Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 945 výsledků (0,0617 sekund)


reklama

34 fotek, 26.11.2011, 4 710 zobrazení
30 fotek, 26.6.2017, 22 zobrazení
23 fotek, 7.5.2015, 67 zobrazení | sport
45 fotek, květen 2014, 71 zobrazení
20 fotek, 28.10.2015, 48 zobrazení
64 fotek a 1 video, červen 2015, 75 zobrazení | cestování, koníčky
33 fotek, 21.7.2013, 42 zobrazení
13 fotek, 3.4.2013, 609 zobrazení | koníčky, příroda, sport
První česká oficiální via ferrata (klettersteig). V údolí Lužnice v Táboře nedaleko mostu do Bechyně. Obtížnost odhaduji na B.
34 fotek, 13.10.2013, 59 zobrazení
18 fotek, červen 2012, 58 zobrazení
První ferrata v Čechách a zrovna v Táboře
73 fotek, 24.7.2013, 15 zobrazení
29 fotek, 15.8.2015, 59 zobrazení
52 fotek, 9.5.2014, 277 zobrazení
336 fotek, červenec 2017, 87 zobrazení
103 fotek, 24.3.2016, 21 zobrazení
pěkné kolečko od Švehlova mostu k Harrachovce, na Pintovku, okolo obory, nazpět na most - cca 7km
231 fotek, 28.10.2015, 51 zobrazení
51 fotek, srpen 2017, 44 zobrazení
Víkend v Rakousku. S Dlouhánem, Radkem a Jéňou. První ferrata v pátek večer v Táboře (B). V sobotu dvě ferraty u Mariazellu-Olivers Mariazeller Steig (B/C) a Tristans Kirchbogensteig (C). Nad námi mraky a kolem nás byly mraky, naštěstí ale nepršelo a kameny neklouzaly. A v neděli místo Wildfärte (A/B), která byla v mraku a dešti, jsme si vyšlápli po Keisersteig na Habsburghaus. Sklon cesty nahoru i dolu byl nezanedbatelný, takže si ho naše stehna budou ještě pár dní pamatovat. Ale vývar s knedlíkem v Habsburghausu byl pořádně dobrý.
303 fotek, říjen 2009, 71 zobrazení
Cestování po oblasti Catlins pokračovalo až do nejjižnějšího přístavu Bluffu, známého pro své oblíbené a hojně vyskytované ústřice. V Bluffu jsem se pořádaně vybavila, povyřízovala co se dalo, kredit, ferry a nakoupila to nejnutnější, co budu potřebovat na 3. největším novozélandském ostrůvku Stewartu. Malým ferrym za hříšných 63 dolarů jsem se mezi bouřlívými vlnami přemístila přibližně za hodinku na druhý konec Foveaux průlivu. Já něco vydržím, ale ta plavba byla fakt drsná. Ani jsem se nemohla pobavit s přísedícím námořníkem, protože jsem byla jedna z mnoha, která se taky chopila sáčku a doplazila se na palubu lapat po čerstvém vzduchu a sledovat horizont.. Ještě, že to trvalo jen hodinu..Hm a jiní napřiklad jedni holanďané měli štěstí, že ještě cestou přitom viděl ve vlnách se plácat velrybu..Já myslím, že bych ji ani nezaregistrovala, jak mi bylo špatně..hm, třeba tam taky někde byla :-) Pět dní jsem wwoofingovala v jedné útulné restauraci u Garyho, který se snažil podávat jídlo v restauraci jak říkal ´i s celým balíčkem´(příjemné prostředí, příjemná hudba, krb, květiny a přímý kontakt kuchaře s hosty).. jak říkal, nešlo mu o kvantitu hostu, ale o podávanou kvalitu jim. Byl to tak trochu mezinárodní tábor, kde jsem pracovala s Němcem, Finem, Francouzem, Angličanem a jednou maorkou. Na pět dní jsem se s ruksákem na zádech utekla do bushe, tentokrát sama. Novozélandská oraginzace DOC (něco jako státní český klub turistů a ochránců přírody dohromady) to tady pěkně hlídají a ošetřuji. Zapíšete se kam jdete, kdy se vrátite a také po kolikati dnech, chcete, aby vás začali hledat v případě, kdyby jste se nevrátili ve stanoveném dni. Hm, já jsem si navrhla dva dny, ale naštěstí nebylo třeba. Teda skoro, až na moje adrenalinové rozhodnutí, kdy jsem dala na rady jediného turisty, kterého jsem ten den cestou potkala a trasu si za odlivu zkrátila po pláži. Bohužel za těmi výběšky nebylo nic vidět.. a já nakonec díky své blbosti se brodila