Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 8 378 výsledků (0,0858 sekund)

reklama
32 fotek, květen až červenec 2014, 194 zobrazení | děti, dokumenty, koníčky, zábava
202 fotek, listopad 2012 až leden 2013, 215 zobrazení
Malá procházka Domem u Šraněk ve Vítkovicích, který " nikdy nespí" a seznámení s vedoucí - výtvarnicí - Lenkou Kocierzovou.
Navštivte tento příjemný a pohodový prostor nejen pro seniory a budete překvapeni, jaký bohatý program vám nabídne.
Včera jsem byla na skvělé výstavě J.Pola a budu opravdu vzpomínat a určitě zase přijdu.

Děkuji Vám a přeji hodně úspěchů v další činnosti Leničko Kocierzová !!

Dům u šraněk

Ten zvláštní název nesou prostory ve Vítkovicích na ulici Jeremenkově 13. Kdysi tam byly šraňky (závory) u horké koleje, kde se vozilo tekuté železo. Je zde realizována myšlenka o setkávání a vzpomínání vítkovických občanů, rodáků, milovníků. Projekt Lenky Kocierzové a akad. mal. Karola Hercíka dostal od vedení obce zelenou začátkem roku 2012 a 23. června 2012 jsme otevírali...

U vstupu vás uvítá galerie vítkovických předků, připomínka vítkovických živnostníků a stylu života v tom tajuplném městě z režného zdiva...Po schodišti stoupáte mezi mými obrazy z dětství do chodby se starými vítkovickými mapami, historií 110 let staré radnice a připomínkou vítkovických osobností. V galerii, jejímž kurátorem bude akad. mal. Karol Hercík, posedíme mezi díly místních autorů a snad uvítáme i další autory. Nejatraktivnější místností je historická světnička se vzpomínkami na ty, kteří zde žili před námi. Nezapomněli jsme na informační prostory, místo pro kroniky.

V další místnosti je šance pro hraní dětí i seniorů - poskládáme vlaštovky, ušijeme šatičky na panenky, přečteme si pohádky a další a další hry dětství.

Místnost na besedy s velkou obrazovkou obsahuje historii vítkovických železáren, kružítka, pravítka, knihy, prostě vzpomínky na odborníky a kvalitní zaměstnance této světoznámé fabryky.

V kavárně Industriál si dáte kávičku a můžeme vzpomínat...

Mám z toho domu radost, zase jeden splněný sen!

Vítkovice, místo mého dětství

Bezstarostné dětství ve Vítkovicích, pod komíny a růžovým nebem při vylévání strusky a při odpichu byla nekrásnější léta mého života. Po krutém a rychlém vystěhování, kdy se linie mé lásky k rodnému místu přerušila, si mne přitáhly zpět a ke kronikářské činnosti. A opět mne genius loci tohoto místa pohltil.

Když jsem zjistila, že se dokážu vrátit do dětských let a ještě to i nakreslit, začala vznikat série obrázků z dětství. V kulisách budov z režného zdiva jsme žili krásný dětský svět, zvláštní, ale náš. Neexistoval plot, který bychom nepřelezli, strom, na který jsme nevylezli, zahrada, kde bychom neochutnali kudlačky či hrušky. Zvláštní vítkovická mluva, jedinečná v celé Ostravě, hry na raubky, na čapačku, na krvavého dědka se snažím zachytit nejen obrazově.

Mimo sérii obrazů jsem realizovala Vítkovické omalovánky, Vítkovické pexeso, hrnek s grafikou Vítkovic, tašky s barevnými motivy, puzzle i šály s industriální tématikou...

Fotografie jsou i z vernisáže L.Kocierzové v Librexu - Domě knihy v Ostravě / pro zajímavost o výtvarnici Lence /
86 fotek, duben až září 2012, 317 zobrazení
Malá vesnice Chrudichromy asi tři kilometry severozápadně od Boskovic má asi 180 obyvatel. Rozprostírá se na úpatí kopce Habří směrem do údolí řeky Svitavy. Její střední nadmořská výška je kolem 340 metrů. První písemná zmínka o obci je z roku 1386. Dle dochovaných pramenů zde v dávné minulosti žili lidé chudí a chromí, podle toho asi získala obec jméno. Vesnice náleží do mikroregionu Svitava. V letech 1976 – 1992 patřily Chrudichromy pod Boskovice, nyní jsou opět samostatné.
V obci začalo počátkem roku působit velmi aktivní občanské sdružení Chrudichromský šípek pod vedením Ivy Unčovské a Ing. Radomíry Měkutové. Jeho cílem je pořádání kulturně společenských akcí. Poprvé se sdružení představilo velmi zdařilou výstavou dobových fotografií Chrudichromy v proměnách času. Konala se v dubnu letošního roku a měla velký ohlas nejen mezi místními. Jen slavnostního zahájení se tehdy zúčastnilo více než sto lidí. Záštitu převzal senátor Parlamentu ČR Ing. Stanislav Juránek. Vernisáže se osobně zúčastnila místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková a ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová.
Dámy z vedení Chrudichromského šípku byly povzbuzeny úspěchem první akce a z jejich chuti do další činnosti vznikl mimo jiné Sousedský jarmark, kde se představili provozovatelé lidových řemesel a dva výtvarníci. Ten proběhl minulou sobotu 15. září. Bohužel termín nebyl vybrán příliš šťastně, velké množství lidí se vydalo do Kunštátu, kde se současně konal jubilejní dvacátý Hrnčířský jarmark a také počasí nebylo zrovna nejlepší. Na druhé straně zdejší akce byla srdečnější a taková domácká. V Kunštátě už je to jen o penězích a pro snoby.
„Dobré odpoledne, vítáme vás všechny na Sousedském jarmarku v Chrudichromech,“ zahájila společenské setkání Ing. Radomíra Měkutová. „Zdravíme všechny prodejce, kteří přijali naše pozvání a vydali se do chrudichromských neznámých končin. Přinesli k nám širokou nabídku zboží. Věříme, že si každý vybere. Oceňujeme též odvahu našich místních obyvatelek, které nesou kůži na trh a nabízí Vám výtvory domácí kuchyně. V přísálí kulturního domu zve k občerstvení pan David Svoboda a místní Sokolové čepují burčák. O reprodukovanou hudbu se stará paní Dana Svobodová. Děti se mohou vyřádit ve skákacím hradě, o jehož zapůjčení se zasadila místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková. V malé dílně si děti mohou pod vedením Barbory Palánové vyrobit štěrchátka nebo papírové korálky. O úvodní kulturní vystoupení jsme požádaly národopisný soubor Borověnka při Domě dětí a mládeže v Boskovicích. Pod vedením Aleny Stloukalové a Anny Faltýnkové si nejmenší nastudovali a předvedou pásmo Jarmark. Jde o pomyslnou prezentaci výrobků, jež se na jarmarcích tradičně prodávají. Ve čtrnáct hodin začne zápas improvizovaného divadla LÍ.SK.I/Y/ (Líga boSKovické Improvizace) na motivy televizního pořadu Partička. Jedná se o spojení boskovických skautů a členů Literárně – dramatického oboru Základní umělecké školy Boskovice. Zde Vás žádáme o spolupráci, abyste na lístečky napsali dvouslovná témata, jež chcete od herců ztvárnit.“
A pak už na pomyslné jeviště nastoupila drobotina z Borověnky a předvedla tance znázorňující starodávné profese. Třeba tkalce, krejčího, kováře, perníkáře, kominíka a cibulářku. Vystoupení dětí je vždy roztomilé a soubor sklidil bouřlivý potlesk. „Borověnku můžete znovu vidět hned příští týden v neděli 23. září na Husích slavnostech v Boskovicích,“ poděkovala za vystoupení Ing. Radomíra Měkutová.
Též uvnitř kulturního domu to hučelo jako v úle. V hlavním sále bylo několik stánků lidových řemesel a též zde postávalo hodně přihlížejících. V levém rohu proti vstupním dveřím měl vystaveny hezké obrázky z Boskovic a okolí aranžér a výtvarník pan Jaroslav Henzl: „Mám tu obraz souboru písní a tanců až z Prostějova,“ začal mi představovat své výtvory. Zabývám se uhly, pastely a olejomalbou na papír a plátno. Dle fotografií jsem zhotovil portréty známých umělců. Třeba Josefa Abraháma, Jana Wericha, Oldřicha Nového a další. Průběh svou tvorbou mám zachycen i v útlé publikaci,“ vzal do ruky na stole ležící knihu, spíše takový katalog. Otevřel jej a zavzpomínal: „S malováním jsem začal už jako dítě. Tenkrát jsem absolvoval ve Znojmě sedm ročníků tamní Lidové školy umění. Pocházím z jihu, ale dlouhá léta žiji v Boskovicích. Vzorem mi jsou staří mistři realismu, například Rembrandt (1606 – 1669). Dle velikosti a techniky pracuji na obrazech od několika hodin (tužkokresby) až třeba do šedesáti hodin (velká olejová plátna).
Zde jsme zajímavou debatu přerušili, protože jarmark přišla pozdravit místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková: „Pěkné odpoledne, zdravím Vás. Jsem ráda, že se počasí drží. Přeji Vašemu jarmarku vše dobré. Byla jsem pozdravit za město i jubilejní dvacátý ročník Hrnčířského jarmarku v Kunštátě. Mohu však říct, že je to tam již moc velké, akce ztrácí přátelský duch. Tady připravil Chrudichromský šípek jarmark prostý, ale srdečný. Já si toho velmi vážím, není jednoduché takovou věc zorganizovat. Děkuji za pozornost a skvělou práci Chrudichromskému šípku.“
Jarmark navštívila během dne i ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová.
Trenérka souboru Paní Michaela Vymazalová pak zahájila improvizační představení divadelní skupiny LÍ.SK.I(Y): „Naše divadlo se odehrává formou pomyslného hokejového zápasu. Já budu rozhodčí, na kytaru vše doprovodí Petr Vymazal. Je nás trochu méně než obvykle, hodně účinkujících odešlo na vysoké školy, ale i tak to zvládneme. Nejprve uvidíte improvizační rozcvičku. V druhé části představení budeme pohotově reagovat na různá divácká témata a Vy pak můžete pomocí kartiček hlasovat pro modré nebo červené družstvo. Vtipné představení plné skvělých nápadů a humorných situací, kdy obecenstvo téměř neustále propukalo v divoký smích pak zakončila opět Michaela Vymazalová: „Děkujeme za pozornost. Můžete nás opět vidět 30. září na farním dnu v Boskovicích a pak 27. října na malém festivalu Sami sobě v Zámeckém skleníku. Do té doby nashledanou, za celý tým přeji krásný zbytek odpoledne.“
Prostranstvím se opět rozezněla reprodukovaná hudba, diváci se rozprchli ke stánkům a občerstvení, děti se rozběhly vydovádět ke skákacímu hradu. Já jsem se šel ještě jednou podívat do sálu kulturního domu.
V rohu pod jevištěm vystavovala své háčkované výrobky a především zajímavé obrazy ekonomka Marie Furchová z Lipovce: „V únoru příštího roku budu mít autorskou výstavu v Blansku, tamtéž připravuji výtvarné dílny pro dospělé, chystám ilustrace nové pohádkové knížky pro děti. Maluji asi patnáct let. Za tu dobu jsem se naučila enkaustiku (horký vosk), začínala jsem s olejem papíře a později na plátně. Ráda pracuji též s akrylovými barvami, které rychle schnou. Krajiny jsou výtvorem mé fantazie. Velkou inspirací je pro mě moje dvouletá dcerka, která už též experimentuje s barevnými pastelkami a malými štětci. Asi je po mě,“ usmála se sympatická žena. „Občas vystavuji v galerii Carson Plzeň. Do svých obrazů se snažím vnášet vlastní tvůrčí originalitu, vzory snad ani nemám. Chci být svá.“
Příjemné odpoledne mezi dobrosrdečnými prostými lidmi v Chrudichromech se pomalu nachýlilo. I počasí jako by připomínalo, že je čas skončit. Ochladilo se, zvedl se nepříjemný studený vítr. Prodejci pomalu začali skládat své stánky. Tak ještě několik snímků u skákacího hradu a pak jsem šlápnul do pedálů kola. Ještě jsem se zastavil u opravené zvonice přebudované z trafiky roku 1953 a pak se již vydal do prudkého kopce směrem k Boskovicím.
Cestou domů mi stále zněla v uších slova místostarostky Ing. Jaromíry Vítkové, se kterými naplno souhlasím. „V Kunštátě to sice bylo větší, ale vůbec ne sousedské.“ Nashledanou v Chrudichromech na druhém ročníku jarmarku v roce 2013.
Více: http://chrudichromy.svazeksvitava.cz/index.php?nid=442&lid=cs&oid=1447
http://chrudichromy.svazeksvitava.cz/index.php?nid=442&lid=cs&oid=2793817
20 fotek, květen až prosinec 2011, 253 zobrazení | moje fotozprávy
Změna je život, jak praví klasik. V pátek se jídelna Městské správy sociálních služeb v Boskovicích proměnila na výstavní galerii, kdy si klienti Domovů mohli prohlédnout krásnou výstavu obrázků malířky MgA Zuzany Pitnerové, o čtyři dny později zase v koncertní sál. To když v úterý 13. prosince 2011 sem k seniorům zavítal pěvecký kroužek Penzionu Mánesova s ošatkou vánočního povídání, koled a písniček.
Mezi jednotlivými skladbmi přednášela úryvky z vánoční poezie Mgr. Jiřina Kostohryzová, což přidalo na důstojnosti a sváteční atmosféře:

