Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 421 výsledků (0,0503 sekund)


reklama

15 fotek, 22.9.2017, 70 zobrazení
V létě je spousta práce, každý se připravuje na to, až se "zima zeptá". Mimo akcí na farmě, kdy Rita fotila práci strojů, aukci jalovic a chovné býky, jsme se sešly s mými koníky i na focení západu slunce. Kouzlo se podařilo.
28 fotek, 12.9.2012, 48 zobrazení
Parta zkušenějších štěňat vyrazila do terénu trénovat přivolání na větší vzdálenost a chození na vodítku a ti mladší dováděli na zahradě a probírali základy výchovy. Krásná a poslušná Rita se s námi dnes rozloučila. S paničkou si skvěle rozumějí. Strach ze štěkotu psů se postupně odbourá věkem a zkušeností. Ayu si s Ritou hrála velmi hezky, ale Retovi objevila slabší článek a ráda by ho trochu potrápila, což jsme jí samozřejmě nedovolili. Má krásný vztah k páníčkům a je velmi vnímavá, takže hned pochopila, co nesmí. Retík si se školky odnesl na srsti hromadu bahna a bodláků, takže panička měla doma jistě plno práce. Přivolání mají štěňátka vzorné i ve volnosti lesa a ve hře. Pokud budou majitelé dále pečlivě odměňovat a často po přivolání dají psu opět hned volno, případně si s ním ještě pohrají, bude se k nim vracet ochotně a rád. Trénovali jsme také chůzi na vodítku - nikdy nedovolíme psu tahat, komunikujeme s ním a vodítko má být prověšené. Flexi u štěňat raději nepoužíváme, nebo ho v nutném případě připneme na postroj.
55 fotek, 15.5.2010, 593 zobrazení | cestování, krajina, příroda
Prší a má pršet, pojedeme do pr..le a ne na chalupu, říkali v pátek kolegyně a kolegové v práci. Někteří prý půjdou pochod do Pr - čic. Před válkou se říkávalo: "jdi do P - aďous", po válce: "jdi do Pr - čic" a mnohem později se objevil výraz: "jdi do řiti". V zimě jsem byl v pr..li, protože jsem nenašel Brdský vodopád v Kejné rokli, tak jsem si řekl, zkusím to tentokrát naopak. Začnu z řitní cesty a hůř nemohu skončit...
35 fotek, duben 2010, 42 zobrazení
Tak jak bývá dobrým zvykem Velikonočních svátků, člověk má sedět doma na řiti a ni kajsik lozit. Tyhle velikonoce byly zvláště vyoslené, neboť máte li tu čest zažít je od pátku do úterka v práci, je to na švestku.Naštěstí služba je jen dvanáctihodinová, takže to vždy rychle uteče. No ještě že jsem si vytáhl alespoň na chvíli hračky abych je naleštil a byl na burze klunkrů a veteránksých potřeb. Jo a ti policejní velikonoční beránci, v barvách semaforu (červený, žlutý, zelený), které všem upekla Pája, byli dobří. A moc z nich nezbylo. Příští rok fakt už ale někam pojedu... :-)
22 fotek, 31.3.2017, 49 zobrazení | příroda
Už víc než týden mě bolí hřbet a práce vázne. Vyhlásil jsem si tedy šábes o den dříve s tím, že si půjdu malinko srovnat charakter k rybníku. Sednu, opřu se o strom a budu lelkovat, když už nemůžu dělat. Vypouští se rybník Stavenov, doba příhodná k tomu, udělat si pár obrázků nějaké drůbeže. Ráno sedím u rybníka o šesté, zašprajcovaný o strom. Volavky a čápi se pomalu přibližují, dovolí i pár fotek. Z dálky ze třech stran bubnují strakapoudi, kolem řvou vrány. Za chvíli prolétá za ukrutného řevu ledňáček a volavky a čápi se zvedají. Když se vše malinko uklidní a směřuje k mému úkrytu černý čáp, přijíždí na hráz auto a vystupuje nájemce rybníka. Vše je v řiti definitivně.
Vracím se ještě na chvilku odpoledne, volavky už jsou daleko, tak jen pár fotek čápů. Cestou zpět k autu potkávám srnčí. Vítr vane od nich, mám čas se chvilku dívat a udělat si fotku. Pak přecházejí řeku a míří na louku za vodou. Cestou ještě cvakám jednu slunící se babočku bílé C...
55 fotek, 21.6.2010, 237 zobrazení
Místo: tělocvična ZŠ Arménská Brno

Ani deštivé počasí nepokazilo skvělé setkání postižených dětí nejen z Kociánky Brno s celým 2. stupněm ZŠ Arménská Brno. Šli jsme nakonec do tělocvičny a v 10,00 společně odstartovali společný sportovní den zdravých a handicapovaných dětí. Když při 1. jízdě ve slalomu na vozíku jel v neděli devítiletý Jirka Brnčič proti panu učiteli Františkovi a porazil ho, tak cca. 200 dětí málem zbouralo tělocvičnu. Pak se rozběhly další souboje v běhu - slalomu na čas, hodu medicinbalem, střelbě florbalkou. Na druhé půlce tělocvičny odehrálo 200 žáků ZŠ Arménská Brno spoustu nádherných soubojů ve hře zvaná boccia proti postiženým dětem. A jako vždycky všechny hra okamžitě chytla, byla to moderovaná show ale hlavně zdravé děti strávily celý den s našimi handicapovanými kamarády, starali se o ně a mohli je poznat.

Při slavnostním vyhlášení a rozdávání spousty cen a medailí jsem děckám říkal o naší práci pro postižené děti, děti z dětských domovů a diagnostických ústavů atd. Jsme domluveni, další setkání nás čeká na podzim, kdy žáci ZŠ Arménská navštíví děti přimo na Kociánce a hlavně přes prázdniny pro ně připraví spoustu dárků a dopisů, které budou o nich a které budou chtít postiženým dětem věnovat. Tahle solidarita a vzájemné pomáhání se řítí Jihomoravským krajem, máme z toho obrovskou radost. Díky vám všem.
Michael
28 fotek, 20.4.2014, 125 zobrazení | architektura, cestování, země
Svátečně naladěni jsme se v neděli vydali na prohlídku katedrály Sagráda Família. Jaký byl náš údiv, když jsme zjistili, že křesťanský svatostánek ovinuje a rdousí několik set metrů dlouhý had, zakousnutý do hlavního vchodu. Na přímý dotaz "Jak dlouho?" mi zmoklá hlava netvora odpověděla, "Dvě a půl hodiny". A tak jsme se otočili na patě a prchali do méně exponovaných částí Barcelony. Vrátili jsme se v podvečer. Mezitím se had částečně nasunul dovnitř a pojídal útroby basiliky. Naskočili jsme na ocas. Had sebou umě hodil a my spadli do otevřené kloaky. Řiť se za námi bleskově zavřela a my jsme putovali trávícím traktem směrem k hlavě. Zhruba po 50 minutách had otevřel hubu a vyplivl nás do katedrály.
Oproti deštivému ránu se odpoledne vyjasnilo a my jsme zjistili, jak o mnoho lepší je navštívit basiliku za pěkného počasí, kdy je dojem umocněn slunečními paprsky, proudícími dovnitř vitrážemi. Světlo rozehrává barevné hry, proměňující atmosféru uvnitř katedrály v představení laterny magiky.

