Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 43 výsledků (0,1111 sekund)

171 fotek, srpen 2013 až září 2014, 155 zobrazení
35 fotek, březen 2011 až srpen 2014, 73 zobrazení
64 fotek, prosinec 2006 až květen 2012, 428 zobrazení
Kompletní fotodokumentace průběhu celé renovace. původní stav až porenovační...
21 fotek, 16.10.2016, 43 zobrazení | moje fotozprávy
Jak postupují opravy letního kina v Boskovicích??? Stav k 16. 10. 2016

Pracovníci odborné filmy prováděli odstranění původních shnilých lavic a zkoumali stav betonáže.
Je třeba si uvědomit, že areál se stavěl na počátku šedesátých let minulého století a vše je trvale vystaveno povětrnostním podmínkám. Čemuž odpovídá současný havarijní stav.
Po odstranění lavic a starých polorozpadlých schodů přijdou ke slovu zemní stroje a úprava terénu.
Celá akce by měla být hotová v květnu příštího roku, před zahájením letní sezóny. Průběh prací budeme pro Vás pravidelně sledovat.
37 fotek, 22.6.2013, 131 zobrazení | krajina, lidé, události, moje fotozprávy
V sobotu 22. 6. 2013 byla na Velkém Kosíři slavnostně otevřena pro veřejnost nová 25 metrů vysoká rozhledna. Vyrostla na místě původní dřevěné vyhlídky, která musela být pro špatný technický stav v roce 1939 odstraněna. Návštěvníci mohli v průběhu dne vidět vystoupení souboru Hanačka ze Slatinic, mažoretky z Hněvotína a dechovou hudbu Pavlíček.
129 fotek, jaro 2014, 47 zobrazení | sport
Dne 10.5.2014 na motokárové dráze ve Frýdku Místku se konaly závody minibiků pod záštitou AMK Těrlicko.
Původně jsem chtěl foto roztřídit,ale jelikož jsou to amatérské fotky tak nechávám v takovém stavu a sledu jak jsme celou akci zachytili.Počasí vyšlo suprově i atmosféra a průběh závodů byl na vynikající úrovni.
44 fotek, zima 2011/2012, 136 zobrazení
Mlýn se nachází přímo v Trhových Svinech nedaleko autobusového nádraží. Dnes je stavba již v bohužel dezolátním stavu a rok od roku je to horší, než zřejmě nezbude než to shrnout. Jsou zde zajímavé majetkové vztahy, navíc přímo přes stavbu měl jít původní návrh přeložky (to nebudu vysvětlovat, to by bylo nadýl). Já mlýn pamatuji ještě v celkem dobrém stavu. Budova vyhořela, což je myslím také vidět na fotkách. Přední štít se zřítil. Areál je v současné době majitelem na žádost města oplocen a uzavřen kvůli bezpečnosti na základě stížností místních.
Protože vodní mlýny jsou komplexní fenomén, sledoval jsem i celý starý mlýnský náhon. Do obrázků jsem si dovolil zasáhnout tam, kde z fotky nebyla jasná situace náhonu a jeho průběh (šedou čarou). Zajímavé jsou tam i zbytky původního zařízení náhonu - různé kamenné hráze a šoupata.

Pro představu o situaci článek z deníku: http://www.denik.cz/regiony/nebezpecna-zricenina-ohrozuje-mladez20091020.html (z roku 2009 !!!)

