Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 29 170 výsledků (0,1767 sekund)

77 fotek, 17.9.2011, 84 zobrazení | krajina, lidé, města
30 fotek, 13.4.2013, 180 zobrazení | architektura, klasická-fotografie, města
Ahoj Kamarádi a Kamarádky...S knihou ,,PRAHA,,od maestra Karla Plicky(z Let 40. - 60.-tých), v ruce jsem se na jaro těšil, v jeskyni, po celou zimu...od listopádí. Nějak ma dochtoři naháňali, ale vydržel jsem. Jede se dál. Tož to konečně začlo hřát, a nesměle se zelenat a kvésti. Přeji všem moc fajné jaro. Tulák Máca od Zvonu.
16 fotek, 28.8.2015, 100 zobrazení | architektura, krajina
Nádherná tečka na naší cestě přes Francii, třetí nejnavštěvovanější památka, Pont du Gard (Gardský most). Most přes řeku Le Gardon postavili Římané počátkem našeho letopočtu (asi v letech 40-60) jako součást akvaduktu zásobujícího město Nimes, kde v té době žilo 50.000 obyvatel. Celková délka akvaduktu byla skoro 50 km, z čehož cca 35 kilometrů vedlo pod zemí a zbytek tvořilo kryté koryto, a dopravoval do Nimes každou vteřinu 400 litrů vody. Výškový rozdíl mezi začátkem a koncem akvaduktu činil pouhých 17 metrů, což umožnilo, aby voda protekla celou trasu za 27 hodin. Akvadukt byl udržován do konce 4. století a po pádu Říma fungoval ještě dalších 500 let, než přestal sloužit svému účelu a byl rozebrán na stavební kámen. Samotný Pont du Gard měl štěstí, že dál sloužil jako most. První opravy se dočkal až koncem 19. století. Samotný most tvořený třemi řadami arkád je 49 metrů vysoký a 274 metrů dlouhý. Na jeho stavbu se použilo 50.000 tun kamene a nejtěžší kvádry váží 6 tun a jsou sestaveny bez použití malty. Dolní patro je 22 m vysoké, 6 m široké a 142 m dlouhé (6 oblouků), prostřední má míry 20 m, 4 m a 242 m (11 oblouků), a oblouky v těchto patrech jsou tvořeny každý ze 61 bloků kamene. Vrchní patro, které nese samotný vodovod, který je vysoký 1,8m, široký 1,2 m a krytý kamennými deskami, je 7 m vysoké, 3 m široké, 274 m dlouhé a tvořené 35 oblouky. Impozantní a především nádherná stavba.
149 fotek a 2 videa, červen 2012, 107 zobrazení
62 fotek, listopad 2014 až srpen 2015, 124 zobrazení
Firma FADIS OSIVA Horšovský Týn začala s chovem pštrosů afrických v roce 1998. Bližš informace nám podal pan František Nejedlý: „Rozhodli jsme se pro jejich chov z důvodů, že jsme chtěli rozšířit živočišnou výrobu.Nejprve jsme nakoupili devět chovných ptáků/ 6 slepic a 3 kohouty/. Pštros africký, dvouprstý je vysoký okolo 2,5 m, vidí ostře do vzdálenosti tří kilometrů, proto má ve volné přírodě přehled a v podstatě tímto nemá žádné nepřátele. Dospívá ve věku okolo tří let. Dožívá se stáří 40-60 let v přírodě, v zajetí pak 20-30 let. Dokáže běžet rychlostí až 60 km za hodinu. Jeho nejsilnější zbraní jsou nohy; síla kopu se vyrovná kopu koně a až do výše prsou dospělého člověka. Jejich kopnutí proto mohou být velmi nebezpečná. V době, když jsme chov zřizovali jsme se orientovali hlavně na chov a prodej mláďat. Postupně jsme ale od tohoto šlechtitelského záměru upustili a přešli jsme na chov užitkový. Pštros je pastevní zvíře, základem je pastva/ jetel, vojtěška/, plus krmíme potravinové směsi s přídavkem vitamínů a minerálů. V současné době máme dvacet pět chovných kusů, z toho pět kohoutů. Mláďat máme okolo 150 kusů. Slepice snáší vejce od jara až do podzimu s přestávkou jeden až dva měsíce. Samec vytvoří svým pancířem/ hrudník/ v písku hnízdo, do kterého slepice každý druhý den snese vejce. My pak tato vejce průběžně sbíráme a ukládáme je do umělých líhní, kde se po 42-45 dnech líhnou malí pštrosi. Během snáškového období tak slepice snese v průměru 20-60 vajec. Ve 12-18 měsících dosahují pštrosi tzv. jateční hmotnosti, která se pohybuje okolo jednoho sta kilogramů. Jelikož pštros nemá prsa /pancíř/ a maso je jen na nohách a na zádech je jateční výtěžnost jen 30 kg, což představuje asi 30-35%. Maso je vysoce kvalitní, dietní, s minimálním množstvím tuku. Dále se zpracovává kůže, která, co do pevnosti je srovnatelná s kůží krokodýla. Při zpracování se kůže barví a vyrábí se z ní spousta výrobků, jako např. kabelky, peněženky, boty, opasky atd.Prodej výrobků je přímo na farmě. Peří se pak používá pro ozdobné účely.“ dodal nakonec p. Nejedlý
Při prohlídce se můžete setkat také s několika kusy pštrosů Emu hnědých, australských, kteří jsou mnohem menší a méně náročný na chov.
Text a foto: J. Čedík
23 fotek, 18.1.2015, 81 zobrazení | architektura, dokumenty, lidé, příroda, umělecké
V roce 1927 Markus Wright vynálezce a snílek, si postavil hrad dle evropských pohádek, žil zde s jeho rodinou od roku 1929 až do roku 1941, v roce 1953 Markus Wright zemřel a zámek byl spravován advokáty.
Od roku 1953 do roku 1970 byl hrad pronajat, a jak to bývá, nájemníky značně zdevastován,

