tymonek
Letos uplynulo 170 let od svatby šlechtičny Žofie ze Stockau (31.1.1834 Napajedla – 17.1.1877 Vídeň) s chorvatským generálem, bánem Josipem Jelačić (16.10.1801 Petrovaradín – 20.5.1859 Záhřeb).
Svatba byla pro město velkou událostí. Bán si přijel pro nevěstu s reprezentativním doprovodem. Cesta od železničního nádraží byla osvětlena a slavnostně vyzdobena. Zkrátka nepřišli ani obyvatelé města. Hrabě pro ně vystrojil obrovskou slavnost.
Během své vlády v Chorvatsku zrušil nevolnictví a vyhlásil první volby do Saboru (zemského sněmu).
Od roku 1819 sloužil jako důstojník v různých oblastech po celé habsburské monarchii. Mezi ně patřila Vídeň, Halič, oblasti dnešní Itálie a Chorvatska. Velel několika akcím rakouského vojska, které byly vedeny proti Turkům, napadajícím z Bosny jižní tzv. vojenskou hranici monarchie.
Jako vojevůdce zvítězil v řadě bitev proti vzbouřencům (především Uhrům během revolučního roku 1848). Výrazně přispěl k porážce maďarského povstání, a také povstání ve Vídni.
O jeho činech byly sepisovány oslavné básně. Jeho portrét zdobí bankovku o hodnotě 20 kun. Nejvýznamnější náměstí v Záhřebu nese jeho jméno.
Kategorie: události
Více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 27.8.2020
  • 99 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
kolousek79
Pár fotek z Nám. Míru, Staromáku a Václaváku....Pár slov ke starom. stromku - Kromě klasických ozdob v červené a zlaté barvě smrk zkrášlují také zlatá ozubená kolečka a cibulové hodiny. Trhy jsou totiž tematicky zaměřeny na připomínku významných událostí českého národa. Různé události, jako například rozdělení republiky, stavba Karlova mostu nebo zrušení nevolnictví, připomínají cedule na stáncích s letopočty a symbolickými obrázky.
Více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • prosinec 2013
  • 63 zobrazení
vpac
Oblajovice, výhledy do krajiny Chýnovských jeskyní, Lejčkov, lesem okolo železnice - místa zastávky obrněného vlaku na konci války, Obrataň.
Z HISTORIE. Datum 9. 5. 1945 byl černým dnem pro Lejčkov. Ustupující Němci a Maďarská armáda se nepohodli na křižovatce silnic od Pacova a Obrataně. Připletla se také posádka pancéřového vlaku, který zastavil v lese mezi dvěma strážnými domky. Zemřelo 24 lidí včetně školáka, vesnice, kromě dvou stavení vyhořela.....

Z HISTORIE. Do zrušení roboty r.1848 byli v Lejčkově svobodníci (nebyli zatíženi nevolnictvím). Každý měl stejně pozemků, lesů a polí. Dokonce na stavbě nové hospody se podílely stejným dílem materiálu a práce.....
Více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 23.3.2015
  • 159 zobrazení
arous
Výlet do Podkrkonoší do Malých Svatoňovic, které jsou rodištěm spisovatele Karla Čapka, jsou známé též dobýváním černého uhlí, historickým poutním místem a pomyslnou branou Jestřebích hor. Na náměstí je sousoší bratří Čapků, barokní kostel Sedmi radostí Panny Marie, dále kaple s araukaritovou jeskyní se sochou Panny Marie Lurdské a Křížová cesta k Božímu hrobu se sedmi kapličkami zasvěcenými Panně Marii Sedmiradostné v parkové úpravě, tzv. Mariánský sad. Cestou míjíme celé porosty kvetoucích bledulí. Okolo poledne se zastavujeme na Jestřebí boudě na dobrou polévku a pivo. V lokále je příjemně teplo a útulno. Pokračujeme do horské vesničky Markoušovice, kterou navšívil císař Josef II. Osvícený vladař zdejší ves osobně navštívil v roce 1771 a v době neúrody poslal do obce potravinovou pomoc . Na oslavu 100 let zrušení nevolnictví byla v roce 1881 zhotovená litinová socha císaře (před čp.95.). I zde roste nekonečně mnoho bledulí. Pokračujeme směr Čížkovy kameny. Je to zalesněný skalní hřeben východně od Trutnova. Původně se hřeben jmenoval Kozí kameny. Má dva vrcholy, neoficiálně označované jako Severní Čížkovy kameny (631 m n. m.) a Jižní Čížkovy kameny (611 m n. m.). Zatímco ze severní a západní strany tvoří hřeben velice strmý kamenný sráz do údolí řeky Úpy, východní svah naopak připomíná rozsáhlou náhorní plošinu. Čížkovy kameny jsou častým cílem výletů za město a kvůli svým skalním stěnám přezdívané Malý Adršpach.
