achnaton08
Tradiční výlety za prvními jarními květy ... Poněkud smutný byl pohled na holiny, které zůstaly po lesích, na něž jsem byl zvyklý. Snad se příroda za pár let z kůrovcové kalamity zotaví ... Vlastní údolí Chlébského potoka je zatím těžbou dřeva nedotčeno.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 3.10.2021
  • 22 zobrazení
radovanelektro
Ve dnech 15. – 17. 9. 2021 se v Lublani konalo 8. Sympózium Emobility, na němž se ve spolupráci s Velvyslanectvím České republiky v Lublani představilo sedm českých výrobců v oblasti elektromobilového a IT průmyslu za podpory Asociace elektromobilového průmyslu ČR a VŠB – Technické univerzity v Ostravě.
Osmý ročník mezinárodního sympózia zahájil organizátor Primož Lemež ze slovinského Družstva Emobility, který upozornil na údaj WHO o tom, že počet zemřelých na COVID-19 byl v minulém roce srovnatelný s počtem zemřelých na nemoci, způsobené znečištěním životního prostředí. Zatímco pandemie se dle jeho slov časem vyčerpá, znečištění ovzduší a klimatická krize nikoliv, proto je nutné věnovat budoucím výzvám náležitou pozornost. Úvodním pozdravem pak pokračovali např. Slobodan Šešum z Ministerstva zahraničních věcí Slovinské republiky, polský ministr pro klima a životní prostředí Michal Kurtyka, velvyslanec Nizozemského království Johan Verboom či velvyslankyně Norského království Trine Skymoen.

Mezi velmocemi ve světě elektromobility, jako jsou Norsko, Německo či USA, našla své místo na sympóziu vůbec poprvé také Česká republika. Přítomné hosty pozdravil velvyslanec ČR ve Slovinské republice Juraj Chmiel, který ve svém slavnostním projevu zhodnotil tradičně dobrou hospodářskou dobrou spolupráci mezi ČR a Slovinskem, již pandemie COVID-19 výrazně nenarušila. Zároveň však zdůraznil nutnost hledání synergií a nových obchodních příležitostí v inovativních oborech s vysokou přidanou hodnotou, mezi něž patří také elektromobilita.

Sympózium bylo tvořeno bloky odborných přednášek a panelů, ve kterých byly diskutovány aktuální výzvy a ekonomické příležitosti související s elektromobilitou (stávající právní rámec, rozvoj technologií a infrastruktury, zelená transformace, relativně nový obor e-nautika apod.) a také společenských akcí, které mohli přítomní hosté využít k networkingu a získávání nových obchodních kontaktů. Zúčastněné firmy získaly rovněž možnost vystavit své produkty a prezentovat svoji činnost. Na akci zároveň vystoupila řada představitelů významných slovinských, regionálních i mezinárodních firem a institucí, např. Boštjan Bertalanič (MOL), Simon Kregar (Shell Adria), Janez Humar (ELES), Robert Dominko (National Institute of Chemistry), Lars Godbolt (Elbil), Frank Mueller (BEM), Aaron Fishbone (GreenWay Network), Morell Westermann (světový rekordér v letech elektrickými letadly), Andy Taylor (Greentech), Katarzyna Drgas (Solaris Bus & Coach) aj.

Na akci aktivně participovalo sedm českých společností, VŠB  – Technická univerzita Ostrava a Asociace elektromobilového průmyslu ČR, kterou zastupoval předseda Jaromír Marušinec spolu s podpředsedou Milanem Rajchlem. Během plenární části se publiku kromě asociace podrobněji představily také společnosti REDAMP SECURITY s.r.o., která poskytuje služby v oblasti kybernetické bezpečnosti a zaměřuje se i na oblast bezpečnostních rizik v elektromobilitě; ekolo.cz s.r.o., zabývající se výrobou elektrokol a nabíjecích stanic pro elektrokola, a rovněž výrobce kabrioletů, roadsterů a elektromobilů Kaipan s.r.o. Společnost Kaipan představil docent Bohumil Horák z Katedry kybernetiky a biomedicínského inženýrství na Fakultě elektrotechniky a informatiky v rámci VŠB – Technické univerzity Ostrava. Zaměřil se zejména na prezentaci elektrického modelu KAIPAN415, který je výsledkem dlouholeté spolupráce mezi VŠB-TU Ostrava a českým výrobcem při vývoji elektromobilů. Prototyp elektrického vozidla v atraktivní zelené barvě o hmotnosti 350 kg měli možnost účastníci sympózia nejen vidět, ale i vyzkoušet. Příspěvek docenta Horáka byl obohacen také o odbornou přednášku s názvem „Historické milníky elektromobility“, během níž chronologicky představil zásadní momenty a průlomové technologie v elektromobilovém průmyslu. Přitom nezapomněl zmínit významné české výrobce v oblasti automobilového průmyslu, jako jsou např. Škoda Auto,  SOR Libchavy, EKOVA či UNEX, a jejich konkrétní výrobky. Přítomné hosty dále seznámil s projekty VŠB-TU Ostrava v oblasti elektromobility, např. veřejné nabíjecí stanice pro elektromobily či chytrou nabíjecí stanici integrovanou do veřejného osvětlení. 

