Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 27 výsledků (0,0434 sekund)


reklama

56 fotek, 27.6.2017, 95 zobrazení
54 fotek, letos v říjnu, 22 zobrazení
TEPLICE 0 | cajda
42 fotek, květen 2007 až srpen 2009, 110 zobrazení | města
Moje rodné město. Již 45 let žiji v Kladně, ale rodné město máme jen jedno. Ráda se vracím do míst, kde jsem hrávala kuličky. Kde jsem prožila krásné dětství a nádherné mládí, a kde mám dodnes mnoho milých přátel, spolužáků a kamarádů.
91 fotek, 29.12.2017, 9 zobrazení | krajina, příroda, vesnice, zvířata
A kolem Městečka, v němž se čas zastavil, alespoň pro mne, neb žiji vzpomínkou a tak vidím to, co jiní zřejmě nevidí a místa a lidi, jenž již nejsou, i to co jest. Krajinu, zvíře, člověka - hrad na vysokém kopci, k němuž směřujte dolů z jedné strany, aby jste sešli ještě níž do Městečka, kde vidím to, co je a není. Vše dobré v Novém roce přátelé milí !
49 fotek, červen až říjen, 14 zobrazení | cestování
V neděli 25. června se chystáme na přejezd. Balíme, vystavujeme náš skleněný poklad a vyrážíme směr Olbia. Po cestě míjíme skálu, která nám připomíná bobra, ale vzhledem k tomu, že jsem ji minul, hledám místo na otočení a vracíme se kousek zpátky. Podařilo se a tak zastavujeme na malém parkovišti. Po nezbytném focení pokračujeme dál. Ubytování nacházíme vcelku v pohodě, ubytovatel už čeká, a tak to všechno proběhne celkem rychle. Po ubytování se jedeme podívat do města na oběd, kde opět chcípl pes, ale objevíme malou pizzerii, kde se naobědváme. Pak už vyrážíme hledat pláž , kterou najdeme asi 12 km od Olbie směrem na Porto Santa Paolo. Nazývají to jako sluneční pláž. No budiž. Po odsolení vyrážíme do města, kde Pedra zanecháme u stánku (na škopek) a s Květou valíme do štatlu. Teď už to žije. Dáme po cestě zmrzlinu (i anýzovou), vyzvedneme Pedra a zpátky na ubytko. Dokonce jsem se zkamošil s místní hajfó
34 fotek, 19.9.2017, 74 zobrazení | architektura, kultura, lidé, města
Po jarní premiéře na nejstarším olomouckém sídlišti se nyní uskutečnila dvouhodinová vycházka po sídlišti, kde žije nejvíce Olomoučanů. Tím je sídliště Povel zasahující do stejnojmenné čtvrti a do sousedních Nových Sadů. Celé vznikalo v 70. a 80. letech 20. století, nicméně některé části jsou ještě starší.

