pakli
Na místě původního dřevěného kostelíka ze 13. století byla v roce 1505 dokončena výstavba kostela Povýšení sv. Kříže ve slohu gotickém. V roce 1602 rozhodla městská rada o jeho zásadní přestavbě, která se uskutečnila v letech 1603 – 1605. Vznikla trojlodní halová stavba osvětlovaná vysokými hrotitými okny, na jejíž střední loď navazuje presbytář. Podle dochovaných listin je stavitelem Andreas Balzer ze slezské Nisy společně s kameníkem Christophem. V roce 1700 strhla vichřice střechu a poničila věž. V roce 1785 se uvažovalo o zboření kostela pro jeho špatný stav. O záchranu stavby se zasadili samotní farníci z města a přilehlých obcí. V roce 1838 došlo k výrazné opravě kostela i nedaleké hřbitovní zdi.
Presbytář je vyzdoben malbami J. T. Suppera z roku 1755. Na stropě je vyobrazena legenda o nalezení sv. Kříže císařovnou Helenou. Boční freska zachycuje sestup Krista do předpeklí. Za hlavním oltářem jsou umístěny tři dřevěné kříže, které původně stály na vrcholu nedalekého Křížového vrchu až do doby, kdy zde bylo vybudováno kamenné sousoší Kalvárie. Kostelní lavice pochází z roku 1632 a pro příslušníky cechů byly označeny malovanými cechovními znaky.
Více  Zavřít popis alba 
  • 3.11.2021
  • 17 zobrazení
jitkaumlau
Choceň je město s 9.000 obyv. v Pardubickém kraji , na břehu Tiché Orlice. Původní hrad založil Mikuláš z Potštejna v 1. pol. 14.stol.R. 1407 uváděna jako městečko.R. 1562 začala výstavba zámku pro rodinu Šelmberků R. 1602 zachválit městečko obrovský požár , kde lehla popelem velká část města. Prosperita začala s příchodem Kinských v 18. stol. Hlavní rozmach nastal s postavením křižovatky železnic v r. 1846.
Více  Zavřít popis alba 
44 komentářů
  • 29.10.2021
  • 84 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
zelihogaraz
Šestý ročník srazu youngtimerů na střeše Šestky. Krásná to doba předSUVéčková. A bylo na co koukat, i když né čím vhodným přijet.

#sestka#ocsestka#strecha#parkoviste#youngtimer#sraz#letadlo#opel#commodore#lincoln#navigator#chrysler#300c#charon#nissan#gtr#obrazy#galerie#cadillac#escalade#citroen#2cv#kachna#juicebus#fruitisimo#bmw#e30#corvette#vette#porsche#911#martini#alfaromeo#spirit#classicdrive#buick#parkavenue#200sx#skoda#gaz#volha#interier#lada#wartburg#ferrari#testarossa#308#shelby#dodge#charger#letiste#mercedes#mercedesbenz#w112#190#jaguar#xj#xjs#v12#motor#600sel#mamut#w140#rallye#cx#tuning#retro#koule#pytel#trabant#trabi#kabrio#cabrio#vozik#gordon#roadster#talbot#matra#bagheera#volkswagen#vw#variant#beetle#brouk#bezky#volvo#plysak#mini#medvidek#bear#amazon#honda#prelude#toyota#mr2#944#lebaron#peugeot#205#datsun#300zx#280zx#oldsmobile#hurst#newyorker#ford#probe#continental#jeep#wrangler#chevrolet#malibu#escort#lancia#delta#hfintegrale#mitsubishi#lancer#alfetta#gtv#murena#sapporo#colt#nabijecka#cortina#pininfarina#pontiac#firebird#audi#1602#plynovamaska#furtpolem#spitfire#cutlass#mazda#mx5#miata#mrkacky#jdm#subaru#leone#ceskoslovensko#suzuki#swift#maska#eclipse#e24#carthell#drift#fleetwood#favorit#jackdaniels#truhla#paluba#chameleon#viper#v10#v8#pacecar#supra#lexus#soarer#polo#harlekin#harlequin#kostka#golf#300#eaglevision#mustang#fiat#cinquecento#accord#calibra#stojan#pohar#tatra#613#master#veteran#loukote#kadett#ddr#starkindustries#sidecar#dnepr#capri#svx#126#maluch#rx7#crx#e31#z1#skyline#gti#regal#sclass#silvia#auticko#civic#manta#gaz21#accobra#biglimo#limo#excursion#felicia#custom#cosworth#daihatsu#cuore
Kategorie: autaudálosti
Více  Zavřít popis alba 
  • 5.9.2021
  • 74 zobrazení
motomisiek
Současný barokní farní kostel sv. Jana Křtitele byl postaven v letech 1702–24 s využitím zdí staršího kostela z let 1591–1602. Kostel je halová stavba postavená na obdélníkovém půdorysu se třemi loděmi a úzkým kněžištěm. Monumentální novogotická věž pochází z roku 1856, je postavena na osmibokém půdorysu, její výška je 40 metrů.
https://www.mapotic.com/kde-jsme-potkali-svjana-nepomuckeho/824815-grodowiec
https://www.mapotic.com/kde-jsme-potkali-svjana-nepomuckeho/824816-grodowiec
https://www.mapotic.com/kde-jsme-potkali-svjana-nepomuckeho/824817-grodowiec-kostel-svjana-krtitele
https://www.mapotic.com/kde-jsme-potkali-svjana-nepomuckeho/824818-grodowiec-kostel-svjana-krtitele
Více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 20.7.2021
  • 12 zobrazení
motomisiek
Skanzen představuje domy, budovy hospodářských zvířat, stodoly s vybavením. Jednotlivé budovy jsou uspořádány do usedlostí a orientovány tak, aby celek vytvořil vesnici v životní velikosti. Skladbu doplňuje dřevěný kostel, kaple, barokní zámek se statkem, hostinec, větrné mlýny a vodní mlýn. Nejmladší budova je z roku 1935 a nejstarší prvky pocházejí z roku 1602.
https://mapy.cz/zakladni?x=17.3745374&y=52.5134044&z=15&source=osm&id=1074942463
Více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 27.6.2021
  • 30 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
joona
První zastavení ve městě Hrob bylo zajimavé focení hlavně památek. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1282 ,,Evangelický kostel Vzkříšení ( 1900 ),,Katolický kostel sv. Barbory ( 1595 až 1602 ),,Socha svatého Josefa na náměstí,,socha sv. Valentina,,sousoší sv. Jáchyma, sv. Anny a Panny Marie,,socha sv. Jana Křtitele,,socha sv. Jana Nepomuckého,,Základy zbořeného protestantského kostela ( 1614 ),,socha sv. Floriána,,radnice,, kaple Nové Verneřice ( 1904 ) dále cesta vedla přes Na Hampuši do Střelné....
