Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 2 594 výsledků (0,0956 sekund)


reklama

24 fotek, 10.3.2014, 23 zobrazení
41 fotek, říjen 2016 až květen 2017, 206 zobrazení
29 fotek, 29.4.2014, 38 zobrazení
5 fotek, prosinec 2009 až květen 2011, 63 zobrazení
19 fotek, 18.4.2012, 25 zobrazení
10 fotek, zima 2011/2012, 23 zobrazení
19 fotek, 29.1.2008, 222 zobrazení
Cílem projektu bylo vybudovat přírodní učebnu v atriu školního areálu Základní školy Divišov, kterou budou využívat žáci naší školy nejen v rámci výuky (např.: přírodopis, přírodověda, prvouka výtvarná a hudební výchova), ale i ve volném čase (školní družina, společné projekty s partnerskou školou ZŠ Postupice, relaxace).
63 fotek a 1 video, září 2012, 709 zobrazení | moje fotozprávy
Pondělí první září. Den jako každý jiný. Ovšem pro nastávající prvňáky je v mnohém vyjímečný. Jdou poprvé do školy a to je pro ně jistě velkým zážitkem. Každé dítě to prožívá jinak. Některé se těší, jiné zase s pláčem nechce opustit bezpečnou náruč maminky. Nakonec však všechny děti po osmé hodině usedly do lavic, rodiče stáli vzadu ve třídě a mnozí tyto vzácné okamžiky svých ratolestí natáčeli nebo fotografovali. Tento obraz byl zřejmě podobný ve všech koutech naší vlasti, o čemž jsem se přesvědčil při sledování záznamu Zpráv z regionů na ČT24.
Já jsem si též zavzpomínal na školní léta a navštívil jedno z pracovišť základní školy v Boskovicích lidově zvaná „Zelená“ na náměstí 9. května. Vše je zde podobné jako v sedmdesátých letech. To jsme se zde učili, když do budovy dívčí školy zvané „Růžová“ se již pro její havarijní stav vstoupit nesmělo. Mám ještě v živé paměti masnu pana vedoucího Krále naproti, odkud na nás zle zíraly dvě obrovské strakaté dogy. Dnes již po této starobylé škole ani masně není ani památky, nyní je zde rozlehlé parkoviště a bytovky. Ale v něčem jsou vnitřní prostory „Zelené“ školy opravdu jiné. Zmizely rudé nástěnky, budovatelská hesla, ze kterých jsme tenkrát rozum neměli, šedivé malby na chodbách a učebnách vystřídaly pestrobarevné plochy. Vše je nyní světlejší a veselejší. Zejména v prvních třídách. Stěny pokryté zábavnými obrázky, vkusnými závěsy, nástěnkami se zajímavým obsahem, všude nová okna, takže ani venkovní hluk sem příliš nedoléhá jako tenkrát. Snad jen jedno zůstalo, zelený nádech vnější fasády budovy, jejíž původ sahá někdy do roku 1937. Dost však již nostalgického vzpomínání.
V 1.A třídě bylo opravdu plno. Děti i rodiče čekali na oficiální zahájení jejich v historii první vyučovací hodiny. Žádný strach v očích nejmenších jsem nezaznamenal. Spíše se učebnou rozléhalo veselé štěbetání, zatímco rodičové stáli většinou mlčky vzadu. Řečnění utišil hlas statutární zástupkyně školy Mgr. Dagmar Oujezské: „Dobrý den, milé děti, já Vás zde moc vítám. Těšily jste se?“ Z lavic zaznělo sborové jóóóóó! „Asi nejvíce se na vás všechny těšila Vaše třídní paní učitelka Mgr. Magda Báčová. Bude Vás provázet po celý školní rok. Když se něco nebude dařit, moc a moc Vám ve všem pomůže.“ Poté Mgr. Dagmar Oujezská zašpásovala: „Když se dívám na rodiče, měla bych už jít do důchodu, protože mnohé z těchto školních lavic znám.“ Učebnou zazněl veselý smích, nálada se uvolnila. Slova se ujala místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková: „Připadla mi milá povinnost slavnostně zahájit tento vyjímečný den, kdy jste poprvé přišli sem do základní školy. Město je zřizovatelem a stará se, aby veškeré technické zázemí škol bylo v pořádku. Jistě to znamená velkou změnu v životě. Pro děti, rodiče i v mnohých případech prarodiče. Já bych vám přála, abyste si pamatovali nejen tento první den, ale celou první třídu. Paní učitelka bude jistě velmi trpělivá a má připravenou spoustu zajímavých věcí třeba učebnic a pomůcek. Získáte mnoho znalostí a dovedností. Za zřizovatele přeji vše nejlepší. Z tohoto místa chci pochválit všechny pracovníky školy za vzornou obětavou práci. Naše škola totiž patří v hodnoceni Krajského úřadu i Školní inspekce mezi nejlepší. Přeji všem, abyste vykročili šťastně do nového života. Příští rok se jistě uvidíme a to už budete ostřílení druháci.“ A kdo zde umí počítat do deseti?“ Zeptala se opět Mgr. Dagmar Oujezská. Z lavic se ozvalo sborové jáááááá. „A kdo víc?“ jáááááá? „Ptám se, my zde otvíráme po dlouhé přestávce na druhém stupni opět matematické třídy, budeme se na Vás těšit. A protože máte dnes ten slavný den, požádejte rodiče, aby s Vámi zašli do cukrárny. Zasloužíte si dnes sladkou odměnu za statečnost.“ Mgr. Dagmar Oujezská ještě dodala, že v Boskovicích je jedna z největších základních škol v republice se šesti prvními třídami, na každém odloučeném pracovišti jsou dvě. „Přeji Vám krásný den, rodičům pevné nervy.“ Několik slov pronesl ještě zástupce ředitele Mgr. Martin Staněk: „Přeji Vám krásný nejen dnešek, ale i celý školní rok. Hodně štěstí, trpělivosti, ať sem na Zelenou chodíte rádi a abychom se stále na sebe jen usmívali.“
Do vedlejší 1.B třídy už nebylo snadné se mezi rodiči protlačit. Takový byl zájem o první den jejich ratolestí. A opět to stejné, kamery tiše předly, cvakaly fotoaparáty. Mnozí rodičové chtěli zachytit vzácné okamžiky. Zaznamenaný materiál bude mít hodnotu teprve až po mnoha letech, když děti dorostou a budou snímky ukazovat třeba zase svým potomkům. Slavnostní ceremoniál zahájení byl v podstatě úplně stejný i projevy představitelů byly obdobné. Všechny přivítala třídní učitelka Jarmila Buchtová. „Kdo se těšil,“ spustila úvodem Mgr. Dagmar Oujezská. Jáááááááá! Ozvalo se zase sborově. „A kdo se netěšil?“ Nastalo na okamžik hrobové ticho. „Tak to má být,“ pochválila děti a celý obřad zahájení se opakoval téměř stejně jako v 1.A. Při dotazu, kam se chodí po prvním školním dni, děti sborově odpovídaly, že do cukrárny. Jeden z rodičů nahlas zašpásoval: „Do hospody.“ Z lavic i řad dospělých se ozval veselý smích, kterému se neubránili ani představitelé u tabule. Nálada se opět uvolnila a zbytek slavnostního uvítání se nesl již ve velmi neformálním duchu.
