Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 2 376 výsledků (0,0524 sekund)


reklama

84 fotek, 17.6.2017, 115 zobrazení
59 fotek, 17.6.2017, 137 zobrazení | dokumenty, sport
382 fotek, 18.6.2017, 615 zobrazení
18 fotek, 22.5.2017, 19 zobrazení | architektura, cestování
První písemná zmínka o obci pochází z období kolem 1300. Gotický kostel sv. Mikuláše zde nechal vystavět kolem roku 1350 kamenický pán Dobeš z Bechyně.
Obec Častrov v roce 2001 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění zlatá stuha, tj. vítěz, který postoupil do celostátního kola a obec se stala Vesnicí Vysočiny.
55 fotek, 6.7.2017, 81 zobrazení | cestování, krajina, příroda
Od 1.7.17 je zaveden vikendový prázdninový autobusový spoj Flybus z Harrachova na Zlaté návrší - super nápad ! člověk se dostane nahoru bez zdlouhavého nezáživného nástupu podél Mumlavy či z Čertovy hory...jen byl a nejspis je malý problém - bus byl již v Rokytnici narvany a spousty čekajících nepobral a v dalších stanicích ani nezastavoval.Kdo pak chtěl v 16 hod jet zpět ,asi neměl jednoduché...Ale ti,co jdou zpět pěšky, opravdu paráda...
Zlaté návrší,okolo Mohyly ,pomníku Hanče,Pančavského vodopádu,Labské boudy,ke Sněžným jamám,po úbočí Vysokého kola dolů k jezírkům, po zelené polskou stranou ke Szrenici,k Vosecké, kouzelnou rozkvetlou Telefonkou ,pak Mumlavou do Harrachova
25 fotek, březen 2017, 104 zobrazení
Počet závodníků na turnaji byl kolem 80, a to především z Kraje Vysočina.
Náš oddíl dosáhl 6. zlatých medailí, 4. stříbrných a 4 bronzových. Což je velký úspěch.
Těšíme se na další turnaj.
PS : děkujeme rodičům za fotky :)
36 fotek, 21.10.2017, 191 zobrazení
Reportáž o tom, jak jsme si s Láďou pro jistotu prošli během letošních voleb cestu do Bavor. Může se to hodit! Před šestou ranní nás převaděč vyložil na okraji Hraniční slatě. Na mou otázku, kde začíná cesta, mi ukázal do tmy se slovy "tímto směrem", a odejel. Kolem je úplná tma, mlha a jemně prší. Dokud nezapneme svítilny, tak nevidíme na krok. Pod nohama to lehce čvachtá a trochu se to houpá. Pročesáváme okraj lesa, ale po cestě ani památky. Ještě že existují mapy.cz offline. Cesta by dle nich měla začínat cca 200 m západně. Brodíme se vysokou mokrou trávou, až narazíme na něco, co by mohla být ta cesta. Vydáváme se do mírného kopce sotva znatelnou pěšinou, kde asi moc lidí nechodí. Ještě, že jsem si vzal LEDkovou svítilnu z bicyklu, s obyčejnou čelovkou by to šlo hůř. Cesta je několikrát přerušena výmoly, asi z dob socialistické ochrany hranic. Tato pěšina k Modrému sloupu je pozůstatkem historické zlaté cesty, která vedla z Pasova do Sušice. Na rozdíl od tří větví Zlaté stezky, které spravovalo České království, byla tato Zlatá cesta spravována Biskupstvím Pasovským. Tak šlapeme vzhůru tmou a doufáme, že jdeme dobře. Během pár kroků máme urousané kalhoty a v botách začíná být vlhko.
3 videa, 26.3.2017, 57 zobrazení | dokumenty, příroda, rodina-přátelé
"Olda Pechar byl jedním ze zakládajících členů osady v roce 1971. Po těžkém úrazu na Velkém vandru u Strakonic zůstal na invalidním vozíku. Ale nevzdal to. Vystudoval dvě vysoké školy a ještě pomáhal lidem kolem sebe. Ale teď odešel na poslední vandr ..." Takle hezky o kamarádovi promluvil Játro - šerif T.O. Zlatý bizon
47 fotek, 21.6.2016, 45 zobrazení
Tento den jsme měli na pořadu zdolání tří rozhleden a to: 33 metrů vysoké kamenné věže Děčínský Sněžník (rok 1863), dále 16 metrové vyhlídkové věže Velký Chlum (rok 1930) z kamene a betonových tvárnic a Sokolí vrch - moderní věž společnosti T- mobile, skládající se z centrálního betonového tubusu, na kterém je umístěno ocelové schodiště a vyhlídkový ochoz. Jelikož leží rohledny po obou březích Labe, najezdili jsme tento den nejvíce km (79), zatímco jsme našlapali nejméně (1,5 km). A to z toho důvodu, že ke dvěma rozhlednám jsme dojeli autem, i když na Děčínský Sněžník se to správně nemá (centrální parkoviště je o 2 km níže). V mapách seznam.cz je však parkoviště vyznačeno i u pensionu u rozhledny, takže jsem to s připravenou výmluvou risknul, a vyšlo to! O víkendu bych si to však nelajznul...
Jelikož jsme také jeli v Děčíně kolem historické budovy bývalého pivovaru (viz jedno foto), připojuji pro vyznavače zlatého moku následující informace:
Pivovar Děčín byl postaven v tehdy ještě samostatných Podmoklech. Pivo se zde vařilo v letech 1703 až 1995, nyní areál slouží jiným účelům. Od roku 2012 se zde v malém množství opět vaří pivo. Ve značce piv byl zobrazen mnich s půllitrem. Kolem roku 1930 bylo hlavním vyráběným pivem Bodenbacher Bier, které bylo vyváženo i do Německa. Po roce 1945 byly vyráběny pro trh značky Kapitán, Admirál, M.L.A.S.K, Děčan, Bukanýr, Plavec, Generál a další.