Více  Zavřít popis alba 
  • 24.3.2019
  • 282 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
bele
ALB 923
Přiznávám, že jsme do Poděbrad nejeli až tak náhodou.
Měl jsem v ruce chvilku k dispozici starou knihu fotografií s půvabnými texty, a ta kniha neměla uveden rok pořízení fotografií ani autory. Až podle textu u fotografie Poděbrad jsem její stáří určil. Byl to rok 1896. V tomto roce totiž byla instalována socha krále Jiřího z Poděbrad, a letos to bude právě 120 roků. Chtěl jsem tuto 120 let starou fotku porovnat s dneškem, protože mám pocit, že byla původně blíž k hradu, ale nikde o tom přesunu nebyla zmínka – tak mi to pomozte rozluštit.

Každopádně letos je v Poděbradech v sobotu 4. června velká slavnost krále Jiřího, kterou si nenechám ujít. Pokud na ni přijedete, můžeme se tu potkat. My tam budeme
S tou starou knihou bude ještě práce – chci vydat několik alb a několik míst porovnat se skutečností. Prostě práce jako na kostele, ale letošní výročí 120 let mi dává do konce letošního roku motivaci :-)

Konec 19. století byl pro české země významný. V roce 1874 byla blahoslavena Svatá Anežka Česká, abatyše a dcera prvního českého krále Otakara I. V Poděbradech byla provedena v roce 1898 novogotická úprava kostela Povýšení sv. kříže, vztyčena socha krále Jiřího 1896 a instalována socha sv. Václava 1884. To všechno a ještě jiné bylo důvodem naší krátké a krásné návštěvy

V roce 2008 jsem dělal opis části rukopisu popisu budov a obyvatel z roku 1848 před celkovým zrušením nevolnictví, zpracovaného Františkem Palackým, který se týkal mého bydliště a blízkého okolí. Pro zajímavost uvedu pro představu údaje o počtu domů / počet obyvatel z té doby:
Poděbrady 352 / 3.076
Sadská 368 / 2.404
Chlumec 331 / 3.061
Nimburk 240 / 2.815
Rožďalowice 240 / 1.513
Lysá 427 / 3.003
Mělník 199 / 1.581
Křinec 141 / 1.141
A moje vesnice 130 / 897 Jo, taková to byla doba :-)
Více  Zavřít popis alba 
139 komentářů
  • červen 2014 až březen 2016
  • 460 zobrazení
pakli
Město bylo založeno pravděpodobně pány z Lichtenburku, první zmínka o něm pochází z roku 1293. Původně s celým přilehlým fulneckým panstvím náleželo k Opavskému knížectví.
V roce 1427 bylo město dobyto husitským hejtmanem Janem Tovačovským z Cimburka. Roku 1480 bylo fulnecké panství zapsáno Janem ze Žerotína do olomouckých zemských desk a od té doby se počítá k Moravě, v jejímž rámci tvořilo fulnecký výběžek, zabíhající do Slezska. V 15. a 16. století působila ve Fulneku Jednota bratrská, která zde zřídila i svou školu. V 16. století město vlastnili nadále páni z Žerotína, Schweinitzové z Pilmsdorfu a Skrbenští .
Třicetiletá válka zanechala v životě města i panství hluboké stopy. Po ukončení válečných strastí vestfálským mírem se v polovině 17. století zvýšilo platové i robotní zatížení obyvatel ze strany vrchnosti, na vesnici se poměry vystupňovaly až k úplnému nevolnictví. Na rekatolizaci obyvatel Fulneku nestačil augustiniánský klášter (založený v roce 1389), proto byl roku 1668 založen ještě klášter kapucínský, jenž ve městě přetrval až do roku 1950, naproti tomu klášter augustiniánský byl za josefínských reforem roku 1784 zrušen.