po pas ve vodě.. Takže počátky chřipky, která se později projevovala, byly jasné. Vydala jsem se tady do toho blátitého a děštivého ostrůvku hlavně za tím novozélandským symbolem-ptákem kiwim.. Mermomocí jsem ho chtěla vidět v přírodě, né v ZOO. Tak jsem se dostala do úplného dějiště kiwáku do Mason Bay.. a bohužel? Já jsem ho/ji několikrát slyšela, čerstvé stopy sledovala.. ale nic. Na živo ho neviděla. Jiní tursité ho např. viděli den předtím nebo jeden Australan Toa, s kterým jsem strávila hodiny ticha v lese, mi nakonec poslal fotografii kiwíka, kterého viděl na druhý den :-) Asi mi to nebylo souzené, třeba tam na mě čeká pro příště :-). Na živého kiwáka jsem si musela počkat do Christchurch do přírodního parku, do ZOO. Ale i přesto to bylo skvělých 10dní, jak v přírodě, tak u Garyho..Stálo to za to. Někdy jak se říká ne cíl je odměnou, ale i samotná cesta..
163 fotek, srpen 2012, 490 zobrazení
V den odjezdu mě trochu děsil fakt, že se po téměř probdělé noci, strávené na dálnicích budeme sápat na Triglav. Ale jakmile se začalo rozednívat venku, začalo se rozednívat i v mysli a vydatná snídaně na benzinové stanici při pohledu na Julské Alpy za rozbřesku nás stimulovaly k výkonu víc a víc.
Kamenité horské pěšiny rychle vystřídaly "ještě kamenitější" ferratové úseky. Na několik fotografií se podařilo zachytit výrazy úzkosti, kterou do nás vpravila několikametrová skalní stěna, jíž bylo nutno překonat (v našem případě) bez jištění, a to (v našem případě) s naddimenzovanou bagáží, povětšinou obsahující hlavně zásoby jídla.
Během stoupání jsme byli několikrát na krev přesvědčeni, že tam nahoře, tam nad tím převisem, který je přece tak blízko, už je určitě ta chata, ve které si uvaříme puding. Tyto předpovědi však soustavně nevycházely... Na předposledním převisu se ochladilo natolik, že jsme z lehkého, propoceného trička přešli přímo do bundy a na hlavu nasadili kulich. Hory zčernaly a my jsme si začali uvědomovat, že lézt ferraty za deště a hlavně bez jištění je opravdu "vo hubu". A tak se stalo, že nás zchvátil déšť a nám to začalo klouzat. My se kloužeme rádi, ale sklouznout se do padesát metrů hlubokých děr, to rádi nemáme. Uznání tedy těm členům výpravy, kteří ten den měli průjem nebo žaludek na vodě.
Co jsme zažili doposud, tedy během překonávání převýšení 1500 m, byl jenom slabý čajíček oproti těm zbylým 300 m, které nás od vrcholu v nadmořské výšce bezmála 3000 m dělily druhý den. Těžiště jsem mačkal na skálu tak vehementně, že se jenom divím, jak málo mám odřenin. Tady totiž skutečně stačil jeden neuvážený krok, aby se člověk zřítil poněkud hlouběji způsobem, jež už ani nevyžaduje přílet vrtulníku. Na Triglav jsme ale vylezli!
Nebylo pak nad pocit bezpečí, který skýtala nulová nadmořská výška. V Benátkách mají vážně dobrou zmrzlinu! A ta italská gesta, to bylo něco pro nás. Benátky naši výpravu na pár dní rozdělili do dvou táborů: lidé nadržení na chorvatské moře a lidé nadržení na chorvatský národní park. Já jsem jel k moři.
Koho by to bavilo, trávit čtrnáctidenní dovolenou na jednom místě? V chorvatských kempech (jako že nejenom v nich) nás paštikáři přesvědčili, že je by to bavilo. My jsme se ale rádi povozili a poznali míst více.
Předposlední den se naše výprava opět sjednotila. Chorvatské město Rovinj nás opojilo nejenom svým malebným urbanistickým provedením, ale i sedmikunovou zmrzlinou, která držela v kornoutku i "hlavou dolů".
200 fotek, 12.6.2016, 31 zobrazení

Něco by se našlo i mezi uživateli...

ferrata

96 zobrazení, 3 alba

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.