tjemelka
dovolená na řeckém ostrově Zakynthos v části Vassilikos
ubytování v hotelu The Bay http://www.thebay.gr/
výlet lodí kolem ostrova a na pláž ztroskotání "Navajo"
výlet autem na Kap Keri, Porto Limnionas přes tradiční vesničku Volimes na Kap Skinari, zde prohlídka Modrých jeskyní na lodi dále na sirné pláže Xigia a přes hlavní město Zakynthos zpět do Vassilikos
koupání na nejkrásnější chráněné pláži Gerakas (na konci neoficiální FKK)
pár údajů o letu: Airbus A320, kapacita 180cestujících, rychlost 780km/hod, výška 11000m, doba letu z Brna 2hod10min
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • červen 2012
  • 142 827 zobrazení
lucineckalulu
  • 16.7.2014
  • 9 941 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
dobesovi
Konečně jsme se dočkali a vyrážíme do naší oblíbené destinace :) První zastávkou je Pag, místo na které se rádi vrácíme. Stojíme hned u pláže, místo naprosto úžasné .. v moři coby kamenem dohodil :) Člunem jezdíme na písečné pláže po okolí a do města Novalja. Po týdnu zvedáme kotvy a razíme na naše nejoblíbenější místo do malého kempíku v Drage.. Je zde nádherné moře, projížďky člunem za delfíny a na protější ostrov Murter. Samozřejmě nechybí jízda na paddleboardu, kerý si všichni zamilovali :) Zpáteční cestu jsme naplánovali přes Plitvická jezera a byla to naprostá párada 😃 Všichni jsme si to užili .. Na cestách je krásně 😍
více  Zavřít popis alba 
  • loni v létě
  • 9 053 zobrazení
kasparov
Vojtíšek u nás doma na návštěvě,Tongo Hradec Kr.-Týna svátek,se Šimonkem na plavání CR
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2012
  • 6 642 zobrazení
cabajka
na poznávačku z botaniky
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2002 až květen 2009
  • 5 950 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
danuleabobisek
Vyhlídka Bochali, vyhlídka Navagio, pláž Navagio, Klášter Anafonitria, Xinigia, Limni Keri, Porto Koukla, Kostel Sv.Dionýsa, Olivová bio farma, olivové muzeum, Marathonissi turtle island, Island Cameo, Blue Cove, Keri Cove, tavrnička Vardiola ,hotel Gloria Maris.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2018
  • 5 531 zobrazení
ondrejhavelka
Náboženský šok, otazníky v očích a duchovní zemětřesení

Jogín v indickém Váránasí si přímo přede mnou na přirození zavěsil dvacetikilové závaží; v Pampanze na Filipínách přibili člověka na kříž a za zvuku modliteb jej vztyčili vzhůru; šaman s rukama od krve v beninské Ganvié se na mě při voodoo obřadu podíval tak zle a pronikavě, že jsem byl týden naprosto bez síly k další cestě; v kostele při mši v ghanské Akkře se lidé kolem mě najednou vymrštili z lavic a začali hulákat, tleskat a tančit, div nemetali kozelce; prapodivný kněz nedaleko haitského Ouanaminthe měl na oltáři vedle voodoo sošek křesťanské symboly; v Turnově na náměstí na mě zpoza keře vyskočili radostně bubnující zvěstovatelé Krišny, zatímco jakýsi politik na pódiu o pár metrů dál hulákal, že musíme zachránit „křesťanskou identitu Evropy“, aniž by (jak se při rozhovoru ukázalo) ztrácel čas s četbou Nového zákona; Tom Cruise mě z hotelové televize v New Jersey naprosto vážně přesvědčoval, že za vším stojí krutovládce galaktické konfederace Xenu; v New Yorku na Wall Street bylo více buddhistických mnichů než byznysmenů a z londýnských autobusů na mě útočily obří nápisy sdělující, že Bůh není, protože to „vědci zjistili“.
To je několik příkladů z „poutnického terénu“, které mohou v cestovateli vyvolat náboženský šok a jeho oči deformovat do tvaru otazníku. Leckdy pro něj není nutné cestovat daleko, ovšem na cestách je obvykle častější a intenzivnější, už kvůli tomu, že cestovatel bývá otevřenější a citlivější k okolním vjemům. Častěji také postihuje tzv. „duchovní hledače“, kteří své cesty směřují za duchovním poznáním, ale může být intenzivní i nepříjemný také pro poutníka již dlouhý čas zabydleného ve svém náboženství, očekávajícího spíše jeho prohlubování, nikoli nepředvídatelné „duchovní zemětřesení“, jež ovšem dlouhá cesta do vzdálených končin naší krásné planety umí zprostředkovat. Minimálně latentně však působí na všechny cestovatele, neboť – slovy významného lékaře a psychologa Carla Gustava Junga – religiozita je nedílnou součástí lidské přirozenosti.
Náboženský šok může (někdy v souvislosti s kulturním šokem) poutníkovu cestu změnit, předčasně ukončit nebo naopak neplánovaně prodloužit, takže je dobré o něm vědět a být alespoň částečně připraven. Rozeznání náboženského šoku může zachránit nejen cestu, ale také poutníkovo duševní zdraví, v extrému i zdraví fyzické či dokonce život.