„Už je to mnoho století, co v městě Betlémě pacholátko se zrodilo v jesličkách na seně. Andělé tenkrát zpívali a slávou chvěl se vzduch. Pastýřové plesali, že na Zem přišel Bůh.“

„Vánoce, Vánoce, už tu zase jsou a nesou novinu přeradostnou“

„Neslyšíte zvony vánoční? Neslyšíte, jak velebně nad krajinou zní? Píseň míru jde od měst až do polí. Slyšte, lidé, zvony vánoční.“

Kol krystalů se bělá květ a jehly jinovatky. Ó Bože, celý svět, jak by byl zakletý do pohádky!“ Země sní. Slyš větru sen, jak z dálky staré písně zpívá. A píseň má jak tichý sen v mlze nad ní splývá.“

„Radostná zvěst letí světem, letí do všech stran, že se dnes lidem narodil spasitel, Kristus pán.“

„Vánoční hvězda přináší radost. Je jako značka blízko rozcestí. Ať nám všem svítí po celý rok na naší cestě ke štěstí.“

„Sněhové vločky napsaly přes celou oblohu, že Vám všem přejí štěstí, klid a pohodu. A my Vám přejeme bílé Vánoce jak čerstvý padlý sníh. V dalších dnech hodně zdraví. štěstí, pohody, radosti a smích. S tímto přáním, abyste prožili zbytek dne v takové pohodě, jako dnes tady společně, ale i v dalších dnech o Vánocích i po Vánocích se s Vámi teď už loučíme. Za rok tedy o Vánocích nashledanou. Těšíme se, že budete zpívat tak pěkně, jako jste zpívali dnes.“

„Já bych chtěla moc poděkovat a myslím si, že to přání, které jsme tady dostali se shoduje i s tím naším,“ vzala si závěrečné slovo po doznění posledních taktů skladby Tichá noc (1818) rakouského varhaníka Franze Xavera Grubera vedoucí přímé obslužné péče paní Miroslava Čopáková. „Prožijte krásné svátky vánoční v pohodě a do nového roku, do všech dalších dnů přejeme i my hodně štěstí, zdraví, spokojenosti a dovolte mi, abych paní Mgr. Jiřině Kostohryzové předala malý dáreček. Je to svíce. Až si ji zapálíte, vzpomeňte si, že jste tady prožili s námi krásné odpoledne.“ Dojatá paní Kostokryzová pohotově dodala: „Mezi Vámi nám bylo moc a moc dobře, k Vám chodíme jako domů.“

