Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 6 259 výsledků (0,0187 sekund)


reklama

93 fotek, únor 1991 až prosinec 2017, 53 zobrazení | cestování, města, vesnice
Historické pohlednice měst a obcí v Čechách a na Moravě v abecedním pořádku. Františkovy Lázně, Frýdštejn, Hradec Králové, Hrubá Skála, Cheb, Chomutov, Jáchymov, Karlštejn, Krkonoše, Křivoklát, Liberec, Litoměřice, Litomyšl, Litovel, Loket, Lomnice n.P., Malá Skála, Mariánské Lázně, Nymburk
970 fotek, listopad 2004 až říjen 2017, 401 zobrazení | cestování, města, vesnice
Historické pohlednice měst a obcí v Čechách a na Moravě v abecedním pořádku. Albrechtice, Arnoltice, Babiččino údolí, Bělohrad, Benešov u SM, Bezděkov, Bílý Potok,Bítovany, Blansko, Blato, Bojanov, Borka, Borová, Boskovice, Brandýs n.Orl., Brno, Bříza,Budislav, Bylany, Cerekvice, Cvikov, Česká Lípa, Česká Třebová, Český Dub, Český Krumlov, Desná, Dlouhý Most, Doksy, Dolní Maxov, Dolní Pertoltice, Dolní Suchá, Doubí, Dvakačovice, Dvůr Králové n.L., Filipov, Františkovy Lázně, Frýdlant, Grabštejn, Habry, Hamr na Jezeře, Harcov, Hejnice, Heřmanice, Hlinsko, Hodkovice, Horní Bradlo, Horní Hanychov, Horní Růžodol, Hostinné, Hraběšín, Hradec Králové, Hrádek n.N., Hrochův Týnec, Hrubá Skála, Humpolec, Chlumec n.C., Chotoviny, Chrastava, Chrudim, Jablonec n.N., Jablonné, Javorník, Jeřice, Ještěd, Jičín, Jihlava, Jílové, Jindřichův Hradec, Karlovy Vary, Kateřinky, Klatovy, Kokořín, Kolín, Kost, Kralupy n.V., Krásná Studánka, Krkonoše, Kundratice, Kunětická hora, Labský pramen a vodopád, Lázně Bohdaneč, Lázně Kundratice, Lednice, Libiš, Libná, Lipnice, Lemberk, Liberec, Libverda, Lipany, Litice, Lomnice n.Popelkou, Lysá n.L., Machnín, Machov, Malá Skála, Malý Rohozec, Mladá, Mladá Boleslav, Mníšek, Náchod, Nasavrky, Nemyšl, Nepasice, Nová Ves u Mníšku, Nové Město n.M., Nový Bor.
24 fotek, květen 2016 až září 2017, 13 zobrazení
Takoví jsme...
166 fotek, 14.8.2017, 47 zobrazení
ZOO v Basileji patří k nejstarším v Evropě - má základy už v roce 1878 !! a velmi oblíbená - něžně se jí říká "Zolli".
Rozkládá se na okraji centra města - kousek od hlavního nádraží a jedna její část se nachází "za tratí" (jde se tam podchodem), je plná vzrostlých stromů a křovin a příjemných zákoutí, a přitom se stále neokázale a citlivě modernizuje, což dokládá nový, v březnu otevřený pavilón a výběh afrických slonů. Zvířátkům se zde zjevně daří a zdárně přibývají: t.č. jsou hlavními přírůstky zejm. nosorožátko, oranžátko, 2 lvíčata, 2 žirafátka (1 úplně čerstvé), ad. ad.
Ve velkém a přehledném pavilonu lidoopů v poho koexistují skupiny šimpanzů (11 členů), orangutanů (8 členů) a goril (8 členů) = na fotkách jsou všechna jména a data :-). Ač bylo pěkné počasí, ve venkovním výběhu jsem při 2 návštěvách nikoho nezastihla; zato uvnitř jsem při té první narazila na trojici zasvěcených fanynek, ke kterým jsem se nakonec přihlásila -a ukázalo se, že ta nejzasvěcenější má zmáknuté gorily po celé Evropě a obzvlášť miluje pražskou ZOO - na lýtku má vytetovaného Richarda!! A na paži si prý dá ještě vytetovat svoji favoritku Kambu :-)!! = zná Marka Ž. a vy ji určitě také někdo znáte? - bohužel jsem se nezeptala na jméno...

1 díl : na úvod velká lenošivá parta klokanů a 1.návštěva u lidoopů: dynamická skupina šimpíků (11 členů), zatímco oranžíci (8 členů) jako po flámu,, a zejm. Gorilkovi - 8 členů: táta N Tongé (* 1999) + 5 bab (nejstarší - Goma * 1959) + skvělá dvojka prcků: kluk Motali a holčička Makala (* oba jaro 2015).
58 fotek, 6.7.2013, 197 zobrazení | architektura, koníčky, kultura, umělecké, vesnice
Cestou ze Zvičiny jsme se stavili v Dolním Dehtově prohlédnout si soukromou galerii akademického sochaře a malíře Františka Šorma. V celkem nenápadném domě, v budově bývalé stodoly jsme byli v úžasu z celé sbírky obrazů, soch a reliéfů, které uspořádal synovec F. Šorma. Kromě toho v galerii má skvělou sbírku malovaných skříní, truhlic, zemědělských strojů a dalších historických věcí, tenkrát denní potřeby. Pan Josef Šorm nás velice ochotně celou galerií provedl a pověděl nám informace o svém strýci. František Šorm se narodil 4.9.1909 v Třebihošti u Dvora Králové nad Labem. Studoval na Gymnáziu ve Dvoře Králové, v letech 1927 až 1931 na Vyšší průmyslové škole sochařsko-kamenické v Hořicích. V letech 1931 až 1937 absolvoval Akademii výtvarného umění v Praze u profesora Bohumila Kafky. Nějakou dobu žil a tvořil v Paříži, po návratu do vlasti žil a pracoval v Praze, kde také 8.3.1965 zemřel. V letech 1938 - 1960 měl řadu výstav, vytvořil reliéfy na Erbenovu Kytici. Díla Františka Šorma jsou v majetku Ministerstva školství, financí a Ministerstva informací v Praze. V r. 1956 jeho obrazy zakoupilo Ministerstvo zahraničního obchodu pro zastupitelské úřady v zahraničí. Za vstup do galerie pan Josef Šorm nevybírá žádné vstupné, pouze můžete přispět dobrovolnou částkou. Ve stodole je i prostor pro pořádání koncertů a besed s kapacitou 100 míst. Hostovali tu např. Alfred Strejček a Štěpán Rak, Lubomír Brabec, pořádal se tu koncert Family Hönig Quartet, Thuri Ensemble, koncert Barocco Sempre Giovane a další. Na dvorku má rodina Šormova ještě jeden poklad ve formě srubového domečku s dobovým zařízením, kam nás také nechal nahlédnout. Touto kulturní vložkou při turistickém výletu jsme byli nadšeni a vřele každému mohu doporučit. Galerie má své webové stránky: www.galeriedolnidehtov.ic.cz.
78 fotek, prosinec 2006 až březen 2016, 10 zobrazení
Milý čtenáři,
otevřel jsi stránky časopisu, který je věnován cykloturistice, ale i ostatní turisté si zde mohou najít své. Vymyslel jsem ho jako inspiraci pro náměty k výletům, abych se podělil o zážitky ze svých cest a také jako společníka pro dlouhou chvíli.
Všechny články jsou má díla a všechna místa jsem navštívil, pokud není uvedeno jinak. Budu se snažit psát o destinacích, která nejsou tak známá, nebo o trasách, o kterých se málo ví. Články jsou cestopisného charakteru, s mým osobním příběhem.

Články v časopise jsou různého tématu:

Spíme tam, kde nebydlíme – je článek na pokračování z pobytu, na kterém jsem strávil více dní. Je jedno jestli pěšky či na kole, nebo u nás či v zahraničí.

Tuzemský výlet - zde se dozvíte o příbězích z naší vlasti.

Regionální šlapák - cyklovýlet z Ústeckého kraje, jenž je mým regionem.

Kopce, co za to stojí - kapitola o dvou kopcích v ČR, které budou z jednoho pohoří a jednoho kopce ze zahraničí.

Rozhledna, pohledná - mnou vybraná rozhledna, jež jsem navštívil a která se mi líbí.

Zeměpis – stručně popsaná zajímavá lokalita.

Výlet za hranice - popisuje krátkodobé výlety k našim sousedům.

Pochoďák – za turistickými cíli tentokrát pouze pěšky.
48 fotek, květen až srpen 2013, 116 zobrazení | architektura, dokumenty, lidé, města, umělecké
Vojenský hřbitov byl založen současně s budováním pevnosti Josefov v r. 1780. Místo svého posledního odpočinku tu nalezli vedle generálů a velitelů prostí vojáci a také josefovští měšťané. Na následky válečných zranění a útrap zde bylo pohřbeno 1148 francouzských zajatců, kteří se do Josefova dostali po bitvě národů u Lipska v r. 1813. Prusko-rakouskou válku z r. 1866 připomíná šest pomníků se jmény důstojníků, kteří zemřeli na svá zranění ve vojenské nemocnici, ale také dalších 13 padlých a neznámo kde pohřbených. Po zrušení pevnosti v r. 1888 byl hřbitov využíván k uložení ostatků vojáků, neboť Josefov zůstal i nadále městem s mnohonárodnostní posádkou. Nejvíce hrobů přibylo během 1. světové války (1914-1918). Na jižním okraji Josefova byl na počátku války zřízen obrovský internační tábor, jímž prošlo tisíce Rusů, Italů a Srbů (celkem 42 tisíc). Společně zde sdíleli těžký úděl, hlad a nemoci a toužili po návratu do vlasti. Mnozí podlehli válečným zraněním nebo nakažlivým chorobám a konce války se nedočkali. Dominantou oddělení z let 1914-1918 se stal památník obětem války od ruského sochaře zajatce N.A.Suškina. Monumentální dílo, 9 m vysoké, z r. 1916, jehož realizaci schválila rakouská vláda, bylo pořízeno ze sbírky uspořádané mezi ruskými zajatci. V r. 2005 byl památník restaurován sochařem a restaurátorem Antonínem Wagnerem. V r.2000 byla za účasti vojenské tradiční jednotky ze severoitalské Novary odhalena pamětní deska zemřelým italským zajatcům. V červnu 2004 byl odhalen pomník francouzským zajatcům.
Na pevnostním hřbitově byli pohřbeni také někteří významní občané Josefova, kteří se zapsali do historie města. Jedním z nich je také hostinský Martin Veselý, proslulý svými více než 200 kg, kterého zmiňuje i Alois Jirásek. Pro své veliké břicho měl u výčepního pultu vyříznutý otvor. Když zemřel, museli ho na hřbitov dopravit na dělostřelecké lafetě. K poslednímu odpočinku sem byl také uložen Jiří Schwab, jeden z několika josefovských dobrovolníků, kteří se celá léta věnovali opravám podzemek. Svoji hrobku tu má připravenou i majitel prvního vojenskohistorického muzea v Josefově Miroslav Frost. Mnohé hroby zdobí sochařská díla známých mistrů, např. J. Wagnera a dalších.
Před hřbitovem je malý hřbitůvek pro uhynulé zvířecí miláčky, ale v současnosti se už zde další nesmějí pohřbívat.
45 fotek, září 2007 až leden 2014, 187 zobrazení | cestování, dokumenty, kultura, události, umělecké
ALB 448 - BERAM
Kdo by jen tušil, že 4 km severozápadně od Pazinu leží kulturně historicky velmi cenná. Vesnice, která v sobě skrývá poklad Evropského a možná i světového významu. Je to hřbitovní kostel P. Marie na Skalách (Sveta Marija na Škrilinah či na Škrilinama) s cyklem nástěnných maleb – celkem asi 47 kompozic.

Ne bezdůvodně má tento kostelík v odborných kruzích název „Sixtinská kaple Istrie“. Cyklus fresek patří k
nejvýznamnějším dílům pozdního středověku v rámci celé země, jde o stropní malby, okenice i zdi, a hlavně věnec fresek kolem celé místnosti v horní části zejména s výjevy Tanec mrtvých a Klanění Tří králů

Postavy z Tance smrti jsou reálné osoby, které asi lid kolem nich moc v lásce neměl, a proto jejich autor mistr Vincenc z Kastavu (Vincent iz Kastva) je tam s jejich hříchy zvěčnil na věky. Kostel pochází z 15. Století, a v době naší návštěvy (2007) procházel rekonstrukcí a byl pro návštěvy uzavřen. Co teď – škoda cesty nebo ukecat paní Gortan z čísla 33, aby polevila, jenže nebyla doma.

Připadali jsme si jako na Sicílii v 17. Století. Ve stínu na schodech do kostela seděli dva staříci ve venkovských halenách s holemi v rukou a ťukali s nimi do kamenné dlažby pod sebou .Mlčeli a nespustili z nás oči. Na otázky kde je kostel s freskami nehnuli ani brvou.

Začali jsme prohledávat náměstí, ale kromě několika kamenných domů žádný kostel, žádné fresky V zoufalství jsme na ně zkusili promluvit plynnou italštinou a staříci ožili. Hned jsme věděli, že kostel je asi kilometr v lese a že Mara (tuším že se tak jmenovala) si jelo do Pazinu koupit chleba a mléko, a za chvili přijede .Od té doby jim huba nezavřela, namleli toho tolik, že jsme potom přitlačili s prosbou, aby nám ji pomohli přemluvit, když jsme tu.Ani to nebylo potřeba.

A za chvíli byla i Mara. V oblaku kouře z polní cesty to švihal teréňák, dojel k nám, a z něho vyskočila čupr žena . Rozchechtaná, usměv od ucha k uchu a jak voněla mlékem *** Tak byla pěkná

Řekla kudy, jela domů vyhodit nákup a za chvíli nás dojela. Otevřela, ukázala, popovídala co věděla, a tak jsme viděli Tanec smrti na vlastí očka ?
161 fotek, 10.5.2017, 77 zobrazení | dokumenty, koníčky, kultura, lidé, zábava
www.rockopera.cz

2. díl antického cyklu
Metalová opera Milana Steigerwalda a Pavly Forest o sourozenecké rivalitě a závisti, která přeroste ve velké válečné tažení podle antických tragédií Sofokla a Aischyla.

7 proti Thébám je metalová opera o lásce, zradě, touze po bohatství a moci. První polovina představení vychází ze Sofoklova "Oidipa na Kolónu" (přemýšlivé, filozofické dílo), druhá polovina je inspirována Aischylovým dílem "Sedm proti Thébám" (oslava hrdinů, akce).

Oidipus na Kolónu (1. dějství)
Člověk mezi vinou a vykoupením.
Po odchodu Oidipa z Théb ho doprovázely jeho dcery na cestě do míst, kde nalezne smír. Došli na posvátné místo, kde nikdo nesmí přebývat. Oidipus zde odpočíval a starci mu přišli říct, že je to svaté místo. Když zjistili, kdo to je, litovali ho. Oidipus je poprosil, aby nechali poslat pro svého vládce. Po zemi se rychle rozneslo, že se zde Oidipus nachází a prosí si zavolat vladaře. Když se to doneslo k Théseovi, athénskému králi, neváhal a vydal se k Oidipovi. Starci mezitím prozradili Oidipovi modlitby, které musí pronést na tomto posvátném místě, aby zde mohl zůstat. Oidipus, starý, vyčerpaný a slepý stařec, svěřuje Théseovi své proroctví. Ze země byl vyhnán svojí rodinou a jen jeho dcery zůstaly s ním v bídě, nyní Kreon bude se ho snažit do města dostat zpět, neboť mu to bude ku prospěchu. A poté i jeho synové budou se ho snažit přimět na svou stranu v boji o trůn.
Oidipus prosí Thésea, aby ho bránil a nenechal ho odvést z této země a nechal ho zde umřít, slibuje, že se jemu a celé jeho zemi dobře odvděčí. Vladař se mu zaručil svým slovem. Jak Oidipus řekl, stalo se. Přišel nejdříve jeho švagr Kreon a zprvu vlídnými slovy, poté násilím, snaží se ho přemluvit, aby se s ním vrátil do své rodné vlasti, odkud byl vyhnán. Kreon unáší Oidipovy dcery, Théseus dal Oidipovi své slovo a přivádí je zpět. Oidipus mu děkuje. Poté přichází k Oidipovi jeho prvorozený syn Polyneikés a prosí otce, aby se k němu přiklonil, neboť on má právo na trůn jakožto prvorozený. Oidipus ho však zavrhl, jelikož mu nepomohl a nebyl s ním, když byl vyhnán, a proklel ho. Jeho osudem je zemřít v boji s bratrem, který umře též. Antigona se snaží bratra přemluvit, aby se vyhnul osudu a nebojoval, ale ten přijímá osud a vrhá se vstříc smrti.
Nedlouho potom si Oidipus nechává zavolat Thésea, neboť poznal, že přichází jeho čas. Pověděl, že si sám najde místo smrti a nikdo nesmí jít s ním a vědět, kde je, kromě Thésea. Toto místo musí být uchráněno před vpády vojsk a utajeno před všemi, aby zemi nikdy nepotkala žádná pohroma. Oidipus se rozloučil se svými dcerami a potom jim poručil odejít. Théseus slíbil, že se postará o ně a o jejich blaho. Potom se ozval hlas, to Bůh si volal k sobě Oidipa, otevřela se země a Oidipus zmizel. Dcery jeho truchlily a chtěly vidět, kde jest jeho hrob, Théseus jim ale tuto prosbu upřel, neboť to slíbil starci, avšak plní jejich přání a pomůže jim zastavit boj jejich bratří.

Jen bohům dáno je, že nezmírají nikdy, ani nestárnou,
vše ostatní však maří Čas, jen vládne všem.
I zemská síla hyne, hyne tělesná, i věrnost zmírá, pučí bujně nevěra;
tak také svorný duch ni mezi přáteli vždy nevládne, ni ve dvou městech sousedních,
vždyť jedněm teď a druhým zase později se přízeň mění v odpor a zas v přátelství.

Sedm proti Thébám (2. dějství)
Válečné tažení proti Thébám.
Po odchodu Oidipa došlo ke sporům o trůn. S pomocí strýce Kreonta oba bratři došli k dohodě, že se o vládu rozdělí tak, že kadý bude vládnout jeden rok a poté vládu předá. První usedl na trůn Eteoklés. Když však rok končil, odmítl bratrovi vládu předat a nakonec jej vyhnal z Théb.
Polyneikés našel útočitě i porozumění v Argu, kde byl vlídně přijat králem Adrástem. Ve stejné době našel azyl v Argu také Týdeus, syn kalydónského krále Oinea. Týdeus byl z Kalydónu vyhnán, protože zavraždil své bratrance. Týdeus byl znám jako divoký, krutý a nelítostný bojovník. Přišel o možnost usednout na trůn po svém otci a hledal spojence, který by mu pomohl k návratu do Kalydónu.
Adrástos je oba přijal a také oběma přislíbil pomoc při znovuzískání jejich postavení. Věštba Adrástovi doporučila, aby zapřáhl do svého dvoukolého vozu kance a lva, co se perou v jeho domě. Nevěděl si s tím rady, ale brzy pochopil: kalydónský Týdeus měl ve znaku kance, thébský Polyneikés lva. Tak se stali ženichy v Argu: Týdeus dostal Adrástovu dceru Déipylé a Polyneikés Argeiu.
Začala se organizovat armáda a bylo rozhodnuto vyrazit jako první proti Thébám, které byly blíže. Město bylo obehnáno pevnými hradbami, v nich sedm velkých bran. Proti nim vytáhlo sedm velitelů se svými vojsky. Předpovědi úspěchu nebyly valné, jeden z účastníků, věštec Amfiaráos, dokonce věděl, že všichni kromě Adrásta při dobývání Théb padnou. Proto se nechtěl výpravy zúčastnit, ale Polyneikés nabídl jeho manželce Erifýlé vzácný náhrdelník, po pramáti rodu Harmonii, a to nakonec zlomilo Amfiaráův odpor. Do války se vypravil, ale předtím ještě poručil svým synům, aby zabili svou matku v případě, že se Amfiaráos nevrátí živý. Prý to splnil Alkmaión, syn který bojoval v druhé válce s Epigony. Tažení mělo podporu bohů, ale také jejich výhrady a varování. Přízeň však netrvala dlouho a bohové opustili zpupné a vychloubačné bojovníky a nechali je na pospas smrti.
Thébané všechny přípravy na válku pečlivě sledovali a byli připraveni k obraně města. Když vojsko přitáhlo, útočníci viděli, že město jen tak nedobudou. Adrástos obránce vylákal ven z hradeb a tam jim způsobil citelné ztráty. Nato se Thébané opět stáhli za brány a tam vytrvali.

Adrástos své vojsko rozdělil, každý ze sedmi vůdců měl zaútočit na jednu z bran. Boj se však pro útočníky nevyvíjel dobře. První v boji zahynul Kapaneus, po něm Parthenopaios, Týdeus i Hippomedón... Válku měli rozhodnout thébští bratři, v souboji však zahynuli oba.
Thébané pod vedením Kreonta vyrazili do útoku a zahnali argejské na útěk. Amfiaráios prchal ve svém voze, pronásledovatelé už ho málem dostali svými otěpy, když zasáhl Zeus, udeřil do země bleskem, a Amfiaráos zmizel pod zemí, kde prý dále vládl živý mezi mrtvými. Živý se z bojů dostal jenom král Adrástos, který vyskočil na svého okřídleného koně Ariona a zmizel.

Tak neslavně skončila výprava proti Thébám, tragická a zbytečná. Válečná řež? byla jenom kulisou pro bratrovražedný boj, končící smrtí obou.

Navazuje poslední díl antického cyklu, rocková opera Antigona.

Tvůrčí tým:
Hudba: Milan Steigerwald
Libreto: Pavla Forest
Režie: Roman Štolpa
Choreografie: Zuzana Dovalová
Bojové choreografie: Petr Stehlík
Kostýmy: Lucie Konopíková
Scénografie: Pavla Forest
Projekce: Linda Fait
Grafika: Michaela Fišerová
Lighting desing, světelná režie: Vladimír Neubauer
Zvuková režie: Ondřej Ondra Martínek
Masky, líčení: Hana Poršová
Asistent režie: Eva Eva Petraskova
Jevištní technika, rekvizitář: Jana Eichlerová
Garderoba: Adriana Pítrová
Media relations: Tomáš Kopečný
Inspicient: Luboš Vayhel

Polyneikés (antihrdina): Jan Toužimský
Oidipus (otec Polyneika a Eteokla) / Apollón (bůh Slunce): Lukáš Písařík (alt. Kamil Střihavka)
Amfiaráos (věštec a bojovník): Jiří Zonyga
Kreon (vládce Théb): Viktor Dyk
Erifýlé (žena Amfiaráa): Pavla Forest
Théseus / Morfeus (athénský král / thébský věštec): Josef Šutara
Antigona (dcera a průvodkyně Oidipa): Žántí
Isména (dcera a průvodkyně Oidipa): Daniela Langerová
Moira Klóthó (bohyně osudu předoucí): Michaela Gemrotová
Moira Atropos (bohyně osudu neodvratná): Miroslava Časarová
Hádés (bůh Podsvětí): Petr Opava
Eteoklés (bratr Polyneika): Jiří Valeš
Matěj (opožděný divák): Matěj Kohout
Zuzana (opožděný divák): Zuzana Dovalová
Peró (královna z Arga): Helena Kubelková
Athéna (bohyně vítězství): Aneta Aberlová
Týdeus (krutý švagr Polyneikův): Petr Semerád
Heró (Pýthijská věštkyně) / thébanka: Andrea Šebek Zuzana Procházková
posel Smrti: Natálie Lenka Ryšavá
Adrástos (král Argu) / théban: Petr Stehlík
Áloeoyci (dcera Erifýlé) / thébanka / vestálka: Žofie Dařbujánová
Argeia (žena Polyneikova) / thébanka: Adéla Kubelková
Déipyla (žena Týdeova): Marie Steigerwaldová
Kapaneus (bojovník) / athénský veršotepec: Jiří Švec
Parthenopaios (bojovník) / muž z Argu / théban: Lukáš Jindra
Hypomedón (bojovník) / mladý Polyneikés: Jakub Štolpa
Tityos (bojovník) / mladý Eteoklés: Matěj Štolpa
thébanka / žena z Argu / vestálka: Adriana Pítrová
thébanka / vestálka: Jana Jiroušková
thébanka / žena z Argu / vestálka: Rewoten Dee
thébanka / vestálka: Šáren Makovcová
dospívající Polyneikes: Pavel Nyč
dospívající Eteokles: Daniel Fajmon / Petr Lochschmidt
tanečnice: Lenka Krenková
65 fotek a 1 video, zima 2011/2012, 762 zobrazení | moje fotozprávy
Jídelna Městské správy sociálních služeb v Boskovicích na Blanensku bývá po většinu roku vcelku tichým místem. Kromě stravování klientů a zaměstnanců slouží k výstavám a koncertům, spíše komorním. Tato středa dopoledne byla výjimkou. Sál se otřásal veselým smíchem seniorů, ozývalo se štěbetání malých capartů a z reproduktorů se linula dechovka takříkajíc od podlahy. I ti, co jsou upoutáni na invalidní vozík, nesměli chybět. Zkrátka mumraj, jak má být.
„Krásné dopoledne, dámy a pánové, dovolte mi, abych Vás co nejsrdečněji přivítala na Pátém kloboukovém plese,“ zahájila tuto již tradiční společenskou akci ředitelka MSSS Bc. Marie Sáňková. Současně bych chtěla poděkovat všem, kteří se o tuto akci zasloužili a přiložili ruce k dílu. A co by to bylo za ples, kdyby na něm nebyla hudba a tanec. Všem příjemnou zábavu.“ „Vítám mezi námi děti ze všech tří pracovišť mateřské školy a jejich paní učitelky,“ převzala slovní štafetu vedoucí úseku přímé obslužné péče Miroslava Čopáková. „Postupně se nám v programu představí. A v koutku se krčí naše paní doktorka MUDr. Hana Dvořáčková, též ji přivítejme potleskem. Dále za námi přišli studenti místní Střední pedagogické školy včetně čtyř autorek osvětového programu Malování na stěny a jsem ráda, že se k nám stále rády vracejí. Vidím zde i Lucku s Katkou. Děvčata, která zde právě končí měsíční praxi a já jim chci též poděkovat za skvělou spolupráci. Samozřejmě vítám naše pracovníky a též všechny Vás, pro které tohle všechno děláme – naše klienty. Dost již povídání, zvu na parket první účinkující děti z mateřské školy pracoviště Na Dolech.“ A pak se již zábavný program rozběhl naplno. Dětská taneční a hudební vystoupení vystřídala módní přehlídka připravená zaměstnanci zařízení. Nakonec došlo i na klienty, kteří si s chutí zasoutěžili v rozpoznávání různých tanečních stylů, zavzpomínali na dávné tancovačky, čaje o páté a pak již parket patřil jen jim. Též klienti na vozících se za pomocí studentů zapojili do víru tance. Prolínání generací krásně a symbolicky zakončilo zábavné odpoledne. „Ještě jednou chci poděkovat všem, kteří jste vydrželi do pozdních ranních hodin,“ zakončila celou akci za všeobecného smíchu ředitelka MSSS Bc. Marie Sáňková. Znovu děkuji těm, kteří se podíleli na organizaci dnešního plesu. Díky Vám to byla opravdu velkolepá přehlídka se vším všudy. Budeme se těšit na příští šestý ročník.“
„Měli jsme tu 29. února v pořadí již pátý Motýlkový kloboukový bál,“ spustila po skončení ředitelka Domova pro seniory a Domova se zvláštním režimem Bc. Marie Sáňková, když jsem ji na chvíli získal k rozhovoru. „Cílem této velmi pěkné předjarní akce je přiblížit našim klientům atmosféru plesů, které na počátku každého nového roku ve všech koutech naší vlasti probíhají. Snažili jsme se nezapomenout na nic, co ke správnému bálu patří. Nejen hudba a tanec, ale setkání má vždy i nějaký dějový podtext. Tentokrát jsme zvolili téma skutečně jarní – motýlkový námět. Nechyběla módní přehlídka společenských oděvů, kterou připravili naši zaměstnanci MSSS. Ke každému dobrému plesu patří též předtančení nebo kulturní vystoupení. Nám se přestavila všechna pracoviště místní mateřské školy s působivými bezprostředními programy tak, jak to naši nejmenší umějí. Do přípravy a průběhu akce se příkladně zapojili studenti Střední pedagogické školy v Boskovicích. Ke zpestření programu přispěla studentka třetího ročníku SPGŠ Martina Regueyra. Všichni jsme obdivovali její umění pohybu a i teoretické znalosti o dnešních moderních tancích, jež v současné době „letí“ na tanečních zábavách a diskotékách. Názorně ukázala prvky Hip-Hopu, Street Dance, House Music a zdůraznila, že se dnes vše vrací ke stylu šedesátých let, což pro klienty byla jistým způsobem nostalgická vzpomínka na léta dávno minulá.“ I já mám ještě v živé paměti „Máničky“ tolik pronásledované tehdejším režimem. Zábavné dopoledne se velmi vydařilo, líbilo se klientům i všem ostatním zúčastněným. „Budeme v tom jistě pokračovat též v dalších letech. Nakonec chci velmi poděkovat všem pěti sponzorům za finanční přispění a krásné dárky. Jsou to: Bikos Olomouc, Elveko Tišnov, Gastro Stela, COOP Jednota Boskovice, Zahradnictví Ing. Koupý Doubravice.“ Těmito slovy se se mnou sympatická ředitelka Bc. Marie Sáňková rozloučila. Byl nejvyšší čas, jídelna se musela připravit k obědu.
Více: www.msssboskovice.cz
www.boskovice.cz
www.msboskovice.cz
78 fotek a 1 video, 17.6.2012, 262 zobrazení | moje fotozprávy
Horké sobotní poledne, Masarykovo náměstí v Boskovicích je téměř prázdné. Obchody již dávno zavřely a prostranství se vylidnilo. Dokonce ubylo i aut, jimiž jsou parkovací plochy v době běžného provozu neustále přecpané. Ale nebyl to takový ospalý čas, jako jindy. Před radnicí vyhrávala řízná dechovka Boskověnka pod taktovkou ředitele místní Základní umělecké školy a klarinetisty Bc. Zdeňka Jindry. Do toho pan Miroslav Vybíhal testoval mikrofony. Též přítomnost představitelů města vedených místostarostkou Ing. Jaromírou Vítkovou dávala tušit, že se bude dít něco neobvyklého.
„Dobré poledne,“ zahájila svůj první vstup místostarostka města Ing. Jaromíra Vítková. „Asi za půl hodiny zde u radnice přivítáme štafetu Světového běhu harmonie, jenž se koná letos už po pětadvacáté ve 140 zemích a celková délka tratě je 24 tisíc kilometrů. Evropská část běhu byla zahájena ve Skandinávii, kdy patnáctičlenná skupina borců vyběhla s hořící pochodní na trať. Nyní se několik dní po překročení hranic s Polskem pohybují po území České republiky. Dnes ráno startovali z Bystřice nad Pernštejnem a přes Boskovice budou pokračovat do Olomouce. Etapa měří asi sto kilometrů a za několik okamžiků je přivítáme zde před starobylou radnicí. Právě teď by se měli pohybovat po cyklostezce z Mladkova, kde se k nim připojili boskovičtí sportovci a sem na náměstí přiběhnou za asistence Městské policie. Máte-li zájem dozvědět se něco bližšího a vychutnat slavnostní atmosféru, zůstaňte zde s námi. A nyní zase Boskověnka.“ Zatímco se muzikanti opět chopili svých nablýskaných plechů a spustili od podlahy, můžeme využít čas a něco si o této akci povědět. World Harmony Run založil v roce 1987 sportovec, umělec a mírový filosof Sri Chinmoy, který ideálům světového míru zasvětil téměř celý život. Svou životní filosofií a dílem inspiroval lidi dobré vůle k toleranci, porozumění a spolupráci. Za své činy obdržel mnohá mezinárodní ocenění. V České republice je Světový běh harmonie organizován sportovci a dobrovolníky z občanského sdružení World Harmony Run. Spolupracuje se zástupci měst, obcí, škol a místních organizací. Běžci různých národností navštěvují školy a dětské domovy. Formou her ukazují možnost celosvětové spolupráce. Děti i učitelé s pochodní v ruce mohou poslat svá přání všem lidem dobré vůle planety. Města i obce na trase se mohou ke štafetě připojit. Spolupráce s místní samosprávou, zájmovými kluby, školami a dobrovolníky je vždy vítaným obohacením akce. Běh harmonie je nekomerční záležitost. V minulosti se zapojila celá řada významných osobností. Matka Tereza – nositelka Nobelovy ceny míru, Martina Navrátilová – tenistka, Nelson Mandela – nositel Nobelovy ceny míru, Avril Lavigne – kanadská zpěvačka, devítinásobný olympijský vítěz a mluvčí WHR Carl Lewis, oštěpařka Dana Zátopová, houslista Pavel Šporcl a mnoho dalších. Muzikanti zahráli několik lidovek a místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková pokračovala: „Za několik okamžiků přivítáme štafetu s pochodní. Jsou to účastníci Světového běhu harmonie. Měli bychom je pořádně povzbudit, v tomto parném počasí jde o špičkový sportovní výkon. Po krátké zastávce zde před radnicí budou běžci pokračovat do Westernového městečka. Poté opustí území Boskovic a čeká je ještě dlouhá cesta do Olomouce. Pojďte všichni blíže sem k radnici, abychom vytvořili důstojné přivítání štafety a též povzbudit muzikanty z Boskovické kapely, kteří neváhali obětovat svůj čas, a přišli v poledním čase zahrát.“ A opět se horní část náměstí zalila tóny lidovky, muzikanti tentokrát spustili známý valčík Stará lípa. A jako by to bylo načasované, s posledními takty známé lidovky se na dolním konci Masarykova náměstí objevilo bílé vozidlo městské policie s blikajícím modrým majákem a za ním skupina běžců. Již bylo možné rozeznat i plamen pochodně. Za potlesku lidí přihlížejících kolem se pomalu blížili k radnici. „Mám velkou radost, že můžeme v Boskovicích přivítat běžce významné sportovní akce, jež má též hlubokou duchovní myšlenku,“ komentovala poslední metry borců Ing. Jaromíra Vítková. Ti mezitím proběhli i kolem mě a já se rychle přesunul k radnici, abych vzácné okamžiky mohl zachytit. „A já nyní předávám slovo kapitánovi štafety,“ dodala ještě místostarostka. „My moc děkujeme a rádi bychom Vám řekli několik slov. Jsme vděčni městu Boskovice za krásné přivítání, máme to i s hudbou. Teď všichni zatleskáme místním sportovcům, kteří nás doprovázeli po cyklostezce od Mladkova.“ Náměstím se ozval aplaus přihlížejících. „Tato akce se jmenuje Světový běh harmonie, my jsme součástí evropské trasy, která se běží osm měsíců. A je dlouhá 24 tisíc kilometrů. Startovali jsme v únoru z Portugalska, končíme v říjnu ve Vídni a samozřejmě se střídáme. Denně musíme uběhnout 60 až 100 kilometrů. Je to štafetový běh, takže každý uběhne denně 15 až 20 kilometrů a měníme se. Dnes jsme startovali z Bystřice nad Pernštejnem a končíme v Olomouci. Cestou se k nám přidávají dobrovolníci z různých měst. Zde však nejde jen o sportovní výkony, ale především o setkání s lidmi. Mír začíná v srdci každého člověka. Jeden každý je zodpovědný za harmonii ve vlastním životě, rodině, městě. My máme heslo: Harmonie začíná u mě. Proto chceme, aby každý z Vás chvíli podržel tuhle zapálenou pochodeň a něco hezkého si přál. Pochodeň putuje osm měsíců přes celou Evropu, mělo ji v ruce již hodně významných lidí. Třeba zesnulý prezident Václav Havel, Nelson Mandela, papež Jan Pavel II., významní sportovci a hlavně miliony dětí po celém světe. Celý týden jsme navštěvovali školy kudy běžíme. Každý si za několik okamžiků bude moct pochodeň na chvíli podržet a něco si přát pro rodinu, vlast a všechny lidi modré planety. Ještě předtím představím náš mezinárodní tým. Jsou zde běžci z Velké Británie, Rakouska, Itálie, Německa, Ukrajiny, Slovenska, Srbska, Nigerie, Ruska, Čech a Moravy. A teď Vám jako poděkování zazpíváme hymnu našeho běhu, kterou složil zakladatel běhu Sri Chinmoy před pětadvaceti lety v roce 1987.“ Interpretace písně se kolektivu běžců povedla a sklidili zasloužený potlesk. „A nyní již předáváme Vám všem zde pochodeň, každý si ji chvíli podržte. A zde přítomná skvělá kapela k tomu může zahrát.“ Lesklá, štíhlá, nádherná pochodeň putovala z ruky do ruky za řízného pochodu Muziky muziky. Z očí všech přítomných zářila radost z krásného setkání a možnosti být přitom. Pak hořící pochodeň putovala mezi muzikanty. K tomu kapitán družstva ještě doplnil: „V současné chvíli běží další větev přes Mongolsko, a další je někde v Kalifornii. Nejsme tedy na cestě sami.“ Boskověnka zahrála Kolíne Kolíne a potom se všichni i s muzikanty na památku vyfotografovali. Na úplný závěr malé slavnosti vystoupil koordinátor místních běžců Luboš: „My bychom rádi ještě jednou moc poděkovali místostarostce Ing. Jaromíře Vítkové, místním běžcům, kapele a všem, kteří jste nás přišli podpořit. Rádi bychom jako malý dárek předali knížku fotografií běhu z celého světa, k tomu krátký film a děkovný list.“ Místostarostka Ing. Jaromíra Vítková k tomu dodala: „Já si dovolím v tuto chvíli moc poděkovat za krásné mezinárodní setkání, též místním běžcům a dechovce Boskověnce. Hluboké myšlenky jež běh provázejí si zaslouží, abychom si je zapamatovali a snažili se podle těchto ušlechtilých ideálů chovat. Děkuji celému pelotonu běžců, přeji všem šťastnou cestu do Westernového městečka a pak i dál z Boskovic. Mějte hodně krásných zážitků a vytvoření nových přátelství. Máme pro vás také malou pozornost.“ Náměstím opět zaburácel potlesk. A byl konec. Skupina sportovců vztyčila vlajky a pomalu vyběhla průchodem na ulici Kapitána Jaroše ven z Masarykova náměstí, kde se zase zařadila za vůz městské policie, jenž ji dovedl do Westernu.
Nádherné neopakovatelné divadlo skončilo, lidé se pomalu rozcházeli. Mnohým v uších doznívala melodie hymny Světového běhu harmonie, jež obsahovala slova „Jsme jednotou a plností zítřejšího slunce.“

A na úplný závěr ještě báseň:

„Dokážeš-li vytvořit harmonii
ve svém vlastním životě,
tato harmonie se rozšíří
do celého světa“

-Sri Chinmoy…

Více: http://www.worldharmonyrun.org/czechrepublic/
46 fotek a 1 video, zima 2011/2012, 379 zobrazení | moje fotozprávy
„Celý život jsem nikde nebyla, tenkrát byl život těžký, jen samá práce tak jsem nemohla. A teď na stáří se mi díky projektu Cestománie otevřel celý Svět.“ Tato slova zazněla z úst seniorky Berty Mikuláškové. Přistihnul jsem ji na MotoMedu, právě když ujížděla první pomyslné kilometry trasy.
Možná je čtenář z tohoto úvodu poněkud zmatený, tak tedy pěkně od začátku. "Nápad na projekt Cestománie byl poměrně jednoduchý,“ sdělila mi zdravotní sestra a současně aktivizační pracovnice Romana Kuželová. „Naši klienti chodí do tělocvičny rehabilitovat na mechanoterapii. K tomu používají MotoMed. Jde o vylepšený rotoped, jaký známe z mnohých domácností. A při cvičení vždy snili, kam jedou a též o tom vyprávěli. Nás tedy napadlo, že sestavíme mapu cest. Přitom budeme s klienty vzpomínat, trénovat paměť a třeba i trochu soutěžit. Samozřejmě tyhle jízdy probíhají za přísného dohledu naší paní doktorky MUDr. Hany Dvořáčkové, která sama doporučí tréninkovou zátěž a počet ujetých kilometrů. Vše budeme zapisovat každému jednotlivě do indexu, abychom měli přehled o cestě, jakou každý z klientů za časový úsek urazil. Jednou za měsíc se všichni sejdeme, pomyslně navštívíme nějakou zemi a budeme si o ní povídat. Probereme historii, zvyklosti, hudbu, osobnosti a vše, co danou zemi charakterizuje.“ Projekt Cestománie vznikl na počátku měsíce a vydatně nám v tom pomáhají studentky VOŠ Sociální práce v České Třebové Lucie Kolínská a Radka Zavadilová. Ty se ujaly výroby vlajek, mapy a v součinnosti s klienty celou akci materiálně připravují. Chystají různé kvízy, soutěže. „Klienti tímto mohou pomyslně cestovat ve svých myšlenkách, vybavují si vzpomínky. Též ji to velmi ulehčuje přechod z rodinného prostředí sem k nám,“ přidala se do debaty vedoucí úseku přímé obslužné péče Miroslava Čopáková. „A právě ve spolupráci s rodinou vidím velký přínos. Navíc nám celý měsíc velmi pomáhají studenti z místní pedagogické školy.“
„Já bych Vás všechny chtěla moc pozdravit na startu dlouhodobého projektu. Vítám mezi námi též studenty Střední pedagogické školy Boskovice včetně pana profesora. Máme s nimi již letité dobré zkušenosti. Během půlroční praxe nám pomohou s projekty. A právě dnes jeden takový startuje. Nazvali jsme jej Fittour těla a duše, dnes zahajujeme jeho část nazvanou Cestománie. Též mezi námi vítám MUDr. Hanu Dvořáčkovou, jež nám tu pomyslnou dlouhou cestu dnes odstartuje. A vítám též všechny Vás klienty a těším se na cestování po Evropě. Budeme se vzdělávat, bavit. Přeji nám všem, abychom z toho měli velkou radost,“ uzavřela svůj vstup Miroslava Čopáková. Aktivizační pracovnice Romana Kuželová pak všechny seznámila se vznikem, organizací a průběhem celé akce. „Vše začalo na již zmíněném MotoMedu, kdy některé klientky v myšlenkách jezdily na Kořenec, jiné zase do Brna,“ sdělila všem za všeobecného smíchu. Táňa Podloucká ukázala trasu na velmi hezky nakreslené mapě doplněné obrázky hlavních měst. „Trasa má celkem 12285 kilometrů a pojedeme ji celý rok.“ Pokračovala Romana Kuželová. „Startujeme z Boskovic a první dnešní zastávka je v Praze. Pak pojedeme celý měsíc na Slovensko a když se zde sejdeme, povíme si něco o krajině, prohlédneme materiály, budeme trénovat paměť, vzpomeneme historii, populární osobnosti, jídla a mnoho dalších věcí. Každý měsíc se dostaneme do jiné země. Na konci roku doputujeme až do egyptské Káhiry, kde trasa končí. Líbí se Vám ta trasa?“ Odpovědí klientů bylo nadšené ano, děkujeme a velký potlesk!
Závěrečné slovo si vzala MUDr. Hana Dvořáčková: „Já Vám chci popřát šťastnou cestu, hodně zdraví a rychle ujetou trasu.“ Paní doktorka poté u dveří přestřihla pásku a tím pomyslně Cestománii otevřela. „Našemu putování třikrát zdar, zdar, zdar“, zaznělo sborově klubovnou. „Ať se Vám dobře cestuje, vítězi budete všichni,“ uzavřela slavnostní část Miroslava Čopáková.
Táňa Podloucká pak začala vyprávění o České republice. „Přestože naše zemička je úplně maličká, skrývá v sobě mnoho krás.“ Probrala postupně vše, co si my mladší pamatujeme z hodin zeměpisu ve škole, z výuky dějepisu a češtiny. Zavzpomínala na Velkou Moravu, Rakousko-Uhersko, obě světové války, Únor 1948, vznik ČSSR, sametovou revoluci a pád komunismu 1989. Představila státní symboly – vlajku, znak, hymnu. Vzpomenula významné osobnosti – Karla IV. Probrala horstva, nížiny, řeky, rybníky, národnosti a menšiny, politické představitele, presidenta. Stavbu a historii Národního divadla, významné herce, filmovou tvorbu, hudební dílo, skladatele. Vyprávění o kultuře doprovodila ukázka ze Slovanských tanců Antonína Dvořáka. Vědce a lékaře zastupuje Otto Wichterle z nedalekého Prostějova - vynálezce kontaktních čoček. Vyjmenovala jídla typická pro českou kuchyni. „Kvíz, který máte před sebou obsahuje téměř všechny otázky, co jsme dnes probrali. Vzpomeňte též na místa, kde jste se narodili a máte je rádi. Na vyplnění máte celý měsíc, bude to pro Vás jistě snadné. Tak teď zamíříme na Slovensko, pak do vzdálených zemí a my všichni se těšíme, až se nám z daleké cesty zase vrátíte sem k nám,“ ukončila výklad perfektně připravená Táňa Podloucká. Bylo to velmi zajímavé i já jsem si osvěžil své znalosti a dozvěděl se i něco nové. „A teď si Vás ještě trochu vyzkouším,“ převzala slovní štafetu Romana Kuželová. „Která místa naší vlasti se Vám vybavují?“ Klienti pak jmenovali spoustu měst, obcí, oblastí, kde se narodili a která jsou spojená s jejich mládím. S údivem jsme zjistili, že senioři pocházejí téměř ze všech koutů republiky. Důstojnou tečkou za prvním setkáním v rámci Cestománie byl opět úryvek ze Slovanských tanců. Klientům se ze společnosti ani moc nechtělo a odcházeli plni cestovatelských dojmů, ač jen pomyslných.
Zbývá vyjádřit velký obdiv všem pracovníkům MSSS v Boskovicích. Jak se o klienty starají, dokáží vyplnit jejich volný čas vzděláním a zábavou. Za jejich skvělé nápady a záslužnou práci jim patří poděkování nás všech.
Více: www.mssboskovice.cz
www.boskovice.cz
16 fotek, září až prosinec 2011, 215 zobrazení | moje fotozprávy
Kostel svatého Jakuba Staršího je dominantou spodního konce Masarykova náměstí v Boskovicích. Mohutná gotická stavba je svou čtyřicetimetrovou věží významným orientačním bodem viditelným již z velké dálky. První písemná zmínka je datovaná k roku 1346. Od té doby prošel chrám bohatou mnohdy i pohnutou historií. Několikrát vyhořel. Jeho současná podoba je dílem pozdně gotické přestavby na konci 15. století. Uvnitř se nacházejí vzácné renesanční mramorové náhrobky, je tam původní dlažba z počátku 17. století a starobylé dubové lavice pocházející původně z dominikánského kláštera. Chrám se opravoval v letech 1617, 1839, 1910, 1972 a nyní průběžně od roku 1994.
V nedělní sváteční podvečer 4. prosince sem směřovaly kroky nejen věřících, ale i všech milovníků kvalitního mluveného slova a neméně skvělého přednesu varhaní hudby. Opravdu hodnotný slovní projev dnes zaznívá hodně málo a je čím dál vzácnější. Blíží se konec roku a k němu patří již po dlouhá staletí uctívání svatého Mikuláše, jehož svátek připadá každoročně na šestý prosinec. Kdo to byl svatý Mikuláš? Narodil se v městečku Patara v hornaté Lykii na území dnešního Turecka. Byl jmenován biskupem v nedaleké Myře. Dochoval se jeho podpis na starobylých listinách z Nicejského koncilu v roce 325 n. l. Místem jeho posledního odpočinku se stala katedrála v Myře, později byly jeho ostatky převezeny do italského města Bari, kde se těší velké úctě dodnes. A čím byl tak vyjímečný? Svatý Mikuláš je především ochráncem dětí. Z jeho legendárních skutků se zrodila tradice vánočního obdarovávání. Jeho památka je uznávaná po celém světě. Nejvíce v Rusku, kde je národním světcem. Pak v celé západní Evropě i za oceánem v Americe. U nás je svatému Mikuláši zasvěceno mnoho katedrál, chrámů, kostelů a venkovských kaplí.
Legendu o svatém Mikuláši jsme si mohli vyslechnout na slavnosti slova a varhaní hudby konané v chrámu sv. Jakuba Staršího právě v nedělním podvečeru 4. prosince 2011. Přednesl ji sám autor MgA. Vladimír Matějček. Je absolventem náchodského gymnázia a DAMU v Praze u profesorů Karla Palouše, Vlasty Fabiánové a Leo Spáčila. Herec Divadla Za branou. Má za sebou dlouhou řadu jevištních i filmových postav, recitačních a komorních vystoupení po celém světě. Scénáristicky spolupracuje s Českým rozhlasem, Českou televizí. V současnosti se věnuje vlastním jevištním a koncertním projektům. Je třeba poznamenat, že měl režii i celého boskovického koncertu.
Jeho slovní projev doprovodil na královský nástroj, jenž byl naposledy zmodernizován světoznámou varhanářskou firmou Rieger – Kloss z Krnova v roce 1966, pan Vladimír Roubal. Studoval konzervatoř v Plzni u profesorů Jitky Chaloupkové, Jana Hory, a Jaroslava Vodrážky. Působil jako varhaník v plzeňské katedrále sv. Bartoloměje a Benediktínském opatství sv. Markéty v Praze Břevnově. Od roku 1990 je ředitelem chrámové hudby Královské kanonie premonstrátů v Praze Strahově, kde vede pěvecký sbor. Je nositelem několika prvních cen v improvizačních soutěžích. Koncertuje po celé Evropě, v USA i Japonsku. Spolupracuje s Českým rozhlasem a Českou televizí, skládá hudbu k inscenacím. Natočil množství kompaktních disků (CD). Pro koncert v Boskovicích nastudoval a přednesl zde skladby předních mistrů barokní hudby. Johanna Sebastiana Bacha, Wolfganga Amadea Mozarta a dalších.
„Je to třináctý charitativní koncert na počest svatého Mikuláše sestávající z varhaní hudby světových autorů a uměleckého přednesu legendy o svatém Mikuláši,“ zaznělo z úst místostarostky Boskovic Ing. Jaromíry Vítkové, když se mi ji podařilo ještě před koncertem na chvíli vyrušit z jeho příprav. „Koncerty jsem začala organizovat v roce 2003. Vystupují zde různí umělci z Brna, někdy z Prahy. Pamatuji si, že úplně první akce tohoto druhu se konala taktéž zde v kostele a vystoupil na ní Gregoriánský sbor. Další z řady koncertů se odehrávaly na zámku, jeden s moderní hudbou byl v kině Panorama. V rámci Zámeckého hemžení bývají koncerty na vnitřním nádvoří zámku. Každý koncert je organizován vždy s nějakou neziskovou organizací, která je pak i příjemcem peněz ze vstupného. Tentokrát je to zcela jinak, akci organizuji ve spolupráci s Orlem jednotou Boskovice a příjemcem výtěžku bude místní farní úřad, který jej použije na opravy kostela. Minulé koncerty probíhaly například s charitním domem Betany, s Mateřským centrem, Azylovým domem. Získané prostředky pak putovaly pro činnost těchto charitních organizací. Za dobu konání Mikulášských koncertů se vybralo asi 200 tisíc korun, dalším velkým přispivatelem je tradičně společnost Alps Czech s.r.o. Firma sponzoruje pravidelně i Zámecké hemžení. Konkrétně tato akce se uskutečnila zejména díky Ing. Jitce Hurábové ze společnosti LD Seating s.r.o. Dnešní koncert bude doplněn vystoupením farního společenství mladých v rolích Mikuláše a andělů. Ti též připravili zdobené perníčky jako drobné sladké dárečky k svátku svatého Mikuláše. Mám radost, že se podařilo koncert uskutečnit v předvečer slavného dne,“ dodala na závěr místostarostka Ing. Vítková. Byl nejvyšší čas reportáž ukončit, lidé se pomalu začali scházet…
Zbývá vyjádřit velké poděkování místostarostce Boskovic Ing, Jaromíře Vítkové a jejímu manželovi Ing. Jaroslavu Vítkovi starostovi Orla jednoty, že se nejen v předvánočním čase zabývají charitativní činností. Jejich aktivita je významná nejen pro město, ale i pro všechny jeho občany.
Více: www.boskovice.cz
http://rkfboskovice.mtw.cz/
21 fotek, 9.10.2012, 10 zobrazení
53 fotek, 30.3.2010, 21 zobrazení
553 fotek, červenec 2007 až říjen 2017, 1 759 zobrazení | města, vesnice
Historické pohlednice měst a obcí v Čechách a na Moravě v abecedním pořádku. Rýmařov,Rychmburk,Roudnice n.L,Velké Losiny,Radčice,Radhošť,Rádlo u Jablonce,Radostín,Radvanice,Rakousy,Ranná,Raspenava,Rejvíz,Řestoky,Rohovládova Bělá,Rohozná,Rochlice,Ronov n.D,Rosice,Rotštejn,Nové Hrady,Rovensko p.Troskami,Rosice nad Labem,Rosice u Chrasti,Rotštejn,Rozhovice,Rozstání,Rudolfov,Rumburk,Ruprechtice,Růžodol,Rváčov,Rybitví,RychmburkRychnov n.K,Rychnov u J,Řečany n.L,Samšina,Seč,Sedlec,Sedmihorky,Semily,Semín,Semtěš,Sezemice,Škrovád,Skuteč,Slatiňany,Slepotice,Sloup,Smrk.Smržovka,Sněžka,Sobčice,Sobotka,Špindlerův Mlýn,Srch,Stan,Stará Paka,Starý Kolín,Štěpánov,Stojice,Strakonice,Stráž n.N.,Strakonice,Strážnice,Střemošice,Studenec,Studnice,Šumperk,Svárava,Svatý Kopeček,Světlá n.S,Svídnice,Svijany,Svinov,Svobodné Hamry,Svojšice,Svratka,Svratouch,Sychrov,Synčany,Tábor,Teplice,Teplice n.M,Telč,Terezín,Topol,Trnávka, Trosky, Třeboň,Třebosice,Třemošnice,Trhová Kamenice,Třibřichy,Trosky,Trpišov,Trutnov,Tuněchody,Tuř,Turnov,Týn n.V,Týnec nad L.,Uhersko,Úhřetice,Újezd,Ústí n.L,Valdštejn,Valečov,Vápenný Podol,Včelákov,Vejvanovice,Veliny,Veliš,Velké Dářko,V.Hamry,V.Losiny,Veveří,Višňová,Vítkovice,Vimperk,Vítanov,Vlčí Pole,Vokšice,Vratimov,Vratislavice,Vrbatův Kostelec,Vrchlabí,Výrov,Vys.Chvojno,Vysoké Mýto,Vysoké n.J,Žabčice,Zábřeh,Zaječice,Zákupy,Zásada,Zásadka,Závratec,Zbečník,Zbirohy,Zdechovice,Zlaté Hory,Zlín,Znojmo,Zvíkov,Zvířetice,Žatec,Ždánice,Žďár n.S,Žebrák,Žehuň,Žehušice,Železnice,Železný Brod,Žinkovy,Živanice,Žleby,Žumberk.
104 fotek, 25.9.2016, 52 zobrazení
79 fotek, duben 2016, 47 zobrazení
86 fotek, květen 2015, 23 zobrazení
25 fotek, 6.3.2014, 44 zobrazení