Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 5 820 výsledků (0,0284 sekund)


reklama

22 fotek, 8.6.2017, 64 zobrazení | architektura, cestování, města
Loni v červnu jsme se s kamarádkou vydaly do Litomyšle, abychom navštívily zdejší zámek, V tomto albu jsou záběry z cesty k zámku a zpět a prohlídka zámku bude v příštím albu, tam těch fotek bude více.
22 fotek, 21.8.2016, 47 zobrazení
Něco málo z Litomyšle. Není to žádný hitparáda, ale baví mě to. ;)
170 fotek, leden 2005 až leden 2010, 30 zobrazení
Pár foteček Asty z procházky do Václavic, pak nějaké domácí fotky Žolíka a Azorka (kocouři), zbytek z Litomyšle (městské fotky a záchytná stanice) a pak něco málo z JK Ranč Lipí.
STARÉ  0 | maruus
227 fotek, leden 2005 až září 2011, 44 zobrazení
Jelikož si neustále měním rajčata, máte zde menší ochutnávku. (více na em-pe.rajce.idnes.cz & marpad.rajce.idnes.cz)
Asta, příroda, západ a východ slunce, kytky, náš kocourek,něco málo z JK Ranč Lipí a od Hamleta, záchytná stanice Litomyšl, JK RL, Náš kocour, šonov a dívčí víkendovka.
51 fotek, 8.8.2017, 7 zobrazení
Svitavy se nacházejí v jihovýchodním výběžku České tabule, známém jako Svitavská pahorkatina, který však už zasahuje do povodí Moravy. Městem protéká řeka Svitava, která pramení v lese nedaleko města. Téměř celé území města leží na severozápadní Moravě.
Původní osadu s kostelem založili premonstrátští mniši z Litomyšle a nazvali ji podle zde protékající řeky Svitavy, o něco později sem začali přicházet němečtí osadníci povolaní olomouckým biskupem, kteří založili novou ves s kostelem sv. Jiljí, původní Svitava postupně s novou vsí splynula. Oblast v okolí Svitav se tak stala předmětem sporu mezi olomouckým biskupstvím a litomyšlským klášterním panstvím, roku 1256 byl spor urovnán ve prospěch olomouckého biskupství.

Kostel sv. Josefa, lidově Červený kostel, spolu s přilehlým redemptoristickým klášterem byl založen v roce 1894.
K slavnostnímu vysvěcení koleje redemptoristů došlo 7.září 1896 za přítomnosti olomouckého arcibiskupa dr. Theodora Kohna. Pseudorománská stavba s dvěma dominantními věžemi byla vystavěna podle plánů Josefa Schmalzhoffera z Vídně.

Budova Ottendorferova domu původně sloužila jako knihovna a vznikla za podpory svitavského mecenáše a newyorského občana Oswalda Ottendorfera (1826 - 1900). Oswald Ottendorfer zadal v New Yorku rakouskému architektovi Germano Wanderleyovi z Brna stavbu, která měla být důstojným reprezentantem města Svitav. Stavební práce začaly v roce 1891 a v roce 1892 byla slavnostně za Ottendorferovy přítomnosti knihovna otevřena. Budova postavená v americkém stylu stojí na místě rodného domku mecenáše stavby pana Oswalda Ottendorfera.

Dům U Mouřenína je nejstarší dochovaný měšťanský dům ve Svitavách s původním právem vaření piva. Byl postaven v roce 1554 v renesanční dispozici a je jeden z mála ve městě, u něhož je znám rok výstavby. Jméno nese podle busty mouřenína na nároží domu.

Kostel Navštívení Panny Marie, barokní kostel, původně románský jednolodní kostel se dvěma postranními kaplemi vznikl okolo r. 1250, kdy docházelo k osídlování oblasti převážně německými usedlíky.
