Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 21 066 výsledků (0,0384 sekund)


reklama

4 fotky, 49 zobrazení
74 fotek, 14.1.2013, 79 zobrazení
Básnířka, prozaička PhDr. Lydie Romanská uvedla svoji novou sbírku veršů Postel v rohu zahrady v Radio Clubu ČRo 27.11.2013 za účasti mnoha elitních přátel nejen poezie a prózy.

Pořadem provázela Dagmar Misařová

Host pořadu :Mudr Radim Uzel

Hudební produkce : Stony a spol.

Foto: Hana Papežová

Karikatury : Václav Šípoš

 
Lydie Romanská
(nar. 13. 9. 1943 v Polance n/O)
 
 
Do literatury vstoupila básněmi v almanachu JSŠ v Porubě v r. 1960. Zároveň se stala členkou literární skupiny Autoři v povijanu. Publikovala v Červeném květu, v ostravském denním tisku, v ostravských, později i v celostátních kulturních měsíčnících a týdenících, v almanaších a sbornících.
V 60. letech studovala na Lidové konzervatoři v Ostravě a zároveň na Pedagogickém institutu, r. 2005 obhájila na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity v Ostravě rigorózní práci z muzikologie (PhDr.).
Třicet let (1962-1992) vyučovala na základních školách češtině a hudební výchově, dalších dvanáct let byla ředitelkou základní umělecké školy (1992 - 2004). Po celou dobu učitelské praxe byla sbormistryní pěveckých sborů, organizátorkou a moderátorkou  koncertů.  V r. 1987 se provdala za hudebního skladatele Dobroslava Lidmilu (1926-2006). Poskytla četné své verše pro jeho vokální sborové skladby, napsala libreta k jeho třem hudebně-dramatickým dílům pro děti a mládež.
Vždy bezpartijní, jako básnířka a spisovatelka je organizována od r. 1990 v Obci spisovatelů. Pracuje v radě ostravského střediska OS, v místě bydliště pořádá literární  besedy, čtení a uvádí literární pořady s hosty z řad spisovatelů (B. Kubešová, E. Kotarbová, H. Lisická, P. Musílek, B. Pavlok, K. Vysloužil a další.)
Vydala jedenáct knížek veršů, výbor z díla Desátek (Host Brno 2003), knižně vyšla její rigorózní muzikologická práce Dobroslav Lidmila hudební skladatel, sbormistr, pedagog (Repronis Ostrava 2006). Zatím poslední knížkou veršů je Goghova postel (Montanex s r.o. Ostrava 2006). Stejné vydavatelství právě realizuje její  knížku čtyř příběhových próz Ticho pro klarinet s podtitulem Příběhy poznamenané Ostravou, oceněnou 3. místem v literární soutěži Ostrava městov pohybu 2006. Kniha bude uvedena 15. 5. 2007.

V roce 2006 začala psát povídky, stala se finalistkou literární soutěže Povídka roku 2006, kterou organizují Literární noviny.

Osm let vedla semináře tvůrčího psaní na Slezské univerzitě v Opavě (1998- 2006). Resumé ze svého působení přednesla na mezinárodní konferenci pořádané FF MU v Brně; přednáška byla  uveřejněna ve sborníku Tvůrčí psaní - klíčová kompetence na vysoké škole (pro FF MU vydal Doplněk Brno 2005).

Pro těžkou nemoc manžela opustila v r. 2004 zaměstnání a ukončila ze stejného důvodu veškeré umělecké i vědecké aktivity mimo dům.

31. 12. 2006 ovdověla a postupně se vrátila ke svému zaměstnání v hudebním školství. V červnu 2007 byla zvolena do čela ostravského střediska Obce spisovatelů a zároveň se stala členkou Rady OS v Praze.V těchto funkcích je aktivní dodnes. V roce 2011 se stala členkou českého centra mezinárodního Pen klubu.
Roku 2008 vydala sbírku veršů Svlékání z růže, v níž rezonují tragické prožitky posledního životního období a jejíž báseň Postupně vyletělo pět malýchsýkorek byla vybrána do sborníku Nejlepší české básně (Šiktanc, Piorecký: Host 2009).