GPS: N 48° 50.33820', E 14° 38.32768'
130 fotek, květen 2016 až duben 2018, 137 zobrazení | architektura, dokumenty, vesnice
Album je primárně určeno pro potřeby OÚ Úholičky a SDH Úholičky, dále nejen pro zmíněné. Snímky v albu dokumentují průběh stavby v čase, od provedení demoličních prací původního objektu, přes jednotlivé etapy výstavby, až do finální podoby objektu. Samotné výstavbě hasičské zbrojnice předcházela v předstihu poměrně rozsáhlá administrativa, spojená i řízeními ve věci dotačních programů, využitelných pro tento účel. Demolice původního objektu proběhla 24. března 2017. Tento objekt, v posledních letech sloužil jako technické zázemí, dílem pro zaměstnance údržby venkovních prostranství obce a dílem pro místní hasiče, kteří část objektu využívali jako sklad. Technický stav této zchátralé budovy, byl značně neutěšený a hyzdil vzhledově tvář obecní návsi, proto bylo přistoupeno k její likvidaci a na jejím místě, postavení nové, již zmíněné hasičské zbrojnice. Koncem června, byly prostory po demolici uklizeny a připraveny k výstavbě, která se naplno rozběhla počátkem srpna. Závěrem prosince byla budova napohled dokončena, zbývaly však dokončit drobné nedodělky a posléze objekt zkolaudovat. V současné době je vše dokončeno, budova předána k užívání a můžeme si jen přát, aby sloužila ku prospěchu Sboru dobrovolných hasičů, kteří si objekt pro své zázemí zaslouží. Jinak hasičská zbrojnice důstojně dotváří vzhled návsi v Úholičkách.
75 fotek, 28.12.2014, 190 zobrazení | architektura, cestování
Mirošovice - První zmínky o Mirošovicích pocházejí již z počátku 13. století, kdy byla jedna z částí vsi majetkem kláštera v nedalekém Oseku. V průběhu následujícího století zde již vzniklo panské sídlo (zřejmě tvrz) rytířů Mirošovských, jehož členové se zde připomínají k roku 1363. O podobě této starší tvrze ani o jejím umístění ve vsi ovšem chybí jakékoli informace. Dodnes v přestavěné podobě dochovaná pozdně gotická tvrz vznikla pak zřejmě někdy na konci 15. století, neboť se poprvé v pramenech objevuje v roce 1523. V majetku rodu zůstalo zboží až do roku 1599, kdy jej spolu s již renesančně přestavěnou tvrzí (přestavbu datuje letopočet 1554 na dochovaném nadpraží portálu se znaky Mirošovských) od Jana z Mirošovic odkoupil Zdeslav Kaplíř ze Sulevic. Po krátké šternberské držbě (od r. 1616) a několika dalších majitelích získali nakonec roku 1668 Mirošovice majitelé blízké Bíliny Lobkovicové, za nichž získala původní tvrz definitivně charakter zámku a byla i nadále využívána až do 20. století. V jeho druhé polovině byla ovšem památka znárodněna a „účelově“ bez údržby využívána jako prodejna a sídlo JZD, takže její stav je v dnešní době velmi žalostný, byť je objekt přístupný jeho interiery jsou velice nebezpečné. Do dnešní doby proběhla pouze oprava střešní části věže.
16 fotek, 3.7.2016, 26 zobrazení | architektura, cestování
Lomnica (Polsko) - Historie hradu a zámku Lomnitz sahá daleko zpět do středověku a v průběhu staletí měnil majitele několikrát. V letech 1835 - 1945 patřil rodině von Küster, po druhé světové válce byl hrad obsazen a polský stát se stal novým majitelem. Po pádu železné opony mohla rodina nemovitosti koupit zpět, ty se ovšem za tu dobu proměnily v ruiny. Dnes jsou již v původním stavu a je zde hotel.
9 fotek, 5.8.2017, 98 zobrazení | architektura, cestování