185 fotek, červen 2011, 913 zobrazení | děti, koníčky, krajina, příroda, sport
Sobotní pěkné počasí nás vytáhlo na pochod do Dobrouče. http://www.dolnidobrouc.cz/kalendar-kci/pochod-pres-kopce-a-doliky-ii-rocnik.html Pochod byl díky pořadatelům a sponzorům atraktivní z několika hledisek. Slosovatelné přihlašovací lístky, hned několik cen v soutěži stálo za to. Notebook, telefon Nokia, foťák Nikon Colpix a mnoho dalších cen přitáhlo na start pochodu mnoho lidí. Pěkné počasí nás provázelo okolím obce skutečně přes kopce a dolíky k vyukové a poznávací kontrole, myslivci vyzkoušeli příchozí ze svých znalosti, po absolvování testu každý dostal něco dobrého. Na konci pochodu tombola, bohuže štěstí nám nepřálo. I tak byl pochod hodnocen jako pěkný, pořadatelé zasluhují pochvalu. Další akce naplánovaná na sobotní den byl den otevřených dveří ve větrných elektrárnách. http://www.enviweb.cz/akce/vetraky/45123/den-otevrenych-dveri-na-vetrnych-elektrarnach Po vyslechnutí technických dat elektrárny u Janova, patentovaný ČR prototyp v oblasti řízení otáček, jediné dvě větrné elektrárny tohoto typu v republice. Zbyl nám čas ještě na naše otázky. Zájem byl celkem velký, mě zajímalo jestli nás pustí nahoru ke generátoru, přece jenom pohled ze spodu není takový jako opačně. Přes krátké přemlouvání odpověď zněla ne. Je to z důvodu bezpečnosti, i tak to stál za to. Cestou domů už jenom krátká zastávka v Kart areně Litomyšl, okouknout trať, ceník a odzkoušet jak se sedí ve formuli. http://www.a-kartarena.cz/readarticle.php?article_id=8 Předposlední zastávka na cestě domů, odbočka do obce se zajímavým názvem Svinná, z pochodů vím že tam mají malý areal prolejzaček. http://www.svinna.cz/cs/ Hele kočky, pomazlit potrápit a jedeme dál. Poslední zastávka byla v Přívratě ve ski arealu. http://www.ski-privrat.cz/?ftmp=show&sekce=cenik&zimni_provoz=0&lang=cz Nejen v zimě si člověk užije v tomto arealu. Celá řada možností využití volného času, chce to přijít na celý den, tak snad příště. Tati už musíme jet popřát k narozeninám tetě Hance, vzpoměli si kluci. Den je za námi a byl nějak krátký, ještě že zítra je taky volno. Ráno u ohniště krtek, že by se ohříval? Pozor kouše. Ondráši pojď se učit, volal táta, nedá pokoj ani na výletě to je tedy hustý. Tatí pojedeme ještě někam ?? Ano pojedeme - domů, připravit se do školy a školky.
Ahoj zas někdy Ondra, Patrik a Jindra
29 fotek, 28.6.2012, 278 zobrazení | moje fotozprávy
Velký rohový sál vlevo a přilehlá místnost Muzea Boskovicka jsou od dvanáctého června zaplněny velmi zajímavými pracemi studentů Technické univerzity Liberec Fakulty umění a architektury. Pod vedením boskovického rodáka, děkana fakulty profesora Ing. architekta Zdeňka Fránka a jeho asistenta vedoucího katedry architektury Ing. architekta Radka Suchánka, Ph.D., se studenti zaměřili na řešení nové zástavby v židovském městě. Jedná se zejména o dvě proluky. Když v březnu roku 1942 bylo 458 místních židů násilně deportováno do koncentračních táborů a po druhé světové válce se jich vrátilo jen čtrnáct, začaly jejich opuštěné majetky chátrat. Socialistický stát se o památky příliš nezajímal, opravy a údržba se téměř neprováděly. Z původních 147 židovských domů zůstala polovina. Kvůli neutěšenému stavu musely být některé domy zbourány a na jejich místě zůstal nevyužitý prostor. Jedná se především o Plačkovu ulici pod růžovým domem číslo 6, kde je nyní Minigalerie Zwicker a poměrně velkou plochu U Koupadel. Studenti se snažili o dokonalé sladění moderní architektury se starou zástavbou. Kvůli tomu poznávali židovské tradice, četli různou literaturu. Podařilo se jim navrhnout též větší budovy, jako knihovnu, dům pokojného stáří nebo třeba multifunkční objekt s obchody, kancelářemi a byty. A právě tyto návrhy k využití volných míst po staré zbourané zástavbě jsou umístěny v Muzeu Boskovicka, aby se s nimi občané mohli seznámit.
Ve čtvrtek 28. června se sešli zástupci města, obyvatelé a tvůrci návrhů na společné besedě, aby o všem diskutovali. „Pěkné odpoledne, já Vás vítám na akci, jež navazuje na vernisáž před čtrnácti dny,“ zahájila shromáždění místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková. „Máme zde vystaveny modely a výkresy studentů Technické univerzity Liberec Fakulty umění a architektury. Vítám mezi námi otce myšlenky děkana fakulty profesora Ing. architekta Zdeňka Fránka. Výstavu jsme otevřeli se záměrem, aby se s návrhy mohla seznámit široká veřejnost a dnes na této besedě vznést připomínky, náměty a dotazy. Proto je dnešní setkání především pracovní.“