Sympózia se osobně zúčastnily rovněž české společnosti NERVO Holding SE (budování nabíjecích EV stanic), BatteryX SE (výzkum a vývoj baterií pro elektrická vozidla) a Green Victory Capital (investiční projekty v oblasti OZE, elektromobility a životního prostředí). Společnost Škoda Auto ve spolupráci s místním importérem na akci prezentovala svůj nejnovější elektrický SUV ENYAQ iV.  

Účast českých společností na 8. Sympóziu Emobility proběhla v rámci projektů na podporu ekonomické diplomacie Ministerstva zahraničních věcí ČR a Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. https://www.mzv.cz/ljubljana/cz/vzajemne_vztahy_obchod_a_ekonomika/ceske_spolecnosti_se_predstavily_na.html#auta#události#lidé#příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 30.9.2021
  • 23 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
krupamir
...po snídaní se vydáváme směrem na jih do města Bitala a od něho nedaleko vzdálených pozůstatků antického města Heraclea,které založil makedonský král Filip II již ve 4.stol.př.n.l.Vidíme tady pozůstky římských lázní,amfitiátr,baziliky,ale mne nejvíce zaujaly nádherné a překvapivě zachovalé mozaiky.
Bitola je asi 75 tis.město jen 14 km od řeckých hranic pod pohořím Baba-planina na břehu řeky Dragor.Město bylo neustále pod nějakou návládou,ať to byli Bulhaři,Turci či Srbi aj.Pro turistu je nejzajímavější náměstí Magnoli s sochou Filipa II,Hodinová věž,nebo mešita Jeni.
Na závěr se vydáváme na asi 2-hodinovou túru na Markovi Kuli,což jsou pozůstetky pevnosti nedaleko města Prilep nad vesnicí Varoš.
více  Zavřít popis alba 
34 komentářů
  • 27.9.2021
  • 50 zobrazení
oazadopo
foto Pavel Průcha