Více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 29.5.2021
  • 70 zobrazení
hanakzhor
Vzpomínkové toulání jedním z nejkrásnějších měst Moravy. Podle tradice založení města souviselo s vítězstvím moravského knížete Otty II. nad Břetislavem v r. 1099. Otta podle pověsti dal na památku svého vítězství postavit osadu s dvorcem a kostelem v místech dnešního Starého Města. Z kostela se dochovala pozdně romanská věž, která zároveň sloužila jako útočistná věž zeměpanského hradu, spojená s pozdější gotickou kaplí sv. Ducha. Telč se uvádí ve falzu z r. 1180 jako osada na moravsko-českém pomezí, na křižovatce dvou starobylých cest spojujících Brněnsko s jižními Čechami. Král Jan Lucemburský prodal r. 1315 hrad i město pánům z Vartemberka, později patřil pánům z Bergova. Pak opět přešly do královského majetku. Z r. 1335 je zpráva ve které se zmiňuje zeměpanský dvorec, sídlo královského správce. Po požáru r. 1387 byl hrad opuštěn. Z královského majetku přešla Telč r. 1339 do rukou jihočeských Vítkovců, pozdějších pánů z Růže a jejich větve pánů z Hradce u kterých byla až do počátku 17. stol. Nový majitelé rozšířili původní osadu na město. Nová Telč se vyznačovala velkým trojúhelníkovým náměstím a novým farním kostel sv. Jakuba Staršího, v jehož těsném sousedství byl v pol. 14. stol. vybudován gotický hrad a kolem města hradby se dvěma branami, Horní (Velkou) na jižní straně a Dolní (Malou) na severní straně. U Velké brány byla později zbořena její zadní část za přemostěným vodním příkopem směrem k městu. Do obranného systému města byly zapojeny i dva rybníky, Štěpnický a Ulický a Telečský potok spojený pod hradem kanálem. Hradební pás se z větší části zachoval dodnes. Hospodářský vzestup města, založený na rybnikářství, se odrazil v rozvoji města i hradu. Město i hrad prodělaly několik gotických, renesančních i barokních přestaveb, které vznikaly většinou po velkých požárech. Ve 2. pol. 15. stol. byly k hradnímu paláci přistavěny dvě hranolové věže a přistavěno krátké jižní křídlo se zbrojnicí. Příbyla budova nové kuchyně, věžovitá brána a pivovar s vysunutou hranolovou věží, vše bylo opevněno vlastní hradbou. K další rensesanční přestavbě došlo Zachariášem z Hradce za účasti italských architektů v letech l. 1546-80. K novým vnitřním přestavbám, klenotnice, hodovní síň, zbrojnice, Zlatý a Modrý sál i novým palácům, přibylo na bývalém předhradí nové arkádové nádvoří, italsky pojatá okrasná zahrada lemovaná přízemním arkádovým ochozem a později byl vybudován i anglický park. Dvoulodní kostel sv. Jakuba ze 14. stol. byl po vyhoření opraven novogoticky koncem 15. stol. R. 1602 přešlo panství v Telči do vlastnictví Slavatů z Chlumu a Košumberka, oblíbence císaře Rudolfa II., který utrpěl pokoření při pražské defenestraci v r. 1618. Byl za to poctěn v r. 1628 mnoha výsadami a stal se nejvyšším kancléřem království českého. Po smrti Slavaty panství přešlo na Františka Antonína z Lichtenstejna- Kastelkorna, který je odkázal Aloisu Podstátskému z Prusínovic, kterému zůstal zámek a statek až do r. 1945. V l. 1663-67 byla vybudována jezuitská kolej s kostelem Nejsvětějšího Jména Ježíš s konviktem Andělů. Na břehu Štěpnického rybníka je hřbitov s barokním kostelem sv. Anny z let 1695-98. Poblíž Štěpnického rybníka je kaple P. Marie z r. 1719. U Staroměstského rybníka je kostel Matky Boží, údajně nejstarší stavba ve městě z r. 1099. Před ní stojí mariánský sloup z r. 1673, na břehu je galerie šesti soch světců. U hráze Ulického rybníka jsou kamenná boží muka z r. 1480. Na styku Špitální a Zachariášovy ulice stojí bývalý poutní kostel Matky Boží z 2. pol. 14. stol. Hlavní atrakcí Telče jsou dlouhé řady průčelí městských domů na delších stranách náměstí s renesančními i barokními štíty a podloubími, mariánský sloup z let 1716-20 a dvojice kašen, původně dřevěných. Dolní kašna vznikla před r. 1536 a zdobila ji plastika patronky města sv. Markéty. Socha byla na popud místních obyvatel roku 1717 přetvořena sochařem Davidem Lipartem z Brtnice. Horní kašna vznikla až v r. 1817 a úpravou do současné podoby prošla v r. 1827. Jejím ústředním tématem je socha Siléna s malým Dionýsem v náručí, dílo kameníka z Olší. Zděné patrové domy byly stavěné postupně po požáru v r. 1386. Domy s gotickými jádry mají v přízemí mázhausy, většinou sklenuté na střední podpěru, do kterých se vstupovalo z podloubí. Po požáru v r. 1530 vznikla v Telči řada renesančních domů, které se vyznačují bohatými sgrafitovými průčelými s arkýřem. Dvoupatrová radnice byla postavena na dvou parcelách, dokončena r. 1574. Radnice několikrát vyhořela a byla v r. 1499 také zdevastována výbuchem střelného prachu ve sklepě. Ojedinělé průčelí má vysoký architektonický řád, pilastry vedou od sloupů celou výškou až k římsové hlavici. Do dnešních dnů zůstaly domy na náměstí ve svém malebném celistvém souladu téměř nedotčeny. Na náměstí je Muzeum Vysočiny s pohyblivým betlémem a řadou galerií. V r. 1852 byla založena jako první na Moravě-nižší reálka. Město bylo v r. 1970 prohlášeno za MPR a v r. 1992 zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. V areálu zámku je Muzeum Vysočiny a Expozice Jana Zrzavého. Na pohlednicích si můžeme prohlédnout město a jeho okolí v průběhu jednoho století.