Chrám svaté rodiny začal Antonio Gaudí stavět v roce 1885 a nedodokončený byl vysvěcen v roce 2010. Práce stále pokračují a budou pokračovat do roku 2026, stého výročí Gaudího smrti. Stavba je financována pouze z darů a sbírek věřících a návštěvníků. Jsou zda patrné vlivy maurské architektury, Art Noveau a kubismu. Celé ohromné dílo je skrznaskrz protkáno symbolikou a má se stát "poslední velkou svatyní křesťanství. V kompletní podobě bude mít 18 věží, které symbolizují 12 apoštolů, 4 evangelisty, Panu Marii a ta nejvyšší Ježíše Krista. Fasáda je doplněna stovkami soch a texty s křesťanskou tématikou.
3 fotky, 24.11.2010, 354 zobrazení
Místo: Kociánka Brno

Podívejte se na výstavu dárků a obrázků žáků ZŠ Arménská Brno přímo na Kociánce. A jak toto vše vzniklo. Vraťme se do 21.6.2010, kdy ani deštivé počasí nepokazilo skvělé setkání postižených dětí nejen z Kociánky Brno s celým 2. stupněm ZŠ Arménská Brno. Šli jsme nakonec do tělocvičny a v 10,00 společně odstartovali společný sportovní den zdravých a postižených dětí. Když při 1. jízdě ve slalomu na vozíku jel v neděli devítiletý Jirka Brnčič proti panu učiteli Františkovi a porazil ho, tak cca. 200 dětí málem zbouralo tělocvičnu. Pak se rozběhly další souboje v běhu - slalomu na čas, hodu medicinbalem, střelbě florbalkou. Na druhé půlce tělocvičny odehrálo 200 žáků ZŠ Arménská Brno spoustu nádherných soubojů ve hře zvaná boccia proti postiženým dětem. A jako vždycky všechny hra okamžitě chytla, byla to moderovaná show ale hlavně zdravé děti strávily celý den s našimi handicapovanými kamarády, starali se o ně a mohli je poznat.

Při slavnostním vyhlášení a rozdávání spousty cen a medailí jsem děckám říkal o naší práci pro postižené děti, děti z dětských domovů a diagnostických ústavů atd. Jsme domluveni, další setkání nás čeká na podzim, kdy žáci ZŠ Arménská navštíví děti přimo na Kociánce a hlavně přes prázdniny pro ně připraví spoustu dárků a dopisů, které budou o nich a které budou chtít postiženým dětem věnovat. Tahle solidarita a vzájemné pomáhání se řítí Jihomoravským krajem, máme z toho obrovskou radost. Díky vám všem.
Michael Svoboda
15 fotek, 31.12.2012, 28 zobrazení | zvířata
Po dlhom čakaní sa usmialo šťastie aj na Dareka -ma sa fantasticky - nasiel vysnivany domov u babky a dedka z pernikovej chalupky:), beha si volne po dvore a spava v bude vystlanej slamou. a niekedy si vyjde na vychadzku do lesa so susedmi.

darek je cca 10 rocny nemecky ovciak. takych ako on je mnoho po celom svete. su nechceni, opusteni, vyhladoveni, uviazani na retazi, nepovsimnuti,... tiez bol jednym z nich. dlhe roky stravil retazou priputany k bude odkial nebolo uniku. a tak len chodil horedole, vzpinal sa, stekal, strazil, spal, tuzil behat,..... a ked bolo co, tak aj jedol.
roky ubiehali, sily ubudali a darecek zostarol. no jeho posobisko sa nezmenilo - stale ta ista buda, stale ta ista retaz, stale nepovsimuty.
az jedneho dna sa jeho zivot obratil naruby. 1.10.201 nakost vychudnuty 19 kilogramovy (teraz vazi 29kg) darek vkrocil do druhej etapy svojho dovtedy mizerneho zivota.
zvladol dokladny kupel, cesanie, prvu noc mimo retaze prespal v posteli a na druhy den uz volne pobiehal v docaske u Erika Corbova spolu s jeho spolocnickou, ovciackou ritou.
absolvoval veterinarnu prehliadku, ockovanie a odcervenie - vsetko pekne bez kosika - trpezlivo so sebou nechal manipulovat, hoc nas vobec nepoznal.
a taky je doteraz - pri manipulcii absolutne bezproblemovy, u veterinara nema problem, vencit ho chodia dievcata - skolacky. moze teda bezproblemov aj k odrastenym, rozumnym detom.
vobec vsak nie je socializovany so psami - bude to este vyzadovat kus prace, aby sa naucil chovat sa ako rozumny pes:) ku psom ho preto neodporucame, ublizil by im. vynimkou moze byt vacsia sucka (ale zrejme aj pes), kt. si ho dokaze zrovnat a vysvetlit mu, co sa patri.
je vhodny ako spolocnik k dochodcom, no pri venceni potrebuje fyzicky zdatneho cloveka, kedze na voditku taha a ma poriadnu silu, pripadne idealne by bolo jeho umiestnenie k cloveku, ktory by bol ochotny s nim popracovat a dokazal si ho ziskat. cloveka na vychadzke absolutne nevnima, ten je prenho len zavazim na konci voditka.
je rad, ked je pohladkany, no spolocnost nevyzaduje a ludia ho moc nezaujimaju. existuje prenho len jedlo a vychadzky, myslim, zeby chodil pokial by mu sily stacili alebo by sa mu nevybili baterky.
steka po psoch, no inak je absolutne tichy aj ked ostane sam.
vela toho nepotrebuje - volny vybeh vo dvore, ci areali, stravu a chvilku pozornosti. a ak k tomu dostane aj vychadzky, bude to prenho dokonaly domov.
domov, ktory pren marne hladame uz 3 mesiace. za celu tu dobu sa nanho neozval jeden jediny seriozny zaujemca. ti neseriozni boli dokopy asi traja.
docaska, kde je darek teraz nie je nekonecna, cirkuluju tam ine psy, ktore potrebuju pomoc a su kvoli darekovej neznasanlivosti obmedzovane.

NEPOZNATE NIEKOHO, KTO BY SA DAREKA VEDEL UJAT?
HLADAME AJ DALSIU DLHODOBU DOCASKU (ZABEZPECIME JEDLO A VET. STAROSTLIVOST), INAK BUDE MUSIET DO UTULKU.... TEDA, AK BUDE MIESTO... A KEDZE JE UTULOK KATASTROFALNE PREPLNENY, TATO MOZNOST JE ZATIAL V NEDOHLADNE.
HLADAME PRETO AJ UTULOK, KTORY BY HO VEDEL PRIJAT - POMOZEME S CIM BUDE TREBA.
OZVITE SA, AK MATE MIESTO, KDE BY MOHOL BYT POKIAL MU NENAJDEME DOMOV.
UPLNE NAJVIAC SI VSAK PRENHO PRAJEME NOVY DOMOV. DOMOV, KDE BY HO PRIJALI TAKEHO AKY JE. CELY ZIVOT NA UKOR VLASTNEJ SLOBODY SLUZIL CLOVEKU. JE NACASE ABY MU TENTO DLH NIEKTO SPLATIL. JEHO PREDOSLY MAJITEL TO URITE NEBUDE.
ZAPACI SA NIEKOMU? PRAJEME SI, HLADAME, DUFAME NO NIEKEDY UZ AJ ZUFAME. JE TO NAOZAJ VELMI, VELMI SURNE!! PROSIM, ZDIELAJTE, TO JE TO NAJMENEJ CO PRENHO MOZTE UROBIT.
A AK BY STE RADI UROBILI VIAC, NO NEMOZETE HO ADOPTOVAT, CI DOCASKOVAT, CHODTE A PYTAJTE SA, HLADAJTE MU DOMOV - OSLOVTE SUSEDOV, FIRMY,... ZAUJEMCA BUDE SAMOZREJME DOKLADNE PREVERENY A PES BUDE VYDANY NA ADOPCNU ZMLUVU. JE ODBLSENY, ODCERVENY, OCKOVANY, BUDE CIPOVANY.
pre akekolvek dalsie info volajte: +421905 807 938, +421 918 838373 a +421 918 564466
ak viete pomoct financne, budeme vdacny za prispevok na starostlivost o dareka.