Bitva o Dolní Počernice
Sobotní den se probouzel do slunečného rána a okolo desáté dopolední se začali první zvědavci trousit do areálu bývalého podniku Osava v ulici K Zámku a při vstupu dovnitř užasli, co zde vyrostlo. Hned u vchodu byli postaveny informační tabule, na kterých se mohli přečíst podrobnou historii květnových dnů roku 1945 v Dolních Počernicích a seznámit se i předměty běžného charakteru, jako třeba osobní dokumenty a peníze z dob Protektorátu Čechy a Morava. A to zdaleka nebylo vše. Po několika krocích se před návštěvníky objevila kulisa ulice z protektorátních dob. V popředí stála prvorepubliková trafika, vedle ní plakátovací ohrada vyzdobená válečnými plakáty a vyhláškami se symbolem německé orlice a za ní byl rozložen vojenský tábor, ve kterém tábořili jednotky povstalců, Rudé armády a Wehrmachtu. Za táborem stála polní kuchyně, nedaleko od stanů se rozkládalo parkoviště historických vojenských vozidel a mohli jsme zde najít i polní obvaziště, samozřejmě s ošetřujícími zdravotními sestrami. Ale to zdaleka nebylo vše – kam jsi se podíval, tak všude jsi spatřil různé vojenské historické artefakty, zbraně, vysílačky, polní telefony a další vojenské vybavení. Ovšem to nejlepší mělo teprve přijít. Úderem jedenácté hodiny odpoledne nejprve všechny návštěvníky přivítal známý historik Eduard Stehlík, který nejdříve povyprávěl o historii válečných květnových dnů v roce 1945 v Dolních Počernicích a poté od něho převzal mikrofon pan Tomáš Král, který se chopil úlohy moderátora následné válečné rekonstrukce. A bylo se na co dívat. Ocitli jsme se v květnu 1945 na ulici Českobrodská, kde jsme byli nejdříve svědky ošetřování raněných z německého lazaretního vlaku. V ulici patrolovala německá hlídka, hlídající protiletadlové stanoviště vyzbrojené protileteckým kulometem. Civilisté povstávají před trafikou, debatují o politické situaci. Děti si mezi nimi sice hrají, nicméně všude je cítit nervozita s blížícím koncem války. Najednou místní četník donese zprávu, že v Praze vypuklou povstávání. Občané vyrazí do akce, ozbrojí německou hlídku, zmocní se zbraní a začnou stavět barikádu. Ale zbraní je málo, naštěstí přijede povstalecké autu z Kyjí, ozdobené československými vlajkami a doveze povstalcům další výzbroj, a i několik pancéřových pěstí. Po jeho odjezdu zaujmou bojovníci z Dolních Počernic místa na vystavěné barikádě. Přišla ale zpráva, že se od Českého Brodu blíží silná německá jednotka. A skutečně – tu se na silnici objeví německé štábní vozidlo. Dojede k barikádě a po krátké hádce s povstalci jeho řidič vůz prudce otočí a vrací se odkud přijel, doprovázen palbou povstalců. Zanedlouho se proti barikádě nastoupí silné útočný oddíl Wehrmachtu, rozvine se do bojové linie a začne prudké přestřelka. Zkušení němečtí vojáci získávají ale čím dál více útočného prostoru, a nakonec donutí povstalce ke kapitulaci. Povstalci jsou odzbrojeni a Němci je chtějí popravit. Naštěstí se za ně přimluví zdravotníci z lazaretního vlaku, jelikož se dolnopočerničtí se ke zraněným, co převážel, dobře chovali a německý velitel od popravy nakonec upustí. Nicméně donutí povstalce rozebrat barikádu. Než se ale Němci znovu zformují do útočné sestavy, objeví se na bojišti jednotka Rudé armády. Wehrmacht je zaskočen a sotva stačí zaujmout bojové pozici. Rozpoutá se znovu prudká přestřelka. Tentokrát se karta obrací a Rudé armáda, i přes silný odpor, oddíl Němců likviduje a slavně vítězí!
Tak tohle všechno mohli návštěvníci na vlastní oči vidět (a na vlastní uši i slyšet) v onu sobotu 25.9. 2021. Rekonstrukce probíhala dokonce dvakrát – jednou v 11,00 hod, podruhé v 14,00 hod.. Úvodní slovo druhé rekonstrukce si vzal plukovník JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D. český právník, policista, historik a spisovatel, specializující se na historii českého četnictva a kriminalistiky (je autorem řady odborných prací i populárně naučných knih z oblasti svého oboru a odborným konzultantem a spoluautorem předloh k seriálům Četnické humoresky a Zločiny Velké Prahy), který divákům vyprávěl zajímavé historické epizody související s odbojem a českými četníky z doby protektorátu Čechy a Morava.
Ale to stále nebylo všechno – po skončení obou ukázek měli návštěvníci možnost vstupu přímo do vojenského ležení, kde si mohli veškeré zbraně, vybavení a bojovou techniku spatřit zblízka, a dokonce si řadů z nich i zapůjčit do vlastních rukou. Účinkující jim rádi vše ukázala, vysvětlili, a navíc připravili výstavu různých vojenských věcí a předmětů. To bylo něco pro kluky všech věkových kategorií! A navíc – kdo chtěl, se mohl i zdarma svést v originálním vojenském historickém vozidlu.
Byla to rozhodně akce, která potěšila obě strany – jak diváctvo, tak účinkující. Je ale nutno přiznat, že by nikdy nevznikla bez obětavé práce ředitele Oázy pana Tomáše Krále, jeho asistentky paní Ivany Radvanové a bez pomoci dalších obětavých pracovníků místního úřadu. A samozřejmě velký dík patří i organizátorům za všechny bojují strany – panu Martinu Macháčkovi, který vše za bojové jednotky organizoval, připravoval výstavu vojenských předmětů a veškeré vystavované historické dokumenty, panu Ladislavu Šílovi, který dovezl ze svých sbírek historické vozy Jeep Willis a KDF 82 a nejen, že s nimi bojově jezdil, ale i poté vozidel děti a návštěvníky až do „úplného padnutí“ a samozřejmě i všech členům historických klubů „Nordböhem a Feldpost nr. I5 8I4, kteří zde svedli onu bitvu o Dolní Počernice.
Všichni, kdo odcházeli z této akci si nesli s sebou určitě zážitky, na které budou dlouho vzpomínat.
Zaznamenal přímo na bojišti válečný dopisovatel Martin Šíla
více  Zavřít popis alba 
  • 27.9.2021
  • 124 zobrazení
hurrikan39
Byl jsem donucen porezat travu, nez bude prset. A uz je to tady, cerny mrak a prvni kapky tlucou na strechu. Kazdy den jsou bourky, chvili prsi je destiva szona.
více  Zavřít popis alba 
29 komentářů
  • 26.9.2021
  • 73 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
mirektr
Rostou tu jen ponejvíc křemenáče,hřiby jsou hodně s červama a málo jsem jich našel zdravých.Radost mi uděl choroš oříš z něho a z kotrče je dobrá polévka,na tu se těším tu jsem si nechal.Houbám dám pauzu než poroste více druhů.M
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 17.9.2021
  • 120 zobrazení
3neckysenior2
13-ti kilometrovou trasu na Lysou Horu zvládlo 8 vytrvalých turistů v pohodě.
Slunečné počasí napomohlo překrásným výhledům po okolní krajině.
sms
Co nejsrdečnější pozdravy lysohorské krasavici, od Visalají přes byskydských 1323 m na Ostravici!/ P.S. J.Žáček: Pravdy je nám třeba, i když bolí. Ale netřeba ji do nás vtloukat holí./ Pran.: Divoké husy na odletu, konec bude
babímu létu./ Pepíček píše životopis: Mám tátu a mámu o nás se starající, z čehož hlavně babička. Mám též sourozence, hlavně pejska Alíka. Jsme rodina početná, hlavně úplně pořádná. Táta je někdy nervus, tak musíme být na něho shovívaví./ Nazdar, Vaše MM