V letech 1622–1788 drželi panství Bruntálští z Vrbna. Roku 1788 panství přešlo na Karla Antonína Čejku z Badenfeldu, zbohatlého opavského obchodníka se suknem. Jeho vnuci panství v roce 1842 prodali Kristiánu Fridrichu Stockmarovi, jenž velkostatek roku 1855 postoupil belgickému princi Filipovi, hraběti z Flander.
Správu panství prováděli úředníci v čele s hejtmanem.
Během druhé světové války byla velká část středu města srovnána se zemí, později probíhala obnova dle návrhů architekta Z. Sedláčka.
Více  Zavřít popis alba 
  • 17.10.2017
  • 66 zobrazení
bele
ALB 1111
Cestou do skanzenu Veselý kopec jsme byli uchváceni jedním z nejzajímavějších českých kostelů, kterým je kostel Svatého Bartoloměje v obci Kočí. Kostelík samotný je postaven ve stylu vrcholné gotiky a je sám o sobě cennou památkou. Co však činí stavbu naprosto výjimečnou, je mohutná dřevěná zvonice a nádherný dřevěný most. Krytý most pamatuji jako volně přístupný a původní vnitřní konstrukce z dubových trámů je prostě úžasná – nyní byl bohužel uzavřený. Most končí u mohutné jehlancovité zvonice, která je až k zemi zastřešena a kryta šindelem. Tahle neuvěřitelná kombinace lidové architektury, baroka a gotiky je něco, co nikde jinde nemají.

KOČÍ – starodávná a bohatá obec založená kolonizačním proudem za vlády Přemysla Otakara II je datována od roku 1263. Jméno obce znamenalo buď bydliště Kočkovo, nebo významově obec ležící v údolí. Podle části zakládající listiny kostela zde byla většina německého obyvatelstva až do roku 1421, kdy Žižka počešťuje Chrudim a okolí, a prvním českým rychtářem se stává poddaný Jan z Chrudimi. Je zde sídlo nižší české šlechty Habrovců z Habrova a Kočice. Petr Habrovec připojil roku 1415 svoji pečeť k protestu české šlechty k upálení m.Jana Husa zaslaný do Kostnice. Obec zažila i velké pohromy – zpustošení po vpádu Uherského vojska Matyáše Korvína roku 1469 a dále za třicetileté války. Po roce 1628 zde žilo jen 14 rodin osedlých. Zavedením daní byly vyvolány selské bouře, odpor urovnán až roku 1674 žalářem vynuceným přísným slibem dědičné poslušnosti, náhradou útrat a robotou potažní i pěší, pluhem i forováním, od 36 dní v roce do 10 podle velikosti výsevku. Zásadní změny byly až při zrušení nevolnictví (1781) a roboty roku 1848.
Více  Zavřít popis alba 
93 komentářů
  • 27.6.2017
  • 249 zobrazení
hanakzhor
Vzpomínkové toulání městem a jeho okolím, nad řekou Radbůzou na severním okraji Chodska. Město vzniklo na výhodné poloze na obchodní cestě z Řezna přes Plzeň do Prahy na brodu přes řeku Radbůzu. Původně zde stála osada Týn pravděpodobně snad již s malým hrádkem, kterou předal v r. 973 kníže Boleslav II. do majetku pražských biskupů. Kupecká osada v prostoru Velkého Předměstí s kostelem P. Marie, později sv. Apolináře je písemně doložena v r. 1184. Kostel svatého Apolináře na Husově náměstí je jedna z nejstarších staveb ve městě. Nacházejí se v něm vzácné malby Horšovského Týna z roku 1500. Hrad na výhodnější poloze na druhém břehu Radbůzy založil po r. 1260 biskup Jan III. z Dražic. Hradní kaple patří spolu s kaplemi na Zvíkově a na Bezdězu mezi naše nejvzácnější raně gotické sakrální památky. U jeho východního opevnění založil v letech 1286–1296 biskup Tobiáš z Bechyně „na zeleném drnu“ město Horšovský Týn. Biskup Arnošt z Pardubic vymohl od Karla IV. povýšení Horšovského Týna na město a právo město ohradit. Kamenné hradby pak v letech 1422 a 1431 ubránily město před obléháním husity. V roce 1547, za vlády Lobkowitzů, postihl město velký požár, který poničil velkou část města i hradu. Jeho následkem bylo přikročeno k rozsáhlé přestavbě města v renesančním slohu a hrad přestavět na reprezentační zámek v moderním renesančním