Více  Zavřít popis alba 
  • 14.5.2020
  • 68 zobrazení
rodinapavlu
Píla je obec na Slovensku v okrese Pezinok. Nachází se na jihojihovýchodním okraji Chráněné krajinné oblasti Malé KarpatyObec se původně jmenovala Nová Ves pod hradem Červený Kameň a první písemná zmínka o ní pochází z roku 1602. Osada vznikla v první polovině 16. století kolem pily, která patřila panstvu z nedalekého hradu Červený Kameň, rodu Fuggerů. Tato vodní pila a příbytky pro její zaměstnance se tak staly základem dnešní vesnice.
https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%ADla_(okres_Pezinok)
Více  Zavřít popis alba 
  • 29.4.2020
  • 73 zobrazení
jitkasvecova
Empírový skleník - Pražský hrad.
Nádherná výstava květin - tulipánů, hvězdníků, řemenatek atd. Druhá část Empírového skleníku - zde letos byla přichystána díla předního barokního malíře Petra pavla Rubense (1577 - 1640). Vrcholné dílo - obraz Shromáždění olympských bohů (namalováno v letech 1601-1602). Pak výborný oběd v restauraci Hlávkův dvůr a návštěva nejzábavnějšího muzea v Praze - Muzeum fantastických iluzí. Tady jsme se pěkně vyřádily a vyblbly. Super pro děti i pro nás dospěláky.
Více  Zavřít popis alba 
  • 5.3.2020
  • 59 zobrazení
kostely
Manýristický jezuitský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Brně - Střed (ulice Jezuitská) byl postaven v letech 1598 - 1602 patřil k velké Jezuitské koleji z přelomu 16. a 17. století. Komplex byl však v roce 1904 asanován a dochoval se pouze kostel, který stál v severním průčelí. Kostel byl na konci druhé světové války značně poškozen, v letech 1945-52 opravován, dnes přístupný v době mší. Vnitřní bohatá výzdoba je opravdu nádherná. Foceno 14. června 2019. GPS 49.1968183N, 16.6104486E, mapa https://mapy.cz/s/garubanezu
Více  Zavřít popis alba 
  • 3.2.2020
  • 23 zobrazení
lotusesprit
Nová Bystřice - První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1341. O čtyřicet let později získal landštejnské panství s Bystřicí Konrád Krajíř z Krajku, jehož potomkům patřilo až do roku 1575. Konrádův syn Lipolt vedl spory s Rožmberky a pány z Hradce, a proto Jan mladší z Hradce město i hrad Bystřici dobyl a vrátil je zpět až po uzavření příměří roku 1405. Podruhé byl hrad s městem dobyt a vypálen Janem Žižkou na počátku husitských válek v roce 1420. Krajířové je nechali opravit. Lipoltovým nástupcem se stal jeho syn Volf Krajíř z Krajku, který měl pět synů, z nichž Bystřici roku 1489 převzali Jiří a Konrád Krajířové. Volf však žil v na bystřickém zámku až do své smrti v roce 1491. Bystřické panství nakonec připadlo Konrádovi, který po roce 1512 žil častěji na zámku v Brandýse nad Labem, a Bystřici přenechal svému bratrovi Volfu Krajířovi z Krajku, který zastával funkce nejvyššího kancléře a do své smrti v roce 1554 také nejvyššího purkrabího. Z jeho pěti synů Bystřici zdědili Jan a Vilém Krajířové z Krajku. Jan zemřel již v roce 1564 a Vilém postupně získal dědické podíly svých bratrů. Po Vilémově smrti v roce 1572 panství zdědil jeho synovec Julius Krajíř z Krajku, jehož poručníci je o tři roky později prodali Janovi staršímu z Lobkovic, který za město se zámkem, tvrzí Chlumcem, několika dvory a dvaceti vesnicemi zaplatil 95 tisíc kop míšeňských. Jan starší z Lobkovic zemřel roku 1590 a novým majitelem se po vyrovnání s dalšími dědici stal Jiří Popel z Lobkovic, který bystřické panství téhož roku prodal Oldřichu Felixovi z Lobkovic za sedmdesát tisíc kop českých grošů. Ten už v roce 1593 Bystřici vyměnil s Lidmilou z Lobkovic za její díl bílinského zámku, Ročova a opouštěné Pravdy. Lidmila krátce před svou smrtí v roce 1602 Bystřici prodala Radslavovi z Vchynic a Tetova. Za něj v roce 1607 zámek spolu s částí města vyhořel, ale během tří let byl opraven v renesančním slohu. Roku 1615 panství koupila za 125 tisíc kop míšeňských Lucie Otýlie Slavatová, rozená z Hradce a provdaná za Viléma Slavatu z Chlumu. V roce 1626 Bystřici převzal její syn hrabě Adam Pavel Slavata, který nechal zámek opravit po požáru města v roce 1651. Po něm panství přešlo na Ferdinanda Viléma Slavatu a roku 1682 na jeho bratra Jana Jiřího Jáchyma Slavatu. Po jeho smrti panství zdědil mladší bratr František Leopold Vilém Slavata, který však zemřel bezdětný roku 1691. Posledním dědicem se tak stal Jan Karel Jáchym Slavata, který byl karmelitánským mnichem a o dědictví neměl zájem. Bystřici proto zdědil svobodný pán Jan Leopold z Fünfkirchenu, který byl synem Kateřiny Terezie, rozené Slavatové. Za Fünfkirchenů zámek roku 1691 znovu vyhořel, ale opět byl obnoven. Po dalším požáru roku 1774 však hraběnka Antonie z Fünfkirchenu nechala zámek obnovit jen zčásti. Posledním majitelem z jejího rodu se stal hrabě František z Fünfkirchenu, který panství roku 1807 prodal pražskému měšťanovi Ignáci Roubalovi, který nechal ze zámecké budovy vytrhat mnoho kovových součástí, což vedlo k nutnosti strhnout druhé poschodí. Poškozený zámek v roce 1810 koupila hraběnka Terezie Trauttmansdorffová. V roce zámek koupil Antonín Hochberg z Henersdorfu, který nechal postavit klasicistní tzv. nový zámek, jehož budova při pohledu z náměstí zakrývá starý zámek. Další majitelé se rychle střídali. V roce 1843 byly odstraněny zbytky druhého poschodí starého zámku a zasypány příkopy a parkán. V obraně dvoudílného hradu na východním okraji města hrála významnou roli voda. Podoba předhradí je neznámá a také informace o hradním jádře obehnaném původně parkánem jsou pouze zlomkovité. Podle historických popisů měl hrad dvě věže, z nichž jedna čtverhranná stávala u brány. Její fragmenty se dochovaly u renesančního portálu v budově nového zámku. Další pozůstatky hradu se nejspíše dochovaly v podobě valeně klenutých suterénů na východní straně. Na jižní a severní straně se dochovaly fragmenty hradeb. Dochovaný zámek má čtyři křídla postavená okolo ústředního dvora. Na východním průčelí se nachází protáhlý balkón nesený krakorci. Východní stranu náměstí uzavírá budova nového zámku s renesančním portálem z roku 1611, u kterého jsou ve zdivu patrné fragmenty gotického zdiva. Portálem se vchází na první nádvoří v místech, kde se nacházelo předhradí gotického hradu.
