signboss
  • září 2010 až listopad 2014
  • 12 974 zobrazení
chpetr
Cesta po vých.Čechách /s novým přírůstkem teď už v 9 lidech/ v našem obytném autě
Trasa: Beroun-Ostrá u Lysé n.Lab/1.nocleh/-zámek Loučeň-Choteč u Lázní bělohrad/2.nocleh/-Odolov /3+4.nocleh/-muzeum Merkuru v Polici n.M - Hlavňov-louka pod Hvězdou/5.nocleh-Ostaš-zámeček Skály/6.nocleh/ a domů 19-25.8.2011
Video z akce je zde
http://www.youtube.com/watch?v=T0hMI8MQPRk&feature=youtu.be
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2011
  • 9 344 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
nik69
Výstaviště Liberec - Osobní automobily , motorky , obytné vozy i inspirace :-) .
více  Zavřít popis alba 
67 komentářů
  • 10.10.2015
  • 4 668 zobrazení
sisistek
Když jsme se v zimě rozhodovali kam na letní dovolenou, opět se mi povedlo prosadit si letní verzi, teplo, moře - Peloponés.

Vyrážíme ve středu 30.6. hned po vysvědčení, před sebou máme 1050 km. Mnichov a Brener zvládáme bez potíží a kolem jedné hodiny po půlnoci dorážíme na STPL do italské Senigally. Druhá posádka je již na místě a spokojeně chrupe. Ráno provádíme servis, vše je zdarma a přesouváme se 30 km do Ankony, odkud máme zamluvený trajekt.

Z Ankony vyjíždí trajekt ve 13.30 a cesta trvá 21 hodin. Teplota vzduchu dosahuje 28 st. C a tak jsme rádi, že na nás vyšlo místo pod střechou, neboť máme zaplacen camping na palubě . Příjemně to zde protahuje, vyndaváme stůl a židličky a při lahvi vína oficiálně zahajujeme naší dovolenou. Při průzkumu trajektu zjišťujeme, že je dost plný a nejlépe je nám u aut, děti dokonce nebaví ani studenější voda v bazénku. Večer ještě posedíme a jdeme spát. Noc utekla a ráno nás budí rozhlas, kde nás informují o zastávce v Igoumenitse. Do Patrasu přijíždíme v 11.30 (v Řecku je hodinový časový posun oproti ČR).

Při výjezdu z trajektu v Patrasu jsme lehce očarováni třetím největším městem Řecka, vstupní branou. Překvapuje nás, že celý prostor kolem přístavu je obehnán plotem s ostnatým drátem a všude za ním je velký nepořádek. Všude vládne hustá doprava a hluk, občas nám nejsou jasná ani pravidla :-).

Těšíme se na první koupačku, rychle se vymotáváme z města a spěcháme k moři. Naše první zastávka je na Kalogria Beach, kde je dostatek místa k parkování a velké písečné pláže. Stání je o něco dále od moře než jsme zvyklí ( a zhýčkaní ), ale na poprvé to neřešíme. Voda nás příliš neosvěží, neboť je jako kafe, Vydržíme se cachtat až do pozdních odpoledních hodin. V klidu dojídáme poslední řízky se salátem, dáváme si kávu a u druhé posádky se začíná objevovat první přehřátí ze slunka a horečka.

K večeru se přesouváme do nedalekého Killini, zde druhá posádka odpadá a jede se chladit do místního kempu, aby se zbavili horečky. My nasedáme na trajekt a jedeme na Zakyntos, nejjižnější z řeckých ostrovů v Jónském moři, který láká jednou z nejkrásnějších pláží na světě . Cestá trvá cca 1.5 hodiny a my se v městě Zakyntos vyloďujeme již za tmy. Stihneme ještě krátký přejezd do přístavu ve vesničce St. Nikolas a o půlnoci jdeme spát za zvuků šumění moře.

V sobotu ráno Igor vyráží vysondovat možnosti zapůjčení lodě s cílem navštívit nedaleké modré jeskyně a nejznámější řeckou pláž s vrakem - plage Navagio. Podařilo se, po 10. hodině již plujeme rychlým člunem pod dohledem šedého mořského vlka směr vytoužený cíl. Na lodi je příjemný vánek, okolo z jedné strany útesy a skály, z druhé moře, je na co koukat.

Po 20-ti minutách přijíždíme k shipwreck (pláž Navagio místně nazývána). Zátoka Navagio je nejoblíbenějším turitickým cílem s vrakem lodi pirátů. Jedná se o rezavou dopravní loď, která ztroskotala v bouři při pašování a vyhýbání se celníkům. Po nezbytném fotografování a kochání se romantickým zákoutím s kontrastem sytě modrého moře a jasně bílých skal a písku se hodinku koupeme. Přesto, že místní tvrdí, že je turistů letos výrazně méně, na relativně malé pláži je jich až dost. Kolem poledního přijíždí další velká loď s turisty, což je signál, abychom se přesunuli k další přírodní atrakci, Blue Cave.