O dva roky později jí vyšla kniha veršů Aniž tvůj že jsem (Montanex 2010) k poctě 200. výročí narození K. H. Máchy.
Po celou dobu se věnovala psaní povídek.Ty shrnula do knihy Boží expo (Sursum 2012), kterou představila v  témže roce na knižních veletrzích v Praze, Ostravě i Havlíčkově Brodě.
V červnu 2012 ukončila svou činnost ve funkci ředitelky Základní umělecké školy Dobroslava Lidmily v Ostravě-Svinově. K 50. výročí působení ve školství byla ke Dni učitelů 2012 vyznamenána v rámci Moravskoslezského kraje. Dosud je činná jako sbormistryně pěveckých sborů, nositelka Ceny prof. Jana Šoupala. Je nadále odpovědnou redaktorkou občasníku ostravského střediska OS Průhledy, porotkyní celostátní soutěže mladých prozaiků Hlavnice A. C. Nora a dalších literárních soutěží.
V současné době autorka dokončuje novou knížku veršů a zároveň prózu románové formy.

Původní knížky veršů
1975 (Profil Ostrava) Poéma Ostrava
1982 (Profil Ostrava) Půl hodiny po lásce
1985 (Profil Ostrava) Dopolední poetika
1989 (Profil Ostrava) Poločas
1991 (Chagall Ostrava) Tanec o francouzské holi
1993 (Optys Opava) Poušť před rozbřeskem
1998 (Arca JiMfa Třebíč) Nedomykavost času
1999 (ChKO Poodří Ostrava) Odrou křestná
1999 (Repronis Ostrava) Čtrnáct zastavení
2002 (Host Brno) Den latimerie
2006 (Montanex s.r.o. Ostrava) Goghova postel
2008 (Montanex s.r.o. Ostrava) Svlékání z růže
2010 (Montanex s.r.o. Ostrava)  Aniž tvůj že jsem (sbírka milostných veršů inspirovaná  200. výr. nar. K. H. Máchy)

Výbor, muzikologie
2003 (Host Brno) Desátek - výbor z publikované poezie
2006 (Repronis Ostrava) Dobroslav Lidmila hudební skladatel, sbormistr, pedagog
.
Povídky
2006 (vydaly Literární noviny) Snídaně - (Finalistka soutěže Povídka roku 2006, kterou vyhlašují Literární noviny; je součástí knižní publikace Povídka roku.)
2007 (nakladatelství Montanex) Ticho pro klarinet (Příběhy poznamenané Ostravou), oceněno 3. místem v soutěži Ostrava-město v pohybu 2006
2012 (Sursum ) Boží expo

Výňatek z tvorby L.Romanské.
119 fotek, květen 2013 až červen 2014, 176 zobrazení
Beseda s Neobyčejnou ženou Lydii Romanskou - Lidmilovou s Petrem Bohušem proběhla 3.6.214 v Galerii G v CHS Gabriel Čujkovova 40a, Ostrava - Zábřeh.

PhDr. Lydie Romanská – Lidmilová

Lydie Romanská (nar. 13. září 1943 v Polance nad Odrou) je česká básnířka, prozaička a sbormistryně; členka Obce spisovatelů (1990); předsedkyně ostravského střediska Obce spisovatelů (1997 dosud); členka Rady Obce spisovatelů v Praze (1997 dosud) a členka Českého centra Mezinárodního PEN klubu (2011).

Život

Vystudovala učitelství a obor hudební výchova na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity (1963-1968), kde také obhájila rigorózní práci z hudební teorie (PhDr., 2005). Vyučovala na ostravských základních školách (1962 -1992). Roku 1987 se provdala za hudebního skladatele Dobroslava Lidmilu (1926 – 2006) a poskytla mnohé své verše jako texty k jeho vokálním skladbám: kantátám, malým dětským operám, cyklům písní pro děti aj. V letech 1992 až 2012 byla ředitelkou Základní umělecké školy Dobroslava Lidmily v Ostravě-Svinově. Jako sbormistryně a dirigentka vedla řadu sborových těles, organizovala koncerty vokální hudby, s dětským pěveckým sborem Cantabo Svinov CZ koncertovala spolu s manželem téměř ve všech zemích střední Evropy. Dosud (od r. 1976) vede Ženský komorní sbor Dobroslava Lidmily Svinov. V místě bydliště pořádala literární besedy a autorská čtení. Jejími hosty byli spisovatelé Blanka Kubešová, Eva Kotarbová, Helena Lisická, Petr Musílek, Oldřich Šuleř, Bohumil Pavlok, Karel Vysloužil, Karla Erbová a další. S básníky Vladimírem Křivánkem a Zeno Kaprálem účinkovala v literárním pořadu hudebního festivalu Janáčkův máj (2010). V letech 1998 - 2009 vedla kurzy tvůrčího psaní na Slezské univerzitě v Opavě; je členkou několika literárních porot, dlouholetou předsedkyní a nyní členkou redakční rady časopisu Obce spisovatelů v Ostravě Průhledy.
Dílo
Knihy veršů

