Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 819 výsledků (0,0269 sekund)


reklama

212 fotek, září 2016, 255 zobrazení
58 fotek, 20.8.2016, 28 zobrazení
99 fotek, srpen 2016, 28 zobrazení
225 fotek, červenec 2016, 51 zobrazení
179 fotek, léto 2011, 134 zobrazení
Z Vrchlabí do Kolína
13.8. - Kunčice vlak - Vrchlabí - Kunčice - Hostinné - Les Království přehrada - za přehradou uhýbám do lesa a spím nad řekou
14.8. - Les Království - Dvůr Králové ZOO - Žireč - Kuks zámek - Jaroměř - Josefov prohlídka pevnosti - Smiřice zámek - Lochenice - Plácky - Hradec Králové - spím 2 dny u Míly
15.8. -Hradec Králové prohlídka města
16.8. - Hradec Králové - podle řeky k Opatovickýmu rybníku (blbě přes pole) - přes řeku do Vysoká n. Labem - Kunětická Hora - Perníková chaloupka - Zámek Pardubice - Pardubice nádraží (Míla jede domů a já pokračuji sama) - Trnová - Semtín - Lázně Bohdaneč - Neratov - Přelovice - za nima spím v lese
17.8. - Přelovice - Břehy - Semínský Akvadukt - Kladruby n. Labem (Národní Hřebčín) - Selmice - Týnec n. Labem - Kolín - a vlakem domů
284 fotek, květen 2016, 59 zobrazení | rodina-přátelé
Ve čtvrtek v brzkých ranních hodinách odjíždíme vlakem směr Drážďany, abychom si zpět do Prahy projeli na kolech Labskou stezku. Máme na to čtyři dny, celkem nás čekalo 252km a spaní máme již dopředu zamluveno v Hohensteinu, Velkých Žernosekách a v Mělníku.
Pohodová trasa kolem Labe a ke konci kolem Vltavy byla příjemná, cesty super a značení také v pohodě. Dali jsme si i jednu nečekanou vrchařskou prémii k prvnímu místu spaní na hradě v Hohensteinu, ale všichni to zvládli, tak jsme si užili i kapánek toho stoupání.
Byl to super cyklovýlet s príma partičkou, počasí bylo dokonalé a ani tři defekty nám náladu nezkazily. Labskou stezku si projeli organizátorka Ivča, dále Věra, Lenka, Jirka, Béda, Mirek a Robert.
132 fotek, léto 2011, 159 zobrazení
Z Kolína do Ústí n.Labem
29.7. - Kolín - Libice n. Cidlinou - Památník Slavníkovců - Soutok restaurace - Poděbrady - Nymburk - Písečný přesyp Písty - Sadská - za Sadskou v lese nocleh a protože prší i druhý den, tak tam zůstáváme i 30.7.
31.7. - přírodní park Kersko - Hájenka restaurace (to se nesmí vynechat) - Čelákovice - Lázně Toušeň - Brandýs n. Labem - Neratovice - Mělník - Liběchov - Želízy kemp
1.8. - Želízy - Čertovy hlavy (pěšky, kola dole) - Zelená Lípa restaurace u kolejí - Mělník - Štětí - Račice (veslařský kanál) - Roudnice n. Labem - Černěves - za silnicí v lese nocleh
2.8. - černěves - Litoměřice - Velké Žernoseky přívoz - Porta Bohemica - Libochovany - Církvice - Sebuzín - Brnná - Střekov - Ústí n. Labem - vlakem domů
82 fotek, červenec 2015 až září 2016, 38 zobrazení | cestování, krajina, města, příroda, sport
Cyklostezka není vhodná pro treková kola.Násep-břeh kolem Labe velmi kamenitý.Doporučuji kola horská.Asfaltová cyklostezka je pouze tam, kde začíná a končí katastr měst.
68 fotek, srpen 2016, 38 zobrazení
Naše cesta na kole z Mělníka do Duchcova na pochod Giacoma Casanovy a zpět do Kolína
27 fotek, 29.5.2016, 35 zobrazení
... pár foto z Labské stezky od Ivči.
58 fotek, 7.5.2016, 48 zobrazení
55 fotek, 17.4.2016, 25 zobrazení | lidé, příroda, sport, události, zábava
Již tradiční vodácká a turistická akce ,pořádaná organizací Labská Stezka.
Účast přobližně 450 lidí , toho cca 250 vodáků.Počasí přálo. Start na Bučickém Mlýně v Rožďalovicích, cíl u kamenného mostu v Nymburce.Z Bučického rybníka zajištěn průtok 3.5m/s.
143 fotek, 5.3.2016, 15 zobrazení | ostatní, práce, příroda, události
Jarní brigáda na řece Mrlině nad Rožďalovicemi, pořádaná sdružením Labská stezka.
jednalo se o odklizení naplavenin, větví a vyvrácených stromů z koryta řeky pro bezpečný průjezd při vodáckých akcích.Navíc v případě povodní se o tyto překážky nebude zachytávat bordel a nehrozí zatarasení vodního toku.
Kmeny z vývratů po odřezání větví vytaženy i s kořenama hupcukem a jeřábem AD080 Praga V3S.
http://www.labskastezka.cz/, http://www.gwmrlina.cz/
20 fotek, 10.4.2016, 122 zobrazení | moje fotozprávy
V sobotu 9.dubna se v městečku - na skok od Labe - v Benátkách nad Jizerou konalo Mistrovství v orientační běhu - sprint - pro oblast Praha a Středočeský kraj. Závod uspořádal SK Gordic Praha Kačerov s podporou Informačního střediska města Benátky nad Jizerou a Labská stezka byla jedním z partnerů závodu,
Závodu se účastnilo 605 závodníků nejen "profíků", ale početně byla zastoupena i kategorie příchozích - obyvatelé města a okolí, které pořadatelé zasvětili do tajů tohoto typu sportovního odvětví, které většinou bývá skryto v hloubi lesů a jen málokdy zavítá do městských parků a ulic, jako tomu bylo zde.
Další podrobnosti viz http://www.skmeteorkacerov.cz/ob/sprint-benatky/
512 fotek, 30.4.2016, 100 zobrazení | dokumenty, koníčky, lidé, oslavy, zábava
Rekonstrukce bitvy, která se udála roku 1866

