Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 420 výsledků (0,0133 sekund)


reklama

73 fotek a 7 videí, září 2013 až srpen 2017, 17 zobrazení
Návštěva bývalé nacistické továrny Richard u Litoměřic.
74 fotek, 16.2.2016, 39 zobrazení
152 fotek, březen 2011, 34 zobrazení
45 fotek, 10.12.2017, 577 zobrazení
Podzemní továrna Richard (přesné nacistické označení je B5-Richard[1]) je soustava tří bývalých hlubinných vápencových lomů (označovaných jako Richard I., Richard II. a Richard III.) u Litoměřic nacházející se pod vrchy Radobýl a Bídnice v Českém středohoří, kterou nacisté za druhé světové války přestavěli na utajenou podzemní továrnu určenou pro zbrojní výrobu. Jedná se o prostorově rozsáhlý komplex podzemních prostor v celkové délce (která je ale odhadována pouze velmi přibližně) 25 až 30 kilometrů. Jedná se o největší podzemní továrnu z dob druhé světové války na českém území

S výstavbou továrny začali nacisté již v polovině roku 1944 a plánované ukončení její stavby bylo stanoveno na srpen 1945. Do práce bylo nasazeno 1200 civilních zaměstnanců včetně lidí tzv. totálně nasazených. Dále zde pracovalo několik tisíc vězňů (asi 4000 denně), a to jak z blízkého koncentračního tábora v Terezíně (asi 4 km jihovýchodně odtud), tak i vězňové z menšího litoměřického koncentračního tábora, pobočky Koncentračního tábora Flossenbürg. O tom, že se jednalo o velmi rozsáhlou a pro Třetí říši důležitou stavbu, svědčí i to, že stavba měla vlastní průmyslový vodovod natažený až z řeky Labe, vlastní plynovou přípojku, dále dvě úzkokolejné dráhy, železniční překladiště na normální rozchod a řadu dalších pomocných provozů a technických zařízení v podzemí i na povrchu. Do práce byla zapojena řada stavebních a důlních strojů a mnoho jiných specializovaných mechanismů. Řízením stavby a celkovým dozorem nad všemi pracovníky byla pověřena ozbrojená nacistická organizace SS. Poslední stavební práce probíhaly ještě dne 4. května 1945.

Již na podzim 1944 začaly podzemní výrobní haly sloužit svému účelu, začaly se zde vyrábět součásti spalovacích motorů pro tanky a stíhače tanků. Koncem války sem byla přesunuta i část výroby elektronek, v komplexu Richard II. měla být zahájena výroba materiálu pro další elektrotechnickou výrobu. Nacisté dále plánovali do komplexu Richard III. přesunout část výroby paliva pro nejmodernější proudové stíhačky Messerschmitt Me 262. O výrobě paliva pro rakety se dlouho spekulovalo a tato teorie nebyla nikdy plně potvrzena, nicméně elektronky měly téměř jistě sloužit především pro hromadnou výrobu naváděcích a radiolokačních systémů, které se užívají především v letectví.

Dne 5. května 1945 byli vězňové místního koncentračního tábora propuštěni na svobodu (byl to prý jediný koncentrační tábor, který nebyl osvobozen, ale byl údajně dobrovolně rozpuštěn samotnými nacisty), nicméně i zde vládl velký chaos, zmatek i nervozita způsobená blížícím se koncem války. Dne 7. května 1945 se nacisté pokusili na poslední chvíli celý komplex Richard vyhodit do povětří, a to pomocí prý až 4 kilometry dlouhého elektrického vedení, které snad sahalo až někam k Terezínské křižovatce. Dodnes nebylo zcela věrohodně vysvětleno proč výbuch vůbec nenastal. Elektrické vedení snad na poslední chvíli přesekl jeden z polských dělníků. Litoměřice včetně stavby a továrny Richard byly osvobozeny Rudou armádou dne 7. května 1945. O poválečném hledání továrny Richard byla napsána dokonce celá kniha, jejíž autorkou byla tehdejší zpravodajská důstojnice Rudé armády Marie Alexandrovna Fortusová. Její líčení hledání továrny Richard není mnohými badateli považováno za zcela věrohodné. Snad nejpozoruhodnější stať v knize tvoří popis vnitřku podzemní továrny.