Největší zážitek dne - rozhledna Děčínský Sněžník a viditelnost Ještědu ze Sokolího vrchu
71 fotek, 11.7.2017, 28 zobrazení | cestování, koníčky, krajina, příroda
Teplické skály INFO ZDE!
http://www.teplickeskaly.com/teplicke-skaly/skalni-mesto-cenik/

Něco z historie o hradu Střmen...
Adršpašsko-Teplické skály budí v člověku respekt. Přesto na jejich území vzniklo hned v počátcích kolonizace zdejšího kraje několik hradů. Nešlo však o žádné velkolepé stavby, jen o drobné hrádky využívající skalnatého terénu.
Na okraji skalních měst vznikly hrady Bischofstein a Adršpach, o něco hlouběji v Teplických skalách pak nalezneme zříceniny skalního hradu Střmen.
Počátky hradu Střmen (někdy též Střemen) jsou zahaleny v mlze. Avšak tušíme, že se jeho historie psala po zhruba dvě stovky let.
Hrad vznikl pravděpodobně v polovině 13. století. Stopa vede k pánům erbu zlatého třmene, rodu jehož pravé jméno také neznáme. Označují se tak podle jejich erbu, jehož podobu známe: zlatý třmen na modrém poli. Počátky působení tohoto rodu v regionu jsou spjaty s (Českou) Skalicí (Petr ze Skalice je doložen k roku 1238, v polovině 13. století pak získali rozsáhlou oblast kolem dolního a středního toku Úpy a horního toku Metuje.
Pravděpodobným stavebníkem hradu byl Rubín ze Skalice, o němž víme, že je k roku 1255 uváděn jako soused benediktinských majetků. Později přešel hrad do držení Jana Lucemburského, který také postavil nedaleký hrad Adršpach.
První písemná zmínku o hradu nalezneme v návrhu zemského zákoníku vzniklého na pokyn Karla IV. v letech 1350 - 1351. Onen dokument je dnes známý pod jménem Majestas Carolina. Střmen je v něm společně se sousedním Adršpachem uváděn mezi podmínečně zcizitelnými statky. Jinak je ale listinných pramenů týkajících se existence hradu jako šafránu.
Majitelé hradu se často střídali. Například kolem roku 1362 je v držení Tasa z Rýzmburka. Roku 1381 jej zakoupil Hynek z Dubé, a roku 1433 patřil do Držav Jana Krušiny z Lichtemburka. Nakonec se patrně stal jedním ze sídel loupeživých rytířů.
Obecně se soudí, že byl hrad zničen za husitských válek, případně později v roce 1447 (v seznamu hradů, které byly vykoupeny a pobořeny Slezany však uváděn není). V roce 1534 je v zemských deskách uváděn jako zbořený, v roce 1607 jako pustý.
A jak hrad vypadal? Nešlo rozhodně o stavbu podobnou Kosti či Kokořínu. Střmen patřil mezi typické strážní hrady a sloužil jako opevněný vojenský a pozorovací bod.
Stavitelé maximálně využili možností terénu: hrad zbudovali na rozlehlém skalním masivu nad hlubokými údolími Skalního potoka a jeho přítoku. O obranu před nepřáteli tak bylo víceméně postaráno.
Vysoká skalní věž pak posloužila za věž hradní, stačilo ji jen místy otesat a upravit. Pozornému oku ve skále neuniknou zářezy pro umístění trámů - tyto trámy pak nesly dřevěné pavlače a můstky.
Významnější budovou byl jen opevněný srub na menší skalce před skalní věží, šlo však nejspíš jen o roubené stavení propojené s věží dřevěným mostkem.
Dřevěné stavby podlehly rychlé zkáze. Laik si památek na existenci hradu nejspíš ani nepovšimne.
K bývalému hradu nás zavede odbočka z modře značeného placeného prohlídkového okruhu Teplickým skalním městem. Přístup je však poněkud náročnější - nejprve nás čekají více než dvě stovky schodů na hradní plošinu. A následně ještě výstup po žebříku na vrchol skalní věže. Z vrcholu se naskýtá vyhlídka na Teplické skály, údolí Metuje a Teplice nad Metují.
564 fotek, leden 2015 až leden 2016, 30 zobrazení
Velký okruh Malajsií a Singapurem

Kuala Lumpur – Seremban – Melaka – Johor Bahru – Singapur – Johor Bahru – Kuala Terengganu – Kuala Besut – Kota Bharu – Jerantut – Kuala Lipis – Kuala Lumpur – Ipoh – ostrov Penang-město George Town – Alor Setar – ostrov Langkawi – Kuala Lumpur

