Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 21 výsledků (0,0131 sekund)


reklama

35 fotek, 21.9.2014, 40 zobrazení
34 fotek, 22.9.2012, 106 zobrazení
35 fotek, 10.9.2015, 21 zobrazení
7 fotek, 18.9.2010, 37 zobrazení
7 fotek, září 2013, 44 zobrazení
138 fotek, 23.9.2012, 1 787 zobrazení | kultura, lidé, události
V plzeňské čajovně Seraf se uskutečnil festival Na dvorku ZÁŘÍ. V rámci tohoto festivalu bylo možné ochutnat nejen čaje a produkty Fair Trade, ale shlédnout několik vystoupení. Několik vstupů měli tanečnice ze skupiny Freya Tribe!, které rozvlnily svá těla naprosto dokonale. Zazpíval Kluk z plakátu. Další kapelou, která se představila byla Annešanté. Zpěvačka Gabra a harmonikář zde také zahrála a současně pokřtila své nové CD, jehož kmotrem se stal majitel čajovny a kavárny Karel. Na závěr byla připravena ohňová show, kterou předvedly tanečnice z Freya Tribe.
68 fotek, srpen až prosinec 2012, 136 zobrazení
Na školním dvorku ......
7 fotek, 25.9.2011, 96 zobrazení | architektura, příroda
Třináctikilometrová nedělní procházka: Křemenec-Runářov-Divoký potok-Bukovanka Maleny-Stražisko-Ptenský Dvorek. S Dádou jsme se pokochali barvami podzimu.
9 fotek, 13.9.2017, 69 zobrazení
338 fotek, září 2015, 31 zobrazení | cestování
Začátkem září jsme se vypravili na kratší dovolenou do Jižních Čech. Český Krumlov je nádherné město. Navštívili jsme jej dvakrát a vždy bylo na co se dívat. Zajeli jsme i na stezku v korunách stromů na Lipně. Dvě zoologické zahrady, co jsme zhlédli, jsem dal do samostatného souboru ZOO Dvorce a ZOO Hluboká nad Vltavou.
46 fotek, 25.9.2009, 106 zobrazení | koníčky, kultura, události
ROSH HASHANA – OSLAVY NOVÉHO ŽIDOVSKÉHO ROKU V CHEBU

