Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 691 výsledků (0,2087 sekund)

43 fotek, leden až duben 2017, 292 zobrazení
5 fotek, 3.11.2017, 76 zobrazení
19 fotek, březen až duben 2010, 79 zobrazení | děti
Společně se třídou 1.C jsme se poprvé zapojili do projektu Knížka pro prvňáčka. První návštěva dětí v knihovně a obrázky, které namalovaly při práci s knihou Ajdar.
47 fotek a 7 videí, 17.5.2018, 76 zobrazení
Prvňáčci si připravili na počest svátku maminek krátké vystoupení, kde se předvedli jako malí hasiči. Dále zazpívali písničky a přednesli básničky pro maminky. Nechybělo také předvedení toho, co se naučili v rámci hodin práce s počítači a ukázali, že se při výuce jazyka naučili zpívat anglickou písničku. Celý program byl zakončen krátkým promítnutím toho, co všechno prvňáčci v tomto roce prožili. Nakonec přišlo na řadu předání přáníček, vlastnoručně vyrobených dárečků a sladká pusa pro maminky. Děkuji za příjemně strávené odpoledne.
36 fotek, podzim 2012, 248 zobrazení
Uběhl již konec druhého školního měsíce – října - a co naši noví prvňáčci? Jako jejich třídní učitelka si myslím, že si vedou velice dobře. Jsou šikovní, veselí, živí, zatím ještě plní chuti do učení a poznávání všeho nového. V několika hodinách jsem děti při jejich práci vyfotila a sami se můžete podívat, jak si vedou a jak se jim daří. Někomu jde něco lépe a rychleji, jinému to dá trošku více práce, ale ke konečnému výsledku se nakonec vždy všichni dostaneme. Přeji svým prvňáčkům hodně úspěchů a spokojenosti ve škole, aby se jim ve škole líbilo a aby se do školy vždy jen těšili… třídní učitelka Karin Davídková
91 fotek, podzim 2015, 118 zobrazení
Zdá se, že uběhla jen chvilka od doby, kdy naše prvňáčky přivítal pan ředitel dne 1. září v sále školy. Tehdy nastoupilo na pódium 25 dětí, které se těšily na školu, třebaže vlastně vůbec netušily, na co se vlastně mají těšit. Dnes je začátek prosince – uteklo to jako voda – a naši prvňáčci již dobře znají, co všechno pojem – chodit do školy - znamená. Jsou to úkoly, přestávky, učení, kamarádi, stále nové věci, povinnosti i radosti. Paní učitelka od počátku děti při jejich prvních činnostech sledovala a fotila. Jak pilně pracovaly v matematice – obtížné začátky v psaní číslic, práce s matematickým divadélkem, práce s číslicemi. Hodně dřiny a těžké práce nás čekaly při psaní prvních uvolňovacích cviků a písmenek. Ale dnes může paní učitelka s radostí říct, že píle, cvičení a dřina se vyplatila, protože děti píší velice pěkně a úhledně. Kromě čtení prvních textů děti velmi dobře zvládají skládání prvních slabik k obrázkům a také umí poskládat celá slova! Velice šikovní byli také při první práci ve skupinkách, kde každý nepracuje jenom sám za sebe, ale hlavně společná práce všech má ten správný výsledek. V pracovních činnostech a výtvarné výchově - střídavě někteří hůř a někteří lépe - zvládají stříhání, lepení, vybarvování, práci s barvami a s plastelínou. Jako všichni žáci mají nejraději tělesnou výchovu, kde se postupně učí dovednosti s míči, švihadly, skákacími míči, cvičení na lavičkách a žebřinách, kotouly a válení sudů na žíněnkách. Seznámily se s novými hrami a jejich pravidly. Na posledních fotografiích jsou ukázky všech dalších prací, které děti od září do začátku prosince vytvořily.
Jak děti pracují přímo v hodinách, mohly děti svým rodičům ukázat dne 1.12., kdy se rodiče přímo do první a druhé vyučovací hodiny mohli přijít podívat na hodinu českého jazyka a matematiky. Určitě jsme rodičům nemohli zdaleka ukázat všechno, co umíme a děláme, ale aspoň trochu se seznámili s tím, jak v hodinách pracujeme, jak jsme šikovní a jak nám to všechno krásně jde…
Třídní učitelka Mgr. Karin Davídková
26 fotek, září 2013, 151 zobrazení
Žáci v naší škole si ukládají svoje věci ve třídě do praktických krabic. Ty si ale musí nejdříve smontovat a protože se jednalo o naše nejmenší (1.třída), pomohli jim s tím naši největší (9.třída). Společná práce jim šla pěkně od ruky a výsledek se brzy dostavil. Věříme, že to nebylo naposledy, kdy se setkali prvňáčci s deváťáky při nějaké činnosti...