více  Zavřít popis alba 
  • 17.9.2021
  • 169 zobrazení
tenjemuj
Vilémov u Golčova Jeníkova je městys v okrese Havlíčkův Brod v Kraji Vysočina. Leží v podhůří Železných hor na okraji Českomoravské vrchoviny. Mnohokrát jsem přes něho projel autem a konečně jsem se ho odhodlal navštívit osobně a pojal jsem jej jako výchozí místo trasy k řece Doubravě, která je se svými necelými 90-ti km délky svého toku řekou plnou zajímavých míst.Doubravu jsem tentokrát prošel od Spačic k Třemošnici
více  Zavřít popis alba 
35 komentářů
  • 12.9.2021
  • 153 zobrazení
dwwcatfight
Viki🤼‍♀️💪 Nathanael(neskutečně frajera seřeže,zaklekne na něho,obrovská dominace sexy Viktorie z Maďarska)
více  Zavřít popis alba 
  • 9.9.2021
  • 5 433 zobrazení
pinia
Kolem Brna je spousta zajímavých míst a do několika z nich jsem společně s Kristinou-cilií vyrazila. Dnes se jdeme podívat k jeskyni Pekárna. Výlet začínáme v Hostěnicích-chaty, podíváme se do Pekárny, na propadání a ponory až dojdeme kolem říčky Říčka k Hádeckému rybníku. A od něho bude až další a poslední albíčko. Pohybujeme se v chráněném území Přírodní rezervace Údolí Říčky v nejjižnějším místě CHKO Moravský kras.
více  Zavřít popis alba 
104 komentářů
  • 27.8.2021
  • 99 zobrazení
petr-cilich
Lichnice či Lichtenburk je zřícenina hradu v Železných horách, nacházející se na stejnojmenném skalnatém návrší v nadmořské výšce 480 m n. m. nad městem Třemošnice, vzdušnou čarou 15 km jihozápadně od města Chrudim. Lichnice leží při hranici národní přírodní památky Kaňkovy hory a je součástí CHKO Železné hory (text zkopírován z Wikipedie). V roce 2017 byla ve zbytku severní věže postavena ocelová rozhledna zvaná Milada. V těsné blízkosti zříceniny se nachází tzv. Dívčí kámen, k němuž se váže pověst o kruté panně Miladě. Z něho je pohled do Lovětínské rokle. Ve vesnici se rovněž nachází dub s odhadovaným stářím 750 let a obvodem kmene 9 metrů místními zvaný Žižkův, přestože Žižka zde nikdy nebyl.
#cestování#výlet#lichnice#dub#podhradí#železné hory #žižkův dub #pardubický kraj #zřícenina#hrad#dívčí kámen #rozhledna#milada#lichtenburg
více  Zavřít popis alba 
  • 24.8.2021
  • 12 zobrazení
kockysos
18.8.2021 - V Hruškách byl odchycen kocourek, původně jen ke kastraci, od staré paní, které se boural dům. Kocourek byl vystrašený, ale vyklubal se z něho mazlík, takže zůstává u nás budeme mu po kastraci a očkování hledat nový domov. Dostal jméno Flíček.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.8.2021
  • 37 zobrazení
tymonek
Jde o folklorní putování horňáckou krajinou ze Suchova přes vrch Háj do Velké nad Veličkou, kde se následně konají programy folklorního festivalu Ozvěny Horňácka. Akce se koná jako neformální připomenutí působení spolku Suchovská republika, jenž má hlavní zásluhu na dokumentaci, popularizaci a udržování tradiční lidové kultury nejen Horňácka, ale Slovácka obecně. Patřily do něho takové osobnosti jako byli spisovatelé Matúš Béňa a Otakar Bystřina, malíř Joža Uprka, sběratel lidových písní Martin Zeman, geodet a malíř Janíček Hudeček.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 22.8.2021
  • 119 zobrazení
tenjemuj
Do Jablonce nad Jizerou se vždy rád vracím. Výlet z něho začíná pokaždé stoupáním, ale o to příjemnější je návrat po několika kilometrech. První stoupání je na Končiny a pak už je to co by kamenem dohodil na Stráž, 782m vysoký vrch na jižní straně Rokytnice nad Jizerou. Bývala zde na skále krásná vyhlídka, řekl bych i romantická, ale v současnosti zde bylo vybudován celý malý areál 4. vyhlídek. Areál byl zpřístupněn širokou cestou, čímž se neskutečně zvedla návštěvnost tohoto místa a někdejší genius loci vzal za své. Západní vyhlídku na skále, dnes zvanou Horník, myslím mnoho lidí ani neznalo a málokdo tu u ní byl. Za mne to jsou zbytečně vynaložené peníze. Neříkám, že je to ošklivé, ale přinejmenším velkopanské (tady už chypí jen eskalátor z Rokytnice a nějaká ta hospoda). Nejsou tu koše, protože platí, že turista by si měl odnést všechno to co si přinesl, ale problém je v tom, že sem nechodí jenom turisté. Pokračujeme do Františkova, samozřejmě k Háskům na občerstvení. Pokračování je přes Brno, jež je místní částí Bratrouchova do Vojtěšic. Zde je kostelík zasvěcený Johánkovi. Vrátíme se zpět na modrou TZ a přes Buřany se vrátíme do Jablonce nad Jizerou, a jak jinak než cestou z kopečka
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
52 komentářů
  • 22.8.2021
  • 181 zobrazení
coloraaa
11.8.2021 nás navždy opustil po těžké nemoci nejlepší kamarád, manžel a otec tří holek Zdeněk Trávníček ve věku 60,5 roku. Byl jen o 2 dny mladší než já. Naše přátelství začalo na vojně, kde mi dělal tankového mechanika, spali jsme 1,5 roku vedle sebe a spolu jsme chodili na vycházky, na pivo a za holkama. Byl to nejlepší kluk u nás na rotě. Nikdy nikoho nepodrazil a byl velice kamarádský. Naše přátelství vydrželo i 40 let po vojně. Několikrát byl s rodinou u mě a já zase u něho. Jeho největší koníček bylo fotografování. Kdo jste ho znali, vzpomeňte na něj. Čest jeho památce.
více  Zavřít popis alba 
  • 16.8.2021
  • 284 zobrazení
tenjemuj
Letos jsme Krkonoše nechali v pozadí zájmu, protože jsme zde očekávali velký nápur domácích turistů, nemaje možnosti zahraničního cestování. Ovšem doba se lehce uvolnila a nás zajímalo jak to v Krkonoších v době prázdnin, a navíc o víkendu, vypadá ve skutečnosti. Nebylo to tak strašné. Hlavně chybějí zahraniční turisti, těch je tu poskromnu. Naše turisti potkáte hlavně na hlavních turistických tazích a na inkriminovaných místech dosažitelných dopravními prostředky. Inkriminovaným místům říkám oblastem s možností hlavně občerstvení, či místům s výhledy, výráznými skalami, vodopády, prostě zajímavostmi všeobecně. Prostě jsme byli překvapeni, že ten očekávaný nával se nekonal, alespoň tam, kde jsme procházeli my. Též jsme využili autobus k vyjetí ke Špindlerovce do Slezského sedla, který jsme zažili mnohdy více narvaný. Hraniční hřebenovka díky své délce nepůsobila dojmem velké početnosti, jen ta inkriminovaná místa, tj. Dívčí a Mužské kameny byly "obsazeny". My jsme zvolili další pokračování z Černého sedla k Martinovce a po malým zastavení vrstevnicovkou pod Vysokým kolem nad Labský vodopád. Od něho až na Vrbatovo návrší to byl očekávaný nátřesk. Sestup do Horních Míseček Starou vozovou cestou už byl v normálu a pokračování pak na Labskou k autu přes Mechovinec byl liduprázdný. Nádherné letní počasí, kdy na horách bylo příjemných 22 stupňů, zatímco dole ve vnitrozemí byl tropický pařák
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
51 komentářů
  • 15.8.2021
  • 189 zobrazení
iva-63
Dolní Dvořiště - Rychnov nad Malší - Všeměřice - zřícenina hradu Louzek - Ješkov - Kaplice (15,5 km)

