hurrikan39
6 komentářů
  • 29.1.2015
  • 2 732 zobrazení
verna
Nepopsatelná atmosféra, milující lidé, splnění těch nejtajnějších přání... Uprising! :-)
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2013
  • 1 677 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
emikes
Má rád hospodské příběhy a napsal o nich knihu
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Knihu „Zaniklé příběhy podhostýnských pohostinství“ charakterizuje Dalibor Zela jako autobiografii z pohledu pohostinského návštěvníka. Vyjadřuje v ní poděkování lidem, kteří zaniklé podniky provozovali. Netají, že záměrně hraje na čtenářovu nostalgickou strunu a slibuje, že při čtení knihy zaručeně dostanete chuť na pivo.

Dalibor Zela je zdatný čtyřiačtyřicátník, bystřický rodák, vysokoškolák, milující otec, zbožňovatel piva, pravidelný návštěvník hospod. Za dvacet let jich navštívil tolik, že o nich napsal knihu.
Máte neobvyklého koníčka, chodit po hospodách….

Nejen chodit, ale také o nich psát. Psaní a pití mě vždy bavilo. Myslím, že nejsem divnej; někdo se vrtá v autech, někdo se potí v posilovně, já prostě sepisuju příběhy z hospod. A taky chodím rád po horách, po Hostýnkách, k výletu přece patří zastávka na občerstvení. K tomuto mě přivedl můj táta, na něho už jen s láskou vzpomínám, už nikdy si spolu to pivko nevypijeme.

Chcete říct, že jste lásku k pivu, potažmo k výčepnímu prostředí, zdědil po otci?

Můj táta Jaroslav pěstoval turistiku, já jsem ale záhy zjistil, že je to jen víceméně zástěrka, jak si udělat žízeň, spojit příjemné s užitečným, pokochat vnitřnosti i oči výhledy na okolní přírodu při přechodu z jednoho restauračního zařízení do druhého. Každý výšlap začínal nebo končil v hospodě na Tesáku, ta je má nejoblíbenější.

Máte na mysli tu starou restauraci se spoustou vlaječek, kterou zná snad každý, kdo byl někdy pod Hostýnem?
Ano, to je ona. V knize je o ní také zmínka.

„Hned po vstupu do legendární hospody jako byste se vrátili v čase o několik desetiletí zpět. Mixtura dojmů, pachů, vůní i zápachů byla uchvacující a hned vás vytáhne z reality i obav všedních dní. Onen exkrementní odér zatuchlosti tlejícího dřeva, spolu s pocitem a povědomím o tisících příběhů, které se udály za dob dávno minulých, tak v letech posledních, odér z kuchyně…tato směsice pavůní všechny určitě dostane do mírně schizofrenní nálady, lehké letargie a hlavně silné nostalgie…“

Málokdo si ale pamatuje, že hned vedle fungovalo také venkovní posezení U Michala, které je dnes už minulostí. A to je právě předmětem Vaší knihy o zaniklých hostincích.

Ano, já jsem totiž zjistil, že těch náleven, kde jsem prožil mládí, první lásky a první ožíračky, je už mnoho zavřených nebo změněných. Hrozně mě to vzalo, ale vzpomínky zůstaly. Napadlo mě sepsat o takových hospodách příběhy, které se už nebudou opakovat. Jak název knihy napovídá, nejedná se o zaniklé hospody, ale o zaniklé příběhy. Hospoda možná dodnes stojí na stejném místě, ale má jiného provozovatele, případně funguje pod stejným jménem, ale má jiného ducha a píše už nový příběh.

Příběh konce amerického snu, Příběh poslední dělnické zastávky… to jsou zajímavé názvy kapitol, co si má čtenář představit pod pojmem příběh?

Osobní prožitek, vzpomínku na pohostinskou akci, která se už nevrátí, nikdy se to nezopakuje ve stejném nebo podobném duchu, v tomtéž osazenstvu. Ale ty sedánky v už neexistujících knajpách patří k historii a koloritu Podhostýnska, spousta lidí si po přečtení vzpomene…

Záměrně směřujete na nostalgickou stránku čtenářů?

Jsem nostalgik, netajím se tím. Fascinují mě zaniklé objekty, hospody obzvlášť, zejména ty, ke kterým mám osobní vztah. Nasávat tu atmosféru, to se musí zažít … pamětníci mi porozumí, zato mladí to vůbec nechápou. Třeba kde všude se hulilo … pamatujete látkovou oponu, která dělila kuřáky od nekuřáků v již zmíněné hospodě na Tesáku? Nebo když se řeklo, v sedm v hospodě, tak tam všichni došli včas, bez mobilu. A mluvili jsme spolu.

