zicha5
  • 10.4.2005
  • 667 zobrazení
zicha5
  • jaro 2005
  • 567 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
michoska
  • 29.3.2013
  • 93 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
5-let-nechci-potkat-hada
Proto jsem radši, když maj menší poprsí, ale svoje
Kategorie: lidé
Více  Zavřít popis alba 
  • 27.6.2015
  • 2 007 zobrazení
ulxik
www.furth-drachensee.de ... kterak nás naše děti za kopce proklínali, tetované poprsí, prohra v jízdě na Ovčí horu a jiné ptákoviny....
Více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • duben 2011
  • 399 zobrazení
hlinecan
Vyrazil do Skutče do místního muzea, kde je pěkná expozice těžby kamene a jeho zpracování. Kámen se těžil a někde ještě těží tady na Skutečsku a Hlinecku. Po té dřině v lomu jsem zašel na oběd k Jonášovi a spláchl jsem to hlineckým Rychtářem. Dále jsem vyrazil na místní nadraží, kde pod poprsím T 478.1002 jsem udělal několik fotek legiovlaku a detailů drážních staveb, které zde už pomalu podléhají zubu času.

#příroda#technika#skuteč#lomy#težba#kámen#chrudim#legie#legionari#legiovlak
Více  Zavřít popis alba 
  • 30.9.2020
  • 44 zobrazení
iruska1
Tak manžílek už má 35 let, k té příležitosti jsem mu vytvořila slané poprsí :) Byl nadšen :) Jo, jo, letí to...
Více  Zavřít popis alba 
  • 20.3.2011
  • 455 zobrazení
jiri1946
Kaizlovy sady, Sokolovská ulice, Praha 8
Od roku 1898 zde stojí pomník muže, z jehož odkazu byl ústav pro válečné invalidy vybudován. Podle obrazu Strozziho z roku 1663 vytvořil jeho poprsí z bílého tyrolského mramoru Mořic Černil, profesor hořické sochařské a kamenické školy.
Kategorie: kulturaumělecké
Více  Zavřít popis alba 
  • 16.5.2015
  • 79 zobrazení
zslyckovonamesti
Koupaliště Na Stírce, Kobylisy. Bylo trochu chladněji, jak je z některých výrazů na fotkách vidět:) Dost fotek jsem smazala - fotily holky a hlavně svoje poprsí a zadky;)
Více  Zavřít popis alba 
  • 28.6.2012
  • 2 790 zobrazení
provencu
Na FB v akci "Black Friday" jsem objevil simulátor legendárního českého letounu L-410 a udělal jsem si tak radost k vánocům. První termín sice byl odvolán z důvodu techn.závady, ale byl jsem odškodněn náhradním termínem a delším časem, za což dané firmě děkuji. Filozofii a řízení letounu jsem doposud neznal, max.jako pasažér vyhlídky z letiště Kbely. Mladý instruktor obohatil moje znalosti a vyvrátil některé mýty a řekl doslova: "co znáte, zde nehledejte. Čtyřistadesítka je "punková mašina" :-) Letěli jsme česká letiště malá i velká, popovídali, koho známe z branže letectva a zkusili si náročnější přistání mezi kopci ostrova Elba. Někteří piloti tomu říkají neformálně "Mezi poprsí", abysme byli slušní. Nu, je to jejich humor :-) :-) FIRMU DOPORUČUJI VŠEM NADŠENCŮM DO TOHOTO LÉTÁNÍ.
Více  Zavřít popis alba 
  • 30.12.2019
  • 73 zobrazení
handysto
Kolonáda v Květné zahradě je 244 m dlouhá arkádová lodžie tvořící celou jednu stranu Květné zahrady v Kroměříži. Kolonáda původně sloužila jako hlavní vstup do Květné zahrady. Galerie je vyzdobena 44 sochami antických bohů, historických a mýtických postav v nikách a 46 bustami nad pilíři na konzolách, osazených ve cviklech mezi arkádami. Postavy jsou na nízkých plintech popsány latinskými nápisy a jsou rozmístěny v pravidelném střídání mužské a ženské postavy, poprsí jsou anonymní. Sochy vznikaly postupně, přibližně od roku 1671 a byly vytesány podle grafických listů v publikaci Francoise Perriera o sbírkách antických prací v římských zahradách a také podle citací rytin římských basreliéfů z knihy Johanna Jacoba Sandrarta. Přímo v kolonádě původně byly i funkční fontánky zasvěcené římským bohům Neptunovi a Venuši.
Více  Zavřít popis alba 
49 komentářů
  • září 2018
  • 113 zobrazení
smiricti
Václav byl vášnivým obdivovatelem iluminovaných rukopisů a malého umění. Umění jeho doby je v sochařství a malířství spojené s tzv. krásným slohem, internacionálním proudem gotického umění okolo roku 1400. To prostupovalo vším; stačí připomenout esovitá prohnutí tehdejších soch Madon s dítětem. Oblíbeným tématem zůstávaly i Piety a ke slovu přišlo i zpodobnění stojícího Krista trpitele. Návštěvníci výstavy uvidí skvostné příklady užitého umění, sochařství a deskového malířství. Z významných výpůjček připomeňme Sedleckou a Velkobítešskou monstranci, relikviář sv. Markéty z Břevnovského kláštera, poprsí sv. Petra a Pavla z Arcibiskupského paláce v Praze, kasuli zvanou Rokycanská, univerzitní žezlo Humboldtovy univerzity v Berlíně, pící roh z Drážďan, ale také unikátní jezdecké sedlo z Metropolitního muzea v New Yorku. Jako příklad přebírání katedrálních motivů mohou posloužit prolamované kachle z hradu Melice. Krásné jsou i figurální vitraje z gotických oken a jemností vyniká soubor pohřebních rouch ze sbírek Pražského hradu, jednoho z nejvýznamnějších souborů středověkých textilií na světě.
Více  Zavřít popis alba 
  • 24.8.2019
  • 68 zobrazení
milenakolar
Chrám sv. Víta.
Chrám sv. Víta je nejkrásnějším a nejhonosnějším pražským kostelem. V jeho dějinách se odráží počátky křesťanské kultury v Čechách. Je mausoleem českých panovníků a jsou zde také uloženy české korunovační klenoty.