Těsně po koncertě jsem oslovil Mgr. Jiřinu Kostohryzovou: „Každým rokem sem přicházíme s kraťoučkým kulturním vystoupením. Chodíme sem rádi, protože tihle lidé jsou naše krevní skupina. Vždy sem přijdeme jako domů a stejně tak jsme zde vřele přivítáni. Máme velkou radost, že místní obyvatelé s námi zpívají. Vidíme jim na očích, že je ta kratičká návštěva velmi potěší. Tak jako nás. Musím dodat, že zde byli přítomni též klienti z Domu světla ve Svitavách a ze Zámečku v nedalekém Šebetově. Jedná se o pracovníky boskovické chráněné dílny, jež sídlí na Navrátilově ulici.“
„Tak jsme si s našim pěveckým kroužkem z Penzionu zazpívali v Domově důchodců,“ rozpovídala se Mgr. Pavla Korcová, mimochodem moje dávná učitelka češtiny, ruštiny a hudební výchovy na základní škole. „Posluchači zpívali s námi především koledy. Bylo to velmi pěkné odpoledne. Náš pěvecký kroužek zkouší v Penzionu. Vystupujeme pravidelně na jaře a před Vánocemi. Sbor je snaživý je nás šestnáct. Doprovází nás skvělí muzikanti. Na elektrické klávesové nástroje Jaromír Drábek, hraje s chutí, radostí. Je to muzikant tělem i duší, vše dělá s láskou. Na akustickou kytaru doprovází Milan Srnec, je to též velká podpora. Jako host s námi občas účinkuje vynikající zpěvák a sólista Lubor Kotouček. Práce se všemi je opravdu radostná. Velice mě to těší, je to pro mě povzbuzení. Hudba mě drží při životě, zapomenu na bolesti stáří. S hudbou a zpěvem jde všechno líp.“
Ozvěna posledních slov Mgr. Pavly Korcové již zněla do prázdného sálu. Klienti, zpěváci a hudebníci odešli, zšeřelou jídelnu ozařoval krásně nazdobený vánoční strom. V srdcích všech zůstala jen vzpomínka na společně prožité příjemné odpoledne.
Více: http://www.msssboskovice.cz/
www.boskovice.cz
67 fotek, 19.6.2012, 573 zobrazení | moje fotozprávy
Když se řekne Emanuel, mnozí si pod tímto pojmem přestaví půvabné animované večerníčky se stejnojmenným motýlem, které kdysi uspávaly současnou střední generaci. V Boskovicích na Blanensku je též Emanuel, ovšem s legendárními pohádkami to příliš společného nemá. I když někdy také. To když si některá ze sociálních pracovnic posadí uživatele do kroužku a čte jim. Občas i ty pohádky. Ale teď vážně. Emanuel je sociální zařízení Oblastní charity Blansko. Více o něm povídal jeho vedoucí Mgr. Ivo Krejčíř při Dni otevřených dveří v úterý 19. června 2012: „Emanuel se skládá ze tří aktivit. Sociální rehabilitace ambulantní, Sociální rehabilitace pobytová a Centrum denních služeb. V Boskovicích poskytujeme první a poslední službu, v Doubravici zajišťujeme pobytovou formu. Kapacita je patnáct klientů, pracovníků je devět. Na první pohled je nás hodně, ale střídáme se na odpoledních i nočních službách, k tomu nějaká administrativa, práce je dost pro všechny. Postižení většiny klientů vyžaduje individuální přístup, někdy by nás mělo být i víc. Cílová skupina je se středním až těžkým zdravotním postižením, většinou se jedná o mentální a pohybové potíže nebo kombinace obojího. Někteří klienti mohou vykonávat lehké práce třeba i s počítačem. O jiné se musíme starat úplně ve všem. Jiní jsou zase trvale odkázáni na invalidní vozík. Každý klient je individualita vyžadující osobní péči. Od sedmi do šestnácti hodin zajišťujeme uživatelům nějaký program, osobní asistenci, stravování. Mají pohybové, hudební a výtvarné aktivity. Docházejí sem odborní instruktoři. Program přizpůsobujeme počasí, momentálním službám a též náladě klientů. Nacházíme se blízko centra města, snažíme se o styk s běžným prostředím. Chodíme do kina, divadla, solné jeskyně vedle městských lázní, na vycházky do zámeckých parků a k hradu, jezdíme na výlety, jednou ročně k moři. Byli jsme na Šumavě, vloni v Jeseníkách. Vyžití pro naše klienty je docela pestré. Sedm klientů využívá denně od pondělí do pátku pobytovou formu v Doubravici, tam je pro ně připraven odpolední program. Připravují si večeři, vykonají hygienu. Máme tam noční službu. Ráno si uživatelé sami nachystají snídani a pak je odvezeme zase sem do Boskovic. Rodiče sem uživatele přivezou v pondělí a v pátek si je vyzvednou. Máme tu uživatele místní a z širokého okolí. Jevíčka, Velkých Opatovic, Blanska, Lysic, Brna. Někoho si vozí rodiče sami, je-li třeba, zajistíme svoz.“ Tolik vedoucí Mgr. Ivo Krejčíř pro prvních devět hostů, jež se přijeli podívat ze zařízení Paprsek Velké Opatovice. Uživatelů bylo sedm a doprovázely je dvě sociální pracovnice Zdena Budínová a Lucie Seidlová. Vzácné návštěvy se pak ujala sociální pracovnice Veronika Pospíšilová. „V této velké místnosti provádíme pohybové rehabilitace s míči, máme zde technicky vyspělý rotoped, jenž nám věnovalo město Boskovice. Pro odpolední relaxace zde máme polohovací pytle. Lze z nich snadno vytvarovat třeba lodičku, do níž si klient lehne a může si pustit pohádku nebo hudbu dle nálady. Centrum denních služeb je od tří let věku klientů, sociální rehabilitace od šestnácti. Horní hranice je neomezená. Momentálně máme klienty ve věku 25 až 30 let. Jeden má 18. Měli jsme tu i čtrnáctiletého, ale ten bude nyní přijat do nedalekého sesterského zařízení Oblastní charity Blansko Betany, kde jsou uživatelé s lehčí formou postižení. Ve vedlejší místnosti máme zvláštnost. Je to elipsa nakreslená na podlaze. Zde si společně s klienty sedneme, zde se všichni zklidní, dostanou na stejnou vlnu a naladí se na denní činnosti. Zvolíme si tématický okruh, tentokrát máme na programu poznávání a život zvířat. Zapálíme svíčky, poslechneme relaxační hudbu, pak si podáme ruce, pohladíme se. Pak chodíme dokola po ovále, abychom si uvědomili, že patříme k sobě. A teď se tam půjdeme v tichosti podívat,“ zakončila první část poutavého vyprávění Veronika Pospíšilová a opatrně otevřela dveře. Někteří hosté pak usedli mezi domácí a zapojili se do programu elipsy. A bylo vidět, že se jim tady líbí. Též domácí je hned přijali mezi sebe a za chvíli ani nebylo poznat, kdo je cizí a kdo místní. Přišel čas odchodu zpět do velké herny a současně tělocvičny, abychom příliš nenarušili program. Veronika Pospíšilová pokračovala: „Jistě jste si všimli samostatných stolečků podél stěn, jsou to oddělená pracoviště pro kreslení, technické dovednosti a jiné činnosti, které klienti sami zvládnou. Vzadu visí tabule s piktogramy, ale již se moc nepoužívají. Okruh činností se zvyšuje a vymýšlet další by bylo problematické, navíc by se staly nepřehledné. Každý pracovník provádí individuálně s jedním uživatelem půl hodiny denně činnost na zvolené téma. Vždy v deset, třináct a šestnáct hodin probíhají tyto takzvané intervence, jež provádí tři pracovníci. A teď se můžete podívat sem do relaxační místnosti. Je bez oken, vybavená vyhřívaným vodním lůžkem, projektorem, zařízením pro reprodukci hudby, relaxačními svítidly a dekoracemi. Klienti ji využívají pro odpočinek.“ Někteří si lůžko vyzkoušeli, ani se jim pak nechtělo vstávat a z potemnělé místnosti jít ven do velké herny.“ Veronika Pospíšilová pak upozornila na obrázky po stěnách: „To všechno jsou práce klientů. A s tímto jsme vloni vyhráli v Šebetově soutěž,“ ukázala s nadšením na kresbu s modelem otevřené videokazety a pásem fotografií. „A jdeme do dílny. Zde malujeme, provádíme drobné mechanické práce, vyrábíme rámečky k obrázkům. A v kleci vidíte osmáka. Je to náš jediný živý tvor, o něhož se klienti starají a mohou si s ním povídat.“ Na závěr se ještě všichni přesunuli do společné kuchyně, kde na stole ležely alba fotografií z různých akcí, výletů, táborů a týdenní plán. Kdo chtěl, mohl napsat nějaký hezký pozdrav do pamětní knihy. „Děkujeme za návštěvu,“ rozloučila se Veronika Pospíšilová a na oplátku dostala pozvání do Paprsku Velké Opatovice: „Máme to tam velké a je nás tam moc, určitě se přijeďte podívat,“ poděkovaly za ukázku s výkladem obě tamní sociální pracovnice. Prostory Emanuela osiřely a ponořily se do ticha. Ale ne nadlouho. Mgr. Hana Šperková z místní Střední pedagogické školy přivedla postupně tři třídy studentů a studentek, aby se podívaly kde by mohly vykonávat praxi a na své i možná budoucí zaměstnání. Dle mého názoru je to spíše poslání. Využil jsem volné odpolední chvíle a trochu vyzpovídal vedoucího Mgr. Ivo Krejčíře: „Máme zde den otevřených dveří. Nedávno jsme takto představili pobočku v Doubravici nad Svitavou, nyní se může veřejnost podívat do našeho hlavního sídla vedle Městských lázní v Boskovicích kde provozujeme Centrum denních služeb a Sociální rehabilitaci ambulantní. Obě zařízení spadají pod oblastní charitu Blansko. Tady v Boskovicích máme v současnosti patnáct uživatelů a kapacita je u obou služeb zcela naplněná. Každé ráno absolvují uživatelé půlhodinový až hodinový rituál. Jeho úkolem je zklidnění a navození domácí příjemné atmosféry. Současně se stanoví denní program, případně hodnotí věci minulé. Máme příslib od Města Boskovice že během léta nechá na své náklady opravit přístupovou cestu. Ta je v havarijním stavu a pro špatně pohyblivé uživatele představuje značnou překážku. V naší dílně vyrábíme jednoduché drobné předměty a provozujeme výtvarné práce. Osmák v kleci je vítaným zpestřením terapie a klienti mají možnost se starat o živého tvora. Přišli se podívat studenti ze tří tříd místní Střední pedagogické školy pod vedením Mgr. Hany Šperkové a hned ráno na úvod klienti ze sociálního zařízení Paprsek Velké Opatovice. Minule jsme návštěvní den organizovali v září, tentokrát v červnu, aby se mohlo přijít podívat co nejvíce studentů. Před prázdninami mají školy volnější režim a též více času na akce v terénu. Chodíme s klienty do města, solné jeskyně absolvujeme s nimi nákupy, kino, divadlo. V srpnu loňského roku jsme byli autobusem s uživateli deset dní v Chorvatsku na ostrově Pag. Byl to běžný zájezd vypravený cestovní kanceláří Pavel Přikryl – Jiří Mráz z Brna. Zúčastnilo se nás celkem i se zaměstnanci dvacet, zbytek sedadel v autobuse zaplnili řadoví klienti cestovky. Letos v dubnu jsme byli čtyři dny na Šumavě na podzim chystáme další,“ doplnil ještě Mgr. Ivo Krejčíř. Museli jsme se rozloučit, klienti se chystali do Doubravice a musel se jim věnovat.
Je třeba vyslovit velký obdiv všem pracovníkům Emanuela, jak se o klienty vzorně starají, vytvářejí jim téměř domácí prostředí. Zde je třeba především trpělivost. Tihle postižení lidé se chovají tak trochu jako malé děti a všichni kolem k nim musí takto přistupovat. I prostředí zařízení Emanuel mateřskou školu částečně připomíná. Uživatelé mají svůj svět a především si hrají. Možná by měl každý podobné zařízení navštívit, aby si dokázal více vážit života a zdraví. Pak by se lidé třeba tolik nehonili jen za penězi, majetkem a dokázali se více dívat kolem sebe.
Charitnímu Zařízení Emanuel v Boskovicích a Doubravici nad Svitavou může pomoci každý. A to zasláním dárcovské SMSky ve tvaru: DMS EMANUEL na číslo 87777. Cena jedné zprávy je třicet korun, Emanuel obdrží dvacet sedm korun. Získané prostředky budou využity ke zlepšení péče o potřebné.