Příběh Vaší knihy se začal psát už před dvaceti lety, tehdy se zrodil nápad testovat hospody?

Z hecu jsme s kamarády založili iniciativu Pajzly.cz, která funguje dodnes, a máme jak regulérní porotu, tak regulérní webové stránky. Přesněji řečeno - za účelem recenze jsme se stahovali do různých občerstvovacích zařízení, kde jsme si u piva sedli a své dojmy sepsali. Mnohdy se testovalo v divokých dracích či kocovinách a pro sprosté slovo se taktéž nešlo daleko. Cenzura z mé strany v knize neproběhla, hospodská mluva k těm pajzlům prostě patří. „První glg a kurňa, není to špatný ... Na pinglovi lze však jasně vypozorovat jeho hajzlovitost a absenci smyslu pro humor.“

Přestavte čtenářům blíže projekt Pajzly.cz.

Cílem bylo představit úroveň hospod a restauračních zařízení nejen tady u nás v Bystřici, ale i napříč republikou. Před 20 lety jsme byli ojedinělý projekt, nicméně postupem doby vznikla spousta tzv. food bloggerů, kteří se ve svých hodnoceních soustřeďují na kvalitu pokrmů; v našem projektu je ale od prvopočátku na hlavním místě kvalita a chuť piva. Dále se ve svých hodnoceních zaměřujeme na kvalitu obsluhy, prostředí a v neposlední řadě na kvalitu klientely, protože ta je, přiznejme si na rovinu, v našich pajzlech, hospodách, lokálech, výčepech a jiných pohostinských zařízeních mnohdy nejvýraznějším prvkem, který vám zůstane v paměti. Projekt Pajzly.cz funguje úspěšně jako internetový portál dodnes.
„…musím jednym dychem dodať, že pivko bylo vynikající! A pokáď šlo fakticky o desítku, tak to byla ta nejlepší desítka, co sem v životě snáď pil, trošku vodovější to bylo, to je fakt, ale skvjelá chmelová chuť, příjemná hořkost, ideální teplota a pjena se taktéž držela solidní dobu na povrchu.“

Přemýšlel jste o tom, proč mnohé podniky zanikly?

Nebylo mým cílem to zjišťovat. Některé bývalé provozovatele jsem ale vyhledal. Vysypali ze sebe svůj příběh, jak oni to cítili, co bylo příčinou konce. Například nejrozsáhlejší zpověď, co stálo za uzavřením pizzerie Angelo, prozradil v knize majitel Robert Novák.

Naopak legendární hospody na Tesáku, Trojáku jsou, zdá se, nesmrtelné. Čím to je?

Rozmachem turistického ruchu; není tam sice nic, ale furt je tam narváno ... prostě retro, a to je dneska moderní. To kouzlo je pro mladé nepochopitelné. Močení do járku po zdi, žádný pisoár se splachováním? To už nezažijeme, už se to nevrátí … a dnešní mládež si může při čtení myslet, z které jeskyně jsme to tehdy vylezli.

Jaký je z Vašeho pohledu nejzajímavější pajzl?

Internetová pivárna - smradlavé doupě v Bystřici. Nejtragičtější osud ale postihl penzion U ježka v Rajnochovicích, který kompletně vyhořel. A například díky kontaktu s Františkem Tugendliebem, který učil zpívat Gotta či Rolincovou, jsem kdysi objevil dnes již zaniklý Tipáč, o čemž je v knize taktéž příběh.

A z původní studentské recese se vyvinula rarita…

V rámci republiky nevím o nikom, kdo by dělal něco podobného. Jen krátkodobě recenzovali hospody někde na Svitavsku a pak kluci z Holešova, kteří testovali krabicová vína. Já už dvacet let doporučuju, kam jít za dobrým pivem nebo za dobrodružstvím.