Podoby náboženského šoku: otřes, okouzlení, znechucení

Cestovatel po vzdálených koutech planety zažívá běžně dnes již dobře známý kulturní šok, a přestože náboženství bývá uváděno jako jedna z příčin kulturního šoku, je podle mého názoru přesnější definovat náboženský šok jako příbuzný, ale samostatný fenomén. Jinak působí na zrychleného turistu, obehnaného hradbou pečlivého itineráře, který spěchá se sluchátky v uších, selfie tyčí v ruce a dronem nad hlavou, aby v několika prchavých okamžicích odškrtal položky ve svém seznamu a do cizí země se nepřijel nechat „zasáhnout“ nebo dokonce „proměnit“, ale v rychlosti a nejlépe levně a bezpečně získat další instantní zážitek a jinak působí na vnímavého poutníka, který cestuje pomalu, v klidu nasává svět, sleduje kulturní a náboženské proměny a je otevřen alteritě, aby jej „zasáhla“ a jeho cesta aby jej pomalu proměňovala, formovala a utvářela.
Náboženský šok může mít více podob: 1. otřes, prožitek něčeho nečekaného, zvláštního, vzhledem k cestovatelově domácímu náboženství (nebo bezvěrectví) mimořádného; 2. okouzlení, tedy zakušení čehosi svůdného, lákavého, na první pohled „té správné duchovní cesty“, která cestovateli zatím nebyla známa; 3. znechucení, jinými slovy náboženský prožitek z pohledu cestovatele hloupý, absurdní, krutý, nechutný nebo kýčovitý.

Náboženský otřes – tvrdá rána po hlavě i peníze ve chřtánu

Náboženský otřes obvykle přichází při rychlých změnách prostředí, typicky při několikahodinovém přeletu do zcela jiné kultury podobně jako kulturní šok: jedná se o nečekané události v očekávaném náboženství. Vzpomínám si na několik náboženských otřesů vysoko v Himálaji: putoval jsem několik dní překrásnými horami Ladakhu, abych po náročném výstupu najednou na vysoké skále spatřil při západu slunce úchvatný buddhistický klášter. Opatrně jsem už téměř po tmě vstoupil. V klášteře žilo asi třicet dospělých mnichů a deset malých žáků; vlídně mě přijali, a dokonce mi nabídli místo v malé cele spoře osvětlené maličkou svíčkou se dvěma mnichy. Cítil jsem se jako v ráji a lačnil jsem po hlubinách buddhistické meditace.
Ráno jsem se zašel podívat na výuku malých mnichů: mniši spořádaně předčítali staré texty pod okny s výhledem na přilehlé sedmitisícovky, zatímco důstojně působící starý láma pomalu a tiše procházel mezi nimi – atmosféra byla posvátná. A najednou: prásk! Láma vzal jednoho žáčka tlustou knihou po hlavě tak silně, že to se mnou škublo, až jsem se z tureckého sedu svalil na záda. Žáček se pokusil opravit chybu v recitaci, ale neuspěl: druhá rána, pak hned třetí. Za chvilku dostal další malý mníšek. Rány po hlavě brzy vystřídala rákoska určená na záda a já jsem si uvědomil, že atmosféra není posvátná, ale prostoupená úzkostlivým strachem žáčků a těžko pochopitelnou brutalitou starého lámy.
Vrátil jsem se do své cely se zvířenými myšlenkami a otazníky v očích, a protože bylo konečně denní světlo (elektřinu tam neměli), konečně jsem se po cele mohl porozhlédnout. Přišel další otřes: na stěnách chrámu, který byl na první pohled rájem na zemi, visely fotky New Yorku a vysmátých byznysmenů v oblecích. Mého zájmu si všiml mnich, který mi ihned vysvětlil, že snem mnoha mnichů z onoho kláštera je život v Americe, zemi snů a splněných přání. Když jsem potom dostal silný čaj se žluklým jačím mlékem a solí a uviděl, jak místní poutníci strkají nemalé peníze do úst zlaté sochy Buddhy, který za svého života zdůrazňoval, že je člověk jako každý jiný a jeho uctívání nikomu nikam nepomůže, už jsem se ničemu nedivil.