V roce 1970 byl hrad prodán za půl miliónů dollarů manželům William a Tasmin Barnes, manželé dali hrad opět do původního stavu a v roce 1999 se stali nechtěnými účastníky velice známé letecké nehody, ve které se Egyptský co-pilot rozhodl spáchat sebevraždu.

Let Egypt Air flight číslo 990 letící z New Yorku do Cairo Boeing 767 měl na palubě 203 pasažérů a 14 členů posádky, nikdo nehodu nepřežil, po smrti Billa a Tasmin a jejich dcery Pauly hrad opět chátral, tentokrát prázdný čekal na dalšího majitele, tím se stal zástupce starosty malého města Glendale se svou přítelkyni která je potomkem prvních Coloradských pionýrů, hrad koupili v roce 2004 a znova dávali do původního stavu.

Mlýnské kolo měří 22 stop bylo opět napojeno na dynama které vyráběli 40-60 kilowat hodin a tím zásobovali elektrikou celý hrad. Hrad měl také svou úzkokolejku která byla poháněná el.proudem a jezdila po celých 17 acrech, zpočátku Markus Wright měl i železného draka který plival oheň a vydával strašidelné zvuky. Dnešní majitel využil politického nápadu a na přebudování použil hochy alkoholíky a dragomany, bylo tam hodně práce a dvacet alkoholíků a dragomanů na vše ještě dnes vzpomínají. Určitě je práce vyléčila.
45 fotek a 1 video, jaro 2015, 231 zobrazení | cestování, dokumenty, lidé, příroda, země
ALB 888
Ten název nemá v žádném případě Albánii dehonestovat, i když trochu kritické fotky by tomu mohly napovídat. Na okraji zde rozumím jako ihned po vstupu do země, nebo mimo centrum města