Procházku s výkladem připravila Marta P. Perůtková. I přes deštivé počasí na ni přišlo přes dvacet účastníků, kteří dostali příležitost dozvědět se, proč to na místech, kde většina z nich žije, vypadá tak, jak to vypadá, a co tu bylo dříve. A také se na vycházce od Hotelového domu přes Zenit a Holečkovu ulici na Rožňavskou k povelské kapličce koukat trochu jinýma očima na to, kolem čeho denně chodí.
38 fotek, 2.7.2017, 76 zobrazení | architektura, cestování, klasická-fotografie, města
Lindau se nachází v těsném sousedství města Bregenz. První zmínka o tomto místě je z roku 822 po Kristu, kdy je připomínám místní ženský klášter. Lindau je v podstatě město na ostrově Bodamského jezera. Na ostrově, kde se nachází nejstarší část města, byla nejdříve malá osada, z které pak ve 13. století vyrostlo svobodné říšské město. Až mnohem později vzniklo velké předměstí na pevnině, které se k městu Lindau připojilo v roce 1922. Dneska většina obyvatel žije na pevnině, na ostrově žije pouze 2700 obyvatel
55 fotek, 9.7.2017, 238 zobrazení
Po včerejší noční hře jsme posunuli budíček až na 10 hodin. Většina dětí ale vstávala dřív, protože k snídani byly donuty. Po nástupu a bodování za včerejšek nás naučil Joker (Dan) další z řady TTT (tradičních táborových tanců). A protože dnešní den se nesl ve znamení padouchů, tak náplní odpoledne byla hra "Jak se stát správným padouchem". Na šesti stanovištích jsme si vyzkoušeli hod na Superhrdiny, překážkovou dráhu, průlez sítí Spidermana, zamaskování se do co největšího množství oblečení, ukázání zlověstného smíchu a sestrojení funkční bomby. Po večeři jsme si zahráli Únikovou hru, kdy každý oddíl dostal za úkol zamaskovat cizí "Harley", dobře ji ukrýt a pak najít svou vlastní. Po jejím nalezení museli padouši rozšifrovat místa, kde měli ukryté klíče. Těsně před spaním jsme se ještě prostřednictvím Skypu spojili s naší vedoucí Péťou Sládkovou, která je na rok v Americe. Přenesli jsme se tak on-line do San Franciska, Péťa nám ukázala, kde žije a povídala si prostřednictvím internetu s dětmi.
45 fotek, 13.7.2017, 7 zobrazení | cestování, příroda, zábava, zvířata
Jezerní oblast (anglicky Lake District, také the Lakes nebo Lakeland) je region v severozápadní Anglii a zároveň největší národní park Anglie. Ten leží v hrabství Cumbria, má rozlohu 2292 km2 a byl vyhlášen 9. května 1951. Krajina je kopcovitá (vrchy jsou nazývány v místním nářečí fell) a nachází se zde největší hora Anglie Scafell Pike (978 m). Cumbrijské pohoří bylo vyvrásněno v ordoviku, současnou dramatickou podobu mu dal kontinentální ledovec v poslední době ledové. Pokrývají je slatiniště, dubové lesy a pastviny (chovají se ovce místního plemene herdwick), vrcholy hor jsou tvořeny batolity. Je to jediné místo v Anglii, kde žijí ve volné přírodě veverky,[1] hnízdí zde také orel skalní a luňák červený, typickou rybou v jezerech je síh malý, který je velmi citlivý na čistotu vody. Rostou zde chráněné masožravé tučnice a rosnatky. Lake District je nejdeštivější částí Anglie: v lokalitě Sprinkling Tarn spadne až 5000 mm srážek ročně.
180 fotek, 13.9.2017, 43 zobrazení
Křest básnické sbírky "Snová realita" a vernisáž výstavy

Foto René Dostál

V IC a městské knihovně jsme 13. září uspořádali akci, jež byla úspěchem hned dvou nadaných umělkyň. Byly jimi paní Beata Dostálová, která zde pokřtila svou v pořadí druhou sbírku básní a sl. Žaneta Bitnerová, autorka doprovodných ilustrací, uvádějící svou první výstavu.

Beátka je naši hornobenešovskou hvězdičkou, na kterou jsme moc hrdí. Působí totiž hned ve vícerech odvětví. Učí na základní škole, vede školní pěvecký sbor “Nic Moc“, více než 7 let působí v kapele Country Kavalérie, kde hraje na housle, kytaru a zpívá. Jako písničkářka zkrášluje svými vystoupeními nemálo kulturních akcí, a hlavně je autorkou sbírky básní „Padám vzhůru“ a sbírky „Snová realita“, kterou jsme ve středu společně pokřtili.

Žanetka žije v Dolních Životicích. V nynější době studuje na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity obor výtvarná výchova pro střední a základní školy se zaměřením na vzdělávání. Jak už to u šikovných lidí bývá, k malování tíhla od malička. Už v mateřské školce vyhrála se svou kresbou první místo, další ocenění přišla na základní škole. Za dobu studia na vysoké škole měla příležitost spolupracovat na malbách pro dětský domov v Ostravě, což pokládá za jeden ze svých největších úspěchů. Za druhý považuje spolupráci s Beou, kdy vytvořila sedm ilustrací a sestavila konečnou podobu sbírky „Snová realita“, jež se stala tématem její bakalářské práce.