Více: http://blansko.charita.cz/
http://www.uspvo.net/
http://www.spgs-bce.cz/
http://www.boskovice.cz/
http://mysticsmile.rajce.idnes.cz/Zijeme_pospolu._Zabavne_odpoledne_Oblastni_charity_Blansko._Doubravice_nad_Svitavou_26._kvetna_2012/
http://mysticsmile.rajce.idnes.cz/Navsteva_v_zarizeni_Emanuel_Boskovice_na_Blanensku_27._zari_2011/
248 fotek, 20.2.2007, 8 346 zobrazení | moje fotozprávy
Kdo o minulé sobotě a neděli navštívil Boskovice, zejména prostory kolem zámku, nestačil se divit. Ze všech stran voněla husí pečínka, ozýval se typický ruch starobylého jarmarku a z velkého pódia se linulo dunění hudby přerušované vřelým potleskem nebo smíchem dětí. To podle toho, kdo byl právě na jevišti. Zda hudebníci, či umělci s veselými pohádkami. A hlavně bylo všude obrovské množství lidí. Takové, že téměř nebylo k hnutí. Proč sem po oba volné dny směřovaly nekonečné davy?
Ve dnech 1. a 2. října 2011 proběhly tradiční Husí slavnosti, tentokrát již osmý ročník. Dvoudenní maratón zábavy a dobrého jídla zahájil starosta města společně s přáteli z belgického Frasnes-lez-Anvaing a polské Rawy Mazowiecke.
Poté se již program rozběhl naplno. A jaká by to byla lidová veselice bez národopisných písní a tanců. Také proto celý program otevřel folklórní soubor Velen působící při Kulturních zařízeních Boskovice. Letos oslavil úctyhodných šedesát let svého trvání. Hned po něm zaplnili hlediště improvizovaného amfiteátru v parku před zámeckým skleníkem naši nejmenší, aby shlédli pohádkové představení divadla Genus Brno s názvem Cirkus bude. Však to také cirkus byl. Děti se smály, tancovaly a o teplém slunečném dni to byl výjev jak o z Úprkových obrázků. Příznivci folku si přišli na své, když se na scéně představila skvělá boskovická kapela Prak. Začátek odpolední zábavy opět patřil dětem. Přijela za nimi dlouho očekávaná kapela Maxim Turbulenc a ti to teprve rozjeli. Z reproduktorů duněl hit za hitem a caparti se dosytnosti vyřádili. Slunce se pomalu chýlilo za lesy, stíny se prodlužovaly, tak byl čas na pomalé zklidnění a ukončení prvního dne Husích slavností. Důstojný rámec úvodního dne zajistila naše přední country a folková zpěvačka Věra Martinová s přáteli. Zahráli a zazpívali kromě zcela neznámých skladeb, jež se z rádií moc neslyší, též osvědčené hity jako třeba „Malý dům nad skálou.“ Své vystoupení zpěvačka skvěle zakončila středověkou pomalou baladou „Batalion“, jež je známá nejen z jejího repertoáru, ale též od jedinečných Spirituál kvintet či českobudějovických Minnesengrů. S posledními tóny tklivé starodávné písně se pomalu na celý areál snášel soumrak a spokojení diváci se počali rozcházet ke svým domovům. První den jich přišlo na 5200, což je absolutní rekord v osmileté historii Husích slavností.
Když se hned druhý den v neděli Slunce prodralo nad okolní lesy a hlediště se opět pomalu plnilo, moderátor ředitel KZMB PaedDr. Oldřich Kovář všechny opět přivítal a pozval na jeviště děti z folklórního souboru Borověnka, jehož zřizovatelem je Dům dětí a mládeže v Boskovicích. Připomenul, že toto těleso rozdává radost již dvacet let od svého založení. Malí tanečníci pod vedením Aleny Stloukalové, Báry Faltýnkové a Andrei Staňkové nastudovali a předvedli roztomilé pásmo tématicky zaměřené přímo na Husí slavnosti.
Potom v krátké pauze, která je nutná pro přestavbu scén a seřízení zvuku seznámil PaedDr. Oldřich Kovář s dalšími aktivitami, jež se v průběhu slavností konají na jiných místech: Jízdy na koních, Všehodílna Blanky Matuškové nabízela možnost výroby drobných dárků, skákací atrakce, ve skleníku probíhala ochutnávka pečínky, v muzeu gastrodílna a za muzeem velká soutěžní výstava chovatelů drobného zvířectva – tentokrát okresní. V neposlední řadě byla zpřístupněná i radniční věž.
V 11 hodin se hlediště opět zaplnilo dětmi, aby zhledli veselé pásmo pohádek Krejčík Honza. Umělci byli skvělí, hýřili vtipem, dobrými nápady, drobotina i s dospělými se výtečně bavili.
Po dobrém obědě, kdy mnozí neodolali husím specialitám byl čas jako stvořený pro dechovku. Představila se Boskovická kapela. Pod vedením Zdeňka Jindry zahráli muzikanti od podlahy známé „dechovkové hity“ a milovníci lidových tónů si přišli opravdu na své. Žánry se rychle střídaly, po dechovce pozval PaedDr. Oldřich Kovář do hlediště opět naše nejmenší k pokračování skvělého pásma Krejčík Honza divadla z Nymburka.
Koho nezaujal kulturní program mohl využít nedělní odpoledne k prohlídce velkolepé výstavy drobného domácího zvířectva. Však tu bylo podle slov vedoucího expozice Radka Blažka sto osmdesát králíků, sto holubů a šedesát voliér drůbeže. Zatímco dospělí obdivovali různé opeřence či ušáky v klecích, děti se zabavily jízdou na konících a to přímo v areálu výstavy. Ve vestibulu muzea se představila Střední a vyšší odborná škola Hybešova svou gastrodílnou, krásnými výtvory z melounů a na Hradní ulici si přišli na své milovníci historické i současné zemědělské techniky. Staré nádherné pečlivě naleštěné stroje z dob první republiky a těsně po válce zde udržovali v provozu pracovníci a studenti SOU André Citroëna Boskovice. Však pravidelné bafání stabilních motorů bylo slyšet již zdaleka. Současně zde vystavovali též ryse novodobá francouzská osobní vozidla, které prodávají a v rámci odborného výcviku též odborně servisují. Obří moderní traktory New Holland přistavil na obdiv nový sponzor Husích slavností Agrotechnic Moravia.
Ale blížila se šestnáctá hodina s ní i vyhlášení výsledků soutěže o nejlépe připravený kynutý houskový knedlík. Tak tedy rychle zpět na hlavní pódium u skleníku. Zde již bylo vše připraveno, na jevišti stály půvabné studentky Střední a vyšší odborné školy Hybešova, s nimi jejich ředitel Ing. Pavel Vlach, též profesionální kuchařka Lenka Svobodová. Nechyběla krajská radní JUDr. Marie Cacková a starosta Boskovic Ing. Jaroslav Dohnálek, kteří se ujali předání cen. A jak celá soutěž dopadla? Přihlásilo se pět restaurací. Třetí bronzovou příčku obsadila restaurace Sudický dvůr, stříbrná byla restaurace Záložna a konečně první místo za nejlepší knedlík získal Katolický dům. Všichni obdrželi diplom, láhev sektu a keramickou mísu na knedlíky z dílny manželů Růžkových, kteří tímto reprezentovali nedaleký Kunštát, kde se keramickému řemeslu velmi daří. Vítěz obdržel též zvláštní cenu, jíž byla živá husa. Však se také hlasitým kejháním ještě před začátkem slavnostního ceremoniálu prozradila.
A opět nastal závod s časem. Rychle se přesunout s fotografickou a televizní technikou přes davy lidí do areálu za muzeum, kde se opět vyhlašovaly výsledky. Tentokrát nešlo o knedlíky, ale i tak to mělo s jídlem cosi společného. Vrcholila soutěž mezi chovateli drobného zvířectva. A ještě se stihlo pogratulovat předsedovi základní organizace chovatelů v Boskovicích panu Jiřímu Musilovi k jeho pětasedmdesátinám. Je též nejdéle funkčně činným členem okresní organizace a všestranným chovatelem.
A jak soutěž dopadla: V kategorii králíků získala první místo ZO CSCH Boskovice s počtem bodů 1134. U drůbeže drží prvenství ZO CSCH Olešnice – 842 bodů a v holubech je též nejlepší a první místo získala ZO CSCH Olešnice - 1130 bodů.
„Chtěl bych poděkovat všem za uspořádání úspěšné výstavy. Věřím, že se zde v příštím roce u příležitosti Husích slavností opět v hojném počtu sejdeme.“ Těmito slovy uzavřel vyhlašování výsledků a tím i celou výstavu starosta Ing. Jaroslav Dohnálek. Krajská radní JUDr. Marie Cacková na sebe prozradila, že na tyhle akce chodí moc ráda. „Bohužel Vás již není mnoho, o to víc Vám děkuji a přeji mnoho dalších chovatelských úspěchů,“ zakončila své vystoupení. Úplně nakonec si vzal slovo ředitel Kulturních zařízení PaedDr. Oldřich Kovář: „Bez Vás chovatelů si nedovedu Husí slavnosti již představit. Díky Vám jsou rok od roku lepší. Ať se daří, hezký zbytek odpoledne.“
A jako na vojně, další zrychlený přesun v plné polní, tedy s foťáky, kamerami a stativy, zpět na hlavní pódium. Program letošních Husích slavností uzavírali známí zpěváci Láďa a Tereza Kerndlovi. Jenže jejich koncert už byl v plném proudu a dostat se přes masu lidí před pódium bylo zcela nemožné. Riskovat poškození drahé citlivé techniky v tlačenici jsem riskovat nechtěl, tak jsem se raději zastavil u stánku mistra kováře a pokochal se s mnoha dalšími jeho uměním. A pak jen rychle zdálky několik záběrů na film. Byl nejvyšší čas, vystoupení populární pěvecké dvojice právě končilo. K mikrofonu naposledy přistoupil ředitel Kulturních zařízení města PaedDr. Oldřich Kovář coby skvělý moderátor a mile se naposledy rozloučil: „Je dobojováno. Osmé Husí slavnosti v Boskovicích končí. Já Vám děkuji za Vaši návštěvu a přízeň, těším se, že se na některých dalších našich akcích potkáme. Přeji Vám krásný zbytek víkendu, buďte nám nakloněni. Mějte se krásně, máme Vás rádi. Nádherný večer.“
Na tomto místě se sluší ještě poděkovat všem sponzorům, kteří přispěli: Jsou to: Město Boskovice, Jihomoravský kraj, Maxprogress, Itab, Boskovické noviny, AŽD Praha, COOP Jednota, pivovar Černá Hora, SOŠ a SOU André Citroëna, SOŠ a VOŠ Hybešova, Agrotechnic Moravia, bezpečnostní služba Argus a Stavkom, spol.s r.o. Boskovice.
Více: www.boskovice.cz
99 fotek, 26.5.2012, 486 zobrazení