slohu. Dnešní přírodně krajinářská podoba parku o rozloze 40 ha pochází z roku 1905. Renesanční zahrada ale byla u zámku založena již v roce 1550. Kromě dvou rybníků zde naleznete také vyhlídkový gloriet, lidově zvaný Hladomorna, loretánskou kapli, letohrádek Vdovský dům a Míčovnu z konce 16. století. Loretánská kaple byla postavena baronem Kryštofem mladším Popelem z Lobkovic roku 1584 jako upomínku na svoji cestu do italské Lorety a umístil stavbu poblíž svého renesančního zámku. Válcová vyhlídková věž stojí na základech bývalé gotické hlásky. Posledními stavebními úpravami prošla na přelomu 19. a 20. století, kdy bylo třetí patro uzpůsobeno jako vyhlídka. Na přelomu 16. a 17. století patřilo týnské panství mezi 10 nejbohatších v českých zemích. Vzhledem k tomu, že se Lobkowitzové přidali na stranu českých stavů, byl jim majetek včetně týnského panství zabaven. V roce 1623 získal panství císařský diplomat, štýrský hrabě Maxmilián z Trauttmansdorffu a jeho potomci zde sídlili až do r. 1945. Po třicetileté válce posilovala ve městě německá menšina. Baroko ve městě se projevilo přestavbou kostela a měšťanských domů. Kostel svatého Petra a Pavla na náměstí Republiky byl postaven v 80. letech 13. století v raně gotickém stylu, v 17. století byl přestavěn ve stylu barokním. Jeho 38 m vysoká kostelní věž umožňuje návštěvníkům daleký výhled do okolní krajiny. Radnice na náměstí Republiky byla vystavěna v 16. století v pozdně gotickém stylu, po požáru v roce 1547 přestavěna ve stylu renesančním. O sto let později byla znovu přestavěna v barokním stylu a nedlouho poté (1708) opět vyhořela a byla opět obnovena. Třetí požár v historii ji postihl v roce 1801. Poslední úprava proběhla mezi roky 1964–1967, kdy byl radnici navrácen její renesanční vzhled. Barokní úpravy zámku v 18. stol. byly pouze drobného rázu a soustředily se hlavně na interiéry zámku. V letech 1881-96 byl zámek pokryt novými sgrafity. Před zámkem je dvoupodlažní čtyřboká klasicistní zvonice postavená v roce 1852 na místě původní kaple. Zvon z roku 1614 nechal vyrobit Vilém z Lobkovic. Kapucínský klášter s kostelem svatého Víta, Václava a Vojtěcha byl vystavěn v barokním stylu v l. 1650-54 P. Vítem ze Štrasburku. V průběhu 18. a 19. století proběhla částěčná přestavba areálu. Po zániku kláštera v roce 1950, se z něj stal sklad potravin. Dnes je ve správě města. Po zrušení nevolnictví a reformě veřejné správy se Horšovský Týn stal v roce 1849 okresním městem. Jediným zásahem do historického jádra města v 19. stol. bylo zboření bran a části opevnění. Začátkem 20. století se ve městě začal rozvíjet drobný průmysl. Tomu napomohla i výstavba železniční tratě Staňkov–Poběžovice v roce 1900. Dominantou krajiny při hlavní silnici na Domažlice je poutní pozdně gotický kostel sv. Anny na Vršíčku s unikátním klenebním obrazcem v presbytáři, založený bratry Jiřím a Volfem z Ronšperka a vysvěcený v roce 1516. Po polovině 18. století byl barokně přestavěný. Trauttmansdorffové nechali v podzemí kostela v polovině 19. století (1835–1842) zbudovat empírovou rodinnou hrobku. Tehdy také za kostelem vznikla empírová pohřební kaple Jana Norberta Trautmannsdorfa s trojúhelným štítem. Ke kostelu vede křížová cesta zakončená kaplí Božího hrobu z roku 1696, kterou zdobí erby Trauttmansdorffů a Liechtensteinů. Jihovýchodně od města je Šibeniční vrch, na kterém byla postavena na místě bývalé poutní kaple Panny Marie Lurdské v r. 2010 pětipodlažní rozhledna. Dřevěná hranolová věž dosahuje výšky 21,5 metrů. V různých částech města a připojených obcí je řada hodnotných barokních soch a jiných památek. V Pivovarské ulici je pravoslavná kaple sv. Mikuláše, kaple je také na Malém Předměstí, na Plzeňském