1.10.2012 - darek - nemecky ovciak v dochodcovskom veku bol dnes najdeny v kosiciach. pes je velmi podvyziveny, je to len kostra obtiahnuta kozou,jeho srst bola plna osin (semena travy) a bodliakov, krk vydraty od retaze. je to uz stary pan, isto ma minimalne 12 rokov. zatial sa este neprejavil, zaujima ho len jedlo. na psy velmi nereaguje, vonku si ich skor nevsima, od ludi sa necha hladkat, manipulovat so sebou (zvladol 2 hodinove kupanie a cesanie), preziva to bez zjavneho zaujmu. aj ked sa mi zdalo, ze hladkanie si uz zacal trosicku uzivat. zatial o nom vela nevieme, no jedno je iste, potrebuje niekoho, kto mu da cas a kto si ho "vypiple" - bude z neho nadherny pes :) prosim, pomozte darkovi najst novy domov, pripadne docasku. pytajte sa znamych aj neznamych. a ak by ste chceli prispiet na starostlivost o darecka tu je ciso uctu: 0443423053 / 0900 (je to cislo utulku uvp, napiste do poznamky " NO darek ") vopred dakujeme za akukolvek pomoc, verime ze sa nam spolocnymi silami podari darkovi najst novy domov. +421 918 838373

ps: darek bol u mna len jeden den, nepoznali sme ho a on sa nijak neprejavoval (ni priaelsky ani nepriatelsky, tak mal pre istotu kosik hlavne kvoli bezpecnosti malej mafiny (pudlica, ktora uz bola napadnuta inym psom a boji sa), darecek bol aj priviazany, kedze akonahle som ho pustila bol schopny pustit sa do akehokolvek jedla ake nasiel. na noc som mu prepozicala moju postel a ja som si ustlala na zemi.)
nastastie na druhy den sa mu podarilo najst skvelu docasku, kde obyva dvor spolu s babuskou ovciackou ritou: http://www.facebook.com/photo.php?fbid=524198150940621&set=a.524169150943521.138468.100000513237826&type=1&theater