Náboženský otřes jako roztříštění mylného předporozumění

Tyto mé otřesy byly typickým příkladem roztříštění mylného náboženského předporozumění, jinými slovy: náboženská realita bývá jiná, než jak o ní vypovídá literatura na opačném konci světa a jaký obraz si o ní cestovatel doma pro sebe vytvoří. Ovšem pozor, po strávení roztříštěného předporozumění přijde druhý a možná hlubší pohled a cestovatel zjistí, že mnohé skutečnosti (často ty podstatnější) literatuře docela odpovídají, a není proto dobré usuzovat podle prvního náboženského otřesu.
Je více než užitečné připustit, že cestovatel nikdy nemůže hodnotit náboženství objektivně, dokonce ani „své domácí“ náboženství nemůže plně přehlédnout a posoudit. Cestovatel vždy hodnotí pouze ze svého pohledu, tedy subjektivně, vždy z určité výchozí pozice, zatížen svým vzděláním, zkušeností, očekáváním, svým naturelem. Často cestovatelé vyprávějí o nenormálních, divných nebo směšných náboženských obřadech. Jistě, cestovatel může říci, že se jemu ten či onen obřad jevil nenormální, ale nemůže říci, že obřad byl nenormální. Není na světě religionisty, který by byl schopen neutrálně a objektivně obsáhnout všechna náboženství s jejich jemnými odlišnostmi a – halíkovsky řečeno – z pozice Božského nadhledu říci, co je a co není normální. Cestovatel je totiž otřesen skutečnostmi, které jsou pro ony „nenormální sektáře“ z jejich pohledu naprosto normální a tradiční. Nechat si roztříštit mylné předporozumění, připustit svůj nepřesný postoj a být schopen jej případně napravit je obrovský krok k poznání a (nejen) k duchovnímu růstu. To však v žádném případě neznamená, že cestovatel nemá být racionálně kritický, jak přiblížíme dále. Spíše by se měl umět podívat na věc jinýma očima a stále pamatovat na zlaté pravidlo: co chceš po ostatních, dělej i ty jim. Vzájemné osočování a pomlouvání mezináboženskému dialogu a pochopení nepomůže a přitom pochopení a mír mezi světovými náboženstvími je základem pro mír ve světě.
Náboženský otřes může i v domácím prostředí vyvolat např. nepříliš dobře vzdělaný kněz, který při kázání vypustí z úst nepromyšlený nesmysl nebo zbožně vychází z pozic velkých křesťanských myslitelů, kteří byli sice geniální, ale v některých oblastech (typicky Augustin v sexuální etice) byli zkrátka úplně mimo magisteriální mantinely; papež František to moudře vystihl diagnózou: neurotická obsese. Takový neuvážený výrok může hlavu hloubavého křesťana řádně zamotat a nakonec vést raději k zájmu o jiná náboženství. Velké nebezpečí náboženského otřesu až znechucení hrozí – slovy významného teologa Ctirada Václava Pospíšila – od „zbožného trouby“ a já dodávám, že to platí pro všechna náboženství na celém světě.

Vypasený asketa a svatý muž, který zvracel motor

Jindy jsou náboženské otřesy úsměvné: jednou jsem se chtěl podívat do krásného hinduistického chrámu, ale vstup mi byl zakázán s odůvodněním, že mám příliš modré oči a to prostě do jejich svatostánku nepatří. Po chvilce mě vypasený chlapík, který se převléká za hinduistického svatého muže a sedí k radosti objektivů záměrně na skvělém pozadí (mimochodem se jedná o výnosné zaměstnání), poprosil o peníze na dobrou věc a pohladil si u toho řádně tučné břicho (dnes už ho mám bohužel taky, jen na něj zatím nevybírám peníze). Následující den jsem ale narazil na pravého svatého muže, jehož bizarní zevnějšek mnou otřásl: na vrakovišti se pomazal olejem a mazem letitých vyřazených motorů a na jazyk zavěsil nesmírně těžké závaží z motorových komponentů tak, aby mu to maximálně vytahovalo jazyk z úst. Toto motorové závaží se táhlo až k zemi, kde se rozprostíralo po chodníku spolu s jeho dvoumetrovými dredy namaštěnými motorovým olejem. Jinak byl zcela nahý a prostě seděl v postranní uličce nevelkého indického města. Ten naopak žádné peníze nechtěl, neboť skuteční sádhuové nechtějí, ba ani nesmí, vzít peníze do ruky. Ten člověk vypadal, jakoby zvracel motor a na mě to silně zapůsobilo, i když dodnes nedokážu říci jak.

Další krok: progres, regres nebo období působení

Po náboženském otřesu může podle mé zkušenosti podpořené řadou mých přátel následovat progres, regres nebo období působení. Roztříštění mylného předporozumění nebo pozitivní otřes nasměruje k pokroku a hlubšímu zájmu (krok progrese). Negativní otřes může nasměrovat ke ztrátě zájmu, případně poklesu hodnocení onoho náboženství (krok regrese). Nesnadno uchopitelný náboženský otřes může vyústit v relativně dlouhé období vědomého či nevědomého působení: výše uvedený příklad svatého muže „zvracejícího motor“ je toho zářnou ukázkou – stále na něho vzpomínám a stále nevím, co si o něm myslet, ovšem jisté je, že to byl silný náboženský otřes, kterému neumím přidat hodnotící znaménko.