Do Chebu o zvycích a symbolikách spojených s Novým rokem, který připadá na září/říjen, tento rok to bylo 9.9.2010, přijel do Chebu popovídat Jaroslav Achab Haidler, chasidský Žid a náš host z červnového dvorku č. 12 b V paměti synagogy. Akci pořádá MEDIÁLNÍ CENTRUM pro děti a mládež a Městská knihovna v Chebu.
Více o této akci a další připravované akci s Achabem naleznete na www.medialnicentrum.eu
37 fotek, 15.9.2013, 263 zobrazení | moje fotozprávy
Poslední normální německá židovská škola a současně Obecní dům na Bílkově ulici v Boskovicích sloužily ke vzdělání ještě na počátku dvacátého století. Poté přestaly sloužit svému účelu, až se nevzhledné oprýskané zanedbané, vybydlené budovy chopili stavbaři a během posledního roku z ní udělali reprezentativní stánek, jenž by měl připomínat zdejší židovskou komunitu a její část města. Dnes tato budova do dálky září svěží žlutou barvou s bílými empírovými půlměsíci nad okny a opravenou střechou. Je v majetku Židovské obce Brno, provozuje Muzeum Boskovicka.
V neděli 15. září bylo zpřístupněno prozatím jen levé přízemí s velmi zajímavou fotografickou výstavou, jež bude sloužit jako multifunkční sál. Třeba i pro koncerty a divadla.
„Vítám mezi námi fotografa Jindřicha Buxbauma (1953), jehož snímky si budete moci zde prohlédnout,“ zahájila milé setkání ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová. „Zbytek jeho fotografií je k vidění v synagoze. Též zdravím Mgr. Jindřicha Štreita (1946), jenž přednese úvodní slovo.“
Pokračovala místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková: „Výstava je jednou z akcí v rámci Dnů evropského dědictví. Myšlenka Dnů vznikla v roce 1984 ve Francii. Cílem je otevření všech i běžně nepřístupných památek a ukázat na nutnost péče o ně. Vytvořili jsme stezku, na které u šestnácti zdejších památek (ve městě je necelých padesát kulturních památek) jsou umístěny tabulky s fotografiemi. Na těch uvidíte stav před dvacet a více lety. Poznáte, co se podařilo opravit nejen městu, ale i fyzickým, právnickým osobám a církvím. Z Integrovaného operačního programu se Federaci židovských obcí podařilo opravit tuto budovu, protože Boskovice byly zařazeny mezi deset měst, jež dotace dostaly. Nebylo to jednoduché, žádost byla kladně vyřízena až napodruhé.“
Místostarostka pak pozvala k návštěvě i dalších památek. Především kostelíku Všech svatých, kde je výstava panelů Orla jednoty Boskovice a Muzea Boskovicka s novou expozicí.
Jindřich Štreit představil výstavu svého kolegy fotografa Jindřicha Buxbauma Židovská škola Ješiva: „Město Boskovice se o kulturní dědictví vzorně stará, za což děkuji. A teď k výstavě. Autor ve svých snímcích předvádí život židovské školy v Kijevě na Ukrajině. Židovské tématice se věnuje koncepčně několik let, fotografuje od mládí, pracoval v Německu pro Bosch, po návratu vybudoval autoservis. Fotografování se věnuje stále. Jeho otec prošel útrapami Terezína a Osvětimi, proto židovská tématika. Navštívil osmkrát Jeruzalém. Je členem a představitelem židovské obce v Praze a Olomouci. V současnosti se věnuje židovským svatbám a obřadům. Zde prezentovaná židovská škola ukazuje vztahy mezi dětmi a pedagogy, prezentuje židovskou mentalitu.“
Ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová připomenula předchozí židovské expozice v Boskovicích na Plačkově ulici, v synagoze a dodala: „Děkuji místostarostce Ing. Jaromíře Vítkové za významnou iniciativu při realizaci nového židovského muzea, kde se nyní nacházíme. Snad se zde do budoucna bude dařit finančně i obsahově pokračovat v židovské tradici. Chystáme i ukázku, jak byla kdysi zařízena židovská domácnost. Počítáme též s vybudováním sociálního zázemí, na dvorku bude příjemné posezení.“
PhDr. Jaroslav Bránský provedl návštěvníky po celé budově se zasvěceným a poutavým komentářem z její bohaté historie. Pohovořil o pekárně Macesů, bytu pro lékaře, židovském špitále z roku 1752 a dalších zajímavostech.
Mgr. Dagmar Hamalová doplnila, že nahoře bude expozice židovských čtvrtí v Čechách a na Moravě Ing. Architekta Jaroslava Klenovského (1954) z Brna, archiv fotografií a hostinská místnost pro účinkující s možností přespání. Otevření celé budovy plánujeme na duben 2014.
Zbývá dodat, že celá kolekce fotografií Jindřicha Buxbauma je nyní od úterý 17. září k vidění v synagoze a to do 31. října 2013.
Více: http://muzeum.boskovice.cz/
40 fotek, 20.3.2014, 64 zobrazení | příroda, vesnice
Prvý astronomický den a sluníčko letos porvé, a již tak brzy, otevřelo kalichy mých tulipánku v zrenovovaném záhonku před mým domečkem. Pohled na ně rozzáří srdce i duši. A na dvorku se snaží rozkvést narcisky, dokvétají bledule, zelená se pažitka a hlavně září zlatý déšť.
Neuběhl aní týden a kvetou meruňky. Tak přidávám pár fotek.
30 fotek, 24.9.2011, 113 zobrazení | moje fotozprávy