Předměstí je kaple Panny Marie a nedaleko motokrosový areál, v Nové Vsi kaple sv. Václava, v Horním Metelsku kaple sv. Martina, v Dolním Valdorfu kaple Svaté Rodiny, v Borovici kaple Narození Panny Marie, ve Větrově kaple Nejsvětější Trojice a sv. Michaela Archanděla, v Horšově původně románský kostel pražských biskupů, přestavěný v gotice a baroku, s bohatou výzdobou, který byl součástí tvrze na cestě z Prahy do Řezna, gotická boží muka ze 16. stol. a smírčí kříž. Horšovská obora založená na konci 16. stol. se rozkládá na ploše asi 400 hektarů. Dnes již obora neslouží jako honitba, ale je součástí areálu školního statku a byla vyhlášena kulturní památkou. U obory je malý barokní lovecký zámeček Annaburg, šestiboký altán se čtyřhranou věžičkou a mansardovou střechou. Interiér tvoří jedna centrální místnost. Zámek byl postaven někdy po r. 1744 tehdejšími majiteli panství - Trautmannsdorfové. V letovisku, místní části Podhájí je rekreační středisko s přirodním koupalištěm. Část dětství zde prožil zakladatel slavistiky Josef Dobrovský (1753-62). Na pohlednicích si můžeme prohlédnout město a jeho okolí v průběhu několika desetiletí.
Více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2014 až říjen 2019
  • 60 zobrazení
hanakzhor
Vzpomínkové toulání průmyslovým městem v Sokolovské pánvi na úpatí Krušných hor. Chodov byl založen na důležité křižovatce starých zemských stezek v údolí řeky Ohře původně jako dvě strážní tvrze hraničních strážců-Chodů. Ves Chodov stála na území sedlecké župy, jejíž hlavním střediskem bylo hradiště Sedlec u Karlových Varů. V důsledku sporů Přemyslovců o český trůn získal ves Chodov waldsaský klášter. Z r. 1195 je zpráva, kde je uváděn Chodov jako součást panství říšského města Cheb. V r. 1196 český kníže Jindřich Břetislav přebral nad českými majetky cisterciáckého kláštera ve Waldsassenu ochranu. V této době byl v Chodově založen farní kostel. Po založení hradu a města Loket se sídlo župního úřadu přeneslo na Loket. Z r. 1288 je poznámka kronikáře, že usedlosti waldsaského kláštera v okolí Chodova byly poškozeny loupežníky. V roce 1348 waldsassenský opat prodal ves a dvůr Chodov místnímu šlechtici Trostu Winklerovi, což potvrdil v r. 1355 Karel IV. Od r. 1439 se v Chodově usadil rod Hýzrlů z Chodova. Václav Hyzrle z Chodova byl r. 1451 jmenován zemským soudcem na hradě Lokti. Spory v druhé polovině 15. století mezi Hýzrly a rodem Šliků, kteří drželi sousední loketské panství vyvrcholil v noci na 30. října 1490, kdy vojáci Jeronýma Šlika přepadli chodovskou tvrz a zabrali ji. Počátkem 16. století je Chodov rozdělen na dva útvary – Horní a Dolní Chodov, které se udržely jako samostatné správní jednotky až do 19. století. Do počátku třicetileté války je Dolní Chodov majetkem města Loket a Horní Chodov patříl šlechtické rodině Unruherů. Po bitvě na Bílé hoře se podařilo Chodov mezi lety 1644 a 1733 spojit v jeden celek šlechtické rodině Plankenheimů. Při velkém požáru v r. 1654 byl zničen kostel s farou i sousední škola s důležitými listnami a také zámeček v Horním Chodově. V r. 1725 byl zničený kostel sv. Vavřince, fara a škola obnoveny. V r. 1683 byl Chodov opět rozdělen na Horní a Dolní. František Flamín z Plankenheimu si nechal po r. 1710 v Dolním Chodově vystavět zámeček. Rytíř Ferdinand z Braunsdorfu vystavěl kolem r. 1733 barokní zámeček v Horním Chodově. Jeho syn Jan Ferdinand založil pro deputátníky ves Nová Chodovská. V r. 1780 navštívil při cestě do Chebu Chodov císař Josef II. Po zrušení nevolnictví v r. 1781 došlo pro špatnou informovanost poddaných v okolí ke dvěma selským povstáním, které vedl vřesovský mlynář. 2 000 sedláků shromážděných u Nového Sedla bylo po bitce s vojáky rozehnáno.
