Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 5 397 výsledků (0,0361 sekund)

42 fotek, listopad 2004 až srpen 2013, 645 zobrazení | práce
91 fotek, leden 2002 až listopad 2015, 467 zobrazení
Malý průřez zakázek schodů
Truhlář Vančura,Kostelec nad Orlicí,tel604571522,e-mail:truvan@truvan.cz
realizaci předchází 3D návrh k jednání o podobě schodiště nebo jakéhokoliv jiného výrobku
60 fotek, 25.3.2012, 429 zobrazení | moje fotozprávy
Nastalo krásné jarní nedělní odpoledne, zámecký skleník zalitý odpoledním sluncem. Galerie plná lidí. A do toho všeho se linou z akordeonů tóny nádherné známé irské balady „Dobrodružství s Bohem panem“. Možná teď mnozí zapátrají v paměti a vzpomenou, že tuto píseň nazpívala naše přední populární zpěvačka Marta Kubišová již v roce 1969.
„Dobré odpoledne, podmanivá melodie v podání manželů Martiny a Jiřího Gužíkových otevřela dnešní vernisáž fotografií pana Ivo Filipa, kterého tímto mezi námi vítám,“ zahájila v neděli 25. března malou slavnost zástupkyně ředitele Kulturních zařízení města Mgr. Taťána Reiblová. „Věřím, že se Vám jeho výstava snímků bude líbit. O úvodní slovo teď požádám výtvarnici paní Irmu Charvátovou, která již od devadesátých let skvěle připravuje výstavy v Boskovicích. Též pan Ivo Filip zde není nováčkem. V roce 1994 přímo zde v zámeckém skleníku měl výstavu, kterou též s paní Charvátovou připravil.“
„Pan Ivo Filip je autor, jehož už Boskovice měly příležitost dvakrát vidět,“ převzala slovo paní Irma Charvátová. „Je známý i zde v širším okolí. V roce 1983 vystavoval v Blansku, 1984 zde v Boskovicích a za deset let zde podruhé. Pochází z Brna, kde měl řadu tématických výstav. Například Fotokrajina v Technickém muzeu, Žena 86 a Sudkovské dny v Domě umění nebo i samostatně v Paláci šlechtičen. Zabývá se tématy žena a krajina. Jde o věčné náměty, která autor chápe po svém, ale někdy se shodne i s podobně se vyjadřujícími umělci. Věčná je též černobílá fotografie jíž používá, protože je výtvarnější. Barva přebíra vizuální působení a potlačuje obsah snímku. Černobílá fotografie slaví návrat. Barevná digitální fotografie je sice jednodušší, rychlejší, ale umělecky to není ono. Ivo Filip se zabývá doplňkovými úpravami černobílých snímků, vyzkoušel i následné kolorování anilinovými barvami. V tom jej inspirovaly práce z českého meziválečného období. Ivo Filip se fotografem vyučil. Tuto zálibu získal po svém otci. Navštěvoval Lidovou školu umění, po vyučení vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu - třídu výstavnictví, aranžérství. V tomto výtvarném oboru tvořilo fotografování největší část práce. Fotografii se pak věnoval a věnuje doposud a to zejména technické a reklamní, černobílé i barevné včetně práce s diapozitivy. Vedle tohoto profesního zaměření si našel čas i na fotografické zpracování vlastních témat. Se spolužákem získali „ateliér“. Byl to vlhký byt vyřazený z bytového fondu s mapami na zdech, v němž vznikaly zejména figurální snímky a akty. Nabízí se srovnání s proslulou zdí Jana Saudka. Krása lidského těla vyniká v konfrontaci s oprýskanými starými zdmi, setřenou malbou, nostalgií zašlých časů, prázdných prostor, kterým dívčí přítomnost dává nový význam a smysl. Filipovy fotografie z cyklu Hamburk odkazují na melancholické procházky básníka Ivana Blatného (1919 – 1990), možná i ke starším malbám Roberta Hliněnského (1908 – 1979), kterým také učarovala temná poezie brněnských dělnických předměstí. Osada Hamburk už neexistuje. Jejími obyvateli byli němečtí zaměstnanci líšeňské továrny, kteří se po vybombardování německého města Hamburgu přestěhovali do Brna a okolí. Postupně zabydlovali rodinné domky, které jim továrna postavila. Po skončení války, když byli Němci odsunuti, domky převzalo město a přidělovalo je potřebným z vybombardovaných částí města. Zejména ze Židenic. V osmdesátých letech minulého století domky vykoupilo město, aby ustoupily nové panelákové výstavbě sídliště Vinohrady. Filipovy fotografie tak upomínají na zaniklý svět osady Hamburk. Jejich smysl je nejen umělecký, ale mají i obrovskou dokumentární hodnotu. S tématem krajiny souvisí i další velké téma – stromy. Jako symbol krajinné stability, trvání v čase, jenž nám spěchá. Stromy jako solitery i jako les. Portréty jednotlivých stromů i jejich společenství. Filipův objektiv hledí do jejich korun, sleduje pohyb ve větru, kmeny v růstu a větvení. Všímá si detailů. Tvar koruny, vrásčitost kmene, léta na pařezech. Tónování pak dodává snímkům zádumčivou nostalgickou atmosféru. Filipovu figurální tvorbu zastupují především dívčí akty. Jsou zakomponovány do prostředí, architektury jako součást příběhu, který neznáme, ale můžeme si jej domýšlet. Filipem zobrazené akty mají stejný význam jako prostředí v němž se nacházejí. Není zde důraz na lidské tělo jako takové. Spíš navozují atmosféru děje, který kdysi začal a zatím neskončil. Za minulého režimu byl Filip nařčen bývalou STB z fotografování pornografie. Dnes má štěstí, že jeho práce je i koníčkem. Je skutečný profesionál, ví si rady s technickými i výtvarnými problémy fotografie a může tvořit bez omezení. Stále fotografuje na tradiční filmový negativ, jenž pak skenuje do počítače a pomocí programů upravuje. Moderní technika mu nahrazuje práci v temné komoře pod zvětšovacím přístrojem. Digitálně fotografuje také, ale jen málo pro potřebu dokumentu nebo komerční práce. „Přejme mu tedy, aby ho fotografování nepřestalo bavit a my abychom měli možnost sledovat jeho vývoj na příštích výstavách,“ zakončila představení umělce výtvarnice Irma Charvátová.