Pak jsme se rychle širokým schodištěm a školními chodbami, které byly za nás ponuré a nevlídné, dnes světlé a zářivé, přesunuli do velké jídelny, kterou si osobně téměř nepamatuji. Na obědy jsem nechodil. Zde to hučelo jako v úle. Není divu, zde se shromáždily již větší děti z druhého stupně zdejší školy a hlasitě se překřikovaly, chtíc sdělit svému okolí čerstvé dojmy z prázdnin.
„Dobrý den, vítám všechny ve škole,“ utišila všechny sympatická tmavovlasá žákyně z osmé B třídy Iva Šamšulová. „Přišla mezi nás místostarostka Ing. Jaromíra Vítková, statutární zástupkyně školy Mgr. Dagmar Oujezská, a zástupce ředitele pro tuto budovu Mgr. Martin Staněk. Sálem zazněl pro všechny bouřlivý potlesk. Mgr. Dagmar Oujezská začala na úvod hned s humorem: „Co bychom si počali, kdybychom k Vám nemohli promluvit. Vítám pedagogické pracovníky. Přeji pevné nervy, hodně zdraví. Ať máme z Vás radost a baví nás s vámi pracovat. Věřte, že chceme. Ale prosíme, pomozte nám v tom. Ať tu strávíme společně krásných a příjemných deset měsíců školy. Vítám žáky tříd z rozšířenou výukou matematiky a přírodovědných předmětů. Tato tradice zde byla velká, ale po sloučení škol a vytvoření nového vzdělávacího programu byly jiné priority. Teprve nyní se k tomu zase vracíme. Přeji všem i těm, co nejsou z naší školy, aby se Vám zde moc a moc líbilo. Není jednoduché změnit školu a kamarády. Ale s naší pomocí vše jistě zvládnete snadno. Deváťákum přeji, aby se dostali na své vysněné střední školy a učební obory. Není to lehké. Nevěřte, že se učit nemusíte. Jen ti nejlepší dosáhnou vytouženého cíle. Těšili jste se na školu?“ „Nééééé“ zahučelo z řad žáků. Mgr. Dagmar Oujezská se ovšem nenechala vyvést z míry: „Tohle jsem čekala. Přicházíme od prvňáčků a ti se těšili.“ Do rozjařené atmosféry promluvila místostarostka Ing. Jaromíra Vítková. Pěkné dopoledne všem členům pedagogického sboru a hlavně Vám, žákům. Před dvěma měsíci jsme se zde loučili a jako by to bylo včera, jsme zde zase. Člověku se někdy nechce učit, však to nějak dopadne. Ale co pustíte na základní škole, již těžko se k tomu budete vracet. Všichni ve škole to s vámi myslí dobře a radí vám ze svých zkušeností. Ať ten čistý papír celého školního roku zůstane úhledný bez kaněk a špatných známek. Celému pedagogickému sboru přeji hodně trpělivosti a radost z úspěchů žáků. Naše základní škola patří mezi největší v republice, Kraj i Školská inspekce nás řadí na přední místo. Město jako zřizovatel se snaží poskytnout to nejlepší. Ať na konci roku odcházející děti jdou dál, kam si přáli a ostatní mějte pěkné vysvědčení.“ Zástupce ředitele Mgr. Martin Staněk pak popřál úspěch ve společné práci, šťastné úsměvy a aby školní rok prošel v klidu. „Všichni se zase těšíme na prázdniny, dodal na závěr.“
Žáci z osmých tříd nastudovali poslední týden o prázdninách loutkové divadlo. Ale nebylo takové to běžné starodávné s dřevěnými marionetami, ale v životní velikosti, kdy děti hrály vodiče i loutky. Wiliam Shakespeare by se divil, jak žáci dokázali jeho světově proslulou milostnou tragedii Romeo a Julie ztvárnit. O humorné situace nebyla nouze, všichni se náramně bavili. To bylo něco pro pubertální děti. Po skončení originálního představeni jsem litoval, že nemám alespoň část zachycenou na filmu. Jistě by to byl zážitek i pro čtenáře.
Blížil se konec naší návštěvy v „Zelené“ škole. Já jsem ještě přijal pozvání Mgr. Dagmar Oujezské ke krátkému rozhovoru v její útulné kanceláři: „Jak jsem již říkala, otvíráme od šestého ročníku matematické třídy. Někteří žáci po „pětce“ odcházejí na osmileté gymnázium zde v Boskovicích, jiní zase po absolvování matematických testů přešli do naší matematické třídy, kde máme nyní 24 žáků. Jsou zde děti z Cetkovic, Jabloňan, Skalice nad Svitavou i pracoviště Sušilova.“
Návštěva v příjemné základní škole „Zelená“ byla u konce, Mgr. Dagmar Oujezská musela za svými povinnostmi. Na chodbě jsem si všimnul nástěnky s fotografiemi odešlých deváťáků. Prý je to tady takový zvyk. Musím dodat, že je to opravdu hezký nápad a vzpomínka na ty, kteří právě v tento den usedli do lavic v úplně jiné škole a třeba i v cizím městě. Ať se jim též daří. A najednou jsem si uvědomil, jak ten čas letí. Vždyť je tomu nějakých 43 let, co jsme my jako páťáci těmito chodbami denně proudili a sbírali vědomosti od bývalých skvělých učitelů ve zdejších třídách.
Ještě doplním, že do základních škol v Jihomoravském kraji letos nastoupilo téměř 86 tisíc žáků, což je o 627 dětí víc než vloni. Z toho bylo 11200 prvňáčků.
Více: http://zs.boskovice.cz/
143 fotek, letos v březnu, 117 zobrazení
Ve zkráceném předvelikonočním týdnu od 26.3. do 28.3.2018 naši žáci a učitelé přivítali jaro barvami – byl tu opět Barevný týden! A i když byl kratší než obvykle, děti jej pojaly velmi hravě a dokonce i soutěživě. V pondělí se všichni oblékli do modré barvy, v úterý přišla na řadu zelená a středa se nesla v barvě červené. Zároveň ve středu 28.3. proběhla "škola naruby", kdy si naši žáci vyzkoušeli roli učitele a my učitelky se rády vrátily do rolí žákyň. Dobrovolní učitelé dostali učební látku a většina se na vyučování pečlivě připravila. Spokojeni byli "žáci" - učitelé, pobavily se i "učitelky" - žákyně. "Školu naruby" si zajisté rádi zopakujeme i v příštím roce.