68 fotek, 2.12.2016, 81 zobrazení
Ve čtvrtek 1. prosince se na naší škole konal Den otevřených dveří. Během akce školu navštívili předškoláci v doprovodu rodičů a další hosté. Děti si prohlédly celou školu, první třídy, odborné učebny chemie, fyziky, jazyků, hudební výchovy, informatiky a vyzkoušely si práci na interaktivních tabulích. Budoucím prvňáčkům se moc líbil školní bazén a dvě tělocvičny, sledovali vláčky na modelové železnici v kroužku železničního modelářství a svoji šikovnost si ověřili při různých pokusech a práci na interaktivní tabuli a počítačích. Prohlédli si také školní jídelnu, družinu a keramickou dílnu. Rodiče se také seznámili s výukou a zaměřením školy a s širokou nabídkou mimoškolní činnosti formou kroužků.
98 fotek, listopad 2014, 167 zobrazení | děti
Poslední týden v listopadu se prvňáčkové z 1. B seznámili s projektem Začít spolu. Na téma podzim, pracovaly děti ve skupinách, ve čtyřech centrech – Abeceda, Příroda, Matematika a Ateliér. Při práci jim kromě paní učitelky pomáhaly dvě maminky a jedna babička. Všechny děti se usilovně snažily splnit zadané úkoly a těšily se na to, co je čeká další den. Nakonec z jejich pracovních listů vznikla pro každého knížečka. Foto a text Jana Němcová.
26 fotek, 15.1.2014, 38 zobrazení
Druhý lednový týden byl pro nás náročný, byl to týden plý testů, uzavírala se klasifikace. Proběhla také čtenářská dílna. Při geometrii jsme se věnovali stavbám z krychlí, v hodině matematiky jsme společně kontrolovali pololetní test. Výtvarnou výchovu jsme věnovali přípravě na projekt o zdravém životním stylu a vystihávali jsme z letáků nejrůznější potraviny. V hodině světa práce jsme ještě jendou vyzkoušeli z pláště sestavit krychli, tentokrát ze čtvrtky a ta bude sloužit jako dárek pro budoucí prvňáčky. Při hudební výchově jsme se zaměřili na lidové písničky, které by každý měl znát. Týden jsme úspěnšně zvládli a ukončíme ho společným přespáním a nočním porgramem ve Schole Humanitas.
442 fotek, říjen 2012 až květen 2013, 348 zobrazení
V tomto kroužku se žáci učí nenásilnou formou přírodní vědy. Vytvářejí různé pokusy i projekty, které budou vystavenu v prostorách školy a hlavně chemické učebně.
Dneska jsme vyráběli lampiony, některým se moc povedli.
Jelikož se blíží čas dušiček a žáci nadšeně vždy něco vytváří, nakoupila jsem dýně a žáci je vydlabávali. Dýně budou použity při akci 1. stupně " DUŠIČKOVÝ PRŮVOD"
Dneska žáci nafukovali balónky bez použití své síly. Náramně jim to šlo. Starší stihli dělat i zeměpismé geody.
Dne 20.11. žáci říkali básničky a věci, které zjistili o svém prvku. Poté prováděli filtraci ( voda, kmín, sůl) a učili se z jakých částí se skládá filtrační aparatura.
27.11. se žáci učili ubrouskovou metodu na plastové konvice nebo na dřevěné zrcadla.
4.12. žáci prováděli ubrouskovou metodu na plátěné tašky a pytlíky
11.12 jsme vyráběli a zdobili svíčky
18.12. jsme měli vánoční atmosféru i u nás v kroužku. Vonělo nám to skořicí a prskavky jen zářili.
8.1. A jsme tu opět zpátky po Vánocích. Dneska žáci roztančili hrozinky a připravili Chemické šampaňské.
15.1.
22.1.Barevná pěnová bomba, která se žákům hodně líbila a hráli si s ní velmi dlouho.
12.2. žáci začali tvořit města z karbiček. Jelikož je to práce na delší dobu, je zde první část, první natírání.
13.2. začal kroužek pro žáky prvních tříd. Řekli jsm esi pravidla chodání v učebně. A první prác byla nakreslit chemika a pak vymodelovat něco z chemie, šlo jim to moc pěkně.
19.2. žáci 2. až 5. tříd pokračovali ve stavbě měst. Už se to začalo i u některých rýsovat. Nechme se překvapit, jak jim to půjde dále.
