mafisinka
Na babičky 71. narozeniny jsem se ještě setkali s rodinou p. Holla, který se v našem domě narodil ..........
více  Zavřít popis alba 
  • 2.9.2021
  • 42 zobrazení
pcermak
Novoroční výlet, již tradiční, kamarádů a rodiny P. do Krušných hor. Tentokrát opět pěšky z Hory Sv. Šebestiána do cíle v restauraci obci Zelená.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.1.2016
  • 63 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
dpskrasnalipa
18. 8. V odpoledních hodinách jsme se společně sešli na společenské místnosti, abychom oslavili 76. narozeniny p. Nekla. Aktivizační pracovnice po domluvě s rodinou zajistily pohoštění. Oslava narozenin proběhla ve velmi příjemné atmosféře.
více  Zavřít popis alba 
  • v úterý
  • 32 zobrazení
verastrnadkova
Lednice, někdy uváděno jako Lednice na Moravě je obec na jižní Moravě v okrese Břeclav, 7 km severozápadně od Břeclavi a 12 km východně od Mikulova. Má přibližně 2 300 obyvatel (včetně připojené vesnice Nejdek). Leží v Dolnomoravském úvalu, ze severu obtékaná Zámeckou Dyjí. Zdejší lichtenštejnský zámek s rozsáhlým parkem patří mezi nejvyhledávanější turistické destinace v celém Česku, spolu s Valticemi je centrem Lednicko-valtického areálu. V Lednici, jež je vinařskou obcí, sídlí také Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity v Brně.

Historie
Lednice se připomínaná v písemných pramenech poprvé již v roce 1222 jako zemanské sídlo. V polovině 13. století přešla do majetku rodu Lichtenštejnů. Proslulý sběratel umění, Baron Hartman II. z Lichtenštejna (†1585) po sňatku s kněžnou Annou Marií z Ortenburku sice Lednici prodal, ale roku 1575 ji koupil zpět. Patřila pak rodině až do roku 1945, kdy bylo lichtejnštejnské jihomoravské panství zestátněno.
V 16. století byla zdejší fara českobratrská, katolickou víru znovu zavedl roku 1601 Karel I. z Lichtenštejna.
Ze srovnání podrobných historických a současných map vyplývá, že nepatrná jihovýchodní část katastrálního území Lednice náležela do roku 1920 v rámci tzv. Valticka k Dolním Rakousům jako součást katastrálního území Charvátská Nová Ves. Dotyčné pozemky se staly součástí katastrálního území Lednice až během druhé poloviny 20. století.
Po druhé světové válce došlo v původně převážně německé obci k vysídlení starousedlíků a výměně obyvatelstva.

Obyvatelstvo
Struktura
V obci k počátku roku 2016 žilo celkem 2324 obyvatel, z toho 1139 mužů a 1185 žen. Průměrný věk obyvatel obce činil 42,7 let. Dle Sčítání lidu, domů a bytů provedeném v roce 2011, kdy v obci žilo 2242 lidí. Nejvíce z nich bylo (16,2%) obyvatel ve věku od 30 do 39 let. Děti do 14 let věku tvořily 12,4% obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 6,7%. Z celkem 1964 občanů obce starších 15 let mělo vzdělání 35,7% střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 11,6% a bez vzdělání bylo naopak 0,5% obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že v obci žilo 1110 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 86,8% z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 65% patřilo mezi zaměstnance, 4,9% k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 44,6% občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl. Úhrnem 966 obyvatel obce (což je 43,1%), se hlásilo k české národnosti. Dále 577 obyvatel bylo Moravanů a 31 Slováků. Celých 517 obyvatel obce však svou národnost neuvedlo.
Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.
Náboženský život
Obec je sídlem římskokatolické farnosti Lednice na Moravě. Ta je součástí děkanátu Břeclav v Brněnské dicézi v Moravské provincii. Při censu prováděném v roce 2011 se 517 obyvatel obce (23%) označilo za věřící. Z tohoto počtu se 340 hlásilo k církvi či náboženské obci, a sice 272 obyvatel k římskokatolické církvi (12% ze všech obyvatel obce),dále 3 k pravoslavné, 1 k Církvi československé husitské, 4 k českobratrským evangelíkům a 2 ke Svědkům Jehovovým. Úhrnem 768 obyvatel se označilo bez náboženské víry a 957 lidí odmítlo na otázku své náboženské víry odpovědět.

Školství
Základní škola Lednice sídlící ve dvou budovách na ulici Břeclavské byla založena v roce 1936. Od roku 1990 až do roku 2019 byl jejím ředitelem Mgr. Ladislav Dostál, pak jeho místo zaujal dosavadní zástupce Mgr. Stanislav Straškrába. Školu navštěvují děti od 6 do 15 let z Lednice, Bulhar a Hlohovce. Na budovu nad náměstím (Břeclavská 365, lidově zvanou „národka“) chodí žáci 1. a 2. třídy. Žáci 3.–9. ročníku chodí na budovu druhého stupně (Břeclavská 510). Plánuje se sjednotit všechny žáky na jediné budově.
Již od roku 1895 má v Lednici tradici odborné zemědělské školství – tehdy zde byla založena Vyšší ovocnicko-zahradnická škola (Höhere Obst-Gartenbauschule), první taková škola s maturitou v Rakousku-Uhersku. Při ní byl roku 1912 zřízen Ústav zušlechťování rostlin (od roku 1965 Mendeleum). Roku 1922 byla na Rybničním zámečku jižně od Lednice zřízena Biologická stanice českých vysokých škol, kterou společně využívalo několik brněnských VŠ.
Po druhé světové válce se v prostorách VOZŠ usídlila zahradnická katedra brněnské Vysoké školy zemědělské, která měla od roku 1953 celostátní působnost pro zahradnické obory studia. Od roku 1985 je lednické pracoviště brněnské zemědělské univerzity samostatnou Zahradnickou fakultou. Její zaměstnanci a studenti se významně podíleli na rekonstrukcích zámeckého parku a skleníku.

Vinařství
Lednice je vinařská obec v Mikulovské vinařské podoblasti (viniční tratě Končiny, Terasy, U Červené studánky, Hlohovsko, Ve starých, Na Valtické, Farské). Roku 2019 činila plocha vinic na území obce 146,19 ha, tedy asi 8,6 % rozlohy zemědělské půdy.

Doprava
Lednicí prochází silnice II/422 spojující Podivín a Valtice, která se zde křižuje se silnicemi III. třídy č. 41417 směr Břeclav a č. 42117 směr Bulhary, z níž se odpojuje ještě č. 42124 směr Mikulov. V roce 2007 byl skrz obec vybudován nový průtah silnice II/422, která do té doby vedla komplikovaně přes náměstí a odlišně pro každý směr (z Lednice na Valtice jednosměrně ulici Valtickou, v opačném směru ulicemi Nádražní a Komenského – z toho důvodu byla tehdy také značena jako vedlejší silnice vůči trase Břeclav–Bulhary).[9] Nově vzniklá hlavní křižovatka (s ulicí Mikulovskou) byla pro svou špatnou přehlednost posléze ještě přestavěna na kruhový objezd. Stavba průtahu si sice vyžádala několik demolic v ulicích Čechově a Mikulovské, ale přinesla značné zjednodušení průjezdu obcí a výrazné zklidnění dopravy v nejužším centru (Zámecké náměstí a přilehlý úsek ulice 21. dubna, Valtická).
Roku 1901 byla do Lednice přivedena železnice z Břeclavi, trať je zde ukončena ve stanici Lednice na Moravě. Od počátku 21. století zde funguje pouze sezónní turistický provoz historických souprav.
Lednice je od roku 2008 součástí Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje, zóna 572. Křižují se zde autobusové linky 555 (Podivín–Valtice) a 570 (Břeclav–Dolní Věstonice–Mikulov).
Na území obce je provozována také turistická lodní doprava po Zámecké Dyji od zámku k minaretu nebo k Janohradu.
Prochází tudy několik cyklotras a pěších turistických tras, konkrétně dálková červená stezka Valtice–Šakvice, z níž na Zámeckém náměstí vychází žlutá stezka do Podivína a zelená stezka do Břeclavi.

Ochrana přírody
Na území Lednice se nacházejí tato zvláště chráněná území :
• Národní přírodní památka Pastvisko u Lednice
• Národní přírodní rezervace Lednické rybníky (z větší části; současně ptačí oblast Natura 2000)
• Přírodní památka Květné jezero
Dále sem zasahuje Přírodní park Niva Dyje a celou severovýchodní polovinu katastru zabírá evropsky významná lokalita Niva Dyje.

Pamětihodnosti
• Zámek Lednice – na místě původní gotické tvrze vznikl v letech 1544–1585 renesanční zámek, obklopený zahradou. Zámek byl na sklonku 17. století barokně přestavěn – z této přestavby se zachovala monumentální architektura zámecké jízdárny a konírny na západní straně zámeckého komplexu – dílo J. B. Fischera z Erlachu. V letech 1766–1772 proběhla klasicistní přestavba zámku a v roce 1815 byly zámecké budovy upraveny ve stylu empíru. Dnešní podoba zámku pochází z poslední přestavby zahájené v roce 1846 v historizujícím novogotickém slohu podle návrhů J. Wingelmüllera a dokončené v roce 1858 J. Heidrichem. Přestavba zachovala půdorys zámku a projevila se především v úpravě fasád a ve výzdobě zámeckých interiérů. Do komplexu zámeckých budov je vkomponován farní kostel Sv. Jakuba Staršího.
• Palmový skleník na východní straně zámku byl zbudován v letech 1843–1845 podle návrhů anglického architekta P. H. Desvignese. Ve skleníku je pěstováno cca 250 druhů tropických a subtropických rostlin a vytváří předěl mezi parterovou a přírodně krajinářskou částí zámeckého parku.
• Náměstí v obci Lednice je komponováno v jednotném novogotickém slohu.
• Zámecký park – poprvé byl doložen polovině 16. století. Od 30. let 17. století je postupně měněn ve velkorysý barokní park vybavený severně od zámeckého průčelí terasou přístupnou rampami se sochařskou výzdobou. Koncem 19. století probíhaly klasicistní úpravy parku, jež vyvrcholily v letech 1805–1811 v romantickou přeměnu podle projektu architekta Fantiho na přírodní krajinářský park s vysekanými průhledy mezi významnými stavbami. Řeka Dyje byla spoutána do systému kanálů a rybníků, byly navršeny ostrovy navzájem propojené mosty. Poslední úprava zámeckého parku proběhla v letech 1884–1887, kdy byla parterová část upravena podle plánů architekta Michelliho v novobarokním francouzském stylu s pravidelnou osovou formací stříhaných křovin s kašnami a antickými sochami a fragmenty (při této úpravě byl odstraněn původní začátek dnešní ulice Slovácké). Park je významný i po stránce dendrologické – obsahuje 112 druhů jehličnanů a 462 druhů listnáčů.
• Minaret – romantická stavba z let 1797–1802 postavená v maurském slohu podle projektu J. L. Hardtmutha, o výšce 60 m. Z jednopatrové hranolové budovy, v přízemí prolomené 12 arkádami, vyrůstá štíhlá věž, členěná třemi ochozy. Z věže je kruhový rozhled po širokém okolí, zejména po zámeckém parku a celém Lednicko-valtickém areálu, je vidět na Pavlovské vrchy, do Rakouska i na Slovensko.
• Lovecký zámeček byl postaven v letech 1805–1806 podle návrhu J. L. Hardtmutha. Je to klasicistní jednopatrová stavba s průčelím prolomená v přízemí třemi arkádami. V prvním patře je lodžie ohraničená šesti toskánskými sloupy na hranolových podstavcích. Pod lodžií je půlkruhově zaoblené podloubí. Stavba sloužila jako hájovna a umožňovala z terasy sledovat hon.
• Kostel svatého Jakuba Staršího
• Kaple svatého Cyrila a Metoděje
• Hraniční zámek – zámek vybudovaný v letech 1816–1827 přímo na tehdejší zemské hranici mezi Markrabstvím moravským a Dolními Rakousy, která zámek půlila a dnes zde tato hranice tvoří katastrální hranici obcí Lednice a Hlohovec. V současnosti se v zámku nachází hotel a restaurace.
• Budova železniční stanice z přelomu 19. a 20. století, postavená podle návrhu Karla Weinbrennera za využití barevně glazovaných cihel z poštorenské knížecí cíhelny (dnes PKZ).