Na říčanských dvorcích se v sobotu 24. září slavilo. 80 let od založení oddílu, 20 let od porevolučního návratu k Sokolu a krásných 70 let úiřadujícího oddílového předsedy Stanislava Tůmy. Svoji zdravici přivezli i čelní funkcionáři tenisového svazu. Prezident českého tenisového svazu Ing. Ivo Kaderka, CSc. a místopředseda svazu, zároveň středočeský předseda Ing. Leoš Fiala.
363 fotek, září 2013 až červen 2015, 316 zobrazení
V září 2013 jsme si pořídili chajdu u řeky. Dlouho na ní nikdo nejezdil, čeká nás hodně práce, ale místo je to skvělý!
Během podzimu a mírné zimy jsme odstranili shnilé trámy a podepřeli chatu betonovými patkami(cca 60cm do země). Někde musela být obnovena část podlahy. Z pod chaty se vyvozilo nepočítané množství kotoučů zeminy, kterou jsme alespoň částečně mohli srovnat prostranství před chatou. Zbourali jsme zeď oddělující kuchyňku, čímž se otevřel nečekaně velký prostor. Sololitové obložení, tapety a další milá zákoutí již nejsou na tomto světě.
Listopad 2013 - připojen solární panel a svítíme!
22.3.2014 - první výroční brigáda. Zateplili jsme komplet stropní desky jen v hlavní místnosti je nahradily palubky. Čeká nás zateplení obvodových zdí a podlah.
Zima 2014 - vše je komplet zatepleno a obloženo palubkami. Nastavuje a zpevňuje se komín, zprovozňuje se sklípek. Nová kamna zvládají i -10°C, první Silvestr na chatě spojený s pochodem Dvorce - Rantířov
Jaro 2015 - dovybavení místností postelemi, čarodějnice a "Půlkolaudace" chaty
Červen 2015 - broušení venkovního obložení. Po týdnu s kamarádkou "flexou" už není chata zelená, nýbrž oříšková
70 fotek, září 2011, 410 zobrazení | cestování, města
Tak tohle jsou moje Benátky. Dorsoduro, San Polo a Santa Croce, to jsou ty nejautentičtější čtvrti Benátek. Zapomenuté uličky, kde skoro nikoho nepotkáš, oprýskaná omítka, tmavé dvorky, romantická zákoutí, trattorie kam chodí místní, galerie, zapadlé obchůdky, báječná káva, rybí trh s nezaměnitelnou vůní, kočky kterých je tady plno a o které je dobře postaráno, lodě a lodičky, lidi a lidičky, a vůbec, je tady božský klid. A když už tě z toho toulání bolí nohy, sedneš na chvilku do kostela, kterých je tady plno, nebo do hospůdky, kterých je tady taky dost. To podle momentální nálady, nebo stavu peněženky.
Strávil jsem tady začátkem září jen pár dní, ale už teď vím, že na tohle, přes tisíc let staré město, nikdy nezapomenu... Fakt, na mou duši, na psí uši.
Abych nezapoměl, klikni na F11, fotky budou přes celý monitor!
78 fotek, 21.3.2015, 125 zobrazení
První písemnou zmínkou je zápis v Soudní knize města Jičína (od roku 1362 do roku 1407), který byl učiněn"...před konšely obce jičínské roku 1374 na den sv. Matouše, slavného apoštola" (21. září). Název obce můžeme odvodit ze slova "popo", které užívala staročeština běžně až do konce 13. století ve významu dnešního slova "kněz". Jméno Popovice tedy znamená ves lidí popových, čímž se většinou označoval bývalý majetek kněžský. U prvé písemné zmínky obce je uveden jako jeden z držitelů popovických statků zeman Jan z Popovic, řečený Kule (Johanis de Popofwicz dicti Kule) a jeho bratr popovický vladyka Mareš Kule. Jejich rod se v obci udržel 200 let. Kromě bratrů Jana a Mareše se již v roce 1387 jako držitel popovické půdy připomíná také pán Martinek z Popovic (dominus Martynek de Popowycz). Z 15. století se nezachovaly o Popovicích téměř žádné zmínky, protože Popovice byly zřejmě rozděleny mezi více drobných zemědělských dvorců. V 16. století patřily Popovice starému vladyckému rodu Kamenických z Vitiněvsi, který je odkoupil v roce 1543 od Mikuláše Trčky z Lípy. V počátcích 17. století jsou Popovice rozděleny na dvě části. Jednu vlastní zmíněný rod Kamenických, druhou polovinu získává rytíř Gerštorf, který svoji popovickou polovinu v roce 1617 prodává městu Jičín, jež bylo samo součástí kumburského panství Albrechta Jana Smiřického, jednoho z předních vůdců českého stavovského povstání, který zemřel v roce 1618. Po smrti byl odsouzen pro svou účast na "ohavné rebelii" ke ztrátě majetku a cti. Novým majitelem Jičínska se po roce 1621 stal Albrecht z Valdštejna, který v roce 1624 postoupil popovické statky nově založené jičínské jezuitské koleji. Jezuitský řád byl zrušen v roce 1773 papežem Klimentem XIV. a jeho popovické statky byly zařazeny pod C. k. panství miličevské. Zrušení poddanství a roboty odstranilo rozdíl mezi oběma díly Popovic a poddaní se stali plnoprávnými občany a vlastníky půdy, již obdělávali. Po roce 1850 byly Popovice zařazeny do soudního i politického okresu Jičín. A od téže doby byla součástí osada Hubálky (Popovičky). V roce 1976 došlo ke sloučení obce s městem Jičín
189 fotek a 5 videí, březen až duben 2005, 124 zobrazení
Den otevřených dveří v Dolní oblasti Vítkovic- Plynojemu, Zámečku,Smaltovně...
Pohled do " zákulisí" mým foťákem se setkání s různými osobnostmi , jako jsou malíři, fotografové,výtvarníci i politikové.
Videa na konci fotografií.