Více  Zavřít popis alba 
  • 30.12.2019
  • 75 zobrazení
daniel-cino
ALB 876 - Předchůdcem hradu bylo přemyslovské hradiště, poprvé připomínané 1220.
Zakladatelem hradu byl Jindřich z Nového Hradce z rodu Vítkovců, jejichž linii patřil až do začátku 17. století, kdy rod vymřel po meči. Původní stavbu nevelkého hradu dokončil kolem 1270 Oldřich I. z Hradce. Za něho byla také postavena válcovitá věž, která měla chránit vstup do jeho pokojů. Za Jindřicha IV. z Hradce, který působil jako nejvyšší pražský purkrabí, dosáhl hrad zlepšení ochranných prostředků.

Hrad se stal postupně komfortním renesančním zámkem, který byl přizpůsoben moderním trendům. O největší přestavbu se zasloužili v 16. století Adam I. z Hradce, který čerpal prostředky získané z pomoci Ferdinandu I. na trůn. V rekonstrukci pokračovali jeho syn Jáchym z Hradce a vnuk Adam II. z Hradce.

Na jeho renesanční přestavbě v letech 1560–1596 se podíleli nejprve stavitel Antonio Ericer, později pak Baldassare Maggi, Antonín Vlach a další.

Roku 1602 přešel zámek do rukou rodu Slavatů sňatkem sestry Jáchyma Oldřicha z Hradce s Vilémem Slavatou z Chlumu a Košumberka. Rodu Slavatů patřil zámek do konce 17. století a během jejich panství nedošlo k žádným zásadním změnám.

Roku 1694 pak po jejich vymření přešel do rukou rodu Černínů z Chudenic, během sedmileté války se z něj stala vojenská nemocnice a roku 1773 vyhořel. Při tomto požáru došlo k poškození velké části zámku a rekonstrukce se dočkal až za Evžena Černína.
Více  Zavřít popis alba 
73 komentářů
  • 23.11.2019
  • 136 zobrazení
handysto
Nové Hrady je město 20 km jižně od Třeboně, jen pár kroků od rakouských hranic. Přestože leží již za hranicemi CHKO Třeboňsko, je velmi častým turistickým cílem návštěvníků Třeboňska.
Město Nové Hrady založené v roce 1279 Vítkovci se může pochlubit jak svou krásou a bohatou minulostí, tak i polohou v překrásné nedotčené krajině česko-rakouského pomezí.

Trochu více z historie.

Město Nové Hrady se nachází přímo na česko rakouském pomezí. Zprvu jako strážní bod při vstupu do Českého království, později tu vzniklo důležité panské sídlo, u něhož vzniklo městečko s převahou německy mluvícího obyvatelstva. Existence Nových Hradů je doložena listinou z 21. 5. 1279, kde je mezi svědky uveden mimo jiné Hogyrius de Gretzen neboli Ojíř z Nového Hradu, příslušník rodu Vítkovců (znám také jako Ojíř ze Svin), který v letech 1284-89 zastával úřad nejvyššího komořího království Českého. Počátkem 14. stol. patřilo město pánům z Landštejna. Za vlády Viléma z Landštejna došlo dne 24. 10. 1339 k důležitému doměření a potvrzení hranic mezi panstvím Weitra a Nové Hrady. Roku 1341 dal nový majitel svůj hrad s panstvím v ušlechtilé manství králi Janovi Lucemburskému. Po smrti Viléma z Landštejna připadly Nové Hrady jeho synovi Vítkovi z Landštejna. Protože nebyl v té době plnoletý, spojil se se svým bratrem Ojířem, který se díky tomu uváděl jako pán na Nových Hradech. Vítek později svého bratra opustil a rozhodl se roku 1359 prodat město bratrům Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janovi z Rožmberka za 7 093 kop a 63 grošů. Rožmberkové za tuto cenu získali hrad a město Nové Hrady, polovinu městečka Stropnice, 2 díly městečka Svin s celou tvrzí a patronátním právem nad kostelem a farou, vsi Údolí, Štiptoň, Byňov, Krčín, Bukovou, Žár a Borovany s patronátním právem. Kupní cena byla splácena až do r. 1363. Rožmberkové novohradské panství značně rozšířili a propůjčili mu výsady téměř stejné jako u královských měst. Za vlády Oldřicha II. z Rožmberka, který postavil silnou protihusitskou stranu, postihlo město velké neštěstí. V květnu 1425 přitáhli k městu husité pod vedením táborského hejtmana Jana Hvězdy z Vícemilic, dobyli jej a celé vypálili včetně hradu. Město bylo obnoveno o 10 let později a stalo se opět plnohodnotnou součástí rožmberského obranného systému. Dne 11. října 1488 udělil král Vladislav II. Jagelonský městu právo konání týdenního trhu v pondělí a dva výroční trhy. Dále míli od města nesměl nikdo vařit a čepovat pivo, zřizovat nové krčmy a nesměl se tam usadit žádný řemeslník. Městu povolil užívat jeho starý znak a r. 1491 propustil město z manství. Jako jedenáctý v pořadí se r. 1551 ujal vlády nad rožmberským panstvím Vilém z Rožmberka. Za jeho vlády vznikla kolem r. 1589 sklárna „Na Vilémově hoře“, která produkovala pod dohledem Italů žádané benátské sklo. Od této doby až do 19. stol. vzniklo na novohradském panství mnoho dalších sklářských hutí. Na panství působil i Jakub Krčín z Jelčan při zakládání a rozšiřování rybníků, budování stok či zakládání ovčínů. Roku 1592 zdědil panství poslední Rožmberk Petr Vok, který nechal pod dohledem mistra Antonia Canevaleho opravit a zpevnit hrad a 1602 přikoupil statek Žumberk. Roku 1611 přešly Nové Hrady s dalším rožmberským majetkem na základě dědických dohod do držení Jana Jiřího ze Švamberka, později jeho syna Petra. Po vypuknutí stavovského povstání se přidal na stranu vzbouřenců a za to mu císařské oddíly několikrát vyplenily panství, Nové Hrady nevyjímaje charles_bonaventura. V březnu 1619 vtrhl do Čech císařský generál Henri Duval Dampierre, který obsadil město. Hrad nedobyl, město však vyplenil, vypálil a odtáhl. V červnu 1619 dorazil do města císařský generál Karel Bonaventura hrabě Buquoy, bez boje vstoupil do vypleněného města a tady narazil na tuhý odpor 300členné stavovské posádky ovládající hrad. Bojovalo se celou noc až do doby, kdy se hrabě rozhodl vyjednávat. Buquoy slíbil stavovským bezpečný odchod. Petrovi ze Švamberka byl veškerý majetek zabaven a 6. 