28.1. 2016
1 – 71 – Malajsie – hlavní město Kuala Lumpur – staré vlakové nádraží – ukázka maurské architektury; Pasar Seni – centrální tržnice; budova Sultan Abdul Samad; Detaran Merdeka – náměstí nezávislosti; katedrála Panny Marie; mešita Masajid Jamek; Masajid Negara – Národní mešita; 421 m vysoký Menara Kuala Lumpur; Petronas Twin Towers – 452 m - nejvyšší stavba ve městě – dvě budovy,které spojují most ve 41 poschodí.
29.1. 2016
72 – 80 – Pohled na město Kuala Lumpur ze střechy našeho hotelu“ Pacific Expres Central Market“; bazén na střeše hotelu.
81 – 87 - Seremban – chrám.
88 – 92 – State museum Complex.
93 – 138 – Melaka – koloniální architektura (potugalská,holandská,britská); Stadthuys – radnice; kostel Ježíše Krista; fontána Diamantového výročí Královny Viktorie; bryčky vozící turisty; námořnické muzeum; místní tržnice; hodinová věž; budhistické chrámy; mešita Kampung Kling.
30.1. 2016
139 – 143 – Dokončení prohlídky historické Melaky – čínská čtvrť se hřbitovem a chrámem.
144 – 180 – Johor Bahru – nejjižnější město na hranici se Singapurem; mešita Masajid Sultan Abu Bakar; zoologická zahrada Johor; centrum města.
31.1. 2016
181 – 309 – Singapur – hlavní město Singapore – Singapore River; Asian Civilisation Museum; mrakodrapy Raffles Place – nejvýstavnější budovy ve městě; čtvrť China Town – Pagoda Street – mešita Jamie Mosque – hned vedle chrám Sri Mariamman Temple – chrám Budhova zubu; katedrála St. Andrew´s; radnice City Hall; budova nejvyššího soudu; Esplanade – Theatres on the Bay; zátoka Marina Bay – finanční centrum; zahrady Gardens by the bay – květinový dóm a deštný prales; lávka pro pěší ve tvaru šrobovice; vyhlídkové kolo Singapore Flyer – 165 m – druhé největší na světě; obří vodotrysk Fountain of Weallth; večer návštěva čínské a botanické zahrady; večerní Singapur.
1.2. 2016
310 – 328 – rekreační a zábavní ostrov Sentosa – různé atrakce pro děti,krásné pláže.
329 – 331 – Indická čtvrť v Singapuru.
2.2. 2016
332 – 333 – Malajsie – vodopády Sekayu – 56 km západně od Kuala Terengganu.
336 – 350 – Křišťálová mešita.
351 – 357 – Státní muzeum v Terengganu – největší v Malajsii.
358 – 359 – Pláže v Kuala Besut.

3.2. 2016
360 – 367 – Uklánějící se Budha kousek od města Kotta Bharu.
368 – 387 – Kotta Bharu – mešita Masajid Al-Muhammadi; královský palác Istana Belai Besar.
4.2. 2016
389 – 392 – Ubytování v chatičkách ve městě Jerantut,hotelový bazén.
5.2. 2016
393 – 400 – National Park Taman Negara
7.2. 2016
401 – 407 – Ipoh – historické centrum města.
408 – 409 – Lengong – historické muzeum.
411 – 418 – Mešita Kuala Kangsar.
419 – 422 – Historický palác.
423 – 432 – Skalní budhistický chrám Perak Tong.
433 – 437 – Skalní budhistický chrám.
8.2. 2016
438 – 465 – Ostrov Penang – město George Town – návštěva chrámového komplexu Kek Lok Si.
466 – 520 – Centrum města George Town – George Town World Heritage; Queen Victoria Diamond Jubilee Clock Tower – hodinová věž; Khoo Kongsi; geś Church; Kostel ST. Francis tavier Church; Srii Maha Mariamman Temple; mešita Kapitan Kuling; pevnost Cornwalis; bydlení nejchudší vrstvy v tkzv. chatrčích postavených na kůlech na moři.
9.2. 2016
522 – 523 – Připlutí trajektem na ostrov Langkawi, vylodění v Jetty Point Duty – Free Complex v Kuahu.
524 – 525 – Bazén u chatiček.
526 – 537 - Procházka ostrovem zpět k terminálu na trajekt; hlavní město Kuah – obří plastika orla v přístavu; mešita Al – Hana.
10.2. 2016
538 – 543 – Výlet po ostrově Langkavi – geopark Machinchang Cambrian Geoforest Park – vodopády.
544 – 549 – Lanovka Panorama Langkavi; různé atrakce; jezírka.
550 – 551 – Místní pláže.
552 – 567 – Výjezd lanovkou na vrchol hory Gunung Machinchang (708 m); nebeský mostek Sky Bridge.
1 – 10 – Sjezd lanovkou dolů z hory Gunung Machinchang; pohledy na okolní krajinu; večeře v restauraci.
12. 2. 2016
12 – 24 – Hinduistické jeskyně Batu,kousek od hlavního města Kuala Lumpur – obří zlatá socha Murugy – 272 schodů do Chrámové jeskyně.
25 – 28 – Centrum města Kuala Lumpur.
29 – 37 – Botanická zahrada kousek od centra.
38 – Centrum města Kuala Lumpur.
129 fotek, 28.8.2017, 168 zobrazení
VÁJUŠKA VZPOMÍNÁ...