Modré jeskyně jsou desítky otvorů, v nichž se láme sluneční svit prozařujíc tím průzračnou vodu do jasně tyrkysova. Je to nádherné a světlo se v nich láme v různých odstínech modré skutečně impozantně. Do některých se dá vplout i s celou lodí, některé si prohlížíme jen z venku, do některých se musí plavat, což nám bylo opět umožněno. Opět se koupeme, vplouváme do jeskyně, potápíme se, šnorchlujeme. Byl to hezký zážitek.

Z vesnice St.Nikolas, kde kromě přístavu, dvou hospůdek a krámku nic není, se jedeme po klikatých a úzkých cestičkách podívat na zátoku s vrakem z útesů. Je zde vytvořen zajímavý pointview z železné lávky, která je vystrčena nad útesy. Slabší povahy zde mohou mít problém, ale pohled shora stojí za to, dokonce jsem to vydržela i já :-).

Postupně se seznamujeme s přírodou a způsoby života lidí na ostrově, který je hodně skalnatý a porostlý zelení. Je obdivuhodné, co vše se dá v těchto podmínkách pěstovat. Kolem silnic a parkovišť je spousta místních, kteří nabízejí své produkty, lákají děti na ochutnávky nebo ženy a dávají jim květiny z oleandrů a ibišků ( také jsem dostala ). Pak je trapné nic nekoupit a tak si odnášíme pražené mandle na několik různých způsobů, tyčinky v medu a sezamu, turecký med a víno. Vše jsme ihned ochutnali a musím říct, že to bylo chutné, dobré a nezbylo :-).

Další naší zajímavou zastávkou jsou útesy u městečka Keri. Pravda, silničky a hlavně průjezdy vesničkami nejsou zrovna stavěny pro pohyb obytným autem, a my si znovu uvědomili, že pro tento způsob cestování je velikost našeho obytného auta maximální. Útesy jsou monumentální. Igor s Nikolkou stihnou v rámci malého treku odlovit jednu cache a na večer se ještě přesouváme na jih ostrova, kde jsou nejkrásnější řecké pláže.

Projíždíme místy, kde je již čilý turistický ruch, ale zároveň jsou zde místa se dvěma unikáty ostrova - karet velkých a tuleňů bílých. V létě se sem stěhují vzácné želvy karety obecné, aby do písku nakladly vajíčka a pak se vracejí zpět k africkým břehům. Když se malí potomci vylíhnou, následují své rodiče. Kriticky ohrožený druh - tuleň středomořský je zde vidět velmi málo a my to štěstí nemáme. Zvažujeme vyjížďku lodí, ale nakonec se spokojíme s želvou, kterou vidíme v umělé nádrži a parkujeme na konci plage Laganas kousek od moře. Tato nejdelší pláž na ostrově se drží u místních na vrcholu oblíbenosti ( ještě spolu s pláží Gerakas ). Poblíž je letiště, takže občas vidíme nový přísun turistů v příletovém koridoru, který ovšem vede nad želvími hnízdišti a proto má v noci zákaz provozu, nebude nás tedy rušit ve spaní. Dokonce se zde při množení karet nesmí v noci ani koupat, panují zde přísná pravidla ochrany přírody.

V neděli dopoledne lenošíme a koupeme se. Odpoledne přejíždíme do města Zakyntos, kupujeme si lístky zpět na Pelopones a využíváme 2 hodin do odjezdu trajektu na prohlídku města. Město se rozkládá u protáhlé srpovité zátoky s plážemi a největší zajímavostí je obnovený kostel Agios Dionisios přímo u přístavu, který uchovává relikvie stejnojmenného patrona ostrova a hlavní třída s mnoha obchůdky a tavernami. Nad městem je možné vidět starý venezianský hrad. Kupujeme několik drobných dárků, ochutnáváme místní vynikající zmrzlinu v cukrárně a vydáváme se zpět.

Po návratu na Pelopones se přesouváme cca 13 km k vesničce Edipsos, kde je hezké stání přímo u moře. Je zde několik německých obytných aut. Je nádherně teplá noc, díváme se na oblohu posetou miliony hvězd a posloucháme k tomu šumění moře. Jako bonus popíjíme chladné řecké vínko při svíčce a čerpáme energii.

Dopoledne opět využíváme ke koupání a lenošení. Organismus si pomalu přivykl na neustálé teplo a občas už to ani nevnímáme. Po vodních hrátkách dělám palačinky s džemem, vanilkovým šodó a šlehačkou a dle sms zpráv je druhá posádka zase zdravá, lze popojet dále a zase se potkat. Domlouváme si večerní sraz na parkovišti u Olympie, takže odpoledne využíváme ještě k relaxaci. V podvečer na pláži grilujeme maso a vyrážíme za druhou posádkou. Olympií projíždíme trochu dokola, navigace nás stále posílá přes pěší zónu, nakonec nám cestu ochotně prorazila místní policie a my dorazili na parkoviště, kde již bylo vidět auto Švejnožek. Zjistili jsme, že se někde potulují městem a vyrazili jsme za nimi. Našli jsme je v kavárně, společně jsme pak prošli krámky a vyzkoušeli si několik ohozů. Z radosti, že se zase vidíme jsme poseděli poněkud déle nad vínkem, což se projevilo při ranním vstávání.

