Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 1 652 výsledků (0,0126 sekund)


reklama

39 fotek, květen 2008, 17 zobrazení | příroda
18 fotek, 16.9.2012, 579 zobrazení | kultura, lidé, oslavy, rodina-přátelé, zábava
Po Zouk Flesh Mobu jsme testovali burčák z Chateau Lednice a pak jsem si byl vybrat zbytek narozeninového dárku. Tím byl skvělý steak v restauraci Vila Kajetánka (http://www.vilakajetanka.cz/) podávaný s bramborem, zeleninovým salátem a omáčkou dle výběru. Pepřová i houbová byly skvělé. K tomu jsme dosali na výběr ze tří druhů vín a jako kompromis jsme zvolili růžové. Popíjeli jsme ho pak celé tři hodiny, což nás neskutečně vyčerpalo (no dobře, společensky unavilo :)). Kam jsme se hnuli, tak se na nás valila prohibice. Dokonce i v nápojovém lístku bylo upozornění. Kajetánku rozhodně doporučuji, milá obsluha, přijemné prostředí a navíc vynikající jídlo!
121 fotek, 4.5.2013, 102 zobrazení | kultura
Opět po roce se uskutečnil další svátek cyklistů u poštorenského kostela. Konali se zde tradiční Otevírání Lichtenštejnských stezek. Přestože, několik dní předem vytrvale pršelo, prijelo pres 1200 nadšenců jedné stopy. Po zakoupení cyklopasů si mohli vybrat hned z nekolika tras různých delek. Ale vetšina dala přednost trase pres Rakousko (Břeclav - Bernhardsthal - Katzelsdorf - Valtice - Úvaly - Sedlec - Lednice - Janohrad - Břeclav). Ve Valticích bylo možno navštivit vinařské podzemí nebo Muzeum železné opony. V sedleci zase pro zmenu byly pripraveny vonící lahůdky na grilu. A ve stínu lednických lázní byla připravena májová slavnost s mírně čoudící parní lokomotivou Šlechtičnou. Také bylo možno obdivovat naleštené veterany, elegantní dámy, vše ve stylu 1.republiky. Na podiu zahraly i zatancovaly soubory swingové hudby: Swing sextet s americkým sólistou Lee Andrew Davidsonem z americké Oklahomy a Swing team z Dubňan.
Pro nejmenší zahraly divadlo Pohádkové tetiny z Brna.
Pak už se vyrazilo rychle k Janohradu a k cíli u břeclavsho přístavu. Zde již hrala country kapela, točilo se pivo a deti dovaděly na skákacím hradu. Pak se losovalo přes osmdesát cen, včetně té hlavní, kola od pana Baránka. (Tomu také patří diky za technickou i zdravotní pomoc na trati). Ujeto 60km (bez vyhry :-)).
109 fotek, 2.11.2013, 56 zobrazení | cestování
Včera v sobotu jsem se vypravil na průzkum. Počasí sic na prd. Mrholilo, vítr, ale teploty kolem 14 což nebylo zas tak hrozné, teda až na ty mrholové přeháňky. Tentokrát to byla Avenue Louise. Rušná, lemována luxusními obchody. Dlouhá pár kilometrů a opravdu stojí za to. jak jsme se již zmiňoval dříve kontrast vedle kontrastu. Pro ty kdo má rád pěkné oblečení a styl, tak zde najde vše a ukojí své choutky. I na lidech kolem to bylo vidět. Pěkně oblíknutí místní co se procházeli a zaskákli do obchodu pro nové oblečky. Opravdu se na to moc pěkně kouká. Mám rád lidi co se pěkně oblíkají a sluší jim to. Hlavně ten styl. Ruzné šály kolem krku. Ruzné čepice, rukavice. Já samo neměl kolem krku nic, s tím musím něco udělat. Foukalo a nepříjemno chvílema bylo. Jsou zde také luxusní hotely, čili od toho se odráží i ta klientela a cena za služby, kdy například za obyčejné stříhání chtějí 50 euro. No, obrázek si udělějte sami z galérie, sic fotky nevím proč, asi tím počasím, nic moc ostré. Hne na začátku je pár fotek výloho jednoho obchodu s miniaturama, hračkami? Je hned vedle toho hotelu. Teda jsem zíral.Sic precizně do detailu provedené ale ceny ve stovkách eur za ty malé a ceny těch větších jsem ani neviděl:-D Ale dlouho jsem si ty různé figurky a všechno ostatní prohlížel. Do výloh obchodů s hadry to ani nepočítám těch údivů co jsem vykouzlil na mém obličeji. Stovky eur za košile, svetry, kalhoty, boty. Bundy to už je v tisících eur pro jistotu. Ale musím uznat pěkné;-)

Pruběžně jsem narážel na různé pomníky a skulptury a skoro na konci park, součástí je rozsáhlé cisteriánské opatství Abbaye de la Cambre. Je to bývalý klášter. Založen v roce 1201. Kostel je katolický. Foto viz galérie. Je zde sídlo belgického národního zeměpisného ústavu a umělecká škola. V kostele jsem si jen tak pro zajímavost vyfotil celou křížovou cestu:-D Třeba to někoho taky bude zajímat. Jen podotknu, já bych se teda nenechal ukřižovat, bych jim dal čočku a poslal je do pr.. pí... ko... a ještě bych jim utekl pod závojem dýmu z mé elektronické cigarety. To by čučely čučny:-P Tím samo nechci snižovat váhu jeho utrpení, ale jako ateista si to můžu dovolit. Mám tyto prostory rád, neb je zde ticho, voní to tu, a atmosféra i na mě působí mysticky a přemýšlivě.