Byly to báječné prázdniny.
Letním táborem s koníčky to začalo, výletem s rodinou do různých míst v naší republice to pokračovalo a více než 14ti denním pobytem v Chebu u babičky a dědy a setkáními s rodným tátou Ondrou a jeho Janičkou to vrcholilo.
Bylo to v Chebu pestré a pro moje zážitky úžasné.
Táta Ondra s Janičkou mi koupili kolečkové brusle a já se hned měla možnost zase učit něčemu novému. Těžší začátky na bruslích mi ale ulehčovali všichni kolem - babička, děda, Tomášek, táta a Janička, takže pár dní před návratem domů jsem již suverénně s dědou absolvovala jízdu po báječné cyklostezce kolem Chebu a vyšlapala jsem i pěkný pruťák... Dolů to ale pro mne bylo horší, protože jsem se bála. A tak jsem ho z větší části raději opatrně sešlapala při kraji a držela se ohradníku. Ale naučila jsem se už nebát se a nepadat, dědovi jsem také ujela!

Bezvadné byly také téměř každodenní vycházky do oddechového sportovního centra v chebském zábavném POOHŘÍ . To nemělo chybu! Nejvíce legrace jsem zažila na lanovém centru, z kterého jsem nejdříve měla velký strach, ale pak mne z něho nemohli děda s babičkou dostat. Strýčkovi a tetě Tillnerovým z Rumburku, kteří přijeli k babičce a dědovi na návštěvu, se lanové centrum moc líbilo, ale sami raději vyzkoušeli sportovní centrum pro seniory na druhé straně řeky, kde jsme se také všichni nasmáli. Počáteční moje nemotornost se změnila v adrenalínový motor, takže jsem lanovou dráhu dělala za 1 minutu a 20 sekund a sestřenka Barča mi nestačila. Vyvrcholením mojí a Barborky odvahy byla naše společná SUPER HOUPAČKA. Táta Ondra a dědeček "hříbeček" nám dovolili a zaplatili kosmický let z 15ti metrové houpačky. Do té nás připoutala šikovná mladá slečna a pak nás lanovkou vytáhli do maximální výše a... 3...2...1...A letíme...!!! Chtěly jsme křičet, chtěly ječet, ale dech se nám zatajil a ani jsme se pořádně nemohly nadechnout! Ale pak to z nás všechno spadlo a my jsme se s nohama vysoko v nebi řechtaly a smáli se i táta s dědou, kteří nás fotili a natáčeli na video. TO BYL ALE ŠRUMEC. Pak jsem si to poslední den před mým odjezdem domů zopakovala ještě jednou, ale už jenom já sama a bylo mi fajn. BYL TO UŽ NĚKOLIKÁTÝ MŮJ BOBŘÍK ODVAHY, který jsem v průběhu prázdnin absolvovala.
Jeden takový BOBŘÍK ODVAHY pro nás s Barčou, s babičkou a s tátou připravil děda při 5 km STOPOVAČCE, která tak, jako každý předchozí rok pro všechny účastníky byla velkým zážitkem plným různých záludností a očekávání. Děda to připravil všechno tak, aby na nic nezapomněl. Jedním z desíti našich společných úkolů, které jsme vždy museli nalézt v ukrytých dopisech na trase, byl i přechod po zábradlí mostu přes řeku Ohři, kdy nás lehce přidržovali za ruku táta a babička, abychom s Barčou náhodou nezaváhaly a nevykoupali se v zelené Ohři plné sinic. Prostě a dobře, stopovačka byla jako vždy bezvadná a děda ji opět připravil bezchybně. Také nám všem udělal velkou radost, když nás všechny odměnil zlatými medailemi z čokolády a já s Barčou jsme dostaly krásné plyšáčky medvídky a další drobné dárečky, které nám udělaly radost. Budu ráda na tyto letní prázdniny vzpomínat. Na své prázdniny v Chebu mi vzpomínku ulehčí i dědou zpracované nástěnné album fotografií.
Vlastně mi bylo báječně i u tety Hanči a u strýčka Páji v domku se zahradou v Plesné, kde mne všichni měli moc rádi, hlavně 3 pejsci a 2 kočičky. Velký černý pes Kolbýk mě dokonce s láskou líbal. Také jsem se zde vykoupala v bazénku, protože bylo vedro.
I když jsem se radovala, když si pro mne maminka přijela, přeci jenom mi ukápla slzička, když jsem byla v babiččině náruči a věděla jsem, že se zase nějaký čas neuvidíme. Ale mám se opět na co těšit o příštích prázdninách u babičky a dědy v Chebu.
55 fotek, 9.5.2008, 104 zobrazení | architektura, cestování, lidé, města
ALB 1077
BRUGGY - Benátky severu, aneb chudobou k bohatství