40 fotek, 14.6.2012, 293 zobrazení | moje fotozprávy
Základní škola v Boskovicích se může pochlubit Učebnou v přírodě. Dle názvu by si mnohý myslel, že je to někde za městem uprostřed lesů a žáci se tam dostanou jen občas v rámci nějakého výletu. Není tomu tak, místo se nachází přímo v centru města za budovou rezidence, což je od jednoho z pracovišť školy jen několik desítek metrů. A proč se o tom nyní mluví? Školní pozemek s učebnou v altánu má letos deset let.
Při této příležitosti se tam konal ve čtvrtek 14. června odpoledne den otevřených dveří, aby se i rodiče žáků mohli podívat na pěstitelské úspěchy svých ratolestí a též si prohlédnout prostorný altán sloužící jako opravdová učebna.
Já jsem se tam šel též podívat. Mgr. Jarmila Nezvedová, zástupkyně ředitele, kantorka na penzi a dlouholetá členka Základní organizace Českého zahrádkářského svazu v Boskovicích a zdejší instruktorka právě stála se skupinou zájemců v horní části zahrady a cosi vysvětlovala: „Tohle je meteostanice ve výstavbě. Zatím je tu pouze teploměr, nahoru vyrobil umělecký kovář větrnou růžici. Byl tam ještě kohout s vrtulkou, ale vichřice jej utrhla a odnesla neznámo kam. Budeme muset zakoupit nového. Na této tabulce je skutečná nadmořská výška a souřadnice GPS. Je to naměřené přesně zde v tomto místě. A tady tento mohutný pařez nám darovala ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová. Je od hradu, nikdo nezná druh ani stáří stromu. Máme to jen na okrasu,“ usmála se Mgr. Nezvedová. „Pod těmito dlaždicemi je odpad z různých materiálů a sledujeme, jak si s ním příroda poradí. A na tomto záhonu se děti učí poznávat léčivé byliny. Hodně nám toho na konci května pomrzlo. Do podzimu to znovu obrazí. Ohniště je hodně využívané zejména teď ke konci školního roku, kdy je volněji. Střechy informačních panelů i altánu jsou vyrobeny z rákosu. Nacházíme se v památkové zóně města za muzeem a museli jsme splnit požadavky památkářů. Pomrzly nám i zákrsky jabloní. Jen dvě velké švestky vpravo dole odolaly bez poškození. Mají moc dobré plody a pecky jdou snadno odstranit.“ Ticho přerušilo blížící se dětské štěbetání. To se i celá školní družina nejmenších přišla podívat, kde budou probíhat ve vyšších ročnících hodiny pracovního vyučování. „Původně zde byla zahrada zaměstnanců Lesní správy,“ pokračovala Mgr. Nezvedová, když jsme ve chvíli volna sedli do altánu. „Kanceláře měli zde v rezidenci, kde nyní sídlí Muzeum Boskovicka. Skleník jsme získali jako náhradu za zrušené na původní školní zahradě u lázní. Kvůli památkové zóně ale nesmí mít základy v zemi. Má to však výhodu, že venkovní vláha navzlíná dovnitř a není třeba tolik zalévat. Skleník používáme jen na jaře pro pěstování přísad. Pak dáváme vše ven. V roce 2006 jsme toto místo slavnostně otevřeli jako učebnu. Nyní bychom měli obdržet grant z Ministerstva školství, které teď školní zahrady hodně preferuje. Aby děti měly větší možnost poznávat přírodu. Pak zřídíme v přední části zahrady malé jezírko s vodními rostlinami a rybami, k východní stěně chceme zasadit drobné ovoce. Třeba rybízovníky, angrešt a takzvaný hmyzí hotel ze dřeva, kde mohou žáci pak v hodinách přírodopisu brouky pozorovat. Chtěli bychom i hotel pro motýly. To je ovšem náročné, lákají se na sladké aromatické vůně. Jenže nejvíce jich létá v období prázdnin a v září už ne, tak si je děcka moc neužijí. Uvidíme. Též je třeba dovybavit boudu na nářadí stojany, aby tam věci nebyly jen tak opřené o stěnu. Na tu jsme dostali dotaci též z ekologického institutu Veronica Brno stejně jako na informační tabule nahoře u studny. Altán postavený z grantu Jihomoravského kraje opravdu slouží jako učebna veškerých předmětů, sem se třída pohodlně vejde. Mají zde i tabuli. Využívá se toho hlavně v létě, kdy je ve škole horko. Zde jsou děti na čerstvém vzduchu, mohou tu psát, číst a běžně se učit. Účelem této školní zahrady není vypěstovat toho co nejvíc ale aby děti poznaly všechny možné druhy zeleniny, ovoce a bylin. A také, jak se o výsadbu starat.“ Po drobném občerstvení, které připravily dívky z kroužku vaření jsme znovu vykročili do zahrady a to hned za altán, kde mají u stěny malý cvičný vinohrad s jednou řadou různých odrůd. Pak jsme pokračovali kolem záhonků s obilninami. Zase názorná ukázka druhů. „Tahle studna je hluboká osmnáct metrů a jsou v ní dva metry vody. Je starodávná, její původ ani stáří nikdo nezná. Opravená a vyčištěná je před dvěma lety a opatřená novou ruční pumpou. Při opravě nalezli studnaři uvnitř starobylé na tehdejší dobu důmyslné filtry ze dřevěných rámů a kovových trubek. Jenže už byly téměř rozpadlé.“ Podle mého názoru je studna datovaná do období stavby Rezidence v letech 1729 – 1733. Ovšem podložené to nikde není. Mgr. Nezvedová nás pak upozornila na zvláštně uspořádaný záhon: „Je to bylinková spirála tvořená kameny. Dnes je hojně používaná. Slouží pro různé druhy bylin. Má své mikroklima. Nahoru sázíme rostlinky, které mají rády Slunce a málo vody, na severní stranu ty, jež mají rády polostín atd. Při stavbě před šesti lety pomáhal našim deváťákům školník i zástupce ředitele. Stále se kameny měly snahu rozjíždět, ale nakonec se to povedlo. Dále zde máme heřmánek, měsíček. Jeden záhonek slouží jako vzorník. Žáci mají polní plodiny ve výuce na prvním i druhém stupni a zde mají názornou ukázku. Spolupracujeme s Agrospolem, a.d. Knínice, jeho ředitel Ing. Ladislav Menšík zajistil veškerá semena. Některá totiž na běžném trhu nejsou. Významně pomáhá i Základní organizace Českého zahrádkářského svazu v Boskovicích. Odrůdy švestkových stromů vybíral Ing. Josef Kostelecký, ostatní zákrsky jsem později sehnala sama. Stromořadí z nich je zde pět let. Žáci sem chodí nejvíce v šesté třídě. Ti mají výuku pravidelnou, ale jen hodinu týdně. Což je málo,“ posteskla si Mgr. Jarmila Nezvedová. „Ostatní ročníky docházejí nepravidelně. Pracuje zde též kroužek Mladý zahrádkář při ZO ČZS Boskovice pod vedením Ing. Josefa Kosteleckého. Nádrž na vodu jsme dostali darem od Ing. Igora Láníka, jenž má v Boskovicích velkou firmu na speciální keramické filtry.“ Tolik Mgr. Jarmila Nezvedová.