Před 150 lety vypukl válečný konflikt, který neblaze poznamenal i českolipský region. Jedna z prvních větších bitev prusko-rakouské války se odehrála u dnešních Kuřívod. Červnový večer 26. dne roku 1866 byl na Mimoňsku zalitý krví. Přes Sasko do českých zemí pochodovala pruská Labská armáda pod velením generála pěchoty Herwartha von Bittenfeld a žádná nepřátelská síla ji nedokázala zdržet.
Prošla Cvikovem a Mimoní a teprve u Kuřívod narazila na rakouské jednotky z I. armádního sboru generála jízdy Eduarda hraběte Clam-Gallase.
Vypukl první větší střet obou soupeřících armád, na jehož konci bylo částečně zpustošené město Kuřívody, tehdy Hünerwasser, a desítky padlých vojáků. Samotná srážka předznamenala, jak dopadne celá válka. Ta skončila bitvou u Hradce Králové a definitivní porážkou Rakouska.
Příčiny prusko-rakouského války v roce 1866 je třeba hledat v osobě pruského kancléře Otto von Bismarcka, který chtěl „krví a železem“ sjednotit německé země v jeden celek.
Určitý náznak lze najít již v roce 1848, ale daleko konkrétnější podoba tohoto záměru se dá počítat od roku 1862, kdy spočinul v čele diplomacie pruského státu. Rakousko si nepřálo jednotný německý stát, ale Bismarck využil jeho zájmy ve válce roku 1864 proti Dánsku.

Mocnosti hledaly spojence
„Počátek uvedeného konfliktu lze hledat již v roce 1815, kdy byl ve Vídni založen Německý spolek a evropské státy získaly novou podobu po skončení napoleonských válek. Nejsilnějším představitelem spolku byla habsburská monarchie a postupně sílící postavení pruského království znamenalo pro Rakousko jeho oslabení ve vedoucí pozici,“ vysvětluje Jiří Náhlovský, spisovatel a člen Komitétu pro udržování památek z války roku 1866.
Oba státy hledaly na evropské půdě mocné spojence. Bismarckovi se povedlo zajistit si neutralitu Ruska, Anglie a Francie, naopak na svou stranu získal Itálii a některé menší německé státy. K Rakousku se přidalo Bavorsko, Hannoversko, Bádensko nebo Sasko a pro pruskou stranu to znamenalo rozdělení vojenských sil.
Kvůli angažmá Itálie museli Rakušané otevřít rovněž dvě fronty, ale pro konečné řešení tehdejšího středoevropského konfliktu měly zásadní význam události v Čechách. Takže lze zcela jistě prohlásit, že na našem území se rozhodlo o vývoji evropské politiky na mnoho dalších let.
Prusové, v duchu svých strategických a taktických záměrů, vysílali už několik měsíců před vyhlášením války do českých zemí své důstojníky, kteří se vydávali za turisty, malíře, tuláky nebo osoby hledající práci, aby zdokumentovali krajinu, a to včetně zakreslení mostů nebo zapsání stavu cest a majetkové situace obyvatel v dané lokalitě.
To posléze umožnilo pruské armádě velmi rychlý a hladký postup do nitra Čech. Razili heslo „Odděleně pochodovat - společně udeřit“. Rakušané nedovedli vůbec využít výhody kopcovitého a členitého terénu Jizerských a Lužických hor, jako v roce 1778, a tím velmi usnadnili Prusům překonat příhraniční hvozdy.

