Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 20 výsledků (0,0108 sekund)


reklama

6 fotek, 21.6.2009, 49 zobrazení | zvířata
Nevím, copak to je za broučka, ale táta si to přinesl na zádech z lesa :P:D
12 fotek, 2.11.2016, 16 zobrazení
64 fotek, říjen 2016, 81 zobrazení
3 fotky, 27.5.2015, 19 zobrazení
259 fotek, říjen 2017, 34 zobrazení
Projekt Ovoce a zelenina .... poznávání a pojmenování ovoce a zeleniny, hledání na obrázku, přiřazování ....ochutnávka ovoce - švestky, hroznové víno ...... Brambora: říkanka Koulela se ze dvora, povídání o bramborách, jak je pěstujeme, co se vaří z brambor, ochutnávka jídel z brambor: vařené brambory ve slupce, vařené brambory, hranolky, bramborová kaše, chipsy, tiskání bramborovými razítky, výroba bramborového salátu .....Dlabání dýně, výroba papírové dýně.... vkládanka a stínohra ovoce a zelenina, přiřazování ovoce a zeleniny k obrázkům, tvoření špízu s Vrabčáky ad.
26 fotek, září 2010, 42 zobrazení
33 fotek, 23.7.2010, 348 zobrazení | zábava, zvířata
17 fotek, 2.11.2015, 9 zobrazení
143 fotek, 1.6.2015, 104 zobrazení
82 fotek, červenec 2009, 150 zobrazení
Červencový march po Šumavských hvozdech. Bohužel jsme při cestě zjistili že se kůrovcová kalamita na místním smrkovém porostu nehezky vyřádila, tam kde před 10-ti lety bylo zeleno ... jsou nyní jen suché pláně s čnějícímy skelety mrtvých stromů. Co začal/načal orkán Kyryl, zdárně dokončil malý brouček "Lýkožrout smrkový" :-( Jinak fajnová relax procházka s výtaným oddychem od manželky a mých dvou synů :-D
574 fotek a 3 videa, červen 2012, 110 zobrazení
Tak tuhle expedici si budeme všichni hodně dlouho pamatovat. Všechno zelený, vedro k posr*ní (a to doslova! :D) a broučci. Když gympl vyjede do přírody, tak to stojí za to... tudíž přemlouvání dřeva k tomu aby se rozpůlilo a přesný fyzikální návod z propočtem sil stál taky za to. No.. kochejte se a zeleně nebojte se!
214 fotek, podzim 2016, 295 zobrazení | děti, rodina-přátelé
Žabičky ze zelené třídy ve školce,prťousci doma,uspávání broučku a táborák,atletika,lumpačíme doma,protože nás skolila viroza:),rozsvěcení vánočního stromečku
53 fotek, 20.3.2016, 43 zobrazení
Letošní - již sedmé - Zámecké čtení na téma Ze života hmyzu opět vyrovnalo vysoká čísla návštěvnosti z minulých let a všem velkým hmyzákům ze spolku 7 DNÍ i MŠ Zelený ráj udělalo velkou radost! Mezi patnáct organizátorů v maskách totiž přišlo na třicet dětí a stejný počet jejich rodičů, prarodičů či tetiček. Pohádky o broučcích a čmelácích přečetly paní učitelky ze školky a potom se všichni bavili na stanovištích. Třeba u housenky Pídi musely děti prolézt jejím potrubím, hovniválům pomáhaly vykoulet do schodů jejich kuličku... A na závěr si všichni zatančili na písničku Beruška. Paní učitelky sklidily zasloužený potlesk! Děkujeme všem návštěvníkům za štědré dary a těšíme se zase za rok!
86 fotek, říjen 2008, 341 zobrazení | ostatní
Na albu jsou většinou moje výtvorky inspirované malířem a ilustrátorem Jiřím Trnkou (Betlém, Perníková chaloupka, Pohádka o Květušce a její zahrádce, Broučci, Čertův mlýn), dále ilustrátorem Karlem Frantou (Vodnické hospodařeníčko), Ladova zima, Staré Bělidlo a Ratibořické údolí, dále stará Praha s kostelem Sv. Haštala, zmizelé domy U Zlaté štiky a Zlaté krávy na nároží Dlouhé třídy a Masné ulice, zelený barokní dům s kádí s jedním obrovským kaprem (osobní zážitek, také Dlouhá třída) a další barokní dům se zahradou,malé království, malované svícínky, dále krásný pařez, zámek se vším všudy, oblíbená keramika, nějaké obrazy a spousta jiných blbostí.
204 fotek, jaro 2016, 47 zobrazení | makro, příroda