O závěr jsem požádal místostarostku Boskovic Ing. Jaromíru Vítkovou: „Základní škola patří městu a zahrada škole. Proto máme na provozu zahrady velký zájem. Školní zahrada je přínos, jedná se vlastně o environmentální výchovu v praxi. Dnes toto odvětví výuky velmi podporuje Ministerstvo školství. Jedná se o to, aby se žáci dostali do přírody, učili se jí porozumět, chovali se k ní šetrně a ekologicky. Aby alespoň trochu poznali práci zemědělců a drobných pěstitelů. Dnes znají ovoce a zeleninu hlavně ze supermarketů. Jde o to, aby si vyzkoušeli, jak se všechno pěstuje a že cesta produktů z polí a zahrad ke spotřebiteli je dlouhá a vyžaduje mnoho těžké práce.“ Místostarostka Ing. Jaromíra Vítková též vyzdvihla zásluhy Mgr. Jarmily Nezvedové: „Tato bývalá zástupkyně ředitele, skvělá učitelka jazyků a pěstitelství na druhém stupni, dlouholetá členka ZO ČZS Boskovice je velmi aktivní a odbornice na svém místě. Ráda a se zaujetím předává mladým znalosti, která děti z knih nevyčtou a doma je k práci na poli a zahradě rodiče nevedou a mnozí ani nemohou.“ Já jen dodám, že při dnešním způsobu života, kdy zaměstnavatelé využívají situace a nutí lidi dělat od tmy do tmy, na práce v zahradě a pobyt v přírodě jaksi nezbývá čas. Proto je projekt Učebny v přírodě velmi záslužný a potřebný.
Více: http://zs.boskovice.cz/
http://www.boskovice.cz/
http://www.veronica.cz/
http://www.lanik.cz/
http://www.agrospolkninice.fnweb.cz/
101 fotek a 1 video, 6.4.2012, 230 zobrazení
Zelený čtvrtek – váže se k němu řada křesťanských pověstí. Poslední večeře Páně, zvony odlétají do Říma, modlitby Ježíše v zahradě Getsemanské. Z toho Zelený. Dnes je to pro většinu lidí zejména první den jarních prázdnin a starost co s dětmi když nemusí dva dny do školy. Proto Dům dětí a mládeže uspořádal pro všechny od prvních tříd stejnojmennou zábavnou akci „Zelený čtvrtek“ ve všech svých prostorách. K dispozici byla herna, počítačová učebna, stolní tenis, fotbálek. Pracovníci DDM též uspořádali Velikonoční turnaj ve šprtci. Pracuje zde totiž kroužek této stolní společenské hry, o nějž se pečlivě stará již třináctým rokem Bohumil Feruga, jinak též vedoucí Městských lázní Služeb Boskovice.
„Já Vás všechny vítám v domě dětí na turnaji ve šprtci,“ ozval se do dětského štěbetání hlas ředitelky DDM Hany Kučerové. „Představuji Vám hlavního vedoucího Bohumila Ferugu jež se Vám bude po celé dopoledne věnovat. Zahrát si mohou všichni, tedy i nečlenové kroužku. Třeba se Vám hra zalíbí a rozšíříte naši členskou základnu,“ dodala s úsměvem.
„Já Vás též vítám na druhém ročníku Velikonočního turnaje v DDM,“ pokračoval Bohumil Feruga. „Budeme hrát asi tři hodiny zhruba do dvanácti. Soutěžně budeme zápolit ve skupinách stylem každý s každým na čtyřech stolech pátý bude zkušební pro nováčky. Nejlepší postoupí do finále, zbytek hraje o umístění.“ Bohumil Feruga pak rozlosoval hráče ke stolům, spustil hudební časomíru a první kolo mohlo začít. Všichni hráli se zaujetím ve snaze předvést nejlepší výkon a umístit se co nejlépe.
V prvním patře budovy probíhala souběžně výtvarná dílna Velikonoční tvoření. Zde pod šikovnýma rukama dětí vznikaly roztomilé výtvory z papíru, kterými chtějí o Velikonocích potěšit v rodině či své kamarády. Zástupkyně ředitelky DDM Alena Staňková všem radila a občas musela s něčím složitějším i pomoct. Někteří měli opravdu skvělé nápady a jejich přáníčka k Svátkům jara měla hodnotnou výtvarnou úroveň. Domů si pak odnesli slepičky zajíčky, košíky, barevná vajíčka a různé velikonoční figurky. Tyto výrobky jistě zkrášlí slavnostně vyzdobený stůl v každé domácnosti. A především je to něco jiného než koupené věci. Každé dítě nechalo ve výrobku kus svého „já“ a to se přece cení nejvíce.
Ale rychle zpět do velké herny, kde již probíhala poslední finálová kola Velikonočního turnaje ve šprtci a blížilo se slavnostní vyhlášení výsledků. Toho se opět ujal vedoucí a hlavní rozhodčí Bohumil Feruga: „Třetí místo obsadil Dominik Feruga. Stříbrný, tedy druhý Jáchym Patloka. Dnes nejlepší i když herně nic moc Jan Feruga,“ zašpásoval s úsměvem nad výkonem syna Bohumil Feruga.
Na úplný závěr ještě společné foto všech závodníků a byl turnaje konec.
„Dnes se v domě dětí uskutečnil druhý ročník Velikonočního poháru v Billiard hokeji, neboli po našem šprtci, rozhovořil se ve chvíli klidu Bohumil Feruga. „Zúčastnilo se deset dětí. Většina chodí do kroužku jenž v DDM pracuje již třináctým rokem a po celou dobu jej vedu já. Počet členů každoročně kolísá od sedmi do patnácti, letos chodí deset dětí a včera přišli dva noví, celkem tedy dvanáct. Trénujeme každý týden ve středu dvě hodiny. V rámci kroužku hrajeme interní ligu jen mezi sebou. Předminulý týden 24. března jsme byli v Kroměříži na celorepublikovém finále Ligy škol 2012, kluci zahráli dobře a skončili jsme čtvrtí z devíti startujících družstev. Dnes se utkali věkově příbuzní hráči, ale uměním velmi rozdílní. Někteří hrají dlouhé roky, jiní šprtec teprve zkouší. Pro nováčky je to velmi dobrá konfrontace a možnost se naučit něco více. I pro zkušené hráče není jednoduché se prosadit proti začátečníkům, je to pro ně dobrá škola. Musí se naučit přehrát slabšího. Například dnes osmý Kryštof Stříž teprve včera poprvé přišel do kroužku a dnes už dal i nějaké góly. Chtěl bych všechny pozvat počátkem červa do Orlovny v Boskovicích kde proběhne turnaj Českého poháru kategorie ČP12. Sem si mohou přijít zahrát i děti z našeho kroužku a neregistrovaní. Zúčastní se nejlepší hráči z Boskovic, Brna a okolí. Jde o turnaj bez rozdílu kategorií. Hrají všichni mezi sebou, na věku nezáleží. Všichni sbírají body do své kategorie. Letos proběhne republikové finále v Praze a postoupí tam nejlepších 32 mužů, osm žáků a šest mladších žáků,“ upřesnil na závěr vedoucí kroužku šprtce DDM Bohumil Feruga.