Historie stavby chrámu sv. Víta.
Stavba katedrály sahá až do prvního tisícletí a končí v počátku 20. století.

První svatyni na území dnešního Pražského hradu, které je sídlem panovníků již od konce 9. století, nechal postavit kolem roku 927 kníže Václav. Pozůstatky této rotundy byly nalezeny při archeology v letech 1911 – 1929. Stála na místě chrámu sv. Víta až do roku 1060, kdy zde kníže Spytihněv založil románskou baziliku. Její stavba byla dokončena v roce 1096 knížetem Břetislavem II.

V roce 1344 papež povýšil pražské biskupství na arcibiskupství a Karel IV. založil na místě baziliky gotickou katedrálu. Projekt byl inspirován dómem ve francouzském Narbonnu. Vypracoval ho a stavbu také do roku 1352 řídil francouzský stavitel Matyáš z Arrasu. Vybudoval presbytář chrámu, ochoz a věnec pětibokých kaplí mezi sakristií a kaplí sv. Kříže. Po jeho smrti se stavby ujal Petr Parléř.

Vystavěl další kaple pravoúhlého tvaru, chodbu ochozu, triforium nad arkádami, okenní stěnu lodi, klenbu a spodní část hlavní věže s přilehlou Zlatou bránou. Za jeho vedení stavby byly také vytvořeny některé plastiky. Socha sv. Václava pro svatováclavskou kapli, sochy Přemysla I., Přemysla II. a Spytihněva pro výzdobu jejich náhrobků, náhrobky dalších Přemyslovců, busty pro vnitřní triforium, či poprsí světců pro horní triforium. Po smrti Petra Parléře ve stavbě chrámu pokračovali jeho synové.

Počátkem 15. století byla stavba přerušena husitskými bouřemi.

Nevelkými úspěchy se o pokračování stavby pokusili panovníci Václav Jagellovec a Leopold I.

K významnému posunu stavby došlo až v letech 1860 – 1929 pod vedením Josefa Krannera, Josefa Rockera a Kamila Hilberta. V tomto období byla dokončena stavba křížové lodi, přistavěno západní pětilodní s kaplemi a dvěmi věžemi v průčelí chrámu. Nepodařilo se dokončit vnitřní výzdobu a tak další práce pokračovaly v průběhu celého 20. století.