Přestože jste častým hostem v pohostinství, na ožungra (jak se tady na Valašsku hezky říká ochmelkům) rozhodně nevypadáte…

Pravidelné návštěvy pohostinství nemusí být nutně známkou ochmelství, a tak to je i u mě. „V hospodě je líp než na světě,“ tak zní sice motto mé knihy, ale mým cílem nebylo stát se anonymním alkoholikem, nýbrž zmapovat podhostýnskou hospodskou scénu, což se mi snad podařilo. V rámci archivační činnosti najdete v knize i dobové snímky, byť nepříliš kvalitní. Fotky interiérů už většinou neexistují, takže pokud je někdo vlastní v soukromém albu a chtěl by se podělit o vzpomínky, rád je uvítám třeba v dalším vydání. To je moje výzva. Každý byl už někdy v hospodě, takže kdo si pamatuje nějaké hospodské historky, ať se mi přihlásí. Příběhy budou s postupem času jen a jen atraktivnější.

Přišel po covidu příběh poslední?

Pivní kultura se bude rozvíjet i nadále. Bohudík doby vyloženě špatných pivních stánků jsou nenávratně pryč, škodolibě ale doplňuji, že pořád je co zkazit, ať už je to nevkusné nebo špinavé prostředí nebo znuděná či jinak nepříjemná obsluha, případně otravní hosté. My porotci už netestujeme tak intenzivně jako v dobách svobodného života, ale slibuji, že v naší činnosti budeme pokračovat, dokud bude poslední hospoda otevřená.
ODKAZ NA WEB KNIHY
https://l.facebook.com/l.php?u=https%3A%2F%2Fzaniklepribehy.wordpress.com%2F%3Ffbclid%3DIwAR0-BrdoKx665o64gad9BrnPr7HxI6iiLHkfPMNWEVgx3qy499OnL9fHtDg&h=AT3ZIGHCkV0f7Gn7vCQQCIwGf6dEfJe_zsgSIZFH337gUx1oeu5Gmm57E_NecMH2N7Gbehv_YvngOTEUQ6i6eLMxvd8U592iz6jKCiIcm4G0Vxrxpk6yGOGRpo8Wf0fTX4JLEg
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2009 až září 2020
  • 1 364 zobrazení
hatanka
Tak se mi dneska stala taková nemilá věc... Moje milovaná a milující paní třídní oznámila, že sem s prominutim coura pohoršující prváky... Tak sme od nich s mojí Týnuškou vysomrovali od každého fotku a vydali se na lov naších vlastních... ;) Pomalu ale jistě se z ní stává moje dvorní fotografka ;) Díky ti <3
více  Zavřít popis alba 
  • 20.10.2011
  • 1 168 zobrazení
waverka
O vlastní svatbě se nevěsta dozvěděla až několik minut před obřadem. S partnerem si dohodli svatbu na duben. On ji však překvapil a přišel na hodinu orientálních tanců i s oddávajícimi, rodinou a přáteli. Nevěsta má kromě romantického a milujícího manžela i skvělé kamarádky v kurzu tanců. Žádná jí o její svatbě nic dopředu neprozradila. Věděla pouze, že má na kurz přijít fotograf. Proto se všechny nalíčily, převlékly do sárí a vyzdobily místnost, ve které hodiny tance probíhají. Když se ve dveřích objevil ženich s doprovodem, byla udivena a pak následoval smích a slzy radosti z překvapení. Krásná a pohádková svatba proběhla bez jediné chybičky. Její přítelkyně přípravily nejen svatební dort, pohoštění, ale i svatební kytici. A ještě musím dodat, že tento "pohádkový" příběh se odehrál v Domě dětí a mládeže Mozaika v Železném Brodě na hodině orientálních tanců skupiny Sharefa v pátečním večeru 10. února 2012
více  Zavřít popis alba 
144 komentářů
  • 10.2.2012
  • 1 148 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
skautlipovec
Lipovecký a Vilémovický oddíl se sešel na tábořišti „Na Soutoku“ v Újezdě u Černé hory. Letošní tábor jsme se ocitli v dávném Egyptě, na dvoře oblíbeného vládce Osirise a jeho manželky Eset, kde došlo k vraždě. Vrahem byl závistivý Osirisův bratr Seth , který zle nesl úspěch mladšího bratra. Pozval tedy Osirise do své komnaty, zavřel ho do rakve, rakev rozřezal a hodil ji do Nilu. Milující manželka se synem našli vyplavené ostatky a poprosili boha zemřelých Anubise o navrácení Osirisovi duše. Seth byl božstvem potrestán a lidu vládl Osirisův syn Hór. Na egyptský lid zbyl nelehký úkol, vystavět do čtrnácti dnů největší pyramidu na břehu Nilu, kam mělo být uloženo tělo zemřelého váženého panovníka se všemi náležitostmi. V případě, že by se Egypťanům nepodařilo splnit úkol včas, mumie panovníka by nenašla klidu a škodila by všem lidem v povodí Nilu.
Pyramidu všichni táborníci postavili už dvanáctý den a o den později přihlíželi honosnému obřadu ukládání mumie do hrobky.
A co celou stavbu doprovázelo? Egypťané museli prokázat znalosti v zoologii, botanice, skautingu, museli se naučit orientaci v přírodě a používání mapy. Museli se vypořádat s nemocemi, povodněmi, suchem, invazí kobylek a jinými rozmary, které na ně bohové sesílali. Naučili se také ovládat zbraně. Lukostřelba a hod na cíl byly zařazeny do povinného výcviku, zkoušeli jsme mimo jiné i vzduchovky, foukačky a šipky. Někteří se naučili využívat sekery! Jen z pohledu vedoucích se zdálo, že se jedná o poněkud nebezpečný nástroj. Díky řádnému dohledu se ale nikomu nic nestalo ?
Vyráběli jsme kostýmy, učili se o starověkém Egyptě, o léčitelství, o společenském životě, o pohřbívání mrtvých a o náboženství starých Egypťanů. Při závěrečné hře se všichni naučili nebát se ohně. Zhasnout rukou malou louč nebo přejít po žhavém uhlí není již pro většinu táborníků nejmenší problém.
Během dvou týdnů uprostřed lesa jsme navštívili civilizaci a zavítali na nedaleké koupaliště. Egypťané byli velice moudří a vzdělaní lidé, jeli tedy na výlet do Brna do zábavného vědeckého centra Vida! rozšířit své stávající znalosti.