Vyvrcholením Zeleného čtvrtku v DDM bývá tradiční losování ve 13 hodin. Dále opět ředitelka Hana Kučerová: „Každé dítě si u nás ráno koupilo vstupenku s dvěma stejnými čísly. Jedno podepsané si necháme a vložíme do speciálního osudí. Každá pátá vyhrává. Dnes máme třicet platících, bude tedy šest výher. Vylosované dítě si může vybrat z pěkných cen. Kdo u losování není náhodou přítomen a vyhraje, o nic nepřijde. Cenu dostane kdykoli dodatečně.“
„Ještě než skončíme losování, tak my Vám všichni přejeme hezké prázdniny, slunečné Velikonoce holkám, aby moc nedostaly, klukům bohatou pomlázku,“ zakončila vydařenou akci ředitelka Hana Kučerová.
Blížila se patnáctá hodina a s ní závěr zábavného dne v DDM Boskovice. „Teď můžete ještě na chvíli za mnou na počítače,“ zavelel pedagog volného času Mgr. Kamil Ošlejšek.
Zbývá poděkovat všem pracovníkům DDM v Boskovicích za každoroční hodnotné, poučné a trochu též soutěžní zabavení děti v první den jarních prázdnin. Většina rodičů musí být před svátky ještě v zaměstnání a starost o drobotinu jim tímto odpadne.
Více: www.ddmboskovice.cz
www.boskovice.cz
http://www.orelboskovice.cz/
61 fotek, 9.10.2010, 175 zobrazení | makro, události
Tradiční každoročně pořádaná akce v zámeckém parku - prezentace místní zahradnické školy spojená s výstavou aranžovaných květin, ovoce, zeleniny a prodejem zahradnických potřeb, výrobků a produktů zahrad. Výzdoba zámeckých místností (učeben školy) tentokrát v duchu vzpomínky na významné regionální osobnosti v oboru zahradničení.
68 fotek, 30.1.2013, 201 zobrazení | moje fotozprávy
„Vítám všechny na dnešním Masopustním průvodu,“ zazněla do hlasitého štěbetání roztodivných masek slova vedoucí úseku přímé obslužné péče Miroslavy Čopákové. „A začneme veselou písničkou.“
Vstupní chodbou Domova pro seniory a Domova se zvláštním režimem na Sadové ulici v Boskovicích se ve středu 30. ledna 2013 rozezněly kytary a mladé hlasy sboru studentů místní Střední pedagogické školy spustily „Když máš srdce zjihlé…“
Co se dělo? Známá písnička „Dělání“ odstartovala každoroční Masopustní průvod, jímž chtějí tamní zaměstnanci a studenti potěšit místní obyvatele a zpestřit jim dny všední.
Masopust je období od Tří králů do Popeleční středy, jíž začíná postní čas před Velikonocemi.
„Vyrazíme do jednotlivých poschodí, navštívíme staroušky na pokojích, ukážeme masky a zazpíváme jim,“ zavelela Miroslava Čopáková celý průvod se dal na pochod budovou.
Chodbami se za všeobecného smíchu, hlasitého výskání a bujarého veselí nesly lidové písničky Travička zelená, Na Okoř je cesta, Ej od Buchtova, Jó třešně zrály, Okolo Frýdku, Na tom pražským mostě, Travička zelená, Beskyde, Čerešničky… Občas se celý prostor proměnil v taneční parket, tak skvěle se zábava rozjela a trvala po celé dopoledne.
„Děkuji všem, rozloučíme se pokřikem třikrát hurá na zdar Masopustu 2014,“ zvolala paní Čopáková a všichni se sborově přidali. „Příští týden šestého února se těším na setkání při Havajském plese. Jste srdečně zváni,“ připomenula na závěr.
Zbývá poděkovat všem pracovníkům Městské správy sociálních služeb v Boskovicích za vzornou péči o klienty Domovů, že jim připravují veselý a pestrý podzim života. Za hudební doprovod též studentům místní střední pedagogické školy. Kytaristům z 1.C třídy Jakubu Nesnídalovi, Janu Braunšlégerovi a celému pěveckému sboru ze 4.B. Ti z nejvyššího ročníku též vykonávaji v MSSS pravidelnou učební praxi.
Masopust byl další z celé řady akcí, kdy se aktivně realizuje prolínání generací, jež je mottem zdejšího seniorského zařízení.
Více: http://www.msssboskovice.cz/
49 fotek, 13.11.2015, 217 zobrazení | moje fotozprávy
Boskovické gymnázium – cesta ke kvalitnímu vzdělávání

Gymnázium Boskovice je dominantní mohutná žlutá budova v centru města z jedné strany obklopená parkem, z druhé sportovním hřištěm. Historie sahá do roku 1903, kdy byla škola 20. září slavnostně otevřena. První maturanti z ní vyšli v roce 1908.
Pátek 13. listopadu 2015 byl obyčejný vyučovací den. Přes to byl v mnohém jiný. Na chodbách bylo možno potkat mnoho cizích tváří, místní studenti se pohybovali ve společenském oděvu. Co se dělo tak významného?
Probíhal Den otevřených dveří, jehož využilo mnoho dětí a rodičů k návštěvě svého možná budoucího vzdělávacího zařízení. Centrum dění bylo v předsálí auly, kde probíhala projekce snímků z běžného školního provozu, příchozí dostali propagační materiály. Informace podávali dva šikovní mládenci Michal Vaněk a František Vlk. Pomáhali jim v tom výchovná poradkyně RNDr. Lada Bažantová a Mgr. Petr Buchal.
Zájem o prohlídku byl opravdu velký. Průvodci občas nestačili odpovídat na zvídavé otázky. Však se také má škola čím pochlubit. O tom jsme se mohli přesvědčit při exkurzi v tamních prostorách.
Průvodcem nám byla opět RNDr. Lada Bažantová. Nejprve jsme se podívali na průběh hodiny výuky španělského jazyka za Mgr. Ivetou Stloukalovou. Do vedlejší učebny nás přilákal sborový zpěv ve svižném rytmu, při němž si žáci opakovali znalosti Francouzštiny pod vedením Mgr. Aleny Honzákové. Na závěr „kulturní vložky“ si všichni za odměnu zatleskali.