Poté se znovu na chvíli rozezněly akordeony manželů Gužíkových. Mgr. Taťána Reiblová předala všem protagonistům květinové dary a pozvala přítomné k prohlídce výstavy a malému občerstvení.
„S fotografováním jsme začínali na legendárních těžkých strojích Pentacon SIX 6x6,“ prozradil mi Ivo Filip, když se mi podařilo jej na chvíli získat jen pro sebe ke krátkému rozhovoru. „Byl to středoformátový nenáročný aparát osazený objektivem Carl Ceiss Jena vyráběný kdysi v Drážďanech (1966 – 1992), tehdejší NDR. Nyní používám japonský profesionální stroj Mamiya 67 6x4,5. Tenkrát bylo tónování černobílých snímků horší, tónovač nesměl stékat, nedalo se vracet. Pokažený snímek se musel vyvolat z negativu znovu. Tónovali jsme nejčastěji sépiově hnědou, červenou, občas modrou. Reklamní práce jsme prezentovali přes Český fond výtvarných umělců – Dílo. Některé snímky jsem posílal i do novin Rovnost a Svobodné slovo. Jako externista jsem působil i v tehdejší Československé televizi Brno. Fotografoval jsem propagační materiály z natáčení různých dokumentárních pořadů. Před revolucí jsem pracoval na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity a Potravinoprojektu. Po roce 1989 jsem opustil stálé zaměstnání a stal se drobným podnikatelem. Živil jsem se převážně na veletrzích, fotografoval pro lékaře, architekty. Digitální éru jsem příliš neprožíval. Vybavit studio bylo finančně i technicky náročné. Proto jsem obor opustil a začal se kromě svých projektů věnovat výstavám v Moravské galerii Brno, kde jsem měl stálé zaměstnání. Výstava zde na galerii Zámeckého skleníku prezentuje průřez mojí tvorbou od sedmdesátých let minulého století. Můžete si prohlédnout akty, přírodu, architekturu a výtvarný dokument. Ke každému snímku mám uschovaný originální negativ. Techniku klasické černobílé tónované fotografie jsem neopustil. Pracuji s materiály Ilford a Foma. K aparátu Mamiya 67 6x4,5 jsem přidal Pentax K 1000 na běžný kinofilm. Mám několik výměnných objektivů. Negativy vyvolávám sám v tanku. Starou technologií mokrého procesu, který přetrvává dodnes. Hotový negativ pak skenerem převedu do počítače, zde v programech upravím a nechám tisknout speciálními inkoustovými tiskárnami na křídový hlazený papír nebo plátno. Pak lze laminovat proti otěru a ohmatání. Pro účely výstav není třeba, snímky se vkládají do stojanů mezi skla. Nyní plánuji fotografování starých Vinohrad a více se chci věnovat krajině.“ Prozradil plány na závěr brněnský fotograf Ivo Filip. Přejme tedy umělci mnoho tvůrčích úspěchů, inspirace a sil.
Výstava je též prodejní. Po dohodě s autorem lze některé snímky zakoupit. Je možné domluvit i formát.
Prezentace opravdu stojí za shlédnutí. Ukazuje, že černobílá fotografie není mrtvá a stále má i dnešnímu náročnému divákovi co říci. Říkalo se, že digitál klasickou techniku úplně zničí. Naštěstí tomu tak není, díky umělcům jako je Ivo Filip, kteří ji nezavrhli, můžeme dnes obdivovat citlivou krásu černé, bílé a jemného tónování. Výstavu připravila Kulturní zařízení města Boskovice a potrvá do 22. dubna.
Více: www.kzmb.cz
http://www.filifoto.cz/
12 fotek, listopad 2006 až listopad 2010, 88 zobrazení
54 fotek, duben 2012, 249 zobrazení
4 fotky, podzim 2008, 48 zobrazení
Tady jsou fotky, když sem ještě nebyl u mojí hodné a milé paničky, která si se mnou ráda hraje.
8 fotek, 2.5.2012, 263 zobrazení | děti
Výukový progran v ekocentru Říčany - dramatizace prací na zahradě.
Malý  0 | zideka
1 video, 17 zobrazení
Malý  0 | fufinka1
1000 fotek, leden 2005 až září 2013, 54 zobrazení
malý  0 | vylefi
6 fotek, únor 2011, 124 zobrazení
14 fotek, 8.9.2010, 18 zobrazení
malý  0 | newera
3 fotky, 73 zobrazení
Malý  0 | lobl
3 fotky, 8.6.2005, 84 zobrazení
Malý ..  0 | negto
64 fotek, 1.9.2013, 111 zobrazení
79 fotek, jaro 2008, 84 zobrazení
9 fotek, 7.7.2008, 49 zobrazení
9 fotek, 26.7.2018, 16 zobrazení
7 fotek, 26.6.2016, 97 zobrazení
69 fotek, 19.9.2018, 15 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.