knihovna-jince
2. návštěva ŠD 2. oddělení ZŠ Jince – na téma Podzim, jedno z ročních období s výtvarnou tématikou Listy dne 12. 10. 2021
I tentokrát k nám zavítali žáčci 2. oddělení ŠD za doprovodu paní učitelky Alenky Dujčákové. Další říjnové téma výtvarného tvoření byly Listy. V rámci bibliograficko-informanční lekce jsme si společně zopakovali, co jsme si minule povídali o podzimu, jednom z ročních období a co vše se v přírodě nebo kolem nás děje. Blíže jsme se podívali na v okolí nalezené spadané listy, jak vypadají a proč jich je v současné době tolik. Jaký je rozdíl mezi stromem a keřem a které rostliny lze pěstovat venku, doma. Pak už jsme se pustili do vlastního tvoření za pomoci připravených papírových lístků. A které zvířátko jsme jimi ozdobili, podívejte se.
více  Zavřít popis alba 
  • minulé úterý
  • 16 zobrazení
janina-svobodova
Na sv. Václava přijela dcera Ivanka a přivezla krásnou chryzantému - znamení podzimu. Podzim už je vidět i na kvetení - na studni už to dokvétá. Nadešel čas osazení nového záhonu po skleníku. Dnes se do toho zahradníci pustili, zasadili cibuloviny, které se projeví až na jaře a další květiny, které snad přežijí zimu. Semenáček ibišku u zdi domu už hodně narostl a teď našel místo v novém záhonu (snad se uchytí, vedle něj bude motýlí keř, který zatím nemám (potřebují zakrýt boudu s nářadím). Zvu vás na obhlídku, případně prosím o další rady. Děkuji
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • letos v říjnu
  • 49 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
iva-63
Výlet jen do blízkého okolí, přesto to nakonec bylo 16 km. Fotografie nejsou nic moc, v téhle roční době a za slunce prostě listnané lesy fotit neumím a moc nevím jak se toho věčného přesvětlení zbavit. Hlavně bych ale prosím potřebovala v tomhle albu určit jeden keř, jednoho "červa" a především jednu rybu.