20.2. Dneska se i prvňáčci seznamovali s prvními pokusy. Smícháním jedlé sody s octem se nafoukl balónek. Starší žáci by odpověděli: Vzniknou bublinky, umělě se vytvoří oxid uhličitý.
26.2. žáci 2.-5. tříd dodělávali Ekologické stavby.
27.2. si prvňáčci roztančili hrozinky a vymodelovali z tvrdnoucí hmoty sopku.
5.3. žáci pomalu dokončovali své stavby
6.3. prvňáčci si natřeli sopku, kterou si minulou hodinu vytvořili. Pak chytali bubliny vytvořené z bublifuku do kádinky, kde si vytvořili oxid uhličitý a na závěr, jsme kreslili.
12.3. Dneska jsme byli v Dolní oblasti Vítkovic, žákům se to hrozně líbilo. Prováděli pokusy jim známé.
19.3. žáci vybráběli velikonoční papírové kačeny na stůl
20.3. jsme dodělávali vajíčka a prováděli pokus ocet, soda, brčko, PET láhev. Žáci prováděli probublávání do kádinky.
26.3. žáci vytvářeli Hopíky a periskopy
27.3. jsme prováděli rozpad atomů inkoustu a barevný cukr pomocí přírodních barviv.
18.4. si prňácci zasadili Ekosystém, krásně jim roste. Pravidelně jim to zalévám.
30.5. jsme navštívili s většími Badateli Dolní oblast Vítkovic, hráli jsme si s hlavolamy a byli nám zapůjčeni i Roboti. No a aby, toho nebylo málo, tak jsme si šli vyzkoušet i 3D televizi.
14.5. jsme vyráběli sliz a barevnou sopku
15.5. jsme navštívili Dolní oblast Vítkovic, koukali jsme na 3D film, řešili hlavolamy
21.5. jsme absolvovali poslední exkurzi tohoto školního roku Výstavu české a světové technologie
22.5. Prvňáčci prováděli chromatografii s křídou a filtračním papírem a barevnou sopku
133 fotek, 18.5.2014, 95 zobrazení
Jelikož nám jeden Den rodiny nestačil, tak jsme 17. 5. 2014 uspořádali další. Tentokrát na téma: Výprava na Madagaskar. Spolu s rodiči a prarodiči, také s Alexem, Melmanem, Glorií a Martym jsme cestovali vlakem do Hodonínské ZOO. Plnili jsme úkoly, hráli jsme celodenní hru – Klíště (připínání kolíčku). Nejvíc práce s klíšťaty a jejich úkoly měla paní učitelka. Ale co by pro radost dětí neudělala :) Viděli jsme mnoho krásných zvířátek, některé jsme dokonce i nakrmili a největší radost byla na houpačkách, prolézačkách a také na konci při rozdávání medailí a odměn. Pro rodiče také čekala odměna v podobě výborného jídla v příjemné restauraci. Den jsme si báječně užili i navzdory zamračenému nebi. A deštníky se vytáhly až úplně na závěr- při cestě na vlak. Děkujeme rodinám prvňáčků za tak krásné zážitky :)
60 fotek, říjen 2014, 154 zobrazení
Ve středu 8. října uspořádaly akční maminky našich prvňáčků ve školní kuchyňce první Dýňobraní. Spolu se svými dětmi a sourozenci z vyšších ročníků vyřezaly opravdu krásné dýně. K pohodové atmosféře přispěly maminky, které se postaraly také o malé občerstvení pro všechny zúčastněné. Při kávě a zákusku šla práce mnohem lépe od ruky. Děkujeme všem maminkám i tatínkům, kteří se akce zúčastnili, za organizaci akce hlavně mamince Štouračové :-) ve spolupráci s tř. uč. Ottovou.
Ve čtvrtek dopoledne v rámci svých pracovních činností dlabali dýně také žáci 4. A za pomoci svých kamarádů z devítky. Výsledky jejich práce jsou velice zdařilé a společně všechny dýně ozdobily náš školní dvůr. Děkujeme.
274 fotek, 15.6.2018, 35 zobrazení
V pátek 15.6.2018 jsme se odpoledne sešli s rodiči na naší zahradě. Úvod programu patřil tatínkům.
Žáci i děti z MŠ si připravili a nacvičili program ke Dni otců plný písniček a básniček. Následně
vystoupili žáci s muzikálkem Červená Karkulka, který nacvičili v rámci hodin hudební výchovy.
Protože je konec školního roku za rohem a prázdniny ťukají na dveře, je nejlepší čas na hodnocení
společné práce. Rádi bychom pochválili všechny děti za obrovský pokrok a snahu.