ZÁMEK
Státní zámek Lednice je od roku 1945 majetkem státu, je spravován Ministerstvem kultury ČR prostřednictvím Národního památkového ústavu Praha, územní odborné pracoviště v Kroměříži. Zámek patří k nejnavštěvovanějším památkám v naší republice. Novogotická přestavba v 19. století z něj vytvořila romantické sídlo obklopené jedním z největších evropských parků (téměř 200 ha), ve kterém návštěvník najde palmový skleník, benátskou kašnu, římský akvadukt, čínský pavilon, minaret a umělou zříceninu Janův hrad. Díky unikátnímu propojení stavebních památek s okolní člověkem formovanou přírodou byl v roce 1996 celý lednicko-valtický areál zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO.
První historická zpráva o této lokalitě pochází až z roku 1222. Již tehdy zde patrně stála gotická tvrz s dvorcem, kterou r. 1249 český král Václav I. propůjčil rakouskému šlechtici Sigfriedu Sirotkovi.
Koncem 13. století se držiteli celé Lednice a nedalekého Mikulova stali Liechtensteini, původem ze Štýrska, kteří postupně získali pozemkový majetek na obou stranách moravsko-rakouské hranice. Příslušníci rodu se nejčastěji uplatňovali ve vojenských službách, v renesanci pak v hospodářském podnikání. Od druhé poloviny 15.století se pak příslušníci rodu uplatňují i v nevyšších zemských úřadech. Zásadní změna postavení rodu na Moravě však nastala až za bratrů Karla, Maxmiliána a Gundakara z Liechtensteina. Karel a Maxmilián si výhodnými sňatky zabezpečili velké bohatství starého moravského rodu Černohorských z Boskovic. Bratři byli zpočátku, tak jako jejich otec a děd, protestanty-luterány, ale záhy přestoupili na katolickou víru a připravili si tak vhodnou půdu pro další politickou činnost. To se týkalo zejména Karla, který působil na dvoře císaře Rudolfa II., v roce 1604 se stal zemským hejtmanem na Moravě a v roce 1608 byl pozdějším králem Matyášem II. povýšen do knížecího stavu a uděleno mu opavské knížectví.
Za stavovského povstání stál na straně Habsburků, účastnil se i bitvy na Bílé hoře. Po porážce stavovského povstání v roce 1620 systematickým skupováním konfiskovaných majetků některých účastníků odboje se Liechtensteini stávají nejbohatším rodem na Moravě a ve svém postavení vystřídali Žerotíny. Obrovský půdní fond jim přinášel velké zisky a umožnil jim i velkolepé stavební podnikání zde v Lednici.
Již v 16. století patrně Hartmann II. z Liechtensteina, nechal zbořit zdejší středověkou vodní tvrz a nahradil ji renesančním zámkem. Na sklonku 17.století byla i tato stavba zbořena a vybudováno zde barokní sídlo s rozlehlou architektonicky řešenou zahradou a monumentální jízdárnou, podle návrhu Jana Bernarda Fischera z Erlachu, která se jen v málo pozměněné podobě uchovala dodnes.
Po polovině 18. stol. byl zámek opět upravován stavebně a roku 1815 byly odstraněny jeho přední trakty, které byly součástí barokního zámku.
Dnešní vzhled pochází tedy z let 1846-1858, kdy kníže Alois II. z Liechteinsteina usoudil, že Vídeň je pro pořádání letních slavností nevhodná a nechal Lednici přebudovat na reprezentační letní sídlo v duchu anglické gotiky. Pro pořádání velkolepých setkání evropské šlechty sloužily reprezentační sály v přízemí (dnes I. prohlídkový okruh), které jsou vybaveny vyřezávanými stropy, dřevěným obložením stěn a vybraným mobiliářem. V 1. patře zámku pak můžete navštívit soukromé pokoje Liechtensteinů. Ve 2. patře pak pokoje dětí a jejich guvernantek, spolu s muzeem loutek Milana Knížáka.
Prohlídkové okruhy
1.Reprezentační sály (základní okruh) : Reprezentační sály v přízemí zámku – sloužily k pořádání společenských akcí, plesů a bálů. Jsou proslulé nejen v ČR díky nádhernému dřevěnému obložení, ale zejména pro detailně zdobené kazetové stropy a vřetenovité schodiště.
2.Soukromé apartmány (základní okruh) : Soukromé knížecí apartmány v prvním patře zámku sloužily knížecí rodině do roku 1945. Od 50. let 20. století až do roku 2001 zde byly vystaveny exponáty zemědělského muzea. Od roku 2001 otevřený prohlídkový okruh s původním inventářem instalovaný podle dobových soupisů.
3.Dětské pokoje a Muzeum loutek : Dětské pokoje princů a princezen a Muzeum loutek Milana Knížáka ve druhém patře zámku.
4.Grotta : Umělá barokní krápníková jeskyně ve sklepě zámku.
5.Skleník : Zámecký skleník měří na délku 92 metrů, na šířku 13 metrů a je vysoký je 7,5 metru.
6.Minaret : Minaret nebo také Turecká věž je stavba v ose zámku. Toto atraktivní dílo bylo zbudováno Aloisem Josefem I. podle plánů architekta Josefa Hardtmutha na přelomu 18. a 19. století. Je výjimečnou stavbou tohoto charakteru v Evropě a se svými téměř 60 metry patří na kontinentě mezi nejvyšší.
7.Sály minaretu : Nově zrestaurované a veřejnosti přístupné sály v prvním patře minaretu.
8.Janohrad (základní okruh) : Byl vybudován u lovecké obory, na místě obtékaném ze tří stran řekou Dyjí. Sloužil jako lovecký zámeček – shromaždiště panstva před honem, místo konání posledních lečí. Po honech se zde konaly bohaté hostiny, na nichž se vyhlašoval král honu. Objekt sloužil rovněž jako obydlí pro knížecího hajného. Stavbu podle projektu Josepha Hardtmutha započal v roce 1801 Alois I. Josef kníže z Lichtenštejna, ten však v roce 1805 umírá a stavbu dokončuje o tři roky mladší bratr – Jan I. Josef kníže z Lichtenštejna.
Více na : www.zamek-lednice.cz
GPS : 48.8016903N, 16.8054806E

VYHLÍDKOVÉ MÍSTO
GPS : 48.8039683N, 16.8071967E

NÁRODNÍ PŘÍRODNÍ REZERVACE LEDNICKÉ RYBNÍKY
Pod ochranu rezervace spadají čtyři rybníky - Zámecký rybník přímo u Lednice a soustava tří rybníků ležících jižněod obce - rybníky Hlohovecký, Prostřední a Mlýnský. Jejich vodní plochy a břehy jsou jednou z nejvýznamnějších ornitologických lokalit v Česku - svá hnízda tu má nespočet vodních a mokřadních ptáků. Ostrůvky u Minaretu hostí jednu z nepočetnějších kolonií volavky popelavé a kvakoše nočního u nás. Rybníky jsou také důležitou zastávkou tažných ptáků.
U rybníka Nesyt můžete pozorovat život ptáků z několika pozorovatelen.
Vyhlášená rozloha : 628,39 ha
Upozornění : V národní přírodní rezervaci je ze zákona zakázán přístup k místům ležícím mimo schválené turistické značení.
GPS : 48.8066869N, 16.8077289E

LEDNICKÝ PARK
Zámecký park ve francouzském a anglickém stylu je vybudováván a udržován po 500 let rodem Lichtenštejnů. První zmínka o zahradě pochází již ze 16. století. Kvůli častým záplavám zde byl vybudován veliký rybník se soustavou ostrůvků. Nachází se zde bohatá sbírka rostlin a dřevin, umělá jeskyně, minaret, akvadukt, fontány a mnoho dalšího.
GPS : 48.8092553N, 16.8101381E

MINARET
Zděný Minaret nechal postavit kníže Alois I. Josef z Liechtensteinu podle návrhu architekta Josefa Hardtmutha v letech 1797–1802. Romantická věž je postavena v maurském orientálním stylu. Nachází se v ní osm místností s orientální výzdobou. Minaret je považován za největší stavbu svého druhu v neislámských zemích. Dosahuje výšky přes 60 metrů. Vznikl jako jedna z prvních vyhlídkových staveb u nás.
Z Minaretu lze vyhlížet ze tří ochozů. Po vystoupání 302 schodů na nejvyšší vyhlídkový ochoz se jako na dlani před vámi rozprostře lednicko-valtický areál. Kromě něj můžete pozorovat Pálavu, Bílé Karpaty a za dobré viditelnosti dokonce vrcholek věže svatoštěpánského dómu ve Vídni či Alpy.
Více na : www.zamek-lednice.cz
GPS : 48.8142033N, 16.8127103E

AKADEMICKÁ ZAHRADA
V září roku 2011 byla Akademická zahrada na ploše 5565 m2 slavnostně otevřena. Kromě zahloubeného kruhového bowling green ležícího v jejím srdci si každý může projít jednotlivé kolekce rostlin od solitérních stromů, přes rostliny keřového patra, popínavé rostliny až po barevné květiny všech pěstitelských skupin.
GPS : 48.7960442N, 16.7985397E

VYHLÍDKOVÁ VĚŽ LEDNICKÁ KOLONÁDA
Nevysoká kovová vyhlídková věž s dřevěným obložením nabízí výhled do okolních rovin.
Vstup : volný
GPS : 48.7925797N, 16.8185494E #cestování#vesnice#příroda#kouzelnezahrady
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 12.9.2021
  • 28 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
silvestra
Kozlov je vesnice, část města Česká Třebová v okrese Ústí nad Orlicí. Nachází se asi 3,5 km na jihozápad od České Třebové. V roce 2009 zde bylo evidováno 79 adres. V roce 2001 zde trvale žilo 152 obyvatel. Vesnice je spojena s dílem malíře Maxe Švabinského, který sem jezdíval na chalupu rodičů své manželky Ely. Toto lidové roubené stavení č. p. 50, dnes zvané chaloupka Maxe Švabinského, stojí na samém severním konci vesnice . Štít domku zdobí malba „Svatý Václav přijímá dary“ od Švabinského. Další štít vymaloval umělec též na sousedním domě č. p. 12.

V centru Kozlova se ve svahu nalézá roubená malovaná kaplička.

Východně od vesnice se zvedá Kozlovský kopec (601 m) s turistickou chatou, nesoucí jméno Maxe Švabinského, a s rozhlednou na vrcholu.

A pokud by Vás zajímalo něco o rodině Vejrychových, Maxi Švabinském a o vesničce Kozlov - tak je zajímavá knížka od Ely Švabinské Vzpomínky na mládí.
více  Zavřít popis alba 
176 komentářů
  • 24.8.2021
  • 215 zobrazení
verastrnadkova
Žďár nad Sázavou 2 je částí Žďáru nad Sázavou územně shodnou s katastrálním územím Zámek Žďár (německy Saar-Schloß). Zástavba jakož i většina katastru leží na Moravě, ale severní část vodní nádrže Pilská původně náležela k sousedním českým vsím Stržanovu a Polničce. Katastrální území této části Žďáru nad Sázavou je pojmenované podle zdejšího zámku.
Nejstarší písemná zmínka této čtvrti nemající vlastní samosprávu je z roku 1252, kdy byl založen cisterciácký klášter, kdysi rodový klášter českého šlechtického rodu Lichtemburků. Vznikla zde Žďárská kronika, jejímž autorem je Jindřich Řezbář, který je hlavním informátorem o vztazích Lichtemburků v druhé polovině 13. století. Z historických památek se zachoval klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie - druhý nejdelší na Moravě (kde by snad mělo být lichtemburské pohřebiště), rozsáhlý klášterní komplex s hospodářskými budovami (Zámku, patřící rodině Kinských), hospodářský dvůr Lyra, klášterní zájezdní hostinec Táferna, barokní morový hřbitov a gotický most přes Stržský potok.
Mimořádně významnou památkou je poutní kostel sv na Zelené hoře Kostel svatého Jana Nepomuckého, zařazený v seznamu UNESCO.
Dnešní zástavba má převládající charakter rodinných domů vystavěných hlavně v letech 1960-1970. V katastru území se nachází rybníky vhodné pro rekreaci a rybolov a také již výše zmíněná vodní nádrž Pilská. Územím prochází silnice I. třídy č. 37.