Je úžasné když se člověk "ponoří" do světa kolem nás, který dosud nevnímal! Macro objektiv mu to umožní a najednou si myslí, že žije v jiném světě. Ve světě hmyzu! Ať už ho překvapí malá, zelená housenka, kterou dříve zamáčkl bez rozmýšlení ....najednou ji vidí, jako úžasné malé "miminko", které mu připomíná figurky z pohádek. Nebo zrod vážky, která se dostane na svět v podobě prehistorické kukly a pomalu se z ní vysouká a začíná si narovnávat křídla! Nebo pohled obyčejného malého broučka, který na vás kouká za stéblem trávy... Říkáte si, co si asi myslí o fotografce, která ho zkoumá a fotí ze všech stran! Prostě díky za tuto zkušenost, která mě zase o něco obohatila a někam posunula. Ráda se proto s Vámi o tyto zážitky, alespoň takto zprostředkovaně podělím. Myslím, že stojí za zhlédnutí, bez ohledu na kvalitu některých fotografií. Oni jsou totiž ti "hmyzáci" většinou strašně rychlí....
27 fotek, 29.5.2010, 155 zobrazení | cestování, děti, příroda
Když jsme vybírali cíl dnešního výletu zvažovali jsme různé možnosti a hlavní slovo při výběru měli nedávné meteorologické jevy jako déšť a záplavy. Konečným rozhodnutím byla Žalostiná s výchozím bodem u Lučiny. Cesta vede sice převážně do kopce, ale z velké části jsme předpokládali suchou cestu (asfalt je asfalt [:)] ) a tak ani trochu více kilometrů nekazilo naše nadšení. Prvních pár stovek metrů nám zabralo dost času. Lenička chtěla jít po svých a sama a protože ji zaujala kdejaká kytička, každý brouček nebo kámen tak po každých 20 krocích vpřed následovalo 10-30 kroků zpátky a tak náš postup vpřed byl opravdu pomalý. Postupně se nám ale i Lenička unavila a s radostí uvítala různé způsoby nesení.
Po dnech a týdnech dešťů byla příroda zelená a dokonce i rozkvetlá a tak jsme se mohli i cestou do kopce kochat okolím. Asi jediná věc která nám trochu pokazila procházku, byla zavřená brána obory s cedulí zákazu vstupu [:(] Komentář na toto téma si radši odpustím, protože by opravdu nebyl slušný. Ale na druhou stranu jsem Lence mohli ukázat kaluže a příkopy plné pulců a dokonce jsme viděli i mloky a jejich malý potěr. Takže jsme dál sledovali modrou turistickou značku a až po nějaké době jsme opustili zpevněnou cestu a začali jako kamzíci šplhat do blátivého svahu. Občas nám to uklouzlo, ale naštěstí nedošlo k žádnému vážnému pádu.
Na Bukovině jsme chvíli přemýšleli jestli se dáme po červené vlevo nebo vpravo a nakonec to vyhrála levá variantu. Cesta opět trochu bahnitá, naštěstí už bez většího převýšení a nakonec nás vyplivla u samoty na kraji lesa. Pak už byla cesta dobrá. Necelý kilometr skrz louku na samotný vrcholek kopce Žalostiná. O co sušší byla cesta, o to silnější nám foukal vítr. Díky silnému sluníčku se však dal celkem slušně vydržet. Na samotném vrcholu jsme si udělali piknik pod rozhlednou, pokochali se výhledy, které byli bohužel na českou stranu zamlžené a protože už nebylo co jíst, vyrazili jsme zpět. Předtím jsem vlastně ještě dooblekli Leničku. Už v lese měla studené ruce tak dostala další vrstvy oblečení a protože vítr byl na ni asi moc silný a její větrovku jsem zapomněli přibalit, dostala tátovu bundu. Vypadala sice jako malé strašidýlko, šos tahala po zemi a rukávy měla víc něž dvakrát delší, ale svoji službu bunda udělala a Lenička byla spokojená. Dokonce tak moc, že cestou zpět někde u Bukoviny usnula a spala až k bufetům nad Lučinou, kde ji vzbudilo až naše zastavení.
V bufetu jsme trochu doplnili energii i tekutiny, Lenka nakrmila pejsky ostatních hostů a pak už jsme seběhli k autu které nás dovezlo domů. Sezením v bufetu a pak v autě se v nás sice rozlila únava, ale i tak jsme byli spokojení s krásné odpolední vycházky pozdně jarní přírodou.
33 fotek, leden až prosinec 2013, 100 zobrazení
Beseda k stému výročí rodáka z Ostravy - Vítkovic operního pěvce Beno Blachuta se uskutečnila v Domě u šraněk ve Vítkovicích 12.4.2013 .