Středeční podvečer se velice vydařil. Bea zazpívala své autorské písně v doprovodu paní D. Blažkové a I. Kozelkové, o recitaci básní ze sbírky se postaraly paní J. Semerová s D. Blažkovou.

Děkujeme autorkám, Bei za to, že si Informační centrum a městskou knihovnu vybrala jako místo, kde již podruhé proběhl křest sbírky básní a Žandě za to, že jsme mohli být první, u kterých vystavila svá umělecká díla.

Ze srdce gratulujeme k těmto velkým životním zdarům a přejeme i do budoucna spoustu úspěchů v dalším tvoření.

Veronika Hudečková
vedoucí ICaMK
99 fotek, letos v září, 345 zobrazení | krajina, kultura, lidé, příroda, události
Koncem šedesátých let až počátkem sedmdesátých let minulého století se v zimním období pořádaly v pátek velké trampské sleziny v Riegráku aneb v restauraci v pražských Riegrových sadech. Bylo možné se tam setkávat s osobnostmi, které byly u zrodu našeho trampského hnutí. Hráli a zpívali tam trampové – legendární skladatelé a hudebníci – byl by to předlouhý seznam. Hrávali tam také Kamarádi Údolí Berounky, s kterými jsme pak někteří pokračovali na víkend popůlnočním vlakem na Beroun. Ve vlaku hráli a zpívali také. Vzpomínám si na jejich geniálního jednorukého houslistu. Občas novější osadníky KÚB vídám na různých trampských akcích. Avšak, tentokrát jsem se rozhodl, že druhý víkend v září konečně navštívím na tradičním potlachovišti v Račicích 82.výroční oheň KÚB, abych se přesvědčil, jak celá osada žije. Místo dalekého cestování na souběžné výroční ohně do Jizerek nebo Krušných hor, vyrazil jsem do údolí řeky Berounky na Křivoklátsko. Staré potlachoviště u řeky je stále více atakováno „civilizací“, ale to nic nezměnilo na trampském prostředí vytvořeném přítomnými kamarádkami a kamarády. V sobotu odpoledne proběhly soutěže, kde jsem byl dvakrát první a dobrá zábava pokračovala u večerního slavnostního ohně i v přilehlém bufítku. KÚB stále umííí. V neděli jsme si s kamarádem prolezli perfektní divočinu na pravém břehu Berounky mezi Roztokami u Křivoklátu až Račicemi, odkud kdysi ochranáři přírody odklonili turistickou značku. Vrstevnicovou cestu nad železnicí mezi skalami ve stráni údolí Berounky romantikům doporučuji k návštěvě. Ahoj !
DUBAI 0 | dandan66
121 fotek, listopad 2016 až únor 2017, 66 zobrazení
Dubaj (nebo také Dubai či Dubayy, arabsky ????? lze do českého jazyka přeložit jako „místo srazu“) je hlavní město stejnojmenného emirátu ve Spojených arabských emirátech a zároveň nejlidnatější město v zemi. Pro odlišení od emirátu se používá označení Dubai City. Nachází se na pobřeží Perského zálivu. Téměř veškerý hospodářský, sociální, kulturní i politický život emirátu se odehrává v jeho hlavním městě, kde žije přibližně 99 % obyvatel emirátu. Mnoho obyvatel zaměstnaných ve městě bydlí z důvodu nižších nájmů v sousedním emirátu Šardžá, který sahá až bezprostředně k branám města.Město leží na severním okraji emirátu. Dělí se na dvě části zátokou Dubai Creek, která je často mylně popisovaná jako řeka, ale je výběžkem Perského zálivu. Tyto části byly v minulosti samostatnými městy Deira na severní straně a Bur Dubai na straně jižní. Dnes se město Dubaj dělí na 14 čtvrtí, al-Hamriya, al-Karama, al-Chabisi, al-Ras, al-Satwa, al-Wasl, Bur Dubai, Deira, Hur al-Anz, International City, Džumeira, Umm Suqaym, Za'abeel a al-Qusais, Dubai Marina některé dále na obvody. Historické město Deira má 17 obvodů, každý obvod vyznačuje na veřejném prostranství cedule s plánkem uliční sítě a číselným označením ulic. Čísla jsou pozůstatkém staré britské orientační sítě, vlivem zastavění některých bloků či celých uliček a zanedbáním značení je často velmi obtížné nalézt správnou adresu, protože čísla nenásledují za sebou, některá chybějí zcela a jiná jsou nahrazena pouze názvem ulice.
61 fotek, 4.7.2017, 13 zobrazení | architektura, cestování, města, zábava
Město Brighton, které se nachází na jižním pobřeží Anglie, bývá označováno jako „přímořský Londýn“. Ovšem nesmí se mu upřít jeho osobitý, nezaměnitelný ráz. Kosmopolitní atmosféra, vynikající jídlo, divoké taneční kluby, příjemné kavárenské prostředí a hlavně okouzlující pláže, to vše nabízí.
Na první pohled vás zaujme možná kýčovitá, ale úžasná přes sto let stará přístavní hráz Brighton Pier, kde se nachází i spousta stánků s občerstvením. West Pier (západní viktoriánské molo) shořelo a nyní na jeho místě zahlédnete pouze ohořelé zbytky, které působí velmi tajemně a jsou vyhledávány turisty, aby si mohli zhotovit zajímavou fotografii.
Brighton je díky univerzitě a početným jazykovým školám zároveň i studentským městem. V Brightonu se usídlila i homosexuální komunita, která zde nachází prostředí, které není tolik zatíženo předsudky, tudíž se tu homosexuálům lépe žije.
V městském obvodu Hove bydlí i spousta známých lidí. V místní kavárně tak můžete potkat některou z mediálně proslulých osobností. Líbit se tu bude každému, kdo má rád módu a s tím spojené obcházení butiků.
Uzounké uličky, které jsou místními obyvateli nazývány The Lanes, nabízejí turistům mnoho útulných hospůdek i ochutnávku tradiční cukrové vaty a lízátek, které se zde prodávají pod názvem Brighton Rock.
Navštivte letohrádek Royal Pavilion a jistě budete nadšení. Jedná se o bývalý statek, který byl roku 1787 přestavěn na novoklasicistní sídlo. Rozvoj Brightonu byl podporován králem Jiřím IV., který zde trávil většinu svého volného času a nechal vystavět exotický a velmi nákladný královský pavilón. Architekt Nash (dle asijských trendů) vytvořil během let 1815 až 1822 do té doby v Anglii velmi nezvyklou stavbu – palác s velkými kupolemi a minarety.
