá ze světlemodrých písmen OSTRAVA doprovázených třemi vykřičníky v tmavomodré barvě.[11]
Historie

Související informace naleznete také v článku Dějiny Ostravy.

První zmínka o Slezské Ostravě pochází z roku 1229, kdy je zmiňována jako osada, zatímco Moravská Ostrava je zmiňována v roce 1267 a mluví se o ni jako o městečku.

Původně malá osada vznikla nad řekou Ostrá (dnes Ostravice), která jí dala jméno a dodnes ji dělí na dvě základní části, Moravskou Ostravu a Slezskou Ostravu. Poloha na zemské hranici v místě, kudy procházela jantarová stezka,[12][13] vedla ve středověku k rozvoji města; po třicetileté válce, kdy byla v rozmezí let 1621-1645 obsazena Švédy, však význam Ostravy upadl. V roce 1763 bylo ve slezské části Ostravy objeveno bohaté ložisko kvalitního černého uhlí, což předznamenalo výraznou proměnu města. V roce 1828 založil majitel panství, olomoucký arcibiskup Rudolf Jan, hutě nazvané po něm Rudolfovy. Později tyto hutě přešly do majetku rodiny Rothschildů a získaly název Vítkovice. Staly se jádrem rozsáhlého průmyslového rozmachu města, jehož odrazem byla i (ve druhé pol. 20. století) přezdívka města: ocelové srdce republiky. Po 2. Světové válce, kdy byla Ostrava osvobozena Rudou armádou, zde došlo k největšímu stavebnímu rozmachu v obytné výstavbě, nejprve menší zástavba jen na území Poruby (dnešní památkově chráněné domy v Sorele), později masívní urbanizace méně kvalitních budov v Porubě i na Jihu za účelem vylidnění a následné likvidace centra (kvůli těžbě).

Po rozsáhlém útlumu hutního a chemického průmyslu v kombinaci se zavíráním dolů (na území města se od 30. června 1994 netěží) a rozsáhlými investicemi do nápravy škod na životním prostředí se Ostrava výrazně pročistila. Více na důrazu nabírá strojírenská aktivita a další obory. Zároveň se stává výchozím bodem pro turistické regiony Jeseníky a Beskydy. Vedle stovky hektarů rekultivovaných ploch má město celou řadu původních přírodních lokalit, z nichž je celá řada udržovaných jako chráněná území. Jedná se např. o oblasti Polanský les a Polanská niva, které jsou součástí chráněné krajinné oblasti Poodří. K přírodním raritám na území města patří také bludné balvany ze švédské žuly (původem ze Skandinávie). Dalším unikátem je halda Ema.
Významné historické události v datech
Ostrava v roce 1728, tehdy Moravská Ostrava.

1229: zmíněna ves (Slezská) Ostrawa v listině papeže Řehoře IX.
1267 (29. listopadu): zmíněna osada (Moravská) Ostrava v závěti olomouckého biskupa Bruna (1205?–1281)
před 1279: povýšení Moravské Ostravy na město, první písemné doklady o kostele svatého Václava
1297: poprvé se písemně připomíná slezskoostravský knížecí hrad
1763: objev uhlí (údolí Burňa)
1828: založení železáren (Rudolfova huť, pozdější Vítkovické železárny)
1889: dokončena stavba kostela Božského Spasitele
1919: založeno Národní divadlo moravskoslezské
1922: založen SK Slezská Ostrava
1924 (29. ledna): vzniká Velká Ostrava
1928: založen SSK Vítkovice
1930: postavena Nová radnice
1941 (1. července): pokračování integračního procesu města – připojení 8 slezských a 4 moravských obcí k Moravské Ostravě
1946 (28. června): Moravská Ostrava se výnosem ministerstva vnitra číslo 1522/1946 Ú. l. I přejmenovává na Ostravu, později potvrzeno vyhláškou číslo 123/1947 Sb.
1953: založena Vyšší hudebně pedagogická škola v Ostravě, od roku 1959 konzervatoř, roku 1996 propůjčen název Janáčkova konzervatoř
1954: vznik Janáčkovy filharmonie Ostrava z rozhlasového orchestru
1955: ostravské studio Československé televize vstupuje do vysílání jako druhé televizní studio na území Československa (i dnešního Česka)
1959: vznik Pedagogického institutu, ze kterého se v roce 1964 stává samostatná Pedagogická fakulta, od roku 1991 Ostravská univerzita; otevřeno letiště Ostrava-Mošnov
1996: vznik ostravsko-opavské diecéze bulou Ad Christifidelium spirituali
1997: stopadesátiletá povodeň na Odře, Opavě a Ostravici, zaplavena většina níže položených částí Ostravy
2000: vznik Ostravského (od roku 2001 Moravskoslezského) kraje se sídlem v Ostravě
2007: okres Ostrava-město rozšířen o některé okolní obce

Další podrobnosti o městě viz wikipedie.

Vedoucí: Danuše Hanáková

Foto: Hana Papežová
21 fotek, 4.11.2016, 11 zobrazení
10 fotek, jaro 2016, 45 zobrazení
Likvidace  0 | vamp
10 fotek, 7.6.2014, 29 zobrazení
23 fotek, prosinec 2008, 400 zobrazení
23 fotek, letos v únoru, 10 zobrazení
34 fotek, 31.1.2013, 61 zobrazení
23 fotek, srpen 2012, 114 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.