Výlet středním Pomalším zahrnoval především nevšední kostel sv. Ondřeje v Rychnově nad Malší, který je velice hezký a opravdu by si zasloužil opravit, a dále zříceninu hradu Louzek, tj. jeden z historických objektů, o něž se stará dobrovolné sdružení Hrady na Malši.

Mapa: https://mapy.cz/s/govedapage
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
103 komentářů
  • 5.8.2021
  • 104 zobrazení
50plus
Ten kout kolem vojenského újezdu v Doupovských horách mě vždycky lákal. Na mapě mě pohled na hranici vojenského pásma ve tvaru "stojícího" obdélníku již dlouho "sváděl" k tomu, abych ten veliký cvičák objel na kole. Sám nevím proč. Asi proto, že jsem tam tušil oblasti lidmi zapomenuté krajiny bez aut. A tak jsem se tam na dva dny - kdy nemělo pršet - o posledním červencovém víkendu vydal. První den v pátek se mi v horkém odpoledni podařilo projet a kopírovat západní dlouhou stranu tohoto nepravidelného obdélníku. Druhý den v sobotu se mi mezi dopolednem a pozdním večerem podařilo objet a "prozkoumat" zbývající tři strany tohoto uzavřeného obdélníkového areálu. Po oba dny jsem za nemalého hicu musel opakovaně překonávat stoupání mezi 100 m až 200 m vertikálního výškového rozdílu. Abych předešel křečím v nohou, na něž v horkých dnech na dlouhých tůrách trpím, vydatně jsem "obohacoval" všechny tekutiny tabletami isostaru. Křeče se mi vyhnuly. Nicméně večerní bolesti kyčelních kloubů - zhoršené březnovým covidem - jsem musel tlumit brufenem. Krajina kolem cvičáku mě subjektivně nadchla svou zadumanou opuštěností, a to více, než jsem předpokládal. Emoční vzpomínka na službu u pohraniční stráže na Šumavě tu "ožila". S uzavřenými pásmy a s jejich zvláštní atmosférou mám své zkušenosti. Ke klidu a tichu v některých partiích oblasti bezesporu přispívá téměř neexistující autoprovoz na částečně rozbitých asfaltkách, což cyklista romantik vnímá jako nádheru. Určitě se pokusím přemluvit pár cyklopřátel, aby se sem se mnou vydali. Sem se dá jet i opakovaně. Rudolf.
Kategorie: krajinasport
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 4.8.2021
  • 154 zobrazení
polarka27
#koníčky#dokumenty měl jsem čest u PVO sloužit cca 25 let , mnoho ostrých střeleb - vivat ROSSIA
více  Zavřít popis alba 
  • 22.7.2021
  • 112 zobrazení
jardazupice
Navzdory předpovědi se odpoledne udělalo docela hezky, tak jsem se vydal do skanzenu Krňovice. Bohužel, ač jsem již byl kilometr od něho, tam jsem se nedostal. A tak je jen pár fotek z Josefova.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 18.7.2021
  • 31 zobrazení
kvetoslav56
Ano, jsem tady zase z reportem ze včerejšího výšlapu TK Qitečka.
Sobota 17.7.2021
Výšlap: "Výprava na Malý Rabštýn a k Bystřickým brodům".
Celkem nás bylo 13 (Adámek a 12 dospělých)
TRASA: Domašov nad Bystřicí - Malý Rabštýn - Brody - Hrubá Voda.
Mapa: https://1url.cz/pKBsD
13 km, trasa ne - náročná, jdeme většinou z kopce dolů kolem řeky Bystřice (podle krokoměru jsme ušli cca 15 km).
Nakonec to byli jinak. Zpočátku to bylo do kopce, no prostě na Malý Rabštýn je to do kopce, jinak se to nedalo.
Počasí nám přálo, zpočátku bylo příjemně, ale postupně se oteplovalo, takže jsme se pořádně zapotili.