Přibližná orientační mapka: https://mapy.cz/s/hezumenuga
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
141 komentářů
  • 26.9.2021
  • 92 zobrazení
suof
Kamarád Kinda mi přeposlal zvadlo na 28. výroční oheň T.O. Oblhůt, jelikož se sám pro nemoc nemohl zúčastnit. Takže jsem byl takový jeho vyslanec. Jelikož to mám na osadu kousek, tak neváhám, po šesté večerní sedám do vlaku a i s dvěma přestupy na autobus vystupuji po hodině půldruhého kilometru od osady. Přicházím už za tmy. Přivítám se s několika přítomnými kamarády a usedám u ohně. Celý večer se hraje a zpívá, dokonce ještě dlouho po půlnoci, kdy se už snažím usnou pod oknem Oblhůtské boudy.
Sobotní ráno je pěkné počasí, kamarádi zavěšují nad oheň měděný kotel v němž se budou vařit vepřová kolena. Po poledni se vydávám na krátký výšlap ke studánce Červené blato, kterou už mám pár měsíců v merku, protože jsem ji ještě neviděl. Přecházím louku s ocúny u chaty Jantar a zabočuji vzhůru k Vranovým žlebům. U studánky su poměrně rychle. Je pěkně upravená, i když stříška už se naklání. Od studánky stoupám žlebem na jehož horním konci se nachází skála Pilařka. Tady se obracím zpět na osadu, kličkuji nezpevněnými cestami, protože nechci jít po upravené lesní cestě. Na Osadu se vracím včas, ještě před zahájením soutěží. Které se opozdily, protože v soutěžním koltu se zapříčilo olovo. Ale vše je zažehnáno a už se střílí na 4 plechové úhelníky, které tvoří cíle. Většina střelců není příliš úspěšná. Ale najdou se jedinci, kteří soutěž vyhrávají. Následuje opět střelba, tentokrát z praku na zavěšenou láhev. Jako střelivo slouží kruhové odpadové výstřižky ze silného plechu. Je zajímavé sledovat různé, až podivuhodné styly střelby. Zásahy jsou spíše dílem náhody, takže trefují i ty, které nedržely prak v životě v ruce. Poslední soutěží jsou přírodní ruské kuželky o pěti špalcích. Opět se najdou borci i borky, kterým se daří. Pomalu přichází večer a blíží se zapálení ohně. Vedení se ujímá Ruda, volá oheň, kamarádi zapalují pochodněmi pagodu. Následuje samozřejmě zpěv Vlajky, hymny trampů. Ruda žádá o minutu ticha za nebohé kamarády, které k sobě povolal trampský bůh Pajda. Hranice hoří, díky ohnivákovi Kryštofovi. Předávají se placky vítězům soutěží. Muzikanti se pěkně rozparádili. Přispěla k tomu pestrost nástrojů, kromě kytar nechybí bendžo, kontrabas a dokonce ani housle. Jsou slyšet i písně z dob první republiky a tehdy populárních Setlerů. Nastává ovšem problém s naražením bečky, jelikož se nedaří ji narazit. Zasekl se ventil. Po několika pokusech o nápravu nezbývá, než místo pípy používat nalévání náklonem přes zaseknutý ventil. Ale hlavně, že teče. Zábava je v plném proudu, i když množství kamarádů by možná nezaplnilo ani celý autobus. Hraje se, požívají se pochutiny vařená kolena, vývar, pečené maso z alobalu a nějaké sladkosti, které dovezli někteří kamarádi. Zapíjí se pivem i něčím ostřejším, aby lépe trávilo. Na obloze září hvězdy a svítí měsíc, je to krásný večer i noc. Uléhám někdy kolo jedné po půlnoci na jiném fleku na stráni pod babykou.
Nedělní ráno, budí mne hřejivé paprsky slunce vystupující nad korunami stromů. Je skoro půl desáté, to jsem si tedy pospal. Sbalím spaní a scházím k boudě, kde si na užitkáči vařím snídani. Ruda vytahuje ze ztuhlé polévky zbylé maso z kolen a peče na roštu. Někteří kamarádi už odjeli, jiní se chystají. I já se loučím a vycházím na 15 km cestu vandrem k domovu. První zastávku mám naplánovánu v Ježovském lomu. Trošku jsem v poli kufruji, lom jsem přešel. Vysokými bylinami nad houštinami se vracím. Konečně je u rybníku místo, kde končí houštiny a scházím na silnici. Lom už je kousek. V něm usedám pod obnaženými pískovcovými skalisky do stínu keře a rozbaluji kuřecí paličky, které jsem si dopoledne upekl. Před tím ještě zouvám boty plné semen ze suchých bylin, kterými jsem se ploužil. Po gáblíku se vydávám na krátkou obhlídku skalisk. Je to zajímavá chráněná lokalita stepního charakteru. Nahazuji batoh na záda a vydávám se přes silnici jediným lesíkem na cestě chránícím před pálícím sluncem do svahu, na jehož vrcholu za lesem je kaplička sv. Antonínka nad Žeravicemi, jehož okrajovou zástavbou projdu do vinohradů plných šťavnatých hroznů. Minu odbočku a ocitám se na kraji pole. Beru to zkratkou, což nebyl dobrý nápad. Je to asi dvě stě metrů houštím zarostlých teras. Konečně su venku, na rukou pár šrámů od trnů. Dál se vydávám přímo k Fibingerovu mlýnu polem. Těmice obcházím polní cestou, přede mnou už jen poslední vesnice a za kopcem už su okolo páté odpolední doma.
Kategorie: krajinakultura
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • letos v září
  • 303 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
zdehor
Krásné letní počasí vylákalo 9 cyklistů, keří projeli 50km trasu viz pozvánka
více  Zavřít popis alba 
  • 7.9.2021
  • 46 zobrazení
jiribenda
Ještě připomínka skončeného léta. Keř, který je nazýván motýlí (správný název nevím), mi roste přímo pod balkonem. Tak jsem k němu jedno odpoledne sestoupil a nafotil, co se tam děje. Celé album bylo vyfoceno ani ne za hodinu. Na rozdíl od jiných alb, která vznikala i několik let.
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
54 komentářů
  • srpen až říjen
  • 30 zobrazení
horalezhane
Jeden z nejdrsnějších treků, který jsme kdy šli. Měřil jen asi 125 km a převýšení bylo nahoru i dolů kolem 3500 metrů a šli jsme ho 11 dní. Náročný byl v tom, že cestu jsme si museli hledat sami. Žádné chodníky, žádní turisté, žádný signál, žádná civilizace. Brody, prodírání vysokými keři, přelézání skal, ledovec, milióny komárů a much. Původně jsme si plánovali 16 km denně. Zkrátka půjdeme na pohodu. Postupně jsme byli rádi, když jsme ušli 9 km za den. Kilák za hodinu byl mnohdy nad naše síly.
Grónsko ale bylo pro nás magické, dramatické, krásné, drsné. Prostě ta pravá divočina.
Bezprostředně po treku, když už jsme konečně byli v civilizaci, večer u piva Zdeněk říká: „bylo to krásné a bylo to těžší, než jsme si dovedli vůbec představit. Ale stačilo. Do Grónska se už asi vrátit nechci.“
Druhý den se rozloučíme s uplakaným Nuukem, nastoupíme do vrtuláku a letíme na Island. To drsné severské Grónsko se nám pod kůži asi zažralo víc, než jsme si mysleli. V okamžiku, kdy vidíme hluboko pod námi mohutný grónský ledovec a moře plné ker, mně Zdeněk říká: „Až sem pojedeme příště, tak…“