Naši předškoláčci v MŠ předvedli svou připravenost pěknou recitací básniček, a tak mohli být pasováni
na školáka. Prvňáčci dokázali, že úspěšně zvládli první a asi nejnáročnější rok školy. Naučili se psát,
počítat ale především dobře číst, aby mohli být pasováni na čtenáře. K tomu přede všemi složili čtenářský
slib a dostali pěknou knížku na prázdninové čtení. Pochvalu a drobnou odměnu si zasloužili i nejlepší
čtenáři ze starších dětí J. Rosová a D. Brendl. Ocenit jsme museli i úspěch našich žáků v poznávání
rostlin v okrskovém kole - J. Rosová (2.-6.místo), V. Nitsche (5.-7.místo). Pochvalu si zaslouží však
každý, kdo chodí do školy a školky rád a pomáhá nám vytvářet prima partu. Poděkování patří rodičům za
jejich pomoc, trpělivost a vstřícnost při řešení různých situací ve škole. Zvláštní poděkování patří panu M.
Pospíšilovi st., který nám věnuje svůj čas a trpělivě nám dělá řidiče na nejrůznější akce. Bez něho bychom
se spousty akcí nemohli ani zúčastnit. Děkujeme také za půjčování hasičského auta hasičům a podporu
obecního úřadu.
Na závěr přejeme všem krásné prázdniny a dovolenou, plnou pěkných chvil s dětmi!!!!
63 fotek a 1 video, září 2012, 734 zobrazení | moje fotozprávy
Pondělí první září. Den jako každý jiný. Ovšem pro nastávající prvňáky je v mnohém vyjímečný. Jdou poprvé do školy a to je pro ně jistě velkým zážitkem. Každé dítě to prožívá jinak. Některé se těší, jiné zase s pláčem nechce opustit bezpečnou náruč maminky. Nakonec však všechny děti po osmé hodině usedly do lavic, rodiče stáli vzadu ve třídě a mnozí tyto vzácné okamžiky svých ratolestí natáčeli nebo fotografovali. Tento obraz byl zřejmě podobný ve všech koutech naší vlasti, o čemž jsem se přesvědčil při sledování záznamu Zpráv z regionů na ČT24.
Já jsem si též zavzpomínal na školní léta a navštívil jedno z pracovišť základní školy v Boskovicích lidově zvaná „Zelená“ na náměstí 9. května. Vše je zde podobné jako v sedmdesátých letech. To jsme se zde učili, když do budovy dívčí školy zvané „Růžová“ se již pro její havarijní stav vstoupit nesmělo. Mám ještě v živé paměti masnu pana vedoucího Krále naproti, odkud na nás zle zíraly dvě obrovské strakaté dogy. Dnes již po této starobylé škole ani masně není ani památky, nyní je zde rozlehlé parkoviště a bytovky. Ale v něčem jsou vnitřní prostory „Zelené“ školy opravdu jiné. Zmizely rudé nástěnky, budovatelská hesla, ze kterých jsme tenkrát rozum neměli, šedivé malby na chodbách a učebnách vystřídaly pestrobarevné plochy. Vše je nyní světlejší a veselejší. Zejména v prvních třídách. Stěny pokryté zábavnými obrázky, vkusnými závěsy, nástěnkami se zajímavým obsahem, všude nová okna, takže ani venkovní hluk sem příliš nedoléhá jako tenkrát. Snad jen jedno zůstalo, zelený nádech vnější fasády budovy, jejíž původ sahá někdy do roku 1937. Dost však již nostalgického vzpomínání.