„Vybrali jsme práce bakalářské, které jsou v přední místnosti a návrhy studentů prvního ročníku zde v sále,“ ujal se slova děkan fakulty profesor Ing. architekt Zdeněk Fránek. „V práci budeme pokračovat a v rámci grantu vše i publikovat. Jde nám především o to, aby si lidé zvykli na moderní architekturu zasazenou do historických center měst. Děkuji, že jste nám umožnili výstavu realizovat. Věřím, že se zde zase brzy sejdeme nad třeba úplně jiným tématem. Můžeme cokoliv vyzkoušet. Naši studenti dělají vše z nadšení a ne pro peníze. Je dobře, že mladí mají možnost experimentovat se svými nápady v historických částech měst.“ Poté byl již prostor na divácké dotazy. Ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová se zajímala o časový rozvrh a organizaci prací. K tomu opět Ing. architekt Zdeněk Fránek: „Studenti na to měli asi dva měsíce. Před tím absolvovali v Boskovicích workshop, kde se mohli s celým židovským městem seznámit a pak každý řešil problematiku zástavby jedné parcely. Reagovali přímo na terén a museli přitom jednotlivé domy na sebe navazovat. Modely stavěli z lepenky, což je levný materiál a snadno se zpracovává. Vyšší ročníky měly téma knihovna a domov pro seniory. Nebo sami vymyslet, co by v prolukách mohlo být. Tihle studenti na to měli semestr a dělali to jako ročníkové, bakalářské nebo diplomové práce.“ Místostarostka Ing. Jaromíra Vítková připomenula, že by bylo dobré projekty poskytnout Městu třeba ve formě CD, aby například památkáři s tím mohli dále pracovat. Ing. architekt Zdeněk Fránek upozornil, že jde o práce ideové bez ohledu na finance, ale některé by se realizovat jistě daly. Nebo použít z každého projektu něco jako námět. Škola momentálně vytváří internetové stránky, kde tyto projekty budou a též se objeví v připravované publikaci. Ing. Petr Zouhar z majetkového odboru vyzdvihl význam počítačové animace, kdy by si zájemce o stavbu třeba garáže mohl některý z nápadů prohlédnout a pak jej využít. Ing. Pevný pak uvedl, že by bylo dobré přizpůsobit regulační plán památkové zóny těmto novým trendům, aby se mohlo něco ze studentských nápadů opravdu realizovat. Aby se pak nenarazilo na odpor památkářů. Vyzdvihl spolupráci se studenty a vyjádřil přesvědčení, že bude pokračovat. Místostarostka ing. Jaromíra Vítková pokračovala v debatě: „Iniciativu jsem přivítala, projekty předložíme památkové komisi, aby se vlastník objektu dozvěděl včas jejich podmínky a neinvestoval zbytečně do něčeho, co postavit nemůže. Kromě proluk řešili studenti též zadní trakty domů v Plačkově ulici a z náměstí do Plačkovy.“ Ing. architekt Zdeněk Fránek znovu opakoval, že projekty připravili studenti prvního ročníku, kteří zatím nemají žádné zkušenosti. Nelze tedy jejich práce hned dát místním stavařům. Též změny územního plánu nelze dělat ze dne na den. Jako příklad uvedl Litomyšl, kde na vzhledu města spolupracuje více vynikajících architektů, vznikla tam soutěž podobná Smetanově Litomyšli, ale ve výtvarné architektuře. Tím tam vzniklo nádherné prostředí a výrazně zvýšilo turistický ruch. „Je to malé Švýcarsko uprostřed Česka. V Boskovicích jde o první počin a je třeba pomalu, ale systematicky pokračovat dál. Ovšem bude to trvat dlouho. Ale první vlaštovky se objevují už i u Vás. Litomyšl má velkou výhodu, že je zahrnuto na seznam Unesco, tím se jim lépe shánějí finance. Navíc tam projekty mohou dělat jen vybraní architekti, kteří jsou zárukou kvality a problematiku historického jádra dobře znají. Lidé mají rádi tradiční věci a jen těžko si na novoty zvykají a někdy i brání vzniku netradiční architektury.“ Místostarostka Ing.Jaromíra Vítková pak připomenula, že mnoho pozemků je v soukromém vlastnictví. Pokud chce, aby je město vykoupilo a žádat o dotace, musí přinést do rady nějakou vizi. Proto vítá iniciativu Fakulty architektury a umění z Liberce, že bude mít něco v ruce. Ing. architekt Zdeněk Fránek poděkoval za důvěru a dodal: „Nebojte se nových věcí. Já jsem v Litomyšli realizoval takzvanou Neviditelnou věž. Již při stavbě se zdvihla vlna odporu, ale jak jsme to celé odhalili, začalo se to líbit. V lesku se odráží celé náměstí, lidé mohou dovnitř a na ultramoderní formu si zvykli a dnes jsou za to rádi. Je to sice trochu násilná forma, ale velmi účinná a někdy hodně potřebná.“ Na pracovní besedě pak inženýři architekti probírali regulační plán památkové zóny. Shodli se, že za stávajícího znění by se těžko něco ze studentských projektů mohlo realizovat. Ovšem dobrý architekt si i tak poradí a dokáže i přes jistá omezení vytvořit pěknou stavbu. Stavby se dělí na dobré a špatné a nezáleží zda je konzervativní nebo moderní. Ovšem je třeba poznat a vyloučit ze hry špatné projektanty.
Veškerá zajímavá témata byla vyčerpána, místostarostka Ing. Jaromíra Vítková besedu pomalu uzavřela: „Ještě jednou moc děkuji Ing.architektu Zdeňku Fránkovi a jeho studentům. Též pracovníkům Muzea Boskovicka, že umožnili výstavu realizovat. A v neposlední řadě všem přítomným.“ Ing. architekt Zdeněk Fránek ještě dodal: „Chci Vám též poděkovat, že jste nám možnost zde dali. Moderní kvalitní architektura nemusí být nutně drahá. Někdy je i levnější. Opravdu to není o penězích. Nebojte se zadávat dobrým architektům projekty.“ „Děkuji a přeji hezký zbytek dne,“ zakončila zajímavou debatu místostarostka Ing. Jaromíra Vítková.