dalsie fotky darecka v novej docaske si mozete pozriet tu: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.524169150943521.138468.100000513237826&type=1
207 fotek, 6.7.2013, 65 zobrazení | dokumenty, krajina, kultura, příroda
Původně jsem chtěla dát titulní fotku jinou,ale ....
Původně jsem chtěla psát o pěkných věcech,ale ......
Začnu jednou větou,kterou si pamatuju z dob graffiti: Svět se řítí do ďáblovy řiti.
Kultura a památky jsou dnes nemoderní a je potřeba je všechny vyhladit ze světa.Moderní člověk je nepotřebuje,má přece hypermarkety,přiblblé počítačové hry,chlastačky s hlasitou muzikou,grilovačky,kdy zasmrdí celé okolí jako by se pálily mrtvoly na petroleji,či loví kešky a jde přes ty pomyslné mrtvoly.A že vím,o čem píšu -ať si každý myslí co chce,je mi to jedno.
...........................................................................
Pohled na křížovou cestu u Kvasic byl jedna velká tragédie.I když se hlásím k jedné pohanské odnoži,mám kulturu ráda a je jedno jaká to kultura je.Z každé se dá vzít něco.
A při pohledu na detaily právě na křížových cestách si každý kulturně vzdělaný člověk musí říct: to dalo ale práce,ten,kdo to vytvořil nad tím musel strávit spousty hodin...... Tady si ovšem musel klást otázku : kam až tohle může zajít ?To necháme všechno zetlít,rozkrást pro pár korun do sběren,nebo jen tak pro zábavu zničit ????
A na to navážu -opět se musím otřít o ty .... geocachery -bylo to na Mohylníku.
Jedni slušní,pohodoví,druzí se tam ovšem chovali hůř,jak divoká prasata.Lituju,že nejsem myslivec,nebo myslivecká stráž,nebo tak něco,protože bych jim dala pálku nejvyšší.
To,jak "chodili" dá-li se to tak nazvat po mohylách bylo akorát tak na ránu klackem do hlavy.
Jakoby nestačilo,že plno míst,které měly být utajeny různým ničíkům už odtajnili,někteří ony místa zničily -jako nejmenovanou studánku,kterou už místní radši ani neobnovují a každého příchozího vyhlíží s klackem v jedné a psem v druhé ruce.
Jistě,nejsou všichni taková hovada,to koneckonců znám i z výstav,ale když takovéhle blby potkáte,zrovna hezké jméno té zábavě nedělají.A akorát vás pěkně nas.....
-------------------------------------------------
Ale radši už o něčem jiném.Žlutavský kamenolom se zase o cosi rozrostl,cestou kolem náhrobku pana Mrazíka jsem zavzpomínala,jaké to tam bylo před ...zhruba třiceti lety,kdy jsme tam chodili na procházky /sice jsem rodilá krušnohorka,ale ve třech letech jsme se přestěhovali do Chříbků a jsou mi jaksi nejbližší..../pak jsme projeli Tabarky a hledali silnici k Budačině.No to byl tankodrom .... a máminá Arabská Bouře skákala jak na velké pardubické a k tomu se nám podezřele ufouklo přední kolo.....
U Budačiny jsem Bouři zamkla u kmenů s prosbou,ať jí nikdo nepoškodí,či nezcizí.
A šla jsem řádit na skály /odtud mé jméno Skalča/.Mít tak lano.....ale naštěstí nemám.Aspoň do jeskyně jsem si vylezla.Do knihy se bohužel zapsat nedalo -usídlily se u ní vosy.....
Sestup byl taky jedna báseň -blbec pitomý jsem lezla jako vždy a poslední kámen vždycky napůl sjedu a doskočím -a jako vždy na pravou nohu..../tu štychovanou -pak to taky tak vypadalo/.
Poté jsme zaparkovali nad Březovou a zjistili,že na skály popadalo pár vývratů.
Když už,tak už ještě odbočka k Zuzaně.Sklenička zmizela,zato tam nějaký dobroděj nechal bytelný keranický hrneček.Snad ho nějaká chuja nerozbije.
Pak následoval Mohylník -viz výše.Od minula tam bylo trocha poklizeno /větve a chamradí/a já zašla k mé neoblíbenější "královo" mohyle.Je z těch odkrytých nejzvláštnější.Je na ní zajímavá energie -taková zvláštní,jakoby patřila tomu nejvýznamnějšímu,nejstaršímu,nejmoudřejšímu.....
Po Mohylách jsme odbočili na bývalé Eldorádo,kde kvetou nejkrásnější květiny v lese -náprstníky -digitalis purpurea.
Tady jsou opravdu nachové,růžové,fialkové,jen jedna byla skoro bílá.
/D.purpurea var.alba roste na Hostýnkách a varieta žlutě kvetoucí je kousek nad Zlínem -a jsou stejně dokonalé a nádherné/
Sice už odkvétaly,ale i tak jsem pár skvostů našla.
U Nové Dědiny jsem si směr krasojízdy rozmyslela a místo na Žlutavy jsme projeli dědinou a nad Novým Dvorem odbočili do polí.A právě tam jsem při focení objevila lesní jahody,o kterých jsme se nedávno v práci bavili,že už asi nebudou.
Velký mě asi tenkrát slyšel a aby mi udělal radost,tak mi je dnes seslal.Díky mu za to,bylo to žrádýlko.....
Na Novém Dvoře mě už léta fascinuje ten "neomítnutý,starý,hnusný" koutek.
No a pak už byl ten kulturní šok v podobě zničené křížové cesty.....
Celé album jsem zakončila přímo tragicky-fotka je ze silnice,kde ožralý idiot srazil dva kluky na kolech.Jeden zemřel,druhý je na tom špatně.
Ten den jsem byla venku a bohužel jsem ten náraz slyšela -i to,jak auto táhlo kolo po silnici.Fakt hnus.....
Proto žijme každý den tak,jako by to měl být den poslední.
86 fotek, 30.3.2013, 210 zobrazení | architektura, města
Štvanice je pražský ostrov mezi Holešovicemi a Karlínem. Původně se mu říkalo Velké Benátky. Název Štvanice pochází ze 17. století, kdy na ostrově vznikla dřevěná aréna, v níž byly pořádány štvanice psů na medvědy, býky apod. Ty zakázal až na začátku 19. století císař František I.
Přes ostrov vede Negrelliho viadukt, který je se svou délkou 1110 m nejdelším železničním mostem v Česku. Je pojmenován po inženýru Aloisu Negrellim, který řídil jeho výstavbu. Do provozu byl uveden v roce 1850. I v dnešní době po něm vlaky stále jezdí. Byl prohlášen kulturní památkou.
S pevninou spojuje Štvanici Hlávkův most, který byl vybudován v letech 1908-1911 architekty Pavlem Janákem a Františkem Menclem. Most zdobí reliéfy, jejichž autory jsou Bohumil Kafka, Ladislav Kofránek, Josef Mařatka a Otto Gutfreund. Na holešovickém předmostí jsou umístěna sousoší Humanita a Práce od Jana Štursy. Most je pojmenován po staviteli a filantropovi Josefu Hlávkovi.
Na špičce ostrova byla v letech 1913-1914 postavena malá vodní elektrárna, která je po rekonstrukci v 80. letech minulého století stále v provozu a je též technickou památkou.
Ve 30. letech 20. století byl na ostrově postaven zimní stadion, na kterém naši hokejisté vybojovali v roce 1947 titul mistrů světa. Stadion přečkal i povodně v roce 2002, byl hojně využíván k veřejnému bruslení a tréninku malých hokejistů. V roce 2011 však byl bohužel zbourán. V současnosti na místě zimního stadionu fungují malé veřejné kluzišťátko a areál pro cyklisty, které však stadion nedokáží nahradit.
Štvanice byla již od počátku 20. století centrem tenisového sportu. Na místě původního areálu v roce 1986 vyrostl nový moderní antukový dvorec s kapacitou 8000 diváků. Dále se zde nachází řada otevřených i krytých dvorců.
Na ostrově fungovala do 80. let minulého století porodnice.
Pod ostrovem vede metro - trasa C.
Velká část ostrova je bohužel ve značně zanedbaném stavu. Při procházce se tu člověku sice naskýtají velmi neobvyklé a půvabné výhledy, pobyt zde ale znepříjemňují prach, výfuky a hluk stovek aut, která se řítí téměř neustále po Hlávkově mostě.
Ostrov i obě předmostí Hlávkova mostu jsou útočištěm bezdomovců.
25 fotek, září 2014, 75 zobrazení
Rozhodli jsme se pro výlet na nejjižnější část jižního ostrova - "město" Bluff. Vyrazila jsem s kolegy z práce, ještě pořád jich nemám dost, přestože s nimi trávím téměř každý den :))) Cesta byla pro mě celkem dlouhá, kluci nemají zrovna velké auto, takže velice pohodlné místo uprostřed jsem jako druhá nejmenší osoba střídavě sdílela s Ines. Kluci se samozřejmě skoro pořád bavili tím jejich srandovním jazykem punjabi (přijde mi, že používají jen samé r, b a d), i když nám slíbili, že bude převažovat angličtina, čímž mě občas docela rozčilovali, protože se neustále něčemu smáli... Po cca 200 km jsme konečně dorazili na místo. Bluff je opravdu "řiť" světa, až tak to musím říct, připadala jsem si tam jak někde na Divokém západě :) Jelikož se mi chtělo dost nutně čůrat, rozhodla jsem se využít zastávky na "benzínce", kde jsme se ptali, kudy se dostaneme k našemu cíli. A milá paní pumpařka nám s úsměvem oznámila (mimochodem taky vypadala jako z doby raz dva), že máme dál pokračovat a na místo jednoduše dorazíme, že cesta dál nevede. Zážitek z návštěvy záchodu vám radši popisovat nebudu, kdyby to nebylo tak akutní, rozhodně bych to neabsolvovala! Stirling point (podle kapitána Williama Stirlinga), jak se nejjižnější místo jmenuje, jsme našli opravdu jednoduše. Zde nastalo hromadné focení všech a všeho a to nejméně stokrát z různých úhlů, Ines s sebou měla Go Pro Cameru, takže fotila snad úplně všechno... A kluky to samozřejmě hrozně bavilo, já si to focení vyloženě užívala!! :)

Kluci uvařili pro všechny indický oběd, na který jsem se moc těšila. Našli jsme jedno hezké místo u moře, tak jsme se do něj hned pustili. Jen mě trošku zaskočila věta - Musíte to ochutnat přesně tak, jak to jíme doma, takže jsme nevzali žádné příbory. To znamenalo, že pokud jsem chtěla jíst (a že jsem už měla fakt veliký hlad), musela jsem jíst s ostatními z jedné krabice a nabírat tu kejdu rukama!!! Bylo to ale opravdu moc dobré (jak jinak než kari, ovšem jiné, než jsem chutnala doma v Everestu :), a k tomu indický chleba - podle mě to nebyl chleba ale placky :)), takže jsem špinavé ruce moje i ostatních brzy přestala řešit. Pusa mě začala dost dobře pálit až ke konci, ale podle kluků to vůbec pálivé nebylo, že to kvůli nám moc nekořenili... Jen to kari jsem z rukou cítila ještě druhý den... Po obědě Ines vytáhla brambůrky, do kterých jsme se pustili, jen Prince (ten v turbanu) to po chvíli vyplivl a my s Ines se divily, co se děje. Kluci nám vysvětlili, že jsme mu neřekly, že je to s příchutí kuřete a on že nejí maso!!! No určitě v těch brambůrkách nic z opravdového kuřete není, ale tak když má tu svojí kultůru....

Jelikož v Bluffu nic jiného k vidění nebylo, vyrazili jsme do Invercagillu v domnění, že aspoň zde uvidíme něco víc. Ve výsledku toto město sice bylo větší než Bluff, ale pro mě pořád vesnice s jednou hlavní ulicí, kde nic, tu nic. Zašli jsme se podívat do zahrad, kde bylo spousty krásných kytiček, většina z nich ale ještě nevykvetlých... V muzeu Southland Museum & Art Gallery bylo všechno možné, od "ještěrek" Tuatara po obrazy, kameny, motorkyyy :) Včetně samotné JAWY, to jsem čubrněla. No a večer jsem byla zase zpátky v civilizaci a v realitě :)
1 fotka, 11.6.2016, 88 zobrazení
Jako majitel nového štěněte jsem si domů přivezl malou chlupatou kuličku co vyžadovala notnou dávku pozornosti, péče a lásky. Avšak teď už je štěně větší a při kontaktu s jinými psy mě ignoruje. Co s tím??