2. 1620 věnoval císař Ferdinand II. panství Nové Hrady s dalším majetkem (např. statky Žumberk, Cuknštejn) a panství Rožmberk a Libějovice svému úspěšnému vojevůdci hraběti Buquoyovi za prokázané služby a jako náhradu za vynaložené náklady. erb_buq_smallOd roku 1620 se panství dědilo v rodině Buquoyů. Po Karlu Albertovi nastoupil Ferdinand Karel za něhož se opravily městské hradby a r. 1677 založil klášter, r. 1708 se začal stavět honosný barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Dobré Vodě, kde byl objeven léčivý pramen. Jedním z nejvýznamnějších příslušníků rodu byl hrabě Jan Nepomuk, za jehož působení panství zaznamenalo prudký rozmach ve sklářské výrobě – vznikaly nové hutě (Janovy Hutě, Jiříkovo Údolí). Hrabě se snažil osidlovat odlehlejší části Novohradska, zaměřil se i na využití dřeva, byly zakládány mlýny, hamry, lihovary, vznikaly hájovny, obory, bažantnice a v r. 1796 bylo založeno lesnické učiliště na Jakuli. V přímé blízkosti města byl budován anglický přírodní park, zlepšila se úroveň školství, nechal opravit starý hrad a začal se stavbou nového zámku na okraji města (1801-1810). Revoluční rok 1848 přinesl řadu změn. Především zaniklo Novohradské panství a Nové Hrady se staly městem se suverénní samosprávou, v jehož čele stál občany volený osmnáctičlenný městský výbor se starostou. Od r. 1850 město mělo i vlastní c. k. okresní soud, podléhalo okresnímu hejtmanství v Kaplici. Roku 1855 bylo zřízeno petrolejové osvětlení města. Demokratizace monarchie přála zakládání nejrůznějších spolků. Do konce osmdesátých let jich vzniklo 23. Jako první na Českobudějovicku tu vznikl sbor dobrovolných hasičů, nad nimiž převzal patronát hrabě Buquoy. Působilo tu i sedm církevních bratrstev. Roku 1906 postihl město rozsáhlý požár. Shořelo 16 objektů, poškozena byla radnice a rezidence. Městu finančně pomohl hlavně hrabě Buquoy, českobudějovický biskup Říha, Jeho Veličenstvo císař Ferdinand d´ Este, který do Nových Hradů velmi rád zajížděl, a řada dalších úřadů a firem. Po skončení 1. světové války obsadily město československé jednotky. Do zastupitelstva a okresní správní komise byli delegováni Češi. O rok později zde vznikl Sokol, otevřena Česká jednotřídní škola, 1923 postaven Český dům – centrum českého kulturního života města. Roku 1925 proběhla na Buquoyském velkostatku pozemková reforma, část majetku připadla státu. V roce 1930 při sčítání lidu zde žilo 845 Němců a 351 Čechů. Ačkoli zde byla roku 1938 postavena česká škola, v říjnu téhož roku připadly Nové Hrady s okolím k Hitlerově Velkoněmecké říši. Řada Čechů z města odešla, zbylí novohradští muži museli do války. V květnu 1945 dorazili do města ruští vojáci, v červenci se ustanovila devítičlenná místní správní komise, v říjnu vznikl městský národní výbor. Na základě Benešových dekretů byl hrabě Karel Jiří Buquoy prohlášen za zrádce a kolaboranta, stát zkonfiskoval jeho majetek, zabavil i majetek německých občanů, kteří museli na podzim r. 1946 opustit své domovy. Na Novohradsko pak začali přicházet Češi z vnitrozemí, Slováci a Rumuni. Až do r. 1947 zůstala ve městě vojenská posádka. Normálnímu životu ve městě uškodil zákon o ochraně hranic z r. 1951, kdy Nové Hrady byly v těsné blízkosti pohraničního pásma a platil tu zostřený režim pro pobyt osob. Po roce 1989 se začíná odvíjet nová etapa města, kdy se do něj vrací návštěvníci a turisté zajímající se o místní kulturní a historické dědictví a chtějí poznat kraj hlubokých lesů, malebných údolí, luk a třpytících se vodních hladin, kraj s relativně zachovalou přírodou.
Více  Zavřít popis alba 
25 komentářů
  • 10.11.2019
  • 134 zobrazení
jackal001
Haarlem je město na západě Holandska na řece Spaarne, cca 18 km západně od Amsterdamu. Svůj městský charakter získalo v roce 1245 a rychle se díky své příznivé poloze stalo vzkvétajícím městem.
Historické centrum Haarlemu je starší a méně dotčené změnami než centrum Amsterdamu.
V Haarlemu se nachází řada památek, např. kostel svatého Bavona, radnice ze 17.–18. století, tržnice (Vleeshal), budova městské váhy (1598), jatka (1602–1603), řada měšťanských domů z 16.–18. století, především památková čtvrť kolem Velkého trhu. Významné je muzeum malíře Franse Halse, který v městě pracoval i zemřel, situované v budově sloužící původně jako starobinec (Frans Halsmuseum); další zajímavou památkou je původní budova vlakového nádraží.