Po válce sice o podzemní prostory projevilo zájem hned několik místních podniků a institucí, z nichž nejvýznamnější byl Památník Terezín, nicméně k sanaci prostorů a jejich dalšímu využití už nikdy pořádně nedošlo. V současné době je v Richardu II. a v několika málo chodbách Richardu I. umístěno úložiště nízko a středněaktivních odpadů (kupř. zdravotnický materiál), převážná většina ostatních štol v části Richard I. a III. nezvratně chátrá a postupně se hroutí. Z tohoto důvodu není objekt od roku 2002 pro veřejnost nijak přístupný.

Více na : http://opusteno.nafoceno.cz/Podzemni-tovarna-Richard.html
8 fotek, zima 2016/2017, 46 zobrazení
46 fotek, 23.5.2017, 44 zobrazení | cestování
23.6.2017 - kolovýlet ke vstupu do podzemní továrny Richard s návštěvou nedalekého Terezína...
115 fotek, 26.11.2016, 34 zobrazení
323 fotek a 4 videa, duben až srpen 2017, 109 zobrazení | cestování
Katakomby - Klatovy, Májka, Plzeň tv, prohlídka plzeňského pivovaru, ferrata - Bechyně, ferrata - Děčín - Pastýřská stěna, České Švýcarsko - ferrata Děčín, Mariina a Vilemínina vyhlídka, ferrata - Slaný - Slánská hora, Promítání o Asii, Verči a Martinovo svatba, Český Kras - Koněpruské jeskyně, lom Kosov, Velká, Malá Amerika, Mexiko, Slavkovský les - Soví vyhlídka, Křížek, Andělská hora, Šumava - Rohanov, Lipno, Javorník - Klostermannova rozhledna, Čertovo a Černé jezero, Špičák, České Švýcarsko - Malá Pravčická brána, Šauštejn, Mariina vyhlídka, vyhlídka Vilemína, Rudolfův kámen, Pravčická brána, soutěsky řeky Kamenice (Edmundova a Divoká), vyhlídka Belveder, Labské pískovce, Kaňon Labe, Zlatý vrch, Kokořín, Okoř, Litoměřice - továrna Richard
149 fotek, prosinec 2017, 1 053 zobrazení | architektura, cestování, lidé, ostatní, práce
Podzemní továrna Richard (přesné nacistické označení je B5-Richard) je soustava tří bývalých hlubinných vápencových lomů (označovaných jako Richard I., Richard II. a Richard III.) u Litoměřic nacházející se pod vrchy Radobýl a Bídnice v Českém středohoří, kterou nacisté za druhé světové války přestavěli na utajenou podzemní továrnu určenou pro zbrojní výrobu. Jedná se o prostorově rozsáhlý komplex podzemních prostor v celkové délce (která je ale odhadována pouze velmi přibližně) 25 až 30 kilometrů. Jedná se o největší podzemní továrnu z dob druhé světové války na českém území. S výstavbou továrny začali nacisté již v polovině roku 1944 a plánované ukončení její stavby bylo stanoveno na srpen 1945. Do práce bylo nasazeno 1200 civilních zaměstnanců včetně lidí tzv. totálně nasazených. Dále zde pracovalo několik tisíc vězňů (asi 4000 denně), a to jak z blízkého koncentračního tábora v Terezíně (asi 4 km jihovýchodně odtud), tak i vězňové z menšího litoměřického koncentračního tábora, pobočky Koncentračního tábora Flossenbürg. O tom, že se jednalo o velmi rozsáhlou a pro Třetí říši důležitou stavbu, svědčí i to, že stavba měla vlastní průmyslový vodovod natažený až z řeky Labe, vlastní plynovou přípojku, dále dvě úzkokolejné dráhy, železniční překladiště na normální rozchod a řadu dalších pomocných provozů a technických zařízení v podzemí i na povrchu. Do práce byla zapojena řada stavebních a důlních strojů a mnoho jiných specializovaných mechanismů. Řízením stavby a celkovým dozorem nad všemi pracovníky byla pověřena ozbrojená nacistická organizace SS. Poslední stavební práce probíhaly ještě dne 4. května 1945. Již na podzim 1944 začaly podzemní výrobní haly sloužit svému účelu, začaly se zde vyrábět součásti spalovacích motorů pro tanky a stíhače tanků. Koncem války sem byla přesunuta i část výroby elektronek, v komplexu Richard II. měla být zahájena výroba materiálu