Bruggy bývají často označovány jako „Benátky severu“, jelikož jsou protkány sítí kanálů, tvořených řekou Reie. Kanály spojují Bruggy s jinými městy, jako např. Gent, Ostende a Zeebrugge. Navštívit tedy jedno z nejkrásnějších a nejzachovalejších starověkých měst je téměř povinností návštěvníků Belgie. Kupodivu za to může fatální zkáza, kdy naplaveniny v zálivu Zwin zcela odřízly město od moře a Bruggy ztratily své postavení coby hlavní přístav Flander. Z bohatého a prosperujícího města se časem stalo jedno z nejchudších měst. Nebyly peníze na rozvoj, nebyly peníze na bourání a modernizaci. Odešli obchodníci, námořníci i bohatí měšťané a Bruggy se staly bezvýznamným provinčním městem, v polovině 19. století dokonce nejchudším městem Belgie. Napomohlo to pro změnu Antverpám, kam se středisko obchodu přesunulo, nicméně Bruggy se staly mrtvým městem

Bruggy byly původně malou gallo-římskou osadou a významnějším městem se staly až v 9. století, kdy tu první flanderský hrabě založil pevnost na obranu proti výbojným Vikingům, kteří tehdy plenili přímořská města západní Evropy. Kolem této pevnosti brzy začalo vyrůstat město, ve kterém se usazovali obchodníci a pořádaly se trhy. Krátce nato se již Bruggy vyšvihly na pozici významného obchodního střediska a důležitého přístavu: byly vlámským protipólem k Sieně, Florencii či bohatým Benátkám.

Město se stalo slavným centrem obchodu se suknem a ve skladištích tu kromě něj ležely ruské kožešiny, švédští norci, dřevo z Baltu, vlna z Anglie, italské koření, obilí, jantar či diamanty a se vším se tu čile obchodovalo. Největší rozkvět pak město zažilo ve 14. a 15. století, za vlády burgundských vévodů. Až v průběhu 20. století se Bruggy staly významným turistickým centrem, které navštíví více než milión turistů ročně.

Pokud na procházce městem narazíte na spoustu symbolů s labutí, nebo dokonce na živé ptáky, není to náhoda. Doba vlády Maxmiliána Habsburského v Bruggách nebyla zrovna růžová, správce města byl k obyvatelům krutý a v roce 1488 ho měšťané dokonce uvěznili a popravili. Jmenoval se Pieter Lanchalse a jeho jméno znamená v překladu „Dlouhokrký“ a ve svém erbu měl labuť. Rozlícený panovník vzpouru potrestal, a na pamětnou této odplaty nařídil, aby na kanálech na věčné časy chovali labutě.

K zajímavostem patří nepřehlédnutelná zvonice BELFORT vysoká 83 metrů se zvonkohrou z 15. století, která má 47 zvonů o celkové váze 27 tun, nebo nejvíce navštěvovaný kostel Panny Marie ONZE LIEVE VROUWEKERK s druhou největší výškou 122 m, pouze o 1 metr vyšší je v Antverpách. Je to asi nejvyšší kostel postavený z cihel a má v sobě ukrytý skvost – Madonu s dítětem z bílého carrarského mramoru. Autorem této „Bruggské Madony“ není nikdo menší než sám Michelangelo, který sochu dokončil ve svých 29 letech a stala se jediným dílem, které za jeho života opustilo území Itálie. Příjemná je i ulice Slepého osla a na ní Zlatý dům, nebo tajemný kostel HEILIG BLOEDBASILIEK – basilika Sv.Krve - s relikvií kapky Krist krve. Uvnitř je obraz mistra olejomalby Jana van EYCKA
116 fotek, 29.9.2017, 22 zobrazení | architektura, cestování, města, zábava
Brémy jsou město na severu Německa, ležící na řece Vezeře. Jsou hlavním a s 548 547 obyvateli (stav k 31.12.2013) i největším městem spolkové země Svobodné hanzovní město Brémy, k níž mimo Brém náleží ještě přístav Bremerhaven.
Turistické zajímavosti
Historické jádro města má oválný tvar – na jedné straně je ohraničeno řekou Vezera (Weser), na druhé ho ohraničuje park vzniklý po zbourání barokních hradeb a vodní příkop ve tvaru hvězdy. V parku nalezneme i zachovalý větrný mlýn, ve kterém je dnes kavárna. Středem města je náměstí (Marktplatz), které je obklopeno výstavnými měšťanskými domy a celou řadou dominantních budov: radnice s renesanční fasádou ze 17. století, dóm St. Petra s vysokými věžemi, které tvoří panoráma města, a renesanční kupecký dům Schütting. Významnou památkou náměstí je desetimetrová socha rytíře Rolanda stojící před radnicí, která symbolizuje nezávislost a obchodní práva města. Socha Rolanda je spolu s radnicí od roku 2004 zapsaná na seznamu památek UNESCO.
Za levým rohem radnice se otvírá malé prostranství s celou řadou zajímavostí. Najdeme tam nejen informační centrum a stánky s občerstvením (typický je Bratwurst – dlouhý bílý kořeněný párek), ale i cenné památky. Dominantou je bezesporu kamenný kostel Unser Lieben Frauen Kirche s asymetrickými věžemi, který je z části zastíněný radnicí. Spolu s katedrálou St. Petri patří k nejstarším kostelům v Brémách. Mnohem novější památkou Brém je bronzová socha Brémských muzikantů ležící vlevo za radnicí, kteří symbolizují čtyři hrdiny – osla, psa, kočku a kohouta – pohádky bratří Grimmů. Přestože podle pohádky skupinka zvířátek do města Brémy nikdy nedorazila, stala se hlavním symbolem města, který nalezneme téměř ve všech podobách – ať už jako plyšové hračky nebo gumové bonbóny.
Další zajímavostí Brém je cihlová ulička Böttcherstrasse z let 1922 až 1931, do které se vstupuje v dolní části náměstí vedle domu Schütting. Nad vchodem do úzké cihlové uličky se nachází zlatý reliéf "světlonoš" zobrazující archanděla Michaela bojujícího s drakem. Uvnitř uličky najdeme řadu obchůdků, galerií, muzeí i hospůdek. Největším lákadlem pro turisty je zvonkohra umístěná mezi štíty dvou domů, která odbíjí vždy ve 12, 15 a 18 hodin. Během hraní zvonkohry se v části domu otáčí kruhový panel a zobrazuje různé výjevy z historie. Ulička Böttcherstrasse, na jejímž konci najdeme domnělý dům Robinsona Crusoea, nás dovede na nábřeží řeky Vezery.
Na nábřeží Vezery "Die Schlachte" se nachází široká promenáda pro pěší i cyklisty, při níž jsou zakotveny lodě, např. historické plavidlo Admirál Nelson, nabízející i ubytování a stravovací služby. Směrem po proudu narazíme na celou řadu restaurací se zahrádkami, kde to zejména v podvečer a večer kypí životem. Naproti zmíněným restauracím na opačném břehu Vezery se nachází pivovar Becks.
Zajímavou částí Brém je čtvrť Schnoor, vzniklá na místě původních slumů, kterou tvoří pár úzkých křivolakých uliček seskupených kolem stejnojmenné hlavní ulice Schnoor. Dnes je místem obchůdků, galerií, uměleckých dílen, restaurací a to vše spolu s malými hrázděnými domečky vytváří řadu malebných zákoutí.
14 fotek, listopad 2015 až srpen 2016, 378 zobrazení | cestování, děti, kultura, ostatní, zvířata
Čtvrtá a pátá část pohádky o trpaslíku Ferinovi. Oba díly jsou k dostání v knihkupectvích: http://www.kosmas.cz/knihy/218838/jak-se-trpaslik-ferina-stal-egyptskym-faraonem/