1#příroda#sport#země#cestování#krajina
více  Zavřít popis alba 
  • srpen až září
  • 215 zobrazení
taborytrnava
Dnešní ráno bylo prostě krušné. Zvuk reproduktoru ne a ne vyhnat někoho z postele a vedoucí čekali na dobrovolníky na rozcvičku notnou chvíli skoro jako na Godota. Nakonec se však našlo několik statečných, kteří vířivými pohyby zaplnili alespoň malou část náměstí. Jak den začal líně, tak klid neměl dále dlouhého trvání a po snídani jsme byli uvrhnuti do tvrdé reality dalšího dne na divokém západě - čekal na nás boj o vlajky v Údolí Smrti. Supi tiše kroužili nad našimi hlavami a prach divoce tancoval za kroky našich bot. Cíl byl jasný - získat co nejvíce území ukořistěním "vlajek", které představovaly ringa. Celé dopoledne se tak podobalo boji v římském Colosseu a diváckou atraktivností si nezadalo s EUREM či olympiádou. Svaly se napínaly jako při vzpěru činek a atmosféra mezi fandícími připomínala fanoušky fotbalových velkoklubů ze Španělska či Premier League. Vzduchem zněly výkřiky, povzbuzování, pískání rozhodčího i jemné brblání při nespokojenosti s verdiktem, neboť divák samozřejmě vždy nejlíp ví, kde je skrytá skutečná pravda. Chyběly jen světlice a vytrhané sedačky, což se dalo přičítat zejména tomu, že děti preferují kufry nacpané oblečením a jídlem místo světlic, a čerstvě posekaný voňavý trávník byl pokrytý zbytky jetele, avšak ne žádnou sedačkou.
Odpoledne nás čekalo nepříjemné potrápení našich mozkových závitů při luštění indiánských šifer. Aby to mozkům nebylo líto, že musí něco dělat, museli jsme během toho zároveň běhat či chodit - z nějakého nepochopitelného důvodu preferovala drtivá většina dětí pak plajdavý krok. Pod nohy se nám pletly klacky i houby, nakonec ale i ti zvyklí pouze chůze po uhlazeném asfaltu úspěšně zvládli slalom mezi lesními stromy a větvičkami keřů.
Večer jsme pak při planku nejprve bojovali více či méně úspěšně o splnění dalších kvalit nutných pro získání šerifské hvězdy a poté nás čekala třešnička na dortu dnešního dne - program vytvořený vedoucími jednotlivých dopravních společností. Zaběhali jsme si, potrápili opět lehce mozkové závity a užili společně čas ve vskutku skvělém rozmaru. Na závěr dnešního dne je tedy záhodno vyjádřit veliké díky naším dětem a suše konstatovati, že z nich asi fakt něco bude. Nejspíše rodiče, které budou zase i jejich děti jednou považovat určitou část života za ty nejotravnější tvory na světě, dokud nepochopí, že jsou to ti nejskvělejší lidé v jejich životě. Dobrou noc rodičové!