pro další elektrotechnickou výrobu. Nacisté dále plánovali do komplexu Richard III. přesunout část výroby paliva pro nejmodernější proudové stíhačky Messerschmitt Me 262. O výrobě paliva pro rakety se dlouho spekulovalo a tato teorie nebyla nikdy plně potvrzena, nicméně elektronky měly téměř jistě sloužit především pro hromadnou výrobu naváděcích a radiolokačních systémů, které se užívají především v letectví. Dne 5. května 1945 byli vězňové místního koncentračního tábora propuštěni na svobodu (byl to prý jediný koncentrační tábor, který nebyl osvobozen, ale byl údajně dobrovolně rozpuštěn samotnými nacisty), nicméně i zde vládl velký chaos, zmatek i nervozita způsobená blížícím se koncem války. Dne 7. května 1945 se nacisté pokusili na poslední chvíli celý komplex Richard vyhodit do povětří, a to pomocí prý až 4 kilometry dlouhého elektrického vedení, které snad sahalo až někam k Terezínské křižovatce. Dodnes nebylo zcela věrohodně vysvětleno proč výbuch vůbec nenastal. Elektrické vedení snad na poslední chvíli přesekl jeden z polských dělníků. Litoměřice včetně stavby a továrny Richard byly osvobozeny Rudou armádou dne 7. května 1945. O poválečném hledání továrny Richard byla napsána dokonce celá kniha, jejíž autorkou byla tehdejší zpravodajská důstojnice Rudé armády Marie Alexandrovna Fortusová. Její líčení hledání továrny Richard není mnohými badateli považováno za zcela věrohodné. Snad nejpozoruhodnější stať v knize tvoří popis vnitřku podzemní továrny. Po válce sice o podzemní prostory projevilo zájem hned několik místních podniků a institucí, z nichž nejvýznamnější byl Památník Terezín, nicméně k sanaci prostorů a jejich dalšímu využití už nikdy pořádně nedošlo. V současné době je v Richardu II. a v několika málo chodbách Richardu I. umístěno úložiště nízko a středněaktivních odpadů (kupř. zdravotnický materiál), převážná většina ostatních štol v části Richard I. a III. nezvratně chátrá a postupně se hroutí. Z tohoto důvodu není objekt od roku 2002 pro veřejnost nijak přístupný. Od roku 2009 litoměřická radnice vede kroky k tomu, aby mohla být podzemní továrna zpřístupněna, avšak projekt brzdí nedostatek financí. Bezpečné zpřístupnění by nejen bylo velmi nákladné, ale vedlo by i ke zničení charakteru podzemního prostoru. V současné době podzemí spěje k zániku a jeho oficiálnímu zavalení.
163 fotek, 19.8.2017, 700 zobrazení | architektura, cestování, koníčky, práce, zábava
Podzemní továrna Richard (přesné nacistické označení je B5-Richard) je soustava tří bývalých hlubinných vápencových lomů (označovaných jako Richard I., Richard II. a Richard III.) u Litoměřic nacházející se pod vrchy Radobýl a Bídnice v Českém středohoří, kterou nacisté za druhé světové války přestavěli na utajenou podzemní továrnu určenou pro zbrojní výrobu. Jedná se o prostorově rozsáhlý komplex podzemních prostor v celkové délce (která je ale odhadována pouze velmi přibližně) 25 až 30 kilometrů. Jedná se o největší podzemní továrnu z dob druhé světové války na českém území. S výstavbou továrny začali nacisté již v polovině roku 1944 a plánované ukončení její stavby bylo stanoveno na srpen 1945. Do práce bylo nasazeno 1200 civilních zaměstnanců včetně lidí tzv. totálně nasazených. Dále zde pracovalo několik tisíc vězňů (asi 4000 denně), a to jak z blízkého koncentračního tábora v Terezíně (asi 4 km jihovýchodně odtud), tak i vězňové z menšího litoměřického koncentračního tábora, pobočky Koncentračního tábora Flossenbürg. O tom, že se jednalo o velmi rozsáhlou a pro Třetí říši důležitou stavbu, svědčí i to, že stavba měla vlastní průmyslový vodovod natažený až z řeky Labe, vlastní plynovou