Byl jsem opravdu překvapen množstvím změn, a některá místa jsem vůbec nepoznával, tak se to změnilo. Stavby jsou nové a dobře provedené. Není to dílo na oko, jen aby to bylo. Zcela se změnila struktura aut, převažují nová drahá auta, o mobilech ani nemluvím. Město Shkodra je jedna veliká tržnice a dá se tu na určitých místech nakoupit opravdu velice levně. Třeba 1 kg parmezánu za 5 Euro, jinde to nejde pod 20 Euro. Výbornou fikovou marmeládu jsme koupili kilo za 1 Euro. JInak pozor na placení, pokud se nevejdete na celá Eura nebo centy, tak se nedočkáte s vrácením jinak, než v albánské měně. Nevadí, když tu jste delší dobu, to místní peníze určitě užijete :-)
Zajímavost: Správcem elektřiny v Albanii je ČEZ, a teprve druhým rokem se daří vybírat paušál. Naučit albánce proud platit je největší problém. Průměrný plat v Albanii je 75 Eur za měsíc a jen elektro paušál jsou 2 Eura, na ostatní výdaje musí stačit zbytek peněz. Nebo další je třeba skutečnost, že dosud zde platí krevní msta, zejména na severu Albánie

Povědomí světa má albánce jako příznivce osmanské říše, ale jejich národní hrdina Jiří Kastriot Skandergerg byl právě hlavní postavou protiosmanského povstání ve 40.-60. Letech 15. Století. Dlouho to nevydrželo a ještě na začátku 20. století byla Albánie stále v područí Osmanské říše. Po nepokojích byla v roce 1912 vyhlášena nezávislost a přiznána autonomie státu pod svrchovaností sultána, jehož existence a neutralita byla garantována šesti velmocemi (Rakousko-Uhersko, Německo, Francie, Itálie, Velká Británie a Rusko). První SV nakonec všechno změnila, ale to si už každý přečte jinde

Co zde dále zůstalo a doufám, že se to nezmění, je náboženská a lidská snášenlivst a tolerance. Jen holky mi zde po těch pěti letech připadají zase o kosek hezčí :-)

Pro srovnání dávám případným zájemcům odkaz na místa před 5 lety a ještě kousek videa v závěru
http://bele.rajce.idnes.cz/TIRANA
http://bele.rajce.idnes.cz/DYRRAH
http://bele.rajce.idnes.cz/SHKODRA
http://bele.rajce.idnes.cz/Lide_ALbanie/#
22 fotek, listopad 2014, 79 zobrazení
Let probíhal naprosto v pohodě. Vzhledem k tomu, že jsem posledních pár dni před odletem pořádně nespal a něco zařizoval, tak jsem většinu letu prospal (letěl jsem ráno do Frankfurtu, tam jsem asi 5h čekal a pak přímo do HCMC (ho chi minhovo city, alias saigon:) ). Na letišti jsem dostal po hodině čekání víza i kufr a dal jsem si jejich kafe da (tady mají všecho da, což znamená ledové) Byl jsem domluvený s Mírou (ten kámoš, co mě sem nalákal), že budu zatím bydlet u něj, než si něco najdu. Takže dle instrukcí jsem před letištěm našel toho správného taxíka a vydal se do Saigon Perl, kde Míra bydlí. První cesta taxíkem byl fakt zážitek, jejich systém dopravy je trochu jiný než ten náš:) – troubí se vždy a všude, ale nemyslí to zle, chtějí jen ostatní upozornit, že jedou; motorky občas jedou v protisměru nebo na chodníku; přechodů pro chodce je hrozně málo, lidi prostě vstoupí do silnice, zvednou ruku aby byli víc vidět a jdou. Prostě Saigon Kupodivu jsem zatím neviděl jedinou bouračku.