Náboženské okouzlení – vzhůru do oblak s duchovní hyenou v zádech

V oblasti náboženského okouzlení je určitou královnou mezi zeměmi Indie. Sám jsem v Indii měsíce meditoval v buddhistických klášterech, chvilku pobyl také v hinduistickém ášramu a často sdílel dýmku s hinduistickými svatými muži (sádhu), abych s nimi rozprávěl o Božích tajemstvích, na jiných kontinentech se účastnil voodoo obřadů, všech myslitelných bohoslužeb i nejrůznějších (z mého pohledu) náboženských šíleností. Ačkoli jsem dnes již řadu let milovníkem křesťanské teologie, stále také zůstávám milovníkem religionistiky a náboženské plurality i zastáncem plodného mezináboženského dialogu, a proto byly všechny tyto pobyty mimořádně inspirativní, potkal jsem skvělé lidi z celého světa a rád vzpomínám na týdny náboženského okouzlení.
Při náboženském okouzlení je člověk často „bezhlavě zamilován“ do exoticky působící nauky, která mu připadá jako „ta jediná pravá“. V tomto okouzlení je cestovatel schopen zapomenout na celý dosavadní život, odevzdat všechno majiteli ášramu, školy, sekty nebo církve a plnit naprosto iracionální úkoly. Náboženské okouzlení je subjektivně velmi krásné, osvobozující, povznášející, stejně jako nebezpečné, neboť cestovatel je v tu chvíli zneužitelný jako málokdy jindy. Stavu okouzlení velmi často zneužívají darební guruové, vychytralí vůdci, prohnaní zasvětitelé a není těžké domyslet, co všechno s poutníkem a hlavně s poutnicí provedou. Nenechme se mýlit, tito lidé zdaleka nepůsobí jen v Indii: vyskytují se všude, kde lze ovládat druhé, křesťanství nevyjímaje.
Zneužívání náboženského okouzlení neváhám nazvat tím nejodpornějším „duchovním hyenismem“. Volnými slovy evangelisty Lukáše: běda vám, kdo zneužíváte člověka v nejcitlivějším místě, totiž v srdci, běda vám! Pokud po cestovatelce či cestovateli bude někdo ve fázi náboženského okouzlení vyžadovat peníze, majetek, posluhování, sex, bezvýhradnou důvěru, násilí na někom jiném, práci zadarmo nebo odložení vlastní racionality – rychle pryč! Netřeba hned zatratit ono náboženství, ale dát si zatracený pozor na onoho duchovního, který mazaně zneužívá bytostnou potřebu smyslu, jenž je v každém člověku hluboce přítomná. Obvykle si k sebeobraně stačí položit jednoduchou otázku: opravdu mě toto náboženství osvobozuje, nebo mě svazuje a k něčemu nutí pod záminkou svobody? Podle mého soudu je cestování zejména o svobodě a duchovní hledání chápu – aristotelsky řečeno – jako podstatnou formu cestování, nikoli – řečeno naopak platónsky – jako dva k sobě nepatřící prvky.

Pokračování příště 1/2

#náboženství, #šok, #cestování, #rituál, #nahota, #fotografie, #lidé, #buddhismus, #hinduismus, #zasvěcení, #Indie, #Afrika, #víra, #umění, #akt, #akty, #nahá Afrika, #Ondřej Havelka (cestovatel), #otřes, #okouzlení, #dovolená, #travel, #traveling, #travelphotography, #naked, #nude native tribes
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • květen 2008 až prosinec 2019
  • 5 512 zobrazení
sisistek
Když jsme se v zimě rozhodovali kam na letní dovolenou, opět se mi povedlo prosadit si letní verzi, teplo, moře - Peloponés.

Vyrážíme ve středu 30.6. hned po vysvědčení, před sebou máme 1050 km. Mnichov a Brener zvládáme bez potíží a kolem jedné hodiny po půlnoci dorážíme na STPL do italské Senigally. Druhá posádka je již na místě a spokojeně chrupe. Ráno provádíme servis, vše je zdarma a přesouváme se 30 km do Ankony, odkud máme zamluvený trajekt.

Z Ankony vyjíždí trajekt ve 13.30 a cesta trvá 21 hodin. Teplota vzduchu dosahuje 28 st. C a tak jsme rádi, že na nás vyšlo místo pod střechou, neboť máme zaplacen camping na palubě . Příjemně to zde protahuje, vyndaváme stůl a židličky a při lahvi vína oficiálně zahajujeme naší dovolenou. Při průzkumu trajektu zjišťujeme, že je dost plný a nejlépe je nám u aut, děti dokonce nebaví ani studenější voda v bazénku. Večer ještě posedíme a jdeme spát. Noc utekla a ráno nás budí rozhlas, kde nás informují o zastávce v Igoumenitse. Do Patrasu přijíždíme v 11.30 (v Řecku je hodinový časový posun oproti ČR).

Při výjezdu z trajektu v Patrasu jsme lehce očarováni třetím největším městem Řecka, vstupní branou. Překvapuje nás, že celý prostor kolem přístavu je obehnán plotem s ostnatým drátem a všude za ním je velký nepořádek. Všude vládne hustá doprava a hluk, občas nám nejsou jasná ani pravidla :-).

Těšíme se na první koupačku, rychle se vymotáváme z města a spěcháme k moři. Naše první zastávka je na Kalogria Beach, kde je dostatek místa k parkování a velké písečné pláže. Stání je o něco dále od moře než jsme zvyklí ( a zhýčkaní ), ale na poprvé to neřešíme. Voda nás příliš neosvěží, neboť je jako kafe, Vydržíme se cachtat až do pozdních odpoledních hodin. V klidu dojídáme poslední řízky se salátem, dáváme si kávu a u druhé posádky se začíná objevovat první přehřátí ze slunka a horečka.