přípojku, dále dvě úzkokolejné dráhy, železniční překladiště na normální rozchod a řadu dalších pomocných provozů a technických zařízení v podzemí i na povrchu. Do práce byla zapojena řada stavebních a důlních strojů a mnoho jiných specializovaných mechanismů. Řízením stavby a celkovým dozorem nad všemi pracovníky byla pověřena ozbrojená nacistická organizace SS. Poslední stavební práce probíhaly ještě dne 4. května 1945. Již na podzim 1944 začaly podzemní výrobní haly sloužit svému účelu, začaly se zde vyrábět součásti spalovacích motorů pro tanky a stíhače tanků. Koncem války sem byla přesunuta i část výroby elektronek, v komplexu Richard II. měla být zahájena výroba materiálu pro další elektrotechnickou výrobu. Nacisté dále plánovali do komplexu Richard III. přesunout část výroby paliva pro nejmodernější proudové stíhačky Messerschmitt Me 262. O výrobě paliva pro rakety se dlouho spekulovalo a tato teorie nebyla nikdy plně potvrzena, nicméně elektronky měly téměř jistě sloužit především pro hromadnou výrobu naváděcích a radiolokačních systémů, které se užívají především v letectví. Dne 5. května 1945 byli vězňové místního koncentračního tábora propuštěni na svobodu (byl to prý jediný koncentrační tábor, který nebyl osvobozen, ale byl údajně dobrovolně rozpuštěn samotnými nacisty), nicméně i zde vládl velký chaos, zmatek i nervozita způsobená blížícím se koncem války. Dne 7. května 1945 se nacisté pokusili na poslední chvíli celý komplex Richard vyhodit do povětří, a to pomocí prý až 4 kilometry dlouhého elektrického vedení, které snad sahalo až někam k Terezínské křižovatce. Dodnes nebylo zcela věrohodně vysvětleno proč výbuch vůbec nenastal. Elektrické vedení snad na poslední chvíli přesekl jeden z polských dělníků. Litoměřice včetně stavby a továrny Richard byly osvobozeny Rudou armádou dne 7. května 1945. O poválečném hledání továrny Richard byla napsána dokonce celá kniha, jejíž autorkou byla tehdejší zpravodajská důstojnice Rudé armády Marie Alexandrovna Fortusová. Její líčení hledání továrny Richard není mnohými badateli považováno za zcela věrohodné. Snad nejpozoruhodnější stať v knize tvoří popis vnitřku podzemní továrny. Po válce sice o podzemní prostory projevilo zájem hned několik místních podniků a institucí, z nichž nejvýznamnější byl Památník Terezín, nicméně k sanaci prostorů a jejich dalšímu využití už nikdy pořádně nedošlo. V současné době je v Richardu II. a v několika málo chodbách Richardu I. umístěno úložiště nízko a středněaktivních odpadů (kupř. zdravotnický materiál), převážná většina ostatních štol v části Richard I. a III. nezvratně chátrá a postupně se hroutí. Z tohoto důvodu není objekt od roku 2002 pro veřejnost nijak přístupný. Od roku 2009 litoměřická radnice vede kroky k tomu, aby mohla být podzemní továrna zpřístupněna, avšak projekt brzdí nedostatek financí. Bezpečné zpřístupnění by nejen bylo velmi nákladné, ale vedlo by i ke zničení charakteru podzemního prostoru. V současné době podzemí spěje k zániku a jeho oficiálnímu zavalení.
108 fotek, červen až červenec 2010, 67 zobrazení | dokumenty, města, ostatní
Prosím, nemusíte sem dávat žádné komentíky, ty fotky nejsou pěkné, ale mají pro mě dokumentační význam.
Neměl jsem dobrý foťák. Byl jsem tu dvakrát. Poprvé, potom, co tu praskla voda, a po druhé zas nešla elektřina.
Dnes je tu výstava o podzemní továrně Richard a do některých částí se návštěvník nedostane:
http://klt.rajce.idnes.cz/Litomerice%2C_srpen_2014%2C_podzemi_pod_Kalichem%2C_kostel_Zvestovani_Panny_Marie_a_kostel_Vsech_svatych./
29 fotek, 27.4.2017, 132 zobrazení | moje fotozprávy
Židovská Jižní Morava – druhý díl