P.S. Kvůli technickým problémům s omezením serveru Rajčete a kvůli rychlosti internetu připomínající notně podroušeného hlemýždě byla až dnes do večerejšího dne nahrána videa tančících skupinek - doporučujeme zhlédnout rozhodně nijak liknavé pohyby vašich milovaných ratolestí. Jedno video se nepodařilo nahrát v plné kvalitě, ani přes notné množství nadávek a enormní množství času - nepohrdněte prosím tedy v jednom případě kostičkami připomínajími lehce videa z prvních mobilních telefonů
více  Zavřít popis alba 
  • 23.7.2021
  • 368 zobrazení
evase
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 18.7.2021
  • 40 zobrazení
tempotaxi
  • 15.7.2021
  • 20 zobrazení
jaroslavburda
Krytohlav hedvábitý (Cryptocephalus sericeus) - Více než 65 druhů zahrnuje rod Cryptocephalus z čeledi mandelinkovití (Chrysomelidae). S variabilně zbarvenými jedinci se setkáváme na slunných svazích, loukách i při okrajích lesa či polních cestách. Od nížin až do hor, ve kterých vystupuje až do výšek okolo 1.500 metrů nad mořem. Osobně se nejčastěji setkávám s leskle kovově zelenými, zlatými, zlatozelenými krytohlavy na žlutě kvetoucích pampeliškách, jestřábnících a podobných rostlinách z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Vzácněji se vyskytují modří nebo purpurově fialoví brouci. Krytohlav hedvábitý patří mezi největší druh rodu, 7-8 mm velký. V případě vyrušení nebo ohrožení se krytohlav staví mrtvým a padá k zemi.

O krytonoscích hezky píše profesor Josef Klika ve své knize Brouci (1873). Zde však uveden ještě pod nyní již nepoužívaným českým názvem krytohlavec hedbávitolesklý. "Tykadla 11členná, niťovitá; hlava do štítu zcela vtažená, s čelem kolmým a očima velikýma, ledvinovitě vykrojenýma; štít téměř 2kráte tak široký jak dlouhý, v předu zúžený, na předním pokraji vykrojený, na zadním pokraji naproti štítku poněkud rozšířený, podél i popříč vyklenutý; krovky krátce válcovité, řiti nepokrývající, každá na konci sama o sobě zaokrouhlená; přední kyčle širokou rovnou deskou předního kroužku prsního od sebe oddělené; zadní holeně bez přívěskův; na posledním kroužku břišním jest jamka, kteráž bývá u samiček hlubší a větší než u samečkův. Na keřích a kvetoucích zelinách.

Krytohlavec hedbávitolesklý - Zlatově zelený, fialově modrý neb červcový, hedbávitě lesklý, tykadla černá; štít hrubě a hustě tečkovaný, před štítkem dvěma malými vtlačenými vyhlubinami opatřený, s postranním pokrajem až za střed prohnutým; krovky hrubě vráskovitě tečkované, se setřenými hrubými rýhami podélnými. Na lukách všude obecný."

Krytohlava na fotografiích jsem (s jednou výjimkou) fotografoval na třezalce tečkované v Kořenově.

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory
Mapovací čtverec: 5258
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka (foceno z ruky)

Foto 2021 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
14 komentářů
  • 13.7.2021
  • 28 zobrazení
proradostsedm
Čertovy hlavy
Kaple sv. Máří Magdalény
Harfenice
Had

Ranních 15C stupňů nic moc, ale k polednímu už zoncna rumplovala tož chládek lesa a skal se šikl. Úvodní fotka alba je unikát díky technologii na mobilu a to záporný zoom. Na foťák bych musel nasadit čočku zvanou rybí oko. Laicky řečeno. Prímo před hlavami je tak blízko vegetace - keře a stromy, že běžně celé hlavy vyfotit nelze. Vyšla by jen část. Když je po ruce zoom 0,5 tzn. místo přiblížení foceného objektu se naopak oddálí, pak to vyjde krásně jako na fotce. Ostatní fotky jsou trochu z boku hlav kde už místa je dostatek.