Patronem města je Svatý Bavo (podle legendy v roce 1274 světec sestoupivší s nebe zachránil město před útočníky), proto se zde nacházejí dva kostely s jeho patrociniem (protestantská katedrála z 14.–16. století v centru města, zvaná pro své rozměry Grote Kerk (Velký kostel (kostel svatého Bavona – St. Bavokerk) a katolická bazilika (Kathedraal St. Bavo ze 17. století); to je příčinou časté dezorientace turistů.
Město je centrem obchodu s významným a typickým obchodním artiklem – cibulkami tulipánů.
Od roku 1853 je zde sídlo katolické diecéze.
Více  Zavřít popis alba 
  • 26.9.2019
  • 49 zobrazení
takjo
Trasa: PEC POD SNĚŽKOU, Veselý výlet (760 m) – červená TZT – PEC POD SNĚŽKOU, bus (785 m – 0,2 km) – PEC POD SNĚŽKOU, Corso (755 m – 0,7 km) – zelená TZT – POD VĚTRNÍKEM (920 m – 1,7 km) – RŮŽOHORKY (1260 m – 3,7 km) – žlutá TZT – RŮŽOVÁ HORA (1330 m – 4,7 km) – NAD RŮŽOHORSKÝM SEDLEM (1390 m – 6,2 km) – SNĚŽKA (1602 m – 7,2 km) – červená TZT – OBŘÍ SEDLO, CZ/PL (1395 m – 8,7 km) – modrá TZT – KOVÁRNA (1033 m – 11,2 km) – OBŘÍ DŮL, rozc. (915 m – 13,2 km) – U RŮŽOVÉHO DOLU, rozc. (837 m – 14,7 km) – BUKOVÉ ÚDOLÍ, rozc. (826 m – 15,2 km) – PEC POD SNĚŽKOU, Corso (755 m – 15,7 km) – červená TZT – PEC POD SNĚŽKOU, bus (785 m – 16,2 km) – PEC POD SNĚŽKOU, Veselý výlet (760 m – 16,4 km, převýšení 848 m)
Více  Zavřít popis alba 
25 komentářů
  • 8.9.2019
  • 111 zobrazení
karellorenc
Chlumec nad Cidlinou je město v okrese Hradec Králové. Nachází se asi 27 km západně od krajského města Hradce Králové. K městu patří také tři předměstí – Hradecké, Kolínské a Pražské. V současné době spadají pod zdejší městský úřad také okolní vesnice Pamětník, Kladruby a Lučice. Ve městě a v připojených vesnicích žije celkem 5462 obyvatel.
První písemná zmínka pochází z Kosmovy kroniky k roku 1110 a týká se vsi Lučice, u které vojska českého knížete Vladislava I. a polského krále Boleslava III. Křivoústého dorazila na protilehlé břehy řeky Cidliny. K boji zde však nedošlo, protože kvůli bažinatému terénu se žádná ze stran neodvážila překročit řeku a obě vojska potom odtáhla dolů po proudu.
Konkrétně o městě Chlumec se poprvé listiny zmiňují k roku 1235, kdy je v majetku Zdeslava z Chlumce z rodu Divišovců, pozdějších Šternberků.[2]
Zdeslav byl nejvyšší číšník, tedy jeden z nejvyšších zemských úředníků, a již v roce 1241 si ostrohu nad řekou Sázavou založil hrad Český Šternberk, který se stal novým rodovým sídlem.
Šternberkové drželi Chlumec nad Cidlinou do roku 1393. V letech 1400–1461 držel Chlumec rod pánů z Bergova, po nich se vystřídali v roce 1469 Samuel z Hrádku, 1472 Vaněk z Valečova, mezi lety 1488–1517 Jan a Vilém z Landštejna. Po nich zakupuje panství Vojtěch z Pernštejna 1521–1547. Od roku 1547 do roku 1611 byl Chlumec komorním panstvím. Úpravy hradu pro Rudolfa II. zde po roce 1602 vedl císařský stavitel Giovanni Maria Filippi. Od roku 1611 patřil Chlumec s přerušením v letech 1618–1620 rodu Kinských z Vchynic a Tetova. V roce 1948 byl jim majetek znárodněn a po roce 1989 vrácen v restituci.
Město se několikrát stalo svědkem státnických návštěv. V roce 1723 zde byl Karel VI., v červnu roku 1743 Marie Terezie a v sobotu 10. července 1926 sem zavítal prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk.
Více  Zavřít popis alba 
  • 7.7.2019
  • 85 zobrazení
rezner
  • 16.5.2019
  • 29 zobrazení
pastickar
Přesně si pamatuju, jak mě ve škole paní učitelka neustále upozorňovala, že věta nesmí začínat „Když…“. Takže nyní začnu tímto slůvkem pro jistotu celé povídání o naší poslední expedici…
Když jsme na podzim putovali po Jizerkách, tak se Milštejn zmínil, že na konci zimy plánuje přechod Nízkých Tater, funící pan Oválný suše poznamenal, že pokud zhubne pod 90 kg, tak pojede taky. V té době ovšem vážil úctyhodných 105 kg. Navíc se při poslední expedici ve Vysokých Tatrách zařekl, že ho už v životě nedostaneme vejš než je Sněžka, takže jsme s ním už prostě počítali pouze na vandry kolem Kolína a Plzně :-). Kdo by to byl řekl, že náš Bedy dokáže, ve svých skoro šedesáti letech, dodržet a zároveň porušit vše co řekl…
Je středa 3. dubna, vlahý jarní podvečer na roztockém nádraží a pan bývalý Oválný si hrdě otevírá první pivko. Rozhodl se totiž, že svých 86 kg živé váhy zkusí vlastní silou vynést výš než 1602 m/n/m (váženo po ránu, v nahatém stavu – hrozná představa, bez batohu a po vykonání všech potřeb, které vůbec vykonat jdou). V Pardubicích jsme ještě zašli na pár tankových Plzínek a pak už nás noční expres dovezl až na vysněné a malebné Slovensko.