K večeru se přesouváme do nedalekého Killini, zde druhá posádka odpadá a jede se chladit do místního kempu, aby se zbavili horečky. My nasedáme na trajekt a jedeme na Zakyntos, nejjižnější z řeckých ostrovů v Jónském moři, který láká jednou z nejkrásnějších pláží na světě . Cestá trvá cca 1.5 hodiny a my se v městě Zakyntos vyloďujeme již za tmy. Stihneme ještě krátký přejezd do přístavu ve vesničce St. Nikolas a o půlnoci jdeme spát za zvuků šumění moře.

V sobotu ráno Igor vyráží vysondovat možnosti zapůjčení lodě s cílem navštívit nedaleké modré jeskyně a nejznámější řeckou pláž s vrakem - plage Navagio. Podařilo se, po 10. hodině již plujeme rychlým člunem pod dohledem šedého mořského vlka směr vytoužený cíl. Na lodi je příjemný vánek, okolo z jedné strany útesy a skály, z druhé moře, je na co koukat.

Po 20-ti minutách přijíždíme k shipwreck (pláž Navagio místně nazývána). Zátoka Navagio je nejoblíbenějším turitickým cílem s vrakem lodi pirátů. Jedná se o rezavou dopravní loď, která ztroskotala v bouři při pašování a vyhýbání se celníkům. Po nezbytném fotografování a kochání se romantickým zákoutím s kontrastem sytě modrého moře a jasně bílých skal a písku se hodinku koupeme. Přesto, že místní tvrdí, že je turistů letos výrazně méně, na relativně malé pláži je jich až dost. Kolem poledního přijíždí další velká loď s turisty, což je signál, abychom se přesunuli k další přírodní atrakci, Blue Cave.

Modré jeskyně jsou desítky otvorů, v nichž se láme sluneční svit prozařujíc tím průzračnou vodu do jasně tyrkysova. Je to nádherné a světlo se v nich láme v různých odstínech modré skutečně impozantně. Do některých se dá vplout i s celou lodí, některé si prohlížíme jen z venku, do některých se musí plavat, což nám bylo opět umožněno. Opět se koupeme, vplouváme do jeskyně, potápíme se, šnorchlujeme. Byl to hezký zážitek.

Z vesnice St.Nikolas, kde kromě přístavu, dvou hospůdek a krámku nic není, se jedeme po klikatých a úzkých cestičkách podívat na zátoku s vrakem z útesů. Je zde vytvořen zajímavý pointview z železné lávky, která je vystrčena nad útesy. Slabší povahy zde mohou mít problém, ale pohled shora stojí za to, dokonce jsem to vydržela i já :-).

Postupně se seznamujeme s přírodou a způsoby života lidí na ostrově, který je hodně skalnatý a porostlý zelení. Je obdivuhodné, co vše se dá v těchto podmínkách pěstovat. Kolem silnic a parkovišť je spousta místních, kteří nabízejí své produkty, lákají děti na ochutnávky nebo ženy a dávají jim květiny z oleandrů a ibišků ( také jsem dostala ). Pak je trapné nic nekoupit a tak si odnášíme pražené mandle na několik různých způsobů, tyčinky v medu a sezamu, turecký med a víno. Vše jsme ihned ochutnali a musím říct, že to bylo chutné, dobré a nezbylo :-).

Další naší zajímavou zastávkou jsou útesy u městečka Keri. Pravda, silničky a hlavně průjezdy vesničkami nejsou zrovna stavěny pro pohyb obytným autem, a my si znovu uvědomili, že pro tento způsob cestování je velikost našeho obytného auta maximální. Útesy jsou monumentální. Igor s Nikolkou stihnou v rámci malého treku odlovit jednu cache a na večer se ještě přesouváme na jih ostrova, kde jsou nejkrásnější řecké pláže.

Projíždíme místy, kde je již čilý turistický ruch, ale zároveň jsou zde místa se dvěma unikáty ostrova - karet velkých a tuleňů bílých. V létě se sem stěhují vzácné želvy karety obecné, aby do písku nakladly vajíčka a pak se vracejí zpět k africkým břehům. Když se malí potomci vylíhnou, následují své rodiče. Kriticky ohrožený druh - tuleň středomořský je zde vidět velmi málo a my to štěstí nemáme. Zvažujeme vyjížďku lodí, ale nakonec se spokojíme s želvou, kterou vidíme v umělé nádrži a parkujeme na konci plage Laganas kousek od moře. Tato nejdelší pláž na ostrově se drží u místních na vrcholu oblíbenosti ( ještě spolu s pláží Gerakas ). Poblíž je letiště, takže občas vidíme nový přísun turistů v příletovém koridoru, který ovšem vede nad želvími hnízdišti a proto má v noci zákaz provozu, nebude nás tedy rušit ve spaní. Dokonce se zde při množení karet nesmí v noci ani koupat, panují zde přísná pravidla ochrany přírody.