Spousta lidí řešilo jak přeskočit či přelézt. Zatímco většina používala cestu se schodištěm, pár metrů vlevo lze krásně přeskočit. Stačí jen rozběh a HOP. :-D

Několik scén je stejných, aneb pro porovnání jak foti poloprofi kompaktní digi versus mobil.

https://mapy.cz/s/fecapodulo
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 11.7.2021
  • 28 zobrazení
karolinkamartinkova
Kobylí - rozhledna, Vrbice - sklípky, Zaječí - kostel sv. Jana Kř., Starovičky - levandulová farma, Pavlov, Valtice, Mikulov, Hradištěk, Mutěnice, Petrov, Strážnice, Modrá
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červenci
  • 151 zobrazení
tuplovanejgrog
Buenas Días seňorové, hele zas teda po delším čásku múžeš na něco mrknout, no nejni to nic novýho... Vobrásky stromů f kaňónu Studený řeky - eště živejch - kerý uš třeba za rok živý nebudou...Tak abich mněl ňákou spomýnku. Jo a taky sem bil s tou Žlutou klykou na čundru a sme tam teda něco užyli. Voňy se ty Žluťákové asy budou cukat, ale zaručuju se ti - ať mi do konce mejch dnů přestane chutnat gróg - že všecyčko, slůfko vod slůfka je pravda pravdoucý ! Tak se na to teda mrkňy esly zrovýnka nemáš co dělat, těbúch.
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • léto
  • 171 zobrazení
jaroslavburda
Klikoroh devětsilový (Liparus glabrirostris) - Jeden z našich největších nosatcovitých brouků, robustně stavěný, černý, s četnými (velmi variabilními) žlutými skvrnami. Za očima se nachází žluté šupiny a skvrna ve tvaru Y, jíž se liší od jinak podobného klikoroha skvrnitého (Liparus germanus). Dospělé brouky spolehlivě nalezneme časně z jara i v průběhu celého léta na rozměrných listech devětsilů, zjištěn byl také na bolševnících a podbělu lékařském. Vyhledává především stinná, vlhčí místa, okolí horských potoků a řek. V ČR běžný, hojný zvláště v podhorských a horských oblastech.

Z knihy Brouci České a Slovenské republiky (profesor Karel Hůrka): "Zástupce rodu největších a nejrobustnějších středoevropských nosatců. Jsou černí, slabě lesklí, 3 ze 4 našich druhů mají alespoň na štítu skvrny tvořené žlutými šupinkami. Larvy se vyvíjejí v kořenech hvězdicovitých a miříkovitých rostlin. Uvedený druh je největší, 17-21 mm dlouhý, a je poměrně častý v údolích horských potoků na listech devětsilů a podbělu lékařského. Samice kladou vajíčka jednotlivě do kořenů devětsilů. Larva žere kořeny a kuklí se v zemi."

O klikorohovi devětsilovém prof. Josef Klika neuvádí konkrétně nic, rozepisuje se však o klikorohovi lemovaném a výše zmíněném (podobném) klikorohovi skvrnitém. Zajímavé je, že o klikorozích se tehdy psalo jako o lenivcích. S čímž se pojí i rodové zařazení. Dnes rod Liparus - klikoroh a tehdy Molytes - lenivec. Připojuji zmínku profesora Kliky o nejmarkantnějším znaku - nosci: "…nosec dlouhý, silný, válcovitý, na konci poněkud rozšířený, s přímou, k dolejšímu pokraji očí směřující rýhou* a nepatrnou vyhloubenou proužkou nad rýhou."

* i proto mezi další názvy klikoroha patří lalokonosec

A ještě letmá zmínka profesora Františka Dlouhého (1898) o rodu molytes/liparus: "Tělo vejčité, tvrdé. Chobot dlouhý, tlustý, oblý nebo hranatý, s nezřetelnou rýžkou nad rýhou tykadlovou. Tykadla kolinkovitá na konci chobotu. Násadec nedosahuje předního okraje očí; bičík 7 článku, prvé 2 články podlouhlé, ostatní zakulacené. Krovky hladké, na švu srostlé. Blanitá křídla scházejí. Holeně s ostruhou, články chodidel naspod plstnaté, drápky volné. Na keřích, trávě, cestách i pod kameny." Dlouhý ve své knize popisuje lenivce skvrnitého, hladkonosého a lemovaného.