Poéma Ostrava. Ostrava: Profil 1975
Půl hodiny po lásce. Ostrava: Profil 1982
Dopolední poetika. Ostrava: Profil 1985
Poločas. Ostrava: Profil 1989
Tanec o francouzské holi. Ostrava: Chagall 1991
Poušť před rozbřeskem. Opava: Optys 1993
Nedomykavost času. Třebíč: Arca JimFa 1998
Čtrnáct zastavení. Ostrava: Repronis 1999
Odrou křestná. Ostrava: CHKO Poodří 1999
Den latimerie. Brno: Host 2002
Goghova postel. Ostrava: Montanex 2006
Svlékání z růže. Ostrava: Montanex 2008
Aniž tvůj že jsem. Ostrava: Montanex 2010

Próza

Ticho pro klarinet (Příběhy poznamenané Ostravou). Ostrava: Montanex 2007
Boží expo. Tišnov: Sursum 2012
Láska je víc než láska (rukopisný román)

Výbor z díla

Desátek. Brno: Host 2003

Přebásnění překladu

S babičkou za ruku. Opava - Łódž: Literature & Science Opava 2008 (Verše Karoliny Kusek z polštiny) přeložené od Libora Martínka.

Populárně naučné

Dobroslav Lidmila hudební skladatel, sbormistr, pedagog. Ostrava: Repronis 2006
Slovo jako zrno.( Život a dílo básníka a spisovatele Bohumila Pavloka). Šenov: Tilia 2009

Texty

Libreta ke dvěma hudebně dramatickým dílům pro děti Dobroslava Lidmily:

Kde mají slavíci sál (1996)
Cesta na boso (2003)

Její verše zhudebnili také hudební skladatelé: Vladimír Svatoš, Milan Báchorek, František Hába, Věroslav Neumann, Antonín Tučapský, Zbyšek Bittmar a další.
Ocenění

Třetí místo v literární soutěži Ostrava město v pohybu za knihu Ticho pro klarinet (2007)
Zlatý odznak s granáty. Unie českých pěveckých sborů (2007)
Cena prof. Jana Šoupala. Unie českých pěveckých sborů (2008)
Ocenění Moravskoslezským krajem za dlouholetou tvůrčí pedagogickou činnost ke Dni učitelů (2012)
Její báseň Postupně vyletělo pět malých sýkorek byla uvedena ve sborníku Nejlepší české básně 2009. Brno: Host 2009

Převzato z wikipedie

Petr Bohuš

moderátor, publicista (pořad Život jako na dlani)

petr.bohus@solokapr.cz

Co v rozhlase dělám:
Připravuji a moderuji publicistický pořad Život jako na dlani společně s manželkou Janou Bohušovou. Do pořadu si zveme hosty a povídáme si s nimi o tom, co jim život přichystal. Janička jinak v rádiu připravuje reportáže a zprávy, především o školství a o práci krajského úřadu a také dělá editorku zpravodajství. Já jsem externista. V budově Českého rozhlasu ale máme i dětskou redakci Solokapr. Je to perfektní zábava s profesionálními novináři a žáky základních, středních a vysokých škol. Podívejte se na stránky www.solokapr.cz.

Jak jsem se vzal v rozhlase:
Jednoho dne se ohlásil Český rozhlas. Nabídka na konkrétní pořad, která se neodmítá. Už kdysi před lety jsem uspěl ve výběrovém řízení na místo redaktora a moderátora, nakonec jsem skončil v České televizi ve zpravodajství, publicistice a Klekánici. Jsem rád, že jsem se mohl po letech do rádia vrátit a vážím si této nabídky, byla to pomocná ruka v době, kdy mi zrovna nebylo v životě lehko.

Co považuji za rozhlasová "nej" v mé práci:
Jsem tady krátce, je to krásná práce, intimní, křehká na rozdíl od exhibicionistické televize.