V Újezdě jsme tábořili od 18. 7. do 1. 8. Všechno jsme zvládli s úsměvem, bez vážného úrazu, či nemoci. Po většinu dnů se na nás usmívalo sluníčko a tak nám všem nic nebrání těšit se na další vydařený tábor v roce 2016.
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2015
  • 994 zobrazení
utulek-dasenka
Kočička Andělka byla nalezena v prosinci na Mikuláše. Byla v docela zbědovaném stavu, zplstnatělý kožíšek, kost a kůže. Našla skvělý nový domov, milující páníčky a hlavně kamarádku, kočičku Azalku, která je také původně útulková :-)
více  Zavřít popis alba 
  • září 2009 až duben 2011
  • 593 zobrazení
poku
V neděli 29.12.2013 ve 14.30 se u naší zvoničky shromáždila velká skupina lidí dobré vůle, kteří přijali pozvání k romantickému – sice amatérskému, ale zato srdečnému - ztvárnění výjevu o příchodu Božího Syna Ježíše Krista mezi nás v Betlémě v Judsku za časů císaře Augusta. Podle zprávy, kterou nám zanechal už v 1. století evangelista sv. Lukáš, Josef beznadějně hledá v přeplněném Betlémě pro svou milovanou ženu místo k přenocování. Však to asi znáte, nebylo pro ně místo v domech chudých ani bohatých, jen v jeskyni těch nejchudších pastýřů mezi zvířaty.
Napadlo mě, že jsme si tuto betlémskou scénu většinou uložili v paměti jako idylku – krásná ušlechtilá dívka Maria má nádherné miminko Ježíška, pak přicházejí pastýři se svými dary. Už slyšíme ty milé koledy – já ti nesu trochu mlíčka, já veselého beránka ze stáda svého... vesele prozpěvují...
Zkusme se na ten příběh někdy podívat trochu realističtěji. Která žena nebo milující manžel by si přál vítat na svět svoje dítě v takových podmínkách? To se stávalo za války, že ano? Kupodivu o Marii máme v evangeliu zprávu, ne že si zoufala a bědovala, ale že všechny ty události (zahrnující sdělení andělů: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!) uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o nich. Celá idylka totiž spočívá právě v nadčasovém aspektu přiblížení se mocného Boha ke slabým a hříšným lidem. Ostatní okolnosti včetně emigrace s malým Ježíškem do Egypta jsou tvrdou realitou, kterou nám Bůh opakovaně sděluje, že dobře ví, co nás tíží a co prožíváme. Dokonce, že to prožívá s každým z nás.
Svatou rodinu letos poprvé pěkně ztvárnili Klárka a Vojta Matouškovi se svým Honzíkem, který projevil nejen talent, ale i vytříbený cit pro důležitost okamžiku. Přes svůj útlý věk se totiž dokázal po dobrou půlhodinu věnovat jen své roli Jezulátka. S takovým soustředěním mám problém i já!
Také ostatním hercům, kteří se ochotně zapojili (a bylo jich na dvacet), patří velké poděkování za čas a nasazení. Snad je na obrázcích poznáte. Kromě záludnosti, která zbrzdila v letu z nebe statečného anděla - Vašíka Staňka, se představení obsahující i příjezd osvědčených Tří králů V+M+M, myslím, vydařilo - včetně přízně počasí. Musíme být vděční také všem, kteří jakkoli pomohou nebo ochotně dopraví a zapůjčí do našeho Betléma zvířátka, aby byl co nejvíce živý a potěšil všechny - hlavně děti.
Přejme si teď na prahu nového roku navzájem nejen zdravé, ale především vnímavé srdce. Vánoční poselství totiž není jen jakási tradice. Je to mnohem silnější sdělení a výzva: Chci-li žít svůj život jako radostné Boží dítě, nesmím být hluchý a slepý k opodstatněným potřebám nebo bolestem a těžkostem bližního – člověka, kterého mám v rodině, v domě nebo obci. A o pozitivní hodnoty, které mám, se také umět dělit, abych mohl zakusit paradox Boží matematiky: čím víc to dělím, tím víc se mi to násobí.
Kéž Vám takové příklady v roce 2014 vždycky dobře vycházejí! Slova Ježíše a zkušenost křesťanských mystiků dvaceti století totiž říkají, že vysvědčení na konci našeho života si vystavíme vlastně každý sám. A abych nezapomněl, také to, že v této škole se skutečně nedá podvádět.
Srdečné poděkování a přání lásky, pokoje i zdraví!
Miroslav Staněk, t.č. vypravěč
více  Zavřít popis alba 
  • 29.12.2013
  • 514 zobrazení
iguana
Naše Natálka....Narodila se 27.10.2005 v 8:39 milujícím rodičům Aleně a Honzovi
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • říjen 2005
  • 511 zobrazení
freeride
Hrálo dlouhodobě v seriálu The Tunnel (VB, Fr)
https://www.imdb.com/title/tt2711738/?ref_=ttmi_tt,
jezdila v něm hlavní hrdinka milující Porsche představovaná Clémence Poésy (hrála v Harry Potter, V Brugách atd.), zakoupen po skonceni nataceni od filmovych studii, k autu scenare a rozpisy od filmu.
Protože natáčení v Eurotunelu je finančně náročné, nemohlo si studio dovolit riskovat poruchu auta hlavní hrdinky, proto je ve výbornem servisovanem originálním stavu.
Elektr. okna, el. strecha, el. sedadla, krasny puvodni interier vc. rolety na kufru, nepopraskana pristrojova deska (temer vsechny 924 a 944 ji maji popraskanou!).
Puvodni Alu Ronal. Bez rzi, mechanicky vyborny.
Registrovan v EU + veteranske RZ. Z velke sbirky sport. vozu, nevyuzity.
Vyborna investice, rust hodnoty.
Kategorie: auta
více  Zavřít popis alba 
  • září 2017 až únor 2019
  • 523 zobrazení
duchnic
Jak se stal 26.4.2008 na zámku v Cholticích z Honzíka pozorný milující manžel a z Martinky vzorná oddaná manželka
Fotky od pana fotografa Martince - od přípravy až do svatební síně