SLOUP SE SOUSOŠÍM PANNY MARIE
Památku zhotovil lužický sochař Matěj Václav Jäckel, původně byla součástí kašny.
GPS : 49.5828106N, 15.9362594E

BAZILIKA NANEBEVZETÍ PANNY MARIE A SVATÉHO MIKULÁŠE
Původně gotický, barokně přestavěný kostel za účasti J. Santiniho, který je součástí bývalého cisterciáckého kláštera Studnice Blahoslavené Panny Marie. V rece 2009 byl kostel povýšen na baziliku minor. Inventář je vrcholně barokní.
GPS : 49.5830356N, 15.9378550E

ZÁMEK
Po zániku cisterciáckého kláštera v roce 1784 byl areál přeměněn na zámek s hospodářským zázemím. Areál je původně gotický, barokně upravený za přispění Jana Santiniho.
V současnosti je zde několik muzeálních a výstavných expozic - expozice věnované J. Santinimu, žďárskému baroku, rodu Kinských atd. V areálu se také nachází muzeum místního hasičského sboru.
Více na : www.zamekzdar.cz
GPS : 49.5837281N, 15.9369711E

KAŠNA
GPS : 49.5834553N, 15.9370122E

STUDNIČNÍ KAPLE PANNY MARIE
V desetistěnné prostoře zaklenuté valenou klenbou je vlastní studna. Z kamenné obruby vybíhá železná kovaná konstrukce. Na vrcholu je socha Studniční P. Marie.
GPS : 49.5826800N, 15.9378381E

KONVENTSKÝ RYBNÍK
GPS : 49.5833883N, 15.9406667E

PAMÁTKA UNESCO – ŽĎÁR NAD SÁZAVOU – POUTNÍ KOSTEL SVATÉHO JANA NEPOMUCKÉHO NA ZELENÉ HOŘE
Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře byl na seznam UNESCO zapsán v roce 1994.
Kostel byl postaven ve slohu barokní gotiky. Stavba poutního kostela probíhala v letech 1719–1722 na náklad opata zdejšího cisterciáckého kláštera Václava Vejmluvy. Smyslem stavby bylo především oslavit Jana Nepomuckého, jako mocného patrona a světce. V době vzniku stál na travnatém vršku, který Václav Vejmluva pojmenoval Zelená hora (dříve se nazýval Černý les nebo Strmá hora) podle vrchu u Nepomuku, ze kterého pocházel Jan Nepomucký i první žďárští mniši. Do nedávné doby byla stavba obklopena vysokým borovým lesem, který však byl odstraněn, aby bylo na kostel, tak jako původně, vidět i z velké dálky.
Jedná se o nejoriginálnější dílo českého architekta s italskými předky Jana Blažeje Santiniho-Aichla.
Více na : www.zelena-hora.cz
GPS : 49.5801483N, 15.9420189E

KOUZELNÉ ZAHRADY
• 29.5.2021 - 30.5.2021
• 10 - 18 hodin
Tradiční otevření soukromé zahrady rodiny Kinských s tématem „Pojďme se nadechnout".
VSTUPIT DO ZAHRAD MŮŽETE POUZE Z HRÁZE KONVENTSKÉHO RYBNÍKA (od zámecké terasy).
Součástí akce je také farmářský trh (sobota) a Mint Market s designovým zbožím (sobota i neděle).
Soukromé zahrady rodiny Kinských se otevírají vždy jednou za rok. Letošní poslední květnový víkend (29. a 30. května) se ponese ve znamení tématu „Pojďme se nadechnout“. Po dlouhé době, kdy jsme byli zavřeni ve svých domácnostech, pojďme znovu začít žít a volně dýchat. Nadechněme se drobnými kulturními zážitky nebo rozkvetlými květinovými instalacemi, které v zahradách objevíte.

Připravili jsme pro vás individuální procházku zahradami s těmito uměleckými zastaveními :
• abstraktní ocelové sochy sochaře Jana Dostála, které tematicky vychází z živočišné sféry, sochy budou citlivě umístěné v zahradách tak, aby vynikly jejich geometrické tvary
-Jan Dostál je mladý nadějný umělec, jehož vysoká obří skulptura ozdobí český pavilon Expo 2020 v Dubaji v říjnu letošního roku
• květinové instalace floristky a vedoucí zámeckého obchůdku Evy Černé
• hudební vystoupení
-Jiří Klecker – housle (hudba napříč staletími)
-Marek Peňáz – klavír (impresionistické variace)
-Michal Kříž – klarinet (tradiční židovská hudba)
-Štěpán Filípek – violoncello, zazní sonáty Johanna Sebastiana Bacha, čelního představitele barokní hudby. Právě barokní frázování je podobné lidskému dýchání. Vzdušný motiv je také znám z Bachovy skladby Air.

Doprovodný program :
• Zábavná hra pro děti v zámeckých zahradách i dalších venkovních prostorách korespondující s tématem Pojďme se nadechnout
• Jóga, co má nádech – půlhodinové seance s Katkou Bednářovou, ve kterých si připomeneme, jak správně dýchat, zklidnit mysl a věnovat pozornost našemu tělu.
-Jóga a dech (10:30 – 11:00, 11:30 – 12:00, 14:00 – 14:30, 15:00 – 15:30)
-Harmonická chůze a dech (13:00 – 13:30, 16:00 – 16:30)
• MINT Market – oblíbený trh se svěží módou, šperky, designem a delikatesami
• Farmářský trh s floristickým a zahradnickým sortimentem
• Výstava Za naším plotem – výstava kreseb a básní s přírodními motivy autorky Zuzany Sasanky Kolářové v prostoru za zámeckým obchodem
• Otoč kytku – máte doma přebytky sazeniček zeleniny, pokojových květin, bylinek nebo jiných kytiček, které už nepotřebujete a je vám líto je vyhodit? Připadáte si doma jako v pohádce o Šípkové Růžence a těžko se každý den prosekáváte ven? Zapojte se do naší štafety Otoč kytku a přineste rostlinky o víkendu na zámeckou terasu. Jak štafeta funguje?
-kytku (sazeničku / řízek rostlinky) dejte do květináčku a přineste ji do stánku Otoč kytku na zámeckou terasu
-ke kytce píchněte cedulku (třeba na špejli) s názvem rostliny, pokud má rostlina nějaký příběh, přidejte jej také 😉
-vezměte si kytku podle svého výběru od ostatních
-pokud nedonesete kytku, můžete přispět na štafetu libovolnou částkou do vázičky ve stánku
• Projížďky na loďce na Konventním rybníku (zapůjčit si je můžete u hlavního vstupu do zahrad na hrázi)
• Občerstvení: Catering Chotěboř, Rybárna Kinský – uzené ryby (so), vinařství Na břehu Rhôny, Střední gastronomická škola Adolfa Kolpinga, zámecká kavárna
•obcerstveni? Rhona, kolping, chotebor a nase kavarna
• Sdílej fotky – fotky z vaší procházky zahradami můžete sdílet na Instagram s označením @zamekzdar, #kouzelnezahrady

Vstupné
• Plné: 100,-
• Snížené: 60,- (senioři 65+, děti 6–18 let, studenti do 26 let, ZTP/P)
• Rodinné: 200,- (2x dospělý a až 3 děti od 6–18 let)

Děkujeme vám, že budete dodržovat tato vládní nařízení :
• při procházce zahradou budete mít nasazený respirátor
• akce se nezúčastníte s příznaky respiračního onemocnění
• do prostoru venkovních zahrádek s občerstvením, které budou rozmístěny v zámeckém areálu, může vstoupit pouze ten, kdo nemá žádné příznaky onemocnění a při případné kontrole hygieniky nebo policisty prokáže, že splňuje alespoň jednu z následujících podmínek (neplatí pro děti do 6 let):
-absolvoval nejdéle před 7 dny PCR test s negativním výsledkem
-absolvoval nejdéle před 72 hodinami antigenní test na veřejném odběrovém místě s negativním výsledkem prošel kompletním očkováním proti onemocnění covid-19, přičemž od aplikace poslední dávky uplynulo alespoň 14 dnů a disponuje certifikátem o provedeném očkování
-prodělal laboratorně potvrzené onemocnění covid-19, uplynula doba izolace a od prvního pozitivního antigenního nebo PCR testu neuplynulo více než 90 dní
-prokáže potvrzením od zaměstnavatele, že absolvoval nejdéle před 72 hodinami samotest s negativním výsledkem
-doloží čestné prohlášení, resp. čestné prohlášení jeho zákonného zástupce, že ve škole absolvoval nejdéle před 72 hodinami samotest s negativním výsledkem
-doloží, že podstoupil preventivní antigenní samotest přímo na místě s negativním výsledkem