Paní místostarostka mi poté poskytla několik informací: „V dubnu 2012 pobývalo v Boskovicích 35 studentů prvního ročníku Technické univerzity Liberec Fakulty architektury a umění. Jsou to žáci děkana fakulty profesora Ing. architekta Zdeňka Fránka a vedoucího katedry architektury Ing. architekta Radka Suchánka, Ph.D. Pod vedením Ing. architekta MgA. Petra Šmídka a Ing.architekta Petra Jánoše dva dny poznávali naši památkovou zónu a seznamovali se s problematickými místy židovského ghetta. Přitom pracovali na projektech dostavby. Výsledkem jsou modely a výkresy předložené vedení města, pracovníkům úřadu a prezentované v Muzeu Boskovicka. K tomu jsou v první místnosti přidány i bakalářské práce. V úterý 12. června byla výstava slavnostně zahájena a občané města ji mohli zhlédnout do čtvrtka 28. června, kdy proběhlo závěrečné diskusní setkání Ing. architekta Zdeňka Fránka, jeho studentů, pracovníků městského úřadu a veřejnosti. Celý projekt vítám, jako příležitost diskuse s boskovickým rodákem všeobecně uznávaným Ing. architektem Zdeňkem Fránkem a budoucími odborníky – zástupci mladé nastupující generace – jeho studenty. Vystavené práce získám kromě publikace též na CD a pak je mohu předložit památkové komisi. Tento první krok - diskuse o prolukách a problémových místech – jsme učinili. A to je důležité. Vím, že cesta k vyřešení bude dlouhá a složitá, ale musíme ji společnými silami najít.“
Ještě jedna důležitá informace: Výstava studentských prací v Muzeu Boskovicka byla prodloužena u příležitosti konání Festivalu Boskovice do neděle osmého července.
Více: http://muzeum.boskovice.cz/
http://aa.tul.cz/fakulta.architektury/fa/mise/level/fakulta1.html
http://mysticsmile.rajce.idnes.cz/Vernisaz_vystavy_studentu_TU_Liberec_Fakulty_architektiry_-_Zidovske_domy_v_Boskovicich._12._cervna./
50 fotek, 24.9.2015, 111 zobrazení | moje fotozprávy
Legenda Merkur znovu ožívá!

Merkur legendární stavebnice, jejíž sláva obletěla svět. Letos je jí devadesát let. Snad i k tomuto výročí byla v Muzeu Boskovicka otevřena ojedinělá výstava, jež představuje pro mnohé starší dávný dětský sen. Tenkrát ještě nikdo neznal mobily, počítače, tablety. Děti si po škole hrály venku s míčem, když se setmělo a rodiče jim zavelely domů, vytáhly třeba zpod postele tajemné krabice s děrovanými plíšky a šroubky. Pod rukama jim vznikaly roztodivné výtvory jaké snad umí jen dětská fantazie. A když se k tomu přidalo mrkání magického oka a svítící stupnice rozhlasového přijímače, z něhož se linula podvečerní pohádka, nastala dokonalá atmosféra bezpečí domova. Dost však již nostalgie, dnes je tomu bohužel jinak. Z televizních obrazovek do nás buší reklamy na „nepostradatelné“ zbytečnosti, seriály a telenovely vymývají mozky, ve zprávách jen samé katastrofy a násilí.
A snad i proto vznikla tato putovní výstava. Oáza klidu a tvořivého myšlení. Aby připomenula doby minulé, kdy se nikam nespěchalo, rodiče měli na svoje děti čas a rádi se do montování zapojili.
Před šestnáctou hodinou 24. září 2015 se první výstavní místnost pravého přízemí zaplnila návštěvníky. I těmi nejmenšími. Uprostřed dominovalo celé výstavě sedačkové kolo, jež tak trochu připomínalo vídeňský Práter. Děti si jej hned nedočkavě osahávaly a jejich veselé štěbetání se neslo starobylými prostorami boskovické Rezidence.
Nastalo ticho, když ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová akci zahájila: „Vítám mezi námi zastupitelku JMK a místostarostku Boskovic Ing. Jaromíru Vítkovou, jednatele Merkur Toys s. r. o. Ing. Jaromíra Kříže z Police nad Metují a největšího světového sběratele Merkura Jiřího Mládka z Roudnice nad Labem.