Mrazivé ráno nás přivítalo ve stanici Poprad-Tatry, kde jsme ve 4:50 vystoupili z vlaku. Tma jak v pytli, ale Bedy objevil na nedalekém autobusáku trafiku, kde prodávali dvě velké Borovičky za jedno éčko, jasný, nenechal jsem ho v tom. Za hodku nám jel bus a kolem sedmé ranní definitivně opouštíme civilizaci v osadě Čertovica. Nyní už půjdeme pouze po svých a to rovnou po sjezdovce směrem nahoru. S každým nastoupaným metrem přibývalo sněhu, zesiloval vítr a houstla mračna. Potkali jsme i čerstvé stopy medvěda, už se zřejmě probouzejí, po zimě jsou vyhublí jako Ovál a tak jen doufáme, že si najdou jinou snídani. U cedule „Rovienky 1602m“ se ptám Bedyho, jestli pokračuje nebo se vrátí, ale statečně potáhl ze své startky a šel bořivým tempem dál a dál. Kolem druhé odpolední jsme konečně dorazili na Štefánikovu chatu, kde máme na dnešní noc domluvené spaní. Zatopeno v krbu, teplý kotlíkový guláš a samozřejmě nemohl chybět bylinkový čaj a borovička s horcom. Takhle dobrý čaj si dáte jen na Slovenských horských chatách, kdo tam někdy byl, tak ví, o čem mluvím… Chatár nás upozornil, že jim zamrzla voda, takže sprcha nehrozila, tož jsme museli provádět desinfekci zevnitř…
Probudili jsme se do krásného dne, sluníčko, modrá obloha a tak jsme hned po snídani nandali mačky či sněžnice a začali stoupat na Ďumbier. Původní plán byl krapet jiný, ale pan Hedvábný uznal moje námitky a zkušenosti starého horského vlka (na horách ho mám pravidelně) a domluvili jsme si nocleh na chatě i na dnešní noc. Bez batohů se nám šlo mnohem líp a panorámata, která nám slovenská příroda dnešního dne ukázala, se jen těžko popisují. Na celém hřebeni jsme, krom pár kamzíků, nepotkali živáčka. Žilo to až na Chopku, kam vede lanovka, ale díky tomu tam byl alespoň otevřený bufet. Když (tím slůvkem se prostě dobře začíná) jsme se vraceli na chatu, takž už se stmívalo, respektive se spíš pěkně zatahovalo, ale to nám (díky mně) mohlo být jedno. Dnešní večer jsme už nebyli na chatě sami, což se dalo v pátek asi čekat. Při kartách a při borovičce to nějak rychle uteklo a je tady další ráno.
Počasí se změnilo o 100%, venku hustě sněžilo a přes noc napadlo tak 20 čísel. Zvolili jsme ústupovou variantu a nejkratší cestou jsme sešli do osady Trangoška. Odsud nás odvezl autobus až do Brezna, kde jsme v sídlištní pivnici strávili odpoledne čekáním na noční vlak. Uteklo to, ale stálo to za to. Bedy nám dokázal, že ještě rozhodně není čundrácký důchodce, Milštejn tradičně oznámil, že s náma už nikam víckrát nepojede, páč mu furt měníme jeho plány, Drdle si dal předsevzetí, že už nebude spoléhat na chatu se sprchou a před odjezdem se doma omyje :-), no a já, já jdu naplánovat květnový vandr, který má zatím pracovní název „Z Kryštofova údolí na Kokořín“.
Kategorie: cestování
Více  Zavřít popis alba 
  • 24.4.2019
  • 176 zobrazení
lotusesprit
Tvrz Žumberk - Žumberk byl již ve 13. století centrem šlechtického statku, panské sídlo zde vzniklo nejpozději ve 14. století. V polovině 14. století drželi ves s poplužním dvorem páni z Hrádku, od poslední čtvrtiny 14. století byl jejím majitelem vladycký rod ze Žumberka, jehož nejstarší známý člen Pavlík je poprvé připomínán v roce 1383. Na konci 15. století vystavěl zřejmě Ludvík ze Žumberka novou tvrz, neboť stávající sídlo již pravděpodobně nevyhovovalo jeho nárokům. Tato tvrz se v přestavěné podobě dochovala do dnešních dnů. Páni ze Žumberka drželi ves do začátku 16. století, po nich krátce následovali páni z Rajholce a především Pouzarové z Michnic. V roce 1600 zemřel Jindřich Pouzar, jeho dědicové Dlouhoveští z Dlouhé Vsi prodali v roce 1602 statek Petru Vokovi z Rožmberka. Po něm jej od roku 1610 drželi jeho úředníci Theobald a Jan Hockové z Zweibrucku, od rozdělení majetku roku 1612 pouze Theobald. Ten byl však souzen za padělání úředních dokladů, Žumberk tedy přešel na Švamberky, dědice Rožmberků, kteří jej připojili k novohradskému panství, jež v roce 1620 získali Buquoyové.
Buquoyové žumberskou tvrz v 17. století příliš nevyužívali, v polovině 18. století již nevyhovovala jejich nárokům, takže byla využívána pro byty pro vrchnostenské zaměstnance a v roce 1817 byla prodána čtyřem poddaným, kteří si ji rozdělili.[5] Poplužní dvůr severně od budovy tvrze byl rozdělen na osm samostatných poddanských hospodářství v 80. letech 18. století, několik dalších chalup poté vzniklo i v opevněném areálu mezi kostelem a budovou tvrze a při hradbách, díky čemuž vznikl později šířený omyl o opevněné vsi. Tvrz postupně chátrala. Po roce 1945 zůstala v majetku státu, v letech 1969–1974 byla kompletně zrekonstruována, od té doby zde sídlí muzeum venkovského lidu s expozicí malovaného lidového nábytku z jižních Čech, které je doplněno o historickou část o dějinách Žumberka a okolí. Od roku 1997 bylo zrekonstruováno opevnění včetně čtyř bašt (ve dvou z nich se nachází přístupné lapidárium), pátá dochovaná bašta je v soukromém vlastnictví a byla opravena po roce 1990. Tvrz je nyní v majetku Jihočeského kraje a spravuje ji Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích.
Více  Zavřít popis alba 
  • 4.11.2018
  • 101 zobrazení
karellorenc
Mnichovo Hradiště (dříve Hradiště nad Jizerou, latinsky: Gredis Monachorum, německy Münchengrätz) je město ležící v okrese Mladá Boleslav asi 70 km severovýchodně od Prahy, asi 14 km severně od Mladé Boleslavi. Žije zde přibližně 8 700[1] obyvatel.