wikipedie:

Dolní oblast Vítkovic je národní kulturní památka nacházející se poblíž centra Ostravy ve Vítkovicích. Zahrnuje rozsáhlý průmyslový areál Vítkovických železáren s unikátním souborem industriální architektury. Souboru tří na sebe navazujících celků – černouhelného dolu, koksovny a vysokopecního provozu – se také říká „Ostravské Hradčany“.[1] Oblast je zapsána v seznamu Evropského kulturního dědictví a aspiruje na zapsání do seznamu světového dědictví UNESCO.[2]
Dolní oblast Vítkovic je unikátním souborem industriální architektury vysokých pecí, koksovny a černouhelného dolu v bezprostřední blízkosti centra Ostravy.
Historie ve zkratce

Původní huť arcivévody Rudolfa byla v moravské obci Vítkovice založena olomouckým arcibiskupstvím v roce 1828. Na základě zkušeností z anglie byl závod vyprojektován F. Rieplem. Díky němu se ve Vítkovicích rozjela první pudlovací pec v celé monarchii. Až do roku 1998 byla tato průmyslová oblast v provozu.

Jedná se o naprosto unikátní, technicky i technologicky dokonalý areál průmyslových staveb. Dolní oblast Vítkovic aspiruje na zapsání do seznamů UNESCO.

Celá městská část Vítkovice dodnes působí jako "městovárna" coby předobraz legendárního románu Ocelové město (J.V.). Městská zástavba z lícového neomítaného zdiva, kostel, radnice, nemocnice, plovárna, tržnice, kolonie pro dělníky i úřednictvo, empírový zámek - vše podél pravidelně se protínajících ulic roštového urbanistického plánu Vítkovic, vše v dokonalém objetí rour, trubek, secesních továrních hal, kolejového vedení, komínů, pecí, ale také parků a industriálně-romantických dvorů a dvorků.

Dolní oblast Vítkovic je zpřístupněna veřejnosti po předchozí telefonické domluvě s majitelem areálu. Tedy společnosti Vítkovíce. Důl Hlubina, který je součástí areálu si lze prohlédnout na základě domluvy se společností OKD, které důl patří.
Ostravské Hradčany

Vítkovické vysoké pece s dolem Hlubina, jsou neodmyslitelným panoramatem a symbolem města Ostravy. Dramatické panorama samozřejmě v ničem nepřipomíná Pražské Hradčany. Přesto se v lidové mluvě toto přirovnání místy vžilo. Důvod však dnes zná málokdo - za toto pojmenování mohou československé poštovní známky z období první republiky, na kterých se velmi často objevovaly Hradčany pražské s nápisem "Československo - Hradčany" a panorama Vítkovic s nápisem "Československo - Mor.Ostrava".
Současnost
Jižní část Dolní oblasti

Po ukončení výroby železa se diskutovalo, co s bývalým průmyslovým areálem. Myšlenku jeho zbourání převážil názor revitalizace objektu a jeho zachování jako technické památky pro budoucí generace. V červnu 2002 byla nařízením vlády Dolní oblast Vítkovic prohlášena národní kulturní památkou. V prosinci 2008 se pak jako jedna ze čtyř českých památek dostala na vznikající seznam Evropského kulturního dědictví. Památkáři rovněž vyvíjejí úsilí o zapsání oblasti na seznam světového dědictví UNESCO, tato snaha však zatím nebyla úspěšná.[2]