Zeměpis zábavnou formou za použití moderní audiovizuální techniky probíral s nejmladšími žáky primy Mgr. Josef Vykoukal, na chvíli jsme se zastavili do hodiny Angličtiny za Mgr. Kateřinou Spoustovou, jež právě něco vysvětlovala žákům na malovaném obrázku lidského obličeje.
Potom jsme se opět vrátili do přísálí auly za dalšími návštěvníky, protože do zahájení nejzajímavější části prohlídky zbývalo několik desítek minut.
Že se jednalo pro všechny návštěvníky o opravdu atraktivní ukázku výuky nás v chemické laboratoři přesvědčila Mgr. Martina Dížková. Pomocí hydroxidu sodného a modré skalice dokazovala přítomnost lepku v potravinách: „Tento pokus můžete provádět i doma, když chcete mít jistotu, že jídlo lepek neobsahuje, mnozí jej totiž nesnášejí,“ komentovala Mgr. Martina Dížková. Všem zvídavým ještě předvedla čištění minci nevábně zavánějícím žlutým roztokem, který si může každý doma vyrobit z běžných surovin. Dvěstě mililitrů osmiprocentního octa a dvě čajové lžičky kuchyňské soli dokáží s měděnými předměty pravé divy, lesknou se pak jako nové. Ing. Pavel Kopecký Ph. D., jenž se jinak ve volném čase věnuje péči o místní astronomickou pozorovatelnu na střeše Základní umělecké školy a provádí tam exkurze s odborným výkladem, pro změnu vytáhl jiné nádobíčko. Předvedl ultrazvukovou čističku, jež by se mnohým doma hodila třeba na brýle a ještě míchadlo chemikálií.
Prohlídka školy by nebyla úplná bez biologické učebny. Sem nás dovedla studentka, jež měla ve vlasech cosi zeleného. Vypadalo to jako gumové, ale omyl: „To je živá pakobylka,“ pravila nadšeně a táhla nás dovnitř místnosti s velkými akvárii na stěnách. „Krmíme ji maliním a ostružiním.“ Na každé lavici stál mikroskop, kde jsme si mohli prohlédnout zajímavé zvětšeniny v kapce vody mezi dvěma sklíčky. Mohli jsme vidět zblízka rybí šupinu, kůži hada, peří ptáka, list fíkusu, pylová zrnka, dužinu z rajčete. Další studentka držela v ruce jakousi ještěrku: „To je Agama vousatá a žije v Austrálii. My jsme si ji pojmenovali Agáta. Odumíral ji ocásek, tak jej má částečně veterinářem odstraněný. Občas nám utíká. Živí se cvrčky, červy, ovocem a zeleninou,“ poučila nás dívenka.
Na jedné lavici stál skládací model lidských orgánů, zde si mohli příchozí otestovat znalosti anatomie.
Závěr exkurze patřil v další učebně několika fyzikálním pokusům. Odborný učitel Stanislav Sedláček předvedl sílu moderního neodymového permanentního magnetu na kovovém rámu dveří, magnetickou brzdu (princip bezpečnostního zařízení výtahu), kdy magnet pomalu klouzal na šikmém hliníkovém plechu, elektromagnetickou indukci, hydraulické písty (zvedák) simulované velkou a malou injekční stříkačkou, generátor statické elektřiny s funkcí nabíjení kondenzátorů. Fialové blesky mezi elektrodami silně třaskaly a bylo cítit ozón. „Je tam kolem 50ti tisíc voltů stejnosměrných, ale člověku to neuškodí. Napětí je měkké, proud je tak slabý, že neublíží,“ komentoval ukázku Stanislav Sedláček. Přítomní si vyzkoušeli Archimedův zákon částečně naplněnou zkumavkou v PET láhvi s vodou.
Exkurze pomalu skončila, všichni odcházeli obohaceni o nové poznatky. Především se přesvědčili, že výuka na zdejším gymnáziu je opravdu kvalitní a zajímavě prezentovaná. Po stránce odborné i jazykové. Studenti odejdou po maturitě dobře připraveni k dalšímu vzdělávání na vysokých školách.
Výchovná poradkyně RNDr. Lada Bažantová upřesnila: „Dnes mohou děti nahlédnout do každé učebny a třeba se i zdržet ve výuce. Studenti 3.B je provedou celou školou, jež se v poslední době změnila. Černé tabule nahradily dataprojektory, prostory jsou čistě vymalované. Do modra laděná nová chemická laboratoř byla hrazena z projektu Podpora přírodovědného vzdělání na středních školách v Jihomoravském kraji.“
Vstupenkou na gymnázium je úspěšné absolvování přijímaček. Pokračuje opět RNDr. Lada Bažantová: „Přijímací řízení na gymnázium má tři části. Část bodů mohou žáci získat za průměrný prospěch z osmého a poloviny devátého ročníku základní školy. Další body dostávají za účast v soutěžích základních škol. Důraz je kladen na přijímací zkoušky z českého jazyka a matematiky dle testů CERMATu. K tomu pořádáme bezplatné přípravné kurzy. Po šest odpolední probíráme látku, jež se v testech může objevit. Na kurzy se lze přihlásit na našem webu www.gymbos.cz, kde lze získat další informace o naší škole.“
178 fotek, 25.5.2014, 64 zobrazení
Znáte obec Koloděje dobře? Chcete si vyzkoušet své znalosti?
Vzali si svá kola, kočárky, kolečkové brusle, koloběžky, babičky a dědečkové šli i pěšky.
Rodinnou zábavní a sportovně laděnou cyklo akci uspořádala 25. května 2014 ZŠ a MŠ Praha – Koloděje spolu s aktivními rodiči, Spolkem přátel Koloděj, za přispění MČ Praha Koloděje na podporu projektu proměny školní zahrady v Kolodějích. Účelem akce bylo, pomoci dětem i rodičům vytvořit si povědomí o místě, kde žijeme a žít dále chceme.
Na okružní cestu za poznáním zajímavých a historicky významných míst v nedělní slunečné odpoledne vyjelo z bran Kolodějovy zahrady života na svých kolech několik desítek malých i velkých závodníků.
Na startu všichni obdrželi soutěžní kartičku a obálku s mapkou cesty vedoucí po Kolodějích. Na trase u šesti stanovišť se závodníci mohli setkat buď s pohádkovými postavami, nebo postavami z dob minulých. Poutníkem, princeznou, hastrmanem, andělem, paňmámou a bakalářem.
Z tabulek na stanovištích se mohli závodníci seznámit se zajímavými událostmi a daty čerpanými z historie a pověstí o daném místě.
Na každém stanovišti dostali školáci za správné odpovědi razítko, stejně jako malé děti za provedené soutěžní úkoly.