Jiří Mládek ještě před vernisáží upřesnil: „Kdo zná stavebnici Merkur, vše ví. Stačí zajít do Muzea Boskovicka a uvidí tam celou plejádu dětských snů. Před devadesáti lety opustila první stavebnice dílničku Inventor v Polici nad Metují. Vymyslel ji v roce 1920 Jaroslav Vancl (*1890 †1980) a nechal si ji patentovat po celém světe. Výroba začala v roce 1925. Merkur přežil vše a vyrábí se jako jediná stavebnice dodnes. V boskovickém muzeu mohou malí i velcí před hromadou plíšků, šroubků a matiček přemýšlet, co postaví. Budete vítáni.“
Vraťme se však na zahájení vernisáže kdy promluvila Ing. Jaromíra Vítková: „Stavebnici asi známe všichni, je dobře, že se opět vrací. Tato výstava je již sto první. Dětem chybí polytechnické vzdělání a zručnost. Ve školách totiž dominují počítače a jiné humanitní obory. Za výstavu moc děkujeme!“
Sběratel Jiří Mládek pohovořil o historii: „Je to nejgeniálnější polytechnický počin pro děti na světě. A je to český vynález. V letošním jubilejním devadesátém roce vydala k této příležitosti Česká pošta známku s Merkurem. Opět světová jedinečnost. Merkur jako první stavebnice byla barevná, což platí dodnes. Použité šroubky byly už tenkrát v metrické soustavě. Vyráběly se i různé modifikace Merkur Elektro, Metropol – domečky a malá levná Merkur Populár za tehdejších 6,50 K. Do současnosti přežila necelá desítka z cca 250ti světových výrobců stavebnic. Mezi nimi český Merkur – národní poklad, dějinný odkaz šikovnosti prvorepublikových dělníků a techniků. Važme si jej!“
Ing. Jaromír Kříž doplnil: „V roce 1930 se začaly vyrábět elektrické vláčky Merkur ve zmenšení 1:45. V sedmdesátých letech je nahradily menší z tehdejší NDR. Byly plastové a snadno rozbitné. My jsme po třiceti dvou letech výrobu obnovili a dnes jsme největší výrobci s cca čtyřmi sty komponenty.“
Ing. Jaromír Kříž upozornil na význam stavebnice Merkur pro rozvoj osobnosti dítěte od pěti do dvanácti let. Slouží ke zdokonalení motoriky, 3D vnímání. Je vhodnější než Lego, kde se plastové díly spojují pouhým zacvaknutím. Merkur podporuje tvořivost a fantazii. Pracnost montáže je v mnohých směrech výhodnější. Nebezpečí dnešního virtuálního světa je, že lidé zdegenerují. Z Merkuru by děti měly něco postavit a moderní výpočetní technika to něco pak třeba rozpohybovat.
Ing. Jaromír Kříž dodal: „Ekonomika se tvoří ve výrobě. Chceme-li být konkurenceschopní, je třeba vrátit do škol technické vzdělání. Přední vědci vyrůstali na Merkuru – Otto Wichterle (*1913 -1998) a jeho synové, stavebnice inspirovala hromadnou výrobu kontaktních čoček v roce 1961, Peter Grűnberg (*1939) nositel Nobelovy ceny za fyziku, vynálezce magnetorezistenčních pamětí. Před čtyřmi roky získali studenti gymnázia Litomyšl titul Mistrů světa v robotice z 1600 soutěžích ze šedesáti zemí. Rok na to Aleš Stejskal z gymnázia Letohrad byl nejlepším mladým vědcem planety ve své kategorii. Postavil ze dřeva a Merkuru zařízení na usměrnění nanovláken v elektrostatickém poli při jejich výrobě.“
Ing. Jaromír Kříž pozval všechny do Muzea Merkur v Polici nad Metují, kde osmého května otevřeli expozici učebních pomůcek za přítomnosti vicepremiéra Pavla Belobrádka (KDU-ČSL), presidenta Svazu průmyslu Jaroslava Hanáka a dalších představitelů. Upozornil, že se poměry začínají měnit, ve výrobě chybějí technici, což si političtí přestavitelé naštěstí uvědomují.
„Zde by měl vzniknout základ, aby děti si hrály užitečně a výchovně a vytvářely si potřebné znalosti pro budoucí profesní život. Tady je nám příkladem Slovensko, kde se i na církevních školách učí robotika a mnohé vzdělávací instituce spolupracují s laboratoří CERN ve Švýcarsku. I tam všude pomáhá náš Merkur.“ dodal Ing. Jaromír Kříž a posteskl si: „Ministerstvem školství byla vydána výzva 57 pro modernizaci polytechnické výchovy na školách za 680 milionů korun. Bohužel se mnohé nepřihlásily a propadne cca 80 milionů. Není to škoda?“
Do toho vstoupila Ing. Jaromíra Vítková a hrdě prohlásila: „My jsme se přihlásili a hodláme v úspěšném projektu pokračovat. V červnu skončil projekt Technická mateřská škola. Nyní rozšiřujeme polytechnickou výchovu na první a druhé třídy základní školy, zdokonalujeme výuku osmých a devátých tříd.“
Mgr. Dagmar Hamalová: „Výstavu považuji za zahájenu, můžete využít přítomných odborníků k dotazům.
Ing. Jaromír Kříž se na závěr pochlubil: „V roce 2012 a 2013 jsme dostali vyznamenání Inovace roku za podporu technického vzdělávání a v roce 2013 ještě i Vizionáře roku za první místo ve výhledu změny technického vzdělávání. V červnu 2015 medaili krále Jiřího z Poděbrad za záchranu Merkura a vývoj učebního systému Merkur Education a integraci v rámci Evropy.“
Pak se již rozběhla prohlídka exponátů, za supění a pískání se rozjel parní vláček, oživnul historický kolotoč originál z roku 1933. Děti nevěděly, kam dřív skočit, co prvního vyzkoušet a co v zadní místnosti sestrojit. Tvůrci výstavy se rozzářili štěstím, o to jim přece šlo především.