Dosavadní kariéra:
Pět let Krajské kulturní středisko Ostrava, 14 let v České televizi v Ostravě a v Praze jako redaktor, moderátor, editor, dramaturg a šéfredaktor zpravodajství a publicistiky. V současnosti na volné noze, publicista, moderátor, šéfredaktor redakce Solokapr, vedu semináře na školách, jsem vedoucí a lektor žurnalistických kurzů a kroužků, podílím se na různých mediálních projektech včetně Života jako na dlani, jako externista spolupracuji s Českou televizí na různých pořadech, spolupracuji s kabelovými televizemi jako poradce a lektor. Vystudoval jsem žurnalistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci, v současnosti začínám studovat Marketingovou komunikaci na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

Co jsem ochoten na sebe prozradit:
Miluji Janičku a baví mě solokapr. A spousta dalších věcí.

Moderátorka: Hana Papežová- Kolářová

Hosté : PhDr. Lydie Romanská - Lidmilová,Mgr. Petr Bohuš

Hudební produkce : Petr Prášek / Petesax / saxofon

Foto: Hana Papežová, Dušan Stračánek, Stanislav Drozd

Děkujeme hostům za příjemně strávené odpoledne v jejich společnosti.
59 fotek a 2 videa, leden až říjen 2003, 95 zobrazení
Hudební interpret, hudební pedagog, historik, publicista, violocencelista

Narození 15. května 1926
Košice
Československo
Bydliště Ostrava
Národnost česká
Vzdělání Masarykova univerzita v Brně, Janáčkova akademie múzických umění v Brně
Znám(á) jako hudební interpret, hudební pedagog, historik a publicista

Narodil se v české rodině na Slovensku, které musela se vznikem Slovenského štátu opustit. V roce 1939 přesídlil do Ostravy, kde počínaje rokem 1941 začal na tehdejším "Ústavu hudby a zpěvu" studovat hru na violoncello a zpěv. Po maturitě na gymnáziu složil v roce 1945 státní zkoušku nutnou k výuce hry na violoncello. Od roku 1946 studoval hudební vědu a filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, studium zakončil roku 1952 doktorátem. Od roku 1948 studoval současně i na nově vzniklé Janáčkově akademii múzických umění v Brně u Václava Černého hru na violoncello, absolutorium složil roku 1953. Hrát se učil také u známých violoncellistů Karla Pravoslava Sádla a Bohuslava Herana.[1][2]
Tvořivá léta

Nedlouho po složení maturitní zkoušky začal hrát na violoncello v Ostravském rozhlasovém orchestru, kde byl zástupcem koncertního mistra. Po absolutoriu na brněnské JAMU byl v létech 1953 až 1960 koncertním mistrem orchestru opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, současně od roku 1953 do 1956 hrál a byl dramaturgem v Ostravském komorním orchestru. Od roku 1960 byl po osm let koncertním mistrem Janáčkovy filharmonie Ostrava.

V roce 1953 založil Ostravské kvarteto jehož členem byl 35 let a vystoupil s ním v 15 zemích s více než 2000 koncerty. Od roku 1946 působil po 10 let i jako komorní a operní pěvec, v rozhlase, na koncertech i v divadle (např. Vítek v Daliboru, Pinkerton v Madame Butterfly).

Autorsky se podílel na stovkách hudebních rozhlasových pořadů, televizních scénářů a živě moderoval stovky výchovných koncertů. Kronikářským způsobem zaznamenával události v hudebním životě Ostravska. Vyhledával a připravoval k vydání málo známé nebo zapomenuté skladby např. Antonína Rejchy, Jana Tomáše Kuzníka nebo Vojtěcha Jírovce.[1][2]
Pedagogická činnost

Od roku 1953 vyučoval na Janáčkově konzervatoři v Ostravě po dobu 55 let, z toho byl 3 roky ředitelem. Tři roky byl asistentem, deset let odborným asistentem a v roce 1993 se habilitoval jako docent violoncellové hry na JAMU v Brně.

Pomáhal zakládat mezinárodní hudební soutěž pro mladé hudebníky Beethovenův Hradec a od roku 1968 byl celých 41 let stálým předsedou poroty Heranovy violoncellové soutěže v Ústí nad Orlicí.

Děkuji svému kolegovi Jiřímu Bártovi, který mě během lázeňké léčby úspěšně zastoupil a skvěle se zhostil role moderátora a organizátora besedy.
Děkuji docentu I.Měrkovi za nádherné ohlednutí za svou bohatou kariérou a přeji ještě hodně zdraví a stále čilou mysl.
Děkuji Evě Mudrové za laskavá slova a stálou přízeň.
Děkuji spolupracovníkům CHS Gabriel za příkladnou práci.