V neděli dopoledne lenošíme a koupeme se. Odpoledne přejíždíme do města Zakyntos, kupujeme si lístky zpět na Pelopones a využíváme 2 hodin do odjezdu trajektu na prohlídku města. Město se rozkládá u protáhlé srpovité zátoky s plážemi a největší zajímavostí je obnovený kostel Agios Dionisios přímo u přístavu, který uchovává relikvie stejnojmenného patrona ostrova a hlavní třída s mnoha obchůdky a tavernami. Nad městem je možné vidět starý venezianský hrad. Kupujeme několik drobných dárků, ochutnáváme místní vynikající zmrzlinu v cukrárně a vydáváme se zpět.

Po návratu na Pelopones se přesouváme cca 13 km k vesničce Edipsos, kde je hezké stání přímo u moře. Je zde několik německých obytných aut. Je nádherně teplá noc, díváme se na oblohu posetou miliony hvězd a posloucháme k tomu šumění moře. Jako bonus popíjíme chladné řecké vínko při svíčce a čerpáme energii.

Dopoledne opět využíváme ke koupání a lenošení. Organismus si pomalu přivykl na neustálé teplo a občas už to ani nevnímáme. Po vodních hrátkách dělám palačinky s džemem, vanilkovým šodó a šlehačkou a dle sms zpráv je druhá posádka zase zdravá, lze popojet dále a zase se potkat. Domlouváme si večerní sraz na parkovišti u Olympie, takže odpoledne využíváme ještě k relaxaci. V podvečer na pláži grilujeme maso a vyrážíme za druhou posádkou. Olympií projíždíme trochu dokola, navigace nás stále posílá přes pěší zónu, nakonec nám cestu ochotně prorazila místní policie a my dorazili na parkoviště, kde již bylo vidět auto Švejnožek. Zjistili jsme, že se někde potulují městem a vyrazili jsme za nimi. Našli jsme je v kavárně, společně jsme pak prošli krámky a vyzkoušeli si několik ohozů. Z radosti, že se zase vidíme jsme poseděli poněkud déle nad vínkem, což se projevilo při ranním vstávání.

Ráno nám dělal Igor budíčka, abychom vyrazili na vykopávky ještě za mírnějšího horka, dokonce jsme museli budit i ranní ptáčata, malé Švejnožky. Přes dodržování pravidel slunění a pitného režimu se odrazilo včerejší slunění a hrátky na písku i na Nikolce, také se uvařila a začala sálat teplem jako kamínka. Dostala klidový režim a my jsme se rychle vydali na prohlídku Olympie.
Olympia je kolébkou olympijských her, které se pořádají každé dva roky dodnes. Leží v severozápadní části poloostrova Peloponés a hlavním lákadlem je samozřejmě starobylý olympijský stadion pro 30 tisíc diváků. Dříve se zde utkávali tehdejší zdatní sportovci v různých disciplínách ( v dobách kolem 700 před naším letopočtem ). Už tehdy se hry tešily velké oblibě. Na rozdíl od současnosti však tehdejší sportovci závodili nazí, to musel být pohled :-).
K vidění jsou v Olympii připraveny mnohé jiné památky – chrámy v záplavě olivovníků, cypřišů a borovic, Diův chrám, ve kterém kdysi stávala mohutná slonovinová socha nejvyššího boha v nadživotní velikosti, jež je považována za jeden z divů světa, archeologické muzeum s řadou vzácných pokladů, odhalených tvrdou prací historiků, Héřin chrám a řada soch a pozůstatků antických budov a staveb. Posvátný okrsek Olympia byl dva tisíce let uctíván jako centrum náboženství a sportu. Vzkvétal už v mykénském období, ale opravdového významu nabyl až příchodem Dóru.
Založení olympijských her v roce 776 před Kristem se považuje za první jistou událost v řecké historii. Dnes je Olympie známá predevším jako inspirace novodobých olympijských her, i když se tehdejších pět disciplín poněkud rozrostlo. Dnes zde stojí už jen rozvaliny, ale například povalené sloupy Diova chrámu dodnes dávají tušit svou dřívejší monumentalitu.

Více na www.caravanlife.cz
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červenec 2010
  • 4 325 zobrazení
netopyrek
Půjčily jsme si auto a za jeden den ostrov celý projely. Vyhlídky Keri a Kampi, Anafonítria s klášterem Sv. Dyonýsa, vyhlídka na slavnou pláž Navagio a nádherný výlet z St. Nikolas do Blue Caves s místním rybářem, kde jsme byly skoro samy na lodi :-) Báječné koupání...
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 5.9.2011
  • 3 768 zobrazení
urbyss
Nyní, na konci května, už je většina rozkvetlých stromů a keřů z jara 2018 pouze na fotkách, kde zůstanou :)
Další fotky z tohoto, i jinéhých foceí najdete zde: https://www.instagram.com/urbyss_foto/
více  Zavřít popis alba 
  • 24.5.2018
  • 3 657 zobrazení
k750iv
  • květen 2006 až září 2012
  • 3 168 zobrazení
visnakovo
Výběr fotek ze všech mých vandrů, které zamířily do Zadní Země. Mnoho dnů a nocí jsem zde strávil, světla i stíny spatřil, u křížků se děsil, výhledy se těšil. Byla doba, kdy jsem zde často pobýval, teď jsou moje návštěvy již řidší.