Provedení chrámu sv. Víta.
Chrám sv. Víta, tak jako ho vidí dnešní návštěvníci Pražského hradu, patří mezi nejvýznamnější gotické stavby. Má příčnou loď, tři věže, ochoz a prstenec kaplí za chorem. Chrámový prostor katedrály je 124 m dlouhý, 60 m široký a 33 m vysoký.

Neméně úchvatná je vnitřní výzdoba chrámu. Prostor je tvořen mohutnou gotickou klenbou na 28 pilířích. Spodní část tvoří arkády, v horní části jsou umístěna velká okna. Nad arkádami je po obvodu celého chrámu triforium, portrétní galerie. Je zde umístěno 21 poprsí příslušníků panovnických rodin a osob, které se zasloužily o stavbu chrámu.

Najdeme zde Jana Lucemburského, Elišku Přemyslovnu, Václava Lucemburského, Jana Jindřicha, Karla IV., arcibiskupy Arnošta z Pardubic, Václava Jana Očka z Vlašimi, Jana z Jenštejna, stavitele Leoparda Buška, Mikuláše Holubce, Václava z Radče, Beneše Krabice z Weitmile, Matyáše z Arrasu, Petra Parléře a celou řadu dalších osobností. Nejstarší plastiky byly zhotoveny v Parléřově huti. Novější vytvořili J. Štursa, B. Kafka, L. Kofránek, B. Benda, J. Lauda a J. Kavan.

Hlavní oltář katedrály je opukový v novogotickém slohu. Byl zhotoven v letech 1868 – 1873 podle návrhu J. Krannera.

Po stranách chorů jsou umístěny dřevěné lavice pro kanovníky Svatovítské kapituly. Pochází z druhé poloviny 17. století. Vlevo je umístěno křeslo pro arcibiskupa.

Před chórem je královská hrobka. Jde o renesanční dílo vytvořené z bílého mramoru v letech 1564 – 1589. Hrobka je vyzdobena sochami a reliéfy, které vytvořil nizozemský sochař Alexandr Collina. Na vrchní desce je umístěna stojící postava sv. Salvátora. Dále jsou zde ležící postavy Ferdinanda I., jeho manželky Anny Jagellovny a syna Maxmiliána. Jejich těla jsou uložena uvnitř tumby.

Na bočních stěnách jsou medailony s poprsími českých králů a královen. Je zde Karel IV. a jeho čtyři manželky, Ladislav Pohrobek a Jiří z Poděbrad. Jejich těla jsou uložena s dalšími členy jejich rodin v hrobce pod mausoleem. Přístup k ní je z kaple sv. Kříže. Královská hrobka je ohrazena kovanou mříží zhotovenou v roce 1589.

Západní průčelí chrámu je osazeno oknem s motivem Stvoření světa, jehož autorem je František Kysela. Je vyzdobeno sochami 14 světců, Karla IV. a bustami J. Mockera, K. Hilberta, Z. Wirtha, a F. Kysely. V roce 1929 je vytvořil V. Sucharda.

Vedle kaple sv. Kříže se nachází královská oratoř, která byla vybudována v roce 1493. Autorství tohoto díla je připisováno Benediktu Rejtovi z Pístova. Přední část oratoře je vyzdobena pletencem sukovitých větví zhotovených z kamene. Na zábradlí oratoře jsou umístěny znaky, z leva, dalmatský, hornolužický, bosenský, polský, uherský, český, moravský, lucemburský, slezský a dolnolužický. U oratoře je boční vchod do chrámu. Jeho vstupní dveře byly zhotoveny v roce 1629.

Hlavní vchod do katedrálu tvoří tři portály s mohutnými bronzovými vraty. Jejich plastickou výzdobu vytvořil podle návrhu V.H. Brunnera O. Španiel. Námětem výzdoby středních vrat jsou výjevy z výstavby katedrály od roku 925 do roku 1929. Na levých bočních vratech je zobrazena svatováclavská legenda a na pravých legenda svatovojtěšská.