Tvrz Kadov - Po Kadově se již od počátku 14. století psali Řesanští z Kadova, a to po téměř celých sto let. Po husitských válkách uvádějí historické prameny jako zdejšího majitele Bohuslava z Lukavice (1447-61) a Petra Oseckého z Brloha (1517). Jeho potomkům, Záborským z Brloha, pak Kadov náležel až do roku 1650, a právě oni provedli renesanční přestavbu původní tvrze. Její dějiny jakožto panského sídla se pak uzavírají roku 1677, kdy bylo zboží připojeno k Bezděkovu a následně ke Lnářům. Výsledek současného stavu poté nejvíce pozměnila adaptace na sýpku, k níž došlo zřejmě v průběhu první poloviny 19. století. V druhé polovině 20. století využívalo tvrz zemědělské družstvo, od nějž ji v nedávné době odkoupilo občanské sdružení ZOFI Kadov. Díky práci tohoto sdružení byla již opravena střecha staršího křídla tvrze a interiér je příležitostně zpřístupněn veřejnosti.
33 fotek, 29.4.2017, 253 zobrazení | architektura, krajina, kultura, makro, zvířata
Hrad Ostroh pocházející z 13. století stál na ostrohu nad nějakým dávno zaniklým jezerem (z toho jeho původní německé jméno Seeberg), dnes se rozkládá z jedné strany nad divoce zarostlou strží, kterou se vine Slatinný potok. Patřil některému z chebských ministeriálů, což je termín, se kterým se jinak v Čechách nesetkáváme - pochází z německého prostředí a byla to vrsva služebníků církve - něco jako její výkonná moc, která se zabývala správou a ochranou církevního majetku a hodnostářů.
Ale první písemná zmínka o hradu pochází až z roku 1322, kdy ho Chebští zastavili králi Janu Lucemburskému. V průběhu času hrad patřil mnoha majitelům a několikrát zpustnul a byl znovu obnoven, roku 1648 ho dobyli a vypálili Švédové pod velením generála Königsmarka. Ale nejvíc měl hrad namále v minulém století - kdyby se ho neujalo Městské muzeum ve Františkových Lázních, hrad by dnes pravděpodobně již nestál. Dnes je v perfektním stavu a nabízí toho hodně k vidění.
59 fotek, 26.5.2016, 197 zobrazení | krajina
Rododendrony byly po desetiletí chloubou lázní Velké Losiny. Kvetou především v průběhu května. Původně byly vysazeny v 1. polovině 20. století, přežily válku, hýčkány byly i v následném období socialistické éry. Chřadnou teprve v demokracii, v soukromých rukou, jak se stává běžně řadě unikátů v České republice. Markantní rozdíl v celistvosti a hustotě olistění i květů keře je možné vidět například asi u patnácti posledních fotek, kde jsou keře v okolí zámku.
17 fotek, 13.12.2014, 170 zobrazení | architektura, cestování
Vartemberk - Zámek se nachází na severním okraji města Stráž pod Ralskem. Původně zde byl postaven Markvartici ve 13. století hrad. V letech 1639–45 těžce poškozen Švédy. Po roce 1714 účelově využíván a dochoval se v dobrém stavu. V průběhu století se v držení hradu, později zámku vystřídalo velké množství majitelů. Ke hlavní škodě zámku mezi ně patřila po r. 1968 i posádka sovětské armády, po níž zůstal v dezolátním stavu, dokonce za jejího působení měl maskovací nátěr. Roku 1987 zámek vyhořel. V současné době je nepřístupný, ale objevují se snahy zámek rekonstruovat.
29 fotek, 4.3.2017, 106 zobrazení | cestování, dokumenty, koníčky, rodina-přátelé
ALB 596 - Zámek v Horkách nad Jizerou stojí na místě dávného osídlení ve výhodné poloze nad údolím řeky. Původní vesnice se nacházela na místě dnešních Brodců a účelem tvrze v místě zvaném „Horky“ byla pravděpodobně ochrana brodu a přes něj vedoucí obchodní stezky. Vlastní osada Horky ležící v podhradí byla založena v průběhu 15.století.