Přítomné pozdravila Lenka Kocierzová,

/ostravská grafička, výtvarnice, ilustrátorka, kronikářka a průvodkyně po Vítkovicích/,

která s předsedou Společnosti Beno Blachuta ing.Milanem Polákem besedu připravila.

Beno Blachut (14. června 1913, Vítkovice, nyní součást Ostravy – 10. ledna 1985, Praha) byl český operní pěvec, tenorista. Byl držitelem čestných titulů laureát státní ceny, zasloužilý umělec (1958) a národní umělec (1963) / z wikipedie /

Beno Blachut se vyučil kotlářem ve Vítkovických železárnách, odkud byl za hospodářské krize v roce 1933 propuštěn. V letech 1935–1939 studoval zpěv na Pražské konzervatoři u Luise Kadeřábka. Dne 25. prosince 1938 se představil jako Jeník ve Smetanově Prodané nevěstě v Českém divadle v Olomouci, kde byl angažován v sezónách 1939–1940 a 1940–1941. Od 1. srpna 1941 se stal členem opery Národního divadla v Praze, kde působil až do své smrti.

Blachut byl vynikajícím interpretem především českého repertoáru (B. Smetana: Jeník, Vítek, Vít, Lukáš, Dalibor, Šťáhlav, Michálek, Skřivánek; A. Dvořák: Princ, Jirka, Benda; L. Janáček: Laca Klemeň, Boris, Brouček, Filka Morozov ad.). Ze světového repertoáru ztvárnil např. Mozartova Belmonta, Wagnerova Erika a Waltra Stolzinga, Verdiho Radama a Otella, Pucciniho Cavaradossiho a Rudolfa, Leoncavallova Cania.

Světovou kariéru mu přes několikeré nabídky znemožnil nejprve nacistický a později komunistický režim. Jako člen opery Národního divadla hostoval v Moskvě, Vídni, Helsinkách, Amsterdamu, Edinburghu atd.

Pro Československý rozhlas a firmy Supraphon a Decca pořídil řadu nahrávek árií, písní, operních výstupů i kompletů, např. Dalibor, Hubička, Rusalka, Psohlavci, Její pastorkyňa, Káťa Kabanová, Věc Makropulos, Zápisník zmizelého, Stabat Mater, Svatební košile, Česká mše vánoční ad.

V roce 2001 byla v Praze založena Společnost Beno Blachuta. V roce 2003 vznikl v České televizi dokument Benek, který sleduje životní a umělecké osudy pěvce. V dokumentu je použita řada Blachutových televizních i filmových kreací.

Pohřben je v hrobce na pražském Vyšehradě vedle Antonína Dvořáka.

Příjemné , pohodové prostředí navodila skvěle připravená přednáška pana ing. Milana Paláka s hudebním nahrávkami pěvce Beno Blachuta z českých oper .Nádherný zážitek! Děkujeme.