V 1.A třídě bylo opravdu plno. Děti i rodiče čekali na oficiální zahájení jejich v historii první vyučovací hodiny. Žádný strach v očích nejmenších jsem nezaznamenal. Spíše se učebnou rozléhalo veselé štěbetání, zatímco rodičové stáli většinou mlčky vzadu. Řečnění utišil hlas statutární zástupkyně školy Mgr. Dagmar Oujezské: „Dobrý den, milé děti, já Vás zde moc vítám. Těšily jste se?“ Z lavic zaznělo sborové jóóóóó! „Asi nejvíce se na vás všechny těšila Vaše třídní paní učitelka Mgr. Magda Báčová. Bude Vás provázet po celý školní rok. Když se něco nebude dařit, moc a moc Vám ve všem pomůže.“ Poté Mgr. Dagmar Oujezská zašpásovala: „Když se dívám na rodiče, měla bych už jít do důchodu, protože mnohé z těchto školních lavic znám.“ Učebnou zazněl veselý smích, nálada se uvolnila. Slova se ujala místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková: „Připadla mi milá povinnost slavnostně zahájit tento vyjímečný den, kdy jste poprvé přišli sem do základní školy. Město je zřizovatelem a stará se, aby veškeré technické zázemí škol bylo v pořádku. Jistě to znamená velkou změnu v životě. Pro děti, rodiče i v mnohých případech prarodiče. Já bych vám přála, abyste si pamatovali nejen tento první den, ale celou první třídu. Paní učitelka bude jistě velmi trpělivá a má připravenou spoustu zajímavých věcí třeba učebnic a pomůcek. Získáte mnoho znalostí a dovedností. Za zřizovatele přeji vše nejlepší. Z tohoto místa chci pochválit všechny pracovníky školy za vzornou obětavou práci. Naše škola totiž patří v hodnoceni Krajského úřadu i Školní inspekce mezi nejlepší. Přeji všem, abyste vykročili šťastně do nového života. Příští rok se jistě uvidíme a to už budete ostřílení druháci.“ A kdo zde umí počítat do deseti?“ Zeptala se opět Mgr. Dagmar Oujezská. Z lavic se ozvalo sborové jáááááá. „A kdo víc?“ jáááááá? „Ptám se, my zde otvíráme po dlouhé přestávce na druhém stupni opět matematické třídy, budeme se na Vás těšit. A protože máte dnes ten slavný den, požádejte rodiče, aby s Vámi zašli do cukrárny. Zasloužíte si dnes sladkou odměnu za statečnost.“ Mgr. Dagmar Oujezská ještě dodala, že v Boskovicích je jedna z největších základních škol v republice se šesti prvními třídami, na každém odloučeném pracovišti jsou dvě. „Přeji Vám krásný den, rodičům pevné nervy.“ Několik slov pronesl ještě zástupce ředitele Mgr. Martin Staněk: „Přeji Vám krásný nejen dnešek, ale i celý školní rok. Hodně štěstí, trpělivosti, ať sem na Zelenou chodíte rádi a abychom se stále na sebe jen usmívali.“
Do vedlejší 1.B třídy už nebylo snadné se mezi rodiči protlačit. Takový byl zájem o první den jejich ratolestí. A opět to stejné, kamery tiše předly, cvakaly fotoaparáty. Mnozí rodičové chtěli zachytit vzácné okamžiky. Zaznamenaný materiál bude mít hodnotu teprve až po mnoha letech, když děti dorostou a budou snímky ukazovat třeba zase svým potomkům. Slavnostní ceremoniál zahájení byl v podstatě úplně stejný i projevy představitelů byly obdobné. Všechny přivítala třídní učitelka Jarmila Buchtová. „Kdo se těšil,“ spustila úvodem Mgr. Dagmar Oujezská. Jáááááááá! Ozvalo se zase sborově. „A kdo se netěšil?“ Nastalo na okamžik hrobové ticho. „Tak to má být,“ pochválila děti a celý obřad zahájení se opakoval téměř stejně jako v 1.A. Při dotazu, kam se chodí po prvním školním dni, děti sborově odpovídaly, že do cukrárny. Jeden z rodičů nahlas zašpásoval: „Do hospody.“ Z lavic i řad dospělých se ozval veselý smích, kterému se neubránili ani představitelé u tabule. Nálada se opět uvolnila a zbytek slavnostního uvítání se nesl již ve velmi neformálním duchu.
Pak jsme se rychle širokým schodištěm a školními chodbami, které byly za nás ponuré a nevlídné, dnes světlé a zářivé, přesunuli do velké jídelny, kterou si osobně téměř nepamatuji. Na obědy jsem nechodil. Zde to hučelo jako v úle. Není divu, zde se shromáždily již větší děti z druhého stupně zdejší školy a hlasitě se překřikovaly, chtíc sdělit svému okolí čerstvé dojmy z prázdnin.