I když je Vietnam komunistická země, tak tu je kapitalismus nejvyššího kalibru. Nerovnost mezi příjmy je obrovská, průměrná mzda je tu kolem 5 tis měsíčně - teď chceme nabrat juniorní projekťáky, nabízí se 8-10 tis.Já dělám v consumer finance bance FE Credit, která dříve byla divize místní VPBank (což je středně velká banka, má cca 5000 zaměstnanců, je vlastněná pár lidma napojenýma na vládu). FE Credit má jen 3 produkty, cash loany, loany na motorky a loany na elektroniku (standardní úroky pro elektronika a cash loany jsou kolem 40-60%), v backoffice mají cca 1000 lidí, dalších pár tisíc tvoří sales,co prodává ty loany přímo v obchodech se zbožím. Chtějí ještě přidat kreditní karty, což bylo, proč jsem sem měl původně jít. Ale projekt mezitím rozjeli, projekťák je 28letý ukrajinec, co tady dělá šéfa byznys analýzy. Co teda budu přesně dělat, se dozvím příští týden, projektů je prý více než dost. Dělám v departmentu byznys developmentu, který vede deputy ceo, což je Čech. Míra je PM šéf projektové kanceláře, já jsem zatím jediný PM v jeho týmu, ale děláme pohovory, abychom nabrali další lidi. Největší problémy zatím mám s identifikací jejich jmen a rozpoznáním jich navzájem a pak trochu rozumět vietnamské angličtině. Kancl je v moderní budově postavené uprostřed slamů:), expati mají kancli, vietnamci sedí v openspace.
Pro expata je život tady hodně pohodlný (po městě se jezdí jen taxíkem (MHD tu víceméně neexistuje, místní jezdím na motorkách), bydlení v kompexech s bazény a posilovnami (už má vybrané vlastní bydlení, čekám, jestli to vyjde), jídlo a všechno ostatní tu stojí tak třetinu toho co v Čechách. Jaký je život běžného vietnamce nevím, protože Míra říká, že ti co pracují v bance už nejsou běžný vietnamci. Měl jsem strach z tepla a vlhka, ale v práci je klimoška, v taxíku je klimoška v apartmánech jsou tady klimošky – takže je mi docela příjemný, když jdu ven se ohřát:)
Ve volným čase jsem zatím hledal bydlení nebo šel do posilovny. Ostatní sporty jsem zatím nesehnal, ale zatím nemám moc času. V práci se maká od devíti do šesti, takže toho volného času moc nezbývá. A teď o první víkend jsme zaletěli do Hongkongu na nákupy (je tam levná elektronika).
9 fotek, září 2015 až září 2016, 123 zobrazení
Do devátého přejezdového jsem se probouzel v 6:24. Ráno auto ukazovalo 0°C.Dnes nás čeká dlouhý přejezd do Montany. Trasa dlouhá nějakých 670 km.
Tak ji využiji tento den k dalším postřehům z USA. Dneska odjíždíme dýl a to v 8:26. Během cesty opustíme stát Washington, projedeme Idaho a skončíme v Montaně. Jelikož dnes jedeme velký kus, tak určitě stojí za zmínku zdejší doprava. Všechny cestovatele, poutníky a jiné zklamu. Takové ty písně ve kterých se zpívá, kdy vztyčím palec a projedu státy, tak to tady nefunguje. Takovýhle lidi zde opravdu u silnice stát neuvidíte. Jedním milníkem se stalo 11. září 2001 a lidi jsou opatrní a nezastaví. Nemohu to říct s přesností, ale je možné, že stopování je dnes nezákonné, jako je tomu například ve Švýcarsku. Jiní by se rádi zde pohybovali třeba zdejší dopravou, jako jsou autobusy nebo vlaky. To je taky mýtus, že by to bylo tak snadné a efektivní. Pokud existuje autobusová doprava, tak jen ve velkých městech. Kde se těmto autobusům říká Shuttel „Šatl“ Neviděl jsem ve městečkách a jiných obcí autobusovou zastávku. Takže pokud existuje veřejná doprava, tak je velmi těžké se přemisťovat. To samé platí na západě o vlakové dopravě. Vlaková doprava je zde především nákladní a podle toho vypadají i nádraží. Neviděl jsem žádnou nádražní budovu jen dvoje, či troje koleje. To bylo vše. Za 10 000 km jsem viděl jeden nebo dva osobní vlaky pro lidi. Nákladní vlaky táhnou tři nebo čtyři lokomotivy a mají přes sto vagónů. Opravdu délka těchto vlaků je delší jak 1 km. Na východě Ameriky je to prý lepší s vlakovou dopravou. Američané investovali do silniční infrastruktury a jsou vidět velké rozdíly tam a u nás. Američané jezdí ohleduplně a předpisově. Za celou cestu jsme neviděli jedinou nehodu. Na dálnicích auta jezdí 75 mil/hodině a kamiony 65 mil/hodině. Některé kamiony mají na zadní části napsáno třeba Long vehicle, což znamená, že je abnormálně dlouhý z několika návěsů. nebo Size vehicle či jinak, kde všichni vědí, že se jedná o abnormální náklad ať široký, vysoký nebo dlouhý.. Oproti nám se na mostech platí mýtné, ale není to u všech. Obvyklý jev na semaforech je odbočení vpravo na červenou. To znamená, že 90% případů je možné odbočit vpravo, když svítí červená. Ovšem je třeba dát přednost v jízdě. Další zvláštností je cedule zvaná Stop All Way, kde je stopka ze všech stran. A taková křižovatka se řídí způsobem, kdo přijel první, první odjede. Zde to funguje, ale u nás si to nedovedu představit. Ve velkých městech existuje pruh pro Full cary, který je značený na silnici kosočtvercem a slouží pro auta ve kterých jednou minimálně 2 lidi. Tohle člověku umožní projet velkoměsto opravdu rychle. Pokud do tohoto pruhu vjede auto, které nesplňuje podmínku 2 lidí. Můžete si být jistí, že budete ihned udáni. Nejnižší sazba pokuty se pohybuje kolem 400 $. S úžasem jsem mohl sledovat, jak jsou Američani schopní dělat nadjezdy a sjezdy k dálnicím. S věcí se kterou se na cestách shledáte jsou na silnicí vytvořené takové zastávky. Tyto zastávky slouží k plynulosti provozu. Auto nesmí brzdit víc jak 5 vozidel, jinak je to na pokutu, takže když uvidíte v zrcátku 2-3 auta pozastavíte na téhle zastávce a pustíte rychlejší vozidla. O benzínkách jsem psal již dříve, ale určitě se to sem hodí ještě jednou. K benzínce můte přijet dle libosti a i zacouvat ke stojanu. Tankování benzínu funguje formou zálohy. Zaplatíte třeba 20$ a když dotankujete 20$ tak se pumpa zastaví. Když je neutratíte, vrátíte se zpět na pumpu a prodejce vrátí rozdíl. Benzínky slouží dobře jako Snack bary. Opravdu je možnost se tu i občerstvit. Točenou limonádou, párky v rohlíku – ty zde mají opravdu jiné než u nás. Výběr ze tří párků a k nim krom hořčice s kečupem, jsou i jiné dresinky a zelenina, sladkém či mexickou kuchyní. Nechají se dokoupit i konzervy. Věci jako je McDonald jsou opravdu časté na silnicích, takřka v každé obci. To co beru za zajímavost jsou práce na silnicích. Nejen to, že nad některými pracemi dozorují policisté. Tak se hlavně setkáte s Flag manem. Člověk co řídí provoz. Který drží ceduli na níž je napsáno STOP a z druhé strany SLOW svoji práci berou někteří opravdu zodpovědně. Jsou schopni k vám přijít a říct vám jaké zdržení to bude. Pokud se ještě jedná o něco většího, tak je tato dopravní situace doprovázená Pilot Carem, což je auto které převeze auta na druhou stranu. U nás tyto situace jsou řešený semaforem. Poslední věcí, které jsem se všiml je tak, že není povinnost mlhovek, to byla asi ta nejnebezpečnější věc, se kterou jsme se shledali. To jsou poznatky ze silnic.