Pak jsem se vydal kolem jezírek Ixelles, kde jsem si na tržišti koupil výhodně ananas a rajčata. A pokračoval na Place Jourdan, zde jsem si chtěl k obědu dát nejlepší hranolky ve městě. Bláhově jsem si myslel že v tomto sychravém a mrholném počasí tu nebude fronta. Chyba lávky:-D Z fotografíí je vidět jak velké fronty tam jsou. Nu postavil jsme se do fronty. 1h a 15minut jsem strávil ve frontě než na mě přišla řada. Už jsem byl skoro prochlazenej. Opravdu jsou vynikající, zapomeňte na hranolky co znáte kdekoliv v Čechách. Jelikož je to belgické národní jídlo tak to mají vysmažené k dokonalosti v chuti, barvě a vůně. Nejsem příznivec tohoto pokrmu, ale tyto jsou opravdu skvělé, jak jsme se již zmiňoval dříve, tak jsou ručně dělané, dvakrát smažené v hovězím tuku. Dostane jich plnej velkej kornout s dresinkem jaký si vyberete. Mám oblíbený andalujský.

Pak už jen cesta domů, byl jsem docela prochladlej. Po příchodu dom jsem si udělal zázvorový čaj a lehnul k telce pod deku a sledoval staženou ulici a sanitku. Pořádně jsme se zapotil i si zatopil a posílil umunitu.

Dnes jsem si zajel na trh pro zeleninu, dělal jsme si kuřecí polévku. Koupil jsme si i zeleninu o které jsme si myslel že ji znám a i co neznám. O jedné jsem si myslel, že je to kořen petržele, ale ejhle doma jsem zjistil že ne? A nevím co to je, ale je to dobré a v polívce skvělé. Dále pak jsem si koupil takové bulvičky barevné, velké. No nevím co to je, je to dobré a na chléb a máslem to jistě bude skvělé na imunitu8-) Plno ovoce a zeleniny co prodávají neznám. Jen těch fíků co se tu prodá čerstvých. A já ani nevím jak to chutná. Těch různých melounů, bylinek, ryb, sýrů a všech možných domácích produktů. Koupil jsem čerstvou trhanou mátu, teda ta je, ta chuť, takovou ani na zahradě nemám. Mňamka. Si nadělám výluhy do lednice a obahatím pitný režim. Jistě se to bude hodit jako digestiv k pivu, vínu či whisky:-D
431 fotek, červenec 2013, 675 zobrazení
„KINDER-ALBÁNIE“ ANEB RODINNÁ DOVOLENÁ NA ČTYŘKOLKÁCH

Při návratech z expedic se mě vždy moji tři kluci ptají na to, jaké to v zahraničí je a jaké je tam ježdění. Když jsem přemýšlel nad rodinnou dovolenou, napadla mě myšlenka, proč si neudělat vlastně takovou rodinnou expedici. Nejstarší syn zkušenosti s jízdou na čtyřkolce má a zbylí dva si jen sednou a jedou. ? Moje přítelkyně, která už semnou odjezdila několik expedic jako „batůžek“, mě v tom podporovala. Vše jsem ale musel probrat s Oldou Hříchem z ASP Group Žebrák, zda mi svěří své tři mašiny. Olda ochotně souhlasil a za to patří jemu a firmě velký dík. Stroje a servisní zázemí bylo perfektně připraveno, takže už nic nebrání k uskutečnění „výletu“. www.aspgroup.cz
Albánii jsem si vybral proto, že jsou tam krásné přístupné hory a moře, milí a vstřícní lidé a hlavně není problém s tamější policií, protože syn nemá řidičák. Podle loňských zkušeností, tam řídí už i třináctiletí auta. Třeba na motorkách se jezdí bez helem a i ve čtyřech.