Jestli budete chtít nějakou fotku v originální velikosti, stačí napsat na "jduchna@seznam.cz" název fotografie a Váš email. A já Vám to někdy pošlu :)
Kategorie: oslavy
více  Zavřít popis alba 
  • 26.4.2008
  • 436 zobrazení
arturie
Všechny možné rasy psů, milující páníčkové a příjemné počasí. To byla atmosféra mezinárodní výstavy psů v pražských Letňanech o víkendu 5.-6. května 2012.
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 6.5.2012
  • 434 zobrazení
jaroslavm
Jste si jisti, že žijete život, který stojí na nevyvratitelných základech?
A co když vám znenadání něco zastaví srdce? Co když to, nač jste spoléhali jako na nezpochybnitelnou jistotu, zežloutne jako fotografie ve starém albu?
Co když skončíte sami jako vyhnanci?
Sami proti všem …
Zlomatka je silný příběh dvou milujících se bytostí – matky a syna, kterým se během jedné zlomové vteřiny jednoho horkého letního dne navždy změní život.
Zlomatka je tragikomedie, kde se budete smát, protože vám nic jiného už nezbude.
Zlomatka je drama, které možná dřímá i ve vaší rodině a jen o tom nevíte.
Zlomatka zaútočí jak na vaše city, tak na váš rozum.
Zlomatka vás nenechá v lhostejnosti.
Autor hry Mario Gelardi je současný italský dramatik, režisér a prozaik. Jeho Zlomatka získala nejvyšší ocenění v soutěži mladých talentů v roce 2002.