Přednáškový sál Židovského obecního domu Bílkova 7 v Boskovicích se ve čtvrtek 27. dubna 2017 zaplnil zájemci o významné židovské osobnosti. Město Boskovice, Muzeum regionu Boskovicka a SeniorPoint připravil druhé pokračování přednášek Mezigeneračního centra.
Akci zahájila Marcela Veselá z Odboru školství. Přivítala místostarostku Mgr. Dagmar Hamalovou a stručně představila program setkání.
Daniela Meluzínová připomenula význam Mezigeneračního centra, jehož úkolem je především navázání komunikace mezi mladými a staršími lidmi. Pohovořila o úloze spirituality a meditace v dnešní uspěchané době.
Mgr. Dana Hrubá představila disciplínu Arteterapie – léčba uměním a dle zájmu možnost otevření kurzu od září tohoto roku. Na snímcích ukázala praktické využití. Jedná se o vyjádření pocitů malbou, literaturou – psaní deníku, hudbou. Ergoterapie – cvičení základních návyků, vytváření užitečných předmětů i pro zdravé lidi. „Pomocí Arteterapie se člověk čistí,“ pokračovala Mgr. Dana Hrubá.
Historie Arteterapie začíná v 18. století, rozvoj až ve čtyřicátých letech dvacátého století, u nás až po roce 1990. Jsou dva základní proudy. Vlastní tvůrčí činnost a působení umění.
Základní metody Arteterapie: Animace, Koncentrace, omalovánky, restrukturalizace, transformace, rekonstrukce, modelování – vhodné pro zrakové postižení. Působení barev.
Libuše Skořepová vyjádřila potěšení ze vzrůstajícího zájmu mladých posluchačů a hned přešla k tématu. Představila knihu Ing. Arch. Jaroslava Klenovského (*1954) o synagogách v regionu (je tam i boskovická). Připomenula návštěvu potomků tří slavných podnikatelských židovských rodin v Boskovicích (asi stovka lidí) 23. 5. 2017, jež se uskuteční v rámci festivalu Mítink Brno (začíná 19. 5 2017).
Rabín Richard Feder (*1875 †1970) – patřil k nejvýznamnějším osobnostem poválečného Brna. Za druhé světové války poskytoval rabínské služby v Terezíně, po válce byl duchovní oporou přeživších v Brně. Získal čestné občanství města. Po smrti dostal řád T. G. Masaryka.
Rodina Placzkova – pocházela z Přerova. Abraham Placek (*1799 †1884) působil nejprve v Hranicích, pak v Boskovicích. Tím se do Boskovic přenesl z Mikulova Moravský zemský rabinát.
Syn Baruch Jakob Placek (*1834 †1922) pokračoval po stopách otce v Brně.
Georg Placek (*1905 †1955) – významný fyzik, v USA pracoval na vývoji atomové bomby.
Kafé Placek v Brně – kdysi tam byl obchod s textilem, Placzkovi vlastnili jiný obchodní dům – Petrov.
Marie von Ebner-Eschenbach (*1830 †1916) – nejvýznamnější rakouská spisovatelka druhé poloviny 19. století. Psala německy o Moravě, žila ve Vídni.
Heinrich Landesmann, pseudonym Hieronymus Lorm (*1821 †1902) – rakouský hluchoslepý básník, narodil se v Mikulově, působil ve Vídni v Německu. Byl filosof, novinář… Sestavil dotykovou abecedu.
Rodina Löw-Beer – jejich továrny v Brně dodnes stojí, na rodokmenu spolupracoval i PhDr. Jaroslav Bránský (*1928) – historik a badatel z Boskovic.
Libuše Skořepová ukázala snímky židovských továren v Brně – Čechyňská, Cejl.
Kniha Brnox (2016) – ocenění Magnesia Litera. Jedná se o průvodce vyloučenou lokalitou v Brně.
V průběhu krátké přestávky si účastníci besedy prohlédli literaturu, mohli si rozebrat tištěné brožury – průvodce.
Na konec setkání si připravila Daniela Meluzínová chvilku s meditací tentokrát na téma pozornost, mysl , tělo, emoce. Opět se odkázala na knihu Ticho promlouvá německého filosofa a duchovního učitele Egharda Toleho (*1948). Zdůraznila, že podstatou meditace je správné dýchání, poloha libovolná. Lze ji provádět ve stoje, sedě nebo v leže.
„Nejdůležitější být uvolněný,“ pokračovala Daniela Meluzínová, „oči pokud možno zavřené, uvědomění těla.“
Libuše Skořepová závěrem poděkovala za podporu i mediální, kdy se termíny setkání objevují ve Zpravodaji města. „Doufám, že příště přijdou i další, kteří se o naše přednášky zajímají.“
55 fotek, 12.9.2004, 248 zobrazení
123 fotek, listopad 2007 až únor 2008, 533 zobrazení
Podzemní nacistická továrna u Litoměřic,první a druhá výprava...
83 fotek, 18.11.2017, 7 zobrazení
118 fotek, 28.2.2015, 1 290 zobrazení
PRŮZKUMY

*Velký dík za návštěvu tohoto podzemí patří Romanovi Gazsimu a paní psové Eře :)
61 fotek, 6.1.2018, 27 zobrazení
82 fotek, 11.4.2010, 334 zobrazení
55 fotek, 11.4.2010, 1 160 zobrazení | cestování, koníčky, ostatní

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.