Vyrazili jsme z Domašova nad Bystřicí kolem 10 h. na Malý Rabštýn, jak už jsem psal bylo to do kopce, ony ty vyhlídky do krajiny jsou bohužel na kopci. Zvládli jsme to a stálo to za to. Vyhlídka do údolí řeky Bystříce byla nádherná.
Pak jsme u pokračovali z kopce dolů k řece Bystřici, kde nás čekali čtyři brody s chladnou vodou, která nás v tom horku příjemně zchladila (Kneippův chodník - Kneippova teorie je založena na kontaktu lidského těla se studenou vodou).
Ne všichni účastníci zájezdu využili tuto "terapii", část první brod obešla, ale další tři brody už museli absolvovat. nedalo se vyhnout. Většina se brodila na boso, ale někteří "zdraví jedinci" to přeběhli obutí po kamenech a nebo měli "vodní obuv" a brodili se v botkách. Nejvíc si to užíval Adámek (7 let), který, v patřičné obuvi, byl zde jako ryba ve vodě, doslova.
Po absolvování této terapie jsme se těšili na občerstvení, v cíli našeho putování, v Hrubé Vodě. Už jsem tady v minulosti byl, tak že jsem byl "příjemně" překvapený... . Sednout si na pivko, kofolu..., bylo možné je "U Supa", kde se za posledních 40 let nic nezměnilo. Obsluhoval starší nerudný pán, výrazně důchodového věku, (prý majitel hospody). Objednali jsme si, přinesl toho polovinu a když jsme ho na to upozornili, tak nám řekl, ať si dojdeme k výčepu, že on tady běhat na zahrádku nebude. I při placení měl takový nejapný dotaz, platili jsme u pultu, (šel jsem poslední) zda jsme všichni platili. Odpověděl jsem, že ano. Neplatili jen ti, co si u něho cosi objednali a nic nedostali.
Náladu nám spravili automobily - veteráni, kteří zde přijížděli před naším odjezdem. Byli jsme si prohlédnout na parkovišti a bylo se na co dívat.
No pak už jen na místní nádraží ČD, které Hrubé Vodě nedělá moc pěknou reklamu (ruina). Údajně to někdo koupil a bude to přestavovat. Tak uvidíme.
Přátelé, děkuji vám všem za příjemnou společnost a těším se na další výšlapy.
Na dokreslení pár fotografií.
Fotili: Věrka O., Ivanka S., Vlastička S., Janička N., Simonka P., Honza M. a Radek K.
Brzo bude i video od Vlastičky S.
Hezký den se sluncem v duši.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.7.2021
  • 182 zobrazení
farnostkounice
Dne 30. 6. 2021 ve večerních hodinách odešel do Pánova domu ve věku 91 let pan Stanislav Liškutín.
Pohřeb dlouholetého varhaníka pana Stanislava Liškutína se konal v sobotu 10. července 2021 ve farním kostele v Dolních Kounicích.
Životopis Stanislava Liškutína