Takže se jde na věc. Jako vždy si musím projít a vybrat oblasti kam chci jet a propojit je trasou. Neplánuji však nic složitého, aby to kluci zvládli. Snažím se vyhýbat asfaltovým silnicím, cca asi 60 km denně, což jsem podcenil. Za deset dní jsme ujeli celkem 840 km. ? Ve finále jsem musel ještě na místě improvizovat a zbyl i čas na bádání.
Po sbalení asi miliónu věcí a naložení čtyřkolek vyrážíme v neděli 30. 6. 2013 směr Černá Hora. Do tamějšího kempu dorážíme po 29 hodinách jízdy. Ubytujeme se v chatce a jdeme vyzkoušet mašiny, abychom druhý den ráno mohli vyrazit do Albánie. Jedeme hned za kemp na malou plážičku u řeky. Překvapují nás ještě zatopené louky, kde hned zapínáme 4x4 a to jsem v kempu sliboval, že 4x4 využijeme až na albánských plážích. Přijíždíme na plážičku, kde je několikaletý provizorní bar z prken. Lednice a mrazák je načerno napojen přímo na elektrický sloup. S chutí si hned dáváme vychlazené pití a objednáváme si u místní ženy večeři. Skáče do loďky a odjíždí pro suroviny. Dnes se bude podávat kapr s hranolky. Ryby pěkně majzne v loďce klíčem od plynové bomby a vykuchá, z brambor ještě padá hlína. Vše máme pěkně naživo, jídlo je vynikající a čerstvé. Pak už nás čeká jen naložení čtyřkolek, vytoužená sprcha a postel.
Ráno po snídani konečně vyrážíme k albánským hranicím, které jsou pouze 30 km od základního tábora. Já jedu na Accessu MAX 700 EFI ( k jeho řízení je potřeba zkušenost a je velmi živý, ne nadarmo ho děti označily jako „nabroušený brouk“), přítelkyně Vlaďka na Arctic Catu 700 TRV EFI (protože má posilovač a má velkou stabilitu díky velkému rozvoru) a syn Dominik na TGB Blade 550 IRS EFI (je z těchto strojů nejslabší, ale vždy mě dovezl z každé expedice spolehlivě domů - expedice nejsou přeci o výkonu ale o spolehlivosti). S přejezdem přes hranice nám však musí pomoci správce kempu. Autem jede na hranice a tam střídá Dominika v řízení a projíždíme všichni hladce přes přechod. Vše trvalo cca 20 minut. Na albánské benzínce dáme ještě kávu, měníme peníze, dotankujeme a bereme směr Théthi. V roce 1966 byl vyhlášen jedním z prvních albánských národních parků a rozléhá se na území 26,3 km2. Značnou část území parku zabírají lesy. U západní hranice parku v podhůří dvoutisícových štítů Albánských Alp leží obec Thethi s kamennými domky, které často mají ještě dřevěné střechy. Jedeme po nové asfaltce, která vede až k úpatí hor a tam se mění na kamenitou cestu, kde už jsou ovšem cestáři a budují tu silnici přes hory. Co mohu posoudit, tak během roku zde udělali velký pokrok. Obzvláště v silniční komunikaci a značení. Za pár let už tu nebudou jezdit čtyřkolky a offroady, ale cyklisti a silniční motorky. Po cestě pokračujeme dále přes hory, kde potkáváme ještě zbytky sněhu, i když už je tu kolem třiceti stupňů. Šněrujeme si to krásnou prašnou kamenitou cestou a potkáváme tu i mnoho zahraničních turistů s endury a offroady. Překvapili mě i Francouzi s Peugeotem 406, nechápu, jak se sem mohli vlastně vyškrábat. Jelikož mi nejmladší syn začíná za zády usínat, tak si ho dávám před sebe a hledám místo na spaní. Po chvilce vidím ceduli kempu a hned tam zamíříme. Kemp je celkem za 300 lek a sprcha 1€/osobu (1€ = 130 lek). www.facebook.com/alpbes.shtepipushimi Tento den jsme ujeli celkem 120 km.