První písemná zpráva o Mnichově Hradišti pochází z roku 1279, kdy je uváděno jako místo útěku královny Kunhuty. Město ale již o něco dříve založili mniši z cisterciáckého kláštera na protějším břehu řeky Jizery. Ti Mnichovo Hradiště měli ve svém držení do roku 1420. Tehdy byl klášter vypálen a městečko obsazeno husitským vojskem. Podruhé bylo Mnichovo Hradiště dobyto a vypáleno lužickými křižáky za vlády Jiřího z Poděbrad.
Poté se držitelé často střídali, až jej roku 1547 získal jako konfiskát král Ferdinand I. V roce 1556 koupil městečko od královské komory Jindřich Žibřid z Velechova. Ten nechal roku 1558 zhotovit městskou pečeť.
Zámek Mnichovo Hradiště
Roku 1579 se Mnichovo Hradiště stalo vlastnictvím Budovců z Budova. Poslední Budovec Václav Budovec byl majitelem mnichovohradištského panství od roku 1602 a vybudoval zde renesanční zámek. Dne 21. června 1621 byl na Staroměstském náměstí v Praze mezi 27 českými pány popraven a zároveň mu byl zkonfiskován jeho majetek.
O rok později získal Mnichovo Hradiště do svého držení Albrecht z Valdštejna. Ten ho roku 1624 postoupil svému příbuznému Maxmiliánu z Valdštejna a v jeho rodě pak panství zůstalo až do roku 1945.
Více  Zavřít popis alba 
  • 13.10.2018
  • 36 zobrazení
blanaturistka
Odvěké ohrožení Prahy ohněm. Prostřednictvím nových médií nabízí expozice v Novomlýnské vodárenské věži komplexní zážitek .Kombinace dobových vyobrazení ze sbírek Muzea hlavního města Prahy seznamuje s úlohou vodárenských věží, ničivými požáry v průběhu staletí i příběhy pražského hasičstva. Výstava přenáší návštěvníka do nitra hořícího Národního divadla a odměnou za zdolání celé výšky věže je výhled z nejvyššího patra, a to jak do okolí, tak do blízké i vzdálené budoucnosti Prahy.Expozice je umístěna v poprvé veřejnosti zpřístupněné Novomlýnské vodárenské věži. Jedná se o technickou stavbu ze druhé poloviny 17. století, sloužící k zásobování vodou okolní části Nového Města. Na místě současné věže je doložena již v 15. století dřevěná vodárenská věž, v letech 1602 – 06 byla vybudována výstavná kamenná věž, v jejímž nejvyšším patře se nacházel vyhlídkový prostor, tzv. Lusthaus Foto.Blanka Šťastná

.
Více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 27.9.2018
  • 73 zobrazení
nohabucovice
1. den (sobota 28. 7.) – odjezd v 08:00 h z autobusového nádraží v Bučovicích, Trenčianské Teplice – Lipt. Mikuláš
BUS TRENČIANSKÉ TEPLICE a vycházkový okruh lázněmi včetně oběda. BUS do Liptovského Mikuláše – příjezd v 17 h
Trenčianské Teplice - vyhlídka Jeleň - vyhlídka Biela skala – Trenč. Teplice - 5 km, 1:50 h
2. den: (neděle 29. 7.): Z JASNÉ PŘES DEREŠE NA CHOPOK; 9 km, 4:45 h (pěšky až do Jasné 14 km, 6 h) https://mapy.cz/s/2hkWH
BUS Jasná – ž tz – rozc. Tri vody (3 km, 1 h 20) – ž tz – sedlo Poľany (2 km, 1:30 h) – čv tz – rozc. Dereše (2,5 km, 1:20 h) – Chopok, kamenná chata (1,3 km, 35 min) – Jasná BUS, do Jasné dolů lanovkou nebo pěšky po m tz přes Lukovú (5 km, 1:20 h)
3. den (pondělí 30. 7.): SIVÝ VRCH – ZUBEREC (5 až 7 h včetně zastávek, 13 km), viz https://mapy.cz/s/2hqBc
Bielá Skala u Zuberce, horáreň, hájenka – čv tz – Sivý vrch, 1805 m (4 km, 2:50 h) – čv tz – sedlo Pálenica (2 km, 30 min) – ž tz – Zuberec (7 km, 1:50 h) BUS
4. den (úterý 31. 7): KVAČIANSKÁ DOLINA a Liptovský Ján, 5 km, 2 h
BUS – Kvačany čv tz – Kvačianská dolina - vodní mlýny Oblazy - Huty – BUS – Liptovský Ján
5. den (středa 1. 8.): z ČERTOVICE NA ĎUMBIER a CHOPOK, 7 h a do Jasné, viz https://mapy.cz/s/2hkZp
BUS sedlo a chata Čertovica, 1238 m – čv tz – Rovienky/Lajštroch, 1602 m (2 km, 1:15 h) – čv tz – rozc. Kumštové sedlo (1,7 km, 34 min) – Bocianské sedlo, 1506 m (800 m, 14 min) – Králička, 1807 m (2 km, 1 h) – Chata M. R. Štefanika (2 km, 40 min) – rocz. na Krúpove sedlo (1 km, 30 min) – Ďumbier, 2043 m (4,5 km, 1:10 h) – Chopok, 2024 m (4,7 km, 3 h), lanovkou nebo pěšky do Jasné BUS
6. den (čtvrtek 2. 8.): JASNÁ DOLINA, STANIŠOVSKÁ JESKYNĚ, LIPTOVSKÝ JÁN
7. den (pátek 3. 8.): ROHÁČSKÁ PLESA, 17 až 19 km, 5 h, viz https://mapy.cz/s/2hrho
Nové parkoviště pod Spálenou – Adamcuľa – Roháčský vodopád – Roháčská plesa – Bývalá Ťatliaková chata – Adamcuľa – Zverovka – parkoviště pod Spálenou. BUS
8. den (sobota 4. 8.): VLKOLINEC, 7 km, Žilina, Bučovice, viz https://mapy.cz/s/2hqXq
BUS parkoviště pod VLKOLINCEM - ct 1,5 km - VLKOLINEC (památka UNESCO) – ž tz – Biely Potok.
BUS ŽILINA – 12:00–14:00 oběd a prohlídka.
Návrat do Bučovic v 16:30 h.
Více  Zavřít popis alba 
  • 5.8.2018
  • 592 zobrazení
Reklama