Podrobnosti ke křížkům ztraceným v roklích:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10267422798-prisne-tajne-vrazdy/410235100221012-tri-mrtvi-ve-skalach

Podrobnosti o Převisu válečníků (i jiných lokalitách) zde:
http://www.muzeumcl.cz/userfiles/file/clovek_piskovce_2004/clovek_a_piskovcee_2004.pdf

http://www.muzeumcl.cz/userfiles/file/labske_piskovce_2/LAB_P%C3%8DSKOVCE%202.pdf

Vitamín Kř! najdete například zde:
http://www.ontheroads.net/rubrics/tramping/vitaminkr/vitaminkr.php

Album budu postupně aktualizovat
více  Zavřít popis alba 
69 komentářů
  • červenec 2009 až listopad 2011
  • 2 995 zobrazení
pojky
S dětmi jsme navštívili Český ráj:
1-3 - spaní v Safari kempu, každý den v ZOO i Safari, každý den jsme viděli něco jiného, sqelé - doporučujeme (při 2 nocích, vstup do ZOO zdarma)
3 - návštěva přehrady Les království + přesun do kempu do Milovic u Hořic
4 - návštěva Prachovských skal + domény Českého ráje TROSKY
5 - když jsme již byli v Prachovských skalách, tak jsme zajeli i do Adršpachu, abychom viděli něco podobného - bylo to podobné, ale jiné - opět sqelé - no a když jsme jeli domu, zastavili jsme se na Sněžce - nejvyšší vrchol ČR 1602m - opět sqelé :-)
6 - odpočinek v kampu, koupaní v bazénu a cesta domů...
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2012
  • 2 880 zobrazení
seriftofp
17 ročník Skrejského triatlonu. 100m plavání, 10 km na kole, a 1 km běh.
Děkuji kamarádce Janě kerá fotila ciklisty a doběh do cíle
Kategorie: lidésportvesnice
více  Zavřít popis alba 
  • 8.8.2020
  • 2 897 zobrazení
bedla1000
Na menší předzahrádku (s povedeným kovaným plotem, přes který je ze silnice vidět) sázím jen trvalky, keře a stromy. Jedinou letničku, která se více než 25 let sama (bezúdržbová) držela, v květnu kompleně pohřbili slimáci. Je jí škoda, byla nenáročná a byla to povíjnice nachová (před 25 lety byly semena v ABC). Žlutá trvalka je vrbina. Nedoporučuji, je hodně expanzivní. Zimu jen tak tak přežily 3 druhy budlejí. Zdevastované rostliny ale málem dorazilo květnové vlhko. Do každé předzahrádky doporučuji růže, nejlépe keřové či popínavé. Nic naplat, růže jsou královny a nic je v našem pásmu nenahradí. Pod růžemi jsou kontryhele a různé okrasné bylinky (šalvěj, meduňka, levandule, apod.) V prostřed léta zahradu zdobí žluté "kopretiny", plamínky (phlox) a krásný zlatý žebříček. Květnové vlhko rovněž nepřežil v zimě až magicky kvetoucí a vonící lýkovec (pozor-extrémně jedovatý). Jeho růžová varianta naštěstí prosperuje. Na podzim zahradu zdobí listy malých javorů, škumpy, květy oměje či rozchodníků. A především nádherně oranžové jehlice metasekvoje. Letos hodně kvetly kosatce a wajgélie. Nakonec jsou přidané podvečerní červenové fotografie. Zahrada už je lehce "zdevastovaná" nastupujícími vedry. Nicméně zelená je na těchto fotkách skutečně zelená. Fotil japonský fotograf firmy Sony, který se náhodou s mým bratrem ocitl na pár dní v Čechách. Jinak fotí panoramatická fota zajímavých míst po celém světě a zákazníci Sony si je pak stahují jako tapety do svých počítačů. Anebo je naleznete v brožuře k foťákům Sony.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • červenec 2009 až červenec 2010
  • 2 779 zobrazení
mogulrock
V sobotu jsme hráli v Ostrovci. Letos jsme podruhé vyrazili do okresu Tachov, do míst, kde lišky dávají dobrou noc, na bývalou vojenskou střelnici v Ostrovcích, kde probíhala celodenní akce Rozloučení s létem. Akce, která začala v deset hodin dopoledne, měla sice formát festivalu, ale spíš to bylo pět zábav za sebou, neb každá kapela hrála v průměru dvě hodiny, my na závěr čtyři. Délka byla úmorná, a tak již cestou po tankodromu na střelnici jsme potkávali odcházející unavené jedince, kteří ve snaze vyhnout se naší dodávce padali do šípkových keřů. Po příjezdu jsme shlédli desetiminutový závěr místní top kapely Maťáci. Dost dobrý tanečňák, který zahraje všechno ve vynikající kvalitě. Jen je mrzelo, že nemůžou zůstat. neb odjížděli ještě na jednu akci. My jsme začali o půl deváté. Teplota klesala, lidí ubývalo a nakonec z toho vyšla velmi veselá párty pro pořadatele, kterou umocnily čtyři pěkné body. Velké body. Pěknou párty jsme zakončili o půl jedné a jen nás mrzelo, že jsme nemohli zůstat do rána se zabijačkou a plzničkou, neb Míla měl druhý den neodkladnou práci.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.1.2003