Část čtvrtá: Hrozný hrad Houska a houskalní prevíti
Zastavili se až na dalším kopci. Divočák vzal Ferinu s Drápalkou na hřbet, takže cesta rychle utekla. „Co teď?“ ptá se Hrom, „znáte někdo cestu na hrad Housku?“ Ferina i Drápalka kroutí hlavou.
„Houba, houba,“ vykřikla Drápalka, „houba ji zná.“ Veverka si vzpomněla, že chůva zakletá do houby zná cestu na hrad Housku. Vyrazili tedy na mýtinu k houbě. Když tam dorazili, byla houba šťastná, že je vidí.
„Ach, přátelé, myslela jsme si, že vás už nikdy neuvidím a zůstanu tady sama bez povšimnutí. Když jste odcházeli, byla jsem si jistá, že to Ferina vzdá a vrátí se do chaloupky. No a ty, veverko, sama bys to přeci nemohla zvládnout,“ přiznává své obavy houba.
„Z Feriny se stává pěkný hrdina,“ říká veverka usměvavě a trpaslík se červená, „navíc máme pořádnou posilu,“ dodává a ukazuje na divočáka Hroma.
„Věřím vám, přátelé, pojďte blíž, vysvětlím vám cestu na hrad,“ povídá houba. Ukazuje se, že cesta je pořádně dlouhá a náročná, ale na divočákově hřbetě to všichni zvládnou. Musí se jen vyhnout zrádným bažinám a najít jeden skrytý vodopád. Když totiž vodopádem projdou, zkrátí si cestu přes dlouhou jeskyni a vyjdou nedaleko hradu Houska.
„A tam už je to na vás,“ říká potichu houba.
„Zvládneme to,“ křikne veverka, „Ferino, naskoč, Hrome, utíkej, ať jsme u princezny co nejdříve.“ Vyrazili a pelášili, až se za kopyty divočáka pěkně prášilo.
„A nezapomeňte na mě…“ volá za nimi houba. Divočák peláší lesem, sotva se trpaslík s veverkou udrží. Kapradí je plácá po hlavách, šišky létají od divočákových kopyt, klacíky se lámou a za nimi zůstává oblak prachu. Hrom je opravdu znamenitý rychlík. Za chvilku přeběhl celý les přes patero kopců a už překonává velkou louku pokrytou barevnými květy. Dokonce i menší říčky divočák přeskočí, aniž by museli Ferina s Drápalkou seskakovat z jeho hřbetu. To vyhovuje hlavně Ferinovi, protože ho stále děsí jeho poslední zážitek s broděním přes řeku. Ještě teď má z toho hrůzu a už nikdy to nechce opakovat. Nejraději by vodu už nikdy neviděl, ale to ještě neví, co ho čeká.
Přicházejí k rozlehlým bažinám. „Seskočte a dávejte pozor,“ říká Hrom, „jsem velmi těžký na tyhle bažiny, mohl bych se propadnout a utopit. Veverko, jdi první a hledej nejpevnější cestu.“
„Neboj, Hrome, znám tyto bažiny jako své drápky, vždyť tady rostou ty nejlepší žaludy v celém okolí,“ uklidňuje veverka.
„Přátelé, podívejte, tamhle v kapradí,“ ukazuje Ferina pod velký dutý strom.
„Co tam vidíš?“ podivuje se Hrom.
„Zase jsem zahlédl ty oči v kapradí, koukaly se na nás.“ Drápalka s Hromem se chvíli dívají do kapradí, ale nic nevidí.
„Prosím tě, Ferino, nevymýšlej si a pojď, ať jsme z těch bažin rychle pryč,“ okřikla Ferinu Drápalka a pokračuje dál. Když překonali bažiny naskočili opět na Hroma a peláší k vodopádu.
„Tamhle,“ vykřikli Ferina i Drápalka současně, když spatřili velký hřmící vodopád. „Hrome, přímo do něj, jak říkala paní houba,“ nabádá veverka divočáka.
„Tak se držte,“ křikne Hrom a uhání přímo do vodopádu. Proskočí hučící vodou a dopadnou na suchou zem. Jsou v jeskyni. Houba měla pravdu. Pomalu procházejí mezi velkými krápníky a stoupají vzhůru za světlem. Za chvilku jsou zase venku a hned je jasné, že si cestu pořádně zkrátili. Naskakují na Hroma a pokračují. Divočák sviští do dalšího prudkého kopce, až z jeho vrcholu najednou všichni spatří tajuplný hrad Housku. Hrom okamžitě zastaví a hluboce oddychuje. V jeho chřípí to hlasitě chrčí. Ferina s Drápalkou seskakují na zem a všichni svorně hledí na kamenný hrad.
„Budeme potřebovat pořádný plán,“ říká Drápalka, když sleduje, na jak vysoké skále je hrad postaven.
„Zůstaneme tady přes noc,“ zapojuje se Hrom, „rozděláme oheň a budeme pozorovat, co se v noci děje kolem hradu. Slyšeli jsme přece o houskalních prevítech…“ Usadili se tedy na místě, odkud je dobrý výhled na hrad a celé okolí. Celý den až do setmění nebylo vidět nic, co by je mohlo znepokojovat. Ale jen co se setmělo a začali létat netopýři, pod skalou, na níž stojí hrad, se začala mihotat zvláštní světélka.