Interiér naskýtá spoustu zvláštností, jako je například bambusové schodiště či dřevěné imitace palem. Zajímavý je i Hudební salonek (Music Room), kde se nachází lustry ve tvaru lotosových květů a čínské nástěnné malby.
125 fotek, říjen 2005 až srpen 2017, 103 zobrazení | kultura
Jak většina z vás ví, tak su hillbilly (tedy vidlák), který už 44 let bydlí v Modrých horách, které se začínají zvedat zhruba 80 km na západ od téměř pětimilionové metropole Sydney. To proto, že se mě v buši mezi klokany, koaly a goanami líbí víc než v lidských davech multikulturního velkoměsta. Pozoruju, že divoká zvěř je k jednotlivci jaksi přívětivější než moderní společnost lidí, a nebo stárnu.
Není nezajímavé, že zde, v Modrých horách, žije a v minulosti i žilo, mnoho umělců různých odvětví a směrů. Herci, spisovatelé, básníci, výtvarníci všech výtvarných odvětví a tak podobně. Zdejší krajina či prostředí má asi zvláštní kouzlo, jakési fluidum, příznivé k umělecké tvorbě. Také životní styl je zde uvolněnější a jaksi přívětivější, kde čas plyne pomaleji než v uspěchané Sydneyské metropoli, která však není daleko. Zdejší komunita je pohodová a sousedské vztahy ve valné většině velice přátelské.
Nedávno nám jednoho dne naše kamarádka Lenka, kumštýřka, jinak zdejší královna přes loutky, navrhla společnou návštěvu zdejší galerie a muzea Normana Lindsayho, která je od nás jen o dvě osady výše v horách, ve Faulconbridgi. Jak Lenka, tak i my jsme v tomto muzeu už moc dlouho nebyli a místo to je pohodové. V neděli po poledni jsme si dali sraz na parkovišti před muzeem.
Galerie i muzeum se odehrává v bývalé umělcově rezidenci, atelierech, nádherné zahradě a přilehlém buši, kterým vede stezka k útesům a bazénu, který si v tomto kouzelném prostředí tento všestranný umělec vlastníma rukama vybudoval.
Fotky v tomto albu jsou jak moje, tak i stažené z internetu, odkazy jsou v povídání ve Zvířetníku o tomto všestranném umělci. http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
74 fotek, 15.8.2017, 19 zobrazení | architektura, cestování, krajina, města, zábava
Živá voda
Jedná se o největší sladkovodní tunel v přírodě v Evropě, najdete jej poblíž Velehradu. Po levé straně uvidíte život ve velké tůni, po pravici a pod sebou život v rybníce se sumci, vyzami, kapry, líny, candáty, atd. V tomto patře rovněž prosklenou stěnou je možné nahlédnout na život v mokřadu, kde budou k vidění např. želvy bahenní, žáby, čolci, apod.
Druhé podzemní patro umožňuje zhlédnout skrze průhlednou akrylátovou stěnu život v hlubině i se zimováním ryb pod ledem v 6metrové hloubce a rovněž se zde promítají výukové programy prostřednictvím telestěny, zaměřené na ekologii a historii krajiny. Přízemí pak slouží jako výstavní prostor.Vedle téměř všech druhů ryb, které žily a žijí v České republice.
Velehrad
patří k nejvýznamnějším poutním místům v České republice. Chloubou farnosti je barokní bazilika s přilehlými budovami bývalého cisterciáckého kláštera. V roce 1927 byl udělen zdejšímu chrámu titul a výsady menší baziliky (bazilika minor).
Historie tohoto místa se začala psát před více než 800 lety, kdy do údolí říčky Salašky přišlo prvních 12 cisterciáckých mnichů, aby nedaleko obce Veligrad (dnešní Staré Město) vybudovali svůj klášter. Právě na základě své polohy dostal klášter své jméno a stal se záhy nositelem mnohem starší duchovní tradice, která sahá až do 9. století, kdy na Moravu přišli slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj.
A tak již po staletí na Velehrad proudí tisíce poutníků, k nimž se připojil v roce 1990 také papež Jan Pavel II. Bazilika s přilehlými budovami a areálem byla v dubnu 2008 prohlášena za národní kulturní památku.
7 fotek, 10.4.2017, 2 zobrazení
Jan 11,1-45
Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: "Pane, ten, kterého miluješ, je nemocný." Když to Ježíš uslyšel, řekl: "To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn."
Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: "Pojďme znovu do Judska! "
Učedníci mu odpověděli: "Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat - a zas tam jdeš?"
Ježíš na to řekl: "Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí ve světle tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo."
Po těch slovech ještě dodal: "Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil."
Učedníci mu řekli: "Pane, jestliže spí, uzdraví se." Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli;,, že mluví o skutečném usnutí.
Ježíš jim tedy řekl otevřeně: "Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!"
Tomáš - řečený Blíženec - vyzval ostatní učedníky: "Pojďme i my, ať zemřeme s ním!"
Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem.
Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. Ale vím dobře i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá." Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."
Marta mu odpověděla: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." Ježíš jí řekl: "Já :jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"
Odpověděla mu: "Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."
Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Mistr je tu a volá tě." Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do ves nice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel."
Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: "Kam jste ho položili?"
Odpověděli mu: "Pane, pojď se podívat! " Ježíš zaplakal. Židé říkali: "Hle, jak ho miloval!" Ale někteří z nich řekli: "Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?"
Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.Ježíš řekl: "Odstraňte ten kámen!"
Sestra zemřelého Marta mu namítla: "Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den."Ježíš jí odpověděl: "Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží." Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." Po těch slovech zavolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven! " Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: "Rozvažte ho a nechte odejít!"
Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co (Ježíš) vykonal, v něj uvěřilo.
4 fotky, 3.4.2017, 6 zobrazení
Jan 11,1-45
Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: "Pane, ten, kterého miluješ, je nemocný." Když to Ježíš uslyšel, řekl: "To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn."
Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: "Pojďme znovu do Judska! "
Učedníci mu odpověděli: "Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat - a zas tam jdeš?"
Ježíš na to řekl: "Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí ve světle tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo."
Po těch slovech ještě dodal: "Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil."
Učedníci mu řekli: "Pane, jestliže spí, uzdraví se." Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli;,, že mluví o skutečném usnutí.
Ježíš jim tedy řekl otevřeně: "Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!"
Tomáš - řečený Blíženec - vyzval ostatní učedníky: "Pojďme i my, ať zemřeme s ním!"
Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem.
Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. Ale vím dobře i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá." Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."
Marta mu odpověděla: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." Ježíš jí řekl: "Já :jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"
Odpověděla mu: "Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."
Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Mistr je tu a volá tě." Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do ves nice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel."
Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: "Kam jste ho položili?"
Odpověděli mu: "Pane, pojď se podívat! " Ježíš zaplakal. Židé říkali: "Hle, jak ho miloval!" Ale někteří z nich řekli: "Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?"
Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.Ježíš řekl: "Odstraňte ten kámen!"
Sestra zemřelého Marta mu namítla: "Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den."Ježíš jí odpověděl: "Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží." Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." Po těch slovech zavolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven! " Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: "Rozvažte ho a nechte odejít!"
Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co (Ježíš) vykonal, v něj uvěřilo.
5 fotek, 3.4.2017, 2 zobrazení
Jan 11,1-45
Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: "Pane, ten, kterého miluješ, je nemocný." Když to Ježíš uslyšel, řekl: "To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn."
Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: "Pojďme znovu do Judska! "
Učedníci mu odpověděli: "Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat - a zas tam jdeš?"
Ježíš na to řekl: "Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí ve světle tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo."
Po těch slovech ještě dodal: "Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil."
Učedníci mu řekli: "Pane, jestliže spí, uzdraví se." Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli;,, že mluví o skutečném usnutí.
Ježíš jim tedy řekl otevřeně: "Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!"
Tomáš - řečený Blíženec - vyzval ostatní učedníky: "Pojďme i my, ať zemřeme s ním!"
Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem.
Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. Ale vím dobře i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá." Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."
Marta mu odpověděla: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." Ježíš jí řekl: "Já :jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"
Odpověděla mu: "Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."
Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Mistr je tu a volá tě." Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do ves nice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel."
Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: "Kam jste ho položili?"
Odpověděli mu: "Pane, pojď se podívat! " Ježíš zaplakal. Židé říkali: "Hle, jak ho miloval!" Ale někteří z nich řekli: "Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?"
Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.Ježíš řekl: "Odstraňte ten kámen!"
Sestra zemřelého Marta mu namítla: "Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den."Ježíš jí odpověděl: "Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží." Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." Po těch slovech zavolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven! " Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: "Rozvažte ho a nechte odejít!"
Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co (Ježíš) vykonal, v něj uvěřilo.
55 fotek, 8.8.2017, 75 zobrazení | krajina, příroda
Kvilda - pramen Vltavy - rozcestí Pod Stráží - Stolový hřbet - Tobiášova huť - Kvilda (20 km)