Hlavní věž katedrály Je vysoká 99,5 m a vchod do ní je vedle Thunovské kaple. V prvním patře věže je umístěn největší zvon v Čechách zvaný Zikmund. Je 2 m vysoký, v průměru měří 2,6 m a váží 17 tun. Byl ulit v roce 1548 Tomášem Jarošem z Brna. Na vrcholu věže, pod měděnou bání, je renesanční ochoz, který poskytuje jedinečný výhled nejen na katedrálu a areál Pražského hradu, ale na celou Prahu.
Více  Zavřít popis alba 
  • září 2010 až duben 2015
  • 203 zobrazení
jackal001
Naarden je hlavní část města s připojenými satelitními obcemi v Nizozemsku v provincii Noord-Holland (Severní Holandsko). Město je situované na dálnici A1 zhruba na poloviční cestě mezi Amsterdamem a Amersfoortem. Železniční stanice Naarden-Bussum je v Bussumu.
Komenský v Naardenu
V Naardenu našel učitel národů, poslední biskup Jednoty bratrské, filozof a učenec Jan Amos Komenský (1592–1670) svůj asyl roku 1670, přijel sem z Amsterdamu, kde bydlel čtrnáct let od roku 1656. Kázal na pozvání svého přítele Lorenze van De Geer, syna Ludviga van De Geer, oba přátelé Komenského finančně podporovali.
Ke zdejšímu klášteru třetího řádu sv. Františka se sirotčincem na severozápadním okraji města (s adresou: Klosterstraat 33) náležel Valonský kostel, či spíše kaple, kterou vysvětil pastor Gottfried Hotton. Tam Komenský kázal a byl 22. listopadu 1670 pohřben. O týden dříve 15. listopadu 1670 zemřel v Amsterdamu. Řeholnice se pravděpodobně o nemocného Komenského při jeho naardenských pobytech staraly.
Řadový náhrobek bez nápisů a bez výzdoby s pořadovým číslem 8 byl dlouho anonymní. Roku 1836 český archeolog a historik Jan Erazim Vocel mylně hrob hledal v hlavním městském kostele a na přilehlém hřbitově. Identifikaci provedl notář a starosta města J.P. de Roeper podle rejstříku hrobů. Finanční sbírka mezi českými vlastenci, řízená učiteli, vedla roku 1871 k pietní úpravě kaple s novým náhrobkem a poprsím Komenského. Při další příležitosti v letech 1928–1929 byly Komenského ostatky vyzvednuty a antropologicky prozkoumány prof. MUDr. Jindřichem Matiegkou.
V letech 1933–1937 došlo k rekonstrukci kaple podle návrhu architekta prof. Ladislava Machoně a prof. Karla Štipla. Hrob překryla nová deska z černého mramoru a celá kaple byla upravena jako československé národní mauzoleum s řečnickým pultem, sedadly a figurální výzdobou (scénami ze života J. A. Komenského) podle návrhů Jaroslava Horejce na mřížích a bronzovým státním znakem na empoře kaple. Před okna kaple bylo instalováno sedm skleněných desek s rytými a leptanými scénami podle návrhu Jaroslava Bendy. Po stranách vchodu do kaple jsou do stěn vsazeny pamětní desky s nápisy, které připomínají návštěvu prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, podíl tělovýchovné jednoty Sokol na zřízení a údržbě památníku a dalších spolků či jednotlivců.
Dodnes je kaple přístupná v rámci Muzea J. A. Komenského (Comenius Museum), které ovšem vedou Holanďané. Sezónní výstavy zde pořádá Muzeum J. A. Komenského z Uherského Brodu.
Každoroční pietní akt u hrobu pořádají velvyslanci České a Slovenské republiky v Nizozemí za účasti různých spolků.
Obdélný dvůr bývalého kláštera a sirotčince je upraven na jednoduchý park s trávníkem a s lavičkami v habrovém loubí na východní straně. V křížení parkových cest stojí na sloupku bronzová busta J. A. Komenského, zhotovená pražským sochařem Josefem Strachovským a dovezená koncem 19. století vlastenci z Čech.