Z historie zahrad :
Zahrada, kterou nyní využívají členové rodiny Kinských k odpočinku, původně náležela cisterciáckému klášteru Studnice Blahoslavené Panny Marie ze 13. století. Dříve se nazývala konventní a mniši cisterciáci v ní pěstovali zeleninu a bylinky. Centrum zahrady tvoří letní prelatura nazývaná také zámeček z druhé poloviny 18. století, typická svou růžově zbarvenou fasádou. Sloužila jako reprezentativní sál pro pořádání společenských události, ale také jako pekárna nebo dům sklářské rodiny Hafenbrädlových. Pouhých pár měsíců roku 1941 byla letní prelatura opět součástí zámku díky jejímu odkoupení rodinou Kinských, který ji využívala jako letní byt, než byla zabrána okupační správou. Po zestátnění majetku zde sídlily různé spolky, byla zde také knihovna nebo depozitář Národního muzea.
Další dominantou zahrady je bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše spolu s konventem, bývalým obydlím cisterciáckých mnichů. Na něj navazuje prostor rajského dvora, v jehož centru se nachází původně gotická Studniční kaple, upravena ve stylu barokní gotiky stavitelem Janem Blažejem Santinim. Právě geniální architekt Santini proměnil areál v barokní skvost, nad kterým se v hladině Konventního rybníku jako v zrcadle odráží poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Ze zahrady si můžete vychutnat snad nejkrásnější pohled na tuto památku zapsanou do seznamu světového dědictví UNESCO
Po velkém požáru byl v roce 1784 klášter zrušen. Po navrácení panství rodině Kinských v roce 1991 se letní prelatura stala jejich letním sídlem. Zámeckou zahradu si zamilovala hraběnka Kinská z Wchynic a Tetova, rozená kněžna Thamar Amilakvari. Založila zde svou oblíbenou skalku, šlechtila také různé druhy pivoněk a růží. Paní Thamar zemřela v roce 2019, ale její láska k zahradě je stále patrná na každém kroku.
V loňském roce byly nově uspořádány květinové záhony podle barev, u letní prelatury se nachází kombinace modré a bílé, ve spodní části zahrady u Konventského rybníku potom červené, žluté a oranžové. Součástí zahrad je také užitkový záhon, který navazuje na původní rajský dvůr. Nyní se na něm pěstují letničky, zelenina a bylinky, které využívá rodina Kinských pro kuchyňskou spotřebu. Část zahrady, ve které se nachází také zmíněná rozlehlá skalka, nese parkovou úpravu a příjemné ochlazení zde můžete najít ve stínu vzrostlých smrků, jedlí, tújí nebo modřínu.
Ať už se na zámek vypravíte během akce Kouzelné zahrady nebo vyberete jiný termín, rozhodně si na výlet rezervujte minimálně jeden celý den. Můžete zde navštívit multimediální Muzeum nové generace, prohlídky s průvodcem, výstavu Umění baroka ze sbírek Národní galerie v Praze, ale také celou řadu doprovodných akcí a her pro děti. Přímo v zámeckém areálu se můžete také ubytovat nebo si odpočinout v zámecké kavárně a velkém obchůdku se suvenýry.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.5.2021
  • 34 zobrazení
joona
Vinařská obec se nachází v okresu Litoměřice, První písemná zmínka o obci pochází z roku 1318,, zámek pochází z roku 1530, kdy byl jejím majitelem Vojtěch Osterský Kaplíř ze Sulevic dnes je tam škola,, Výklenková kaple svatého Jana Nepomuckého,, Socha sv. Aloise z roku 1769,,kostel svatého Václava věž postavil v roce 1695 P. Bianco úpravu celého kostela proběhla v roce 1720,,Fara z roku 1778,,V pohřebních kaplích na hřbitově jsou uloženy ostatky Ulriky von Levetzow a členů rodin von Levetzow a Klebelsberg,, sousoší polibek ruky Johann Wolfgang von Goethe s Ulrika von Levetzow,, socha Jan Amos Komenský
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 2.5.2021
  • 49 zobrazení
svav
Od roku 2019, kdy jsme byli vyhlášeni nejlepším klubem v republice, nás projekt Sen Sen pravidelně zve na různé akce. Je pravdou, že jich je v poslední době kvůli omezení počtu lidí na setkáních poměrně málo. I proto jsme se bez váhání přihlásili do soutěže s názvem „La Manche na suchu.“ Co bylo podmínkou a náplní této akce? Oproti loňskému roku, kdy jsme celý únor plavali v bazénu, se tentokrát mělo za stejnou dobu ujít co nejvíce kilometrů. Nutno přiznat, že po mnoha měsících karantény a nucené izolace ve svých domovech naše svaly i klouby ztuhly, či spíše zlenivěly.
Přesto jsme začali hned prvním dnem února vyrážet do přírody. Zpočátku pár jedinců, později se přidávali další a další a koncem měsíce nás bylo 32 mužů a žen z mnoha míst Moravy. Ze zaslaných fotografií i telefonátů byla znát radost a doslova zapálení pro výšlapy. Členství v našem společenství nebylo podmínkou, naopak mnozí pozvali své přátele, rodinu nebo dokonce i souseda. Jednou týdně se celkový počet zdolaných km hlásil paní Ivě Musilové, která se funkce ambasadora ochotně ujala.
Přiznám se, sama jsem k celkovému výsledku moc nepřispěla, proto jsem s napětím očekávala celkové vyhodnocení. Výsledek byl a je nad očekávání velkým překvapením. Celkem jsme ušli 3 128 km, což znamená téměř 46 x cestu přes La Manche tam i zpět, pokud počítáme čistou délku kanálu 34 km. Mezi favority patří paní Jaroslava Chlupáčová za 323 km, za muže pan Stromšík Josef ušel 191 km. Pochvalu a velký obdiv patří dále paní Stromšíkové – 219 km, Lidušce Budařové 188 km a Pavle Pečeňové za 171 km. Poslední z nich vzala párkrát s sebou i své malé vnoučky (2 a 4 roky), kteří nemalým podílem přispěli ke krásnému výsledku.
Co říci na závěr? Ano, prožíváme složitou dobu a mnozí i díky katastrofickým zprávám v našich médiích propadají depresi. I pro ně a další, kteří chtějí i chůzí posílit svou imunitu, máme na květen připravený „výšlap“ do Jeruzaléma. Těch necelých 3 500 km do cíle přes Ankaru, hlavního města Turecka, určitě lehce zvládneme. Čím nás bude více, tím rychleji do biblického místa dorazíme. Na závěr tohoto putování bude setkání s P. Stanislavem Pacnerem, Th.D, který na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě studoval. Odborník na slovo vzatý, máme se na co těšit.
Podrobné informace sdělíme v ŽF koncem dubna. Jste zváni všichni, kteří máte rádi pohyb a chuť „vyčistit si hlavu“ od nepříjemných myšlenek.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.4.2021
  • 58 zobrazení
nohabucovice
10,5 km. Trasa vedla po cyklestezkách.
12 účastníků: Josef F a 4členná rodina z Křižanovic, Dagmar a Slavomír V., Miroslav M., Jindřich P., Ladislav J., František P., Jaroslav M.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 24.2.2021
  • 138 zobrazení
lotusesprit
U Beránka nebo též V Lamlu (podle originálního německého jména Lammel či Lammelschänke) je české pojmenování osady. V kronice obce Skalice u České Lípy, sepsané na základě původních kronik, zápisů pamětníků a historických dokumentů, se uvádí, že „krátce po roce 1830“ (na jiném místě kroniky je zmíněn rok 1839) byly na staré obchodní stezce po vykácení březového hájku pod Skalickým kopcem vybudovány čtyři domy a dva statky. Osada Lammel (česky Beránek) s největší pravděpodobností dostala své jméno podle místního hostince (č.p. 317), v jehož štítě bylo vyobrazení „beránka Božího“ (Agnus Dei). Kupecké a poštovní stezce, při které osada vznikla, se přezdívalo Zlodějská cesta, protože po ní putovali lidé, kteří se chtěli vyhnout větším obcím a placení mýtného. Odloučenost osady představovala kvůli neexistujícím dopravním možnostem určitý problém, zejména v zimě kvůli docházce dětí do vzdálené školy. Až v roce 1931 byla v Lammelu zavedena elektřina. V období rozvoje turistiky v prvních dekádách 20. století byla v oblasti Skalického vrchu vybudována upravená turistická cesta s lavičkami, která vedla přes Lammel až na vrchol kopce, kde od roku 1896 stál srub s občerstvením a altánek. Dřevěný srub vyhořel v roce 1927, avšak již v květnu roku 1933 zde Ferdinand Krause otevřel nový hostinec, kterému se podle majitele začalo říkat Ferdinandova bouda. V kronice obce Skalice je podrobně zaznamenán průběh let 1939–1945, včetně některých neblahých událostí, týkajících se života v Lammlu. V květnu 1939 byla zatčena obyvatelka č. p. 354 v Lammlu i se svým již 32× trestaným druhem, protože naprosto zanedbávala své tři malé děti, které musely být odvezeny do českolipské nemocnice a jejich matka byla následně zbavena rodičovských práv. Dne 30. srpna téhož roku shořela v Lammlu usedlost č. p. 286. Jednotky Rudé armády přišly do Skalice 10. května 1945, posléze byly vystřídány československou armádou. Dne 3. června 1945 čeští vojáci na náměstí v Novém Boru popravili osm německých obyvatel ve věku 20 až 80 let, z toho dvě ženy. Již 19. června 1945 bylo více než 200 Němců ze Skalice a přilehlých osad eskortováno pěším pochodem přes Nový Bor, Svor, Světlou a dále přes Lužické hory až do Waltersdorfu, kde byli ponecháni svému osudu. Po vysídlení německého obyvatelstva v roce 1945 většina domů v osadě zchátrala, byla demolována a nakonec zcela zbourána. Po další desetiletí zůstala zachována jen výstavná budova hostince, v němž byla usídlena česká rodina a který nyní sloužil jako hájovna. Podle vyjádření pamětníků tento objekt byl obydlen až do roku 1956, teprve po přestěhování posledních obyvatel z Lammlu do Skalice osada zcela zanikla. V samotné Skalici v té době zanikly další více než dvě desítky domů a zpustlo též výletní místo na Skalickém vrchu. Na počátku 21. století z někdejší osady Lammel zůstalo jen málo stop. Nejvýraznějšími pozůstatky jsou zdejší skalní místnosti. Nejedná se o pouhé sklepy - v některých prostorách se zachovaly ve skále vytesané lavice nebo také kouřovod, takže s největší pravděpodobností některé z těchto objektů v dávnějších časech sloužily jako skalní byty. Po hostinci U Beránka zůstaly jen nepatrné zbytky zdiva, jeho sklepy, zaniklý rybníček, studna a nádrž na vodu, vytesaná v pískovcové skále.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.2.2021
  • 219 zobrazení
zatcany
Snímky z vánoční bohoslužby na Štědrý večer ve čtvrtek 24. prosince 2020, kterou v žatčanském kostele Nejsvětější Trojice sloužil duchovní správce P. Petr Hošek.
Tři vánoční písně v podání rodiny Jurečkové si můžete poslechnout na následujících odkazech:
Adeste fideles: https://www.youtube.com/watch?v=6ag7v5ghVII
Zelená se louka: https://www.youtube.com/watch?v=IJEf1zBHf1o
Nad horama vyšla hvězda: https://www.youtube.com/watch?v=-0YR6XMuHqs
Kategorie: události
více  Zavřít popis alba 
  • 25.12.2020
  • 245 zobrazení
sky-lucas
Přejeme veselé prožití svátků vánočních! Zdraví, štěstí, lásku a společně s blízkými prožití spoustu radostných chvil, čas strávený s rodinou a s těmi, které milujete, což je to nejcenější, co můžeme mít! Ze srdce přejí L.+P.+T.
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 17.12.2020
  • 18 zobrazení
svdvo
Od konečné stanice tramvají č. 20 a 26 Divoká Šárka jsme prošli Libockou ulicí do historické části Horní Liboce,
k farnímu kostelu sv. Fabiána a Šebestiána, Domovu Svaté rodiny a barokní faře. Nad farou jsme pak vstoupili malou brankou do obory Hvězda. Okrajem původního bukového porostu jsme došli k letohrádku Hvězda, od kterého jsme pokračovali jednou z hlavních cest k malobřevnovské oborní bráně. Od té jsme pokračovali vilovou zástavbou ulicemi Pozdeňskou, Moravanů, Rozdělovskou a Alejí českých exulantů k pamětní mohyle na bitvu na Bílé hoře, která se nachází na 2. nejvyšším místě Prahy, ve 381 m n. m. Byl od ní pěkný pohled na Hvězdu a její okolí. Od mohyly jsme došli Holubickou a Chýňskou ulicí k poutnímu baroknímu areálu P. Marie Vítězné při Karlovarské ulici. Měli jsme štěstí, že areál byl otevřen a mohli si prohlédnout expozici o jeho stavebním vývoji a o bitvě na Bílé hoře v jeho ambitech. Vycházku jsme ukončili na konečné stanici tramvají č. 22 a 25 poblíž areálu. Přes poměrně nevlídné počasí a sněhový poprašek se na zimní kondiční turistickou vycházku vydalo celkem 18 účastníků. Info zdroj RNDr.M.Štulc
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 8.12.2020
  • 79 zobrazení
emikes
VETERÁNEM PO HOSTÝNSKÝCH VRŠÍCH
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem/ Dvacítku historických vozidel jste mohli potkat na trase Bystřice pod Hostýnem - Tesák – Rajnochovice. Deštivá sobota sice veteránům nepřála, ale i tak si ji účastníci užili.
Memoriál tragicky zesnulého Pavla Táborského se konal poprvé. S myšlenkou uspořádat závod přišla teprve čtrnáctiletá vnučka Šárka, která po svém tatínkovi a dědečkovi zdědila lásku k veteránům. Sama sice řidičák ještě nevlastní, ale už se nemůže dočkat, až vyvětrá vozy, které vlastní její rodina. Pro tentokrát se zhostila zodpovědné funkce startérky. „Dříve se srazy konaly v Holešově a ve Slavkově u Brna, a pak nějakou dobu nic, tak jsme pozvali dědečkovy přátele a známé k nám. Máme tu tatrovky, mercedes, škodovky. Nejstarší vozidlo je z roku 1932,“ popsala Šárka.
Mezi krasavci na náměstí v Bystřici pod Hostýnem byly jen zrenovované originály. „Dneska je móda nechat si poskládat repliku historického vozu, ale to my nepodporujeme. Jen si musíme sami vyrobit některé náhradní díly, když nám pochybí,“ upřesnil Jiří Táborský.
Trasa, která vedla dvěma směry, měřila 60 km. Pro zpestření dostaly posádky itinerář se zábavnými úkoly. „Kochejte se, a kdybyste se ztratili, dojeďte prostě do Bílavska. Už teď jsou vítězem všichni, kteří na memoriál dorazili,“ usmál se Táborský.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.7.2020
  • 654 zobrazení
farnostluhacovice
Poděkování panu faráři P. ThDr. Hubertu Wójcikovi.
Po dvaceti dvou letech odchází z luhačovské a pozlovské farnosti P. ThDr. Hubert Wojcik. Nedokážu vyjmenovat všechno, co pro nás otec Hubert udělal, ale alespoň něco bych rád zmínil. Kromě povinností souvisejících s pastorací, organizoval a podílel se na dobudování kostela svaté Rodiny, opravě zámecké kaple, kaplí na vesnicích spadajících do luhačovské a pozlovské farnosti, například výměně vitráží v kapli v Řetechově, rekonstrukci kaple Panny Marie u Augustiniánského domu i na odlití zvonů do kaplí – Augustiniánky a Alžbětinky (kaple sv. Alžběty u kolonády). Nechal zhotovit sochu sv. Rodiny u zdejšího kostela a zajistil mnoho dalších oprav zdejších církevních památek, křížů a Božích muk. V pozlovské farnosti zmíním např. opravu staré a postavení nové části fary, realizaci nového obětního stolu, vytápění, dlažbu a nové lavice v kostele sv. Martina. Otec Hubert se také velkou mírou podílel na vybudování kapličky na Podhradí. Za jeho působení vznikla Charita Luhačovice, která je zde již 15 let. Vážený otče Huberte, děkujeme Vám za vše, co jste pro Luhačovice dokázal udělat. Jsme Vám vděčni, že zde máme charitu, bez které si již nedokážeme poskytování sociálních služeb představit. Díky za slavnosti Otevírání pramenů, slavnost Těla a Krve Páně, fatimské pobožnosti, Živý betlém, připomínku poslední večeře na Zelený čtvrtek s vlastnoručně vychovaným beránkem, za umožnění a pořádání koncertů v kostele. Děkujeme za všechny pokřtěné, sezdané, prvokomunikanty a biřmované. I za to, že jste svým lidským přístupem pomáhal lidem překonávat těžké období jejich života a za ty, které jste doprovázel na konci jejich života. V období pandemie jste denními přenosy bohoslužeb a modliteb růžence a korunky Božího milosrdenství mnoha lidem pomohl i s otcem Martinem Rumíškem Mgr. lépe snášet tuto náročnou situaci. A v neposlední řadě děkujeme i za velmi dobrou spolupráci s městem a za vše, co se Vám povedlo v Luhačovicích dokázat. Přejeme Vám hodně sil a Božího požehnání ve Vašem novém působišti.
Za všechny Luhačovjany a jménem města Luhačovice a farností Luhačovice a Pozlovice Jiří Šůstek, místostarosta