Ráno pokračujeme po cestě dále a přijíždíme k menšímu vodopádu, kde si uděláme pár fotek. Jelikož máme náskok před naplánovanou trasou, tak sjíždíme z hlavní cesty a jedeme po kamenité cestě mezi stromy (je to úplná záplava balvanů, která obtéká vše, co jí stojí v cestě) a zkoumáme skalní soutěsku, která je ovšem pak dále průchozí jen pro pěší, vede na vrchol Theth, kde se dá přejít na druhou stranu hor do údolí Valbonë. Sjíždíme a hledáme místo, kde si udělat oběd. Vidíme krásné říční jezírko s průzračnou vodou, kde hned přibrzdíme. Je horko a proto se chceme osvěžit ve vodě. Je tak ledová, že se v ní dá vydržet jen pár vteřin. Něco pojíme, načepujeme si vodu do lahví přes filtr Katadyn Combi plus (máte jistotu, že nebudete mít střevní potíže a nemusíte mít s sebou tolik kanystrů vody) a jedem dál. Vracíme se na původní cestu, jedeme stále podél řeky a míjíme krásné skalní útvary. Šimon zase usíná, tak musíme přibrzdit u řeky a osvěžit se vodou. Rozhodujeme se co teď, jelikož je ale ještě málo hodin, pojedeme dále. Musíme překonat hřeben do druhého údolí. Cesta nám pěkně ubíhá, ale na druhou stranu to už nestihneme. Vidím krásný zelený plácek na spaní, kam to hned zalomím, protože je jediný po x kilometrech. Pod ním je ještě jeden menší, kde snad budeme méně na očích. Jen co zaparkujeme čtyřkolky, hned máme asi deset diváků a stádo koz za zády. Hořejší plácek je totiž fotbalové hřiště pro pastevce, když se vracejí z pastvy. Asi po dvou hodinách je to přestane bavit a konečně odcházejí. V klidu si stavíme stan a večeříme. V noci mě pak vzbudí praskání větví. Že by medvěd?? Nééé, jen pár lidí si asi padesát metrů od našeho stanu dělalo ohýnek. Později jsem viděl, že tam čekají na „dostavník“ a jedou i s krávou na trh. Ujeli jsme celkem 90 km.
Ráno pokračujeme naší cestou, kde kousek od našeho noclehu je o samotě kafé - bar a sjíždíme asi dvacet kilometrů do údolí. Třikrát po cestě míjíme několik desítek úlů, je to opravdu divný pocit, když všude kolem vás létají včely. Sjíždíme dolů k vesnici a pak jako když utne a opět nová asfaltka. Pobavil nás přechod pro chodce odnikud nikam – odezdi ke zdi. Asfaltku využívají jako obrovský sušák bylinek, místy to nejde jinak, než je přejet. Po pár kilometrech stavíme u první restaurace na oběd. Já a Vladí si dáváme místní speciality, které byly tak divné, až byly dobré. Nelahodily totiž ani oku. ? Velkým potěšením pro nás bylo připojení Wi-Fi. Po obědě razíme dál a hledáme benzínku, protože už jsme skoro na suchu. Bereme to směr Shkodër a tam odtud na přehradu Komani. Po úmorné klikaté silnici za soumraku dorážíme do cíle a zajíždíme do hotelu pod most. Pod mostem je udělaná restaurace, ubytování i koupelna s WC. Most totiž využili jako střechu. Zde se potkáváme s dvěma českými turisty, kteří jeli stopem už z Čech až sem do Albánie. Vyměnili jsme si zážitky a dozvěděli se, že nás už cestou několikrát míjeli. Vždy nás poznali podle českých vlaječek na prutu. Ujeli jsme 150 km.