Silueta města Naarden je vyobrazena na české bankovce v hodnotě 200 Kč s motivem J. A. Komenského.
Více  Zavřít popis alba 
  • 21.8.2019
  • 79 zobrazení
klt
Románský kostel z doby před rokem 1150, přestavěný nejprve kolem roku 1180 a pak pozdně románsky kolem roku 1230. V 16. století přestavěna původní panská tribuna na kruchtu, v roce 1708 bylo vystavěno šnekové schodiště na věž, přistavěna předsíň a sakristie a nově byla zastřešena věž. Sakristie původně přiléhala ke vstupnímu portálu v severní zdi, který byl při restaurování kostela v letech 1950–53 po zboření sakristie zazděn.
Jednolodní obdélný kostel s dvakrát odstupněnou apsidou a s hranolovou věží v západním průčelí. Apsida a loď nejsou omítnuty. Apsida je členěna lyzénami s obloučkovým vlysem, které stejně jako částečně zachovaný portál v severní stěně lodi pocházejí z přestavby v roce 1240. Nad portálem se ve vnější severní stěně dochovala řada kamenných reliéfů se zvířecími motivy, pocházející z konce 12. století. Reliéfy mají pozoruhodnou podobnost, jak v obsahu, tak i ve formě výzdoby, s benediktýnským kostelem sv. Jakuba v Řeznu (Regensburgu). Loď kostela je plochostropá, půlkruhovitým obloukem se do ni otevírá podvěží s pozdně románskou tribunou. Původní tribuna byla dřevěná, přístupná jednak schodištěm z lodi a také dnes zazděným portálem v severní zdi lodi z přilehlého dvorce. Původní dřevěná tribuna byla zřejmě zničena požárem sousedního dvorce, o čemž by mohl svědčit ohořelý trám v nadpraží vchodu. Triumfální oblouk je odstupňovaný a apsida je sklenuta konchou. V lodi a presbytáři se dochovaly unikátní románské nástěnné malby objevené v roce 1944. Malby jsou provedeny ve dvou fázích, časově od sebe vzdálených zhruba padesát až šedesát let. Malby z prvé fáze pocházejí z doby dokončení kostela po polovině 12. století a zahrnují výzdobu apsidy, triumfálního oblouku a většinu maleb jižní a severní stěny; tyto malby jsou dílem dvou mistrů, jejichž práce se liší rozdílnou kompozicí, jinou charakteristikou figur i jiným způsobem kresby. Malby prvé fáze jsou svým stylem blízké salcburskému malířství kolem poloviny 12. stol. Druhá fáze maleb pochází z doby kolem roku 1240, malby pokrývají západní stěnu, podkruchtí, tvoří emporovou draperii a malby na severní a jižní stěně; ani tyto malby nejsou dílem jednoho umělce a vědomě napodobují starší vrstvu. Na malbách jsou vyobrazeny obrazy: Majestas Domini, pás apoštolů s poprsím Krista uprostřed a legenda o sv. Jakubu (v apsidě), christologický cyklus (na jižní a severní stěně), legenda o sv. Mikuláši (na západní stěně), Kristův křest (na jižní stěně) a ikonograficky nejasné zlomky v podkruchtí. Na severní stěně se mimo to dochovala barokní malba sv. Norberta z přestavby po roce 1708.
(zdroj:http://cestyapamatky.cz/kolinsko/rovna/kostel-sv-jakuba)
Více  Zavřít popis alba 
168 komentářů
  • 6.8.2008
  • 287 zobrazení
lotusesprit
Červené Poříčí - Roku 1547 koupil panství Poříčí Jindřich Mladota z Jimanic a ve vsi postavil tvrz, která přiléhala k řece Úhlavě. Části těchto staveb jsou dosud zachovány. Roku 1569 prodal Jindřich Mladota tvrz, která se tehdy poprvé uvádí, dvůr a ves Poříčí Mikuláši Šicovi z Drahenic za 2300 kop grošů míšeňských. Po jeho smrti získali statek MIkulášovi bratři Albrecht a Adam. Byli to dobří hospodáři a poříčské panství rozšířili. V r. 1601 zdědil Poříčí Albrechtův syn Mikuláš. Mikuláš Šic dal postavit ve vsi zámek, do něhož byla pojata i stará tvrz. Od vysoké červené zámecké