Všechny Vás obdivuji a budu se těšit na další setkání a spolupráci s vámi.

Foto: Katka Planičková, Hana Papežová
Video : Jiří Bárta

Fotografie na konci ze křtu knihy doc.I.Měrky: Slezské klavírní trio.Ostravské kvarteto v Domě kultury města Ostravy 12.11.2012
9 fotek, březen 2013, 336 zobrazení
Cituji z Ostrava !!! Muzeum citer

Ojedinělá sbírka o jediném hudebním nástroji - citeře

Citery mají v českých zemích překvapivě bohatou tradici, o které dnes nikdo skoro nic neví. Přitom koncem 19. století byly citery v naší tehdy smíšené společnosti rozšířeny asi tak, jako jsou dnes kytary. Navíc hra na citeru patřila k obecnému bontonu. Nikoho tehdy nenapadlo spojovat je s nějakým etnikem. S rozpadem Rakousko-Uherska a se vznikem Československa se ale české etnikum pod vlivem národnostních emocí náhle a nečekaně citer zřeklo. Německé etnikum u nás nemělo důvod se citer odříkat, hrálo na ně dále, a proto se po druhé světové válce citery staly pro české etnikum podruhé negativním symbolem, tentokráte sudetoněmecké zrady a všech válečných útrap. Tak tento nástroj u nás nezaslouženě upadl do naprostého zapomenutí a vydědění.

Expozice obsahuje jedinečnou kolekci citerových nástrojů, vyrobených v českých zemích. Současně je prezentována příslušná faktografie, ilustrující historii užití tohoto nástroje u nás. Cílem expozice je připomenout a doložit téměř zapomenutou a přitom velmi bohatou minulost výroby i užití citer v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Muzeum citer

Masarykovo náměstí 20
702 00 Ostrava 1
tel.: +420 596 113 096

Exkurze seniorů Klubu seniorů CHS Gabriel v Ostravě - Zábřehu 21.3.2013

Dále cituji : Jiří Kleňha - akordová kladívková citera

Kladívková akordová citera
Fischer´s Mandolinette - Fischer´s Lieblings Klänge
a něco o akordových citerách vůbec

NEXT

Kone předminulého a počátek minulého století byla doba, kdy lidé ještě neznali rozhlas a televizi a neměli dnešní gramofony, magnetofony a CD přehrávače s dokonalými Hi-Fi nahrávkami hudby špičkové kvality. Kdo měl rád hudbu, musel si ji jít někam poslechnout, nebo si pozvat muzikanty (když na to měl) a nebo se naučit hrát na nějaký hudební nástroj, aby si mohl zahrát sám. Lidé si tehdy ve svém denním životě mnohem více než dnes zpívali a večery bez rozhlasu a televize si zpříjemňovali domácím muzicírováním.

Protože ne každý má to pravé hudební nadání, snažili se lidé vymýšlet různé hudební nástroje, na které by mohl pro potěšení zvládnout hru snadno a rychle i člověk bez většího hudebního nadání, vzdělání a bez dlouhého náročného učení. K takovým nástrojům patří i tzv. akordová ("americká") citera, u níž na rozdíl od náročné klasické citery, stačí správně nastavit pod strunami melodické čísti papír s "lidovými notami" - puntíky pod strunami, na které se má drnknout, spojenými čarou, na jejímž počátku je šipka označující "směr jízdy" a označenými čísly doprovodních akordů. Tyto citery se vyráběly v různých velikostech, různém provedení (jednoduché či s harfovým sloupkem) a různém stupni dokonalosti (jednoduché nebo zdvojené struny melodické čísti, úplná stupnice v rozsahu dvou oktáv se všemi půltóny pro děti, různým počtem strun v jednotlivých akordech). Základní typ této akordové citery se v jednoduchém provedení v Německu vyrábí dodnes.

Technické zdokonalení tohoto základního typu, kladívková akordová citera, Fischeręs Mandolinette - Fischeręs Lieblings Klänge Ges. gesch. 333 239 (mandolineta se nazývá proto, že rychle se opakujícími údery kladívek na ocelových pružinách může napodobit mandolínu) je nástroj německé výroby z období před 1. světovou válkou. Nástroje tohoto typu se vyráběly v různých provedeních; jako malý klavírek (Piano Harp) s klávesovou mechanikou z bílých a černých kláves, nebo dokonce jako kombinace levé akordové části s miniaturním harmoniem pro pravou ruku, napojeným na šlapací pedálovou "vzduchotechniku". Při hře na tuto šlapací citeru se pravou rukou hrála melodie, levou rukou doprovod a zároveň se nohou šlapal pedál měchu harmonia. U klavírků typu Piano Harp byla mechanická část s klaviaturou řešena jako volně snímatelné "přídavné zařízení" k základní akordové citeře. Aby klaviatura po citeře neklouzala, byla opatřena dvěma kovovými kolíčky, jimiž se na citeru nasazovala. V případě potřeby se klaviatura sejmula a na citeru se mohlo hrát prsty podle podložených not.

Dalšími kapitolami v oblasti akordových citer by mohly být akordové smyčcové citery typu Violin Harfe, na kterých se levou rukou drnkaly akordy a melodie se na pravé části hrála smyčcem, dále citery aeolského typu Aeol-Harfen-Zither s různým počtem (většinou 5) rozložených akordů a manuálové autoharfy, s různým počtem dřevěných manuálů a nalepenými plstěnými tlumítky strun, nehodících se pro daný akord (tento poslední typ se v moderním provedení vyrábí dodnes).

Podobně jako základní akordové citery, i mechanické kladívkové typy se vyráběly v různém provedení, různých velikostech a různém stupni dokonalosti. Vyráběly se typy, které měly v melodické části jen tóny základní stupnice bez půltónů, typy, které měly jen některé půltóny a nejdokonalejší typy, které měly základní stupnici se všemi půltóny. Tomu odpovídal i počet rozložených akordů pro doprovod (4-6 i více). Melodická část má u většiny nástrojů tohoto typu rozsah dvou oktáv. I pro tyto kladívkové citery existovaly "lidové noty", papírky s písničkami, podle nichž bylo možné hrát písničky bez znalosti not, podle čísel a zakroužkovaných čísel označujících jednotlivé tóny a půltóny.

Později (Paul Riessner, 1919) byl tento nástroj ještě dále technicky zdokonalován tak, že hrál na děrnou pásku; stačilo točit klikou a měnit děrné pásky s písničkami. Nástroj tohoto typu, Zither "TRIOLA", se vyráběl v období 1920-1925.

Časy se mění a od dob rozkvětu těchto nástrojů se změnilo hodně. Lidé mají méně volného času, méně si zpívají nebo si nezpívají vůbec a někdejší domácí muzicírování nahrazuje kvalitní reprodukovaná hudba. Změnil se i charakter populární hudby a staré lidové písně, které dříve znal prakticky každý, se stále více stávají záležitostí skupin, zabývajících se lidovými písněmi a folklorem. A tak v současné době stále se zrychlujícícho životního tempa většina těchto technických vynálezů prakticky upadla v zapomnění. Jsou vystavovány jako muzejní exponáty, ale prakticky nikdo již na ně nehraje. Maximálně jsou předmětem zájmu hudebních fanoušků a sběratelů kuriosit.

Asi největším problémem, který značnou měrou přispěl k zániku těchto nástrojů, je problém neustálého ladění velkého počtu strun, protože svůj charakteristický jasný a čistý zvuk má jen tehdy, je-li s maximální pečlivostí dokonale naladěný.

Co vlastně víme o citeře?

Loňského roku se uskutečnil na Janáčkově konzervatoři v Ostravě seminář a koncert Vídeňského citerového kvarteta, jehož vedoucí je paní Hannelore Laister. Organizátorem akce byl Ostravský citerový klub Radegast. Na koncertě zazněla komorní díla od DallÁbaca (sonáta op.l, č.4), G.F.Händla (Sarabanda), W.A.Mozarta (Menuet ze symfonie g moll), F.G.Knotzingera (Pocta J.S.Bachovi) a J.Strausse (melodie z operety Netopýr). Soudobá podoba citery je relativně mladá (cca 150 - 180 let) a proto tato díla zazněla v transkripcích od renomovaných autorů F.G.Knotzingera a H.Prölla. Z novodobější produkce vídeňských citerových komponistů zazněla díla od již zmíněného F.G.Knotzingera (1908 -1993) a Gerta Lasta (nar.1921). Závěr koncertu byl věnován moderním soudobým skladbám a variacím (Led Zeppelin) a to v sólovém podání mladého, dokonce českého citeristy Michala Müllera, žáka paní Hannelore Laister na vídeňské konzervatoři.