Vitkovicka štokrla

V pátek 12. dubna 2013 v 16.00 hodin pořádáme další besedu z cyklu vítkovických povídání o našich osobnostech a rodácích.

Tentokrát to bude o Beno Blachutovi, tenoristovi Národního divadla v Praze, v mládí sboristy

kostela sv. Pavla ve Vítkovicích.

Přednášet bude Ing. Milan Palák, předseda Společnosti Beno Blachuta.

Dům u šraněk

Ten zvláštní název nesou prostory ve Vítkovicích na ulici Jeremenkově 13. Kdysi tam byly šraňky (závory) u horké koleje, kde se vozilo tekuté železo. Je zde realizována myšlenka o setkávání a vzpomínání vítkovických občanů, rodáků, milovníků. Projekt Lenky Kocierzové a akad. mal. Karola Hercíka dostal od vedení obce zelenou začátkem roku 2012 a 23. června 2012 jsme otevírali...

U vstupu vás uvítá galerie vítkovických předků, připomínka vítkovických živnostníků a stylu života v tom tajuplném městě z režného zdiva...Po schodišti stoupáte mezi mými obrazy z dětství do chodby se starými vítkovickými mapami, historií 110 let staré radnice a připomínkou vítkovických osobností. V galerii, jejímž kurátorem bude akad. mal. Karol Hercík, posedíme mezi díly místních autorů a snad uvítáme i další autory. Nejatraktivnější místností je historická světnička se vzpomínkami na ty, kteří zde žili před námi. Nezapomněli jsme na informační prostory, místo pro kroniky.

V další místnosti je šance pro hraní dětí i seniorů - poskládáme vlaštovky, ušijeme šatičky na panenky, přečteme si pohádky a další a další hry dětství.

Místnost na besedy s velkou obrazovkou obsahuje historii vítkovických železáren, kružítka, pravítka, knihy, prostě vzpomínky na odborníky a kvalitní zaměstnance této světoznámé fabryky.

V kavárně Industriál si dáte kávičku a můžeme vzpomínat...