střechy dostalo Poříčí název Červené. Zámek byl dostavěn ve stylu saské renerance v r. 1611, jak o tom svědčí letopočet vtesaný do desky nad vchodem. Vlastní zámek je jednopatrová budova obdélníkového půdorysu s vysokou střechou na bocích zakončenou čtyřpatrovými štíty, členěnými římsami a pilastry. Okna mají kamenné ostění a jsou zdůrazněna nadokenními římsami. Dvorní fasádu oživuje v patře arkýř na malebné špičaté konsole. Střechu zpestřuje několik renesančních komínů. K severozápadnímu rohu budovy je přistavěna mohutná polygonální věž, zakončená zvonovitou bání s cibulovitou lucernou. Při pozdějších úpravách byl odstraněn portik s balkónem a renesančním vikýřem. Vnitřní místnosti jsou jednoduché byly po zestátnění upravené jako byty a kanceláře zaměstnanců lesní správy. Po celé západní straně budovy probíhá mohutná, valeně sklenutá chodba ozdobená štukem; dnes je však přepažena moderní zdí a zúžena. K severní straně budovy přiléhá další křídlo, jež je pozůstatkem původní tvrze. Nádvoří uzavírá jednopatrové stavení, rovněž v podstatě renesanční, které bylo součástí tvrze. Z ní ještě v druhé polovině 18. století vycházela dřevěná chodba ve výši prvního patra do oratoře kaple, jež stojí pře zámkem. Chodba je zřetelně zachycena na starých vyobrazeních, například v urbáři panství z r. 1760. Mikuláš Šic jako stoupenec českých stavů a krále Fridricha Falckého byl r. 1623 odsouzen ke ztrátě dvou třetin jmění a statek připadl královské komoře. Skládal se z Poříčí, Kokšína, Borové, Vřeskovic, Dolního Třebetína, Vosího, Oplotu, Horního Třebetína, Nedanic, Nedaniček, Kbel, Jína, Zeleného, Kaliště a krčmy v Nezdicích. Statek byl odhadnut na 87 127 kop grošů míšeňských a r. 1623 jej koupil plukovník Filip Adam z Konberku. Po něm se také Poříčí jmenovalo Korunní. V r. 1709 je koupil od Filipových dcer Jan Jiří z Haubenu, který přikoupil ještě Roupov, ale v r. 1716 padl jako císařský generál ve válce s Turky. Panství zdědila dcera Františka Augusta provdaná za hraběte Törringa z Jettenbachu. Nový majitel se sice snažil panství zvelebit, postavil tu i vysokou pec, ale nakonec je musel jeho syn Norbert prodat v dražbě. Koupil je bavorský vévoda Kliment František. Za něho byla přední zámecká budova v r. 1776 upravena v bránu s dekorativní výzdobou. V rozeklaném štítě její pilastrové edikuly stojí sochy, lev s prázdným štítem a vpravo Minerva držící štít se znakem bavorských vévodů. Na architrávu je nápis s chronogramem: Porta hoC sVb gratIos IosIsIMo praesIDII CLYpeo renoVata. Zámek byl obklopen rozsáhlou zahradou, nejbližší část byla upraveny ve frncouzském slohu, jak o tom svědčí stará vyobrazení; od ostatního prostoru byla oddělena hradbou, na níž jsou poprsí 23 českých panovníků. Vznikla po r. 1765. Bavorský vévoda František Kliment odkázal v r. 1795 poříčské panství svému bratru Maxmiliánu Josefovi. Ten je r. 1805 postoupil arciknížeti Ferdinandovi, pozdějšímu velkovévodovi toskánskému, od něhož je r. 1824 získal velkovévoda Leopold II. a po něm císař Ferdinand V. Tím se Poříčí dostalo do rukou rakouských císařů Františka Josefa I. a Karla I. Po vzniku ČSR připadlo státu. Nyní je přístupný a vzpamatovává se z bytových přestaveb miulého režimu.
Více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 5.8.2017
  • 302 zobrazení
majaklma
3 komentáře
  • 10.8.2013
  • 559 zobrazení
daretex
  • leden 2012 až srpen 2016
  • 129 zobrazení
perfectrider
  • 5.4.2018
  • 13 zobrazení
Reklama