Také se loučíme po třech letech s kaplanem otcem Martinem Rumíškem. Milý otče Martine, děkujeme za Vaše působení v naší farnosti, za Vaši klidnou povahu, krásné promluvy a celou pastoraci a také za děti a nemocné, které jste navštěvoval. Přejeme Vám, ať se Vám v dalších farnostech líbí a mají Vás tam rádi aspoň tak jak my. Luhačovská a pozlovská farnost
více  Zavřít popis alba 
  • 12.7.2020
  • 1 421 zobrazení
hanakzhor
Hradec nad Moravicí je usazen v kopcovitém terénu na předhůří Nízkého Jeseníku. Protéká jím řeka Moravice, která v úseku od Kružberku po Hradec nad Moravicí tvoří jedno z nejkrásnějších říčních údolí v České republice, Přírodní park Moravice. Na důležité obchodní cestě do Slezska vznikla v 8. - 9. stol slovanská osada, kterou v pol. 11. stol. nahradilo na hradecké ostrožně slovanské hradiště u kterého bylo v r. 1078 doloženo mýto. Ve 12. stol. Hradec převzal funkci správního i církevního střediska bývalé holasické provincie a střežil hranici se Slezskem. Po r. 1275 zde byl vybudován gotický hrad s velkou hlavní věží. Po r. 1280 zde žila kněžna Kunhuta, vdova po králi Přemyslu Otakaru II., která se zde tajně provdala za Záviše z Falkenštejna. V r. 1318 se Hradec stal sídelním místem opavských Přemyslovců a správním centrem opavského knížectví. Koncem 14. stol. byl vybudován zámek v Opavě a význam Hradce klesl. R. 1460 koupil část Opavska s Hradcem Jiří z Poděbrad, který je předal svým synům. V roce 1481 mu byl přiznán statut města, znak a právo trhu. Od počátku 16. stol. město bylo několikrát zastavováno a majitelé se často střídali. V roce 1585 získal Hradec do dědického majetku Kašpar Pruskovský z Pruskova, který zahájil přestavbu hradního areálu na renesanční sídlo s okrasnou zahradou a lesoparkem. Moderní kvalita bydlení ovlivnila i úroveň rodinného a společenského života v Hradci. Působila tu řada domácích hudebníků a od třetiny 18. století známá zámecká kapela, v divadelním sále byly dávány dokonce opery. V roce 1778 přešlo hradecké panství na pruskou knížecí rodinu Lichnowských z Voštic, kteří po požáru v roce 1796, zámek empírově přestavěli. V 2. pol. 19. stol. došlo k rozšíření areálu o novogotický tzv. Červený zámek ve stylu středověkého hradu s konírnami, kočárovnou a hradební zdí. Byl zrušen starý opevňovací systém, svahy vyrovnány a založen vynikající přírodně-krajinářský park. V blízkosti zahradního traktu poté přibyla poslední stavba areálu, pseudogotická Bílá věž. Knížata a hrabata Lichnowských měli mimořádné vzdělání, zájmy, schopnosti a vybrané styky. To vše napomohlo společensko-reprezentačnímu postavení hradeckého zámku i spektru a úrovni jeho sbírek. Vedle panovníků, hodnostářů evropských dvorů, politických a společenských celebrit hostil také mnohé veličiny kulturního světa. Hradec navštívil m.j. Ludvig. v. Beethoven, F. Liszt, J. Mánes. Přátelské vztahy udržovali Lichnowští s W. A. Mozartem, N. Paganinim, A. von Humboldtem, V. Hugem, R. M. Rilkem, M. Twainem, P. Picassem či O. Kokoschkou. V květnu 1945 bylo panství konfiskováno ve prospěch československého státu a zámek záhy poté otevřen veřejnosti.
Město Hradec mělo ráz spíše venkovský a zemědělský. Většímu rozvoji nepřál malý prostor na ostrohu a hlavně blízkost rušné a hospodářsky čilé Opavy. Za 30leté války přišel o status města, který záskal až za Pruskovských z Pruskova v r. 1702. V r. 1725 byl Hradec s 19 domy nejmenším ze 160 slezských měst. Po vzniku ČSR se Hradec stal do r. 1927 posádkovým městem, kde sloužil i Klement Gottwald. Městská památková zóna byla vyhlášena v roce 2003. Tvoří ji historické centrum města na ostrožně nad řekou Moravicí. Součástí zóny je i zámek a rozlehlý zámecký park z 18. století, ve kterém najdete řadu památníků a obelisků. Kostel sv. Petra a Pavla byl vybudován v renesančním slohu. V roce 1780 rozšířen. Na přelomu 18. a 19. stol. byly upraveny fasády a zvýšena kostelní věž. Výklenková kaple sv. Jana Nepomuckého byla postavená podolskými občany na popud faráře Leiferta. Tři barokní sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Šebestiána a sv. Floriána a dvě menší plastiky andělů pocházející z 18. stol., byly opraveny a vybarveny v r. 1988. Kostel sv. Jakuba byl postaven Kašparem Pruskovským současně se založením nového hřbitova. Oltář maloval opavský malíř Ignác Günter. V kapli se nachází několik náhrobních desek knížat Lichnowských. Pivovarské sklepy jsou pozůstatek knížecího pivovaru, ve kterém se vařilo pivo do roku 1882. Městské muzeum Hradce nad Moravicí nabízíme expozici předmětů z historie města, kuchyňských potřeb a papírových betlémů. Kulturním akcím dominuje mezinárodní hudební soutěž mladých interpretů Beethovenův Hradec. Její první ročník se konal v roce 1962 a v posledních letech se stala mezinárodní tribunou mladých hudebníků. Křížová cesta Slezská Kalvárie-na vrchol Kalvárie stoupá pěšina lemovaná 13 kapličkami. Zdejší křížovou cestu založila roku 1764 Anna Marie Magdaléna Thomagniniová. Vyhlídka Rondela, kamenná bašta, která dříve sloužila ke snadnějšímu průjezdu kočárů, nabízí výhled na řeku Moravici a louky pod zámeckým parkem. Vyhlídka Bellaria je vyhlídka na skalnatém výběžku, ze které je krásný pohled do údolí řeky Moravice a na Papírenský náhon. V 19. století si údajně lidé na vyhlídce šeptali bella ria, což znamená krásná řeka. Vyhlídka je také na Žimrovické skále, kousek pod vrcholem kopce zvaným Skála (348 m). Z místa je výhled na Žimrovice. Odpočinout si můžete na dvou terasách s lavičkama z přírodního kamene nebo v nedalekém altánku. Z dřevěné Bezručovy rozhledny z konce 19. stol. na místě, které bylo dříve nazýváno Výšina císaře Viléma, je z výšky 4 metrů pohled na město společně se zámkem. V bývalém dolu Slepetné se v 11. a 12. století těžilo stříbro. Dnes můžete na jeho místě vidět pozůstatky pěti důlních jam. Vedle je štola Kajlovec-nepřístupná. V místní části Kajlovec je kaple Nejsvětější Trojice zbudována v letech 1909-10 svépomocí místních občanů. V interiéru jsou původní sošky Panny Marie, sv. Barbory a sv. Josefa a vyobrazení křížové cesty. Je zde i kemp Kajlovec. Památky jsou i v dalších místních částech Hradce. Ve Filipovicích je kaple Nanebevzetí Panny Marie z poč. 20. stol., v Benkovicích kaple sv. Cyrila a Metoděje z r. 1868. Současný zvon zakoupili občané v r. 1958, v Domoradovicích stojí kaple sv. Barbory v místě, kde v 18. stol. stála dřevěná zvonička, později nahrazena malou zděnou kapličkou. Roku 1845 byla přestavěna do dnešní podoby. Stavba v barokním slohu, věž měla původně cibulový tvar. Roku 1905 byla z důvodu borcení opravena do nynější podoby, kdy má tvar jehlanu, v Jakubčovicích je kaple Navštívení Panny Marie z let 1863-69. Kolem Hradce je i několik přístupných obranných opevnění. U Jakubčovic je šance Pod Příletem s nejzachovalejšími zbytky jednoho z několika vojenských opevnění tzv. Jakubčovických šancí z 18. století, chránící silnici Opava - Jakubčovice - Nový Jičín. Na okraji opevnění stojí rozhledna Šance. Šance je také na vrcholu kopce Hanuše, kde se nacházejí zbytky opevnění, pocházejícího z období slezských válek. Na pohlednicích si můžeme prohlédnout město Hradec a jeho okolí v průběhu jednoho století.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.6.2020
  • 99 zobrazení
hasici-svojkov
Týmy svojkovských hasičů a šluknovského Červeného kříže připravily unikátní a dobrodružnou akci pro mladé hasiče a záchranáře – Svojkovský záchranářský víkend.
Oficiálním cílem bylo vysílání dětí do reálných výjezdů a jejich začlenění do spolupráce v rámci integrovaného záchranného systému – Skutečným cílem ovšem bylo, udělat z nich na malou chvíli dospělé záchranáře 
Akce proběhla pod vedením Petra Junka z SDH Svojkov za pomoci Rudolfa Sajdla z ČČK Šluknov, vedoucích mládeže SDH Svojkov Marcely Sedlákové, Martina Průchy, Jaroslava Fialy a Pavla Šorfa ml..
Zázemí a hry pro děti zajišťovali členové SDH Svojkov a dobrovolníci z obce. Výjezdy samotné technicky zaštítili členové výjezdové jednotky SDH Svojkov a líčení zraněných osob Rudolf Sajdl.
Na uvítacím nástupu promluvil také starosta obce Gustav Pilz, vedoucí kolektivu mladých hasičů Martin Průcha a starosta SDH Robert Sedlák.
Přítomných 36 dětí bylo rozděleno na 4 čety, které se rovným dílem skládaly z hasičů a záchranářů (ve věku 5ti do 16 let).
Děti byly krátce proškoleny v protipožární ochraně a první pomoci. Následně se mohly zapojit do připravených her v areálu zámecké zahrady.
V průběhu sobotního odpoledne byly jednotlivým četám vyhlašovány poplachy, kterých se museli zúčastnit řádně oblečeni a vybaveni ochrannými pomůckami. Velitelé čet také museli komunikovat s „operačním střediskem“ v ZZ pomocí radiostanice.
Každá z devítičlenných čet se zúčastnila všech čtyřech výjezdů (požár rodinného domu, zraněný horolezec, lesní požár a nehoda cyklisty).
Po večerce následoval jeden bonusový noční výjezd do jeskyní u Lindavy (Pusté kostely), kde měly všechny čety z úkol nalézt, vyprostit a ošetřit čtyřčlennou rodinu, která se ztratila v labyrintu podzemních chodeb.
Návrat z posledního výjezdu proběhl krátce před půlnocí. Přenocování mladých hasičů a záchranářů proběhlo ve stanech určených pro ochranu obyvatelstva.
V neděli měly všechny děti po rozcvičce a snídani možnost si samy vyzkoušet, jak náročné je vyproštění zraněné osoby z hořícího havarovaného automobilu.
Dospělí členové ČČK Šluknov dětem vysvětlili jak správně ohlásit mimořádnou událost a předvedli ukázkovou manipulaci se zraněným, odstranění překážek v ústech, správný postup resuscitace a naložení a nosítka.
Všechny výjezdy byly provedeny za dozoru dospělých, ale veškeré aktivity na místě zásahu byly čistě v kompetenci dětí – Bylo úžasné sledovat, jak vážně a zodpovědně se děti chovaly …
Na akci jsme měli tu čest přivítat velitele FFW Grossschoenau a Waltersdorfu p. Haelschkeho s rodinou.
Děkujeme obci Svojkov za zajištění zázemí v Zámecké zahradě a starostovi naší obce p.Pilzovi za výbornou řezanku pro všechny !!!
Poděkování patří i firmě Recyklace s.r.o z Nového Boru za poskytnutí vozidla!
více  Zavřít popis alba 
  • 14.6.2020
  • 289 zobrazení
hanakzhor