Premiéra: 29. ledna 2010 na Velké scéně MDMB
Derniéra: 26.dubna 2012 na Velké scéně MDMB
Nejoblíbenější inscenace roku 2010 v Divácké anketě, kterou pořádá Boleslavský deník s MDMB.
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2009 až listopad 2012
  • 408 zobrazení
odmirka
Jack Russel teriér
Charakteristika:
Mimořádně živý, odvážný a nápady sršící pes, s nadšením se účastnící dětských her, bezmezně milující svou rodinu, ale k cizím často dosti ostrý. Vášnivý lovec, velmi rychlý a vytrvalý.
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 11.2.2007
  • 375 zobrazení
pravyplaninar
Jižně od Slance se při hranicích s Maďarskem tyčí Slanské vrchy. Celé jsou porostlé hustými, převážně bukovými lesy, místy pralesního charakteru. Vedle andezitových skalních a suťových oblastí se zde vytvořilo i několik jezírek a mokřadů, z nichž nejzajímavější je jistě jezero Izra, vzniklé po velkém sesuvu půdy. Zádumčivá krása sem dnes láká pouze malý počet návštěvníků, na své si přijdou zejména romantici a rybáři milující klid. Už jen cesta sem po nepříliš kvalitní a úzké přístupové silničce je zážitkem. Bohužel dny své slávy má již jezero Izra za sebou. Dříve to tu opravdu žilo, a za komunismu patřilo jezero Izra k oblíbeným víkendovým cílům mnoha turistů. Na březích tohoto malebného jezera o rozloze 5 ha, ukrytého v hlubokých lesích, byla kdysi fungující pěkná výletní restaurace a několik chat. Ke službám patřila i půjčovna lodiček a chatky k pronájmu. Pobýval tu třeba i slavný Jurij Gagarin. Dnes restaurace zeje prázdnotou a chatky jsou vybrakované a rozpadají se. Potkáte zde opravdu jenom osamocené rybáře. Jaká to škoda. Na druhou stranu tu nejsou davy turistů a vy si tak můžete vychutnávat samotu a kouzlo přírody.

Překvapením pro mě bylo, že se zde po délce Slovensko-maďarské hranice vyskytují bunkry lehkého opevnění (takzvané řopíky), které měly sloužit k ochraně ČSR ve druhé světové válce Jedná se přesně o ten samý typ malých bunkrů, tak jak je známe z Čech a zejména ze Šumavy. Mají stejné dispozice, tady jsou bunkry snad jen více úzkého, obdélníkového charakteru. Vůbec jsem netušil, že tyto bunkry na Slovensku byly také budovány a bylo to pro mě překvapení. K jejich použití tady ale také nedošlo. Bylo to však ze zcela jiného důvodu než v Čecháh.

Nedaleko odsud se nachází pevný hrad Slanec, který střežil průchod Slanským průsmykem. Vyrostl ve 13. století v místech staršího hradiště. Často měnil majitele, několikrát byl stavebně upravován a v 17. století za stavovských povstání pobořen. V 19. století se jej pokusili jeho tehdejší majitelé Forgáčovci zrenovovat. Celý areál však byl definitivě poničen na konci 2. světové války. Dnes volně přístupnou zříceninu tvoří zejména zbytky hradní věže a palácového zdiva. Z hradu se naskýtají úžasné výhledy do dalekého okolí. K zdaleka viditelnému hradu se dostaneme nejlépe pěšky ze stejnojmenné obce v podhradí.