Ráno nám dělal Igor budíčka, abychom vyrazili na vykopávky ještě za mírnějšího horka, dokonce jsme museli budit i ranní ptáčata, malé Švejnožky. Přes dodržování pravidel slunění a pitného režimu se odrazilo včerejší slunění a hrátky na písku i na Nikolce, také se uvařila a začala sálat teplem jako kamínka. Dostala klidový režim a my jsme se rychle vydali na prohlídku Olympie.
Olympia je kolébkou olympijských her, které se pořádají každé dva roky dodnes. Leží v severozápadní části poloostrova Peloponés a hlavním lákadlem je samozřejmě starobylý olympijský stadion pro 30 tisíc diváků. Dříve se zde utkávali tehdejší zdatní sportovci v různých disciplínách ( v dobách kolem 700 před naším letopočtem ). Už tehdy se hry tešily velké oblibě. Na rozdíl od současnosti však tehdejší sportovci závodili nazí, to musel být pohled :-).
K vidění jsou v Olympii připraveny mnohé jiné památky – chrámy v záplavě olivovníků, cypřišů a borovic, Diův chrám, ve kterém kdysi stávala mohutná slonovinová socha nejvyššího boha v nadživotní velikosti, jež je považována za jeden z divů světa, archeologické muzeum s řadou vzácných pokladů, odhalených tvrdou prací historiků, Héřin chrám a řada soch a pozůstatků antických budov a staveb. Posvátný okrsek Olympia byl dva tisíce let uctíván jako centrum náboženství a sportu. Vzkvétal už v mykénském období, ale opravdového významu nabyl až příchodem Dóru.
Založení olympijských her v roce 776 před Kristem se považuje za první jistou událost v řecké historii. Dnes je Olympie známá predevším jako inspirace novodobých olympijských her, i když se tehdejších pět disciplín poněkud rozrostlo. Dnes zde stojí už jen rozvaliny, ale například povalené sloupy Diova chrámu dodnes dávají tušit svou dřívejší monumentalitu.

Více na www.caravanlife.cz
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červenec 2010
  • 4 325 zobrazení
rehaak
Velká výstava ve Východočeském muzeu v Pardubicích o proměnách životního stylu od doby první republiky až do konce 80. let 20. století. Proměňovaly se obytné interiéry, přicházely do módy nové styly odívání, objevovaly se moderní doplňky a stále více vybavení domácnosti.
více  Zavřít popis alba 
21 komentářů
  • 19.5.2017
  • 4 036 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
ohrozenestavby
PRŮZKUMY

Dominantní Villa Elbhof, v českém překladu Labský dvůr, byla vyprojektována v roce 1865 inženýrem Philippem Stuchlikem a je jedním z nejstarších domů ve městě.
Budova má jednoduchý obdélný půdorys, ozvláštněný nárožním polygonálním rizalitem - původně vysokou věží.
První přestavbu vily v roce 1907, realizoval pro sebe a svou ženu Matildu stavitel Johann Glaser, spoluvlastník významné stavební firmy Hans Herlt a Johann Glaser, která vyprojektovala a postavila značnou část secesních činžovních domů v této části města.
Neorenesanční třípatrový objekt dočasně přejmenovaný na Villu Glaser, byl podle projektu navýšen o patro. Zároveň byla zobytněna půda a odstraněna jehlancová střecha nárožní víceboké věže.
V interiéru nechal Johann Glaser vybudovat velkorysé bytové jednotky, na každém patře dvě. Z té doby se také dodnes zachovalo mnoho kvalitních řemeslných detailů a prvků.
Další přestavbou prošel Labský dvůr těsně před druhou světovou válkou v roce 1936. Projekt vytvořili bratři Emil a Josef Hiekeovi, architekti a stavitelé v Podmoklech.
Zvětšili obytnou plochu vily o další patro a provedli nízkou půdní vestavbu, kterou osvětluje velmi současně působící podélný pultový vikýř. Mansardovou střechu nahradili valbovou.
I přes snahu omezit neorenesanční tvarosloví a objekt co nejvíce zjednodušit, zachovali rytmus fasády. Nechali však odstranit štít nad třípodlažní arkádou na východní straně uličního průčelí.
Pískovcové balustrády nahradila rozvíjená pásová kovová zábradlí. Také tradiční štukovou fasádu vyměnili za moderní, pískem probarvenou cementovou omítku.
Rozvržení interiéru se během přestavby v roce 1936 nezměnilo, jen ve čtvrtém podlaží vznikl vzdušný byt s tvarově úspornými dobovými prvky a vstupem na střechu rizalitu, s jedinečnou vyhlídkou na město.