Vzpomínkové toulání městem a jeho okolím, nad řekou Radbůzou na severním okraji Chodska. Město vzniklo na výhodné poloze na obchodní cestě z Řezna přes Plzeň do Prahy na brodu přes řeku Radbůzu. Původně zde stála osada Týn pravděpodobně snad již s malým hrádkem, kterou předal v r. 973 kníže Boleslav II. do majetku pražských biskupů. Kupecká osada v prostoru Velkého Předměstí s kostelem P. Marie, později sv. Apolináře je písemně doložena v r. 1184. Kostel svatého Apolináře na Husově náměstí je jedna z nejstarších staveb ve městě. Nacházejí se v něm vzácné malby Horšovského Týna z roku 1500. Hrad na výhodnější poloze na druhém břehu Radbůzy založil po r. 1260 biskup Jan III. z Dražic. Hradní kaple patří spolu s kaplemi na Zvíkově a na Bezdězu mezi naše nejvzácnější raně gotické sakrální památky. U jeho východního opevnění založil v letech 1286–1296 biskup Tobiáš z Bechyně „na zeleném drnu“ město Horšovský Týn. Biskup Arnošt z Pardubic vymohl od Karla IV. povýšení Horšovského Týna na město a právo město ohradit. Kamenné hradby pak v letech 1422 a 1431 ubránily město před obléháním husity. V roce 1547, za vlády Lobkowitzů, postihl město velký požár, který poničil velkou část města i hradu. Jeho následkem bylo přikročeno k rozsáhlé přestavbě města v renesančním slohu a hrad přestavět na reprezentační zámek v moderním renesančním slohu. Dnešní přírodně krajinářská podoba parku o rozloze 40 ha pochází z roku 1905. Renesanční zahrada ale byla u zámku založena již v roce 1550. Kromě dvou rybníků zde naleznete také vyhlídkový gloriet, lidově zvaný Hladomorna, loretánskou kapli, letohrádek Vdovský dům a Míčovnu z konce 16. století. Loretánská kaple byla postavena baronem Kryštofem mladším Popelem z Lobkovic roku 1584 jako upomínku na svoji cestu do italské Lorety a umístil stavbu poblíž svého renesančního zámku. Válcová vyhlídková věž stojí na základech bývalé gotické hlásky. Posledními stavebními úpravami prošla na přelomu 19. a 20. století, kdy bylo třetí patro uzpůsobeno jako vyhlídka. Na přelomu 16. a 17. století patřilo týnské panství mezi 10 nejbohatších v českých zemích. Vzhledem k tomu, že se Lobkowitzové přidali na stranu českých stavů, byl jim majetek včetně týnského panství zabaven. V roce 1623 získal panství císařský diplomat, štýrský hrabě Maxmilián z Trauttmansdorffu a jeho potomci zde sídlili až do r. 1945. Po třicetileté válce posilovala ve městě německá menšina. Baroko ve městě se projevilo přestavbou kostela a měšťanských domů. Kostel svatého Petra a Pavla na náměstí Republiky byl postaven v 80. letech 13. století v raně gotickém stylu, v 17. století byl přestavěn ve stylu barokním. Jeho 38 m vysoká kostelní věž umožňuje návštěvníkům daleký výhled do okolní krajiny. Radnice na náměstí Republiky byla vystavěna v 16. století v pozdně gotickém stylu, po požáru v roce 1547 přestavěna ve stylu renesančním. O sto let později byla znovu přestavěna v barokním stylu a nedlouho poté (1708) opět vyhořela a byla opět obnovena. Třetí požár v historii ji postihl v roce 1801. Poslední úprava proběhla mezi roky 1964–1967, kdy byl radnici navrácen její renesanční vzhled. Barokní úpravy zámku v 18. stol. byly pouze drobného rázu a soustředily se hlavně na interiéry zámku. V letech 1881-96 byl zámek pokryt novými sgrafity. Před zámkem je dvoupodlažní čtyřboká klasicistní zvonice postavená v roce 1852 na místě původní kaple. Zvon z roku 1614 nechal vyrobit Vilém z Lobkovic. Kapucínský klášter s kostelem svatého Víta, Václava a Vojtěcha byl vystavěn v barokním stylu v l. 1650-54 P. Vítem ze Štrasburku. V průběhu 18. a 19. století proběhla částěčná přestavba areálu. Po zániku kláštera v roce 1950, se z něj stal sklad potravin. Dnes je ve správě města. Po zrušení nevolnictví a reformě veřejné správy se Horšovský Týn stal v roce 1849 okresním městem. Jediným zásahem do historického jádra města v 19. stol. bylo zboření bran a části opevnění. Začátkem 20. století se ve městě začal rozvíjet drobný průmysl. Tomu napomohla i výstavba železniční tratě Staňkov–Poběžovice v roce 1900. Dominantou krajiny při hlavní silnici na Domažlice je poutní pozdně gotický kostel sv. Anny na Vršíčku s unikátním klenebním obrazcem v presbytáři, založený bratry Jiřím a Volfem z Ronšperka a vysvěcený v roce 1516. Po polovině 18. století byl barokně přestavěný. Trauttmansdorffové nechali v podzemí kostela v polovině 19. století (1835–1842) zbudovat empírovou rodinnou hrobku. Tehdy také za kostelem vznikla empírová pohřební kaple Jana Norberta Trautmannsdorfa s trojúhelným štítem. Ke kostelu vede křížová cesta zakončená kaplí Božího hrobu z roku 1696, kterou zdobí erby Trauttmansdorffů a Liechtensteinů. Jihovýchodně od města je Šibeniční vrch, na kterém byla postavena na místě bývalé poutní kaple Panny Marie Lurdské v r. 2010 pětipodlažní rozhledna. Dřevěná hranolová věž dosahuje výšky 21,5 metrů. V různých částech města a připojených obcí je řada hodnotných barokních soch a jiných památek. V Pivovarské ulici je pravoslavná kaple sv. Mikuláše, kaple je také na Malém Předměstí, na Plzeňském Předměstí je kaple Panny Marie a nedaleko motokrosový areál, v Nové Vsi kaple sv. Václava, v Horním Metelsku kaple sv. Martina, v Dolním Valdorfu kaple Svaté Rodiny, v Borovici kaple Narození Panny Marie, ve Větrově kaple Nejsvětější Trojice a sv. Michaela Archanděla, v Horšově původně románský kostel pražských biskupů, přestavěný v gotice a baroku, s bohatou výzdobou, který byl součástí tvrze na cestě z Prahy do Řezna, gotická boží muka ze 16. stol. a smírčí kříž. Horšovská obora založená na konci 16. stol. se rozkládá na ploše asi 400 hektarů. Dnes již obora neslouží jako honitba, ale je součástí areálu školního statku a byla vyhlášena kulturní památkou. U obory je malý barokní lovecký zámeček Annaburg, šestiboký altán se čtyřhranou věžičkou a mansardovou střechou. Interiér tvoří jedna centrální místnost. Zámek byl postaven někdy po r. 1744 tehdejšími majiteli panství - Trautmannsdorfové. V letovisku, místní části Podhájí je rekreační středisko s přirodním koupalištěm. Část dětství zde prožil zakladatel slavistiky Josef Dobrovský (1753-62). Na pohlednicích si můžeme prohlédnout město a jeho okolí v průběhu několika desetiletí.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.6.2020
  • 56 zobrazení
hanakzhor
Vzpomínkové toulání městem Česká Lípa a jeho okolím, ležícím v severních Čechách na obchodní cestě z Žitavy do Prahy. V 10. stol. již zde vyrostla slovanská osada, kde podle zpráv z r. 1263 stával hrad Lipí. Kolem hradu pak při brodu přes Ploučnici, pak vzniklo hrázděné město Lipá, zmiňované v r. 1337, ležící na křižovatce obchodních cest do Lužice a do Saska. K nejmocnějším pánům, kteří drželi město byli páni z Lipé, jeden z nejmocnějším rodům v zemi. Nejvýznamnější z nich byl Jindřich z Lipé, podkomoří a nejvyšší maršálek Království českého. R. 1381 získalo město žitavské právo, dostalo výsady, kterými se mohla chlubit jen královská města a smělo stavět hradby. Na ostrově obtékaném dvěma bočními rameny Ploučnice stál vodní hrad pánů z Lipé. Na místě hradu, zničeného r. 1426, byl vybudován v 17. stol. zámek, který byl z větší části v r. 1957 zbořen. Po r. 1990 proběhla náročná rekonstrukce zbytků stavby, zachovány byly sklepy, obvodová hradba a část věže a v hospodářském stavení bylo zřízeno Centrum textilního tisku. Úspěšně se ve městě rozvíjela řemesla, především hrnčířství a tkalcovství. V 15. stol. se začalo s potiskováním kartonů. Česká Lípa patřila mezi osm nejlidnatějších měst v Čechách. Na začátku 15. stol. obsadili Českou Lípu husité a město se stalo členem táborsko-sirotčího svazu. Po bitvě na Bíle hoře získal město Albrecht z Valdštejna a pak se sňatkem stala panstvím Kouniců, kteří drželi město až do konce poddanství v r. 1848. V 16. stol. sem přinesli noví němečtí přistěhovalci protestanskou víru. Město utrpělo v 17. stol. několikát škody průtahem švédských vojsk a v r. 1820 zničujícím požárem. Část města byla postavena v 2. pol. 19. stol. v historizujících slozích a secesi. V historickém centru města se dochovaly zbytky hradeb s parkánem a příkopem a pozůstatky hradu se dvěma gotickými bránami. Na hrad navazuje původně lovecký zámeček, renesanční letohrádek zv. Červený dům z r. 1583, zdobený na fasádě psaníčkovým sgrafitem, od r. 1933 muzeum regionálního umění. V r. 1627 založil Albrecht z Valdštejna pro urychlení rekatolizace kraje barokní augustiniánský klášter. Součástí konventu se stala i latinská škola, dnes gymnázium. Na klášter navazuje čtyřkřídlý ambit s loretou z r. 1698, Svaté schody z r. 1730 a kaple Nejsvětější Trojice z r. 1761. Barokní klášterní kostel Všech svatých je z r. 1707, v r. 1927 byl povýšen na Baziliku minor. Klášterní zahrada s amfiteátrem se stala lapidáriem, kam byly v 80. letech 20. stol. svezeny ohrozené plastiky z Českolipska. Klášter zanikl v roce 1950 a o deset let později jej získalo muzeum a okresní archiv. Vlastivědné muzeum zde své expozice veřejnosti představuje dodnes. Věnují se např. mineralogii, zvířatům, kovářství nebo knihařství. Původně hřbitovní kostel Narození P. Marie založen r. 1381, byl zničený a znovu vystavěn v l. 1710- 1714 s cenným oltářním obrazem (C. Monot) a v r. 1873 přestavěnou věží. Ve 2. pol. 20. stol. sloužil jako skladiště. Po r. 1989 opraven a znovu vysvěcen. V interiéru je mimo oltáře hlavního také šest bočních oltářů. Na břehu Ploučnice stojí pozdně gotický kostel sv. Maří Magdalény ze 13. stol., přestavěn v l. 1514 a 1582. Kostel Povýšení sv. Kříže z r. 1385 byl novogoticky upraven v r. 1897. Evangelický kostel byl zbudován v letech 1927-28 pro německou evangelickou církev podle projektu českolipského architekta Richarda Brosche. Po r. 1945 je i s přilehlou farou užíván českolipskou náboženskou obcí Církve československé husitské. Kostel sv. Kříže je původně gotická stavba ze 14. stol. Roku 1426 poničen požárem, po opravě v r. 1490 vysvěcen. V 19. stol. byl kostel rozsáhle upraven v neogotickém slohu. V současné době je propůjčen k bohoslužbám Pravoslavné církvi. Domy na náměstí jsou většinou empírové z doby po r. 1820, novorenesanční radnice z r. 1823 byla r. 1884 přestavěna. V l. 1850-55 byla Česká Lípa krajským městem a do r. 1948 sídlem krajského soudu. Za nejhezčí secesní stavbu je považována nárožní Kavárna Union. Střed náměstí zdobí sloup Nejsvětější Trojice z r. 1681 a empírová kašna s delfíny z r. 1837. Ve městě je Jiráskovo divadlo. Centrum textilního tisku vzniklo rekonstrukcí bývalého hospodářského stavení vodního hradu Lipý. Historická část expozice se věnuje tradici potiskování textilu na Českolipsku. Nachází se zde také zajímavá interaktivní expozice zaměřená na techniky potiskování textilu, během níž si mohou návštěvníci nějakou z historických a moderních technik sami vyzkoušet. Památkově chráněný je židovský hřbitov z 2. pol. 15. stol., s renesančními a barokními náhrobky. Dvojice pískovcového a granitového obelisků, označují místo odpočinku rabína a dalších 31 obětí pogromu v roce 1745. Nový židovský hřbitov byl založen v roce 1905 vedle městského křesťanského hřbitova. V 80. letech 20. století byl Nový hřbitov zcela zničen včetně velké obřadní síně. Na jeho místě, v areálu Základní školy na sídlišti Špičák stojí od r. 2004 obnovený památník 17 židovským obětem pochodu smrti z koncentračního tábora Schwarzheide, které zemřely v České Lípě na začátku května 1945. Pomník se jmény těchto obětí se nalézá také v lese jižně od města směrem na ves Sosnovou, kde byli až do 10. října 1945 dočasně pohřbeni. Městský hřbitov v České Lípě byl vystavěn roku 1885 na velkém pozemku jako nový městský hřbitov náhradou za původní hlavní pohřebiště u gotického kostela Povýšení svatého Kříže, které bylo později přeměněno v park. V Městském parku u hudebního pavilonku je kaskádovitá fontána a po celém parku je umístěno několik soch a pomníků. V roce 1995 byl na Smetanově nábřeží odhalen pomník JUDr. Miladě Horákové, bojovnici za ženská práva a oběti komunistického režimu. Památník Hermanna Lönse. Autorem neobvyklého kamenného pomníku je německý modernistický výtvarník Fritz Tampe. V českolipském parku jej místní myslivecký spolek odhalil 17. září 1933 na počest spisovatele zálesáckých příběhů Hermanna Lönse. Archeologické muzeum Šatlava v České Lípě nabízí spoustu zajímavých projektů jako Expozici jeskynní archeologie, Zpřístupněné jeskyně Čech, Moravy a Slezska, Archeologie České Lípy, Vězeňský kout a Virtuální prohlídka středověké České Lípy. Mauzoleum JUDr. Franze Schmeykala vzniklo v r. 1896 na památku českolipského rodáka a vlivného poslance zemského sněmu JUDr. Franze Schmeykala. Slouží od roku 1990 jako památník obětem válek 20. století. Pomník z roku 1999 je věnován generálu Heliodoru Píkovi, veliteli československé armády v Sovětském svazu. Byl popraven ve vykonstruovaném soudním procesu v červnu 1949. Jeho jméno nese i přilehlý park. Památník nalezení ukradené monstrance je umístěn v Železničářské ulici na sídlišti Slovanka. Barokní obelisk je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky. Autorem neobvyklého kamenného pomníku je německý modernistický výtvarník Fritz Tampe. Zchátralá rozhledna z r. 1885 na Špičáku prošla v roce 1997 rekonstrukcí a slouží především telekomunikačním účelům, pro turisty se otvírá příležitostně. V rokli za osadou Lada vede přes potok most, kterému se říká most mrtvých. Chodívalo se po něm totiž z osady Lada na bývalý hřbitov ležící na poli nad osadou Častolovice. Barokní kaple pochází z roku 1738. V současnosti patří soukromému majiteli, který ji opravil. Původní tvrz Lada zanikla v průběhu 16. století. K nejvýznamnějším rodinám v České Lípě patřila rodina Wedrichová. Nejdříve podnikali v oboru modrotisku a barvení látek. Franz Wedrich poté založil továrnu na potiskování látek. Poslední člen rodiny Heinrich Wedrich, byl štědrým mecenášem České Lípy. Na budově bývalého soudu je pamětní deska, která připomíná, že zde byl v l. 1871-74 vězněn novinář a spisovatel Jakub Arbes (1840-1914) a napsal tu část svých romanet. Na pohlednicích si můžeme prohlédnout město a jeho okolí v průběhu několika desetiletí.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.6.2020
  • 81 zobrazení
hanakzhor
Vzpomínkové toulání městem a jeho-okolím v Podkrkonošské pahorkatině. Na místě dnešního Trutnovského Horního Starého Města páni ze Švábenic založili v pol. 13. stol. trhovou ves Úpa. V r. 1264 osadil jižněji na vhodnějším místě král Přemysl Otakar II., nové sídliště pod jménem "Aupa secunda" německými osadníky ze Slezska a trhová ves i s novým sídlištěm se úspěšně rozvíjela. Jméno Nový Trutnov se objevuje v listině krále Václava II. v r. 1301. Osada na obchodní cestě do Slezska byla v r. 1340 povýšena na město, s pravidelným půdorysem a čtvercovým náměstím. Ulice z náměstí se rozvětvovaly od Dolní, Střední a Horní brány. Původně dřevěné hradby byly ve 14. stol. nahrazeny kamennými. Součástí opevnění byl také hrad a Mlýnský náhon, na němž byla v 15. stol. zřízena papírna. Kolonizace se aktivně účastnili i křižovníci Božího hrobu, kteří založili špitál (Na Nivách). Klášter byl za husitských válek zničen a počátkem 16. stol. byl znovu vystavěn spolu s kostelem sv. Petra a Pavla na jiném místě u Dolní brány. Na hradě sídlil královský hejtman. R. 1344 byl hrad zastaven Petru z Rožmberka a po něm dalším šlěchticům. R. 1365 hrad zapsal císař Karel IV. opolským knížatům Vladislavu a Bolkovi. Koncem 14. stol. Trutnovsko král Václav IV. udělil své manželce Žofii a Trutnov se stal komorním věnným městem. Za husitských válek v r. 1421 město i hrad osadili husité a v dalších letech byl součástí sirotčího bratrstva. Po husitských válkách se majitelé často měnili a byl zastavován. Rozvoj města byl přerušen potrestáním za účast v proti habsburském odboji r. 1547, kdy Ferdinand I. zastavil panství Kryštofu Gendorfovi z Gendorfu, který dal gotický hrad upravit na renesanční zámek. Koncem 16. stol. prodala Česká komora panství městu, jež získalo zámek, mlýny, papírnu a 24 vesnic. V 17. stol. byl Trutnov potrestán za účast na stavovské povstání a trpěl epidemiemi a požáry. Za války o slezské dědictví jej v r. 1745 vypállili Prusové. Zámek byl častečně opraven a koncem 18. stol. sloužil jako skladiště soli, v l. 1852-53 upraven na školu a od r. 1951 Muzeum Podkrkonoší. Radnice, která původně stála uprostřed náměstí, byla po požáru v r. 1583 nově renesančně postavena v r. 1591 v rohu náměstí. V r. 1861 ji značně poškodil požár a na jejím místě byla postavena novogotická radnice. Morový barokní sloup Nejsvětější Trojice, obklopený osmi sochami světců na náměstí je z r. 1704. Na místě dřevěné kašny z r. 1605 a pak tzv. Dračí studny stojí od r. 1892 kašna s plastikou Krakonoše. Sousoší Svržení sv. Jana Nepomuckého z r. 1728 a sousoší Svaté rodiny z r. 1730 vytvořili žáci Matyáše Bernarda Brauna. V jz. cípu náměstí je v dlažbě deska s datem 27. 6. 1866, kdy proběhla bitva u Trutnova a na náměstí bylo zatčeno 19 radních. V r. 2009 byla na náměstí vrácena socha císaře Josefa II. U náměstí stojí kostel Nanebevzetí P. Marie z let 1755-69 s 24 m vysokou lodí a 63 m vysokou věží se čtyřmi zvony. Mezi kostelem a budovou muzea je umístěno sousoší Rodiny. V blízkosti kostela se dochovaly zbytky opevnění z červeného pískovce. Kostel sv. Jana Křtitele byl postaven r. 1712, vyhořel r. 1745 a byl znovu vybudován v letech 1811-1818. Čtvercové náměstí je lemované renesančními a barokními domy s podloubím, vyniká nárožní novorenesanční Haasův palác s bohatou štukovou a malovanou výzdobou. Pozdně empírová kaple sv. Jana Nepomuckého byla r. 1934 přemístěna k nemocnici. Národní dům pro českou menšinu byl postaven r. 1900. 28. 3. 1775 bylo na Humlově kopci potlačeno selské povstání. Na vrchu Šibeník byl r. 1868 vztyčen 17 m vysoký litinový památník, připomínající prusko-rakouskou bitvu z 27. 6. 1866, který připomíná jediné vítězství nad Prusy generálem Ludvíkem von Gablenzem. Litinová stavba byla v r. 2003 opravena a zpřístupněna jako rozhledna. Na jeho úpatí pseudogotický evangelický kostel z r. 1900 postavený z režných cihel a doplněný 43 m vysokou věží. V r. 1980 byl kostel upraven na koncertní síň, v níž jsou umístěny sochy Hlas a Naslouchání. Na Janském vrchu je kostelík sv. Jana Křtitele z r. 1714 s malým muzeem a vojenským hřbitovem z r. 1866. Na úbočí Janského vrchu byl v r. 1890 založen městský park. Dolní část je francouzského typu se dvěma terasami a vodní nádrží s plastikou bájného draka z konce 18. stol., která sem byla přemístěna z kašny na náměstí. Schodiště vede na další terasu s pomníkem místního rodáka německé národnosti básníka Uffo Horna(1817-60) z r. 1899. V místní části Horní Staré Město je původně gotický kostel sv. Václava z r. 1313, přestavěn renesančně r. 1581. V místní části Poříčí je novogotický kostel sv. Patre a Pavla z let 1897-1903. V části Libeč kostelík sv. Jana Nepomuckého z r. 1895, v části Starý Rokytník barokní kostel sv. Šimona a Judy z r. 1753. Severně na Zámeckém vrchu jsou terénní stopy hradu Rechenburk ze 13. stol. a dřevěná rozhledna z r. 1982 o výšce 4 m, s omezeným rozhledem. Na pohlednicích si můžeme prohlédnout město a okolí v průběhu několika desetiletí.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.5.2020
  • 45 zobrazení
mirovavro
Ako každý rok aj tento sme mali v pláne činnosti KST Podjavorina návštevu mohyly M.R. Štefánika na Bradle. Okrem tradičnej cyklojazdy bola v pláne aj opäť obnovená pešia trasa k mohyle. Z dôvodu pretrvávajúcej pandémie Covid - 19 boli zakázane aj spoločné turistické akcie, preto som určite nebol jediný z nás ktorý sa v týchto dňoch vybral idividuálne na Bradlo.
Včera tam bol predseda parlamentu s rodinou a dnes na 101. výročie smrti M.R.Štefánika som sa tam vybral aj ja . Predpokladal som, že v tento pracovný deň tam bude minimum návštevníkov. Nakoniec sa to potvrdilo a okrem mňa tam boli iba vojaci, ktorí práve vítali svojho ministra obrany a spoločne si uctili pamiatku našeho prvého ministra vojny M.R.Štefánika.
Sviečku som nestihol zapáliť, ale aspoň som poprosil jedneho vojáka, aby mi spravil foto na pamiatku.
Dnes som išiel z Matejovca cez Krajnianskú horu (Rovienky) novou trasou a možno ju použijeme na budúci rok. Pod parkoviskom mohyly sa stavia nové informačné sterdisko a aj chata je v prestavbe. Nevedel som, že chata bola pôvodne strážnym domčekom mohyly. Prestavbou by sa malo dosiahnuť lepších služieb pre turistov a všetkých návštevnikov. Uvidíme za rok.. Z mohyly som si tiež všimol, že dlhé roky opravovaná vodná nádrž Brezová p. Bradlom sa už konečne napúšťa vodou. Aspoň mi bolo jasné, kadiaľ zvolím cestu domov.