K nejvděčnějším cílům výletů v Košicích určitě patří okraj pohoří Černá hora, které se vypíná severozápadně od centra. Na zalesněném vrchu Hradová byly objeveny nevýrazné zbytky Košického hradu, nazývaného též Hradová. Vznikl v 13. století, jeho stavitelé Omodejovci byli v ostrém konfliktu s městem Košice. To hrad získalo koupí v roce 1374. V roce 1441 obsadili hrad bratříci, po jejich vytlačení hrad zanikl. Dnes zde najdeme jen základy válcové věže, bašty a dalších částí opevnění. Hlavním lákadlem tu však je rozhledna Hradcová, s dech beroucími výhledy na Košickou kotlinu a Košice samotné.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.8.2020
  • 371 zobrazení
vipetka
Den mladých a veteránů 2011 (KCHCHADP)
Velice zajímavá a originální klubová akce ve společnosti lidí milující plemeno whippet a greyhound se konala v Nebušicích v restauraci "U Ády".
I když relativně malý k pořádání výstav, nicméně na takovouto "rodinnou akci" velice útulný sál na celé odpoledne ovládli mlaďouncí whippetí začátečníci i ostřílení veteráni. Byla to nádherná podívaná na skvostné zastoupení všech kategorií, které nebývá k vidění mnohdy ani na mezinárodních výstavách. Celkem se předvedlo 29 whippetů! Náš Igráček zde měl s námi svou premiéru a nevedl si vůbec špatně, v konkurenci dalších pěti pejsků obsadil krásné druhé místo za Amigem z Con Amore.
rozhodčí: Jana Křečková, MVDr Kateřina Tandlerová a MVDr. Aleš Fiedler
Kategorie: události
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2011
  • 320 zobrazení
mcpanenky
Únor byl mrazivý, o to přívětivěji bylo v prostorách Plzeňských panenek. Pro zvýšení tepla si maminky háčkovaly pod vedením Vlaďky a Gábinky krásné čepice. Plynule na sebe navazovaly kurzy angličtiny, španělštiny a němčiny. Nechyběly ani krásné Malůvky a Zpívánky pro maminky s malými dětmi. Na své si přišly ženy milující stříhání a sešívání látek na kurzu Patchwork a jak si můžete všimnout, výborní lektoři výletů Linda a Petr připravili zábavný masopustní hrátky v sobotu. Mezi krásné odpolední programy patřil Čas pro rodinu, kde vznikaly originální gelové svíčky. Únorové programy rozhodně nenudily. Přijďte mezi nás. Vaše Panenky
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2010/2011
  • 319 zobrazení
evele1
Tim byl delší dobu v brněnském útulku, protože měl vleklou kožní nemoc, díky které nemohl být adoptován. Když byl pak zdravý, vzala si ho jedna z členek rodiny, které původně před lety patřil a tato paní ho na fotkách útulku poznala.
Za necelé tři měsíce se mi však ozvala, že si Tima nemůže již déle nechat, protože prý doma sám hodně naříká a ničí jí věci. Sehnala jsem mu tedy nový domov u skvělých buldočkomilů - Olgy Ungerové.
Největší zděšení přišlo, když si Olga Tima u majitelky vyzvedávala.
Z Tima zbyla jen kostra potažená kůží, měli jsme strach, že při převozu zemře, jak byl slabý. S tím souvisela silná dehydratace, vypadaná srst a zanícené oči, kterými téměř neviděl...
Olga s jejím úžasným manželem však dokázali Tima vypiplat a udělat z něj teď již normálního pejska.
Tim by se snad nikde nemohl mít lépe. Má tu nejskvělejší rodinu, jakou si mohl přát. Má spoustu psích sourozenců, se kterými se skvěle snese a hlavně ty nejlepší milující rodiče!
Je to ráj pro psy, kterým tady patří všechny gauče i křesla...stále plné mističky a pořád připravené náruče....
více  Zavřít popis alba 
  • 9.2.2014
  • 301 zobrazení
2-beh
V pátek jsme dopluli na ostrov, kterému vládl panovník milující umění. Aby nás večer pozval na svou velkolepou oslavu, museli jsme pro něj vyrobit tapiserii a šperky a vymyslet horoskop.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.7.2020
  • 285 zobrazení
kunabubu
* srpen 2008?
příjezd do ČR 24. 9. 2010
+ 5. 3. 2015