zdroj: slavnevily.cz
(upraveno)
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 4.10.2012
  • 3 178 zobrazení
lancar
1 komentář
  • leden 2014 až červen 2015
  • 2 840 zobrazení
colonel32
Paradoxní situace - zatímco mix dezolátně vypadajících nákladních a obytných vozů je z větší části chráněn (spousta vozidel již má výsostné znaky DHV), vozidla o jednu nebo dvě generace novější, často ještě na pohled relativně kompletní, čeká s největší pravděpodobností autogen. Těm dvěma laminátkám už tikají poslední minuty, neboť za nimi se čile dokončovalo rozpalování třetí.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.10.2012
  • 2 605 zobrazení
rto
To když jsem na netu objevil inzerát, na prodej tohoto zajímavého busu
Kategorie: ostatní
více  Zavřít popis alba 
  • duben až srpen 2006
  • 2 643 zobrazení
wolchov
Božkov - hlubinný důl s minerálním závodem se nacházel v nevelké rokli s názvem Buková a nesl jméno "Kristinino udolí".
Dobývala se zde hlubinným způsobem kamenečná břidlice a také pyrit. K minerálnímu závodu, který měl 5 budov a dnes slouží jako obytné a hospodářské budovy, se lze dostat ze dvou stran, ale rokle je oplocená a hlídaná psy. Pokud se vyjíždí z Božkova do stoupání směrem na Letkov, je třeba odbočit přek koncem vsi vpravo a po 300 metrech znova vpravo a polní cesta nás po dalších 300 metrech zavede k původní zděné bráně závodu. Druhou možnost představuje vyjetí z Božkova na Letkov a odbočení první odbočkou vpravo směrem na Koterov. Tudy lze dojet k rokli Buková z druhé strany.
Budovy závodu jsou dnes obydleny, štola je v rokli patrná podle výronu důlních vod a také halda vitriolové břidlice a výpražků po těžbě síry je v rokly znatelná. Podle jedné z důlních map zde bylo v provozu ř štol postupně pět. Pro těžbu byly přiděleny tři dolové míry s názvem Francizci I až III. Přitom se dobývalo pouze ve dvou, Francizci I a II.
Kdo založil tento podnik se mi nepodařilo zjistit, ale v roce 1846 jej koupil Johann Anton Starck a vyráběl zde až do roku 1862 síru. Závod disponoval dvěma hutěmi a měl i dvě sirné pece, dvě kalibány a dvě kalcitační pece. Starck zde zaměstnával 4 horníky a 8 lidí v minerálním závodě. Z hlediska vyčerpání zásob břidlic a pyritu v dolovém poli majetek prodal panu Václavu Sandtnerovi, který měl podobný závod v Chrástu s dolem sv. Vít.
Pro uplnost bych dodal, že ze 100 kg kyzů se zde získalo 9 kg síry, což představovalo slabší průměr.
Kategorie: dokumenty
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2004 až červenec 2011
  • 2 502 zobrazení
retepniltub
Karavan, kemp, obytný automobil, hotely hlavně ve Francii, Astrii, Chorvatsku, Itálii, Velké Británii
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2004 až srpen 2020
  • 2 498 zobrazení
tomih
  • říjen 2008 až prosinec 2010
  • 2 447 zobrazení
rebel8
  • 10.10.2010
  • 2 360 zobrazení
mb-bus-o309
2 komentáře
  • květen 2011 až červenec 2012
  • 2 292 zobrazení
lotusesprit
Základna PVOS na Jistevníku - "Klondajk" - V roce 1981 se v lesích východně od vrchu Jistevník začal ozývat hluk stavební činnosti. Na ploše více než 100 hektarů zde začala vznikat ve své době nejmodernější základna protivzdušné obrany státu (dále PVOS), určená k obraně proti všem druhům letadlových sil uvažovaného protivníka (jehož tehdy představovala Severoatlantická aliance), zejména však proti strategickým bombardérům nesoucím střely s plochou dráhou letu. Coby ceněný strategický prostředek nebyla jen běžnou součástí pohotovostního systému PVOS, čímž se odlišovala od ostatních útvarů 71. protiletadlové raketové brigády někdejší Československé lidové armády, do jejíž sestavy jinak organizačně náležela. Správný název útvaru zněl VÚ 5180 - Protiletadlová raketová skupina VEGA Dobříš, ale mezi vojáky zde sloužícími i širší veřejností se spíše vžil poetický název „Klondajk“, včetně uvedeného fonetického přepisu. Břemeno výstavby leželo na bedrech vojenských stavebních útvarů, které na budování základny pracovaly v počtu převyšujícím 1000 mužů. Přes vysoký počet pracovních sil se výstavba základny, probíhající v letech 1981 – 1985, potýkala neustále se zpožděními. Byla způsobena jak technickými potížemi (dodaná stavební dokumentace se mírně lišila od skutečně dodané technologie, popisovala starší verzi kompletu), tak i nízkou produktivitou práce, ta byla dána drsnými podmínkami, v nichž vojáci budující Klondajk žili. Na výstavbě základny se podíleli také civilní dodavatelé, neboť některé technologicky náročnější práce byly nad síly vojáků pod vedením vojenských stavbyvedoucích. Na staveništi se tak ocitly kromě klasické vojenské techniky i moderní stavební stroje, zčásti zahraniční provenience. Ukázkou práce civilních společností jsou tři obří rampy pro radiolokátory, na nichž je vyšší kvalita zpracování dobře vidět. Na podzim roku 1985 se navzdory všem protivenstvím stavba blížila ke svému konci. Silným podnětem k horečnému třísměnnému finiši stavebních prací byla skutečnost, že na nádraží v Jincích stála celé týdny na vagonech technologie, dopravená sem po železnici z tehdejšího SSSR. Zářijová kolaudace za účasti ministra národní obrany gen. Václavíka byla sice trochu předčasná, protože na ubytovacích částech základny se stále pracovalo, ale na konci září již pracovní čety opravdu vystřídali specialisté a tahače přivážející technické vybavení. Výzbroj základny se během let obměňovala, ovšem tu prvotní a zároveň zdaleka nejúčinnější tvořily tři komplety S-200 VE „Vega-E“. Každý z nich měl k dispozici odpalovací rampy pro šest řízených protiletadlových střel země-vzduch. Na rozdíl od většiny dalších prostředků PVO v Československu byla tato palebná postavení zcela stacionární. S maximálním účinným dostřelem 240 km a výškovým dostupem až 40 km se jednalo o moderní a zničující zbraň, určenou k ničení vzdušných cílů protivníka. Raketa neničila cíl primárně přímým zásahem, ale explozí v jeho blízkosti. Technicky zůstala základna PVOS na Klondajku aktivní až do roku 2001, ale již v předcházejících letech lze nalézt několik zlomových momentů, které vlastně předznamenávaly její konec. Politolog by za konec Klondajku označil nejspíš již listopadové události v roce 1989, protože všichni protivníci připadající reálně v úvahu ztratili ze dne na den status nepřítele „tábora socialismu a míru“ a záhy se stali dokonce spojenci v Severoatlantické alianci. Další provozování základen skupiny VEGA se tak náhle jevilo jako neekonomické a s ohledem na aktuální situaci ne nezbytně nutné. Tuto určitou bezradnost velmi dobře demonstrovala změna ve výzbroji, která přišla na řadu v roce 1994. Komplety dalekého dosahu S-200 byly nahrazeny sice osvědčenými, ale staršími a především méně výkonnými (střední dosah) raketami země-vzduch S-75 Volchov, které měly armády někdejšího východního bloku ve výzbroji již od počátku 60. let minulého století, a pak také o něco modernějšími komplety S-125 Něva, vyrobenými na přelomu 70. a 80. let. S-125 je systémem krátkého dosahu, tedy značně odlišný typ rakety od původní varianty výzbroje. Systémy S-200 a S-125 by se měly v podstatě doplňovat, první z nich je strategickým prostředkem, druhý pak určen pro bodovou obranu konkrétní lokality. Samotný Klondajk byl v době své slávy skutečně hájen okolními základnami S-75 a S-125, náležejícími k obrannému prstenci PVO, obepínajícímu Prahu. V organizační rovině znamenalo přezbrojení úplný zánik původního útvaru VEGA a osídlení areálu na Jistevníku dvěma útvary novými, 1. a 2. PLRS Dobříš, přičemž mírně obměněnou zkratku je třeba číst jako „protiletadlová raketová skupina“. Prvně jmenovaný útvar byl vybaven Volchovy, druhý Něvami. V roce 1997 byl útvar používající již opravdu staré Volchovy přezbrojen rovněž na systém S-125 Něva.Nasazení Něvy vzhledem k jejím citovaným vlastnostem ukazovalo na to, že cílem změny je spíše udržet existenci tohoto typu vojska za podstatně nižších finančních nákladů ve srovnání s původní výzbrojí S-200, byť i za cenu toho, že se útvar stane „jen“ jedním z článků protivzdušné obrany Prahy. Toto přezbrojení by bylo tedy možné označit za konec Klondajku z hlediska strategického. Definitivní tečku za aktivní historií Klondajku znamenal podzim roku 2001, kdy byly zbývající komplety Něva odvezeny k delaborování a armáda opustila základnu nadobro.