Kameny vyložená studánka, označovaná jako pramen Vltavy, byla vyhloubena jako symbolické místo a voda do ní byla pod zemí svedena z okolí. Jako u řady dalších šumavských toků je totiž zdroj vody rozptýlen v okolním rašeliništi, odkud se z mnoha stran sbírá, až se spojí v potůček. Dlouhá desetiletí sem lidé nesměli, pramen Vltavy ležel v hraničním pásmu. Po r. 1990 byly dráty železné opony odstraněny, lidé se mohli těšit z krásné přírody, která jim byla tak dlouho skryta. Z čeho se ale u pramene Vltavy mají těšit teď?

Kolem pramene Vltavy byl jeden z nejcennějších šumavských lesů, klimaxová smrčina, kde byly i 300 let staré smrky. V lednu 2007 zasáhl Šumavu orkán Kyrill, který způsobil veliké polomy na řadě míst Šumavy. Tehdejší vedení národního parku rozhodlo, že v I. zónách národního parku, tedy těch nejpřísněji chráněných, se nebudou likvidovat polomy, nebude se zasahovat proti kůrovci - lýkožroutu smrkovému. Že se prý tyto lesy kůrovci ubrání. Neubránily se. Politika bezzásahovosti vedla k tomu, že tisíce hektarů lesa v různých částech Šumavy se proměnily v mrtvou šeď. Mezi nimi i okolí pramene Vltavy.