„To budou prevíti,“ zašeptala Drápalka.
„Houskalní,“ doplnil vyděšený Ferina, který stále doufal, že houskalní prevíti neexistují a je to pouhá povídačka. Teď už je jisté, že tady opravdu jsou.
„Budeme je muset překonat a vylézt po vysoké skále až na hrad,“ říká Hrom.
„Ale jak?“ šeptá stále vystrašený Ferina.
„S prevíty vám pomohu, ale na skálu se svými kopyty nevylezu, přátelé, takže kouzelníka budete muset zvládnout sami,“ říká klidně, avšak trochu váhavě Hrom.
„Ráno vyrazíme,“ potvrdila veverka.
V noci skoro nezamhouřili oči. Když ráno vyšlo sluníčko, byl všude klid. Ferina s Drápalkou a Hromem sestoupili do údolí pod skálu a pomalu se plížili kapradím. Najednou spatřili houskalního prevíta.
„Pozor, tam je jeden,“ špitla veverka. Hrom je hned obešel a pokračoval sám, protože byl větší a prevítů se nebál.
„Vždyť on spí,“ říká tiše Hrom a mává na Ferinu s Drápalkou. Jdou opatrně k němu.
„Tamhle je další a tamhle taky,“ šeptá Ferina. Všichni houskalní prevíti leží na zemi přikrytí smrkovými větvemi a spí. Jsou velcí asi jako Ferina, mají kratší nohy, ale delší ruce. Na svých třech prstech mají dlouhé, špinavé drápy. Všichni do jednoho jsou špinaví a také rozhodně nevoní. Hrom je jednoho po druhém svazuje do čerstvých javorových výhonků. Je mnohem větší a silnější. I kdyby se jeden probudil, neměl by proti divočákovi šanci. Horší by bylo, kdyby jich na Hroma zaútočilo víc. Až se prevíti probudí, nebudou se moci hnout.
„Ferino, podívej,“ říká nadšeně veverka, „ti prevíti jsou ti docela podobní. Jsou velcí jako ty, jen jsou celí chlupatí a špinaví a na hlavách mají klobouky ze šišek a smrkových větví.“ Ferina souhlasně kývá hlavou.
„Něco mě napadlo,“ vyhrkne najednou ze sebe, „s kouzelníkem si poradím.“
Když jsou všichni prevíti svázaní, dohadují se divočák, trpaslík a veverka o dalším postupu v záchraně princezny. Hrom zůstává pod skalou. Bude čekat na ostatní a jistit je před případným nebezpečím z lesa. Drápalka s Ferinou polezou po skále na hrad. Ale co udělají s kouzelníkem, to ví jen Ferina. Ostatním to zatím nechce říci. Sám si za kapradím něco připravuje a u toho hlasitě hudruje: „Proč to jen dělám, je to tak nebezpečné. Kéž bych mohl být doma, ve své chaloupce pod smrkem, baštit borůvky a povalovat se na borových větvích. Och, já blázen…“
Divočák Hrom ani veverka Drápalka nemají tušení, co se bude dít. „Tak jdeme, Drápalko, ať máme to hrozné dobrodružství konečně za sebou,“ křikne Ferina a vydává se ke skále. Veverka jde hbitě za ním a už šplhají po skále vzhůru. Lezení je velmi nebezpečné, a co chvíli mohou uklouznout a spadnout dolů. Veverka leze velmi dobře, ale Ferina je na skále neobratný. Hrom je sleduje ze země. Je připraven skočit pod Ferinu a ztlumit tak jeho pád. Ale Ferina je odhodlán skálu zdolat. Hlavně proto, aby co nejdříve bylo všechno za ním. Vždyť je to lenoch a pohodář, a ne nějaký dobrodruh či hrdina. Veverka překonává dva zrádné skalní převisy a už je nahoře, na nádvoří hradu. Ferina však leze mnohem pomaleji.
„Polez Ferino, už jsi skoro nahoře,“ povzbuzuje ho veverka. Ferina konečně zdolává poslední nebezpečný úsek. Je na skále.
Veverka si oddychla, protože se o trpaslíka velmi bála. Přeci jen trpaslíci na skály lezou tuze neradi. A není se čemu divit, přes velké bříško jsou na skále hrozně neobratní. „Co teď?“ ptá se Drápalka.
„Sleduj,“ říká trpaslík a vytahuje z pytle připravené věci. Nasazuje si podivné oblečení, hází na sebe popel a nakonec si nasazuje klobouk jednoho z prevítů.
„Ach, Ferino, vždyť bych tě nerozeznala od houskalního prevíta,“ vyhrkla veverka.
„No právě,“ říká Ferina, „obelstím tak kouzelníka Bradu, jako on obelstil krále proměněn za moudrou sovu.“
„Tak dobře, běž,“ povzbuzuje veverka, „půjdu za tebou a budu tě jistit.“