To co je taky jiné než u nás jsou mobilní sítě. Naše mobily nebo jejich operační systémy, tak dobře nespolupracují. Protože většinu času jsem tu byl bez signálu. Přitom mi přišlo, že místní obyvatelé s tím takový problém neměli. Lidé tak využívají telefoní budky, které již takřka u nás vymizeli.
Supermarkety které jsem měl možnost navštívit, abychom dokoupili potraviny, tak mi z nich spadla brada. Taktéž se v tich větších nachází Snach bar, kde je možnost koupit hotové jídlo, jako je grilované kuře, smažené chalapeňos, či džodžos. Mají zde i studenou kuchyni, připravené saláty a musím říct, že jsou opravdu velmi chutné a výběr ze zeleniny a ovoce je neskutečný a jak je operovávané je věc další. Spouští se zavlažování zeleniny. Zelenina vyskládaná ručně. Né jako u nás, kde to prodavači nasypou do bedny a jdou od toho. Tohle je potom se vším výběr masa je taky obrovský, ale třeba vepřové jsem mockrát nezaregistroval. Viděl jsem i zvláštnosti, jako byly žloutky v láhvi nebo nakládané vařené vejce. V krámech je veliký výběr konzerv, to mě překvapilo taky moc a o to víc jejich obsah. Opravdu skvělé chuťově. Ohledně alkoholu je to zvláštní. Též výběr třeba ze 40 -60 druhy piv, že člověk opravdu neví, které vybrat. To samé u vína, ale né všechny krámy ty možnosti mají. Musejí mít licenci na alkohol. Třeba Walmart má licenci pouze na pivo a víno a ve státě Utah jej prodávají se sníženým obsahem alkoholu. Walmart je zvláštní tím, že v něm koupíte opravdu vše. Od housek až po brokovnici k tomu postačí mít jen pas. Američané jsou zvyklí na množstevní slevy, takže často mají je to, že když koupíte dvě stejné věci stojí to stejně, jako za jednu nebo čtyři za cenu jedné, to samé pak je i u piva, kde pak třeba 24 či 30 plechovek vyjdou za hubičku. Velice časté je u přepážek, že požadují ID (ID je občanský průkaz či pas) a to i po důchodcích. I mají za kasou pomocnou sílu, která nákup dá do sáčků. S papírovými sáčky jsem se už tolik neshledal, jak s igelitkami a pokaždé jsem odcházel aspoň se třemi. Opravdu nešetří.
O tom jací jsou Američané. Zažil jsem s nima mnohé. Jsou vtipný umí některé situace odlehčit. Jsou zvědaví. Když byste zastavili autem u silnice a koukali třeba do lesa, jsou schopni zastavit a dívat se na nic s vámi. Cizímu člověku jsou schopni říct o sobě mnohé. Nejčastěji odkud jejich předci přišli a kde žili a podoně. Mají potřebu být důležití, což v tomhle případě se jedná jak o chvástání, že vás rádi pozvou do karavanu a provedou vás jím, nebo rádi a ochotně pomohou. Jakožto jeden pán, které ho jsem nazval Mr. Michigan, který nám půjčil sekeru a pak nám přinesl ještě jeho domácí brambory u Michiganu. Jsou vášnivými kempaři. Mnozí rádi tráví víkendy v přírodě, pozná se to jak podle zázemí kempů, tak podle jejich karavanů, až autobusů, kdy jsou schopní si za ním vést ještě, auto, garáž s autem, loď či letadlo. Vše jsem měl možnost vidět na vlastní oči. Společnost tyto lidi učí udávání a jsou v tom fakt dobří. Zažili jsme nápis na autobusu a na dopravní ceduli, kde by se volně přeloženo dalo říct: „Udej podezřelého člověka – Jsi hrdina.