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory
Mapovací čtverec: 5258
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka (foceno z ruky)

Foto 2021 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 3.7.2021
  • 14 zobrazení
jaroslavburda
Zobonoska jablečná (Tatianaerhynchites aequatus) - Mezi velmi hezké zobonoskovité (Attelabidae) brouky patří zobonoska jablečná (dříve uváděna jako zobonosec stejný). Jde o čeleď poměrně komplikovanou, ve které se jednotliví brouci mnohdy jmenovali různě. Zobonoska jablečná je však podobná snad jen zobonosce uherské (Mecorhis ungarica), kterou svého času za jarních dnů, v okolí Brna, na hlohu sbíral a studoval Dr. Fleischer. Zobonoska, tehdy zobonosec uherský, nacházející se kdysi pouze na jižní Moravě, na našem území bohužel vymřel.

Zobonoska jablečná je brouk o velikosti 2,7-4,5 mm, se svým typicky dlouhým noscem, patří mezi škůdce ovocných dřevin. A ačkoliv tohoto barevně variabilního brouka s bronzovým leskem nalezneme především v nížinách a v teplejších oblastech, objevuje se i v pahorkatinách (do 600 metrů) a někdy se vydá i výš. Zobonosku jsem objevil za teplého větrného dne, sedící na listu devětsilu bílého. Ačkoliv jde o drobného brouka, nepřehlédnutelný frňák a barvy již zdálky upoutaly mou pozornost. Zobonosky patří mezi termofilní druhy obývající křovinaté stráně, lesostepi, pastviny, okraje lesů, sady, zahrady a další biotopy. Mezi živné rostliny patří především hlohy, trnka obecná, jabloně, hrušně, jeřáby a další druhy slivoní.

Prof. Josef Klika v roce 1873 píše o zobonosce jako o zobonosci stejném (Rhynchites aequatus): "1-1½"; tmavě rudobarvý, velmi hustě tečkovaný, s hnědými chlupy; krovky hluboko tečkovaně pruhované, červené, na švu černavé; kořen tykadel a nohy mnohdy červenohnědé. V lesích na keřích všude hojný. Žije též na třešních, jabloních a jeřábech, na nichž škody způsobuje."

Zajímavost: Rhynchites - z řeckého rhynchos - nosec, rypák.

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory
Mapovací čtverec: 5258
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér (foceno z ruky)