Areál byl rozdělen do tří úseků. Úsek „A“ je možné považovat ve stručnosti za kasárna. Obsahoval kromě obytných budov také sklady, kuchyni s jídelnou, štáb, kinosál, kotelnu a psinec. Úsek „B“, nacházející se na jihozápadním okraji areálu, byl především autoparkem logistiky (tedy nikoliv bojových vozidel) a to poměrně rozsáhlým. Nechyběla ani požární stanice. Úsek „C“, obehnaný betonovou zdí. Zahrnoval tři palebná postavení pro 17., 18. a 19. PLRO a celou řadu podpůrných budov a zařízení. Z nich daleko nejnápadnější jsou tři gigantické rampy, připomínající trochu pasoucí se veleještěry, které sloužily jako pevná postavení techniky tří radiolokačních baterií (každá z nich příslušela jednomu palebnému oddílu). Dále se zde logicky nacházel sklad raket, plnící stanice pro kapalné složky raketového paliva, klasická stanice PHM a další autopark, tentokrát určený pro bojovou techniku. V případě Klondajku pak byly do technického oddílu integrovány také servisní pracoviště pro opravu a seřizování raket a chemické laboratoře, tedy objekty, které jsou v případě jiných systémů PVO obecně často zřizovány odděleně, mimo základnu.