O založení tvrze nejsou zprávy, prvním písemně doložitelným majitelem byl roku 1346 Franěk z Brodce. K dalším majitelům patřili Škopkovcé z Dubé či Jan z Obříství.

Počátkem 16.století, za vlády rodu Vančurů z Řehnic, byla tvrz rozšířena a přestavěna na renesanční zámek.

Roku 1651 se panství Horky stává majetkem Kaplířů ze Sulevic. Těm však bylo po bitvě na Bílé hoře pro účast na protihabsburském povstání odňato a novými majiteli se až po roku 1738 stává ze saské Lužice pocházející rod Hartmanů z Klarštejna.

Za jejich panování došlo k poslední přestavbě zámku do dnešní podoby dvoukřídlého barokního zámku. Roku 1930 byl v okolí zámku vybudován rozsáhlý park, který se rozkládal na terasách pod zámkem a blízkosti Jizery na údolních nivách.

Po vyvlastnění zámku roku 1948 bylo v jeho prostorách zřízeno zemědělské učiliště a potřebám školství slouží dodnes.
25 fotek, 23.6.2015, 114 zobrazení | architektura, cestování, krajina
Na výrazné zříceniny hradu, původním jménem Humpolec, vede turistické značení (cca 1,5 km) z nedalekého stejnojmenného města. Areál hradu je volně přístupný.
Historie hradu.
Hrad byl založen v průběhu 2. poloviny 14. století, ovšem první písemná zmínka o něm pochází až z roku 1399, kdy byl jeho majitelem Jindřich z Dubé. V roce 1404 byl hrad oblehnut a dobyt vojskem Jindřicha z Rožmberka. Na krátkou chvíli se majitelem hradu stává král, záhy však Jan z Jenštejna, který jej roku 1420 prodává Janu Leskovcovi z Leskovce. Trčkové z Lípy, kteří hrad koupili roku 1496, se zasloužili o jeho nové opevnění a rozšíření. Humpolec se tím také stal součástí lipnického panství, zanedlouho hrad ztratil rezidenční a centrální funkci a počal pustnout. Při příležitosti prodeje Janovi ml. z Říčan roku 1560 se již uvádí jako pustý.
Podoba hradu
Původní hradní jádro bylo nevelkých rozměrů. Nakoso postavená hranolová věž je drobného vzhledu a malého čtverhranného půdorysu. Kromě ní se v jádře nacházela ještě palácová křídla podél tří stran hradby a při patě věže vstupní brána. V pozdní gotice byla posílena obranyschopnost hradu přistavěním vnějšího opevnění na jižní a východní straně od jádra. V hradbě byly postaveny čtverhranné věže se střílnami pro palné zbraně a v blízkosti přístupové cesty bastion. Nově také vznikly další valy a příkopy. V severní části nově vzniklého nádvoří byl postaven palác, který měl kompenzovat nedostatek obytného prostoru v hradním jádře. Dále zde vznikla další brána a vedle ní kuchyně. Z hradu se dochovaly výrazné zříceniny téměř všech jeho částí. V roce 2014 byla hradní věž dostavěna na původní objem hmoty jako rozhledna.
Převzato z: http://www.atlasceska.cz/kraj-vysocina/zricenina-hradu-orlik-u-humpolce/
45 fotek, letos v červenci, 35 zobrazení | architektura, cestování
Sklabiňa (Sklabiňský Podzámok) (SK) - První písemná zpráva o hradě je z roku 1309, kdy je uváděn jako majetek zvolenského župana magistra Donče. Tento je považován i za stavebníka hradu. Čili oproti jiným hradům v okolí je ten Sklabiňský poměrně mladší. V roce 1339, když byla od zvolenské župy oddělena samostatná Turčianská župa, se hrad stal majetkem krále a jím dosazený hradní kastelán byl zároveň turčianským županem. V letech 1410 až 70 měl hrad v lenním držení rod Ondřeje Balického. Za jejich držení hrad dobyli a vypálili husité. Koncem 15. století se v držení hradu vystřídali Jan Ernest, král Matyáš Korvín (po r. 1487) a Jan Zápolský. Právě s držením krále Matyáše je spojeno moderní opevňování hradu. V roce 1527 připadl hrad Habsburkům, respektive Ferdinandu I., který polovinu hradu zastavil Františku Révayovi a druhou šalamounsky Ladislavu a Mikuláši z rodu Makedonských. Tento stav nevydržel dlouho neboť již roku 1540 je hrad jen v rukou Révayovců. Ti hrad v letech 1554, 1563 a na počátku 17. století rozsáhleji opravovali, rozšířili a zdokonalili v systému vojenské obrany. Na přelomu 16. a 17. století si Révayové upravili původní opevněné předbraní na pohodlný a reprezentativní palác s dekorativním vstupním portálem. Nad ním se nacházela nápisová deska upomínající na rok dostavby 1610 a stavebníka Petra Révaye a jeho ženu. Roku 1623 hrad na krátkou dobu obsadilo vojsko Gábora Bethlehena. Reakcí na to bylo v r. 1630 bylo dostavěno nejmladší předhradí se dvěma polygonálními baštami při bráně. Zde se nacházela další deska s upomínkou na tuto výstavbu. V této době hrad převzal úlohu hradu Znieva. Na Sklabiňu se přestěhoval archiv cenných listin. Již v průběhu 17. století přestal nevyhovující, chladný horní hrad (jádro hradu) vyhovovat obyvatelům