Na první zastávce na návrší kolodějské Skály se mohly děti setkat s poutníkem. Školkové děti měly za úkol namalovat dubovou plastiku bránu – Trojmezí, sousoší ztvárněné místním akademickým sochařem a umělcem Jaroslavem Dvořákem. Starší děti měly vysvětlit význam onoho Trojmezí v souvislosti se setkáváním hranic tří katastrů.
Druhá zastávka byla u farního kostela Povýšení sv. Kříže, kde na děti čekal andělíček. Malé děti mu zazpívaly písničku a starší děti se dozvěděly, kolik let je nejstaršímu zvonu v kostele.
U kolodějského zámku pomáhaly děti smutné princezně najít a vyhnat zlého loupežníka či lapku, který zde v lese Vidrholci řádil. Starší děti musely zjistit jméno knížete, který loupežníky z Vidrholce nakonec vyhnal.
Vodník dohlížel na nejmenší děti při výlovu svého rybníka u Rokytky. Zároveň se děti staly na chvíli malými koloději. Tak jako kdysi, místní koláři (kolodějové), symbolicky opravily loukoťové kolo vozu. Starší děti odpovídaly na otázku – po jakém řemeslníkovi dostala vesnice Koloděje své jméno.
U Radnice již na děti čekala paňmáma. Menší děti hledaly nádobu se znakem městské části Koloděje a musely do ní vhodit alespoň dva kroužky (něco jako symbolické výkupné). Starší děti odpovídaly na otázku: Jaké symboly jsou na znaku městské části Koloděje? K nahlédnutí zde byla i pamětní kniha Koloděj. Všichni dostali na památku pohlednici Koloděj s turistickým razítkem.
V cíli, na zahradě školy a školky, čekal na děti učitel – bakalář. Malé děti prošly se svými rodiči na zahradě červenou Kolodějovu cestu života, která koresponduje s projektem přeměny zahrady a byla vyznačena podle zpracované architektonické studie na proměnu zahrady architektek Steinbachové a Malíkové. Starší děti měly zjistit, které ovoce se na zahradě dříve pěstovalo.
Pokud děti splnily všechny úkoly a získaly všech šest razítek, obdržely ručně vyráběnou pamětní medaili Kolodějovy zahrady života, jejímž autorem byl umělecký cizelér pan Jan Postránecký.
Nakonec dostali všichni účastníci pozvání k občerstvení. Osvěžující ovocný bar, ledová tříšť, točená cukrová vata, linecká kolečka a domácí koláče (frgály), velké jako kola od vozu. Hlídal je skřítek Koloděj, a kdo chtěl, dal mu do truhličky dobrovolný příspěvek na obnovu naší zahrady. Bylo vybráno 482,- Kč a budou odeslány na konto Kolodějovy zahrady života.
Na zahradě si mohli rodiče prohlédnout výstavu fotografií Koloděje očima dětí pořízených v kroužku Dětské fotografování na téma kolodějská zákoutí, odpočinout si ve stínu pod břízami a přitom pozorovat neúnavně dovádějící děti na skákacím hradě. V korálkové dílně děti i tatínci vyráběli barevné náhrdelníky a třpytivé náramky, aby mohli odměnit své maminky pěkným dárkem.
Cílem této akce bylo posílit v dětech povědomí o místě, kde žijí a mnohé se i narodily. Zároveň jsme chtěli pomoci dětem i dospělým vytvořit si ke svému rodnému městu bližší vztah. Nyní už ti, kteří se akce zúčastnili, jistě ví, proč se Koloděje jmenují právě Koloděje, co je to loukoťové kolo, jaké jsou naše sousední obce a který zámecký pán vyhnal lapky a loupežníky ze zdejšího lesa. Jak je starý kostelní zvon či jaké ovoce se dříve pěstovalo na školní zahradě nebo komu vděčíme za sochařské dílo na kolodějské Skále a dost možná ještě budeme vděčni za jeho další umělecká díla v podobě přírodních herních prvků pro naši školní zahradu.
Zároveň ví, že naše zahrada ve škole a školce v Kolodějích se za podpory Nadace Proměny promění v cestu minulostí a za přírodními živly. Na zahradě vznikne červená cestička, která bude z ptačí perspektivy připomínat tvar tlapky skřítka Koloděje, dobrého ducha naší zahrady.
Bude umožňovat volný pohyb dětí a povede okolo celé zahrady, symbolicky znázorňovat přírodu, kterou kdysi procházela a připomínat počátky Koloděj. Začínat bude v údolí, povede kolem pole a louky, aleje do houštin přes brod, pískové duny a tunely do lesa, okolo skal, březového háje až po svahu do města, které vznikne na ploše sportovního hřiště s originálně řešeným posezením v přilehlém svahu.
Děti budou cestou prožívat různé zážitky spojené s koloběhem přírody a přírodními živly. Kruhovým tvarem kola jsou inspirované keřové pokoje sloužící ke hře, i venkovní učebna určena k výuce i setkávání. Pro hru se vytváří terénní písková zóna s vodní pumpou, smíšený les s domečky ve větvích, lanové houpačky a prolézačky po kmeni stromu či skále z kamene. Budky pro ptáky, zvonkohry, mlhoviště, pokojíčky pro hru na obchodování nebo vaření. K výuce a zahradničení budou sloužit květnaté louky s užitkovými i okrasnými trvalkami, záhonky pro bylinkové a zeleninové zahrádky a mnoho dalších míst a zákoutí, která podněcují přirozenou hravost a zvídavost dětí.
Všichni ostatní zvědaví čtenáři, abyste se dověděli odpovědi na otázky o místech v Kolodějích, podívejte se na naše webové stránky, kde jsou rovněž zveřejněny fotografie z průběhu této akce: www.facebook.com/kolodejova.zahrada.zivota, www.mskolodeje.estranky.cz, www.zs-kolodeje.cz.
Mnohokrát děkujeme ochotným rodičům, učitelům a dvěma studentkám 1. ročníku ze Střední odborné školy pedagogické za velikou pomoc při organizaci akce a zároveň nás těší hojná účast našich malých i velkých závodníků. Bylo to fajn.