V období růstu štěně prochází více fázemi vývoje a samozřejmě i změnami v chování. Velká spousta majitelů je nadšená, jak jejich čtyřnohý přítel už od malička je vzorný a i venku v cizím prostředí může už jako malé štěně chodit na volno a od svého pána se nevzdálí ani na krok. Ano, to je pravda a je to vcelku logické, ale pouze do té doby, než naše milé štěně začne získávat nové zkušenosti ve svém okolí. Doposud si zvyklo na byt či dům, harmonogram a celý chod domácnosti. Ale v cizím prostředí bylo do té doby velmi opatrné, mnohdy bázlivé a zcela oddané a závislé na svém pánovi. Proč najednou nastal zlom a štěně mě odmítá mnohdy poslouchat? Nemá mě snad rádo? Proč mě nevítá tak horlivě jako cizí lidi které potká? Proč se dožaduje spousty hraní s jinými pejsky a ke mě nechce přijít? V této fázi vývoje štěněte, ztrácí dost majitelů nervy, nebo jsou smutní, že selhali ve výchově.
Opak je pravdou. Toto chování je naprosto přirozené. A pokud se naše štěně směle pouští do veselých hrátek s ostatními pejsky, rádo se nechá pohladit či pochválit, ba dokonce odměnit od cizích lidí, tak naše postupná socializace a začínající úroveň výchovy psa, je naprosto v pořádku. Avšak majitel musí mít vždy na paměti, že pejska nechává hrát si na volno vždy v bezpečném místě kde není v dosahu silnice. Jelikož štěně ještě logicky ve svém věku nezvládá perfektní a bezchybné přivolání jako dospělý správně vychovaný pes. Majitel musí mít na paměti, že NIKDY štěně nesmí potrestat, pokud k němu nepřiběhne na zavolání ihned, jak on vyžaduje. I když se to nemusí zdát, štěně nám to nedělá naschvál, je pouze plné emocí a radosti a mnohdy není schopno náš požadavek urychleně zpracovat. Jak štěně odvolám z bujarého dovádění aniž bych vzteky praskl jako nafukovací balonek?

1. jdu na dostatečně blízkou vzdálenost ( nehulákám z druhého konce louky)
2. jsem vždy veselý
3. nezvyšuji hlas se stále se opakujícím až výhružným voláním
4. mám u sebe lákavou odměnu.-hračka nebo pamlsek. POZOR! Není to úplatek, je to pouze motivační pomůcka
5. vypustím z hlavy, že na štěně volám a ono přijde až po delší době a ještě ho mám chválit?? ANO, dokonce ho musím pochválit. Stále se opakující chyba mnohých majitelů je, že štěně odpoutá svou pozornost ze hry, zbystří že ho volám a vesele se tedy řítí ke mě, já místo jásání mu vyhubuji- Azore kde jsi byl tak dlouho? No pojď sem, honem...atd... a v tu chvíli štěně lapám do rukou a ono se otočí a opět odběhne pryč.
6. musím mít na paměti, že štěně je vynalézavé a naše pokusy o odchycení rychle prokoukne. Proto při každém úspěšném přivolání psa odměním, a hlasem jásám, nemusím jej nutně hladit. Takto to udělám několikrát během cvičení.
7. když všechny úkony provádím správně, jsem trpělivý,štěně za mnou vždy rádo přiběhne. A nechá se připnout na vodítko když je to třeba.
8. nepřipínám psa na vodítko pokaždé když jej zavolám. Stejně tak jako se jej nesnažím lapat do rukou jak je to napsané v bodě 5.
9. Nikdy psa necvičím když mám špatnou náladu. Veškeré pokusy o odvedení dobré práce selžou a je to jen ztráta času, nebo upevnění nežádoucího chování.
10. A hlavně, nejdřív s pejskem trénuji v klidném prostředí na louce nebo v lese sám, teprve potom mohu zařadit postupně se zvětšující kolektiv psů.
26 fotek, 10.12.2010, 1 070 zobrazení
Ahoj kamarádi! Tak se konečně ozýváme z toho Zelíí. Je to až teď, páč jsme měli spousty starostí s různejma bankovníma účtama, povoleníma, pojištěníma a jinejma hloupostma co tu po nás všude chtěji blázni!Ale jinak jsou to docela hodný lidi a najdou se některý hodný i mezi těma kurvama maorskejma. Chtěli jsme hned začít pracovat, ale protože musíme čekat na jedno pracovní povolení, tak jsme nelenili a opustili to hrozně obrovský a ošklivý město, ostatně jako každý jiný město Auckland. Jen pro zajímavost má 1,3 mil obyvatel a celej Zelííand okolo 4 mil. Tak si asi umíte představit, jaký je to tam mraveniště a obzvlášť funny je učit se tam řídit na tý druhý straně ! I ty pravidla toho řizení tu mají prapodivný, třebas na těch kruháčích se točí na druhou stranu, rychlý pruhy na dálnici na pravý straně a spousta dalších vychytávej, kterejm stejně nerozumim a mam takovej pocit, že ani ty Zelňáci nemaj tuchu. Nicméně, když jsem vyjel z Aucklandu tak jsem si myslil, že už jsem pánem silnic a nic mě tu při řízení nemůže potkat. O to byl větší šok, když si to štrádujeme po těch cestičkách a najednou se proti nám v zatáčce řítí v evropským protisměru auto. Ten chudák ani nestačil zatroubit jak mu málem vypadli očička, když viděl, že se s ním za 2 sekundy budeme přetlačovat. Nakonec jsem se rozhodl ustoupit, páč jsem letmým odhadem spočetl cca dvou tunovou převahu. Abychom nezapomněli zmínit naše autí, tak to jsme sháněli celý den ještě v Aucklandu, což se nakonec vyplatilo a máme ho moc rádi a doufáme, že nás Whiterider nezklame. No ale zpátky k našemu putování, jako první jsme samozřejmě jeli zkontrolovat místní pláže jestli náhodou ta voda tu taky nezamrzla jako tam u nás no a můžete juknout, že ne. Ty pláže jsou tu strašně dlouhý a tvrdý takže se na nich dá krásně drandit s autí a sem a tam zkusit projet nějakou tou vlnou, ale běda tomu kdo to přežene tomu pak voda autí navždy sebere a musí si dojít koupit nový. Na jedné z těch pláži jsme si dovolili strávit noc pod šírem s tím že při tom budeme pozorovat tu jejich jinou hvězdnou oblohu. Co čert nechtěl tak Čert usnul dřív než vykoukla první hvězdička a mě to samotného nebavilo tak jsem šel taky dadat, ale ještě jsem stihnul namalovat pár obrázků foťákem na některý z nich můžeš juknout. Dalšího dne jsme vyrazili o kousek dál navštívit asi nejznámější prales tady na severním ostrově, kde rostou ty největší kauri na světě. Kauri jsou takový vohromný obludný stromy, který tady ty Zelňáci skoro všechny zlikvidovali a zbylo už jich tu jen pár. No ono se jim není čemu divit, když ty lepší kousky mají 200 kubíků, to to pak rychle přibejvá, když se jede pro dřevo do kamen na zimu. Ten co je na obrázku je tedy konkrétně druhej největší a ten první se nám zatím nepodařilo vypátrat, ale už si na něj brousíme pilu! A že ta pila bude muset bejt pořádně velká můžeš juknout na obrázku Čert vs. kauri, kde je vidět průměr cca šest Čertů. Jinak ten prales je opravdu nevídanej, to se musí prostě zažít a nejde to slovy ani popsat. No a když nás les omrzel tak jsme popojeli zase pár kilometrů a byli na další úžasnej pláži. To je ti tady na tom Zelíí strašně pěkný, že je tu na každým rohu jiná krajina a jiný vyžití a nemusí se člověk za tím nijak moc daleko trmácet. No a na závěr dne jsme se ještě stihli proběhnout v jednom místním parku plným nějakejch šutrů co jsou ze sopky, která kdysi bejvávala v okolí a pak řachla a zbyly z ní jen ty kameny rozházený po okolí. Tady jsme potkali dva nový kamarády z Izraele, který sem přiletěli taky cca před týdnem, ale z Pákistánu, kde zdolávali ty veliký kopce. Oni jsou tu ty cestovatelé opravdu z celého světa no a to už něco napovídá. Tak snad se máme na co těšit i nadále!
113 fotek, 7.7.2013, 64 zobrazení
To Vám bylo tak...Banda 4 pohodových, ale prací sedřených lidí Jana, Martina, Martin a Já, si řekla, že dost je poviností a každodenního otročení v práci a vyrazila na víkend do všeobecně známého a lety prověřeného Narodního Parku Lake District. A aby někdo neřekl, že jsme jen "městští" flákači, tak jsme si přibalili i nějakou tu výbavičku na lezení a bouldrování. Jsme na místě, rozbít stany v kempu v malé vesničce Saint Bees, dožvýkat rohlik a jede se na místo. Auto necháváme na farmě,kterou jistě nevlastní Čech, protože je zde kasička na výběr parkovného (Čech by zde jistě seděl celý den pod slunečníkem v ruce by se mu potil 10° Radek a bral by za to 5 liber na půl dne a jelikož tomu tak není, tak to máme jen za 2!!! Vyndáváme věci z auta a jeden by neřekl kolik věcí je potřeba na jeden proválený den u moře :-D. Nu nic hodíme batohy na záda, na starost jsem dostal ještě jednu neforemnou dámu zvanou bouldermatka, se kterou bojuju celou cestu k moři (teď jí na oplátku děkuji, že mi mnohokrát zachránila mou sedací část těla, takže komu čest, tomu čest holka). Cestou míjíme maják a já jsem ve svém živlu, beru foťák a střídám jeden objektiv za druhým, no nic je třeba se pohnout dále... Přelézáme plot a a za chvíli se koukám ze strmého srázu...moře před náma, skály pod náma...podruhé ve svém živlu... holky šlapou jakoby se nechumelilo, Martin jde se svým klidem a v duchu už si říká kam dá nohu na tom bouldru 7a+, já si svou novou boubelatou přítelkyni na zádech "zamilovávám víc a víc,nu nic už jsme tu a jásot propuká... Krásné pobřeží s křivolakými skalami a všude seroucími racky, prostě moře jak ho znám a mám rád. Moře nemá dnes parametry jezera a tudíž jsou i vlny, které lákají Janču, proč nevyužít takového modelu a neudělat snímek, že?! Tak ji ponoukám ať jde dál a dál a čekám na tu "její" vlnu. Už přichází! A Janča, která byla ještě před vteřinou suchá jak much v pavučině,je do pasu durch... No nikdo se neudrží a vyprskne smíchy, není to od Nás dvakrát milé, ale kdo by to vydržel :-D... Přelezeme pár bouldříků,popijeme nějaké to pivko a užíváme si vyčumování moře, slunce sice peče, ale fouká severáček, takže leckdo je rád za bundu. Po pár prozevlených hodinách se rozhodujeme k činu... jdeme lozit...asi po další hodině se zvedneme a jdeme tedy.přesouváme se tedy jak řekl Martin jižněji asi o 100 metrů :-D, jo ten člověk umí pobavit :-D. Dáme si pár přelezů a zase se to zvrhne, padne další ...pár plechovek piva a je tu západ slunce. Sedíme a užíváme si tepla,jelikož přesun jižním směrem měl za následek značné oteplení a hromadné zbavování se svršků, najednou se všichni ocitáme na stejné vlně... teď už mi lépe být nemůže .............. Den 2. ........ Vedro a těžký vzduch mě probouzí a tahá ze spacáku ven, kupodivu i jindy velký spáč Janča se budí a jindy po ránu zmrzlá, teď sýpá horkem a vykutává se ze svého kokonu :-D. Venku to dnes tak nepálí,ale známe předpověď, takže si vrásky neděláme. I ve druhém apartmá se lecos děje a tak jim dáváme prostor a jdeme do umývárek. Po raní hygieně se vracíme a cestou už vidíme od ucha k uchu vysmátou Marťu,jak si to šine stejným směrem jako my před chvýlí. Snídáme po domácku koupené čínské nudle,balíme a po chvýli vyrážíme. Dnes máme namířeno do hor, ať je kontrast proti moři... Máme to namířeno kolem jezer, o kterých víme jen to, že tam někde jsou,ale o co méně máme o nich informací, o to více je pak zážitků z nich samotných a krajiny, která je obklopuje....prostě pecka!!! Každých 200 metů stavíme a děláme fotky(jak ve videu Češi na dovolené :-D). No nic už nám to nedá a stavíme,Martin si dává cigárko a kochá se stejně jako Janča. Já a Marťa zatím jako blázni pobíháme okolo a opět....Češi na dovolené... děláme jeden snímek za druhým. Jsme u jezera Buttermere a Marťa je neodbytná(díky za ty dary) a tak se jdeme fotit na strom, evoluce je neuprosná , ale něco v nás přesto zůstalo a tak banány necháváme dole a drápeme se na strom, spoušť foťáku zase lupe jednu fotku za druhou. Jsme nabaženi a navnazeni, takže ujedeme dalších 200 metrů a stavíme opět, tady se ale zdržíme na déle. Není nač čekat a jde se do trenek a koupání může začít. Voda je studená, jak pes a tak za chvíli dojde na slova Marti "Jdete tam jako chlapi a vracet se budete jako holčičky" a má pravdu. Vylézám z vody po dosaženém cíli,jímž byl malý ostrůvek ve středu jezera. Rozvzpomínáme se na včerejší zewling u moře a tak se tomu nebráníme a podbízíme se tomu, ležíme a užíváme si tady, tak vzacné paprsky slunce. Asi po 2 hodinách se balíme a Martin se převléká v provizorní kabince vytvořené z karimatky....povedlo se angličanky viděli jen Martinovu bílou řiť a tak to hodnotí kladně :-D. Sedáme do auta a pokračujeme k největšímu jezeru Anglie Windermere. Zde už se zastavujeme jen na skok a pak už si to šineme domů. V autě si uvědomujeme, že už je neděle po té následuje ten nejméně příjemný den....pondělí...Tak tě tu zase vítáme krutá realito, ale kdyby to tak nebylo, tak by požitech z takovýchto výletů takový nebyl. No ni?
88 fotek, únor 2012, 99 zobrazení
Popis a číslování podle postupu focení:
1. GAP kalhoty plátěné, reg. Guma, 12-18měsíců, š.22cm, délka 37cm
2. Rifle, 100% bavlna, 12-18m., pas 20-25 guma, 80-86, super stav
3. 2x tričko Cherokee, Hello Kitty 12-18, délka 31, délka rukávu od krku 32cm
4. rifle HM, vel. 92, 18m-2 roky, guma v pase:18 – 25cm, délka 48
5. rifle zúžené HM, super do kozaček, 47cm, pas reg. Guma, max. 26cm, 12-18měsíců, vel. 86, super stav
6. kožíšek, na patentky, kupováno v Polsku, od krku 39, délka 43
7. letní šatičkové bodýčko, 12-18m, vzadu patentky do pasu, délka 40 cm, rozkošné
8. šusťákovka se srdíčky, 12-18m, délka 75 cm, rukáv od krku 38cm, kapucka a vzadu srdíčková kapsa
9. růžové laclíky, knoflíky s medvídkem, celková délka 49
10. riflové šaty 3-6 měsíců, super stav, ale lze nosit mnohem déle, délka až 41cm
11. papuče kravička, vel. 24, vnitř. Stélka cca 14
12. papuče vel. 30-31, vnitřní stélka 19
13. kožené fialové sandálky, vnitřní stélka 15, zn. Start rite England
14. sportovní boty, E-sport kupované v Hypernově, vel. 25, vnitřní st. 15,5cm
15. NEXT, šaty z manžestru, celková délka 45cm
16. mikinka, celková délka 32, od krku rukáv 31, 12-18
17. 2x tepláčky proužek a zelené 3-6 měsíců
18. fleesová mikina proužek, vyšitý nápis little princess, 6-9m
19. 5x různé velikosti čepiček vč. riflového kloboučku 3-6 měsíců
20. 2x tepláky 6-9
21. 0-3 m, nádherná tunika- halenka s kytičkama
22. GAP teplý svetr na zip 6-12
23. 6x body dl. rukáv, různé velikosti, na body s prasátkem flíček
24. 6x body s kr. rukávem různé velikosti
25. 6x body dl. rukáv
27. zelené body s myškou 36m
28. halenka s motýlkem, cherokee, pididírečka, vel. 62
29. 3x halenka, s princeznou 6-9m, s volánky 9-12m
30. 3x tepláky různé velikosti
31. 10x body s krátkým rukávem, 6x s dlouhým
32. 3x zavinovací košilky, nejmenší s myškou, vel. 56
33. 3x kalhotky, ponožky, štramplíky na donošení, 2x bačkůrky
34. 2x háčkované čepičky, parádní svetřík, ruční práce na zakázku
35. chlupatka na zip s kapuckou, celková délka 31, rukáv 27 cm. od krku
36. pyžamko
37. 5x overálkové pyžamko, 9-12m s minie, 6-9 se srdíčky, 3x 12-18m
38. nádherné šatičky HM, velikost 80, 9-12m
39. nádherný kabátek, 9-12m, s kočičkou Marií
40. zelený overálek se lvem 9-12m
41. rifle 9-12
42. šaty 3-6m. vydrží dlouho, min. do roku, látka vzhledem podobná riflovině
43. 2x košilky, 3x body s krátkým rukávem: 1x bez rukávu, 8x s dlouhým rukávkem plus 1 s flíčky na donošení
44. 2x trička s dlouhým rukávkem, 7x trička s dlouhým rukávkem na donošení na doma
45. 2x kr. rukáv, 2x tepláky, 2 x legínky kr. a dlouhé, 1x overálek
46. přidám 3 mikinky, 3 tepl., klobouček, šátek, 2x ponožky, štramplíky
47. 2x botky 6-12m, 18m
48. šaty s růžičkama 9-12m
49. BENETTON, růžová mikinka vel. 82 s kamínky, top stav
50. BENETTON, vel. 82, fialové tričko se stříbrným nápisem benetton
51. BENETTON, vel. 74, modré tričenko s nápisem benetton
52. BENETTON, vel. 82, červené manžestráčky
152 fotek, 21.3.2017, 187 zobrazení
Poprvé jsem viděl tančit Mina Tanaku v roce 1985 v klubu Na Chmelnici a bylo to pro mne jako zjevení. V té době nás před svody svobodného světa chránila komunistická železná opona a ještě tu nebyl internet, takže i když třeba ti zasvěcenější věděli, že existuje cosi jako avantgardní tanec butoh, tak málokdo z nich z něj mohl vidět víc než fotografie. Jako moderní balet jsme tu mohli vidět jakýsi x-tý odvar z toho, co bylo na Západě avantgardním výstřelkem v 60.letech. Na tomto představení Tanaku naprosto kongeniálně na perkuse a bicí doprovázel Alan Vitouš. Můj první dojem z Tanakova tance : bylo mi jasné, že jsem zatím nic tak podobně divného a temného neviděl. A že je to o umírání. Připomnělo mi to některé scény Becketových Textů a novel pro nic. Nesmírně pomalu a jakoby váhavě a tápavě se pohyboval většinu času na zemi s nevidoucím pohledem jako nějaký starý muž v dlouhé agonii. Plazil se, přetáčel z boku na bok. Až tady jsem v divadle poprvé zažil ten pocit , že se přede mnou nehraje divadlo, že nejsem divák, ale svědek něčeho osudového, co se přede mnou děje v reálu. Cítil jsem velký smutek a tíseň z toho, že přede mnou právě umírá nějaký starý ubohý muž. Někdy Tanaka dokonce ztrácel podobu člověka a působil na mne spíše jako zvíře. Občas ale vypadal jako malé dítě, které poprvé objevuje možnosti jak si hrát s rukama a nohama! A ještě mnoho docela jiného, co už se vůbec nedá přeložit do slov, jsem ten večer viděl. Nikdo neví, co se děje v Tanakově mysli, protože on odmítá svoje představení vysvětlovat. Smysl představení se tak díky asociacím utváří až v divákově srdci, a u každého docela jinak.
Tanaku jsem Na Chmelnici viděl ještě v roce 1987 a zase to byl stejně silný, až otřásající zážitek.
Pak jsem měl to štěstí vidět další žijící legendu divadla butoh Kazuo Ono tančit v Disku se svým synem někdy koncem 80.let. Bylo mu tehdy asi 80. Dožil se 103 let.
Tanaku jsem pak viděl i s jeho souborem Mai juku ve Stravinského Svěcení jara v Národním divadle 1992. To bylo samozřejmě úplně jiné než jeho solo performance, která jsem dosud viděl.
Pak až v 2012 v Arše společně s tanečnicí Shiho Ishihara v poetickém představení Step into the Shadow (Krok do stínu). A zas to bylo úplně jiné. Byl to takový snový milostný příběh. On a ona se dlouho hledají. Ona je vidět někdy jen nezřetelně jen jako přelud, vzpomínka nebo jako ve snu, v šeru za závěsem.
A zatím naposledy jsem Mina Tanaku viděl tančit v kleci v několikahodinových performancích v rámci výstavy ,,Keiiči Tahara a Min Tanaka : Fotosyntéza 1978-80 ve Veletržním paláci NG 18.-22.3. 2017.