První výstřely padly
První výstřely na české straně na tomto úseku fronty padly 26. června dopoledne u Kuřívod. Čelní jednotky Labské armády pod velením generálmajora Alexandera von Schölera se u Ploužnice střetly s hlídkami rakouské brigády generálmajora Victora von Leiningena.
Následné střety během dne vstoupily do dějin v souhrnné podobě jako srážka u Kuřívod. Prusové nasadili během dne celkem 4 prapory pěchoty, 1 prapor myslivců, 1 eskadronu husarů a 2 děla. Rakušané disponovali mnohem menšími silami v podobě 2 setnin pěchoty, 2 husarských čet a 1 praporem myslivců.
Boje probíhaly již v těsnější blízkosti Kuřívod, ale také v městské zástavbě a na okraji lesa rozkládajícího se směrem k Jezové. Právě v tomto lese došlo odpoledne k poslednímu střetu a jeho výsledek znamenal pro pruské jednotky definitivní vítězství.
Mezi domy dopadlo z pruské strany několik granátů, které mezi obyvateli způsobily nepopsatelný zmatek a mnozí z nich se snažili spasit útěkem do okolních lesů. Přesto se včasné neopuštění města stalo osudné dvěma z nich. Daleko méně početní Rakušané neměli sebemenší šanci na úspěch a museli ustoupit k Mnichovu Hradišti.
„O dva dny později se v okolí tohoto města spojila Labská armáda s pruskou 1. armádou přicházející od Liberce. Prusové v plném rozsahu splnili svůj záměr, a to ovládnout přechody přes řeku Jizeru a železniční spojení z Turnova do Liberce a do Kralup nad Vltavou,“ hodnotí pruský úspěch Jiří Náhlovský.

Zemřelo i 21 koní
Srážka u Kuřívod stála Rakušany 13 důstojníků, 264 mužů a 13 koní. Prusové odečetli ze svého stavu 3 mrtvé důstojníky, 46 mužů a 8 koní.
Lidé žijící v Mimoni a okolí byli rovněž zasaženi strádáním během válečného léta. „Pro civilní obyvatele byla tehdejší válka pohromou. Město bylo zatíženo velkými dávkami a odvody pro zásobování pruského vojska. Odvody se musely plnit v podobě mouky, chleba, piva i vína, také krmení pro koně,“ zdůrazňuje Miroslav Kuča z Mimoně, člen Klubu vojenské historie Česká Lípa.
Je třeba si uvědomit, že tehdejší obyvatelstvo bylo převážně německé, přicházející pruská armáda také, vznikaly proto velmi kuriózní situace. Popletli si během všeobecného zmatku totiž slova rekrutovat a rekvírovat a mysleli si, že budou násilně vřazeni do pruské armády.
Kvůli tomu někteří opustili svoje domovy a utíkali do vnitrozemí Čech nebo se schovávali v okolní krajině. „Po bitvě skončila většina oken a dveří v Kuřívodech vytlučených, ploty byly stržené, mrtví a zranění leželi v domech a zahradách,“ popisuje Jiří Náhlovský.

Rekvizice vypočítané pruskou armádou značně zatížily civilní obyvatele. Poukázal na to dokonce sám Jan Neruda ve svém fejetonu „A jak jedli“, kde píše:
„Jíst, jen jíst a mnoho jíst, zdálo se býti heslem pruským. Dobrá třetina okupačních oznámení pruských jednala výhradně o jídle. Četli jsme, že mimo denní stravu, mimo denních 40 000 bochníků chleba a bůhví co centů ovsa rekvírovali také měděný drát, mapy, boty cvočky, kůže, pytlové plátno, dřevěné strážní boudy, červené sukno, vlněné pokrývky, ruční mlýnky, vědrové sudy, mýdlo, posýpátko, kameny na tření barev, pravítka, kolomaz a jiné věci, jichž my obyčejně mezi potraviny nepočítáváme.“