Část pátá: Z Feriny se stává hrdina
Ferina pomalu kráčí k velkým dřevěným dveřím. Jsou otevřené. Zlého knížete by nenapadlo, že se někdo odváží až sem. Opatrně vchází. Studená, temná místnost je prázdná. Je slyšet jen kapání vody. Ferina prochází temnou komnatou a ocitá se ve velkém sále se spoustou zaprášených obrazů. Jsou velmi děsivé a trpaslík se sám sobě diví, že nemá strach. Snad je to tím, že to všechno už chce mít za sebou, snad tajně pomýšlí na hrad Frýdštejn, kolem kterého rostou nejlepší borůvky na světě. Možná se po útrapách, které zažil, přestává bát. Kdo ví. Jedno je ale jisté, Ferina je na hradě zlého knížete, převlečen za houskalního prevíta a poprvé v životě v takové chvíli necítí strach.
Pokračuje dál úzkou chodbou, na jejímž konci je vidět světlo. Ferina zpomaluje. V rohu chodby jsou veliké železné dveře. Škvírou pod nimi prochází světlo z další místnosti. Najednou Ferina něco zaslechne. „Pusťte mě prosím domů, smilujte se…“ zní z místnosti. Ferina ví jistě, že je to princezna. Zkontroluje převlek a nebojácně vstupuje dovnitř. Sám se diví své odvaze. Vstupuje do osvětlené místnosti vykládané zlatem a drahým kamením a spatří zlého kouzelníka Bradu. Ferinovi se podlomí kolena, ale nedává na sobě nic znát.
„No konečně,“ vyhrkne kouzelník Brada, „kde jste všichni? Od rána jsem neviděl jediného prevíta. Kde se všichni touláte?“ Kouzelník Brada zuří, protože chtěl dávno odejít a někdo musí hlídat princeznu, aby neutekla. Ferina se děsí, aby ho nepoznal, ale kouzelník ve svém vzteku léčku neprohlédl.
„Zůstaň tady, prevíte, než se vrátím. Budeš hlídat princeznu jako oko v hlavě. Jestli ti uteče, ty malý pacholku, budeš o hlavu kratší,“ burácí kouzelník a spěšně odchází pryč. Princezna pláče.
„Princezno, princezno, nebojte se,“ říká Ferina, „já nejsem houskalní prevít. Jsem trpaslík Ferina z chaloupky pod smrkem...
23 fotek, červen 2016, 52 zobrazení
Václavák, couračka s Mickou, švih do Kundratic, ubýtko ve mlejně, ZKV a pohodička s Mickou 2016.
43 fotek, 18.6.2016, 126 zobrazení | dokumenty, sport
23 fotek, červen 2016, 132 zobrazení
39 fotek, 18.6.2016, 161 zobrazení
5 fotek, 20.6.2015, 34 zobrazení
cyklistický závod
celkem 105 km

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.