FOTOGRAFIE V ALBU
Min Tanaka - 1966-2017 (fota z webu)
Min Tanaka -jarní slunovrat - 20.3.2017 performance před Veletržním palácem (Copyright © igor hlavinka)
Min Tanaka - 21.3. 2017 performance v rámci výstavy Keiiči Tahara NG Veletržní palác (Copyright © igor hlavinka)

MIN TANAKA
,,Min Tanaka (1945) patří k nejznámějším představitelům světového tance. Byl jedním z prvních tanečníků, kteří světu představili Butó - japonský tanec temnot.
V roce 1984 v klubu Na Chmelnici proběhlo první vystoupení japonského tanečníka Mina Tanaky v Praze. Toto vystoupení bylo uspořádáno tajně a viděla ho jen hrstka zasvěcených diváků. Toto i jeho další vystoupení Na Chmelnici v 80.letech se stala legendárními událostmi a Min Tanaka se u nás stal živou legendou. Byl prvním, kdo u nás představil tanec japonské avantgardy butó.

Ředitel Divadla Archa Ondřej Hrab, který se na jeho prvních vystoupeních v Praze podílel organizačně, uvedl: „Tanaka tančil většinu představení nahý, jeho tělo bylo nalíčeno tmavou hlinkou a jeho pohyby oscilovaly mezi emocionálními výbuchy a nesnesitelnou pomalostí, mezi božskou krásou a zvířecí ošklivostí. Že se takovému tanci říká butó, tehdy nikdo nevěděl. To bylo dobře, taková situace je pro umění nejlepší. "
a dále: „Jeho tanec je založen především na extrémní pozornosti k prostoru a času. Je pro něj důležité, že se tanec odehrává vždy ,tady a teď‘. Jeho tělo je seismograf, který reaguje na všechny tektonické impulsy našeho duchovního prostředí. Tanakův tanec znejišťuje všechny fyzické zákony a vytváří tělesnou báseň. Je to tanec, který nemá formu, je plný neočekávaných událostí a zároveň pevně zakořeněn v zemi. Tanakova gesta vychází ze zemědělských prací, kterým se již po několik desetiletí věnuje na své farmě uprostřed japonských hor.“

Následovalo Svěcení jara se skupinou Mai juku v Národním divadle 1992, či společné vystoupení s Johnem Caleem při otvírání Archy 1994. Při slavnostním znovuotevření divadla Archa po povodni tančil uprostřed proudu řeky Vltavy. V roce 2005 bylo představení Standing On the Edge (Stát na hraně) Tanakovým příspěvkem k Andersenovské sezóně pražského divadla Archa, kde si vybral téma člověka na okraji společnosti. 2012 vystoupil v Arše společně s tanečnicí Shiho Ishihara v představení Step into the Shadow (Krok do stínu). Destination of the Stone – Min Tanaka – Rin Ishihara – Divadlo Archa 2016
Nejnověji jsme mohli Mina Tanaku vidět 17.-22.3. 2017 v několikahodinových performancích “Locus Focus” v rámci výstavy ,,Keiiči Tahara a Min Tanaka : Fotosyntéza 1978-80 v Veletržním paláci NG

Min Tanaka, který fascinoval polovinu světa, je legendou sám o sobě. Funguje jako most mezi světy východu a západu, mezi velkoměsty a venkovem, mezi stářím i mládím, mezi nicotou a nejhlubším smyslem existence. Životní filosofií Tanaky je propojení tance a zemědělství.
V současné době spolu s dalšími tanečníky své skupiny Tokason hospodaří na dvou farmách v horách prefektury Jamanaši. Pěstuje zde organicky ošetřovanou zeleninu, rýži, sojové boby a čaj. V létě na jedné z těchto farem pravidelně pořádá mezinárodní festival Dance Hakushu. Každoročně se na jeho horskou farmu sjíždějí desítky mladých umělců z celého světa, aby podstoupili náročný tréninkový cyklus, kterému Tanaka říká Body Weather - Tělesné počasí."

"When one says “I”? which part of her/his body is accompanying “I”? We often say ‘my face’? ‘my hand’? or ‘my something’? as if trying to reconfirm ownership and belonging. The truth is? any and every part of the body is a part of ‘me’."
Min Tanaka

"Moment by moment our body generates ‘the past’ while it continues embracing dreams (NOT objectives)? and it dares to be aware infinitely of the present moment."
Min Tanaka

"I am living in search of where lies "dance that would not use the body as a tool." Why don’t you join me and think about this!"
Min Tanaka
Více : http://buto.webnode.cz/products/min-tanaka/

1987 Min Tanaka & Maijuku" document Paris https://www.youtube.com/watch?v=rZu7mMp3lDA
1988 Min Tanaka & Hisako Horikawa - extract from a perfomance in Budapest? Prague? https://www.youtube.com/watch?v=oLBZwQRV3w0
1988 Min Tanaka & Frank van de Ven (Extract from a performance in Praha 1988)https://www.youtube.com/watch?v=hSuJ-y1-fh4
1988 Min Tanaka - extract from a perfomance in Budapest? Prague? https://www.youtube.com/watch?v=5SzwhrhMp7c
https://www.youtube.com/watch?v=RNDQAInU55M&feature=share
1990 Min Tanaka & Mai-Juku, music Noguchi. Paris (live electronics)https://www.youtube.com/watch?v=lZ6LqnSyF6Y&index=15&list=PLJePa0k595QABtGRVW6uQ4ZGhEHfDM0Ir
1990 The Rite of Spring" Paris Opera Comique. stage art by Richard Serra,music Minoru Noguchi https://www.youtube.com/watch?v=E9QrTA-Q4Xg
2006 music:Noguchi (live electronics) / dance:Min Tanaka '06 Tokyo?1/2?https://www.youtube.com/watch?v=BO_OvNLySg4
2014 Min Tanaka: Šťastný strom / Happy tree Praha https://www.youtube.com/watch?v=AT44Vf2RlRA
2015 Min Tanaka Solo Dance / Madada Inc. Official Image https://www.youtube.com/watch?v=dtG1ICDZUz0

BUTOH
Tanec butó je velmi originální především tím, že od tanečníka vyžaduje schopnost transformace vnitřních obrazů a pocitů do fyzického pohybu. Velký důraz klade na mentalitu tanečníka, Butó nevyžaduje jakoukoliv formu jako klasický balet nebo moderní tanec, naopak projev a výsledek ponechává zcela na tanečníkovi. Existuje tolik způsobů butó, kolik je tanečníků, a proto je možné butó považovat za nepřetržitou snahu o hledání výrazu v tanci a hledání odpovědi na otázku, co to je "tanec".
Slovo butó (butoh) se v japonštině skládá ze dvou znaků: první "bu" znamená tančit nebo se vznášet horizontálně, druhý "to" dupat, šlapat, ale také z něčeho pocházet, vycházet, v něčem mít kořeny.

Butó je cesta propojení a sjednocení vnitřního a vnějšího, poslechu ticha a odkrývání paměti těla. Záměrem je nechat mluvit tělo jeho vlastní řečí. Tělu naslouchá a z jeho vnitřní paměti čerpá hluboko zakořeněné zážitky. Butó pracuje s archetypy, podvědomím, individuálním a kolektivním vědomím, vztahy mikro a makrokosmu. Odkrýváním nám dosud neznámých končin vlastního nitra lze dospět nejen k rozšíření schopností vlastního projevu, ale i k vnitřní očistě, širší kolektivní katarzi a k prožitku těla jako subjektu s vlastním hlubokým vědomím a moudrostí. Butó pracuje s rozmanitostí univerza. Zkoumá různé kvality a aspekty lidského nitra (emoce, vzpomínky) i autentického prostředí (určité místo, příroda se vším, co ji utváří). Butó je cestou hledání a poznávání, kdy tanečník diváka bere s sebou a provází ho katarzí kterou se sám nechává transformovat.

Často vysvětluji filozofii „BUTOH“ pomoci květiny. Mám velmi rád květiny, protože květina pro mě představuje věčný koloběh světa. A takové je i „BUTO“. Nádherná květina rozkvete ve slunečním svitu a šíří svoji vůni lásky a poté postupně umírá a vrací se do země (k zemi) a její kořeny jsou jí oporou v temnotě. Stejně tak jako budhismus přijímá smrt i narození, světlo i temno ..."
Ken Mai (http://buto.webnode.cz/filozofie-principy

,,..v butó jde o hledání světla v temnotách.."
Sumako Koseki
29 fotek, 29.9.2017, 7 zobrazení
rita  0 | dzajac
1 fotka, 30.3.2014, 5 zobrazení
142 fotek, únor 2009 až listopad 2016, 26 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.