Z kempu pod mostem se jedeme podívat nahoru na přehradu, odkud jezdíval trajekt. Dnes už jsou tu jen v provozu malé loďky, které přepraví max. motorku. Míjíme muže se samopalem, který hlídá přehradu a elektrárnu. Projíždíme tunelem až na hráz přehrady. Je tu velmi rušno, spousta turistů i domorodců. Potkáváme tu i českou rodinku s dětmi. Otáčíme se a jedeme směr moře. Zase nás čeká úmorná klikatá silnice a pak už to stáčíme na město Kallmet i Madh. Mezitím ještě stavíme pod olivovníkem na oběd, kde je poblíž krásné jezírko a děti si tu hrají s divokými želvami. O několik hodin později konečně přijíždíme k moři a užíváme si průjezd po pláži, kde se ovšem Dominik v hlubokém písku zahrabe. Tahám ho lanem ven. Seznamuji ho s jízdou v písku, je to jeho první zkušenost, začíná si to užívat. Cestou z pláže jedeme okolo krásného hotelu, jelikož máme rozbitý stan, jdeme se zeptat na cenu ubytování. Hotel Sebastiano nabízí dva pokoje s klimatizací, se snídaní a bazénem celkem za 60€. Dnešní den je odpočinkový, najeli jsme 110 km, z toho asi 40 po písečných plážích.
Po hotelové snídani vyrážíme zpět brázdit pláže, směr Durrës. V oblasti Ishulli i Lezhës narážíme na rybářskou osadu, kde mají své domky postavené na dřevěných sloupech ve vodě. Je tu spousta rybníků propojených kanály. Cestu, která přes ně kdysi vedla podél pobřeží, již dlouhá léta nikdo neudržuje a přemostění zde chybí. Domorodci nás odkazují na dálnici, kam se nám ale nechce. Zkoumáme každou odbočku. Projíždíme planinami, kde je tráva tak vysoká, že se vidíme jen podle prachu a našich vlajek na prutech. Pomalu opouštíme zátoku Rodonit a přes hřebeny míříme do zátoky Lalëzit, kde hledáme ubytování. Opět nás vítají pláže plné turistů. Jedeme podél moře a narážíme na malý přítok, který chceme objet. Místní omladina nám hned aktivně radí, kde ho nejlépe přebrodit. Mořské vlny kanál zalévají pískem a je tu hloubka jen po kolena. Jeden z mladíků nám ukazuje, kde je hloubka nejmenší a my po chvilce váhání přejíždíme kanál. Jsme tu hned atrakcí pro návštěvníky pláže, všichni se na nás dívají s údivem a fandí nám. Dorážíme k chatkám, kde jsem byl ubytovaný loni. Bohužel mají obsazeno, sezóna je v plném proudu. Ale majitelka ochotně běží k sousedovi a ptá se na to, jestli má volno. Má jen dvoulůžkový pokoj, což nám nestačí a ochotně nás vede k hotelu, který je vzdálen asi 150 metrů. Hotel nás překvapuje s pětilůžkovým pokojem se soc. zařízením a výhledem na moře. Cena za noc je 25€. Neváháme ani chvilku a zůstaneme tu na dvě noci. Večer si jdeme ještě při západu slunce zaplavat. Dnes jsme ujeli 130 km.
Ráno odlehčuji čtyřkolkám od zbytečné zátěže a vyrážíme na špičku poloostrova, která ro
VYBER 0 | jsmicka
60 fotek, leden až červenec, 4 zobrazení
67 fotek, 31.10.2017, 5 zobrazení
30 fotek, 22.6.2017, 16 zobrazení
vyber 1 | 77renca
33 fotek a 1 video, letos v dubnu, 78 zobrazení
262 fotek, prosinec 2015 až prosinec 2016, 41 zobrazení
vyber 0 | popamara
22 fotek, 30.10.2016, 6 zobrazení
vyber 0 | bariiis
1 fotka, 11.5.2016, 7 zobrazení
vyber 0 | adamaci
57 fotek a 1 video, červenec 2014 až prosinec 2015, 31 zobrazení
vyber 0 | paboook
17 fotek, červenec 2015, 9 zobrazení
Vyber 0 | jakov
174 fotek, červen až červenec 2015, 42 zobrazení
Monte Rosa 150711_16
Vyber 0 | zyklon
63 fotek, únor až červen 2015, 33 zobrazení
89 fotek, 2.5.2015, 207 zobrazení
vyber 1 | skolda42
422 fotek, květen 2006 až duben 2015, 189 zobrazení
náhodně vybrané fotky z různých adresářů. Jen moje
vyber 0 | ok2rz
14 fotek, 6.12.2014, 120 zobrazení
vyber 0 | wolvy
15 fotek, 11.4.2013, 11 zobrazení