V září 2009 získal projekt na oživení a nové využití vysokých pecí a dalších památkově chráněných objektů půlmiliardovou dotaci z prostředků Evropské unie a České republiky. Zájmové sdružení právnických osob, které ji obdrží, by nejcennější části Dolní oblasti mělo obnovit nejpozději do roku 2013.[5]
Odkazy
60 fotek, 29.9.2011, 460 zobrazení | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
29. září loňského roku nastala vzácná konstelace krásného počasí, dostatku času, fotoaparátů v autě a cesty přes Telč. Chci říci, že se mi konečně podařilo mít to štěstí strávit několik hodin v Telči a tak jsem jak zběsilý běhal po městě a fotil. Teprve až později doma, když jsem si začal chystat texty k tomuto fotoalbu, jsem zjistil, kolik jsem toho ještě nestihl. Takže mám důvod k další návštěvě tohoto nádherného města. A učarovalo mi stejně jako Český Krumlov a Slavonice. Prostě renesance je renesance.
Historie města:
Podle místní pověsti je založení Telče spojováno s vítězstvím moravského knížete Otty II. nad českým Břetislavem r. 1099. Na paměť bitvy prý založil vítěz kapli, později kostel a osadu, dnešní Staré Město. Historicky doložená je teprve zpráva o zeměpanském dvorci a strážní věži s kostelíkem – sídle královského správce. Toto královské zboží Telč vyplatil Karel IV. nejprve ze zástavy (1335) a později za pohraniční hrad Bánov (1339) s Jindřichem z Hradce. Tento rod zakládá novou Telč. Předpokládá se, že to byl Menhart z Hradce, který po roce 1354 postavil hrad, kostel, vodní opevnění a gotické domy po obvodu rozsáhlého tržiště. Rozvíjející se město, obdařené již od Karla IV. právem hrdelním a výročními trhy, trpělo v dalším čase požáry (1386 vyhořela celá západní polovina náměstí včetně kostela a radnice) a později husitskými bouřemi. Podle městské kroniky, založené 1359 ( a později ztracené), byla Telč – kromě hradu – dobyta 1423 husitským vojskem pak Janem Hvězdou z Vícemilic. Město se dlouho vzpamatovávalo, i když získalo v 15. století další privilegia (jarmark, vaření piva, prodej soli).
V polovině 16. století se ujímá telčského panství Zachariáš z Hradce a nastává doba rozkvětu pro hrad i město. Osvícený a bohatý velmož (též díky sňatku s Kateřinou z Valdštejna) přestavuje velkoryse gotický hrad a přistavuje renesanční zámek. Italští řemeslníci povolaní na zámek pomáhají měšťanům přestavět gotické příbytky a úhledné domy se štíty a podloubím. V té době byl také vybudován městský vodovod, nový špitál, založeny cechy, nové rybníky, nový způsob hospodaření. Zachariáš i ostatní z Hradeckého rodu umírají bez mužských potomků a tak Lucie Otilie, sestra posledního z nich, přivádí na Telč (i na Hradec) r. 1604 svého manžela Viléma Slavatu (známého místodržícího z pražské defenestrace r. 1618) a s ním nový rod.
Panování Slavatů je poznamenáno třicetiletou válkou. Telč i celý kraj trpí pod švédskými (ale i císařskými) vojsky. Město bylo r. 1645 i krátce obsazeno a vyrabováno Švédy. Panství spravovali mužští členové rodu (Vilém, Jáchym Oldřich, Ferdinand Vilém), do telčské historie se však nejvýrazněji zapsala vdova po prostředním z nich – Františka, roz. hraběnka z Meggau. Povolala do Telče jezuity, dala pro ně postavit kolej přímo proti zámku (1655), kostel Jména Ježíš (1667), přestavuje bývalou sladovnu pod farním kostelem v konvikt sv. Andělů (jakousi chrámovou hudební školu), zakládá nový hřbitov na Podolí (1676). V té době je založeno i jezuitské latinské gymnázium, lékárna a meteorologická stanice. Také Slavatové umírají bez mužských potomků a poslední syn Františky, Jan Karel Jáchym, generální představený karmelitánského řádu, se přes papežský dispens odmítá vrátit na rodové statky. V Telči nastupuje rod Lichtensteinů – Kastelkornů, ale už první z nich – František Antonín (postavil kostel sv. Jana Nepomuckého a rozšířil kapli sv. Vojtěcha) – umírá 1761 bez mužského dědice. Příbuzný po přeslici, Alois hrabě Podstatský, spojuje 1762 erby obou rodů. Podstatští –Lichtensteinové hospodařili pak v Telči až do roku 1945, kdy byli poslední členové rodu vysídleni do Rakouska.

Něco by se našlo i mezi uživateli...

dvorce

459 zobrazení, 2 alba