Stanislav Liškutín se narodil 7. března 1930 v Bedřichovicích u Brna. Ve dvou letech se mu narodil bratr Josef, který ale v roce 1949 zemřel na zánět mozkových blan.
Základní školu navštěvoval ve Šlapanicích. Od dětství byl ministrantem ve šlapanickém farním kostele. Byl členem sdružení ministrantů „Legio angelica“ a také členem Mariánské družiny mužů a jinochů.

Od září 1944 se v brněnské Vaňkovce učil modelářem. Po válce 1946 – 1949 se vyučil v Čs. Zbrojovce Brno elektromechanikem. 1955-1959 studoval čtyřletou průmyslovou školu elektrotechnickou.

Po škole pracoval v projekční kanceláři v pobočce Elektroporcelán Louny v Brně, která byla později převedena pod Přerovské strojírny Brno. Často jezdíval na služební cesty i do zahraničí, ale pouze ve východním bloku.

Od r. 1950 hrál ve farním kostele ve Šlapanicích, na varhany. Pod vedením varhaníka Miroslava Šafránka, otce herečky Libuše Šafránkové, procvičoval harmonii, zpěvní intonaci i dirigování. Spolupracoval se smíšeným sborem a zúčastňoval se nacvičování slavnostních vánočních a velikonočních zpěvů i s hudbou. Hrával i v místním ochotnickém divadle.

Do Moravských Bránic se přiženil v srpnu 1960. Vzal si Jitku Klimešovou, se kterou prožili plných 58 let. Založili rodinu a narodili se jim dvě dcery a jeden syn. Až do posledních chvil se těšil z rodiny vnučky a čtyř pravnoučat. Měl velkou radost, protože víra, podle které žil a kterou se snažil se svou manželkou předat své rodině, přetrvává i nadále.

Byl činný v několika organizacích v obci Moravské Bránice a především ve farnosti Dolní Kounice.

Koncem šedesátých let, začal cvičit před hlavními svátky a poutí smíšený sbor, ke kterému se přidávali někteří další zpěváci i hudebníci. Tuto službu ukončil až o velikonocích v roce 2019 v 89 letech. K Boží oslavě zkomponoval spoustu písní. Skladby a písně hrával doma v obyváku na elektronické varhany až do začátku června tohoto roku.

Rád se díval na poučné filmy, soutěže, vtipné pořady. Důležitá byla pro něho modlitba růžence i breviáře, poslední roky sledování mše sv. v televizi a také přijímání Eucharistie. Týden před svým odchodem na věčnost přijal svátost pomazání nemocných a v den odchodu Viatikum – Eucharistii na cestu.
Byl člověkem vyrovnaným, naplněným pokojem a jemným humorem. Byl činný: psal řadu let články s různými zajímavostmi do Dolnokounického zpravodaje, napsal knihu o Vinařství, zajímal se o historické události místa, kde žil.
Před pár dny jako reakci na smuteční oznámení, napsal jeho spolužák z průmyslovky:
„ Měl jsem jej velmi rád a byl mi vždy příkladem velmi hodného a velmi charakterního muže s velkými vědomosti nejen z oblasti techniky avšak i z oblasti humanistické, hudební a církevní.
Sešel jsem se s ním již v prvním ročníku průmyslovky. Byl o celých deset let starší než já, který jsem na průmyslovku přišel hned po základní škole, zatím co Stanislav toho stačil již mnoho zažít a naučit se. Byl velmi nadaný a patřil mezi nejlepší žáky. Nebyl to však jenom jeho prospěch, kterým si zasloužil velkou úctu spolužáků i učitelů. Byla to hlavně jeho vyrovnanost, lidská dobrota a pevný charakter, které byly obdivovány a ctěny.