Městys Doubravice nad Svitavou má 1308 obyvatel, jeho průměrná nadmořská výška činí 310 metrů nad mořem. Leží v údolí řeky Svitavy asi osm kilometrů jižně od Boskovic. S dalšími devíti obcemi tvoří mikroregion Svitava. Přestože již nepatří do mikroregionu Boskovicko, má s Boskovicemi jedno důležité společné. Tím je charitní zařízení pro postižené Emanuel, jež má dvě centra. V Boskovicích je Centrum denních služeb a právě zde v Doubravici sídlí pobytová forma zařízení. Tuto sobotu se areál za římskokatolickým kostelem v Doubravici zaplnil malými i velkými na společné akci Žijeme pospolu. Nad malou slavností převzala záštitu místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková. Všechny příchozí vítala reprodukovaná hudba Hradišťanu. „Milé dámy, vážení panové, milé děti, vážení hosté,“ zahájil malou slavnost vedoucí zařízení Mgr. Ivo Krejčíř. „Rád bych Vás přivítal zde ve farním areálu Doubravice nad Svitavou, abychom se tady potkali s pracovníky Oblastní charity Blansko, rodiči postižených dětí, uživateli našich služeb a dalšími hosty. Představuji ředitelku Oblastní charity Blansko Mgr. Janu Sedlákovou, Otce Davida Ambrože – administrátora farností Doubravice a Rájec Jestřebí. Vítám též místostarostku Boskovic Ing. Jaromíru Vítkovou, která nad dnešní akcí převzala záštitu. Za městys Doubravice přišel starosta Pavel Král, zdejší základní školu zastupuje Mgr. František Opatřil, z blanenské základní školy Nad Čertovkou dorazila ředitelka Bc. Jarmila Baletková. Zdravím též dobrovolnice, rodiče a děti z klubu Ratolest při centru PRO Blansko a zástupce Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v České republice Mgr. Miroslava Šamalíka. Děkuji za spolupráci při organizaci akce Vinařství Jiří Ambrož a Pivovaru Jihlava. Posláním dnešní akce je setkání, družné popovídání, ochutnávka něčeho dobrého, soutěžní zábava pro děti. Snad nám zde bude dobře i díky pěknému počasí. O pár slov teď požádám ředitelku Oblastní charity Blansko Mgr. Janu Sedlákovou.“ „Já Vás též co nejsrdečněji vítám. Krásné počasí, usměvavé tváře, všichni si máme o čem povídat, pobavíme se, navážeme nová přátelství. Tohle všechno si slibuji od tohoto setkání. Doufám, že se vše vydaří. Hezké odpoledne.“ Pak se představily děti z klubu Ratolest s pohádkou o kuřátkách a slova se ujala místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková: „Dobré odpoledne, jsem ráda a vděčná Oblastní charitě Blansko, že Vás mohu na jedné z akcí k dvacátému výročí založení Oblastní charity pozdravit. Vážím si, co charita pro naši společnost dělá. Nebýt charity a jejich služeb, mnoho rodin by se nemohlo zapojit do normálního života společnosti. Osobně s charitou spolupracuji v Boskovicích, kde Město dalo do dlouhodobého užívání objekty k projektům Emanuel, PRO Boskovice a Betany. S těmito třemi zařízeními míváme společné akce, navzájem se podporujeme. Je třeba tato zařízení podporovat a proto se snažím v rámci různých charitativních koncertů získat i nějaké finanční prostředky. Chci Vám popřát pěkné odpoledne, dětem příjemnou zábavu. Zařídila jsem skákací hrad, tak se může drobotina vyřádit. Oblastní charitě Blansko přeji hodně zdaru do dalších let. Děkuji za pozornost.“ Vedoucí Emanuela Mgr. Ivo Krejčíř uvedl další program: „Nyní vystoupí děti ze základní školy Nad Čertovkou z Blanska s půvabnou scénkou Jak šel bubínek do světa.“ Poté se již děti rozprchly po soutěžních disciplínách nebo se mohly podívat na ovečky, či využít výtvarné dílny charitního zařízení Pěkná modrá. K občerstvení byly klobásky, víno, limitovaná série piva Jihlavské dvacítky a pro nejmenší nealkoholické nápoje. V 16 hodin se zájemci soustředili před budovou Emanuela, kde začala komentovaná prohlídka zařízení: „Já Vás tady vítám, jsem ráda, za tak velký zájem,“ začala s výkladem sociální pracovnice Mgr. Pavlína Dvořáková. „Poskytujeme dvě služby. Jedná se o sociální rehabilitaci ambulantní a pobytovou. Uživatelé jsou od 16 do 54 let věku se středně těžkým, těžkým a kombinovaným mentálním postižením. Tady se nacházíme ve společenské místnosti s kuchyňským koutem. Uživatelé jsou dopoledne v Boskovicích a sem přicházejí ve 14 hodin. V sedm ráno zase jedou do Boskovic. Zde v kuchyňce si chystají svačiny, večeře a snídaně. Vychováváme naše uživatele k samostatnosti v oblasti hygieny, stravy, uklízejí si pokoje, chystají si oblečení. Jsme zde v přírodě, kde odpoledne láká k vycházkám. V Doubravici je kino a možnost dalšího kulturního vyžití. Snažíme se, aby uživatelé byli ve spojení s okolím. Zařízení je bezbariérové, ke komunikaci se nám osvědčily piktogramy na dveřích, používáme nejvíce zelenou a červenou barvu. Zde máme kapacitu devět uživatelů, kapacita je momentálně naplněná. Fungujeme od pondělí do pátku, na víkend si pro uživatele přijedou rodiny v pátek odpoledne do Boskovic nebo je rozvezeme sami vlastním vozidlem. V sociální rehabilitaci poskytujeme čtyři činnosti. Péče o vlastní osobu, nácvik soběstačnosti, výchovné a vzdělávací činnosti, pomáháme v rozvoji zájmů, vyřizováním sociální dokumentace a začleňujeme uživatele do běžné společnosti. Nejvíce služeb poskytujeme dopoledne v Boskovicích. A teď se podíváme do pokojů a na sociální zařízení.“ K tomu doplnil vedoucí zařízení Mgr. Ivo Krejčíř: „Nalevo v chodbě jsou jednolůžkové a dvoulůžkové pokoje, vpravo pak sociální zařízení. Můžete se všude podívat. Práce je to náročná, odměnou je nám úžasná zpětná vazba od klientů a vidíme, že to má smysl. Finanční náročnost je individuální dle spotřebovaných minut přímé péče. Pevné sazby jsou za ubytování, úklid, stravné.“ Poté jsme pomalu prošli chodbou, nahlédli do všech místností. Mohu konstatovat, že klienti zde žijí v opravdu krásných podmínkách. Po stěnách plno obrázků, k dispozici je televize, rozhlas, přehrávače filmů a hudby. Jakmile první kolo návštěvníků odešlo, byla chvíle klidu. „Dnešní akce Žijeme pospolu má stejný název jako dobrovolná SMS sbírka,“ rozhovořil se v osiřelé společenské místnosti vedoucí Emanuela Mgr. Ivo Krejčíř. „Jedná se o první setkání tohoto druhu a teprve zjišťujeme, jaké možnosti nám rekonstruovaný farní areál dává. Za dva roky jsme vybudovali travnaté hřiště, zrekonstruovali vinný sklípek, zatravnili jsme plochy, opravili zídky, ploty a vstupní vrata. Stany v dolní části pozemku slouží k letním táborům azylových domů. Dnešní akce byla připravená především pro rodiče s dětmi, nachystali jsme soutěžní disciplíny za pamlsky a drobné dárky. Ve vinném sklípku poběží řízená degustace, je zde bohaté občerstvení, děti vyzkouší své tvůrčí schopnosti ve výtvarné dílně.“ Já jsem pak navštívil na faře výtvarnou dílnu Pěkná modrá. Tohle charitní zařízení slouží lidem s duševními poruchami, lehce zdravotně postiženým a seniorům. Na prostranství mezitím dorazili kluci z Brna se skákacím hradem KDU ČSL, na což děti čekaly snad nejvíce. Tak ještě pár snímků výskající drobotiny zde a rychle do sklípku, kde byla řízená degustace Vinařství Jiří Ambrož již v plném proudu. Sestoupil jsem po schůdcích do krásné podzemní prostory, kterou ozařovalo umělé světlo zářivek a jen úzký pruh denního světla od vchodu. Do toho zněl hlas Jiřího Ambrože mladšího, vinaře z Lužic u Hodonína: „Při pití vína držte sklenici zásadně za stopku. U bílých a růžových vín si neušpiníte sklo a můžete vychutnat též čistotu a jiskru nápoje. Červené lze držet za sklenici, v ruce se mírně ohřeje a uvolní aromatické látky. U vzhledu se hodnotí barva, čirost a viskozita. Je-li nahnědlé, značí to jeho oxidaci a nemá se pít. Ve víně nesmí být zákaly, mohou být jen krystaly vinného kamene. Vůně musí být příjemná, u bílého ovocná, bylinná. U červených živočišná. Často to bývá vůně koňského potu. Je-li víno špatné, má aroma octa, či acetonu. Svatovavřinecké růžové se lisuje hned po sklizni, uvolní se jen málo barviv. Klarety jsou skoro bílá vína, kdy se hrozny nemelou a jen lisují. U degustace je dobré stát,“ zašpásoval Jiří Ambrož. „Člověk zná svůj aktuální stav. V sedě je to zrádné. Na degustace je nejvhodnější prostředí sklepa a dopolední čas, kdy jsou chuťové buňky nejcitlivější. Mešní víno nesmí být doslazené. Židovská košér vína nesmí dělat nikdo nežidovské víry nebo na práci dohlíží technolog z židovské obce. Frankovka je tradiční víno, pěstuje se přes čtyři sta let. Dle směrnic EU se dnes může doslazovat jen o dva stupně.“ O víně jsme se dozvěděli ještě mnoho zajímavé, což se do tohoto příspěvku nevejde. Na závěr vystoupil ještě Jiří Ambrož starší: „Tento sklep je starý asi 300 let. Opravovat jsme jej začali vloni v září. Část je původní, zem byla hliněná, sloužil jako sklad brambor. Schody jsou též původní, klenba nad nimi byla propadlá, dveře a sloupky jsou nové. Protože sem zatékalo, odstranili jsme vrchních 60 cm půdy a položili fólii. Na ni zpět hlínu a naseli jsme trávu. Na opravách jsme strávili asi rok. Zařízení bude sloužit jen pro společenské akce charity.“ Příjemně strávené odpoledne pomalu končilo, rodičů a dětí pomalu ubývalo. Skákací hrad už sbalili též. Ještě pár snímků vinného sklepa zvenku a pak mě již čekala jen cesta na kole do Boskovic.
Více: http://blansko.charita.cz/
71 fotek, léto 2009, 829 zobrazení
Letni cestovani aneb abychom to vsechno nezapomenuly:)