Roku 1810 založil František Miesl ve zpustlém zámečku v Dolním Chodově první manufakturu na výrobu kameniny a porcelánu. Nejstarší porcelánové zboží (značené DH, Kodau, Chodau) se datuje do let 1835-1844. V letech 1845-1872 porcelánku se zbožím vynikající kvality provozoval Mojžíš Porges z Portheimu. Po r. 1848, se Chodov začal rychle rozvíjet jako průmyslové centrum. Manufaktura byla v polovině 19. století přetvořena na továrnu na porcelán a od roku 1871 ji převzala firma Haas & Cžjžek. V roce 1883 byla založena druhá chodovská porcelánka (Richter-Fenkl-Hahl) a uvedena do provozu továrna na stroje Gasch, nyní Chodos s výrobou zařízení pro gumárenství a výrobu plastických hmot. V té samé době bylo v Chodově otevřeno větší množství hnědouhelných dolů. Hornictví se vedle výroby porcelánu stalo nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím Chodova. Dalšímu rozvoji pomohl rok 1870, kdy byl Chodov napojen na buštěhradskou dráhu. V r. 1924 byl severně od města založen velký hnědouhelný důl Jindřich. Velké množství pracovních příležitostí zapříčinilo i nárůst počtu obyvatel. V roce 1894 pak byl Chodov dekretem císaře Františka Josefa I. povýšen na město a byl mu udělen městský znak. Průmysl se v Chodově rozvíjel i po 2. světové válce a s tím i výstavba města. Ze starého města zůstal jen střed města kolem náměstí a kostela sv. Vavřince. V 50. letech 20. století byl vybudován Palivový kombinát Vřesová. V 90. letech byla výroba svítiplynu ukončena a v roce 1996 byla uvedena do provozu unikátní paroplynová elektrárna o celkovém instalovaném výkonu 400 MW. Mimo elektřinu elektrárna vyrábí i teplo, které dodává do okolí. Na jaře roku 2011 byla ve Vřesové ukončena výroba briket.
Dominantou města je barokní kostel sv. Vavřince, stavba z let 1725–1733 vystavěná na místě staršího kostela. Hlavní oltář zdobí obraz od Petra Brandla. Zvony snesené z věže kostela byly v roce 2003 prohlášeny kulturní památkou. Před hřbitovní zdí jsou umístěna pozdně renesanční boží muka na toskánském sloupku z r. 1672. U kostela před branou na hřbitov stojí socha sv. Šebastiána. Kostel Českobratrské církve evangelické v secesním stylu je z počátku 20. století. Na náměstí stojí barokní sloup Nejsvětější Trojice z roku 1675. Pomník obětem válek a 50. výročí korunovace císaře Františka Josefa byl znovu vybudován v roce 1998 v městském parku. Původní starší pomník z roku 1898 se nedochoval. Na Staroměstské před kavárnou Bublina je Pamětní deska horníkům. V místní části Stará Chodovská, stojí kamenný pomník s pamětník deskou, na které je nápis „5. - 9. května 1945", připomíná obyvatele obce padlé na konci 2. světové války. V roce 1951 byl na tehdejším stadionu Obráců míru na startu také Emil Zátopek, kterého pozdravilo na 10 000 diváků. Na pohlednicích si můžeme prohlédnout město Chodov a jeho okolí v průběhu několika desetiletí.
Více  Zavřít popis alba 
  • únor 2015 až červen 2020
  • 110 zobrazení
Reklama