Adopťáček, odsouzen k smrti v Irském dogpoundu, zachráněn organizací Chrti v nouzi, adoptován mnou. Strávil s námi krásných 5,5 roku. I když mohl žít déle, zvolila jsem mu svobodu jako prioritu a tak bohužel jednou přišlo to, co se dalo čekat, byl to lovec tělem i duší, atlet milující pohyb a volnost, a toho všeho si užil dosyta, nelituju jediné procházky nebo výletu navolno a za tím si stojím, byť ho to stálo předčasně ukončený život. Pozdravuj tam nahoře Jackýska, tvého bratra:)
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2010 až březen 2015
  • 283 zobrazení
harmiva
Letošní Houska se konala na počest Michala. Na nádvoří hradu se nás nakonec sjelo přes 90 cyklistů! Absolutní rekord Mike akcí, který těžko bude kdy překonán. Věřím, že Michal to ze svého nebe viděl a potěšilo ho, kolik lidiček milující kolo seznámil, dal dohromady...
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2015
  • 279 zobrazení
slavek-m
V polabí se nachází celá řada zajímavých míst s výskytem ještě zajímavějších rostlin a živočichů. Jedním z takovýchto míst je podmáčený les na břehu Labe rozprostírající se ihned vedle dálnice mezi Prahou a Hradcem Králové kousek od Poděbrad, Kolína a Nymburka kousek od Velkého Oseka. Od nádraží v Oseku jste v Národní přírodní rezervaci za pár minut. Rezervace je tvořena spletí tůní, mrtvých a slepých ramen Labe zarytých do listnatého lesa (vrby, olše, topoly, javory, duby, jilmy, jasany...) s bohatým kvetoucím podrostem. Ten se na jaře rozzáří paletou bílých, růžových a fialových tónů tisíce kvetoucích dymnivek. Má ávšetěva byla bohužel již ke konci kvetení - květy začaly reznout z velké části a trávy a jiné rostliny byly již vysoké a dymnivky se utápěly v zelené záplavě. I tak je to nádherná podívaná. Kromě nádherných dymnivek tu v létě vykvétá endemická orchidej kruštík polabský, na toho však v době mé návštěvy bylo ještě brzy. Na jiný klenot však ne. Tím je ábronožka sněžní - drobný kriticky ohrožený korýš milující periodické mělké tůně, které se na jaře brzy vyhřejí. V devadeátých letech tu ještě poletoval jasoň dymnivkový jako na poslední České lokalitě, ten však v polovině toho desetiletí vymizel a dnes za ním musíme na Moravu.
více  Zavřít popis alba 
56 komentářů
  • 22.4.2016
  • 274 zobrazení
lukasdog
Expedice Apalucha aneb dlouhá psí šlápota-Útok na Pravčickou bránu ...jaká byla ?!...míma očima?,!..jakož to jednoho ze šéfů...no zkusím to ve "zkradce" ...možná už někoho nudí mohe proslovy ...takže: Byla !!!!...Vstávací,oblíkací,micí,nakládací,jecí,zastavovací,vodící (Marcelka) ,..Ústí,Děčín,Hřesnsko,Cíl...vykládací,vítací,obímací,líbací,platící (parkování hnus) ,startovací,lesní,krásný,vonící,houbová,kakací,čůrací,smradlavá,-D,štěkací,hárací?!,milující,Fufíčková,jo Alexe stále máme,povídací,běžící,čtecí,FOTOGRAFOVACÍ, zdravící,uhejbací,motací,volací,ztrátová,nalezená,alex né ten je pořád s náma,tentokrát pes ,ale né náš ,kamenitá,řvací,úžasná,...Cíl!!Pravčická,krásná,úchvatná,nádherná,fotící,Homolková ,žrací,picí,kochací,větrná,spařená,mrznoucí,slíkací,oblíkací,pozovací,přebalovací,vyhlídková,pozovací,Polská zdravící,schodová,motací,...jdem zpět ...Kontníková,bolavá, jo alexe nevidím,...čekací,,,už jde vidím ho ,pokračovací,kontník rozchozovací,obdivovací,uhýbací,houbařská,čurání za smrkem,záchvaty smíchu,mrznoucí,z Katky Fosílie,já mám místo nudlí rampouchy jen odlomím jo ale to bylo ještě na pravčické ....Fufíček jde po svých je to kabrňák,Alex snáma v Cíli neztratili jsme ho ...takže loučící,odjížděcí,Marcelka pronásledovací...takže naprosto senzační Apalůcua na Pravčické bráně!!!!to to ve zkradce :-DDD Lidi opět díky všem za slušné chování,v NP ,za super náladu..jste fajn a příště nahafanou našlapanou ....není to jen o výcviku ale hlavně být spolu ....čůůůůůs
více  Zavřít popis alba 
  • 29.9.2013
  • 266 zobrazení
Reklama