konecne tedy alepon par radku po vzoru zkusenych jedincu a jedinkyn, nez to vsechno zapomeneme, ze ano? a se zapominanim rozhodne trable nemame, takze uz zadne dalsi ostudne odkladani a vydejme se na cestu...hi hi, po trech ci vice tydnech co jsme tu?:))

Tedy cesta neboli kapitola prvni

...no, vlastne nic moc zvlastniho, vsechno v pohode, tentokrate trosicku jina trasicka, nez obvykle, ale rozhodne stala za to...i kdyz jsem si ji musela trosicku uminene vydupat, ale kdyz jsem se na to tak tesila, tak jsem si to zkratka nenechala vzit...njn, mami promin:)

ano, ano, jak uz napovidam, tentokrat jsem vyuzila toho, ze se sem mamina chystala taky a do radne preplneneho auta...to vite, ja kdyz balim, tak vzdycky pro vsechny pripady a co kdyby nahodou, takze jedna taska, neni nikdy jedna taska, ale mega tastice a jeste milion sto padesat tri tisic tasek k tomu, navic jsem jeste vezla na vraceni prepravni box od bernardyna, radne vydesinfikovany a vysaveny u dasi a esiii na zahradce…dekujeme;), dale sedacku na kolo, jidelni zasoby na tri stoleti, houpacku pour emile, million bot, odpadku, piti, plenky, dalsi plenky, cyklosedacku, ale to je asi ta stejna, jako sedacka na kolo, jestli uz jsem to psala, deky a ja nevim co jeste…no vlastne navrh jeste tedy mamincin kufeeerek a mamka samotna…ale klido by se tam jeste neco veslo;)

no, pote co se za nami mamina dobrodruzne dokodrcala a mi si s dasou jeste na osvezeni zadovadely u nich v bazenku, dorovnaly jsme auto az po strechu a vydaly se na nocni babskou jizdu:) trasa tedy byla vicemene jasna, trada na strazny, hned za hranicemi objizdka, takze cesta zacala slibne, nicmene aspon jsme se podivaly na sumavske vrcholky z nemecke strany a pak prijely do osvetleneho Passau asi s hodinkovym zpozdenim, nicmene o to byl rozzarenejsi a pak uz jen noc a pohodova dalnice( A3/E56 na Deggendorf a pak A92/E53 na Mnichov a dal). Jeste jsem si objela Mnichov…mmch, drncajici panelova dalnice a ukazatele na Dachau rozhodne moc na ceste nepovzbuzuji a obcas mi presel neprijemny mraz po zadech…a pak hezky sjet na A96/E54 smer Memmingen, Bregenz a predala jsem volant mamine;)

no, rozjezd byl trochu hrbolaty, ale ona si s tim poradi a tak vesele chrupat, at si pak muzu ve Suisse uzit vysokohorske zatacky:) vzbudila jsem se kousek pred rakouskem, mamina to bravurne odjela a pak jsem ji hezky nanavigovala do svycar smer na chur, pred nimz jsme se opet, po jeste chvili chrap, v rizeni vystridaly...mmch, v mistech kde uz zacinaji hory a neb jsem byla jeste chvili rozespala a vsude cernocerna noc, najednou naproti nam na nebi svetylka…takovy barevny oranzovy, zluty, modry, cerveny, vselijaky hrozne moc a ja jen…to je dobry:) nejdriv jsem si myslela, ze to jsou nejaky mimozemstansky obrazce, pak jsem si rikala, ze to asi bude nejaka megasportovni osvetlena hala sjezdovka, jako jsem videla jednou kdysi kdesi v nemecku, no a pak me mamina docela uzemnila, kdyz ledove bez jakehokoli nadseni pronesla jen…no dyt jsme v horach, ne?

takze uz jsme byly v horach, jupi, jupi…to mi nejak nedoslo! Tak jsem se plaaacla do cela, rekla no jooo!, zasmala se potutelne pod vousy a k no jooo dodala….jeee, vzdyt to jsou vesnicky :) pak jsme se hezky protahly, nadychaly cerstveho a sveziho horskeho dalnicniho vzduchu a ja se opet trosicku napjate chopila volantu, pac nas cekala paradni cesticka:) no, jen jsem sjela z dalnice a zacala stoupat do prvniho kopce, tak jsem si trochu nadala, neb pri poslednim stridani strazi jsem mela na pumpe natankovat a nejak jsem tomu neucinila, tak jsem si jen rikala, ze jsem zvedava, jak to vyjde, ale ono by to jiste nejak vyslo;) nejak tesne pote, co jsme odbocily na Flims jsme narazily jeste na jednu cerpaci stanici, doplnily provizorni zasoby paliva a vydaly se dale, vyse do hor.