Foto 2021 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 2.7.2021
  • 16 zobrazení
vrbamiroslav
Blízká exotika - střední Chorvatsko, Pirovac, 1.7.2021. Palmová můra Paysandisia archon. Jedná se o invazní druh původem z jižní Ameriky, který ničí výsadby palem v jižní Evropě. Je to velký motýl s rozpětím křídel 10 - 11 cm, tedy stejně jako lišaj svlačcový. I tvar těla je podobný jako u lišaje svlačcového. Pokud přeletí v menší vzdálenosti od pozorovatele, je rovněž slyšet šustění křídel. Zajímavé je i chování. Má částečnou denní aktivitu a vrchol letu jsem pozoroval kolem 11.00 hodiny dopoledne. Navíc jsem narazil na jakési "shromaždiště" těchtů můr, které tvořila černá skládka stavebního odpadu, na které byl na vrcholu pohozen suchý kmen rozřezané palmy. Nebylo zde žádné shnilé ovoce, zahnívající odpad nebo něco vlhkého, na kterém by můry mohly sát. Zřejmě je tedy muselo lákat aroma usychajícího palmového dřeva. Můry usedaly na hromadě odpadu i na okolních keřích a když kolem sedící prolétala jiná, prudce vystartovala a došlo k pronásledování. Viděl jsem i pět kusů pronásledujících se můr najednou v jednom chumlu. Všechno byly čerstvé kusy, během asi 60 minut pozorování zde prolétly desítky můr. Je tedy možné, že se zde slétaly k páření, i když samotné páření jsem neviděl. Takovýchto skládek stavebního materiálu i s rozřezanými palmami zde bylo více, ale můry se shromažďovaly pouze na jedné, takže nevím, co je tam přitahovalo. Samice kladou vyjíčka na živé palmy a housenky vyžírají měkké řapíky listů a zelené vrcholky palem, takže rozřezaná suchá palma jim jako živná rostlina nemůže sloužit. Housenky tedy nežerou suché dřevo ani zelené tvrdé listy. Při koncentraci můr, které jsem zde viděl, brzy zničí všechny palmy. Palmy zde nedokázaly zplanět a vyskytují se pouze v umělých výsadbách - zahradách, alejích a parcích.
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • léto
  • 46 zobrazení
horstyn
5 7 .2021 Základní škola v H. Týně je obklopena školní zahradou, jejíž část prošla rozsáhlou revitalizací přírodním projektem „ Učíme se venku“, který vypracoval rodák z Horšovského Týna Mgr.Vladimír Ledvina: „ Hlavním cílem zde bylo vytvoření více možností pro výuku pod širým nebem, ať už v hodinách přírodovědy anebo i při jiných předmětech. Jde o to, aby se děti neučily pouze teoreticky v lavicích, ale aby si dokázaly propojit učení s reálným světem. Konkrétně při hodině přírodopisu, místo, aby se dívaly na různé rostliny, ovocné stromy a keře v učebnici, tak můžou jít ven na školní zahradu a ukázat si přímo jak jsou velké, jak kvetou, voní, v jakém prostředí lépe rostou atd. Vytvořeny byly smíšené záhony trvalek, bylinek, cibulovin a okrasných trav, kde v jednom záhonu roste, náhodně rozmístěno, několik různých druhů a tato směs díky svému složení vytváří zelenou plochu vysoce atraktivní po celý rok bez vysokých nároků na údržbu. Do štěrkových trvalkových záhonů byly navrženy konkrétní taxony rostlin a jejich směsi, vyzkoušené v Dendrologické zahradě v Průhonicích a na jiných místech v ČR i v zahraničí v podobných typech záhonů a na podobných stanovištích. Tím vším dojde ke zvýšení estetické hodnoty a biodiverzity celého prostoru, možnosti stát se místem poznávání druhové rozmanitosti rostlin a významu pro ostatní organismy; místem pro hru, kreativní výuku a kontakt dětí s přírodou a vhodně přispívat k jejich správnému rozvoji. Najdeme tu také nezbytné vybavení pro učitele a děti pro skupinovou práci v dané části zahrady a samozřejmě i místa pro odpočinek na čerstvém vzduchu, jako jsou různá dřevěná sezení pod stávajícími stromy a také několik laviček. Bylo mi potěšením a ctí podílet se na rekonstrukci školní zahrady, do které jsem osm let chodil.“ dodal závěrem p. Ledvina
Celý tento prostor je určen především pro žáky základní školy, ale využívat jej mohou k odpočinku i zábavě i občané města. Základní škola v Horšovském Týně tímto získala velmi moderní prvek výuky.
Celý projekt zajišťovalo město Horšovský Týn. Celkové náklady činily 970 tis. Kč, z toho město získalo dotaci ze státního fondu životního prostředí ve výši 500 tis.Kč.
více  Zavřít popis alba 
  • léto
  • 18 zobrazení
partyzankaslamova
Poslední deeeeen!
více  Zavřít popis alba 
  • 25.6.2021
  • 31 zobrazení
321919
Za symbol půvabu a krásy je odjakživa považována růže. A právě této královně mezi květinami byla věnována akce Vyznání růžím, která se uskutečnlla 18. - 20. června 2021 v rozáriu v Olomouci. Letošní výstava byla zaměřena hlavně na anglické růže. Návštěvníky čekala rozkvetlá podívaná v unikátní růžové zahradě s tisíci keři růží a bohatým doprovodným programem. Jelikož jsem se však chtěl vyhnout množství návštěvníků o víkend navštívil jsem Rozárium až v pondělí. Návštěva stála za to, přestože již na některých květech bylo poznat působení nynějšího počasí. #události
Kategorie: události
více  Zavřít popis alba 
89 komentářů
  • 21.6.2021
  • 108 zobrazení
kolovratska
zametení a vymytí vchodů a schodiště, vyčištění PVC a skleněných částí vchodových dveří, vyčištění venkovních rohoží, setření zábradlí včetně desinfekce, vymetení pavučin, zametení předsklepních prostorů, úklid rozházených letáků před vchody a jejich odvoz do tříděného odpadu, vyčištění plochy příchodového chodníku od od mechu a plevele, likvidace popínavého keře na plotu
více  Zavřít popis alba 
  • 20.6.2021
  • 8 zobrazení
Reklama