293 fotek, 17.10.2015, 136 zobrazení | architektura, cestování, kultura, města, rodina-přátelé
Vlak nás brzy po ránu odvezl z Masarykova nádraží v Praze, kde bylo tuze syrovo, do Lovosic, kde nebylo o nic lépe. V tomto termínu zrovna probíhala úprava trati Lovosice - Česká Lípa, a tak jsme musely z Lovosic do Litoměřic, našeho výletního cíle, náhradní dopravou. Ranní mlha na Labi by se dala krájet. Kolem 9 h ráno jsme se ubytovaly v Hostelu sv. Štěpána, který je zajímavý tím, v jakých prostorách vzniknul. V budově bývalého teologického konviktu. Rozlehlá budova s učebnami mi učarovala svou historií vetkanou do zdí… Nově udělané pokoje jsou prostorné, akorát jsme dostaly pokoj s okny na hlavní ulici vedoucí na Prahu, takže tam frčel jeden kamion za druhým a naše okna byla navíc nad vchodem do hostelu, kde po celou noc “řádila” omladina. Nevyspala jsem se ani trošku. Co naděláte. Kouzlo kláštera ztratilo svůj význam i atmosféru. Spravila to až snídaně v neděli ráno. Ale to předbíhám. Teď hurá do města zahaleného mlhou s celkem nízkou teplotou. Nikde nikdo. Na náměstí vnímám několik historických domů. Jdeme do infocentra, kde získáváme cenné informace. Chystáme se totiž prošmejdit město skrz naskrz. Věž Kalich nám již nedopřejí, jelikož “už je 10 hodin v sobotu” a mlha, a tak odcházíme s několika info letáky na bleší trh, který je zatím v plenkách, ale kde pořizuji čepici a mikinu pro dceru a mám z toho radost. Útrata celkem: 50 Kč. Miluji atmosféru blešáků… V jedná kavárniččce se posilníme horkou čokoládou a zázvorovým čajem a jdeme dál. Po výstupu na věž Sv. Štěpána, kde nás čeká malebný výhled na kopce v okolí z části v oparu, se vydáváme hledat vhodné místo pro oběd. Pizzeria, kterou jsem našla na stránkách města, zeje prázdnotou a příliš nevzhledný vchod nás odlákal směrem na náměstí, kde se vhodným objektem stává Hotel Salva Guarda. Na nabídce dne stojí: Grilovaná pražma se zeleninou a šťouchanými bramborami a kulajda. Obojí ochutnávám a oblizuji se ještě celé odpoledne. Takovou dobrotu za pár korun jsem dlouho neměla. Atmosféru 30. let dokresluje architektura restaurace s krásným klenbovým stropem, elegantní číšník a swingová hudba. Cítíme se báječně a nechce se nám nikam. Nakonec se přemáháme a vydáváme se směrem na Hrad, který jako hrad vypadá, ale původní už má pouze obvodové zdi. Nehezky je na něj “nalepeno” nehezké kulturní centrum. Na Hradě ovšem probíhá výstava fotografií z Kyrgyzstánu, a ta je parádní. Do té přírodní krásy jsem se zamilovala okamžitě během prohlížení fotografií. Nádhera. I provedení fotografií se mi líbilo. Po výstavě míří naše kroky do Městského muzea na stálou expozici o historii Litoměřic a okolí a na výstavu “Od nohaviček k bikinám” - vývoji plavek a plováren v litoměřickém kraji. Výstava nás potěšila a pobavila a pomalu se chystáme na Výstaviště Zahrada Čech na Gastro Food Festival. Tam jsem ulítávala na tataráku z pohanky. Šla jsem si dvakrát přidat. Výborný recept, který nám servírovali dva úžasní kuchaři - senioři. Sympaťáci, kteří byli veselí a dělalo jim radost, že nám chutná. Naopak stánek s mexickou kuchyní nás nikterak nenadchnul, nejenže porce byly pidi, ale ani masová směs neměla tu správnou příjemnou chuť. Ochutnaly jsme sushi, gulášovku z čínské houby - výborná, pikantní, masná… Daly jsme si kafíčko a horkou čokoládu. Na závěr deci vína, které bylo tak silné, že nás rozesmívalo celou cestu až do čajovny na druhém konci města, kam jsme zamířily na sobotní rozjímání před spaním. Jak tam bylo kouzelně. Místa k sezení byla rozdělena bambusovými žaluziemi, každá skupinka, dvojice či jednotlivec tak mohl být sám se svým čajem a svými myšlenkami. Moc hezky jsme si s Dančou popovídaly. Krásné, sympatické místo. Doporučuji při vaší návštěvě města. Příjemně znaveny jsme dorazily na hostel, kde nás celou noc někdo budil… Nedělní ráno s mlhou a opět celkem nízkou teplotou nás po vynikající snídani vylákalo na výlet do Terezína, který je od centra města vzdálen něco okolo 3 km. Pěkná procházka, kde jdete chvíli alejí okolo golfového hřiště, vás dovede až k pevnosti na kraj Terezína. Město je celé zasmušilé, jako by dávalo pocítit ty útrapy, které se tu v dobách války děly. Má vážně zvláštní atmosféru. Naše cesta vedla do Malé pevnosti, kde jsme absolvovaly úžasnou prohlídku s pánem, který nám to všechno tak hezky vysvětlil a připomněl a poučil nás. Velký zážitek. Vězeň tam to opravdu neměl lehké. Nechtěla bych jím být ani na vteřinu… Oběd jsme nestíhaly, nechtěly jsme vynechat Muzeum ghetta. S velkým citem udělaná expozice této nepopsatelně smutné události. Nemohly jsme odlepit oči od všech těch údajů a informací, fotografií a obrázků dětí ze židovského ghetta. Jejich utrpení zaznamenané na papíře ať už formou kresby nebo básničky. Kolik nevinných dětí si muselo projít tím peklem… Draly se mi slzy do očí, bylo to tak naléhavé. Nikdy toto téma neusne, to prostě ani nejde… Navštěva Terezína mě nadchnula. Opět místo, které doporučuji. Nastal čas vrátit se pro kufry do hostelu a odejít na autobus. Naše poslední “sladká” zastávka byla v kavárně “Káva s párou”. Ocitly jsme se na bývalém nádraží - majitelé Plíhalovi, kteří milují železnice, si pořídili a opravili zchátralé litoměřické nádraží, které dnes slouží jako kavárna - velmi útulná a plná sladkostí a dobrých nápojů. Navíc slečny servírky byly stejně sladké jako ty dorty ve výloze. Byly oděny do krásných šatů a moc jim to slušelo. Sladká tečka na závěr jako rozloučení s tím poklidným městem na Labi. Jsem ráda za tento výlet, který jsme si s kamarádkou dopřály. Kam povedou naše další kroky někdy zjara? Ne-li dříve…:) Už teď vymýšlím plány na příště. V autobuse cestou domů přivírám oči a myslím na to všechno, co jsem zažila. A nebylo toho zrovna málo za ty necelé dva dny..
11 fotek, leden 2008, 59 zobrazení | příroda
"...a všechno bylo tak zelené, až mi to lezlo krkem." - Betty MacDonaldová, Vejce a já.

Nenechte se mýlit. Miluju zelenou.:o) A pokud by mě na základě těchto fotek snad někdo podezíral z jisté posedlosti zdmi, obrostlými čímkoli....obávám se, že bude mít úplnou pravdu.
39 fotek, 1.5.2013, 14 zobrazení
37 fotek, 14.4.2016, 47 zobrazení | klasická-fotografie, ostatní, příroda

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.