Stale byla tma tmouci, takze videt nebylo nic, ale na te uzke klikate silnici byly srazy nahoru i dolu vice nez tusitelne a vysokohorske masivy budily tajuplny respekt i bez toho, aniz by se odhalily z nocniho zavoje. A stale to bylo nahoru dolu, doleva doprava, dva, tri, dva, tri, nekdy i jedna a ctyri, ale to jen zridka…myslim, ze autiko si to taky uzivalo.

No, pak mam malinkato zmatek v itinerari, neb mam takovy pocit, ze do Musteru jsme prijely jeste zasera, tzn. tesne nez se zacalo rozednivat a ze prvni pass, Oberalppass, jsme prekonavaly jen s rozednivajici se oblouhou…coz byla tedy parada, ponevadz hory uz vlastne byly videt a ten nejkrasnejsi usek cesty pred nami, se nam mel vyjevit v paprscich rozespale vychazejiciho slunicka…jenomze, jeste pred Disentis Musterem je vesnicka Sumvitg, kterazto mam pocit, ze jsem si rikala, ze zni norsky a ze si ji musim zapamatovat, pac jsme se tam zastavovaly a any tam vyrobila opravdu velmi kvalitni vyrobek, ale nejak se mi tato idée propleta jeste s dalsi zastavkou, ktera byla jiz za svetla, po prekonani vsech passu a nekdy okolo hodne pred sedmou, kdy jsme zastavily pred vonavou pekarnickou…aha, bychom se vystridaly za volantem, takze zmatek pryc…

…any se v podstate probudila po celonocni jizde az v tom vikingskem Sumvitgu, coz bylo jeste za relativni tmy tmouci a docela i ziminy…vyrobila krasnyho bobka, vysala ze me miii a vesele chrupala dal. Noc byla stale nocovata, i kdyz ne uplne tak cerna. pak nasledoval jiz zmineny Disentis Muster, Tavetsch, Oberalppass, ten jeste tedy vicemene nocni, pak sjezd do Andermatt…moc pekna vesnicko mestecka s drevenymi zdobenymi domecky, cela rozkvetla a barevne vyvlajeckovana a tise spici, no a pote tradaaa na Realp a vzhuru na Furkapass…

…rozvinula se diskuse na tema zvolene trasy, ze ktere jiz nebylo moc cesty zpet, natoz uniku, nez vzhuru nahoru dolu kupredu, tvrdosijne jsem si stala za tim, ze je to v podstate stejne, jako po dalnici, jen pomalejsi , ale mnohonasobne kratsi, na rizeni sice mene pohodlne, ale spotreba byla nizsi, nez kdyz to ficim po dalnici, a jak moc je co zatizene jinaaac, to posoudit nedovedu, takze proto poznamenavam, bych se mohla zeptati osoby prislusne odbornosti a pro priste byt o neco moudrejsi a pripadne mene tvrdosijnejsi;)

Tedy jak uz jsem zminila, Andermatt byl uz v takovem nocnim seru a cim vice jsme stoupaly, tim vice paprsku simralo nocni oblohu na upatich hor, by se probudila do noveho dne…obcas na nas ze zatacky vykoukla rohata krava, zacinkala zvoncem, my na ni zabucely a na jednicku stoupaly dal:)) jupi, jupi, byl videt snih a me se v hrudi rozleval hrejivy pocit, ze jsem se o ten krasny zazitek nenechala pripravit, protoze tohle je opravdu jedna z nejkrasnejsich cesticek!

Furkapass je nekde v 2431 m.n.m., tedy docela vysoko a okolo vas vsechny ty vysoke a silne hory jako na dlani… pak uz pekne a v pohodicce cik cak (nebo zik tzak?) doluuu, do udoli, do Valais…musim rict, ze kdyz jsme sjizdely do Gletsch a naproti mely obdobne sestupujici cestu z Grimselpass, tak jsem si vzpomnela na Troli cestu v Norsku, velikou a uchvacujici atrakci teto severske zeme…v podstate to vypadalo uplne stejne, akorat to tu bylo nejmene jednou tak dlouhe a desetkrat tak klikatejsi a nebylo to tu vubec zadnou vyjimecnou raritou. Co ale podobne zaujima, je zeleznicni trat, prekonavajici tyto horske masivy a naprosto neuveritelnym zpusobem se klikatici temer stejne, jako silnice…uprimne nevim, co pak budi vetsi respekt, jestli stoupani nahoru, ci spaaad dolu, rozhodne ale chapeau!, pac to se take jen tak nekde nevidi.

Z Gletsch se uz pak jede v podstate po rovince napric Haut Valais, kde se rozpinaji zelene pastviny a nad nimi nejdriv krasny smrkovy les v kopci a pak uz zase jen skalnaty horsky masiv hrajici vsemi odstiny sedi a pocukrovany snehovou spickou…okolo pred sednou jsme se s maminou vystridaly v rizeni, ja si jeste na chvi li zdrimla a mam dojela jeste pred dalnici…tam jsme se opet prohodily a prijezd k dominante Valais byl na mne…zase na nas vykoukly ty dva vele velbloudi hrby s Tourbillon a Valere a uz jsme to sjizdely do ulic Sionu, kde jsem mamku vysadila a padila rychle na snidani do St Germain…samozrejme ze jsme jeste s any daly protahujici se prochazecku, nez si mamka vyneslea kufr a prisla nas mlasknout, nocnik no a ted se podrzte, pac kdyz jsme davaly plinu, tak co oci nevidi, normalne se nam za cestu vyklubaly dva uplne novy zuby :) takze uz mame i obe jednicky nahooore…a ja co to porad vrze a to any zkousela prorezat rezaky:)

Nu, takze jsme v poradku dojely, cesta nam trvala rekneme standartnich deset hodin a jsem moc rada, ze jsme to zvladly tudy tudyma:) dekujeme spolucestujicim a spoluridicim, vita nas slunecne tropicke pocasi a prejeme krasny a nicim neruseny pobyt;)

Kapitola druha

Inu a jak to bylo po prijezdu? No to vite, nejdrive takovata aklimatizace po cestovani, takze pohodicka na zahradce, opalovani a nicnedelani, ktere zahrnuje spani a jedeni se vsemi viditelnymi nasledky (stav po dvou tydnech je asi +5kg a rudy rak v porovnani bledule). Nastesti upllne necinne nicnedelani moc dlouho nevydrzelo, takze po prijemne prochazce, kdy jsme se opet ocitly v privetive naruci saviese-skych hladive zelenych vinic, mezi vrcholky milovanych hor a nasledne v ulickach malebne malovanych drevenych domecku, rozzarenych nejruznejsimi barvami kvetouciho kviti, jsme zacaly planovat, co vse mame stihnout omrknout;)

Mrk prvni…Val d’Anniviers

Byt je sezona sklizne a zavarovani v plnem proudu, diky neunave hrejicimu slunicku se toho pres den na zahradce ni nad kastroooly v kuchyni mnoho vydrzet neda, tudiz veskere zahrivaci prace jako sber nejruznejsich mnam plodu od rybizu, pres maliny po vsechny ostatni bobule, a jejich nasledne zpracovavani, jsou odsunuty spise do podvecernich svezich hodin, tudiz huraaa vyse do hor, kde je o par stupinku chladneji.

A tak jsme se vydaly do stareho, dobreho Val d’Anni…no nejak cim dal tim vic neverim tomu, ze jsem tohle vse kdysi jezdivala na kole:)) V Missionu to nevypadalo o mnoho svezeji a tak pote, co jsme se rozrochnily v klasicke drevene grange, prebudovanou na ututlny horsky chalet, vydaly jsme se o par metro nadmorske vysky vyse:) proklickovaly jsme podel jedne steny horskeho udoli az k Zinalu a ousek za nim zastavily na nenarocnou prochazecku podel potucku v pastvinach smerujicich ke konci udoli. Bublajici potucek, vysoko k nebi se tycici horske vrcholky, sem tam schovane pod snehovou cepici, kvetouci vonave louky, hrajici zvony slavnych cernych, rohatych kraloven, obcas fssst svist-martmotte a hladive paprsky rozzareneho slunicka, ohromovali vsechny nase smysly.

