Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 332 výsledků (0,0127 sekund)


reklama

19 fotek, březen až květen 2016, 30 zobrazení
41 fotek, 23.6.2016, 90 zobrazení
5 fotek, 4.9.2014, 58 zobrazení
38 fotek, září až říjen 2010, 1 040 zobrazení
A jsem v pátém měsíci. Strašně to utíká.
4 měsíce(ukončené): Barunka se už bez pomoci dokáže otáčet ze zad na bříško. Je šikovná.
Ramínko po očkování TBC je stále nezhojené a tak Baru ještě nebyla očkována 1. dávkou Hexy. V tomto čase už vetšina miminek má za sebou dokonce druhou dávku.

18 týdnů: Baru VZALA NA MILOST DUDLÍK!!!!! Sice jen jeden jediný, ale dudá ho a nezvedá se jí z něj žaludek. Máme velkou radost, protože se tím dost zklidnila a lépe usíná.

19 týdnů: Barunka začala lépe spinkat přes den. Po probuzení - kolem osmé hodiny vydrží 2 hodiny vzhůru a poté usíná u kojení a vydrží většinou 1,5 hodiny, ale několikrát za sebou dokonce 2-3 hodiny!!! Jsem z toho tak vyvedená z míry, že vůbec nevím co dělat:) přijde mi zbytečné začínat nějakou práci, protože od půl hodiny jejího spánku jsem připravená, že se každou chvíli musí probudit... Odpoledne si dá už jen takovou půlhodinku, max. hodinku...
Večer máme zavedený rituál, kdy v půl odmé jdeme do koupelny, dlouze se koupeme, zpíváme písničky a potom Barunku masíruju krémem. Moc se jí to líbí, smějě se u toho a labužnicky se protahuje. Ve 20.00 končíme a jdeme dát dobrou noc babičce, dědovi a tátovi. Potom pustím v ložnici pisničky z CD (relaxační) a Baru nakrmím - u mě v posteli. Vrazím ji do pusinky dudlíka a položím do postýlky. Většinou chvilku kouká a potom usne. Probudí se až mezí 4-6 ráno na jídlo a potom tak kolem půl osmé až osmé ráno.

4 měsíce a 16 dní: Byly jsme na kontrole ramínka. Stále to není 100%. ale očkování už nejde odkládat a tak jsme byly na 1. dávce hexavakcíny. Prevenar nám odložili až za 14 dní, aby se TBc nezaktivovala. Baru byla statečná, ale v noci měla horečku 38,5. Druhý den 38 a byla spavá a apatická.
Važí 6330g a měří 63,5cm. :)

4 měsíce,3týdny a 3 dny: Baru už 5 dní nekakala. Při kojení se vzpíná a pláče, evidentně ji bolí břísko. Tlačí a heká, ale nejde to. Šimrala jsem ji teploměrem v zadečku a nepomohlo to.Dokonce jsme ji zkoušely s babi posadit na nočník - její 1. kontakt s nočníkem. Ale také nic. Až večer při koupání ve vaně a v teplé vodě, když jsem ji zvedla nožičky, najednou začala kakat tuhé žížalky. Byla toho hromada a plavalo to ve vodě kolem ní :)- Zavolaly jsme tatínka na pomoc. Baru jsem osprchovala a táta vydrhnul vaničku. Barunce se ulevilo :)