“ U nás tohle bylo za minulého režimu, takový lidé byli evidováni v STB. I dnes se to u nás vrací, kdy naše společnost a media lidé vyzývají, aby udávali. Tohle opravdu ubližuje veškeré svobodě. Zažili jsme kdy nás udala jedna žena za to, že jsme si z lesa přinesli větve na uvaření večeře. Slyšeli jsme příběhy, kdy soused udal sousedku, že se opaluje bez vrchního dílu plavek, nebo že děti do 3 let nemají plavky, udají i za otevřené pivo na parkovišti nebo v autě aniž byste byli řidiči. Člověk si opravdu musí dávat pozor co dělá. Svojí moc policie v parcích zastávají Rangerové a jsou schopní člověka pokárat, že stojí metr od stezky a nebo mě, že jsem zvedl ze země malou šišku a 2 minuty mi povídal o tom čeho jsem se dopustil a jakou pokutu za tohle mohu dostat. Jejich živobytí či víra se hodně odráží na jejich obydlí. Nejvíc, co mě překvapilo byli vesnice. Nevěřil bych, že takhle může vypadat americký život. Z toho mě až zamrazilo, jak někde v rozvojových zemí. Kolik takovýhle Američan může vydělávat peněz? Jakou štreku jezdí za prací? Kdo se stará o děti a mnohé další? Málo kdo má psa, není vidět žádné hospodářství a na zahradách jsou jen zatlučená plechová zvěř. Co se týče potravin jsou v krámech 1,5x dražší než u nás někde až 2x tak dražší, ale třeba pivo je lidovým nápojem a nechá se sehnat plechovková třetinka za 60 centů. Největší rozdíl tak byl vidět mezi Utahem a Arizonou. Kde v Utahu žijí Mormoni a jejich domy a okolí je ukázkové. Za to Arizona je populačně indiánská a vesnice tak vypadají. Přes některé baráky je vidět na druhou stranu, či mají jaké si jurty. Ve větších obcí je vidět, že jsou budované státem jako rezervace a řadové domy tak trochu připomínají jak tábory smrti. Na střechách jsou pneumatiky, aby jim neulétli. Někteří důchodci, žijí kočovným životem, že prodají svůj domov koupí si obytný karavan a cestují po státech a svojí činži si tak vyberou ve kterémkoliv státu. Spaní ve volné přírodě je zakázané. Bere se to zde jako potulka a pokud vás někdo uvidí, budete nejspíše udáni místnímu šerifovi. A bude to probíhat jak ve filmu Rambo. Dostanete pokutu a vykáže vás ze svého okrsku, protože když by se vám něco stalo nechce s tím mít práci, tedy nic společného. V Americe život ve svobodě mi přišel už pouhým mýtusem.
let  0 | kostalp
72 fotek, září 2016, 17 zobrazení
let  0 | dogfactory
24 fotek, 5.7.2017, 24 zobrazení
let  0 | cinorg
3 fotky, 21.12.2011, 9 zobrazení
Let  0 | lenhort
2 fotky, 6.2.2016, 8 zobrazení
Let  0 | cowboy
1 fotka, 1.12.2015, 9 zobrazení
let  0 | duckena
207 fotek a 17 videí, duben 2015, 115 zobrazení
LET   21 | schomilous
36 fotek, 6.6.2015, 200 zobrazení
let  0 | drahna
46 fotek, zima 2004/2005, 23 zobrazení
let  0 | vetinari75
9 fotek, 14.1.2015, 15 zobrazení
48 fotek, 11.9.2014, 29 zobrazení

Něco by se našlo i mezi uživateli...

let

1 681 zobrazení, 1 album

let-down

1 202 zobrazení, 17 alb

ing. Jiří Adamík | 60-let

129 zobrazení, 4 alba

nikol-let

415 zobrazení, 5 alb

let-balonem

565 zobrazení, 1 album

Zobrazit další výsledky mezi uživateli.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.