Mám z toho domu radost, zase jeden splněný sen! Lenka Kocierzová
215 fotek, červenec 2016, 180 zobrazení
SOBOTA. SPOJENÍM VÍKENDU, JEDNOHO DNE DOVOLENÉ A SVÁTKŮ JSEM SI NAPLÁNOVAL VANDR. NĚKOLIK DNÍ JSEM SE DOMLOUVAL NA NABÍDCE ŽBLUŇKY JET S T. O. KRÁSNÁ DIVOŠKA DO BESKYD. INFORMACE JSEM ZE ŽBLUŇKY TAHAL JAK Z "CHLUPATÉ DEKY". VYJÍŽDÍM V SOBOTU RÁNO DO BYSTŘIČKY. ZA ŽEL. PŘEJEZDEM DÁM V MALÉM KRÁMKU LAHVÁČ ZNAČKY KLASIK. UŽ PŘED DESÁTOU SLUNCE ŘÁDNĚ PEČE. STOUPÁM DO VRCHU PO CYKLOSTEZCE. UŽ JSEM ZAKUFROVAL. LESEM, STRMÝM SVAHEM FUNÍM PŘEDPOKLÁDANÝM SMĚREM. UŽ SU NA CESTĚ. U CHLAPŮ, DĚLAJÍCÍCH DŘEVO SI OVĚŘUJI SMĚR NA MALOU LHOTU. JDU DOBŘE. UŽ SU NA MODRÉ. DOTACE EU DOSTIHLY I SEM V PODOBĚ LESNÍ ASFALTKY. ODSKOČÍM MIMO CESTU K PĚKNÉ SKÁLE MEDŮVCE, DÁVÁM SI I SVAČINKU. STÁLE VÍCE PEČE. V M. LHOTĚ SE STAVUJI V HOSPODĚ POD DUBEM. P. MAJITELKA JE ÚSLUŽNÁ, NAVZDORY VYŠŠÍ CENĚ NÁPOJE. ZNAČKA MNE VEDE PO SILNICI K VELKÉ LHOTĚ, KTERÁ LEŽÍ MIMO HRADSKOU. PROCHÁZÍM OKLIKOU S KOPCE VESNICÍ PO STEZCE J. KARAFIÁTA, AUTORA ZNÁMÝCH BROUČKŮ. MAJÍ ZDE PĚKNOU ROUBENOU ZVONIČKU A TOLERANČNÍ KOSTELÍK SPJATÝ S OSUDEM FARÁŘE KARAFIÁTA. STÁLE PO MODRÉ ŠLAPU LESY A LOUKAMI S KRÁSNÝMI VÝHLEDY NA BESKYDY. NEPOHRDNU ANI BORŮVKAMI A JAHODAMI. VIDÍM I PASOUCÍ SE SRNKU. PŘES ODLEHLOU ČÁST VALAŠ. BYSTŘICE A KÚTISKA SCHÁZÍM ZCELA VYPRAHLÝ DO ROŽNOVA. UŽ NEMÁCH CHUŤ NAVŠTÍVIT ANI HRADISKO BÝVALÉHO HRADU ROŽNOVA. PO PÁTÉ HODINĚ ZAPADÁM DO LIDLU A KUPUJI SI HNED 2 L KOFOLY A SVAČINKU. ŽBLUŇKA S KRÁSNOU DIVOŠKOU MAJÍ DORAZIT PO SEDMÉ. LEŽÍM NA LAVCE PŘED NÁDRAŽÍM., KDYŽ KUS ODE MNE VIDÍM PROCHÁZET TRAMPY. ZAVOLÁM A PŘIDÁVÁM SE K NIM. JELIKOŽ MAJÍ HLAD PO CELODENNÍM CESTOVÁNÍ, NASTÁVÁ HLEDÁNÍ VHODNÉ HOSPODY AŽ NA NÁMĚSTÍ. NAKONEC SE STEJNĚ VRACÍME KE KRČMĚ, KDE JE ALE DOST PLNO, TAK KONČÍME VE VEDLEJŠÍM LOKÁLE. ZVEDÁ SE VÍTR A VEČER PŘÍCHÁZÍ ŘÁDNÝ SLEJVÁK. KAMARÁDI STÁLE NEROZHODNĚ PŘEMÍTAJÍ NAD TÍM, KDE PŘESPAT. NAVRHUJI LES NA DRUHÉ STRANĚ BEČVY, KOUSEK ZA SKANZENEM, KTERÝ CHTĚJÍ ZÍTRA