http://www.brdskelisty.cz/vojenstvi/zakladna-pvos-na-jistevniku-klondajk.html
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2017
  • 2 178 zobrazení
mizerove
Letovisko Ain Soukhna je u břehu Rudého moře, cca 120 km od Káhiry a cca 40km jižně od Suezského průplavu.
Areál hotelu se skládá z dvoupodlažních vilek, které obklopují tři jezírka (určená i ke koupání). Hlavní budovy jsou odděleny od obytných vilek bazénem a rozlehlým jezerem (není určeno ke koupání). Celý komplex hotelu je zahradou plnou zeleně a vodních ploch (viz foto 06). Hotel nabízí spoustu sportovních aktivit - fines centrum, tenisové a SQ kurty, basketbalové a volejbalové hřiště, minigolf a stolní tenis. My jsme využili pouze stolní tenis.
Ubytování - dvoulůžkový pokoji se sedačkou. Koupelna prostorná - 2 umyvadla, toaleta, bidet a vyzděná sprcha dost velká pro nás oba.
Pláž cca 5 minut chůze od vchodu do hotelu, nebo vláčkem, který jezdí stále tam a zpět. Pláž je písečná s pozvolným - hodně pozvolným vstupem do moře. Na plavání to moc není. Strava All inclusive. Snídaně, obědy a večeře formou bohatého bufetu, nealkoholické nápoje, pivo, destiláty místí výroby zdarma…
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2006
  • 1 822 zobrazení
residentevil
Stav tachometru: 315 510 km při 313.tisíc menší servis vč. olejů 10w40 najeto 20km filtrů atd.
Do rozvodů zbývá okolo 20 000 km
Fiat Ducato II 2.8 TDi 90 kw Tažné / Přestavba na Obytný /

Původ země: ČR žádný dovoz komplet dohledatelná historie vozu od km po servisy.
Rok výroby: 2000
Obsah výkon: 2 800 ccm, 90 kW Nenáročný nejspolehlivější motor 2.8 TDi kdo zná ten ví minimum elektroniky žádné DPF filtry a podobné.... Kdo chce spolehlivé nenáročné vozidlo servisovanou dělanou k obrazu k svému neváhejte mě s důvěrou kontaktovat.

STK: 7/2022 oficiální !!!

Druh paliva: Diesel/Nafta
Manuální 5-rychlostní převodovka
Tažné zařízení: 2 tuny
Eko poplatek již UHRAZEN !!! Pouze převod 800 Kč
Počet míst: pouze 3 lze dopsat...
ABS: Ano

Karoserie: Vysoký středně dlouhý
Posilovač řízení: Ano
Klimatizace: Ano (chybí řemen budu kupovat nový)
Výška: 2 470
Ložná plocha: 3 360 po zrušení obytné vestavby

★★★★ Historie Vozu: ★★★★
Vždy co potřebovala to také dostala bez ohledu na cenu dílů. Autíčko dostalo ted základní servis a proto čeká na nového majitele dědovi plány cestování se bohužel zkomplikovali jak zdravotně, tak také díky Covidu 19.
Při prodeji budou doloženy komplet doklady k převodu vč. ověřené plné moci nebo převod zajistím

Běžné provozní opotřebení kosmetické vady od běžného provozu a však plně funkční plně pojízdná ve špičkové kondici pravidelný tah a chod motoru.
Celkový stav je velmi velmi seriozní pravidelný servis a údržba jsou zárukou spolehlivosti.

▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬
Veškeré vybavení ve voze s realizováno v měsíci června ani se nevyjelo.
Vestavěná postel rozkládací vč. skládacího stolku/ WC s umyvadlem a zrcadlem/ Digestoř odvětrávací vč. sporáku na 10kg bombu/Vestavěný barel na vodu/ Na míru vestavěné úložné police odkládací skřínky a úložné prostory vč. mini peřinák/ Vyjížděcí elektrický schůdky/ denní svícení/komplet plovoucí podlaha
▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬ ▬

Více info na místě nebo po telefonu uvedený kontakt je přímo na mého tchána na majitele.