Barunka a komáři - 21 týdnů: Už vím, že Barunka komárům chutná. Ale až tak moc????? Byla to noc hrůzy. Vůbec jsem se nevyspala. každou půl hodinu jsem zabíjela komáry. kteří na mně útočili. Když jsem si myslela že už je pokoj, začalo to nanovo. Tak jsem přetáhla přes Barunku peřinu a rozsvítila. Nad její postýlkou jich sedělo 6!!!!! Všechny jsem zabila ještě ráno dalsí 2. Barunka schytala na čele 20 štípanců. A to jsem počitala jen ty na čele. Později jsem si všimla i nějakých ve vláskách. Je to holka statečná...
171 fotek, červenec 2014, 60 zobrazení
„Jak jsme jeli na dovolenou do Liberce
Rok s rokem se sešel a my se letošní dovolenou rozhodli strávit s přáteli v Liberci. Byl to dobrý nápad jak se ukázalo. Jednak byl náš kamarád hotová cestovní agentura a dokázal zorganizovat tolik zajímavých akcí, že se nedalo nic vynechat. Takže cesta i ubytovaní bylo zajištěné a tak hurá za zážitky. Liberec je poměrně malé město, to jsme měli zmapované hned, našli jsme si i slušnou „základnu“ ? hospůdku kam jsme chodili převážně na večeře a v neděli jsme se vypravili na Ještěd. Cesta tam je celkem jednoduchá, sednete na tramvaj 3 a jedete až na konečnou... a pak po cestě k lanovce. Jen ta lesní cesta nebyla pro vozíky dost dobrá, měli jsme radši zvolit cestu sice dopravně nebezpečnější – po silnici, ale za to schůdnější. Jsem se s dalšími dvěma vozíky silně nadřela...a nahoře u lanovky jsem nevěděla jestli mám nejdřív omdlít, nebo se klepat. Ale zvládlo se to. Do lanovky se dostat nebyl žádný problém, zdejší kabinky jsou prostorné, takže tři vozíky se pohodlně vešli a i s dalšími turisty, a nahoru to už byla jen chvilka, kabinka se parkrát zhoupla a byli jsme na horní stanici a odtud to byl na vrchol už opravdu jen kousek a po slušné silnici. Paráda. Ale to bychom nesměli cestovat s Fuxem, aby opět nebyla nějaká příhoda a jak se ukázalo, naši přátelé podobné maléry taky přitahují... ? takže na přivolávání problému už byli tři! Jak se ukázalo, vrchol Ještědu je pro vozíčkáře sjízdny, ale už nesmí chtít do restaurace, bohužel tady se nepočítalo s velkým těžkýmn elektrickým vozíkem a místní výtah je pro tyto naprosto nepoužitelný, ať se pan provozní snažil sebe víc, takže zbýval jen bufet, který nás svou nabídkou nelákal, takže jsme byli zklamáni. Jenže zde to nechtěli nechat jen tak a snažili se nám všemožně vyjít vstříct... takže pod heslem „když vy nemůžete k nám, my půjdeme k vám“ se rozjela blesková akce, která nás nesmírně potěšila a překvapila. Nebyl naprosto žádný problém pro tři vozíčkáře snést na terasu jídelní stůl se vším co k němu patří, včetně kytičky na stůl a ubrousku na klín. Stačilo jen si vybrat z jídelního lístku a i jídlo nám bylo promptně servírováno. Pro jednou jsme se necítili jako obtížný hmyz, ale jako VIP. Náramně jsme si toho okamžiku užívali. Včetně udivených a závistivých pohledů ostatních turistů. Jediná škoda, že zde chybí vhodné toalety pro vozík ? . Na další den jsme si naplánovali zoo a botanickou zahradu, ale i zde fungovaly maléry, tentokrát v tom byl Frantin nevinně, problém se vyskytl na straně kamaráda... on sice už ráno při snídani nenápadně naznačoval, že asi není jeho vozík úplně v pořádku, ale problém se projevil plně ve chvíli, kdy jsme dorazili po svých do města... vozík byl vybitý a zbývalo mu energie tak na opatrnou cestu zpátky na ubytovnu... no dnes si problém vyžral Jarin... kdo bude další? Takže do zoo a botanické jsme se s Frantinem vydali sami a Jarin s Renkou spěchali na nabíječku... Ale tak jak už bylo řečeno, maléry tito tři opravdu přitahují a tak další den byla řada na Rence. Její vozík od začátku vykazoval nějaký problém s kolečky, vypadaly podhuštěně, tak jsme je nechali od správce ubytovny dofouknout, jenže tím problémy jen začali, po dofouknutí se vozík začal chovat nekotrolovatelně, takže jsme usoudili, že je nerovnoměrně nafouknut a navštívili jsme místní pneuservis. Tady nám vozík srovnali co do atmosfér, ale moc to nepomohlo, vozík čím dál víc jankovatěl a nakonec Renka musela sebemenší brdek sjíždět pozpátku, protože jinak byl vozík neovladatelný. I přes tyto problémy jsme se vydali do Jablonce navštívit Muzeum skla a bižuterie...dobrodruzi, uznávám. Cesta z Liberce do Jablonce je díky společnému MHD celkem příjemná a tak jsme si zakrátko rázovali Jabloncem, muzeum jsme našli snadno a výstava byla nádherná, jenže Renčin vozejk už byl naprosto nezvladatelný a tak jsme se opět uchýlili do pneuservisu. A tam přišlo rozluštění problému. Pravá přední duše byla KO. Neudržela vzduch a byla neustále prázdná. Tak co s tím, majitel autoopravny