„Dobrý den, vítám všechny ve škole,“ utišila všechny sympatická tmavovlasá žákyně z osmé B třídy Iva Šamšulová. „Přišla mezi nás místostarostka Ing. Jaromíra Vítková, statutární zástupkyně školy Mgr. Dagmar Oujezská, a zástupce ředitele pro tuto budovu Mgr. Martin Staněk. Sálem zazněl pro všechny bouřlivý potlesk. Mgr. Dagmar Oujezská začala na úvod hned s humorem: „Co bychom si počali, kdybychom k Vám nemohli promluvit. Vítám pedagogické pracovníky. Přeji pevné nervy, hodně zdraví. Ať máme z Vás radost a baví nás s vámi pracovat. Věřte, že chceme. Ale prosíme, pomozte nám v tom. Ať tu strávíme společně krásných a příjemných deset měsíců školy. Vítám žáky tříd z rozšířenou výukou matematiky a přírodovědných předmětů. Tato tradice zde byla velká, ale po sloučení škol a vytvoření nového vzdělávacího programu byly jiné priority. Teprve nyní se k tomu zase vracíme. Přeji všem i těm, co nejsou z naší školy, aby se Vám zde moc a moc líbilo. Není jednoduché změnit školu a kamarády. Ale s naší pomocí vše jistě zvládnete snadno. Deváťákum přeji, aby se dostali na své vysněné střední školy a učební obory. Není to lehké. Nevěřte, že se učit nemusíte. Jen ti nejlepší dosáhnou vytouženého cíle. Těšili jste se na školu?“ „Nééééé“ zahučelo z řad žáků. Mgr. Dagmar Oujezská se ovšem nenechala vyvést z míry: „Tohle jsem čekala. Přicházíme od prvňáčků a ti se těšili.“ Do rozjařené atmosféry promluvila místostarostka Ing. Jaromíra Vítková. Pěkné dopoledne všem členům pedagogického sboru a hlavně Vám, žákům. Před dvěma měsíci jsme se zde loučili a jako by to bylo včera, jsme zde zase. Člověku se někdy nechce učit, však to nějak dopadne. Ale co pustíte na základní škole, již těžko se k tomu budete vracet. Všichni ve škole to s vámi myslí dobře a radí vám ze svých zkušeností. Ať ten čistý papír celého školního roku zůstane úhledný bez kaněk a špatných známek. Celému pedagogickému sboru přeji hodně trpělivosti a radost z úspěchů žáků. Naše základní škola patří mezi největší v republice, Kraj i Školská inspekce nás řadí na přední místo. Město jako zřizovatel se snaží poskytnout to nejlepší. Ať na konci roku odcházející děti jdou dál, kam si přáli a ostatní mějte pěkné vysvědčení.“ Zástupce ředitele Mgr. Martin Staněk pak popřál úspěch ve společné práci, šťastné úsměvy a aby školní rok prošel v klidu. „Všichni se zase těšíme na prázdniny, dodal na závěr.“
Žáci z osmých tříd nastudovali poslední týden o prázdninách loutkové divadlo. Ale nebylo takové to běžné starodávné s dřevěnými marionetami, ale v životní velikosti, kdy děti hrály vodiče i loutky. Wiliam Shakespeare by se divil, jak žáci dokázali jeho světově proslulou milostnou tragedii Romeo a Julie ztvárnit. O humorné situace nebyla nouze, všichni se náramně bavili. To bylo něco pro pubertální děti. Po skončení originálního představeni jsem litoval, že nemám alespoň část zachycenou na filmu. Jistě by to byl zážitek i pro čtenáře.
Blížil se konec naší návštěvy v „Zelené“ škole. Já jsem ještě přijal pozvání Mgr. Dagmar Oujezské ke krátkému rozhovoru v její útulné kanceláři: „Jak jsem již říkala, otvíráme od šestého ročníku matematické třídy. Někteří žáci po „pětce“ odcházejí na osmileté gymnázium zde v Boskovicích, jiní zase po absolvování matematických testů přešli do naší matematické třídy, kde máme nyní 24 žáků. Jsou zde děti z Cetkovic, Jabloňan, Skalice nad Svitavou i pracoviště Sušilova.“
Návštěva v příjemné základní škole „Zelená“ byla u konce, Mgr. Dagmar Oujezská musela za svými povinnostmi. Na chodbě jsem si všimnul nástěnky s fotografiemi odešlých deváťáků. Prý je to tady takový zvyk. Musím dodat, že je to opravdu hezký nápad a vzpomínka na ty, kteří právě v tento den usedli do lavic v úplně jiné škole a třeba i v cizím městě. Ať se jim též daří. A najednou jsem si uvědomil, jak ten čas letí. Vždyť je tomu nějakých 43 let, co jsme my jako páťáci těmito chodbami denně proudili a sbírali vědomosti od bývalých skvělých učitelů ve zdejších třídách.
Ještě doplním, že do základních škol v Jihomoravském kraji letos nastoupilo téměř 86 tisíc žáků, což je o 627 dětí víc než vloni. Z toho bylo 11200 prvňáčků.