Cena již po slevě: 169 900 Kč na 129 900 Kč
Kategorie: auta
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2020
  • 1 797 zobrazení
coloraaa
Je to kryt CO bývalého závodu Důl Antonín Zápotocký ve Všebořicích. Jedná se o 5 obytných podlaží + nádrž na vodu a jímka na fekálie u dna. Projektován v roce 1958 pod označením ST650. Od začátku se musela pumpovat prosakující voda. Management podniku rozhodl že funkční bunkr na svém území nepotřebuje a pumpy nechal z finančních důvodů vypnout a potápěči mají novou lokalitu pro jeskynní potápění. Uvnitř pod vodou je vše zachovalé. Území prochází sanací a není přístupné. V nejbližší době hrozí, že vchod do bunkru bude zasypán. Proto jsme vyrazili vše co půjde zdokumentovat. Přes to že jsem doma zapomněl GPSku jsme jej našli docela bez probémů protože jsem to měl nastudované na mapách.cz.
Počasí: +20°C, Oblačno až polojasno a mírný vítr.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
https://www.facebook.com/groups/bunkry.v.cr/
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • duben 2018
  • 1 706 zobrazení
plzen-jih
Hájovna Pustina:
Šumavská knížecí hájovna za Rovinou a nad Dobrou s názvem Pustina je šumavská obec, zaniklá po roce 1945, ale dodnes z ní zbývá zajímavý objekt – tuto bývalou hájovnu. Kdysi Pustina byla osada se sklárnou, dvorec - knížecí hájovna připomínající zámeček - patřil kundratickému panství. V roce 1860 tu stálo ještě devět domů a žilo 51 obyvatel. Obytná budova Pustiny byla postavena v 19. století v klasicistním stylu.
Podle pověsti v místě za dávných časů působil poustevník Vintíř, hledaje „místo pusté“. Nedaleko Pustiny leží bývalá obec Stodůlky. První písemná zmínka o obci je z roku 1614, do roku 1850 byly Stodůlky sídlem největší královácké rychty. Zůstává pouze ruina hájovny - se čtyřmi sloupy v průčelí a z návětrných stran krytá šindelem byla obydlená ještě v 90. letech minulého století. Objekt dostal do užívání po válce a znovu osídlováním tohoto území českým obyvatelstvem MUDr. Kostrouch, osoba známá v širokém okolí jako doktor na koni. Zdeněk Kostrouch vyprávěl o tom, jak Pustinu po válce získal: „Měl jsem starou pikolu, objížděl s ní pacienty a vozil s sebou dvě rezervy, kdybychom popíchali. Jednou mně řekli: „Heleďte, pane doktore, tamhle máte koně, pošeptejte mu do ucha, že chcete do Záluží a on vás tam doveze. Toho koně mi pak prodali za 520 korun a já zjistil, že koně jsou na Šumavě něco, co jezdí bez problémů.“ O svém prvním setkání s Pustinou lékař řekl: „V padesátých letech jsem jel z Hartmanic do Kašperských Hor a ve zpětném zrcátku uviděl sloup kouře. Jednou blesklo a byl konec. Pustina pak zarůstala kopřivami. A na jaře 1964 ji chtěli zbourat, protože ležela ve vojenském újezdu Dobrá Voda. Díky svým kontaktům jsem dokázal rozhodnutí o demolici zastavit a sám jsem se tam nastěhoval.“ Kostrouch zřídil na Pustině hospodářství, zařídil knihovnu, jeden z pokojů vybavil starožitným nábytkem. Protože doprava do ordinace v Hartmanicích byla hlavně v zimě velmi problematická vlastnil doktor Kostrouch koně, které používal i k dopravě za pacienty. Koně používali i jeho synové. Osudným se slavnému lékaři stal jeho odchod do důchodu a druhý sňatek… Po jeho smrti bylo všechno odvezeno nebo zplesnivělo. Během několika let usedlost totálně zchátrala. Kostrouch původně chtěl odejít jako lékař do Afriky, nakonec zůstal na Šumavě. Dům dnes po restituci vlastní čechoameričanka paní Elišce Haškové Coolidge. Narodila se v Praze ve významné české bankovní rodině. Její dědeček, František Hašek, byl prezidentem burzy a zároveň také jedním z hlavních akcionářů tiskového podniku Melantrich. V roce 1942 ho popravili nacisté. Eliška dostala jméno po své šumavské babičce, u které v Kundraticích u Hartmanic trávila každé léto. Na Šumavě také začala chodit do školy a první třídu navštěvovala ve Štěpanicích. V roce 1948 odcestoval její otec, Josef Hašek, pracovně do New Yorku a o rok později se osmileté Elišce s jejím tříletým bratrem a maminkou podařilo ze země utéct. Paní Hašková, bohužel, zatím do oprav zpustlé Pustiny neinvestovala…
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 6.7.2017
  • 1 703 zobrazení
ohrozenestavby
PRŮZKUMY