Porazit, nikoliv potupit
Pozdější porážka rakouské Severní armády a saského sboru u Hradce Králové, nebo Sadové, jak se tato bitva také označuje, zpečetila osud Rakouska, ale i jeho spojenců.
Německý spolek zanikl a došlo k vytvoření základu pro nové uspořádání ve střední Evropě. Bismarck dosáhl plně svých cílů, nicméně nebylo v jeho zájmu zcela habsburskou monarchii srazit na kolena.
Rakousko bylo třeba porazit, nikoliv potupit. V čele nově vzniklého Severoněmeckého spolku stanulo Prusko, které s dalšími německými státy, z nichž mnohé v roce 1866 stály proti němu jako nepřátelé, v letech 1870-71 drtivě porazilo císařskou a následně republikánskou Francii.
Z Rakouska vzniklo v roce 1867 Rakousko-Uhersko a přesměrovalo svůj zájem na Balkán, kde ovšem byly politické záměry Ruska. Sud střelného prachu, na němž Evropa seděla, se začal povážlivě plnit, až vybuchl v roce 1914 v Sarajevu.
Zajímavou připomínkou prusko-rakouské války jsou pomníky v samotných Kuřívodech a u silnice směrem na Mnichovo Hradiště, které vznikly v letech 1868 - 1895 a do roku 1991 se zachoval pouze jeden.

Padlí mají pomník
Ve spolupráci Komitétu 1866 a Obecního úřadu Ralsko vznikl v roce 2005 pomník u kostela sv. Havla na památku rakouských vojáků. V následujícím roce vyrostl vedle pomník věnovaný vojákům pruské armády.
V roce 2007 byla provedena obnova pomníků podél silnice na Mnichovo Hradiště ve spolupráci Komitétu 1866 a Vojenských lesů, divize Mimoň. V roce 2008 se otevřela v Kuřívodech ve spolupráci s Městským úřadem Ralsko symbolicky turistická stezka z Mimoně do Bosně. Popisuje jednak srážku 26. června, ale také střet u Mnichova Hradiště 28. června 1866
V souvislosti s rokem 1866 stojí také za zmínku sousední Mimoň. Na bývalém hřbitově u Božího hrobu se nachází místo posledního odpočinku 33 vojáků obou válčících stran.
Na hrobě jsou dvě desky se jmény vojáků, jejich hodnostmi a útvary, kde sloužili. Další památku lze najít na místě zbourané školy, kde byl zřízen první lazaret, kam se dostali ranění od Kuřívod.
Zajímavá je i expozice k prusko-rakouské válce v městském muzeu, kde se návštěvníci mohou seznámit s dalšími historickými detaily. Na figurínách navíc zhlédnou rakouskou a pruskou výstroj. Takto pojatá stálá expozice k roku 1866 se stala prvním muzejním produktem v našem kraji.
Zdroj: http://regiony.impuls.cz/tiskni.aspx?r=imp-liberecky&c=A160430_084836_imp-liberecky_kov
44 fotek, 26.8.2016, 28 zobrazení
Jen pár kilometrů od Děčína v panenské krajině Labských pískovců se nachází nejvyšší stolová hora u nás - Děčínský Sněžník. Na jejím vrcholu v nadmořské výšce 723 metrů byla v roce 1864 postavena jedna z nejstarších rozhleden na našem území s nádherným kruhovým výhledem.
Rozhlednu nechal vystavět hrabě František Thun podle plánů drážďanského architekta Hänela a tak také patří mezi nejhezčí rozhledny u nás. Původně však nemělo jít o rozhlednu, ale o věž určenou pro geografická měření. O věž se však hned začali zajímat turisté a tak hrabě najal strážného, který je za poplatek pouštěl nahoru. V 70.letech minulého století rozhledna zchátrala a musela být uzavřena. Až v roce 1992 se dočkala rekonstrukce a znovuotevření.
Nejkratší cesta na vrchol vede z křižovatky před obcí Sněžník, odkud jsou to necelé 2 km vydatného stoupání po červené turistické značce. Auto můžete nechat přímo tady na placeném parkovišti u hotelu Hřebenová bouda, a nebo zaparkovat asi o kilometr dál v obci Sněžník.
Červená turistická značka nejprve vede po pohodlné asfaltce. Přibližně po 700 metrech však odbočí vpravo do březového lesa a povede vás po nádherné kamenité stezce lemované balvany až na vrchol. Jakmile vystoupáte na Sněžník, naskytne se vám nádherný pohled z okrajů pískovcových skal, po kterých po cca 150 metrech dojdete až k rozhledně.
Nazpátek se rozhodně nevydávejte po stejné cestě jako jste přišli, ale naopak jděte po asfaltce vedoucí od rozhledny. Cesta je nejen pohodlnější, ale hlavně vás zavede na další nádherná místa Děčínského Sněžníku v okolí Drážďanské vyhlídky. Zde se vám otevře působivý pohled do hlubokých lesů pod Sněžníkem a zároveň na stolové hory Saského Švýcarska. Pokud se od vyhlídky vydáte vpravo po vyšlapané pěšince, můžete obdivovat nádhernou panenskou přírodu, která většině návštěvníků rozhledny zůstane utajena.
31 fotek, červenec až říjen 2017, 13 zobrazení
107 fotek, červenec 2017, 50 zobrazení
3 videa, duben až říjen 2013, 17 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.