Sběratel Jiří Mládek pro média upřesnil: „Návštěvníci zde uvidí historii i současnost Merkura, v tomto prostředí si uvědomí neutěšený stav našeho školství po stránce polytechnické výchovy. Merkur je ideální a přímo se nabízí toto zlepšit. Jak již kdysi říkal Jan Amos Komenský (*1592 †1670) - Škola hrou a kdo si hraje, nezlobí,“ dodal.
Jednatel Merkur Toys s. r. o. Ing. Jaromír Kříž: „Rok 2015 byl vyhlášen rokem technického vzdělání. Na trhu práce chybí technici. Zde prezentovaný systém Merkur Education je špičkou ve světě a používá se na všech typech škol, od základních po vysoké včetně Akademií věd. Začínají o to mít zájem v Estonsku, Rusku Maďarsku, Německu, Francii. Především zde jde o popularizaci vědy a získání praktických dovedností. Technické obory jsou naše budoucnost a konkurenceschopnost, tato putovní výstava je náš způsob propagace. Závěrem ocituji čínského filosofa Konfucia (*551 př. n. l. †479 př. n. l.): Když uslyšíš, zapomeneš. Když uvidíš, zapamatuješ. Když si to vyzkoušíš, rozumíš. A my dodáváme – Když si to z Merkuru postavíš, v konkurenci obstojíš.“
Pokračoval Jiří Mládek: „V současné době má náš průmysl nedostatek techniků všech stupňů – vyučenců, středoškoláků, vysokoškoláků. Zatímco absolventi humanitních oborů plní Úřady práce. Věřím, že i Merkur pomůže zvrátit tento neutěšený stav.“
Ing. Jaromír Kříž s úsměvem zašpásoval: „Dnes mi kvůli mé vášni říkají Merkurový buditel, ale já věřím, že naše snaha ponese ovoce. Vyrábíme speciální pracovní stoly pro školy, kde si mohou žáci a studenti své teoretické poznatky vyzkoušet v praxi, třeba i pomocí všestranné stavebnice Merkur. Bez vědy a techniky nelze počítat s ekonomickým růstem.“
Závěrem je třeba poděkovat ředitelce Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalové a všem tamním pracovníkům za nádherné a poučné výstavy, jež průběžně pořádají. Je to činnost velmi záslužná a nenahraditelná.
Ojedinělá výstava stavebnic Merkur bude v Muzeu Boskovicka ke zhlédnutí do 28. října 2015.

Více: www.muzeumboskovice.cz
www.merkurtoys.cz
http://www.muzeummerkur.cz/
44 fotek, 18.5.2012, 427 zobrazení | moje fotozprávy
O minulém pátku bylo počasí jako stvořené pro hezký pěší výlet. Toho také využili členové Českého zahrádkářského svazu Základní organizace Boskovice k další návštěvě Arboreta Šmelcovna. Tyto akce bývají vždy spojené s odbornými semináři. Tentokrát si majitel Arboreta pan Josef Janků připravil besedu na zajímavé a v tomto ročním období aktuální téma.
„Vážení přátelé, s přáním pěkného odpoledne Vás vítám na společné akci Vřesovištní kultury v Arboretu,“ spustil jednatel ZO ČSZ Boskovice pan Josef Šafář. Lektorem a průvodcem je pan Josef Janků. A ten se hned ujal slova. „Vřesovištní rostliny jsou rozděleny do dvou základních skupin. Jedlé a nepoživatelné. Mezi jedlé patří i obyčejné borůvky, co rostou v lesích. Obchodně známá je borůvka kanadská. Keř dorůstá výšky maximálně dva metry a na jednom je asi 10 litrů plodů. Nedoporučuje se zasadit keř do lesní hrabanky. Ta příliš vysychá a nelze ji zalévat. Voda se ke kořenům nedostane. V substrátu je velké množství vzduchu, který vodu hlouběji nepustí. Navíc neobsahuje živiny. Je to surový humus. Nejlépe je sázet do děr 60 cm hlubokých. Na dno lze sešlapat starý kravský hnůj a pak rostlinu obházet substrátem s kompostem. Aby bylo prostředí kyselé, humózní. Podmínkou je řádná zálivka. V USA se pěstují keře v pětiletém cyklu. Pak se keře seřežou až k zemi a přehrnou hnojem. Ten znovu obrazí a vše se opakuje. Keř musí být v aktivním růstu a jen tak kvete. Pokud se sázení udělá nedbale, je to na výsledku pěstování poznat. Chci zde zasadit jednu modelovou řadu, jako instruktáž,“ pokračoval v poutavém výkladu pan Josef Janků. „Borůvka v našich podmínkách nenamrzá, vnitřek plodu je bílý a neobsahuje barevnou šťávu. Plodí druhý rok po výsadbě, plnou úrodu dává asi za tři sezóny. Je samosprašná, nepotřebuje opylovače, ale pokud jsou, je to lepší a má větší plody. Jednotlivé keře se dávají něco přes dva metry