Více: http://zs.boskovice.cz/
9 fotek, 13.4.2010, 569 zobrazení | lidé
Celý úterní den 13. dubna nám počasí ukazovalo svou nevlídně uplakanou tvář a jak se říká, ani psa by člověk ven nevyhnal. A přesto v Holešově vysvitlo slunce. Ovšem obrazně řečeno. Do Všetul zavítala rodačka a patriotka Eva Miláčková-Vildmanová. Příjmení Miláčková ji přesně vystihuje. Šarmantní, milá, skromná, trpělivá, rozvážná a usměvavá dáma opět po několika měsících navštívila své rodiště. Tentokrát se na pozvání ředitelky holešovského volnočasového střediska TyMy Jarmily Vaclachové zapojila do celonárodního projektu Celé Česko čte dětem. „Evička je báječná, vždycky přijede, mírou vrchovatou nadělí radost a pohodu, uspořádá nějakou besedu bez nároku na honorář, ba ani proplatit své cestovní náklady nás většinou nenechá,“ nešetřila slova chvály Vaclachová.

Pražská herečka má své kořeny ve Všetulích
A co vlastně pojí tuto pražskou herečku a dabérku s vískou u Holešova? „Moje maminka, rozená Bakalíková, pochází ze Všetul, čímž bylo dáno, že jsem tady trávila prázdniny u babičky. Dokonce celou první třídu jsem absolvovala ve všetulské základní škole,“ začala vyprávění jedna z nejaktivnějších českých dabérek, jejíž hlas nesmí chybět snad v žádném seriálu. „Jsem z pěti sourozenců, tatínek byl Pražák, během války jsme s maminkou přebývali ve Všetulích a do Prahy se natrvalo přestěhovali až pár let po válce, takže část sourozenců se narodila ve Všetulích a část v Praze,“ doplnila. Od té doby do Holešova zavítá vždy jednou dvakrát ročně. Jednak tu má přátele z dob svého dětství a druhak ji pojí i reletivně čerstvé, nicméně o to silnější přátelství s Jarmilou Vaclachovou.

Znovunalezené Všetuly
Po sametové revoluci Eva Miláčková poněkud pozměnila svou profesi a působila jako diplomatka či chcete-li kulturní atašé v Mongolsku, které si velmi oblíbila. „Před pár lety o mém působení v Mongolsku vyšel článek ve Vlastě, ten si přečetla jistá paní Anna Hrubá ze Všetul a napsala mi velmi dlouhý a milý dopis. Nadšení a houževnatost paní Hrubé byly natolik nakažlivé, že slovo dalo slovo a já přijala její pozvání. Také jsem z její iniciativy uspořádala první besedu v TyMy o Mongolsku. To se psal rok 2005,“ usmála se herečka. A tak došlo k opětovnému spojení Evy Miláčkové a Všetul. O tři roky později, v říjnu 2008 přijala dokonce během oslav šesti stého padesátého výročí první zmínky o Všetulích a sto dvacátého výročí založení všetulské školy z rukou starosty města Holešova Zdeňka Janalíka pamětní list, který byl tenkrát věnován padesáti významným osobnostem, jejichž jméno je nějak spjato s touto obcí.

Od dětství jsem věděla, že budu dělat divadlo
Eva Miláčková vystudovala herectví na pražské DAMU. Sice chvíli koketovala s myšlenkou vystudovat brněnskou JAMU, ale nakonec padla volba na město, v němž bydlela. Řadu let byla v angažmá v divadle v Hradci Králové, kde působil i její manžel Miroslav Vildman, spoluzakladatel dnes již legendárního loutkového divadla Drak. Z rolí, které v Hradci Králové odehrála a doteď na ně ráda vzpomíná, je to například Maryša, Taťána z Evžena Oněgina nebo Anna Franková. Pěkné role však dostávala i v pražském angažmá, což platí i pro dabing, v kterém je již dlouhá léta jako doma. Velmi populární je její Rous, Korejka z kultovního seriálu Mash, který byl již několikrát reprízován jak na Nově tak na Primě. Nejnověji si srdce zvláště dětských diváků získala v nesmírně populárním britském animovaném seriálu Červený traktůrek, kde dabuje polovinu ženských postav. Televizní fajnšmekři si určitě spojí její hlas se slavným filmem Kdo vraždí nejlepší evropské kuchaře nebo si také vybaví její dabované role v „shakespearovských“ filmových a televizních přepisech. „Ráda vzpomínám na spolupráci s Otakarem Brouskem st. a režisérem Ladislavem Walló, který je znám pod pseudonymem K. M. Walló, což byl de facto zakladatel českého dabingu,“ připoměla své nezapomenutelné kolegy. „S myšlenkou, že budu herečka nebo také spisovatelka jsem si pohrávala od nejútlejšího dětství. Jednou jsem se dokonce vypravila za holešovskou paní hraběnkou Barborou Wrbnovou, o které mi vyprávěla babička. Bylo mi jedenáct let a vzala jsem si do hlavy, že o ní napíšu článek do časopisu Pionýr. Bylo to velmi milé setkání, o kterém jsem pak skutečně do Pionýra napsala, ale ten můj článek nikdy nevyšel,“ zavzpomínala Miláčková.