byl neuvěřitelně vstřícný, ještě že takoví lidé jsou, neváhal a věnoval spoustu svého času i energie k vyřešení, když neuspěl v objíždění prodejen a shánění nové duše, vymyslel aspoň řešení – napustil neblahou duši pěnou a tak ji utěsnil. No super. Renka mohla pořádně jezdit, aniž by šla do smyku! A tak byl další malér zažehnán. No neradovali jsme se dlouho, protože nyní byla řada na Frantinovi. Ten na ostudu nedal dlouho čekat... hned po oběde v místní jídelně se mu podařilo prokopnout dveře na záchodě. Zase ostuda! Už mi celkem docházely nervy. Moc jsem se na něj zlobila. No i tenhle malér jsme vyžehlili a pokračovali v cestách. Škoda jen, že Jablonec je tak malá „díra“, že zde téměř všude zavírali v 17 hodin. A tak nám nezbylo, než se přepravit opět do Liberce. No a na další den jsme si naplánovali „odskočit si“ do Německa. Z Liberce do Drážďan totiž jezdí takový šikovný vláček, tak proč této příležitosti nevyužít. Všechno klaplo a za pár korun a dvě hodinky jsme už vystupovali na hlavním nádraží v Drážďanech. A jak jsme zjistili, od nádraží do historického středu Drážďan to není daleko, tak jsme se pohodlně vydali po nákupní Pragerstrasse až na Altmarkt, Neumarkt, viděli Kreuzkirche i Frauenkirche, na Terassenufer obdivovali historické budovy Akademie umění, Albertina i mosty a lodě na Labi, potom přes Theaterplatz s drážďanskou operou až na nádvoří Muzea Zwinger. Den příjemně strávený a už byl pomalu čas stíhat poslední spoj zpět do Liberce. Jinak bychom museli zůstat v Drážďanech přes noc... No taky se nám to skoro podařilo, ukázalo se, že je jedno, zda jde o české dráhy či německé, vždy má personál nějaký problém. Tak co se opět stalo? No čekali jsme, až nás někdo naloží, kolem vláčku se personálu motalo docela dost, ale nikdo se k tomu neměl a do odjezdu už zbývalo jen pár minut. Nakonec došla Frantinovi trpělivost a zajel za německou průvodčí připomenout, že bychom s nimi rádi cestovali. No evidentně to této Hildegardě, frau König, jak se paní jmenovala, nebylo příliš po chuti, celkem se na něj utrhla. Tak jsem za ní šla, že potřebujem naložit tři vozíky, no našla ližiny a hulákala, že jí nic o nás nikdo neřekl... jak říkám stejné jako v ČR. Potom vozíčky velice neochotně naložila a celou cestu po německé straně velice důrazně dávala najevo svou nelibost, že s nimi cestujeme.... ale dojeli jsme v pohodě až do Liberce...český průvodčí měl pro změnu problém s tím, že neví jak má vozíky vyložit, že ho nikdo „neproškolil“ a běžel se honem poradit se strojvedoucím... ten pro změnu nemohl najít ližiny, protože Hildegarda, jak byla vzteklá, je nechala ležet u vozíků a už si volal pro instrukce jak to má řešit. Když jsme ho upozornili, kde ližiny jsou, tak to pak už šlo jak po drátkách, jen průvodčí nestačil valit oči jak je to jednoduché... A tímto zážitkem jsme měli víc jak půlku dovolené za sebou, už zbývali jen dva dny a tak jsme se rozhodli další den ještě navštívit vyhlášený Babylon a na odpoledne jsme měli domluvenou komentovanou prohlídku města. To byl taky super zážitek, opravdu perfektně se nám věnovali, radnice je vybavená výtahem i plošinou, přidělili nám mladou průvodkyni, která nám povykládala jak o historii města, radnice i provedla nás pěšky po místních pamětihodnostech a upozornila nás na některé zajímavosti, které by jinak unikly naší pozornosti. Takže další den jsem se šla s Frantinem koupat do Aquaparku a Jarin s Renkou šli využít nově nabyté vědomosti o Oblastní galerii v bývalých městských Lázních. No nakonec jsme v nich skončili taky, protože v Aquaparku nešlo s vozíkem vydržet moc dlouho, i když já bych tam v relaxačních zónách asi ještě vydržela, zajímavé byly hlavně „antické“ lázně se spoustou jeskyněk a zákoutí, bohužel zde neměli zvedák do vody a tak se Frantin do vody nedostal a bylo mu to tam dlouhé. A tak jsme se vydali taky do muzea, no měli tam celkem slušné sbírky od zajímavých autorů a den byl pryč. Už jen zbývalo pobalit a ráno na cestu zpět domů... Myslím že se dovolená vydařila, díky i našim společníkům na cesty.“
Napsala Jana Beránková
71 fotek, 8.9.2012, 35 zobrazení
18 fotek, 13.3.2016, 13 zobrazení
14 fotek, duben až červenec 2016, 8 zobrazení
6 fotek, 22.12.2015, 45 zobrazení
12 fotek, 16.4.2015, 85 zobrazení
38 fotek, 2.5.2010, 51 zobrazení
32 fotek, podzim 2010, 107 zobrazení
83 fotek, 18.11.2009, 52 zobrazení
17 fotek, 18.1.2005, 186 zobrazení | koníčky
10 fotek, letos v červnu, 9 zobrazení
37 fotek, letos v únoru, 30 zobrazení
14 fotek, 9.6.2016, 23 zobrazení
43 fotek, 15.4.2016, 122 zobrazení
6 fotek, 21.12.2015, 152 zobrazení