od sebe. Vzrostlý keř má průměr kolem 1,5 metru. Běžné pěstitele zajímají z vřesovištních kultur azalky, rhododendrony, což je botanicky jedno. Pak vřesy a vřesovce. Mám zde v zahradě leukotoe. Je to rozkladitý keř, jenž potřebuje vlhko. Je zelený, nebo má barevné listy. Na plochu 20 metrů čtverečních se sází jedna nebo dvě. Hebe – ta k nám nepatří, v zimě vymrzá. Pěstuje se především v Holandsku a expeduje se do Itálie, Španělska. Lze ji koupit i u nás, ale dobrých výsledků se s ní nedosáhne. Další je rojovník ledum. Jde o bahenní rostlinu, vyžaduje množství vody, což je u nás obtížné zajistit. Irský vřes – daboecia cantabrica. Je podobný vřesu, má široké kopinaté listy, zvonečkové bílé, růžové nebo červené květy. Hodně namrzá, nedoporučuji pěstovat. Sám je zde nemám. Kyhanka – Andromeda. Jsou dva druhy, úzkolistá a drobnolistá. Potřebuje hodně vody, pak to udržíte. Naše zimy vydrží. Další je gautherie. Jde o nízký keřík do výšky 30 centimetrů. Kalmie je úzko a širokolistá. Je hezká v květu, ale rhododendronu se nevyrovná. Dalším zástupcem je pieris. Pochází z jihovýchodní Asie. Jsou to keře thaiwanské nebo japonské až 1,5 metrů vysoké. Mají hodně kultivaru, některé obsahují strakaté listy, jiné při rašení červené. Vřes je jen jeden po celé Evropě až po Ural. Nemá žádné druhy a poddruhy. Neměl by vymrzat, i když minulou zimu se tak stalo. A nejen mně, ale též třeba v pěstitelské stanici Litomyšl,“ pokračoval ve výkladu pan Josef Janků. „Vřes roste na přísušcích na lehké zemi. Třeba v Doubravech. Potřebuje lehkou kyselou zem. Neměl by namrzat. Pokud brzy na jaře naraší a přijdou pozdní mrazy, pak stonky popraskají a rostlina zhyne. Zahrádkáři se dopouští chyb třeba u pěstování javorů. Ten potřebuje suchý podzim, aby včas dokončil vegetaci. Pokud mu dáváte pořád vodu, do zimy roste. A hned v lednu začne rašit. Pokud pak přijdou mrazy, je po přírůstcích. Azalky, rhododendrony, palmární javory je třeba zalévat, až mají ukončený růst a chystají se na zimu. Doporučuje se k rododendronům dávat mulč nebo listí, aby půda kolem nich nepromrzla a keř mohl sát vodu.“ Pan Josef Janků pak trochu odbočil a věnoval se zajímavému tématu životního prostředí. Padlí na srstkách a rez na hrušních způsobuje málo síry v ovzduší. Pak neprší slabá kyselina, nehnijí rýny, ale vinaři mají problémy a nerostou srstky. V Německu se tento problém řešil před dvaceti lety, u nás je se zlepšováním péče o životní prostředí aktuální až dnes. Pokud pěstitel nepostříká srstky proti plísním, nemá z úrody nic. Proto jsou vyšlechtěné nové druhy Prima, Karát, jež patří k nejlepším a další. Pak stačí jen jeden postřik, někdy žádný. „A zpět k vřesům. Do této skupiny patří i vřesovce. Je jich asi šest základních skupin. Typický představitel je Erica carnea. Ta pochází ze Středomoří, má kratší přírůstky, bohatě kvete je tvrdší a do našeho prostředí se docela hodí. Veškeré vřesovce potřebují lehkou kyselou půdu a dostatečnou zálivku. Též vlhčí vzduch. Nedělejte vřesoviště na jižní straně domu. Uzalévat to lze, ale vzdušná vlhkost je zde nedostatečná. Zde v arboretu stéká z lesa studený vzduch s vyšší vlhkostí a to rhododendrony potřebují. Hnojím je směsí cereritu (zásaditý) se síranem amonným. Přesto prospívají. Jejich stanoviště je na zvětralých píscích,kde je těžší kyselá půda. Proto si tuhle neobvyklou péči mohu dovolit a funguje to. Důležité je říct, že veškerá vřesoviště se hnojí jen do půli května. Pak už ne. Odmění se většími květy a lepším zdravotním stavem rostliny. Pokud to pohnojíte později, keř je pak větší, neukončí růst květními pupeny, prorostou nové přírůstky, které už pupeny nenasadí, nebo pak i vymrznou. Zmíním ještě několik skupin středně vysokých a vyšších opadavých azalek šlechtěných v Holandsku a v Anglii. Ty narůstají metr a půl. Jsou tvrdší než stále zelené. V zimě nemají listy. V září a říjnu velmi hezky barví. Žlutě, červeně, oranžově. Patří do skupiny azalea Pontia, která nyní kvete a voní. Azalky se představují ve všech pastelových