Tento dům je kombinací obytné části a urologické kliniky.
Patřil specialistovi urologie, který zde v přízemní části domu provozoval svou soukromou praxi a jeho ženě - také doktorce, která byla zároveň jeho asistentkou.
Jako urolog pracoval doktor 35 let, byl i členem několika prestižních spolků.
Patrně byl velice vzdělaný, ovládal angličtinu, hodně četl - hlavně odborné knihy a časopisy ale i soudobou a klasickou literaturu. Poslouchal hudbu, i s rodinou hodně cestoval a rád lovil.
Po jeho smrti v roce 1988, kdy měl údajně zahynout při autonehodě (tato teorie je častá, nicméně jde pouze o rozšířenou informaci z jednoho zdroje - nepotvrzeno), v domě ještě krátký čas žila jeho žena, než ho zcela opustila.
Podle některých zdrojů zemřela před několika lety v pečovatelském domě, jiné informace ale uvádějí, že snad stále ještě žije (bylo by jí tak 99 let).
Je záhadou, že přesto že měli několik dětí a vnoučat, dnes se o dům nikdo nehlásí a ten tak zůstává opuštěný.
____________________________________________________________________________

* Samotný dům působí morbidním dojmem, ať už jde o naložené lidské ledviny v doktorově ordinaci nebo o mrtvého, zcela mumifikovaného psa chyceného v pasti v podkroví.
Hlavně se ale jedná o místo, kde se zastavil čas a vy se s respektem cítíte být návštěvníkem u někoho doma.
Na věšáku ještě visí kabáty, v pokojích jsou skříně plné oblečení, všechno zařízení v domě, je tu mnoho doplňků i osobních věcí, fotky, dokumenty, knihovna, plná spíž, vinotéka...
Je to místo s úžasným geniem loci a je takřka zázrak, že se zde skoro v nezměněné podobě i po více než 20ti letech, tolik zachovalo.

Galerie a video na: http://ohrozenestavby.wz.cz/2013/10/Dr-Annas-House-Nemecko.html
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 28.9.2013
  • 1 636 zobrazení
defenger
Opět po roce, tu máme tradiční svatek přatel pohybu v přirodě...Mezinárodní sportovní veletrh. Základní témata: Cyklistika-Fitness( kulturistika, aerobik, spinning,zdravá výživa,rehabilitace, masáže) - Outdoor (turistika, horolezectví, aktivní pobyt v přírodě) - Indoor ( raketové, míčové, halové a bojové sporty) - Golf (vybavení, hřiště, golfová turistika) - Mezinárodní výstava lodí a vodních sportů (surfing, vodní lyžování a potápěčská technika,luxusní jachty a motorové čluny) - Caravaning Brno 2007-Mezinárodní výstava karavanů a obytných automobilů. Přitomna byla řada osobnstí z oblasti sportu: Ernesto Colnaga, Pavel Padrnos, Ján Svorada, Tereza Huříková, Alena Borková (slavná operní pěvkyně), Michal Prokop, Michal Matys, Lada Kozlíková i Eddy Merckx,Josef Zimovčák, Kateřina Neumannová, Lucie a Michal - učitelé jenž projeli na kole cely svět... a další:
více  Zavřít popis alba 
  • 1 603 zobrazení
jirka-suchomel
Kasárna ve Slaném vznikala ve třicátých letech dvacátého století. Vznikla ve špatné době. A tak jejími prvními obyvateli se stala v roce 1939 německá vojska. V té době byl areál v polích za městech, dnes je situace jiné. Kolem areálu, i v původním areálu, vyrostla řada obytných a rodinných domů. Vojenská posádka byla ukončena v roce 1997 a byla postupně opouštěna. Do dnešních dob zůstaly tři budovy. Jedna je využita jako dětské diagnostické centrum, zbývající dvě jsou opuštěná, a právě z nich pocházejí mé fotografie.
V letech 2017 - 2018 byly budovy postupně zbourány a přestavěny na byty
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 2.1.2016
  • 1 617 zobrazení
mikim
Náš #kemp se nachází v přímořském letovisku #Breege-Juliusruh mezi Breeger Bodden a Baltským mořem. Odtud je to jen pár metrů k jemné písečné pláži. Místo má ideální polohu pro skvělou plážovou dovolenou s rodinou, ale také pro objevování krásného okolí. Pro vaše karavany, obytné vozy a stany máme na Vaše přání slunná i stinná místa pod borovicemi. Přes zpevněné silnice se dostanete na požadované parkovací místo. Jsou zaručeny krátké vzdálenosti od sanitárních domů a připojení elektřiny a vody je k dispozici na každém místě. V letních měsících si můžete pronajmout #karavan nebo #mobilní dům až pro 5 osob. Naše #apartmány pro 2 až 6 osob pronajímáme celoročně.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • léto 2019
  • 1 390 zobrazení
Reklama