Any sice bimbajici kravske zvonce ukolebavaly, lec kdyz jsme presly pres potucek, usoudila, ze si je uzije i za stavu bdeleho a tak to bylo same buuu a hu a sranda nejvetsi, i kdyz kravy na kocar koukaly mozna jeste o neco vyvoraneji, nez rozespala anulka na ne:) any kravickam a pipi pekne zamavala a pospichaly jsme zpet k Tzoucdana, na kaficko-kakaicko, na svacinku a bobek. Jenomze…

…posledni jmenovana zalezitost se povedla opravdu na jednicku, s tim uz anezka opravdu problemy nema, a kdyz se kolem nas sebehly kuzlata a slepice, malem jsem any ani nenandala ksandy a uz bezela I za ostatni po restauraci pobihajici haveti…ovecce udelala nyny a berany duc, kacenam papa, konickum a osliku ha no a kdyz to vsechno obesla a ja peclive nakrajela mnaminu, bych ji nakrmila, v nestrezenem okamziku mi jednou sousto z ruky vyzobla slepice, misto any…no ja jsem se teda lekla, pac se priplizila tise a nenapadne jak vinettou ze zapadu, ale any z toho mela dalsi priiima zazitek.

Nad udolim se zacla stahovat mracna a vitr se jal pofukovat mene prijemne a tak jsme se pomalu vydaly zpet do missionu, radne se tam dosvacit, pac jedna broskvicka je svacinou vice nez nedostatecnou;) po dosyceni se jala any objevovat vsechny patra a zakouti chaticky, az se priblizila hodina vecere a aspon jednu raclette jsme si nemohly nechat ujit;) any dostala obligatni vecerni kasi, po chvilce zapaseni jsme vycouvaly(no vlastne -i:()na hlavni a pak uz si to klikatily hezky dolu z kopce a domuuu.

Inu, tolik ve strucnosti nektere zazitky z protejsiho udoli a zase priste dalsii odjinud;)

Mrk dalsi a dalsi

A odkud bychom na vas mohly mrknout ted? No tak predevsim v ramci rekreace ze zahradky, kde se valime, honime, oskubavame rybiz, maliny a jine dobrotky, ze kterych se pak vyrabi moc mnam marmeladky;) zkratka pohodicka:)

Ale to by zase uplne jen takhle neslo, tudiz jsem si tfuj do dlani a jdu si hrat na montera mechanika;) hezky jsem vystrachala zpod ruzneho haraburdi stare dobre kolo, z kufru konecne vyprostila sedacku a imbusak a slo se na to. Na druhy pokus se podarilo sedacku bezpecne ukotvit. Lec stav pneumatic byl vice nez zalostny, tudiz zase supky dupky do garaze, vystrachat pumpicku a pak druhou, pac kazdy kolo ma jiny dofukovaci system, no byl to zazitek, any si to taky uzila, cerne od mazu jsme byly snad od hlavy az k pate, ale nakonec se to vse podarilo…

…byla jsem na sebe opravdu pysna, tadyty technicky rukodelne prace, to mi vzdycky vstava hrebinek na hlave, kdyz uspesne dojdu ke kyzenemu cili;) no a pak hezky trada na prvni zkusebni cyklo okruh…no tradaaa! Na kole jsem nejela ani nepamatuju, s any v zavesu nikda, takze rozjezd byl velmi velmi opatrny a malinko vravoravy, nicmene jak jsme se rozjely, uz to jelo jako po masle a byla to parada. Zvyknout si musela i any, to totiz neni jako v kocarku, ze by si mohla vykukovat, poskakovat a vyklanet jak chce. Ale je to holka sikovna, takze za chvili uz umela klopit zatacky lip, jak motorkari na markete;)

Vyfunela jsem montee de zambotte, nevim, jestli jsem se vic zalykala hanbou, jak mi to neslo nebo nedostatkem objemu plicnich alveoluuu, a hezky pomalinku sjela rovinku k centru granois…tam jsme pak sjely smer chateau de la soie…kam jinam by mely vest nase prvni cyklokroky, nez na zamek, byt je to zricenina hradu:)… a kdyz si to tak jedeme po rovince, najedno mi neco tlaci do zad…ze by any delala berany, berany duc?:o no, ku hradu to bylo uz jen par metro, tak posledni sjezd, any se mi pekne oprela do zad a kdyz jsme zastavily, co oci nevidi, any mi normalne na kole zachrapla:) asi ji taky zdolal ten vyslap! Takze hezky siesticku, mama si taky odfuni a pak budeme pokracovat ;)

Jo jinak dnes ma ma frangine narozeninky, v sobotu bude oslava, dixieme edition, jupi, jupi, to zas bude legrajda:) a mnam grillade a gateau aux framboise:P jo a any vylezl dalsi zub…dvojka v pravo nahore a ta vlevo se tam taky rysuje…vypada to, ze any bude mit nahore ctyri a dole jeden a bude to moc krasne asymetricke:)

Navrat z hradu jsme zvladly, jeden kopec jsem ted vytlacila pesky, pac byl zkratka moc raide a nechtela jsem delat nejaky salta po zadu, na to vybaveny nejsme, dokonce jsme zvladly pipi na zricenine a to bez nocniku, jen hezky do krovicka, any je proste nejvetsi sikulka, po me asi moc ne, pac me pri tom trosilinku pocurala, jeste ten uchop budu muset vychytat :) no a od ted kazdy den alespon jedna mala okruzni jizda, abychom se udrzely ve forme…trasy pravidelne stridame, podle casu a fyzicke kondice, tak nekdy je to na hrad, nekdy do granois na hriste, nekdy k migru na hriste a podle sil jen rovnou tam nebo po okruhu vinicemi a snad brzy prijde nejaky dobrodruznejsi vylet, ale to chce nejdriv radny trenink ;)

Sobotni oslava se vydarila, byla to opravdu parada, jako vzdy hrozilo zamracene pocasi, ale jako vzdy se nastesti vyjasnilo a grilovani na zahradce se mohlo rozjet v plnem proudu…jednim z nejvetsich zazitku bylo grilovani kukurice, kdy marie-christine temer hodinu tvrdila, ze jeste neni hotova a po hodine se vrchni grilovac dovedel, ze kukurice byla odpoledne uvarena, takze mort de rire, ca on se rappelera meme a la 40e edition que le mais était déj? bien cuit…enfin, jak malo staci k detske radosti ;)

Byt se oslava nijak zvlast neprehanela, rano se radne dospavalo a v ramci odpocinkoveho dne jsme sjeli s laure a devis chvilinku se povalet aux iles…jj, paradicka, zase ten krasne zeleny travnicek, tyrkysova vodicka, sumici topoly a jejich mihotajici se stiny, hory stale uchvatne ohromujici a okouzlujici, zkratka idylka :)

V pondeli jsme se rozhodly pro hromadnou damskou horskou vychazku, takze po obidku trada na sanetch. No trada, znate to nase vypravovani! kdyz jsme konecne vystoupaly k barrage du sanetch, jeste pred tour okolo lac si any vyzadala trun…no byla to vazne parada, videt ji trunit v 2050 m.n.m. any usla radny kus a vypada to, ze z ni bude spravna horalka;) no jeste aby se ji to nelibilo, krasna vodicka, prima kameny, po nichz se da pradne splhat a skakat z nich na mamu, za temi nejvetsimi balvany stale jeste zbytky snehu, vonave louky posete vsemi barvami hrajicimi kytiii, obcas i uchvacujici modr horcu, a nad tim vsim ti vysoci stari velikani…tu ostra spicka se snehovou cepici a pod ni kamenita lavinova skluzavka, tu zaoblena, svrastela pohori pripominajici kuzi tlustokozcu, ale slon ci hroch tak milion sto padesat tri tisickrat zvetseny, na obzoru do dali se rozpinajici ledovec…

J’en suis tjrs d’ autant stupefier et emerveiller…asi nikdy me neprestane tadyta krasa brat dech ;) po prochazce okolo jezera jsme vysplhaly jeste k lanovce, bychom se koukly na moleson a k horam ostatnich kantonu a pak k blaznivemu jean maurice na cokoladicku ;) any to tam vse radne prozkoumal, jelikoz je to tam jak ve sbernem muuuzeu, tak rozhodne mela co objevovat a pak pomaloucku zpatky. Po ceste jsme se jeste zastavily u source de la sarine, ta pak proudi az do canton de fribourg, kde je mj. zasobarnou pitne vody. No a pak jeste v horske syrarne, bychom nazasobily qq fromage de l’alpage…un vrai delice ;)

A tak tu ubihaji nase prvni letni dny…krasne, klidne, vonave, slunecne, radostne, hrejive…jako v pohadce :)
77 fotek, srpen 2011 až březen 2012, 2 206 zobrazení | děti, ostatní, umělecké, zábava
138 fotek, listopad 2004 až duben 2007, 211 zobrazení
Obrázky jsem různě postahovala, takže nehledám chyby v tom, že si je dáte k sobě, páč je má každý...
185 fotek, duben 2006 až červenec 2012, 114 zobrazení
Stahuj... =) =) =)
15 fotek, říjen 2012 až květen 2015, 54 zobrazení
18 fotek, leden 2011 až září 2016, 308 zobrazení
18 fotek, říjen 2011, 70 zobrazení
174 fotek, květen 2003 až říjen 2007, 233 zobrazení
6 fotek, 2.9.2006, 29 zobrazení
79 fotek, červenec 2002 až červenec 2008, 1 013 zobrazení | ostatní
35 fotek, srpen 2016 až srpen 2018, 18 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron