Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 93 524 výsledků (0,0911 sekund)


reklama

9 fotek, 17.12.2017, 38 zobrazení | města
Hodinová procházka v Praze, sněhová vánice...
180408  1 | kasme
580 fotek, 8.4.2018, 542 zobrazení
Praha-Smíchov a okolí 8.4.2018
13 fotek, 7.1.2018, 34 zobrazení | města
Procházka po Praze...
292 fotek a 4 videa, 28.9.2015, 93 zobrazení
Výlet/Vycházka 28.9.2015 Praha a okolí...
69 fotek, 7.11.2012, 50 zobrazení
Jelikož teď budu dělat na Smíchově nazval jsem album Smíchov I., protože určitě nějaké fotky ještě nafotím. Tentokrát jsem se toulal Smíchovem v okolí Anděla a Plzeňské. Je zde zajímavé spojení starého a nového Smíchova...tak tedy Smíchov historický...moderní...ale bohužel i chátrající...no posuďte sami.
46 fotek, 13.11.2012, 73 zobrazení
Opět cestou z práce malý výlet s foťákem po Smíchově. Začal jsem u bývalého kláštera sv. Gabriela v Holečkově ulici...poté výhled na tunel Mrázovka a na okolí...následuje bývalá tiskárna v Grafické ulici....budova Sokol Smíchov a na závěr velice medializované smíchovské květináče.
11 fotek, 17.11.2016, 27 zobrazení
Mezinárodní den studenstva, zatčení studentů v roce 1939, sametová revoluce v roce 1989. To jsou nejzásadnější 17.listopady. V letošním roce mi tenhle den Rosťa udělal taky zajímavým. Napříč Prahou-do tří kanálů. Bubeneč, Výtoň, Smíchov.
"Kdy - když ne teď? Kdo - když ne my?"
74 fotek, minulé pondělí, 8 zobrazení | architektura, dokumenty, města, události
se nachází v Praze na Smíchově, u hranice Košíř. Původně byl založený jako morový při epidemii v roce 1680. Jako hřbitov pro Malou Stranu sloužil v letech 1787–1884, od zákazu pohřbívání uvnitř města Josefem II. do doby, kdy rozrůstající se zástavba dosáhla až do okolí hřbitova. Na hřbitově se nachází empírový kostel Nejsvětější Trojice.
Malostranský hřbitov údajně inspiroval Jana Nerudu při psaní sbírky básní Hřbitovní kvítí.
39 fotek, 30.6.2013, 44 zobrazení
Malostranský hřbotov lze navštívit pouze několkrát do roka při zvláštních příležitostech. Neleží na Malé Straně, ale na Smíchově, patřil kdysi Malé Straně, okolo tehdy nebyla žádná zástavba. V provozu byl od roku 1786, pohřbívalo se do roku 1884.
Hřbitov patří k unikátním památkám na území ČR.
Informace na: www.malostranskyhrbitov.cz
11 fotek, 25.7.2017, 34 zobrazení | dokumenty, události
Samoobsluha se nacházela na pražském Smíchově, konkrétně na náměstí 14. října. Budova, kde byla kdysi normální funkční samoobsluha, tam už ale nestojí. Místo ní najdete kašnu a okolo zeleň.
153 fotek, 27.6.2009, 136 zobrazení
Opravdu vydařený šmajd okolo Vltavy naučnou stezkou Svatojánské proudy v délce 8 kilometrů. Pěší trasu jsme zahájili ve Štěchovicích u informačního centra, pokračovali po modré a dále pak po zelené turistické značce až do obce Třebenice. Tam nás čekal posezení s poobědváním. Po obědě jedna skupina pokračovala do obce Slapy na autobus, druhá parta s dětmi zůstala poblíž hráze vodní nádrže Slapy, kde čekali na autobus, který nás dovezl do Prahy na vlakové nádraží Smíchov. Odtud nás už čekala jen cesta domů.
počet účastníků: 13
ušlé kilometry: 8 nebo 12
10 fotek, 27.12.2014, 56 zobrazení | architektura, dokumenty, příroda, zábava
Jak napsala Jana autorka původní vycházky: " Nástup zimy,čili menší ochlazení,nám narušilo naše plány :-)
Ještě se mi nestalo,aby na náhradní program,byl náhradní program :-)

Nechápete? Já také nevěřila,že po srazu na Smíchovském nádraží,zjistím,že vlaky kvůli počasí a závadě na trati,nabírají zpoždění a vypadalo to,že to to ještě chvíli potrvá.

Rozhodli jsme se,že si uděláme náhradní trasu a ani nepotřebujeme vyjet z Prahy.
Po domluvě jsme vyrazili do Barrandova,došli jsme k barrandovským ateliérům, zde jsme si prohlédly už po druhé středověké kulisy a odtud jsme zamířili do Chuchelského háje,kde jsme ve zdejší minizoo pojedli cukroví a zahřáli se čajem.

Prošli jsme kolem kostelíka do Velké chuchle,kterou jsme prošli až na Strakonickou a podél Vltavy došli až na Smíchov.

Nenechali jsme se odradit a příjemně jsme vymrzli a Karlštejn a okolí necháme na jaro.
Díky všem za pěknou procházku
16 fotek, 1.5.2007, 103 zobrazení | cestování, kultura
Naučná stezka Krajinou barona Rinhoffera, připomíná významného průmyslníka 19. století, který měl dominantní vliv na kulturu krajiny Velkopopovicka a Kamenicka. Baron František Ringhoffer, majitel strojního imperia na pražském Smíchově a představitel tehdejší společenské elity, založil pivovar ve Velkých Popovicích a řadu dalších výrob jako měděný hamr, pilu, cihelnu, mlékárnu. On a jeho rodina s velkou péčí udržovali kajinu, vysazovali aleje, upravovali cesty a okolí svých rezidencí zámku Štiřína a zámku Kamenice. Dodnes je tato jejich starost o krajinu patrná.
Turistická cesta Krajinou barona Ringhoffera je výjimečnou procházkou v okolí Prahy. Nabízí nádherné výhledy na přírodní park Velkopopovicko a do krajiny Posázaví, exkurzi ve Velkopopovickém Pivovaru, procházku parkem zámku Štiřín, cestu alejí k hrobce rodiny Ringhofferů, prohlídku kostela s rotundou a židovského hřbitova v Kostelci u Křížků a další zajímavosti.
24 fotek, 5.8.2018, 4 zobrazení
Malostranský hřbitov se nachází v Praze na Smíchově, u hranice Košíř. Původně byl založený jako morový při epidemii v roce 1680. Jako hřbitov pro Malou Stranu sloužil v letech 1787–1884, od zákazu pohřbívání uvnitř města Josefem II. do doby, kdy rozrůstající se zástavba dosáhla až do okolí hřbitova. Na hřbitově se nachází empírový kostel Nejsvětější Trojice.
Malostranský hřbitov údajně inspiroval Jana Nerudu při psaní sbírky básní Hřbitovní kvítí.
Byl založen v roce 1680 za morové epidemie a náležel k malostranskému kostelu sv. Václava (zbořenému v 18. století). O založení se zasloužil např. lékař a profesor Josef Bohumír Mikan.

Nejprve zde byly postaveny kaple sv. Rocha (1703) a Nejsvětější Trojice (1715), později kostel Nejsvětější Trojice (1831-1837).

V roce 1787 učinila reforma Josefa II. z malostranského hřbitova městské pohřebiště pro celý levý břeh Vltavy (tj. Hradčany, Malou Stranu a později Smíchov). Později, když byl hřbitov obklopen zástavbou, byl v roce 1884 uzavřen a jeho funkci převzal hřbitov na Malvazinkách.

V letech 2015–2016 byl kvůli ochraně před vandaly hřbitov uzavřen a probíhělo zajištění cenných náhrobků a celková rekonstrukce hřbitova.] Malostranský hřbitov byl znovu zpřístupněn veřejnosti v červnu 2016.
114 fotek, zima 2013/2014, 390 zobrazení
Jedno z RVS spojovacího systému PVOS (rádiové a rádio-releové sítě) zabezpečující spojení mezi Velitelstvím PVOS a podřízenými divizemi a přímo podřízenými útvary, včetně ÚVS ve Staré Boleslavi.

RVS tohoto pluku byla rozmístěna v okolí Prahy (např. Čestlice, Kostelec nad Labem, Dřevčice, Klecany, Benátky nad Jizerou, Chloumek u Mladé Boleslavi, atd.) Některá z nich byla vyčleněna pro stálé rádiové a rádio-releové sítě i pro ZVS PVOS v Praze na Smíchově (Duškova ulice).

V Karlíně bylo velitelství pluku do roku 1981, kdy se přestěhovalo do Jaselských kasáren ve Staré Boleslavi. Bylo to v rámci redislokace V PVOS z Prahy-Smíchova (dnes budova KS Praha, tzv. Justiční palác alias "U tanku")
Celý systém fungoval na principu "čtyřiadvacítek". Tzn., že na jednotlivých RVS a RPS se "točily" směny od 8.00 hod. do druhého dne do 8.00 hod., jako v celém PoSy (Pohotovostní systém PVOS).

Střediska zajišťovala nepřetržité rádiové a rádio-releové spojení pro přenos fónický, dálnopisný i datový, zejména RLI (radiolokační informaci) od podřízených VS divizí PVOS pro automatizované systémy velení. V mírových podmínkách se veškerá komunikace zajišťovala pomocí dálkových kabelů a linkových sítí a R a RRL sítě byly v záloze a každý den se prověřovaly. Na RVS se také zajišťovalo vysílání systému SVITAVA-75 pro PoSy.

Stav ke dni 29.1.2014
112 fotek, červenec 2013, 516 zobrazení
V sobotu 13.7 nejen dle pranostik "Svatá Markéta, hodila kosu do žita", ale rovněž odstartoval již 20.ročník ROCKOVÉHO FESTIVALU Rocková Lipnice.Letos byl nabitý naprosto skvělými skupinami. Na jevišti svoji SHOW ukázali, jak slupina PREMIÉR, tak i pánové z Mňága a Žďorp.Jirka Macháček z MIG 21, jak vždy uvádí, "Jsme pěvecká, taneční a striptérská skupina z Prahy 5 Smíchova,“ předváděl nejen své svůdné sexi pohyby,ale jeho slovní kontakt z publikem byl jako vždy dokonalý. Poté nádherně svým silným hlasem zazpívala Aneta Langerová a o půlnoci ozářily nebe rachejtle v rámci oslav 20. ročníku festivalu. Půl hodinku po půlnoci nastoupili naši milovaní ŠKWOR i s místními hasiči pro své ohnivé efekty a my Kabelky jako správní fanoušci nemohli nezpívat jejich hitovky oblečeni v tričkách ŠKWOR (Oňa tmavěmodré a já červené) i s vlastnoručními podpisy členů kapely. Potkala jsem se zde se svojí bývalou studentkou, která se ke mně mile hlásila a hned nás nalejvala Jagermeistrem. Jako mlsný huby, jsme nemohli neochutnat obří bramborák za 30kč..ten byl! Jak s Oňou říkáme, „JSME BRAMBORÁKOVÝ TIPY!“ Svatá slova!:-) Festák skončil v 1,30 a byl vynikající. Užili jsme si ho! Již se těšíme na příští rok!
Návštěvu našich milovaných Beskyd, jsme započali obídkem v naší oblíbené restauraci U ONDRÁŠE. Oňa si dal svůj milovaný řízek Ondráš (tj. obalený v bramboráku). Dále jsme navštívili skanzen v Rožnově pod Radhoštěm, přehradu ŠANCE, zapálili svíčku ve Skalici babičce Vlastě Kabelkové a navštívili švagra se švagřicí se synovečkem Péťou v jejich domečku.Péťovi se hodně líbil můj rockerský náramek, je to jasný, je to skrytý rocker:-) (bude to asi tím, že chrastil:-). Oňa si udělal výlet na Lysou horu a vyfotil mě na balkonu v našem hotelu, kde jsme na něj mávala (na tu vzdálenost je vidět velký kulový:-). Výletu jsem se neúčastnila pro bolestivě vyvrknutý kotník. Ovšem na Radegast jsem si to se zatnutými zuby odpajdala:-). Vychutnali jsme si adrenalinovou jízdu lanovkou z Ráztoky na Pustevny (každý metr jsme humorně tipovali, zda-li bychom při přetrhnutí lanovky pád přežili či si jen něco zlámali-takový černý humor). Víc už nebylo možné stihnout. Z hor se nám vůbec nechtělo odjet. Pan majitel Láďa si nás pamatoval z loňska, ty pražáky,se kterými vždy bezva pokecal a rovněž jsme mu slíbili, že zase přijedeme. Zatímco Praha hlásila parna a teploty okolo třicítky, my jsme si užívali krásný, chladný, horský vzdoušek teplotou něco po dvacítce.
42 fotek, 11.3.2015, 383 zobrazení | moje fotozprávy
„Obraz je Vaší zpovědí, odhaluje i nejtajnější touhy a sny“

Předsálí kina Panorama v Boskovicích je velmi vhodné prostředí ke konání různých výstav. Tlumené osvětlení pomáhá vytvářet sváteční atmosféru.
Ve středu 11. března 2015 se prostor zaplnil mnoha příznivci výtvarného umění. Je potěšitelné, že přišlo velké množství zejména mladých lidí.
Svou kolekci velmi zdařilých děl, pod názvem V zajetí barev, zde představil mladý, nadějný výtvarník s výraznými rysy v obličeji a černými havraními vlasy svázanými do copu, charismatický Ondřej Kleveta.
Vernisáž byla zahájena přímo symbolicky. Úvodního slova se ujal totiž jeho otec Pavel Kleveta, jenž je v kulturních kruzích velmi známou místní osobností s všestranným záběrem. I jeho jméno jistě přispělo k mimořádně velké návštěvnosti, jež se v místních poměrech tak často nevidí. Hrával divadlo, tančil a zpíval v národopisném souboru a v širokém podvědomí je znám jako zpěvák nejrůznějšího žánru, od lidových písní až po klasiku. V současné době studuje na Mezinárodní konzervatoři v Praze, obor klasický zpěv. A jak je vidět, nejstarší syn Ondřej se „potatil“. Též se věnuje umění, pro změnu výtvarnému. A v malování je opravdu velmi talentovaný.
Podmanivou náladu vernisáže umocnil hudební úvod v podání interpretů Nikoly Krále a Lukáše Koudelky. Sálem nezazněly otřepané hity, ale tito mladí hudebníci se pochlubili vlastní tvorbou.
„Děkuji vedení kina, jmenovitě Tomáši Marvanovi za poskytnutí prostor, muzikantům za krásné hudební vystoupení,“ řekl z dřevěného schodiště vestibulu Pavel Kleveta. „Bývá poněkud neobvyklé, aby otec pronášel úvodní slovo na vernisáži svého syna, a já se přiznám, že jsem byl zaskočen, když mě o to Ondřej požádal. Nicméně i když jsem se tomu bránil, nakonec jsem podlehl jeho argumentům, že jsem to byl já, kdo stál u zrodu všech jeho obrazů, kdo sledoval jeho první nesmělé tahy štětcem. Se mnou hovořil o svých pocitech, které přenášel na svá plátna a já jsem díky tomu postupně pronikal do tajů jeho duše a začínal jsem chápat co tím, či oním obrazem chtěl sdělit. Jeho výtvarného nadání se chopila učitelka základní školy, výtvarnice Anička Kocmanová, díky které mohl lépe rozvíjet svůj talent. Vystudoval Střední odbornou školu a střední odborné učiliště tradičních řemesel ve Velkých Opatovicích, obor uměleckořemeslné zpracování kamene a keramiky. Přitom se zdokonaloval v malbě pod vedením akademického malíře Martina Kotka. I po škole zůstal věrný umění. Pracoval jako výtvarník a konzervátor v Muzeu Boskovicka, pak své znalosti předával dětem na Základní umělecké škole v Boskovicích. V současné době vyučuje odborný výcvik, obor umělecký keramik na Masarykově střední škole v Letovicích.“
Ondřej není v „kumštu“ žádným nováčkem. Má za sebou několik velmi úspěšných výstav. Například v galerii SOU Velké Opatovice, v Brně, v Muzeu Boskovicka a na výstavě bývalých žáků učitelky Aničky Kocmanové. Jeho díla budou moci zhlédnout návštěvníci brněnských výstavních síní Coffe Laundry a Galerie 9. Všestrannost Ondřeje dokladuje též vlastní výroba uměleckých předmětů s indiánskou tématikou. Výtvarné umění však v jeho tvorbě dominuje. Zpočátku se věnoval figurativní malbě tužkou, tuší, uhlem a křídou. V poslední době experimentuje s různými technikami nanášení akrylových, olejových a temperových barev. Zaměřuje se na obrazy abstraktní. Vyjadřuje v nich svůj postoj ke svému okolí a světu, poznává sám sebe a prostřednictvím pláten promlouvá k divákovi. Z obrazů vyzařují jeho nálady a pocity. Uvolnění, štěstí, naproti tomu smutek, odcizení, hněv a strach. Paletou a štětcem vyjadřuje citové prožitky lásky, štěstí ale i rozchodů, smutku a samoty. Inspiraci hledá často v přírodě, kde se nechá unášet vírem barev, stínů a tvarů, které pak přenáší na plátna v různých vrstvách. K vyjádření pocitů někdy využívá techniku dripping, což je stříkání, nebo lití barev na plátna ležící na zemi. „Při jeho řádění často hýří barvami i koberec jeho ateliéru“ pokračoval za všeobecného smíchu Pavel Kleveta. Ten závěrem popřál synovi mnoho tvůrčích inspirací, aby se mu na jeho výtvarné pouti dařilo i nadále.
Nikola Král a Lukáš Koudelka opět rozechvěli struny, aby všem zpříjemnili prohlídku vystavených děl Ondřeje Klevety.
Vernisáže se zúčastnilo téměř sedmdesát lidí, i pak přicházeli další a další.
Závěrem je třeba poděkovat Ondřejovi, že se na své výtvarné dráze věnuje mladé generaci, předává jim zkušenosti a objevuje v nich svět umění a obyčejné lidské komunikace, jenž jsou dnes často bohužel skryty za nástupem moderních technologií.
Pozoruhodná výstava výtvarných prací Ondřeje Klevety potrvá v předsálí kina Panorama do 6. dubna 2015. Určitě si ji nenechte ujít. Zahoďte na chvíli za hlavu spěch, stres a přijďte se podívat do prostředí, kde se zastavil čas.

Více: www.kulturaboskovice.cz
66 fotek, květen 2015, 79 zobrazení
Pražský maraton 2015- jaký byl ?
HLAVNĚ PATNÁCTÝ ! Uf….už to mám za sebou jsem Gold PIM KING a dalších 15 startů bych měl mít zdarma (ne nadarmo se říká – Výhodná sleva:-)… . )
…ne ted vážně – výsledný čas 3:35:08, MŮJ ČAS: 3:33:51 ( byl jsem totiž 3x na záchodě ….no prostě klasika :-) )
Ráno jsem se překvapivě dostal včas i na focení PIM Kingů ( asi takto: bylo 8:01 , všichni – cca 50 osob už tam bylo a bohužel jsem byl poslední , kdo přišel…. ale stihl jsem to.. :-) ).
Díky tomu, že jsem byl z „mého pohledu překvapivě brzo před startem“ před šatnami , mohl jsem si užít luxusu klidného převlékání , stání ve frontě na záchod a dokonce jsem v klidu přišel do koridoru A (děkuji PIMu za tuto výhodu a velmi ji kvituji) a v klidu jsem se mohl protáhnout aniž by mi někdo strkal loket pod žebra … . Před startem jsem si poblahopřál s několika mým,i známými běžci hodně sil a úspěšný běh ( potřásl jsem si i s Romanem Šebrlem, který stál hned za mnou – netušil jsem , že je tak vysoký , a dámy opravdu je pěkný :-)…). No a vydali jsme sena tra pod zvuky Smetanovy melodie Vltava…. .
Samozřejmě všichni vyběhli jak o život, ač jsem startoval cca 4m za startovní čarou, během prvních 500m mne předběhlo cca 1.000 běžců- jen si vždycky říkám: Ty vo.e, že bych tak málo a pomalu běhal ? Co dělám špatně? Naštěstí tam byly i nějaké štafety a pak jsem si řekl hlavní motto tohoto závodu : Hlavně doběhnout, když doběhnu , tak budu rád , když to bude pod 3:30…. . Držet tempo na 5:00 min/km a je to OK.
Vybaven všemi možnými rozpisy (na náramku na 3:20 – co kdyby , že ? :-)) a fixem popsanou pravou rukou na 3:30 jsem si běžel v klidu ( v duchu jsem se smál, když na 2 km jsem běžel na 4:35 min/km, před rokem na 4:07)- říkám si: Cha, chá – to jsem si to krásně a v klidu naplánoval…. . Běželo se hezky , naštěstí jsem byl v takové duševní pohodě, že jsem se snažil ani nepočítat kolik jsem odběhl / kolik mám ještě uběhnout kilometrů, jen jsem se tak vždycky kouknul a řekl jsem si jéje , už 16 kilometr , to tam budu už jen za cca 2 hodinky , tak to je v pohodě… .
Na 17.km mě rozesmálo cca 6-leté dítě, které se hádalo v Nuslích pod !skokanským mostem“ s mamkou a říkalo : „Mami to nedám, a nedám !!!“ A já na to zavolala: „Ale to víš , že to dáš, my taky ;-) !“ . Dítě zmlklo a byl klid… .A my běželi dál … .
Na půlmaratonu jsem měl čas 1:42 a byl jsem 3 minuty před termínem na 3:30 ( a hlavně se mi běželo velmi lehce , v pohodě… . Uviděl jsem na 22.km Zdeněk Zdenek Chmel? , zamával jsem a běželi jsem na Palačák …. . Nevím ani proč, ale vždycky , když běžíme po Smíchově , okolo pivovaru,mtak mě ten běh najednou přestane motivovat – asi to je tím , že vždycky když uvidím tu rovinu přede mnou , tak už bych se na to nejraději vypr..l- ale ríkám si , už je to jen kousek…. .
A vůbec – kolikrát jsem si během všech maratonů říkal : prdím na to, půjdu pěšky, však to do toho časového limitu / čtyř- pěti hodin dojdu… . Ale pak si řekneš : nebuď línej, vzdát to můžeš vždycky…. a běž dál !
Až do 35 kilometru jsem měl náskok na výsledný čas 3:30 jednu minutu , ale pak jsem přesně pocítil to, jak je maraton spravedlivý- ano když nemáš naběhané objemy , kvalitní tréninky , nemůžeš počítat s nějakým „rekordním“ časem- a to je přesně ono. Poslední kilometry jsem bezel pomaleji , než bylo třeba a to již na 5:20-30 min/km. A to je bohužel realita, takže s vidinou sice slušného, ale z mého pohledu průměrného času jsem vběhl do Pařížské, kde jsem zahlédl Pavlína Pavlíková? a Petra Petra Novakova? (díky za povzbuzování !) . A vcelku v poklidu, bez nějakého mohutného sprintu (jako v minulých letech) jsem doběhl do cíle, kde jsem si podal ruku na pozdrav s Carlem Capalbem (rád bych mu vyjádřil jako asi již miliontý člověk dík za pořádání těchto závodů).
No a pak – to byla docela hrůza. Po klidném odchodu za cílovou vednutí všech dobrot na mě začala padat zimnice a bolesti žaludku. Byl jsem tak unavený, že jsem musel sedět v šatně asi cca půl hodiny a skoro beze slova sledoval přicházející běžce , kteří se převlékali, padali s nimi lavičky – ale ani přihlouple smát jsem se nemohl..). Pak mi jeden běžec nabídnul trochu Coca – Coly a bylo to již lepší… .
Trvalo mi asi cca hodinu, než jsem se dal do elativně slušného stavu (dá se říci až v restauraci Al Capone). Před ní jsem potkal Miloš Forrest Škorpil?, jak „opravoval“ telefon (/vtipné je , že jsem ho poznal podle nohou a bot, jak jsem koukal skoro do země …).
Co se týká času a výkonu :
Na to, že jsem byl před 9 dny (v pátek) nastydlý a měl 38,2C, pak jsem v sobotu běžel desítku a v neděli Nymburský půlmaraton, tak si mohu pískat, jak to dobře dopadlo. Takže za mě spokojenost , jen bych byl rád , kdyby se podařilo zkusit pořadatelům menších závodů zkusit skloubit termíny pro běžce, aby mohli kvalitně běžetv jak velký běh, tak i ten jejich hezký, a „domácký“… . Ale dní je jen 365 a termínovka je plná závodů, že.. .
PS: rád bych poděkoval ještě Ladislav Gášek? a Štěpánka Rošická? , Zbynek Schneider?, Zora Hrdinová? a dalším za fandění a fotografie, doufám , že nám je pošlete .
Dále bych rád poděkoval dalším kamarádům , kteří se zúčastnili naší pomaratonské party , bylo nás přes pětadvacet , moc díky !!!
A poslední věc: rád bych vyzvedl skvělý výkon Mirek Kratochvíl? , kdy ve své kategorii AMM55 běžel pod 3:30 hod. ! Gratuluji !

Z tisku a internetu:
Maraton vyhrál Felix Kandie, český šampión získal titul v osobním rekordu

3. 5. 2015

Od pátku bojoval vítěz Volkswagen Maratonu Praha, keňský vytrvalec Felix Kandie, s nachlazením a podle toho zvolil taktiku pro závod. Rozběhnout maraton zvolna a pak se uvidí. Ukázalo se, že šlo o taktiku vítěznou.

Vítězství mu patří za čas 2:08:32. Nejlepší ženou maratonu se stala Etiopanka Yebrgual Melese v čase 2:23:49. České mistrovské tituly patří Vítu Pavlištovi a Šárce Macháčkové. Do 21. ročníku odstartovalo deset tisíc vytrvalců a vytrvalkyň.

Mužský maraton připomínal mistrovství Afriky. Papírového favorita měl v etiopském běžci Deribe Robim, který do Prahy přijel s časem 2:06:06 z lednového závodu v Dubaji. V úvodu však tempo udával jeho krajan Hillary Kipchumba (půlmaraton v čase 1:04:00). Na 25. kilometru se na něj dotáhl Evans Chebet. Skvěle si síly rozvrhl další z Keňanů, Felix Kandie, který se ze čtvrté příčky postupně dotáhl na čelo a po metě 35. kilometru již převzal vedoucí pozici a pro vítězství si doběhl v čase 2:08:32.

„Vstoupil jsem do závodu s tím, že zkusím zaběhnout alespoň nějaký slušný čas a začnu opatrněji, v druhé polovině závodu jsem se však cítil dobře a dokázal jsem zrychlovat,“ řekl Kandie po doběhu.

Druhé místo patří Chebetovi (2:08:50), na třetí pozici proběhl cílem papírový favorit Robi (2:09:05), který se v závěru dotahoval na čelo.

V závodě žen to až do 25. kilometru vypadalo na sólo závod keňské běžkyně Janet Rono. Půlmaraton zvládla v čase 1:11:43, půlminutu ztrácela Portugalka Sara Moreira, jíž dýchala na záda skupinka etiopských běžkyň. Z nich se nakonec rekrutovala vítězka, když nejlépe se silami dokázala hospodařit Yebrgual Melese. V úseku mezi 25. a 30. kilometrem se posunula do čela a zlato vybojovala časem 2:23:49.

„Již před závodem jsem se rozhodla, že začnu pomaleji a tato taktika se v závěru ukázala správnou,“ řekla v cíli vítězka závodu.

Hongkongská závodnice Yiu Kit Ching sice doběhla jedenáctá, ale v cíli zářila štěstím. Do Prahy přijela s cílem splnit kvalifikační limit na mistrovství světa a olympijské hry. To se jí časem 2:38:24 také podařilo.

Soutěžilo se i o mistrovské tituly v maratonu. Muži se již od počátku seřadili v pořadí Jiří Homoláč, Vít Pavlišta, třetí běžel zkušený Petr Pechek. Homoláč podle slov svého trenéra Jiřího Sequenta přijel do Prahy v dobré formě s cílem držet tempo 3:12 min/km, což by odpovídalo výbornému cílovému času 2:15:00. Často však pro něj platí, že „přepálí“ první polovinu závodu. Pavlišta se na něj postupně dotáhl, na 30. kilometru již figuroval na prvním místě a udržel je až do cíle. Výrazně si posunul osobní maratonský rekord, když se cílová časomíra při jeho průběhu cílem zastavila na čase 2:17:51 (dosud 2:20:42, Praha 2012).

„Chtěl jsem to prostě zkusit, začátek jsem rozběhl na čas 2:15:00. Pak jsem však měl žaludeční problémy a postupně docházely síly,“ okomentoval svůj výkon Homoláč. Časem 2:19:37 si vyrovnal osobní rekord z maratonu ve Frankfurtu 2013.

Mezi ženami si pro domácí titul od startu běžela ostravská architektka, svěřenkyně trenérky Aleny Peterkové, Šárka Macháčková. O devět minut pokořila hranici tří hodin, v cíli jí naměřili čas 2:51:01.

„Užila jsem si to, běželo se mi výborně. Nehnala jsem se za nějakým rychlým časem, cílem bylo získat titul. Ještě se chci stále zlepšovat a poznat v maratonu hranici svých možností,“ uvedla v cíli česká šampiónka, pro niž jde o první mistrovský maratonský titul. Dlouho až třetí, v cíli však druhá z českých běžkyň, Tereza Zuzánková, připravila nakonec časem 2:55:26 o stříbro Radku Churaňovou (2:57:53).

V poli deseti tisíců startujících běžela řada zajímavých osobností. Donedávna profesionální boxer Lukáš Konečný absolvoval první maraton a zapsal si čas 3:29:36. Bývalá česká reprezentantka v atletice, mistryně světa v běhu na 800 metrů Ludmila Formanová, běžela maraton v čase 3:31:19, lékař Tomáš Šebek zachraňující životy na zahraničních misích humanitární organizace Lékaři bez hranic, dokázal 42 kilometrů a 195 metrů zvládnout za čtyři hodiny.

„Je to jako čtyřhodinová operace. To je vlastně také maraton. Musíte si naplánovat, co budete dělat v první, druhé, třetí a čtvrté hodině. Po dnešku jsem si potvrdil, že rozhodně lépe operuji, než běhám,“ usmíval se v cíli Tomáš Šebek.

Nechyběli ani takzvaní sběrači maratonských čárek. Pro Petra Hrčka byla Praha 454. dokončeným maratonem. Nejstarším účastníkem maratonu byl jedenaosmdesátiletý Jiří Přidal z Pardubic.
61 fotek, březen 2015 až červenec 2016, 157 zobrazení
VIDEO: https://youtu.be/69dAPXobm5w

http://strakonicky.denik.cz/zpravy_region/pripominka-mistra-jana-husa-20160707.html

https://www.youtube.com/watch?v=ui912tqV88M&list=RDui912tqV88M&index=2

-
Jednota Karla Havlíčka Borovského Strakonice:
Program na 6.7.2016 Strakonice, Rennerovy sady - pomník M.J.Husa
Státní svátek: Vzpomínka k 601. výročí od upálení Mistra Jana Husa

15.45 nástup praporečníci
16h. zahájení - chorál Ktož jsú boží bojovníci (pozoun JB)
zapálení svíce u pomníku -
Recitace - báseň: Náš Jene Husi – chloubo Čechů všech (Valérie Zawadská)
Odhalení velkoobrazu od Pavla Koubka - M.J.Hus na Krakovci v roce 1414
historický úvod k upálení Mistra Jana a Jeronýma

Mgr. Tomáš Procházka (farář CČSH Klatovy)

odhalení obrazů J.Wycliffa a Jeronýma Pražského (Eliška Švecová) - hudba (pozoun JB)

modlitba husitského kněze - Mgr. Tomáš Procházka
Položení kytice
Státní hymna (pozoun JB)
ukončení cca 17h

Hranice vzplála tam na břehu Rýna
na ní umírá dálné vlasti syn –
a v úkol něho mnichu rota lína
rouhavým smíchem velebí svůj čin. –
A vy se ptáte, kdo v těch plamenech?

Toť mistr Jan – toť nejslavnější Čech!
Však ještě žije k pomstě národ český,
ve hněvu svatém zvedá rameno:
Do té tmy bludů metá žhavé blesky,
až tříští zpupné Říma temeno!
A v těchto jasných pravdy plamenech
žije nám Hus – ku věčné slávě Čech.

Zlomena hrůza popské nadvlády,
mrakové mizí – zoře vzplanula,
na místě hranic pnou se barikády,
tyranstva zmije couvá strnula…
Hoj, ne nadarmo zhynul’s v plamenech
náš Jene velký – chloubo Čechů všech!
-------------------------------------------------------------------

Ing. Josef Štefl - PODPŮRNÁ JEDNOTA SVÉPOMOC BECHYNĚ:

600 LET Jan Hus a Bechyně

Václav z Dubé doručili výzvu krále – MISTR JAN HUS Zikmunda, aby se dostavil do Kostnice ke koncilu. Další jeho věrní mu potají opatřili opis církevního protokolu, na jehož základě na něho byla vypracována žaloba. Ke konci července Mistr Jan Hus rozesílá z Krakovce obranné listy proti křivým udáním od svých nepřátel v českém, latinském i německém jazyce a zasílá i list s prosbou k rukám krále Zikmunda. V něm jej žádá o veřejný soud, i když si uvědomuje nepřátelství, které ho tam čeká, ale že je připraven „vydati každému počet ze své víry a vše podstoupit, třeba podniknout i smrt za uznanou pravdu“. 6. srpna 1414 Jan Hus ještě naposledy navštěvuje Prahu a zde se mu dostává písemného osvědčení od papežského inkvizitora Mikoláše Condemona, že nebyl shledán kacířem. I sám pražský arcibiskup Konrád z Vechty mu poskytl písemné svě- dectví, že on, pražský arcibiskup, ho neobviňuje z kacířství, ale že je to sám papež. Přes všechna varování svých přátel Jan Hus nabyl pevného přesvědčení, že je nutné hájit svoji pravdu před kostnickým koncilem a 11. října 1414 za velkého nářku svých posluchačů opouští hrad Krakovec. Doprovází jej nejvěrnější čeští páni v čele s Václavem z Dubé, Janem z Chlumu, Petrem z Mladenovic s početným jezdectvem stavu Mistr Jan Hus, jedna z nejvýznačnějších panského a rytířského. Přicházejí do osobností českých dějin počátku 15. století, Kostnice „téhož roku v sobotu po svátku byl tvůrcem nového reformního myšlení Všech svatých“ pod bezpečným glejtem v církevních kruzích a přednášel je jako uherského krále Zikmunda. Zde je lstivě zajat vysokoškolský učitel i jako kazatel v Betlém- a uvržen do tuhého žaláře. Ve vězení Mistr ské kapli. Poukazoval na náboženské Jan Hus „maje zmužilého ducha, volil raději pohledy, které se nesrovnávaly s Písmem zemříti než schvalovati zločinné nezřízenosti svatým, ale shodovaly se s učením a závěry zkázonosného kněžstva.“ Z kostnického papeže, či církevních sněmů. Toto pokřivené žaláře ještě posílá na Krakovec panu Jindřia v mnoha případech lživé učení vydávané chu Leflovi z Lažan list, datovaný 29. června za pravdu šířilo mezi prostým lidem strach. 1415 tohoto znění: „Pane Henrichu Lefle, Hus se postavil za čistotu myšlenek Písma buď dobře živ s svú manželkú a děkujiť svatého a hájil opravu věcí týkajících se z dobrodějstvie, Bóh buď tvá odplata.“ života církve i tehdejší společnosti. To ne- Dne 6. července roku 1415 vydal sbor vyhnutelně vedlo ke sporu s církevní mocí, kostnický Mistra Jana Husa, hotového byl proto dán do klatby a pro interdikt musel bakaláře svatého bohosloví, světské moci opustit Prahu v létě 1413. Přijímá azyl u své k upálení na hranici, coby zatvrzelého obdivovatelky Anny z Mochova, provdané za kacíře… Jana z rodu Vítkovců, kteří vlastnili město Sezimovo Ústí, ke kterému náležel i sousední Kozí Hrádek. V jeho okolí také veřejně kázal a věnoval se i práci na svých dílech, dokončil zde svou významnou „Postilu“ a 26. června 1414 zde dopsal spis O hřieše. V červenci roku 1414 opouští Kozí Hrádek, pravděpodobně kvůli rozšíření epidemie černého moru. Někteří jeho nepřá- telé ale tvrdili, že byl z tohoto kraje lidem vyhnán. Hus se bránil a jednomu z nich, pobývajícímu pravděpodobně na Bechyni, rázně odpověděl: „... velmi mne žádají v tom kraji, v němž sem kázal... A oznámiv jim pravdu boží, již jsem do jiného kraje se přibral proto, abych tu pravdu také ohlásil.“ Z jihu Čech Jan Hus odchází 15. července 1414 na hrad

1

Krakovec u Rakovníka. Ten patří jeho obdivovateli a příteli Jindřichovi Leflovi z Lažan, královskému hejtmanu ve Vratislavi, mocnému pánu na Krakovci, v Náchodě a od ledna 1415 také pánu na Bechyni. Zde nalézá Mistr Jan Hus potřebný klid a ochranu pro svoji další práci. Píše česky, „aby český duch a řeči nezahynuly“. Vyjíždí ke svým kázáním do okolních vsí, v nichž napadá pokrytectví, lakotu, prostopášství i svatokupectví. Jeho kázání měla mezi prostým lidem ohromný úspěch: „a kudyž se kolvěk obrátil, tam po něm lidé v zástupích šli a jeli a na vozích se všech stran k němu vezli“. Mistr Jan Hus… a město Bechyně: Po smrti majitelů panství Bechyně Herolta a Jiřího z Kunštátu bylo panství propůjčeno králem Václavem IV. panu Jindřichovi Leflovi z Lažan. Ke skutečnému převzetí došlo 14. ledna 1415. V témže roce zemřel Husův ochránce Jan z Ústí, u něhož Hus dlel na Kozím Hrádku. Pan Lefl nabídl Husovi pohostinství na svém hradě Krakovci u Rakovníka. Na cestu Mistra Jana Husa do Prahy dne 6. 8. 1414 mu zajistil průvod panošů a jiných ochránců. Zajistil mu též cestu do Kostnice, za což byl pak obžalován u kurie jako podezřelý z kacířství. Bouře po upálení Mistra Jana Husa v Kostnici 6. července 1415 rozpoutala v národu nepokoje proti moci církve. Jindřich Lefl z Bechyně patřil k těm šlechticům, kteří si to uvědomovali, a byl mezi těmi, kdo svolali do Prahy valný sněm. „Druhého dne měsíce září téhož roku velmoži, páni šlechtici a vladykové Království českého a Markrabství moravského, napsali tomu kostnickému koncilu stížný list o nespravedlivém a nešlechetném odsouzení mistra Jana Husa, kazatele evangelia, na smrt, a přivěsili naň své pečetě, jak se slušelo.“ Tak se v protestu českých a moravských pánů proti Husovým soudcům ocitla mezi 452 pečeťmi i pečeť bechyňského purkrabího, zemana Jana Tožice z Kamberka a jeho bratra Viléma…. Vyvrcholením lidového souhlasu s Husovým učením na Bechyňsku byl rok 1419, kdy svolal Mikoláš z Husi na horu Tábor u Bechyně shromáždění lidu, kde se sešlo dne 22. července roku 1419 až 42 000 mužů, žen a dětí naslouchajících Husovým žákům… Přešla staletí, a v habsburské říši se podařilo Maďarům roku 1867 osamostatnit. Vlna českého vlastenectví se začala probouzet i zde, a tak 30. srpna 1868 byly na památné hoře Tábor u Bechyně uspořádány nepovolené vlastenecké obžinky za ohromné účasti lidí ze tří okresů. Byla vzpomenuta i doba Husova, byly proneseny vlastenecké projevy a vše skončilo pokutami a vězením pro organizátory. První novodobá a oficiální oslava Mistra Jana Husa byla zorganizována v roce 1902 tělovýchovnou jednotou Sokol Bechyně. V jednacím protokolu ze dne 21. 6. 1902 je zápis o přípravě Husovy slavnosti v Bechyni: „Za příčinou pořádání Husovy slavnosti usneseno k návrhu bratra Lennera svolati společnou schůzi spolků Lužničan, Besedy a Sokola“. Členové Sokola patřili k pravidelným organizátorům Husových slavností, což dokládá i to, že v roce 1905 vznikl divadelní odbor Sokola a jeho první představení byla hra „Jan Hus“. Dochoval se i program Husovy oslavy z roku 1906 pořádané Sokolem Bechyně: 1. V půl 8 hod večerní schůze spolku v hotelu U města Bechyně 2. V 8 hodin pochod k hranici Klášterní ulicí přes náměstí 3. Při příchodu k hranici zapěna husitská píseň „Ktož sú boží bojovníci“ 4. Proslov dr. Langa, župního starosty z Tábora 5. Píseň s všeobecným doprovodem hudby „Hranice vzplála“. 6. Hudba „Kde domov můj“. Při plápolající hranici dr. Lang přednesl skvělou řeč, která celé tam přítomné shromáždění nadchla. Představitelé Sokola chtěli trvale uctít Husovu památku, a proto v roce 1919 položili základní kámen k zamýšlenému a nikdy nezrealizovanému Husovu pomníku na bechyňském

2

náměstí. Husův kámen byl „odhalen“ 28. října. … a počasí nebylo příznivo. Omezeno tedy

kladení základního kamene na pomník Husa v parku na náměstí proslovem učitele Rudolfa Buriana a poklepem za pronesení hesla základní kámen. Za sbor učitelský vykonal poklep ředitel měšťanské školy Arnošt Chleborád a pravil: „Mistr Jan Hus ve svém přesvědčení pevný jako tento kámen budiž nám příkladem pravdomluvnosti, poctivosti, obětavosti a lásky k vlasti.“ Kámen pochází z Hvožďanského pastviště u řeky Lužnice ze stráně naproti Červenému mlýnu. Poslední poctou v rozjitřené době roku 1938 byla zamýšlená stavba rozhledny na hoře Tábor iniciovaná Jihočeskou společ- ností pro zachování husitských památek a okresního osvětového výboru v Bechyni k uctění památky Mistra Jana Husa. Byl vybrán jeden z pěti návrhů profesora Keramické školy v Bechyni p. Antonína Smíška. Za ohromného vlasteneckého nadšení byl pozemek a kámen na rozhlednu poskytnut zdarma… stavbu překazila okupace Československa fašistickým Německem. Věřím, že se nám společnými silami podaří obnovit zpřetrhané Husovy oslavy, jeho odkaz nás k tomu vybízí…
Josef Štefl
79 fotek, 14.10.2017, 49 zobrazení | architektura, cestování, města
Klamovka, Malostranský hřbitov, Bertramka, ... Portheimka, ... pivovar ...

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.