Pri zjazde z mohyly som v Brezovej p. Br. skoro zrazil Mestských policajtov, ktorí stáli pri rampe so zákazom vjazdu na Bradlo. Rampa bola aj na príjazde k Bradlu od Dlhého Vrška, ale bez polície. Zákazy majú brániť väčšiemu počtu návštevníkov na autách. Pri mohyle boli pokyny pre peších návštevníkov.
Občerstvenie fungovalo iba v Košariskách cez okienko. Mal som jednu kávenku, tak som to s jej pomocou prešiel až domov k svojmu obedu.
Na Bradlo jazdím už veľmi veľa rokov aj vtedy, keď Štb filmovala ŠPZ aut a cyklistov, ktorí tam išli. Dokonca niekde v dedine mali na JRD zaparkované vodné dela. Preto som aj dnešnú návštevu pokladal za samozrejmú, aj keď v iných podmienkách.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.5.2020
  • 119 zobrazení
hanakzhor
Vzpomínkové toulání městem na moravsko-slovenském pomezí. První zmínka o trhové osadě na strategicky důležité a neklidné obchodní cestě na hranici s Uhry je z r. 1086. V 2. pol. 13. stol. byla hranice s Uhry přesunuta z řeky Moravy na hřeben Bílých Karpat a vodní hrad připomínaný v r. 1302 střežil tuto hranici spolu s Veselím nad Moravou a Uherským Brodem. V r. 1376 získali Strážnici páni z Kravař a Petr z Kravař ze Strážnice povýšené v r. 1412 na město, z něj udělal centrum husitství na Moravě. Jeho syn Jiří rozšířil Strážnici o Nové město. Vodní hrad, oddělený řekou od města, byl pozdně goticky přestavěn a byly vybudovány i zděné hradby kolem města. Z opevnění se zachovala část městských hradeb a zbytky tři bran, Skalická, Veselská a V Šancích. V 15. stol. husitská Strážnice byla dobyta a vypálena vojskem Zikmunda Lucemburského. Za Žerotínů na konci 15. stol. a v 16. stol. se začalo město hospodářsky rozvíjet. Hrad Žerotínové přestavěli na renesanční zámek, upravený kolem r. 1850 v historizujícím slohu. Z gotického opevnění hradu je dochována Černá brána z 15. stol. Kolem zámku je anglický park z 19. stol. Zámek dnes slouží jako muzeum keramiky a hudebních nástrojů. Žerotínové vydali v r. 1582 luterský církevní řád, který povoloval českým bratřím zřizování sborů. Působili zde čeští bratři a do českobratrské školy sem dojížděl v l. 1604-05 J. A. Komenský, který má na domě č. 133 pamětní desku. V r. 1628 koupil panství i město italský šlechtic František Magni a z jeho podnětu vznikla v r. 1633 piaristická kolej s gymnáziem, kde vyučoval fyziolog Jan Evangelista Purkyně (1787-1869). V letech 1742-45 byl vystavěn dvouvěžový barokní poutní chrám Nanebevzetí P. Marie. Ve městě působil také řád milosrdných sester sv. Vincence z Pauly. Rodina Magni se zasloužila o stavbu jednoho z prvích řetězových mostů v Evropě, který od r. 1824 spojoval město a zámek a byl nahrazen až po padesáti letech. Rodina Magni sídlila na zámku až do r. 1945. K památkám města patří také kostel sv. Martina z 15. stol., 32,5 m vysoká strážní věž z 15. stol. na hlavním náměstí. Na náměstí jsou také domy renesančního a barokního původu, v barokním domě ze 17. stol. je městské muzeum. Morová kaple sv. Rocha z r. 1752 upravená do nynější podoby v r. 1848. Sochy T. G. Masaryka, J. A. Komenského a busta lidového hudebníka Slávka Volavého před zámkem. Do r. 1919 zde působila také samostatná židovská obec, která měla v r. 1890 93 domů a 428 obyvatel, židovský hřbitov se synagogou a náhrobními kameny ze 17. až 20. stol. Průžkův mlýn z r. 1543 byl v provozu až do r. 1975, nyní muzeum mlynařství. Před zemědělskou školou stojí socha Vinaře od Franiška Úprky z dvacátých let 20. stol. Město je rodištěm bratrského kazatele Mikuláše Drabíka (1588-1671). Vedle dlouholeté tradice vinařství obyvatelé pracují od 19. stol. v oděvním a dřevozpracujícím průmyslu. Známá je keramika z dilny Heřmana Landsfelda a výroba tradičního modrotisku z dílny F. Jocha. Ve strážnickém skanzenu, který dokumentuje vývoj místní lidové architektury se každoročně pořádá mezinárodní folkloristický festival. Na pohlednicích si můžeme prohlédnout město i jeho okolí v průběhu několika desetiletí.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.4.2020
  • 70 zobrazení
hanakzhor
Vzpomínkové toulání krásnou krajinou Bruntálské vrchoviny s krásnými výhledy na Hrubý Jeseník s nejvyšší horou Pradědem, velmi často zasněženým. Původní hornická osada při rudných železných a stříbrných dolech je doložena před r. 1250. Později byla osada násilně opuštěna a opět vysázena německými kolonisty jako řadová ves s hrádkem podle německého práva, připomínaná pod názvem Reymarscat v r. 1351. Městem se uvádí v r. 1406. Spolu s janovickým panstvím Rýmařov patřil pod Rabštejnské panství, byl často zastavován a majitelé se často střídali. Petr ze Žerotína, který byl v r. 1528 zástavním pánem Rýmařova a statku v Janovicích obnovil důlní podnikání a v r. 1537 bylo městu povoleno vystavět si vlastní slévárnu a železné hamry. V letech 1520-30 vystavěl v Janovicích zámek, několikrát později přestavovaný. V r. 1542 byla zřízena mincovna s věží, změněna na faru v letech 1555-1625 obsazovaná evangelíky, později rekatolizována. R. 1552 přešlo Rabštejnské panství na horního podnikatele Vavřince Edera ze Štiavnice. Ve městě mimo dolování se začalo rozvíjet hedvábnictví, lnářství a tkalcovství. První tkalcovský cech byl založen v r. 1568 a v letech 1640-65 se v Rýmařově a okolí rozvíjela výroba pistolí a pušek a byl ustaven cech puškařský. V r. 1616 byla otevřena papírna. V průběhu čarodějnických procesů byl v r. 1686 obviněn i rýmařovský farář Jan František Pabst, který se před uvězněním musel zachránit útěkem. V 18. stol. byly otevřeny další čtyři rudné šachty, ale r. 1773 byla těžba ukončena. V dědičném držení rodiny Hoffmannů byl od r. 1586 do r. 1721 kdy jej získali Harrachové. Harrachové v Janovicích, místní části Rýmařova založili plátenickou manufakturu. Ve městě se postupně rozvíjel i dřevařský, kovodělný a potravinářský průmysl. V Rýmařově bylo postupně vybudováno 8 manufaktur na plátno, 2 na hedvábné látky, další na krajky, truhlárna na nábytek, pivovar a vodní mlýn. Otevřena byla odborná tkalcovská škola. Vybudován byl také kongregační chudobinec Františkánských sester. Renesanční radnice na náměstí z r. 1618, upravená v letech 1669-70 a barokně přestavěna v 18. a 19. stol., před ní pranýř z r. 1680. Na náměstí stojí sochy P. Marie z r. 1683 a sv. Jana Nepomuckého z r. 1736, Městské muzeum. Na Školním náměstí je goticko-renesanční kostel sv. Michala z let 1351-60 upravený v letech 1609-18, po úpravě v 19. stol. a fara ze 16. stol., původně mincovna. V místech bývalé kolonie V Lipkách je barokní klenot severní Moravy, poutní barokní kostel Navštívení Panny Marie z let 1710-18 postavená na oválném půdorysu, s rozsáhlou freskou, kterou začal Ferdinand Naboth a dokončil místní (Janovický) rodák Jan Kryštof Handke, od kterého je i obraz N. P. Marie na hlavním oltáři, který je jeho prvním samostatným dílem. J. K. Handke (1694-1774)-Moravský barokní malíř se narodil v Janovicích u Rýmařova. Malířstvím se začal učit u bruntálského malíře Jana Daniela Langera. Postupně se dostal do Olomouce, kde se oženil se svojí druhou ženou, dcerou olomouckého sochaře Filipa Sattlera, Marií Veronikou. Jeho syn Jan Josef Handke se stal také význačným malířem. V místní části Janovice je renesanční zámek z r. 1699, obklopený zámeckou zahradou a parkem, postavený na místě tvrze z r. 1480. a Spitzerova vila z r. 1929 postavená architektem G. Schalerem. V Edrovicích se narodil objevitel barevné fotografie Karl Schinzel (1886-1951)-inženýr, chemik a vynálezce. Na rodném domě, dnes restaurace U Hroznu má pamětní desku. V Jamarticích, místní části Rýmařova se nachází krásná dřevěná zvonice z konce 19. stol. Správní úpravou v r. 1855 bylo v Rýmařově zřízeno sídlo hejtmanství a okresu, které mělo 81 obcí. V Rýmařově se narodilo mnoho dalších význačných osobností kultury, vědy a dalších oborů, také sportu, mezi jinými sportovci také vynikající fotbalista Tomáš Ujfaluši (1978). Na pohlednicích si můžeme prohlédnout město i jeho okolí a krásnou krajinu v průběhu jednoho století.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.3.2020
  • 171 zobrazení
hanakzhor
Vzpomínkové toulání městem a jeho okolím pod posvátnou horou Hostýnem. Město se vyvinulo z původní trhové vsi na důležité křižovatce obchodních cest. První zmínka o Bystřici, již jako městečku je z r. 1368. Patřila až do r. 1447 k panství s centrem na hradě Obřany. Po zániku hradu se centrum panství přemístilo do Bystřice. V 16. stol. zde byly doly na stříbro a železnou rudu. Tvrz v Bystřici, prvně zmiňovaná v r. 1440 byla v 16. stol. přestavěna na renesanční zámek, který v r. 1594 vyhořel. Za protestantských pánů Bítovských z Bítova a v r. 1622 byl vypálen. Konfiskovaný majetek získali Lobkovicové, Rottalové a r. 1827 svobodní pánové z Laudonu. Po r. 1750 došlo k rozšíření a barokní přestavbě. Slavný vojevůdce Arnošt Gideon z Laudonu(1717-1790) je pohřben v novorománské rodinné hrobce a v zámeckém parku jej připomíná pomník. V letech 1789-1809 byla ve městě známá manufaktura na keramiku a v pol. 19. stol. na Metternichův podnět vznikla Thonetova továrna na nábytek z ohýbaného dřeva. Ve městě je mnoho církevních i světských památek. Zámek slouží jako městské muzeum, zejména keramiky. Radnice z r. 1595 přestavěna v r. 1842 a později opět přestavována. Barokní farní kostel sv. Jiljí, přestavěný v r. 1744 z gotické stavby. Na starém hřbitově barokní kaple sv. Vavřince z let 1760-63. Soukromý hřbitov rodiny Laudonů z r. 1894. U mostu torzo středověkého pranýře. Na náměstí je k vidění fontána Duha, Kamenná fontána a kašna se sochou P. Marie Vítězné. Ve městě je také několik pomníků, např. J. A. Komenského, literárního historika a básníka Fr. Táborského, malíře Fr. Ondrůška, pamětních desek a dalších památek. Mezi rodáky byli také sběratel moravských lidových písní Fr. Sušil, malíř H. Schwaiger, historička Vlasta Fialová a další. Město je východiskem na posvátnou horu Hostýn s poutním areálem. Na pohlednicích si můžeme prohlédnout město a jeho okolí v průběhu několika desetiletí.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.2.2020
  • 32 zobrazení
Reklama