hradu a ti se koncentrují v obydlích kolem zámku (paláce). Na konci 17. století bylo jádro opuštěno zcela a dokonce z něj odvezeno i veškeré vybavení. Po přesídlení Turčianské stolice v polovině 18. století do Martina ztratil hrad svůj poslední význam a začal chátrat ještě o to rychleji. Z roku 1800 pochází zmínka o zřícení hradní kaple sv. Ondřeje, což jen podtrhuje tristní stav hradu. Ačkoliv definitivně zchátralo jádro hradu, byl zámek na předhradí udržován a využíván Révayovci jako letní sídlo a rodové muzeum. Definitivní zánik i zámku přinesl rok 1944, kdy byl zámek vypálen ustupujícími nacisty. Rod Révayů držel hrad až do poloviny 20. století, čili více než 400 let.
14 fotek, 28.3.2016, 31 zobrazení
Jedinečný trojboký raně barokní kostel. Půdorys pravidelného trojúhelníku se zkosenými rohy má i kostelní areál s postranními kaplemi (zachovány dvě ze tří). Jednolodní kostel se zkosenými nárožími je krytý nízkou šindelovou jehlancovou střechou s trojbokou jehlancovou věžičkou. Ve zkosených nárožích byly původně tři vchody s kamennými portály, dva z nich byly ve 20. stol. zazděny. Okna kostela jsou obdélná, polokruhově zakončená, vnější stěny kostela jsou členěny zdvojenými pilastry a mohutnou profilovanou římsou.
Vnitřek kostela je plochostropý, na dvou stranách mohutných fabiónů jsou zachovány zbytky původní výmalby, malba na třetí straně je novodobá. Vnitřní stěny kostela jsou členěny zdvojenými pilastry, nesoucími fabionovou římsu. V nárožích kostela, nad jednotlivými vstupy jsou polokruhové kruchty s balustrádou.
Vnitřní výzdobě kostela dominoval unikátní trojboký barokní tabernáklový oltář od Františka Preisse z doby po roce 1710, který byl v průběhu let značně poničen (oltář je před rekonstrukcí).
Při západní stěně kostela je stříbrně štafírovaný vyřezávaný oltář Svaté rodiny z 1. třetiny 18. století, s bohatě zdobeným rokokovým rámcem.
Podél ohradní zdi areálu kostela byla původně sloupová klenutá křížová chodba - ambit, která byla zbořena pro špatný stav a také proto, aby bylo získáno více místa pro vznikající hřbitov, současně byla zbořena také jedna z postranních kaplí. Postranní kaple byly původně zasvěceny třem skupinám svatých (1. sv. Jáchymovi, sv. Anně a Panně Marii, 2. Svaté Rodině a 3. Třem králům). V kaplích bývaly vyřezávané dřevěné sochy z 16. stol., po zboření jedné kaple a pozměnění druhé kaple na márnici (před r. 1842) byly sochy sneseny do zbývající kaple, kde bylo vytvořeno hodnotné sousoší Olivetské hory. Obnovené r. 1863 truhlářským mistrem Georgem Ohnesem.
41 fotek, 8.12.2016, 84 zobrazení | architektura, cestování
Mechelgrün (D) - První písemná zmínka o zdejším hradu pochází již z r. 1267. V r. 1466 se stává největším panstvím v celé oblasti Vogtlandu. Kolem pol. 15. stol. byl v rukou rodu Rabe. Jan Rabe (havran) z Mechelgrünu získal v r. 1298 hrad Wildstein, chebské rodové sídlo rodiny Nothaftů, od svého tchána Engelharda Nothafta. Jeho manželka Mechthilda, rozená Nothaft z Wildsteinu, byla matkou rodu, který se během staletí rozdělil do několika linií vládnoucí v oblasti Vogtlandu, rozvětvené rodiny Rabe. Roku 1465 byla původní stavba zničena a na jejím místě zbudován zámek se čtyřmi nárožními věžemi. Roku 1475 byla ve východní věži zřízena hradní kaple. Po požáru roku 1670, kdy zámek vyhořel do základů, byl do roku 1675 zámek opět opraven. Po rodu Raben přešel zámek do rukou pánů z Trettau. V průběhu 19. století majitelé vybudovali různé přístavby. Zámecké panství Mechelgrün patřilo až do roku 1945 rodině profesora Uibriga. Rok po druhé světové válce byly všechny tyto přístavby odstraněny. V polovině 19. století byly odstraněny dvě kulaté věže a vodní příkop byl zvětšen na rybník. Vodní zámek Mechelgrün byl roku 1948 již v dezolátním stavu, části zdí odpadly a v roce 1978 se zřítily zbývající střechy. Zajištění koruny zdiva rozpadající se památky mělo údajně proběhnout roku 1992. Plánovala se dokonce celková rekonstrukce hradního areálu a přeměna památky na hotel. Avšak k ničemu již z finančních důvodů nedošlo.
81 fotek, 26.7.2016, 14 zobrazení | architektura, cestování, města
Jeden z našich poznávacích výletů nás zavedl do Českých Budějovic, přijížděli jsme v den, kdy lilo jako při průtrži mračen, oblohu rozsvěcovaly blesky a hrom nám posílal své hřmotné uvítání. Než jsme se ubytovali a navečeřeli, tak naštěstí bouřka ustoupila a tak jsme si mohli trochu protáhnout údy, nakonec se protáhla i naše noční procházka až za půlnoc, naštěstí je hotel Filip i na takové návraty připraven a host vybaven. :)