Práce s dětmi mne naplňuje
Před mnoha lety začala spolupracovat s již zesnulým dětským psychologem Josefem Švejcarem a spolupodílela se na jeho výzkumu ohledně dětského chápání a priorit. „Jezdila jsem po celé naší republice a pořádala takové vyprávění pro děti pod názvem Pohádky s otevřeným koncem. Vymyslela jsem si nějaký příběh a děti dotvořily konec,“ zavzpomínala na spolupráci s uznávaným psychologem. Výzkum byl pořádán mezi zdravými i hendikepovanými dětmi, ale také mezi menšinovou populací jako třeba Romové. „V závěrečném srovnání vyšlo najevo, že v podstatě nejčistší duši mají romské holčičky, které vždy volí lásku, zatímco většina romských chlapců i hendikepovaných dětí volí moc,“ uvedla překvapivé výsledky. Kromě toho se již více jak dvacet let věnuje nevidomým dětem z pražské Lorety. Připravuje pro ně společně s lidmi, jako byli a jsou Radovan Lukavský, Zdeněk Mahler, Jiří Dědeček, manželé Jan Kačer a Nina Divíšková nebo Václav Hudeček hudební, kulturní nebo literární pořady. Což je zářný příklad její nezdolné chuti pomáhat potřebným. Potřebu pomáhat druhým po herečce zdědila i její dcera Hana.

Pražská herečka si oblíbila TyMy
Do Holešova dojela také za dětmi. Na úterní dopoledne uspořádalo SVČ TyMy spolu s Evou Miláčkovou čtení a povídání o knihách. Prvňáčci a druháčci se mohli zaposlouchat do bříběhu chytré kmotry lišky od Josefa Lady a něco se dozvědět o nové knize věnované slavnému gorilímu mláděti Moja, které se před pěti lety narodilo v pražské zologické zahradě. Na závěr vytáhla paní Miláčková velmi starou publikaci, kterou zdědila po svém dědečkovi a zvědavým dětem přečetla legendu o všetulském vodníkovi, o které neměla většina z nich ani zdání, i když patří k nejznámějším holešovským pověstem. „Holešovské děti jsou v porovnání s těmi pražskými velmi hodné a pozorné, zvláště ty tři třídy prvňáčků byly úžasné. Ale to je dobou. Děti sednou k počítači jen co začnou trochu vnímat okolní svět, kdekterý rodič má i dvě zaměstnání a maminky také tvrdě pracují a na děti nemají tolik času jako dříve. Já tomu říkám klipová doba. Všechno jede jako by v útržcích, klipech a děti se tomu chtě nechtě musí přizpůsobit,“ trefně poznamenala herečka. O záslužnosti své práce ale nechce ani slyšet, bere to zkrátka jako samozřejmou věc a když má někdo přece jenom snahu vyjádřit jí své uznání, tak okamžitě stočí řeč na Jarmilu Vaclachovou. „Nevím, jestli si všichni dostatečně uvědomují její zásluhy. To jakým způsobem vybudovala TyMy je vážně obdivuhodné. Takovéto organizace fungují jako prevence drogové závislosti a kriminality v případě dětí a co se týče dospělých, tak jim společné aktivity jako tanec či cvičení pomáhají utužovat partnerský vztah,“ uzavřela naše povídání Eva Miláčková, která se do města na pomezí Hané a Valašska opět vrátí poslední týden v červenci a dle jejích slov se již nesmírně těší na Týden židovské kultury.

Info:
Evě Miláčkové je, i když se tomu ani nechce při pohledu na tuto štíhlou, drobnou a elegantní ženu věřit, šedesát sedm let a je již téměř dvacet let vdovou. Jejím životním partnerem byl o šest let starší režisér a absolvent loutkářské katedry Miroslav Vildman, který tento svět opustil předčasně uprostřed nových uměleckých plánů roku 1991.
1 fotka, 17.1.2017, 25 zobrazení
10 fotek, 5.9.2018, 15 zobrazení
16 fotek, 1.9.2015, 107 zobrazení
13 fotek, 28.1.2016, 73 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.