Koncert měl vynikající uměleckou úroveň a přesvědčivě ukázal studentům i profesorům Janáčkovy konzervatoře možnosti tohoto nástroje. Změny dynamiky, rytmu, barevnosti tónů byly na uvedených skladbách velmi dobře prezentovány. Příbuznost s kytarou, která je zřejmá již ze shodného názvoslovného základu je dána obdobným typem hmatníku s melodickými strunami (a tím i obdobným způsobem a obdobnými možnostmi tvorby tónů - trylky, tremola, přírazy, staccata, odtrhy, legata, glissanda, obaly, flažolety přirozené i umělé, vibráta atd.). S klavírem má citera společný způsob psaní not ve dvou osnovách (v houslovém klíči melodické struny levé ruky a v basovém klíči doprovodné struny volné). Systém uspořádání doprovodných strun samozřejmě umožňuje hru v libovolné tónině. Celkový rozsah tónů je značný, cca 6 až 6,5 oktávy (cca 3 oktávy na doprovodných strunách a 4 oktávy na melodických strunách - s částečným vzájemným přesahem).

Ohlas mezi pedagogickým sborem na uvedený koncert byl velmi pozitivní, ale dalo by se to vyjádřit také takto: „to co bylo vyposlechnuto je úplně jiný nástroj, než jak je popisován v encyklopedických publikacích. Jak je to možné?

Chce-li se nezasvěcený seznámit blíže s tímto nástrojem, má k tomu poměrně málo příležitostí a informací. Pokud neshlédl některou z výstav citer („Citera v Čechách“ v Chebu roku 1988, „Citera můj instrument“ v Havířově a Frýdku-Místku roku l995 a „Citera v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“ v Praze na Hradčanech roku 1996), nebo pokud nesehnal málo rozšířenou monografii na toto téma (Folprecht Jan:Citera v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1996) či nezalistoval v některém z článků Doc. Dr. L. Kunze (např.:Návrat citerové hry v Českých zemích, Sb.IV OKS Příbram, 1989) nezbývá než se obrátit do knih věnovaných encyklopedickému přehledu hudebních nástrojů, nebo přímo do encyklopedií. Leč co se tam lze dočíst?

Stručný slovník věcný (Jakub Malý, Praha 1875, díl II) zachází až do antického bájesloví o Amfionovi a zdůrazňuje materiál strun (což není podstatou nástroje). Ottův slovník naučný (Praha 1882, 5. sv.) poněkud mate čtenáře tím, že popisuje částečně provedení vývojově předcházející (tj. kobzu, resp. šajtholt). Soudobý ilustrovaný encyklopedický slovník (Academia, Praha 1982) citeře věnuje jen pár řádků, ale alespoň tím nic nezkresluje.

V knize Antonína Modra „Hudební nástroje“, která se dočkala od r.1938 do r.1997 již osmého vydání, je věnován citeře krátký odstavec, zakončený větou:“ ... Citera má jasný a příjemný, ale jednotvárný tón. Je dobrým lidovým nástrojem..
13 fotek, 52 zobrazení
18 fotek, 17.3.2016, 7 zobrazení
2016
11 fotek, 27.5.2016, 29 zobrazení
79 fotek, 15.5.2015, 15 zobrazení
225 fotek, 25.4.2015, 94 zobrazení
22 fotek, 24.10.2014, 118 zobrazení
5 fotek, 12.12.2013, 145 zobrazení
241 fotek, 8.6.2012, 60 zobrazení
50 fotek a 8 videí, duben 2012, 31 zobrazení
91 fotek, 24.2.2005, 361 zobrazení | zábava
1 video, 15.1.2016, 9 zobrazení
34 fotek, 12.12.2015, 7 zobrazení
32 fotek, 2.6.2014, 28 zobrazení
140 fotek, 20.12.2011, 53 zobrazení
8 fotek a 4 videa, 3.12.2008, 37 zobrazení

Něco by se našlo i mezi uživateli...

ostrava

3 608 zobrazení, žádné album

sturovo2012-ostrava

196 zobrazení, 1 album

Devítka Ostrava | devitka-ostrava

3 436 zobrazení, 45 alb

volejbal-ostrava

1 682 zobrazení, 27 alb

isc-ostrava

103 zobrazení, 1 album

Zobrazit další výsledky mezi uživateli.