Pohybovali jsme se hlavně kolem centrálního náměstí, pak to vzali trochu k vodě kolem muzea a divadla zpět na Lannovu (dříve maršála Malinovského) třídu. Na záběrech je Náměstí Přemysla Otakara II. s barokní Samsonovou kašnou a radnicí postavenou mezi lety 1727-1730, gotická katedrála svatého Mikuláše a Černá věž, Masné krámy, uličky v okolí náměstí, Komplex Biskupského gymnázia a kostel Svaté rodiny, Jihočeské divadlo a také sousoší Spěchající manažeři, které je před školou J. A. Komenského.

Zajímavá je historie jména tohoto malebného města:

Jméno města se odvíjí od staré osady Budivojovice. V průběhu věků výslovnost a transkripce jména mírně kolísala (v jihočeském nářečí se říká Budějce), přídomek České se začal objevovat v průběhu husitských válek, původně stejnou měrou v češtině i němčině (Böhmisch Budweis) a v čistě územním smyslu. Od poloviny 18. století, kdy kulminovalo národnostní pnutí a název začal být brán i z národnostního pohledu, však došlo k diferenciaci: zatímco čeština dále používala České Budějovice, u Němců převážilo jméno bez přídomku (záměna nehrozila, Moravské Budějovice jsou německy Budwitz). Tento stav už přetrval navzdory tomu, že v roce 1920 československé úřady za oficiální jméno města vyhlásily České Budějovice a Böhmisch Budweis v němčině. Za protektorátu bylo oficiální jméno naopak pouze Budweis v němčině a Budějovice v češtině. Latinský název města je Budvicium.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.