V oblasti mezi Kvildou a státní hranicí nicméně zůstaly i krásně zelené lesy - ty, co nejsou zaškatulkovány jako nejpřísněji chráněné a proto v nich lesníci mohou normálně hospodařit. Tzn. nikoli naveliko kácet, ale polámané či lýkožroutem napadené stromy včas porazit, nedopustit tím šíření brouka, a na případně vzniklou paseku vysázet stromky nové.

Album z mé loňské jarní návštěvy zničených lesů u pramene Vltavy viz http://iva-63.rajce.idnes.cz/2016.05.09._-_K_prameni_Vltavy_smutne_album_o_lese/ . V něm jsem také podrobněji popsala, jak takový kůrovec žije, a proč je ponechání polomů samovolnému vývoji nebezpečné.

Mapka jen pro základní orientaci : https://mapy.cz/s/1ZfUz
Ne že bych neuměla trasu na mapě zakreslit, ale nechci :-) Pozn.: po neznačených cestách je v národním parku možno chodit, ale jen mimo I. zóny NP (označené 2 červenými pruhy na stromech, resp. cedulí). Cyklistům je však podle zákona o ochraně přírody povolen pohyb pouze po cestách k tomu účelu vyhrazených.
13 fotek, letos v březnu, 25 zobrazení
Přírodní rezervace Údolí Plakánek byla vyhlášena roku 1990 v nadmořské výšce 265 - 316 m n.m. Předmětem ochrany je údolí s pískovcovými skalními okraji a věžemi, mokřadními loukami a fragmenty lužních společenstev, suťových lesů, reliktních skalních borů a acidofilních a borových doubrav. Současné biotopy nahradily v dávné minulosti původní rozsáhlé jasano-olšové lužní lesy. Název Plakánek pochází již ze 17. století podle rodiny Plakánků, kteří v této oblasti pálili uhlí a od toho měli uplakané oči.
Hlavní údolí zvané též Střehomský Plakánek vyhloubila říčka Klenice, kterou zde též napájí několik pramenů vyvěrajících ze skal a úbočí. V jižní části údolí se nachází rybník Obora neboli Pilský. Nedaleko od rybníka dál na jih ústí do hlavního údolí Plakánku boční údolí zvané Vesecký Plakánek (někdy též Malý Plakánek), jenž utvořil Vesecký potok, přitékající od Vesce. V tomto skalnatém údolí je zachováno několik starých lomů, kde se získával kvalitní pískovec pro stavební účely. Severní zakončení Střehomského Plakánku tvoří hrad Kost.
Roste zde mnoho zajímavých i chráněných druhů rostlin jako jsou: kosatec žlutý, silenka dvoudomá, upolín nejvyšší, prstnatec májový, měsíčnice vytrvalá nebo bledule jarní. Na jediném místě v ČR se tu vyskytuje lysá forma silenky dvoudomé, kterou poprvé v roce 1853 popsal lékárník W.J.Sekyra z Mnichova Hradiště.
V lesích s dominujícími jehličnatými stromy žijí např. výr velký, poštolka obecná, krkavec velký, čolek horský, užovka obojková a skokan štíhlý. Na hradě Kost zimuje vrápenec malý.