NAVŠTÍVIT. UVAŽUJÍ NAD NOCLEHEM NA NÁDRAŽÍ. KOLEM JEDENÁCTÉ DÉŠŤ TÉMĚŘ USTÁVÁ, TAK OZNAMUJI. ŽE VYRÁŽÍM ZA NOCLEHEM , ALE POD HRADISKO. ZÍTRA SE SEJDEME U SKANZENU. JEN UJDU PÁR SET METRŮ, UŽ ZASE PADAJÍ POTOKY DEŠTĚ. S DEŠTNÍKEM NAD HLAVOU JDU PODÉL BEČVY POD HRADISKEM. NIC VHODNÉHO. HUSTÉ KŘOVÍ A SKÁLY. ODBOČUJI OD ŘEKY A HLEDÁM NOCLEH V DOSTI STRMÉM LESE. NAKONEC NACHÁZÍM JEDEN, NE NEJVHODNĚJŠÍ PLÁCEK. UŽ JEN KAPE. STAVÍM PLACHTU. ULÉHÁM. V NOCI OPĚT SILNĚ PRŠÍ, A TO TÉMĚŘ NEUSTÁLE.
NEDĚLE. JE RÁNO POD MRAKEM, PŘEŽIL JSEM. UŽ NEPRŠÍ A JÁ SE VLASTNĚ TĚŠÍM NA CHLADNĚJŠÍ DEN. ROZHODL JSEM SE, ŽE POTOM, CO KAMARÁDI Z KRÁSNÉ DIVOŠKY NEMAJÍ VLASTNĚ VŮBEC ŽÁDNOU NAPLÁNOVANOU TRASU A CELÝ VANDR HROZÍ „PROFLÁKNUTÝMI“ MÍSTY BESKYD, BUDU POKRAČOVAT SÁM. A TO SMĚREM NA VSETÍN. PO SNÍDANI OBCHÁZÍM HRADISKO A OKOLO HŘBITOVA JDU K ROŽNOVU NA ČERVENOU ZNAČKU. PŘES RYSOVOU VYSTOUPÁM NA HÁŽOVICKÉ DÍLY S PĚKNOU HOSPŮDKOU. MÉ KROKY MNE OD ROZCESTÍ VEDOU PO MODRÉ POD VSACKÚ TANEČNICU. ZDE, KROMĚ JINÝCH POTKÁVÁM TŘI MLADÉ KLUKY V MASKÁČÍCH. SNAD TRAMPI? „AHOJ“, ODPOVĚĎ ZNÍ: „ DOBRÝ DEN“. TAKŽE TRAMPI NE. HODÍME ŘEČ. PUTUJÍ K FRENŠTÁTU. MAJÍ PRÝ OBAVY ROZDĚLÁVAT OHEŇ. MUSÍM JIM TEDY UDĚLIT NĚKOLIK RAD. LOUČÍME SE. JÁ VYSTOUPÁM 200 M NA TANEČNICU A PO TÉ ZPĚT NA CESTU A K PRAMENU BYSTŘIČKY. SMĚŘUJI DÁLE PO ČERVENÉ PŘES ŠERHOVNY POD VSACKÝ BESKYD. BLÍŽÍ SE SEDMÁ, POOHLÍŽÍM SE PO FLEKU. UHÝBÁM NA VEDLEJŠÍ CESTU A VIDÍM HO. KRÁSNÝ FLEK POD ZLOMENÝM SMRKEM. NA CESTĚ SI ROZDĚLÁM OHEŇ POMOCÍ BŘEZOVÉ KŮRY, KTEROU JSEM SI BĚHEM CESTY NASBÍRAL, MÁJÍC OBAVY Z VLHKÉHO DŘEVA PO NOČMÍM DEŠTI. DŘEVA JE ZDE SPOUSTA. SMRKOVÉHO I TVRDÉHO. KRÁSNÝ VEČER.
PONDĚLÍ. V NOCI LEHKÁ KOSA V TENKÉM SPACÁKU. TROŠKU JSEM PODCENIL OBLEČENÍ DO HOR. VAŘÍM SNÍDANI. BALÍM A VYRÁŽÍM. POD LUŠOVKOU, PTÁČNICÍ NA VSACKÝ CÁB. ZASTAVUJI SE NA ZDEJŠÍ HORSKÉ BOUDĚ. ČÍŠNÍK MI NABÍZÍ BEZINKOUVOU LIMONÁDU S CITRONEM. HNED CELÝ LITR. DOBRÁ. PŘEDE MNOU JE NA KONCI ŽLUTÉ ZNAČKY VSETÍN. ALE TO JEŠTĚ NĚKOLIK KILOMETRŮ POTRVÁ. JE OPĚT PĚKNÝ DEN, OVŠEM ŽÁDNÝ „HIC“. JDE SE PĚKNĚ LESEM A PO PASEKÁCH S VÝHLEDY DO ÚDOLÍ VSETÍNSKÉ BEČVY I JINÝMI. CESTU LEMUJÍ VALAŠSKÉ ROUBENKY ODLEHLÝCH USEDLOSTÍ. PŘED ŠESTOU SU VE VSETÍNĚ. KOUPÍM LIMONÁDOVÉ PIVO V PLECHÁČI A NĚCO ZA ŠKRAŇ. ZATÍM NEVÍM KUDY DÁL. PÁTRÁM PO ODJEZDECH BUSŮ NA RŮZNÉ STRANY. PROHLÍŽÍM TABULOVOU MAPU PŘED NÁDRAŽÍM. NA NÁDRAŽÍ PADNE ROZHODNUTÍ. POPOJEDU DO VALAŠSKÉ POLANKY A OD TUD PŮJDU NA VIZOVICE. JENŽE UŽ NEMÁM MAPU. FOTÍM SI TEDY PŘÍSLUŠNÉ VÝŘEZY NA TABULI PŘED NÁDRAŽÍM. VLAK JEDE ZA CHVÍLI. VYSTUPUJI VE VAL. POLANCE. POD NÁDRAŽÍM JE HNED HOSPODA. V NABÍDCE MAJÍ OVOCNÉ PIVO. DÁVÁM SI HNED DVĚ MALINOVÉ. SEDÍM NA VERANDĚ. NA CHVÍLI USEDÁM DO ŠENKU. V TV SE ODEHRÁVAJÍ SVĚTOVÉ UDÁLOSTI PRO MNE TEĎ TAK VZDÁLENÉ. VEZMU VODU NA VAŘENÍ A STOUPÁM PO ZELENÉ, V PODVEČERNÍM SLUNCI OSVĚTLUJÍCÍM PASTVINY, DO SVAHU. VCHÁZÍM DO LESA A OPĚT HLEDÁM FLEK. PROCHÁZÍM RŮZNĚ SMRČÍM A SU NA UŽ SLEPÉ NEPOUŽÍVANÉ CESTĚ. ROVINKA, DŘEVA HABADĚJ, TO JE ONO. ROZDĚLÁVÁM OHEŇ, STAVÍM PŘÍSTŘEŠEK A VAŘÍM VEČEŘI. JE OPĚT PĚKNÝ VEČER.
PONDĚLÍ. PO SNÍDANI BALÍM A JDU DÁL. HNED PO NĚKOLIKA STECH METRECH JSEM ZAKUFROVAL. ZPĚT DO PRUDKÉHO SVAHU. SU NA HORCE. NA VARTOVNU TO NENÍ UŽ DALEKO. JE ZDE ARCHITEKTONICKY ZAJÍMAVÁ ROZHLEDNA. NEDÁVNO JSEM O NÍ SLYŠEL V ROZHLASE. VYSTOUPÁM NA 35 METRŮ VYSOKOU VYHLÍDKOVOU PLOŠINU. ROZHLEDY JSOU PĚKNÉ. JEŠTĚ BY MOHLA BÝT VYŠŠÍ VIDITELNOST. V. JAVOŘINA JE SOTVA VIDĚT A BUCHLOV NENÍ ANI ROZEZNAT. ALE POČÍNAJÍCÍ POŽÁR POLE ZA HVOZDNOU VIDĚT JE. POD ROZHLEDNOU JE ZA OHRADOU PASTVINY OSLÍK. ČEKÁ, CO MU KDO DÁ. VYDÁVÁM SE K VIZOVICÍM. Z ROZHLEDNY TO VYPADALO KOUSEK. A UŽ SU NA SYRÁKOVĚ. SEDNU NA VERANDU PENZION A DÁM ŘEČ S CYKLISTOU. DOZVÍDÁM SE, ŽE VĚŽ NA DOUBRAVĚ JE I S ROZHLEDNOU. TÍM JE ROZHODNUTO O ZÍTŘEJŠÍM CÍLI. DO VIZOVIC VEDOU DVĚ CESTY. PO ČERVENÉ LESY A PO MODRÉ PO TĚLESE NEDOKONČENÉ ŽELEZNICE. TU ZAVRHUJI. JDU PŘES OŠKEROVY PASEKY, KTERÉ NACISTI UŽ V KVĚTNOVÝCH DNECH ROKU 45 VYPÁLILI A VYVRAŽDILI. DOŠEL JSEM DO VIZOVIC. PRO NÁVŠTĚVĚ ALBERTA DÁVÁM SVAČINKU NA NÁMĚSTÍ, FOTÍM OPĚT MAPU A JDU K DOUBRAVĚ. PŘESPÍM NA CESTĚ. JEŠTĚ NA SILNICI K REKREAČNÍMU STŘEDISKU POTKÁVÁM ZNAVENOU A BEZRADNOU ŽENU SE PSEM A BATOHEM. SEDÍ U DOMU. „MŮŽU JÍT S VÁMI?