  • 2 477 zobrazení
fibalka
Monča, Pepina, Zuzka a Fíbí na RoadTripu. V neděli 22.4. vyrážíme do Porto a dáváme si decentní prohlídku města a výborný oběd "u paní". Odlet máme někdy k večeru a v osm večer už jsme na Aeroporto Sur Tenerife, kde si půjčujeme auto. Vyrážíme do Santa Cruz, při cestě ještě zastávka v Candelaria. V Santa Cruz obdivujeme Auditorio de Tenerife, dáváme svačinku a odjíždíme na Playa de las Teresitas. Zde nacházíme nocleh v lodi na pláži. Protože po 10 hodině už nám neprodali ani pivo, popíjíme na pláži pochybný mochito drink a pomalu uleháme do kajuty. Při probuzení na Teresitas si připadám jako v ráji. Oknem z kajuty vidím na jedné straně oceán a na druhé hory, svítá a lidé si přicházejí zaplavat. Kolem sedmé ráno nám kolem lodi začne kroužit traktor urovnávající písek :D Řidič na nás stále pokukuje do lodi. Pak se na pláž nahrnou uklízeči, takže si jen počkáme až nám pořádně vydrhnou toalety a převlíkárny...máme vše jako v pětihvězdičkovém hotelu. V devět se přímo před námi otevře bar, takže nechybí ani ranní kávička. Pomalu přijížději autobusy s turisty, kteří mají hotely daleko od pláže..pche :D Dáme si ještě rozcvičku, plavání a procházku po pláži a vyrážíme se opětovně pokochat Auditóriem. Plaia de las Teresitas byla prostě nejlepší :) Na další cestě se zastavíme na procházku městem La Laguna a večer se dostáváme do Puerto de la Cruz. Konečně se nám podaří najít obchod s potravinami a tak si pak můžeme dopřát luxusní večeři. Kavárna s výhledem na momřme se zdá jako ideální místo, kde si můžeme prostřít :) Bohužel večeře mi příliš nesedne a tak v autě prospím večerní prohlídku města. V noci pak přemýšlíme kde složit hlavy, což nám zabere nějaký čas, ale nakonec se nějak shodneme na pěkném místečku v parku za keřem, hned vedle silnice :D ale kousek od moře. Není to sice takový luxus jako na teresitas, ale až na drobný déšť uprostřed noci, ok. :) Je 24.4. a čeká nás velký den v Národním parku a sopka Teide (3718). K úplnému vrcholu sopky je potřeba speciální povolení, ale lanovkou se s Mončou dostáváme skoro až nahoru. Pohled je odsud opravdu nádherný!
Večer přejíždíme do Icod de Los Vinos podívat se na 600 let starou rostlinu drago milenario. Máme štěstí a zrovna se zde pro nás chystá koncert :) V noci sjedeme na pláž Playa San Marcos, kde popíjíme a pak přespíme na parkovišti. Poslední den jedeme do soutěsky Masca a na pláže na západním pobřeží. Playa de Las Americas nejošklivější turistické místo :D ... Při letu zpět ještě nad mraky vidíme vrcholek Teide.... O půlnoci přilétáme do Porta a na hostelu máme sraz s Perníkem a její kamarádkou Arabelou. Druhý den ještě prohlídka Porta...Univerzita, knihkupectví... znovu oběd u paní, ochutnávka portského a hurá dom do Coimbry :)
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2012
  • 2 456 zobrazení
artur-hedera
Zakyntos, Keri, Xigia, Laganas, Agios Sostis, Shipwreck, Blue Caves, Turtle Island....
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2015
  • 2 435 zobrazení
fanous12
16.06. - Askos stone park - krmení jelenů a mývalů, větrné mlýny, maják Skinari, vyhlídka na pláž Navaio s vrakem lodi, bazen a nocni plaz
17.06. - Kalamaki - Laganas - ostrov Sostis - Keri maják, odpoledne koupacka v mori
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2014 až červen 2016
  • 2 317 zobrazení
terygallery
nejkrásnější část dovolené .. po ostrově všemi směry a všude kde se nám chtělo na čtyřkolce... krásná pláž Dafni, Xiaga a Gerekas. Přístav Saint Nicholas - nejkrásnější výlet - pláž Navagio a Modré jeskyně. Větrné mlýny. Navagio z vyhlídky. Po cestě různé věsničky a kostelíky, oslíci, kozy, ovce, koně a pod. a večer nádherný západ Slunce na Keri. <3

Celkově úchvatná dovolená, která předčila naše očekávání minimálně o 100% - jednouduše pohádková dovolená :)) .. a to především díky němu <3
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2011
  • 2 174 zobrazení
pavelstejskal
Jelení farma a Penzion Na Radosti. Cyklovýlet do Ratibořic a kolem Metuje do Pekla a Nového Města nad Metují. Safari Zoo Dvůr Králové nad Labem
Prodloužený víkend na konci září
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2007 až říjen 2012
  • 1 820 zobrazení
Reklama