barvách a jejich odstínech. Lze je množit semeny, kdy drží barvu. Stále zelené jsou rhododendrony impeditum, rusatum. Mezi velkolisté zakrslé patří Má vlast, Tvrdá, Baden-Baden z Německa. Červenolisté kultivary nekupujte, nesázejte. Jsou sice efektní, ale v našich podmínkách snadno zmrznou. Stále zelený vysoký Rhododendron May je obyčejný, ale vydrží vše. Němci vyšlechtili velkokvětou skupinu Kalinka. Má velké květy, velké listy a malý vzrůst. Vzhledem k velikosti je dražší, ale dobrý. Z Německa též pochází Inkarho. Jde o patentovanou skupinu, nepotřebuje kyselé prostředí. Potřebuje lehkou humózní půdu. Snese půdu pH 7-8, což je velmi zásadité. Půda nesmí být jílovitá (na Hané). Enkianthus je poměrně velký keř 1,5 metrů i více. Není příliš rozšířený, květy moc hezké nejsou. Vhodné jen do sbírky,“ Tím pan Josef Janků zakončil teoretickou část a mohli jsme vyrazit do zahrady. Nejprve jsme se zastavili u malinojahody. Listí má jako malina, plod jako jahoda. Na jaře bíle zakvete, pak bude plodit. Na zimu uhyne, na jaře se ostříhá k zemi a z kořenů roste znovu. Stonky mají množství malých trnů, vymačkaná šťáva obsahuje množství pektinu. Cestou jsme obdivovali krásy rozlehlé zahrady a hlavně množství práce, kterou potřebuje. „Poctivě vypichujeme pampelišky,“ pravil pan Josef Janků, když jsme obdivovali kvalitní trávníky. „Jinak bychom se jich nezbavili.“ Juno bucharica se objevilo pro skalkaře asi před dvaceti lety. Je to choulostivá věc. „My jsme to zde vloni začátkem listopadu sázeli. Přes zimu to zvedl mráz, obnažil kořeny. Posypal jsem to substrátem a je to i přes všechny černé prognózy živé. Co k tomu dodat. A dnes ráno nám nečekaně hodně věcí pomrzlo,“ Mrazík nebyl velký, jen asi mínus 4 stupně, ale škody jsou poměrně velké. I na místech pod stromy, kde by to nikdo nečekal. „Příští rok to znovu obrazí,“ komentoval tu spoušť pan Josef Janků. „Jenže tu nádheru rozvitých květů kvůli tomu dnes neuvidíte. A zde máme rhododendrony Williams. Jsou poměrně tvrdé, dnešní mráz nově narašené části též poškodil. Ale znovu to proraší a poroste dál.“ Klesali jsme pomalu dolů křivolakými cestičkami, koukali vlevo a hned zase vpravo na ty nádherné výtvory jarní přírody. Níže již toho naštěstí mrazem tolik spáleného nebylo. Došli jsme úplně dolů na asfaltovou silnici, což někteří starší uvítali. Pro ně už tyhle přesuny členitým terénem příliš nejsou. Ale nakonec jsme vše zdolali bez úhony. „Chtěl bych poděkovat našemu průvodci majiteli Arboreta Šmelcova panu Josefu Janků,“ přihlásil se o slovo jednatel Českého zahrádkářského svazu Základní organizace Boskovice Josef Šafář: „Prožili jsme pěkné odpoledne v nádherné přírodě a něco nového jsme se též dozvěděli. Jen mě mrzí, že i když exkurze byla veřejná a měla propagaci, zúčastnili se jen naši členové. Z občanů nepřišel nikdo, což je velká škoda. A navíc té krásy hodně pomrzlo. Děkuji všem, že jste přišli. Já se s Vámi loučím.“
Domů se všichni rozcházeli příjemně unaveni, ale obohaceni o spoustu skvělých zážitků. Trasu si zkrátili kolem Westernu, museli se tedy vrátit zahradou opět nahoru k nově otevřené prodejní hale Dva dvory a já s nimi. Znovu jsme se přesvědčili jak všemocná příroda je, když jsme procházeli kolem dalších mrazem spálených rostlin. „Podnikání v zahradnictví má své kouzlo, ale mnohdy přináší i hořká zklamání,“ říkal jsem si v duchu. A byli jsme nahoře. Ještě poslední pohled do údolí k Hrádkovu a pak mě již jen čekala cesta na kole po silnici do Boskovic.
Více: http://www.smelcovna.cz/
42 fotek, listopad 2016, 71 zobrazení
1 fotka, 11.9.2013, 8 zobrazení
31 fotek, 29.10.2014, 29 zobrazení
29 fotek, 6.12.2013, 23 zobrazení
2 fotky, 30.8.2013, 59 zobrazení
25 fotek a 11 videí, únor až červen 2012, 144 zobrazení
16 fotek, jaro 2012, 40 zobrazení
16 fotek, podzim 2009, 232 zobrazení
22 fotek, leden 2011, 60 zobrazení | lidé, zvířata
V hlavní roli Áťoun v záři lednového slunce :-)
22 fotek, 28.11.2009, 444 zobrazení
41 fotek, 14.9.2009, 190 zobrazení
Srubec, 13.9.2009 Fotky : hanka