“ „PROČ NE?“ DOMLUVILA SE S KAMARÁDKOU NA CHATU, JENŽE TA PŘIJEDE AŽ ZÍTRA. PTÁME SE NA CHATU. ZASTAVUJI SE U KOZÍ FARMY A VYZVÍDÁM PO FARMÁŘCE INFORMACE. MIMO JINÉ MNE ZAJÍMÁ I ZKRATKA PODÉL POTŮČKU K VRCHOLU DOUBRAVY. ŽENA SE PSEM MEZITÍM ODEŠLA. JÁ TEDY ODBOČUJI PO ZKRATCE PODÉL POTOKA K LESU. VCHÁZÍM DO LESA, TERÉN SE ROVNÁ. EXKLUZIVNÍ ROVINKY POD SMRKY, PO KRAJÍCH LISTNÁČE. DŘEVA „NEÚREKOM“. NATAHUJI PLACHTU V OČEKÁVÁNÍ BOUŘKY A ROZDĚLÁVÁM OHEŇ. VAŘÍM VEČEŘI A ČAJ. SEDÍM U OHNĚ DO TMY. ZA ZÁDY NĚKDE ZA VARTOVNOU V BESKYDECH BLÝSKÁ. ZDE JEN FOUKÁ. JE TEPLÁ NOC.
ÚTERÝ. RÁNO PO SNÍDANI BALÍM A POKRAČUJI PŘEDPOKLÁDANÝM SMĚREM. VYCHÁZÍM U REKREAČNÍHO STŘ. REVIKA. VEDE ZDE I ZELENÁ PO NÍŽ POKRAČUJI AŽ K CHLADNÉ VODĚ. PRAMEN SPÍŠE KAPE, NEŽ TEČE. STOJÍ ZDE PĚKNÁ KAPLIČKA. OD TUD UŽ CESTA „HRNE“ PĚKNĚ DO VRŠKU. FOUKÁ. U ROZHLEDNY SU 9 MINUT PO JEDENÁCTÉ, COŽ JSEM ZHRUBA PŘEDPOKLÁDAL. KUPUJI LÍSTEK A STOUPÁM NA 35 M VYSOKOU PLOŠINU. UTAHUJI ŠŇŮRU OD KLOBOUKU. HODNĚ VYFUKUJE. OPROTI PŘEDPOKLADU ZDE MOC LIDÍ NENÍ. VÝHLED JE TAKÉ HORŠÍ NEŽ VČERA Z VARTOVNY. DOLE TO POKLADNÍMU „VYČTU“. ALE JE TO VESELÁ KUPA. POKECÁME. NAHODÍM „PLECNIAK“ A JDU PO HŘEBENI S ČERVENOU ZNAČKOU KE SPLETENÉMU VRCHU. POD NÍM NACHÁZÍM TRAMPSKÉ POTLACHOVIŠTĚ. DĚLÁM PAUZU SE SVAČINKOU. KDYŽ ODCHÁZÍM, PŘÍCHOZÍ MLADÁ RODINKA CHYSTÁ NA OHEŇ NA POTLACHOVÉM OHNIŠTI. TAK JE POUČUJI A RADÍM JIM ROZDĚLAT OHEŇ NA UŽITKÁČI. PŘI ODCHODU TO VYPADALO, ŽE MNE POSLECHLI. Z ROZCESTÍ SCHÁZÍM KVŮLI ÚSPOŘE ČASU OPĚT NA ZELENOU. ČERVENOU SI NECHÁM NA JINDY. PO SILNICI CHVÁTÁM DO VIZOVIC NA NÁDRAŽÍ. SU TU. VLAK JEDE ZA 7 MINUT, TEDY NÁHRADNÍ BUS AŽ DO OTROKOVIC. PŮL HODINY ČEKAČKA. DOMA SU PO ČTVRTÉ ODPOLEDNÍ. VANDR, BYL FYZICKY NÁROČNÝ, ALE VYDAŘIL SE. VALAŠSKO JE KRÁSNÉ.