V posledních letech jsme se setkávali na třídních srazech, když jsem rád přijížděl po mnoha letech života ve Švédsku zpět do Brna abych se sešel se svou rodinou a přátelyi.
Na posledním srazu jsme si se Stanislavem velmi dobře popovídali když se tam Stanislav dostavil, o něco opožděně po své přednášce v technickém klubu. Obdivoval jsem jeho energii, kterou si zachoval a jeho elán. Hrál pořád ještě na varhany a jezdil v autě. Velmi jsem doufal, že se s ním opět v létě setkám a budeme moci pokračovat v rozmluvě... K tomu už však bohužel nedojde.
Stanislav zůstane v mých myšlenkách jako příklad vhodný k následování pokud se týče lidské dobroty, charakteru a oddanosti své víře.“ (konec citace)

Dědeček sepsal asi 8 dílů posbíraných myšlenek, které používal na kostelní nástěnky i při rozhovorech s druhými lidmi. Naposledy měl v rukou 4. díl, který zůstal otevřený na stránce, kde byla napsána myšlenka sv. Terezie: „Nejjistější je nechtít nic jiného, než co chce Bůh, který nás zná lépe a miluje nás více, než my sami sebe. Odevzdejme se tedy do jeho rukou, aby se na nás vyplnila jeho vůle. Setrváme-li vždy při tomto odevzdání se, nikdy nezabloudíme.“
Dědeček se odevzdával do Božích rukou během svého života i v poslední 3 týdny, kdy mu rapidně ubývalo sil. Poslední den se loučil takto: „Ahoj a s Bohem.“
V neděli jsme četli při liturgii modlitbu :
„naplň nás radostí z vykoupení a dej, ať tato naše radost dozraje v radost věčnou.“
To ti přejeme z celého srdce. Dědečku, odevzdáváme tě do Boží lásky. Díky za veškeré dobro, které jsi zasel ve svém životě a těšíme se někdy na shledanou.
Justina Hanáková, vnučka
více  Zavřít popis alba 
  • 12.7.2021
  • 166 zobrazení
coloraaa
Kam se hrabou všechny ty ostatní hory u nás za těmi Rychlebskými. Tam najdete plno objektů vhodných k bivakování a jednu lahůdku. Je to bouda Sokolí skály oficiálně zvaná srub Nýznerov. Má uzamčenou část se čtyřmi postelemi a kuchyňkou ale co nás nejvíce zajímá je otevřená část. Krytý přístěnek s krbem, zásobou dřeva i příjemným posezením. Zde se vyspí deset lidí a neskutečnou machrovinou jsou rolety, jimiž lze otevřené stěny uzavřít před nepřízní počasí. Za toto si zaslouží velkou pochvalu zdejší správce lesa. On totiž ukázal, že když se chce, tak to jde. U něho si lze i pronajmout uzamčenou část za 500 Kč/den. Jako třešnička na dortu je nedaleký Lesní bar. Je zde pro Vás připravená nabídka alkoholických i nealkoholických nápojů, chlazených studenou vodou z potůčku. Vhod vám přijdou i teplé nápoje a případně i makrely nebo uzeniny. Vše bez obsluhy a zaplatíte dle konzumace do kasičky. Prostě Rychlebské hory jsou pro turisty přívětivé na rozdíl třeba od Šumavy, kde udělali bivakovací místa jen pro pár lidí a ještě na kořenech, kde se nevyspíte. Ještě se máme co učit od Němců, kde jsou takové to bivaky za pár šušňů naprosto normální záležitostí. Myslíte, že se dočkáme i v ostatních našich pohořích podobných srubů? Lesy ČR na to mají financí dost ale chuť něco pro lidi udělat dosud nebyla. Za to ve Finsku je to naprosto normální. Ob kemp je odemčený srub s připraveným dřevem, aby lidé nekáceli stromy v okolí. A to krásné nářadí, sekery a pily. Jenže to by museli být češi vychovaní a nekrást!!!
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
více  Zavřít popis alba 
  • 11.7.2021
  • 140 zobrazení
Reklama